NS RČS 1929-1935, Senát, 110. schůze, část 3/6 (15. 7. 1931)

Středa 15. července 1931

Při této příležitosti chtěl bych ještě něco přednésti, co se před 14 dny stalo v Liberci. V Růžodole byl na ulici zabit dělník. Dělníkovi - byl trochu podnapilý - byly ukradeny hodinky, jde do hostince, chce tam hledati člověka, který mu ukradl hodinky. Dívá se dveřmi hostince dovnitř, několik hostů ho spatří a křičí na něho: Toho člověka hledáme již dlouho! Dojde k hádce a dělník odejde. Ale nyní jde s hostinským několik hostů se 4 tágy asi 100 kroků za ním, buší tágy do něho, až jsou rozbita, on zůstane ležeti a brzy na to zemře. Představte si, dnes ještě chodí tito zcela sprostí pouliční vrahové volni po ulici! Předešlého týdne chtěla komunistická schůze případ ubitého dělníka Pohla vysvětliti a ukázati, co se zde děje před očima státní policie. Tuto schůzi však státní policie rozpustila. Tak dožíváme se divadla, jak se státní policie v Liberci přímo staví před vrahy a vrahy chrání. To je skutečnost, můžete ji hned zítra vyšetřiti. Uvedli jsme již všechno do pohybu, tito chlapi ještě nejsou zatčeni. Když jsem předevčírem odjížděl, nebyli tito chlapi, kteří dělníka ubili na silnici jako psa, ještě zatčeni.

Chtěl bych uvésti ještě jednu episodu, která se mně přihodila. Před 14 dny byl jsem u krajského soudu v Litoměřicích na intervenci a mluvil jsem s vrchním soudním radou, který projednává tento případ. Polemisoval jsem s ním půl hodiny, a když jsme mluvili o krisi, sdělil mně zdvořile, jak si představuje řešení krise. Mínil, že nebude jiné možnosti, nežli jak se to vždy dělalo, že se krise bude moci řešiti jen válkou. To je názor dnešních soudců, že krisi nebude možno jinak řešiti nežli válkou, kdy bude pak méně lidí, kdy se zase zničí množství statků, kdy potom po válce, jako po světové válce, bude zase několik let konjunktura. Tak daleko jsme dnes dospěli, že soudce může zaujímati takovéto stanovisko. Pak se nesmíme diviti, když chtějí zřizovati státní vězení, aby dělníci byli umlčeni.

Zde chtěl bych ještě uvésti, jak se to dělalo se soudruhem Harusem. Soudruh Harus přece neudělal nic více, nežli že zastupoval dělníky v třídním boji. Za to byl zavřen, byla mu odňata čestná práva, odňato volební právo a on vylíčen jako sprostý zločinec. Nebude zde mezi pány nikoho, kdo by mohl říci, že soudruh Harus něco ukradl anebo uloupil anebo provedl něco proti stávajícím zákonům. Nedělal nic jiného, nežli že zastupoval dělníky. Za to musil na léta do žaláře, za to se mu dokazuje nečestnost a dostává žalář, kde není politických výhod. Totéž vidíme u soudr. Stránského. Tento případ je zcela obzvláště charakteristický. Soud v Mostě odsuzuje soudruha, poněvadž chtěl zabrániti krveprolití a volal na četníky: >Nestřílejte do bezbranných dělníků!<, na 12 měsíců do žaláře. To však nestačí. Případ přichází před vrchní soud a ten řekne, když dělník volá na četníky, že nemají stříleti do dělníků, že to je nečestné. Vrchní soud dospěl již tak daleko, že třídní boj za proletariát označuje jako nečestný, a odepřel soudr. Stránskému volební právo. Anebo případ soudr. Majora. Nechci mluviti mnoho o tomto případě. Soudr. Majorovi - celý proces to ukázal - nebylo nic dokázáno, ale přes to byl odsouzen na 8 měsíců do žaláře. Státní zástupce podal odvolání a snad se nyní soudr. Majorovi prokáže také nečestnost. Uvidíme přece, zdali k tomu ještě dojde. Tak se již dnes konají všechny přípravy, aby se vyzkoušela praxe se státním vězením. Cvičí se již dnes proti revolučním dělníkům.

