Štábní kapitán Souček měl velení nad 41 četníky, vyslanými do Košút, ale přiznal, že před katastrofou předal velení subalternímu důstojníkovi Jánošíkovi a sám šel na procházku, prý přehlížet hlídky. Podle úřední relace byla situace v Košútech velice hrozivá a bylo potřebí, aby v takovéto chvíli stál v čele četníků velitel, který dovede zachovat klid a rozvahu. A v této kritické chvíli odevzdává štábní důstojník velení podřízenému důstojníku a jde si na procházku. Teprve když slyšel salvu, vrátil se a přišel již po všem. Že je štábní kapitán Souček velice inteligentní a schopný, dokazoval také jeho výrok před soudem, když mluvil o Jánošíkovi a prohlásil, že Jánošík má bohaté >teoretické zkušenosti<. A teď na doplnění obrázku vzpomeňme si, že před soudem vypovídalo 16 českých četníků, kteří všichni přiznávali, že neumí vůbec maďarsky, ale přesto byli posláni do čistě maďarského území, kde se nedorozumí s obyvatelstvem ani slovem.

Hned na počátku líčení bylo zjištěno, že imunita soudr. poslance Majora byla těžce porušena. Soudr. Major byl vydán na základě četnické relace, kterou přednášel ministr vnitra Slávik, zde v senátě. V této relaci se pravilo, že komunistická strana v Košútech připravovala pod vedením poslance Majora demonstraci, že konala dalekosáhlé přípravy, že měla připravené zbraně, ba že byl připraven i kulomet. Na základě těchto domnělých faktů byla ihned svolána sněmovna, aby Majora vydala. Již několikráte se stalo, že komunističtí poslanci a senátoři navrhovali okamžité svolání sněmovny, když se jednalo o důležité hospodářské, politické a sociální otázky. Uvádím na př., že klub komunistických poslanců podal loňského roku v létě návrh v době, kdy loňská uhelná společnost propustila na ráz půldruhého tisíce dělníků, aby Národní shromáždění bylo svoláno, ale vláda se ani nehnula, otázka propuštění půldruhého tisíce horníků byla pro ni úplně bezvýznamná, ale nyní, když se jednalo o naprosto vylhanou četnickou relaci, svolává se okamžitě 300 poslanců k zvláštní schůzi.

Ale obžaloba od tvrzení četnické relace úplně utekla, a tak byl soudr. Major vydán pro delikty, pro které ani žalován nebyl.

Kdo byl v bratislavském procesu žalován? V bratislavském procesu stál před soudem jako obžalovaný soudruh Major, a v jeho osobě v zastoupení vlády žaloval prokurátor dr Bořický komunistickou stranu, což několikráte také zdůrazňoval a žaloval celý třídně vědomý proletariát tohoto státu. Útok, vedený žalobou na soudr. Majora, byl útokem na celou komunistickou stranu a veškeré pracující vrstvy obyvatelstva. Praví vinníci žalováni nebyli a nemohou v měšťáckém státě před soudem státi. Nebyla žalována vláda, která již po dva roky soustavně v zájmu kapitalistů zbídačuje pracující třídy, nebyly žalovány správní úřady, které suspendovaly veškeré t. zv. občanské svobody pro dělnickou třídu, nebyl žalován štábní kapitán Souček, který utekl ze svého postavení odpovědného velitele, nebyl žalován maďaron Jánošík, o němž bylo zjištěno celou řadou nekomunistických svědků, že dal rozkaz ke střílení a nebyl žalován soudce Fodor, který ještě 14 dní po košútském krveprolití uzavřel Košúty čínskou zdí četnických kordonů a nedovolil ani obhájcům, aby sbírali v Košútech materiál pro svoji obhajobu a dával je četníky vyvádět za obvod obce. Chápeme dobře, proč tohle všechno se dělo. Košútské krveprolití způsobilo úžasný rozruch nejen v Československu, ale v celém světě. Někdo musí nésti za ně odpovědnost, a protože to nemůže býti ani vláda, ani kapitalisté, ani úřady, ani četníci, musí býti vinník nalezen v řadách těch, kteří jsou v kapitalistických podnicích vražděni, jejichž zdraví je ubíjeno, v řadách těch, kteří jsou vyhladovováni, a zvláště v řadách těch, kteří pod vedením Komunistické internacionály a KSČ. vedou boj za chleba, práci a svobodu. Bratislavský proces je jedním ze zastrašovacích prostředků. Dělníkům se volá z porotní síně krajského soudu v Bratislavě: Nebojujte za větší skývu chleba, nedemonstrujte, nesvádějte mzdové boje, my jsme odhodláni nejen do vás střílet, ale ti z vás, kteří nebudou zastřeleni, půjdou do kriminálu.

Všechno to nebylo nic platné. Útok, vedený přes hlavu soudr. Majora na komunistickou stranu a na třídně vědomý proletariát, jsme vítězně odrazili. Za obžalobou nestál nikdo než státní zástupce, četníci a policajti. A na straně obžalovaného a bojujícího proletariátu stojí dnes celá československá a i zahraniční veřejnost. O tom máme důkazy. Sta a sta protestů ze závodů, protesty intelektuálů, spisovatelů, umělců bez rozdílu národností. Před světovou veřejností nebyl obžalován Major a KSČ., nýbrž váš vládní režim, váš sociální a národnostní útlak a kapitalistické zbídačování chudého lidu.

Četníci odůvodňovali střílení tím, že byli ohroženi. Ale vaši vlastní soudní znalci z oboru lékařství tvrzení četníků ze základů vyvrátili. Soudní znalci ve svém dobrozdání uvedli u všech mrtvých a raněných, že byli střeleni zezadu. Toto dobrozdání působilo úžasný rozruch v soudní síni. Jakmile bylo zjištěno soudními znalci, že velká většina ran střelných přišla zezadu, měl pan ministr spravedlnosti dr Meissner, který jistě byl o průběhu procesu denně informován, nařídit prokurátoru dru Bořickému, aby žalobu odvolal. Ale Meissner to neudělal, dal dále souditi Majora a chudé zemědělské dělníky, aby dokázal, že je spolehlivým pomocníkem kapitalistického řádu a fašistického režimu.

Pánové, když vypovídala 21letá dívka Alžběta Psotová, měli jste slyšeti její výroky. Je-li v některém z vás ještě trochu svědomí, zhrozili byste se. Byla v kostele, na nešporách, matka jí nařizovala, aby přišla brzy domů. Vyjde z kostela a vidí kordon četníků a proti nim zástup dělníků. Dívala se, co se bude dít; když došlo ke srážce, utíkala a je střelena zezadu do nohy. Ještě dnes chodí o berli.

V Košútech však nebyli jen mrtví a ranění střelnými zbraněmi, nýbrž také jeden mrtvý, který byl proboden. Je to dělník Thurzó. Nadporučík Jánošík přiznává, že dal povel ke střelbě. K útoku na bodáky vůbec nedošlo, ale máme zde mrtvého, který byl proboden četnickým bajonetem. A nejkrásnější je, že do dnešního dne nebyl zjištěn četník, který dělníka Thurzó probodl a úřady se o to vůbec nestarají a štábní kapitán Souček nám řekl, že se žádný k tomu nepřihlásil. Pánové, v procesu vystupovali znalci ze řad důstojníků četnických. Znalec řekl, že pro četnické asistence jsou úplně jiné předpisy nežli pro asistence vojenské. Je-li vyžádána vojenská asistence, musí se jí vedle velícího důstojníka zúčastnit úředník politické správy, a jedině s jeho svolením může být použito zbraní. U četnických asistencí je předpis úplně jiný. Již v Duchcově a nyní opět v Bratislavě jsme slyšeli, že četníci mohou použít sami zbraně, není potřebí, aby byl při tom politický úředník, ba slyšeli jsme, že každý člen četnické asistence může použít zbraně úplně sám i bez povelu, když je na něho útočeno a je ohrožen. A teď, prosím, učiňte si z toho závěry. Dělník Thurzó byl proboden. Buďto dělník Thurzó ohrožoval některého četníka na životě a zdraví a pak měl četník právo brániti se bodlem, pak ale také měl povinnost, aby ihned po skončení krvavé tragedie prohlásil svému veliteli: byl jsem nucen jednoho z demonstrantů probodnout, poněvadž mi hrozilo nebezpečí. To se nestalo. Dodnes není známo, kdo dělníka Thurzó probodl, a štábní kapitán Souček odbude zabití dělníka četníkem slovy: Nikdo se nepřihlásil. Pak nezbývá žádný jiný závěr, než že dělník Thurzó byl zabit úplně bezdůvodně a že mezi četníky košútskými jest jeden, který spáchal vraždu proti předpisům, které vy jste vydali, a to také znamená, že vy k tomu dáváte sankci, když do dnešního dne se nestaráte o to zjistit, kdo to byl a proč dělníka Thurzó probodl.