Na druhé straně vidíme, jak jsem již řekl, co v této zemi tropí policie a úřady. V neděli byl v Teplicích - chci se toho jen tak dotknouti, abych zůstal u projednávání zákona - zakázán sjezd lidu. Ale protizákonně mohl býti pořádán. Ti lidé táhli s křikem a v uniformách ulicemi. Nám zakazují uniformy, tam byly dovoleny. Železnice vypraví zvláštní vlaky. Protizákonně mohl býti sjezd lidu konán, podle zákona byl zakázán. Tak se provádějí zákony. Nám se zakazuje každá veřejná schůze, každý veřejný průvod, tam se podle zákona zakáže, ale řekne se, protizákonně můžete dělati co chcete, víme přece, že jste našimi trabanty. (Předseda zvoní.) Jsem hned hotov.

Viděli jsme před několika dny, že ministr spravedlnosti odvolal obžalobu proti bance Bohemia. Ta byla obžalována, že provedla velké nekalé obchody, a byla po celé měsíce pod obžalobou. Nyní byla obžaloba na rozkaz ministra spravedlnosti odvolána. Při všech těchto korupčních aférách bylo by však potřebí použíti nikoli státního vězení, nýbrž žaláře.

Několika slovy chtěl bych jen poukázati na to, jak opakem k ustanovením tohoto zákona jednají v Rusku s politickými odpůrci. Jsou tam také jako u nás žaláře, ale není tomu tak jako a nás, aby se tam mstili na politických odpůrcích; nikdo nemohl by dokázati opak. (Sen. Stohr (německy): Můžete vy to dokázati?) Mohu to dokázati, mám tam bratry, se kterými si dopisuji, mám tam také několik set kolegů, kteří navštívili žaláře a přesvědčili se, že tomu tak je. Tam také s politickým odpůrcem jednají slušně, a žaláře v Rusku v poměru k našim jsou sanatoria. V ruských věznicích jednají s lidmi slušně, dostávají jísti a píti, nejsou zavíráni v samovazbě, v každé cele je radioaparát, mohou přijímati svoje ženy, mohou čísti a psáti, co chtějí, nic se tam necensuruje, dostávají dovolenou, ba sedláci mohou jíti každý týden na dovolenou.

Ve znění, jaké nám bylo předloženo, není zákon přijatelný, i podávám tudíž tyto pozměňovací návrhy:

Předseda (zvoní): Upozorňuji Vás, pane řečníku, že jste překročil lhůtu řečnickou!

Sen. Pilz (pokračuje): Paragraf l, který obsahuje libovůli soudců, budiž nahrazen tímto zněním: Uloží-li soud trest na svobodě pro trestný čin, který podle své povahy anebo podle okolností, za kterých byl proveden, svědčí o úmyslu pachatelově, vykonati vliv na utváření veřejných anebo sociálních věcí, musí vězňům býti poskytnuty všechny výhody politických vězňů.

§ 2 navrhuji v tomto znění: Pro posouzení otázky, zdali čin je politický, či nikoli, je směrodatnou pohnutka činu. Podle pohnutek jsou všechny činy politické, vyjímaje ty, které vědomě směřují proti zájmům dělníků, v každém případě však dlužno považovati za politické ty činy, které provedeny byly v třídním boji proletariátu.

§ 3 praví, že soudcové mají stanoviti, zda dotyčný je sprostý zločinec, anebo politický zločinec. Tu navrhuji toto znění: Za politické činy dlužno považovati všechny činy podle zákona na ochranu republiky, všechny trestné činy spáchané tiskem, pobuřování, srocování při demonstracích a podobné činy.

U § 4, který praví, že soudcové mohou trest podle vlastního uvážení zostřiti nebo zmírniti, navrhuji toto: Zostření anebo zhoršení trestu politických vězňů a odstranění jejich výhod je nepřípustné.

§ 5, který stanoví, kde dlužno trest odseděti, nahrazen budiž tímto zněním: Političtí vězňové odpykávají trest u toho soudu, který si sami zvolí. Mají nárok na všechny občanské svobody, mají obzvláště také právo opatřovati si a čísti knihy a časopisy jakéhokoli druhu, používati psacích potřeb, psáti podle volné vůle, nesmějí býti nuceni k žádné práci, mohou se podle svobodné volby zabývati jakoukoli prací, mohou používati vlastního oděvu, prádla, obuvi, postelí, musí na žádost býti odděleni od ostatních vězňů a umístěni jednotlivě, jsou osvobozeni od povinnosti uklízeti vězeňské místnosti, mohou si podle svobodné volby bez úředního dozoru opatřovati stravu a smějí bez omezení kouřiti a přijímati návštěvy.

§ 6, který se tyká porotních soudů, budiž změněn takto: Proti soudnímu výroku, který se týká výhod politických vězňů, může činiti námitky jen odsouzený, nikoli však veřejný žalobce.