Když bylo po střelbě, zůstali na zemi ležeti dva, soudr. Major a dělník Žabka. Podle výpovědi celé řady svědků chtěl Žabka pomoci Majorovi, když padl, a shýbal se, aby ho pozvedl. Podle výpovědi soudních znalců lékařských byl Žabka střelen zezadu, a to až nahoře u krku, a rána vyšla krkem ven. Podle výpovědi četnického znalce je dáván povel k salvě tehdy, když je situace hrozivá a velitel četnické asistence označí jako cíl střelby vůdce demonstrujícího davu. Když byl nadporučík Jánošík tázán, proč po střelbě nezatkl Majora, řekl: My jsme myslili, že je mrtev.

A srovnejte si nyní tato fakta. Poslanec Major leží na zemi sražen četnickými kolbami. Dělník Žabka se k němu shýbá, aby mu pomohl, ale v tom je střelen zezadu do krku, což znamená, že kulka z četnické karabiny, která přetrhla život dělníka Žabky, byla určena poslanci Majorovi. Dělník Žabka tím, že se shýbal nad zraněným Majorem, zachránil mu život a sám o život přišel. A na tomto případu můžeme krásně ilustrovat vývoj poslanecké imunity v RČS. Za Rakouska byla poslanecká imunita úzkostlivě zachovávána a dodržována. V Československé republice jsme se opět odrakouštili. Nejdříve jste přikročili k tomu, že jste počali komunistické poslance a senátory vydávat pro slovní delikty. Pak jste klidně přihlíželi k tomu, když je do nich mláceno policejními pendreky a četnickými kolbami, a nyní již to došlo tak daleko, že četnický znalec otevřeně říká, že při salvě četnické asistence označí se za cíl vůdce demonstrantů, t. j. poslanec nebo senátor nebo sekretář, nebo jiný funkcionář komunistické strany. Je to opravdu krásná vývojová křivka od rakouské imunity poslanecké až do označování komunistických poslanců za cíl pro četnické karabiny v Československé republice. Když před časem hradní novinář Peroutka napsal, že je možno udělat komunistické poslance neviditelnými a neslyšitelnými, byli jsme tak naivní, že jsme to vykládali tím způsobem, že máme být vydáváni republikánským soudům. Ministr vnitra Slávik tuto thesi za pomoci Meissnera zdokonalil. Jaké pak zavírání komunistických poslanců a senátorů, jaké pak dlouhé procesy, žaloby a líčení? Kule z četnické karabiny je nejlepším prostředkem, jak udělat komunistické poslance a senátory neviditelnými a neslyšitelnými.

A když Slávikovi četníci nějakou náhodou chybí svůj cíl, jako v tomto případě, přiskočí Meissnerovi prokurátoři ve své funkci druhé garnitury, aby alespoň částečně napravili, co bylo pokaženo, a pošlou komunistického poslance nebo senátora lepit pytlíky do některého československého kriminálu.