U § 7, který jedná o vojenských osobách, navrhuji tuto změnu: Výhody politických práv vztahují se také na všechny osoby, které podléhají právní moci vojenských soudů.

U § 8 navrhuji tuto změnu: Ustanovení tohoto zákona mají zpětnou platnost na všechny případy, o kterých nějakým způsobem rozhodnuto bylo před dobou, kdy tento zákon nabývá účinnosti.

§ 9, který jedná o různých starších zákonech, budiž nahrazen tímto zněním: Všechna ustanovení, která tomuto zákonu odporují, pozbývají platnosti, pokud odsouzeným a vězňům nebyla příznivější.

Žádám senát, aby přijal zákon v této formě, neboť jen tehdy poskytne politickým vězňům skutečně nějaké úlevy. Bude-li však přijat v předložené formě, pak znamená obrovské zhoršení a persekuci pro dělníky a obzvláště pro komunistickou stranu. Vidíme, že se to hýbe ve všech státech, v Německu pokračuje krise obrovskými kroky, všude rozvíjejí se boje, v Polsku, Číně a Indii hrozí vypuknutí krise. Dělnická třída chystá se nejen proti potlačovatelům, nýbrž také proti státní moci, a také u nás nebude daleka již doba, kdy dělnická třída bude nucena bojovati proti státní moci, a pak dělnická třída nebude více potřebovati státního vězení. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Posledním přihlášeným řečníkem je pan sen. Langer.

Sen. Langer (německy): Předložený zákon o státním vězení ukazuje rovněž třídní charakter tohoto státu. Majetní jsou chráněni zákonem o státním vězení. Ale dělníci a chudí sedláci - chtěl bych zde pány, kteří se před tím tolik bránili a zákon hájili, jen na to upozorniti, ti budou muset trpěti pod tímto zákonem. Chci však mluviti o methodách a o systému, kterým naplněny jsou věznice. Máme v každé vesnici výjimečný stav proti komunistické straně. Pod protektorátem sociálfašistů posl. Heegera a sen. Jokla zakazuje v Krnově vrchní policejní komisař dr Meinel každou komunistickou schůzi. V zimě 1930/31 bylo v Krnově přes 5.000 nezaměstnaných, dělníků a i dělnic. Většina jich nebyla organisována a neměla nároku na podporu. Chtěli svolati schůzi, tu však zmíněný vrchní policejní komisař zakázal s odůvodněním, že by mohl býti porušen klid a pořádek. Nezaměstnaní byli by rádi konali schůzi, ve které chtěli žádati obec a stát o podporu. Dne 12. června chtěl jsem sám pořádati v Krnově schůzi, ve které jsem se chtěl zabývati nezaměstnaností a následky racionalisace, jakož i vykořisťováním krnovských dělníků. Poněvadž schůze byla rovněž zakázána, jel jsem do Brna k zemskému úřadu, kde jsem intervenoval. Podal jsem písemný rekurs, rekurs však nebyl vzat na vědomí.

Proč trvá vůbec tento zákaz pro komunistické schůze v Krnově? Proč se staví vrchní komisař Meinel na stanovisko, že se v Krnově nesmí konati žádná komunistická schůze? Jednoduše proto, aby bylo lze snadněji prováděti zbídačení mas, poněvadž tito sociálfašisté zabraňují boji mas proti kapitalistům, boji nezaměstnaných o lepší osud. Sociální demokraté vědí zcela dobře, že v okamžiku, ve kterém by komunisté vystoupili ve veřejných schůzích v Krnově, jejich protidělnická politika by byla ochromena a že by se masy od nich odvrátily. A poněvadž tomu tak jest, utíkají se k policii, k methodám gumových obtisků, aby dělníci nemohli klásti své požadavky. Účet za tuto sociálfašistickou zradu musí ovšem platiti pracující masy v Krnově. Nyní v létě je v Krnově 4.000 nezaměstnaných, z toho více než 2.000 nezaměstnaných textilních dělníků. Aby je vyhladověli, zakazují sociálfašisté z rozkazu buržoasie schůze komunistů, aby, jak již zmíněno, zabránili tomu, by nezaměstnaní formulovali své požadavky k zabezpečení své nahé existence. Proto zůstávají Heeger a Jokl v koalici, aby mohli lépe držeti na uzdě krnovské dělníky.

Podvod na nezaměstnaných v Krnově pod protektorátem sociálfašistů ukazuje nejlépe tento případ: v Krnově provádí se stavba silnice. Silnice má vésti z Krnova až k obci Býkovu. Jde o silnici asi 5 km dlouhou. Již zadání stavby ukazuje, že něco při věci není v pořádku. Ačkoli je v Československu velké množství podnikatelství silničních staveb, byla stavba předána podnikatelství pozemních staveb, ačkoli stavba slíbena byla původně podnikatelství silničních staveb. Náklady celé stavby činí asi 500.000 Kč a stavba označuje se jako nouzová práce. Při stavbě této silnice musí dělníci pracovati v akordu. Dělníci dostávají mzdu nejvýše 6 Kč. Podvod na nezaměstnaných záleží nyní v tom, že při celé řadě těchto dělníků, jde o lidi - většinou tkalce - kteří pro tento druh práce nejsou vyškoleni a následkem toho také nedovedou práci konati. Bylo usneseno, že se tito dělníci, kteří tuto práci nedovedou konati, nebudou dále při stavbě zaměstnávati. Je to nějaká nouzová práce? Nouzové práce jsou přece takové, které dělníkům poskytují jen trochu možnosti, aby dotyčnou práci mohli konati. Nyní mají neschopní dělníci za akordní mzdu konati práci, kterou přece ještě nedovedou konati. Věc se má tak, že skutečně kvalifikovaní dělníci tuto práci za zmíněnou mzdu 6 Kč nekonají.

Přihlížeje k těmto okolnostem chtěl jsem svolati sám v Krnově schůzi a šel jsem k vrchnímu komisaři dr Meinelovi. Tento opětně prohlásil, že se schůze nepovolí. Na moji otázku po příčině prohlásil, že se nyní v Krnově nemohou povolovati žádné schůze, poněvadž, jak řekl, byl by tím porušen klid a pořádek a ohrožena veřejná bezpečnost. Řekl jsem vrchnímu komisaři, že mně tím zabraňuje vykonávati můj mandát jakožto senátora a že mně brání vejíti ve styk s masami. Masy v Krnově že si trvale tyto zákazy líbiti nedají a že budou také konati schůze, když nebudou povoleny. Na to odpověděl vrchní komisař: >Pak půjdete cestou, kterou šel Stránský a Major. Vezmu vás za to k odpovědnosti.< Vyslovil, že Major a Stránský ničeho nespáchali, nýbrž že to spočívá v systému. Podle názoru vrchního komisaře dr Meinela v Krnově může dělnická třída klidně zahynouti hladem, a jestliže se brání, pak se s lidmi právě jedná brutálně, jak to vidíme v případu Majora a Stránského. Ale páni sociálfašisté se svými policejními komisaři nesmějí se domnívati, že se takovýmito prostředky, policejními obušky a zavíráním, vyhnou vyúčtování s dělníky. Jistě bude vrchní komisař dr Meinel v Krnově ministrem vnitra dr Slávikem za své brutálnosti ještě dekorován.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, lhůta řečnická jest jen 15 minut!

Sen. Langer (pokračuje): Komunistická strana nedá sobě déle líbiti krnovské metody. Najdeme tam cestu k nezaměstnaným a boj za jejich životní zájmy zorganisujeme a povedeni dále proti fašistickému teroru a výjimečnému stavu. (Potlesk komunistických senátorů.j

Předseda (zvoní): Došly pozměňovací návrhy pana sen. Stolberga a druhů a pana sen. Pilze a druhů.

Prosím pana tajemníka senátu, aby je přečetl.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrhy sen. Stolberga a druhů:

1. V § l, odst. 1., slova >a nebyl spáchán z pohnutky nízké nebo nečestné< buďtež škrtnuta.

2. V § l, odst. (3), slovo >zejména< budiž škrtnuto.

3. V § 2, odst. 1., slova >a nespočívající na nízké nebo nečestné pohnutce< buďtež škrtnuta.

Pozměňovací návrhy sen. Pilze a druhů:

§ l budiž škrtnut a nahrazen tímto zněním: >Ukládá-li soud trest na svobodě za trestný čin, který podle své povahy a podle okolností, za nichž byl spáchán, svědčí o snaze pachatelově, vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných nebo sociálních ve smyslu politického, hospodářského a národnostního osvobození pracujícího lidu, musí se vězni dostat všech výhod politických vězňů.<

§ 2 budiž nahrazen tímto zněním: >Ustanovení §u l platí také, jsou-li alespoň u jednoho ze sbíhajících se trestných činů splněny podmínky uvedené v §u l.<

§ 3 budiž škrtnut.

§ 4 budiž nahrazen tímto zněním:

>1. Zostření nebo zhoršení trestů politických vězňů a odebrání jich výhod není přípustné.

2. Při odsouzení, při kterém jsou splněny podmínky §u l, ztráta občanské cti, občanských práv a podobné trestní následky nebo trestní doplňky jsou vyloučeny.

3. Zatímná vazba (zatímné držení) a vyšetřovací vazba, kterou vytrpěl odsouzený před prohlášením i po prohlášení rozsudku. I stolice pro trestný čin, za který byl uložen trest státního vězení nebo jiný trest na svobodě, který má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení, budiž započtena vždy celá do trestu, bez ohledu na rozhodnutí odvolacích instancí.<

§ 5 budiž nahrazen tímto zněním:

> Trestní výkon musí se u politických vězňů omezovati na pouhé uzavření. Vězňům nesmějí býti odpírány žádné výhody s tím slučitelné.

Obzvláště náleží politickým vězňům: Společné umístění toliko s politickými vězni, nebo, když to žádají, ubytováni jednotlivě.

Právo opatřovati si a čísti knihy a časopisy jakéhokoli druhu, používati psacích potřeb a psáti podle přání; nesmí býti ku práci nuceni, smějí se podle vlastní volby zaměstnávati jakoukoli prací, mohou užívati vlastního oděvu, prádla, obuvi, ložního zařízení a pod. Jsou zproštěni povinnosti uklízeti vězeňské místnosti, mohou kouřiti podle přání, opatřovati si stravu podle vlastního výběru bez úředního dozoru a přijímat návštěvy bez omezení.<

§ 6 budiž nahrazen tímto zněním: >Soudnímu výroku, týkajícímu se výhod politických vězňů, lze odporovati pouze se strany odsouzeného, nikoli však se strany žalobce.<

§ 7 budiž změněn takto:

> Výhody politických práv vztahují se také na všechny osoby, podrobené pravomoci vojenských soudů. Pro trestné činy, při kterých jsou splněny podmínky §u l, nejsou vojenské soudy příslušné.<

§ 8 budiž změněn takto:

>U trestů za politické trestné činy, které byly spáchány, než tento zákon nabyl účinnosti, platí ustanovení tohoto zákona, a to také pro tresty, které již byly uloženy, pokud zákony platné v době činu nebo odsouzení nejsou příznivější pro odsouzeného.<

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji panu sen. Riedlovi k doslovu.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte! Pokud páni řečníci mluvili skutečně k obsahu tohoto zákona, směřovaly jejich výtky proti prvému paragrafu. Znění tohoto paragrafu zdálo se jim příliš všeobecné a žádali, aby taxativně byly vypočteny ony případy, kde by bylo možno vysloviti politický delikt.

Poněvadž však tato otázka byla už řešena jak v ústavně-právním výboru poslanecké sněmovny, tak také v ústavně-právním výboru senátu a přišlo se k přesvědčení, že taxativní vypočtení takových případů je nemožné, je nutno doporučiti, aby byl vládní návrh přijat tak, jak se na něm usnesl ústavně-právní výbor, a navrhuji proto, aby také pozměňovací návrhy byly zamítnuty.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno, budeme hlasovati.

Senát je způsobilý se usnášeti.

O eventuelních návrzích hodlám dáti hlasovati tímto způsobem:

O §u l podle návrhu sen. Stolberga a druhů; bude-li zamítnut, podle návrhu sen. Pilze a druhů; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §u 2 podle návrhu sen. Stolberga a druhů; bude-li zamítnut, podle návrhu sen. Pilze a druhů; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §u 3 podle návrhu sen. Pilze a druhů; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §u 4 podle návrhu sen. Pilze a druhů; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §u 5 podle návrhu sen. Pilze a druhů; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §u 6 rovněž podle návrhu sen. Pilze a druhů; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §u 7 podle návrhu sen. Pilze a druhů; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §u 8 podle návrhu sen. Pilze a druhů; bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;

o §§ 9 a 10 a o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové.

(Námitky nebyly.) Námitek není. Budeme tedy tak postupovati a hlasovati ve čtení prvém.

Kdo souhlasí, aby § l zněl podle návrhu sen. Stolberga a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí s tím, aby § 1 zněl podle návrhu sen. Pilze a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby § l zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh byl schválen.

Kdo souhlasí, aby § 2 zněl podle návrhu sen. Stolberga a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Zamítá se.

Kdo souhlasí, aby § 2 zněl podle návrhu sen. Pilze a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby § 2 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se schvaluje.

Kdo souhlasí, aby byl škrtnut § 3 podle návrhu sen. Pilze a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby § 3 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)