Po prohlášení ministra Slávika o košútském krveprolití mluvil zde s této tribuny kolega dr Havelka z agrární strany. Kolega dr Havelka snažil se v potu tváří dokázati vinu soudr. Majora, a aby se mu tento důkaz lépe podařil, volal zde: Pročpak se nestalo ještě Kindlovi, Mikulíčkovi nebo Nedvědovi, aby při demonstracích, kde jsou přítomni, bylo stříleno? Uviděl nás za vzor, jako kdyby byli nějací poslanci mírní a hodní a druzí zuřivci, hazardéři, kteří bezohledně ženou dělníky proti četnickým karabinám. Kolega Havelka se velice mýlí. My všichni jsme téměř denně v podobné situaci, v jaké byl soudr. Major 25. května v Košútech. To, co se stalo v Košútech, může se opakovati zítra v Německém Brodě nebo v Kutné Hoře nebo v Liberci, může se opakovati všude tam, kde je bída, hlad, nezaměstnanost, všude tam, kde dělnictvo je syto slibů, kde je syto zbídačování, útlaku a persekuce, bez ohledu na to, bude-li tam státi Major, nebo Kindl, nebo Mikulíček. Aby nedošlo k novým Košútům, nezáleží od nás, ale od vás. My jsme své mandáty dostali z rukou třídně vědomého proletariátu, z rukou dělnictva, které bojuje za chleba, práci, bydlení a svobodu, t. j. za přirozené a základní podmínky lidského života, a my toto své poslání chápeme tak, že považujeme za svou povinnost státi vždy v čele bojujících dělníků. Od toho nás nic nemůže odvrátit, ani zastrašit. A kdybyste dovedli logicky myslit a uvažovat, musili byste přijít k témuž závěru. Nezlomili jste Haruse, nezlomili jste Stránského, celá řada komunistických poslanců a senátorů prošla již kriminály Československé republiky. Byl to Haiblick, Steiner, Hruška, Stern a jiní a jiní a všichni se vrátili do řad revolučního proletariátu neotřeseni a nezlomeni a neodstrašíte a nezlomíte také žádného z nás. Kdybyste nás všechny pozavírali a postříleli, neodstraníte tím bídu pracujících tříd a její důsledek: třídní boj proletariátu. Ten povede a musí vésti dělnická třída tak dlouho, dokud bude vládnout kapitalistický řád. Teprve jeho pádem a nastolením socialismu bude historický nutný boj proletariátu proti kapitalismu ukončen.

Soudr. Major byl odsouzen a soud v odůvodnění rozsudku mu přiznává za polehčující okolnost rozčilenost, která prý je odůvodněna tím, že většina schůzí komunistické strany byla v poslední době zakázána, a dále ji odůvodňuje tím, že má soudr. Major extrémní politické názory.

I ten váš třídní soud musil uznat, že zde není něco v pořádku. Je to výtka min. Slávikovi a vaším úřadům, když soud praví, že většina schůzí komunistické strany byla v poslední době zakázána, ačkoliv máme na papíře shromažďovací svobodu. Co se týče toho extrémního politického názoru, se bratislavský soud pořádně mýlí. Není nic reálnějšího než komunistický světový politický názor, není nic reálnějšího než komunistický postup a taktika komunistické strany, je to jediné východisko z krise. Vy hrajete úlohu felčarů a kurýrujete již po dva roky nemocnou kapitalistickou společnost. Máte k tomu všechny prostředky, máte vládu, 10 miliard ročně v rozpočtu, máte zákonodárné sbory, zemské a okresní politické, finanční úřady, máte vojsko, policii, četnictvo, zkrátka celý aparát od Udržala až k poslednímu policajtovi a výsledek vašeho kurýrování je ten, že den ode dne je větší bída a hlad.

Bída pracujících vrstev, dělníků, rolníků a malých živnostníků je po vašem dvouletém felčarování mnohem větší než na počátku krise. Proč? Proto, že jste to s tím bojem proti krisi nikdy vážně nemyslili a nemyslíte. Bídu a hlad je možno odstranit jen zrušením kapitalistického řádu, ale k tomu vy sáhnout nemůžete, byla by to vaše vlastní sebevražda.

A na druhé siraně jsme my, s naším programem, s naší taktikou a našimi metodami. A proti celé vaší moci nemáme nic jiného než vzrůstající důvěru pracující třídy ke komunistické straně Československa a ke Komunistické internacionále. A pracující třída stále více chápe, že naše these o zrušení kapitalismu a nastolení socialismu není politickým extrémem, jak to vyřkl bratislavský soud, nýbrž reálnou vědeckou metodou, kterou lze uskutečnit v celém světě právě tak, jako byla uskutečněna v SSSR. A my, opírajíce se o tuto vzrůstající důvěru pracujících tříd, povedeme dále obrovský, gigantický, historický boj proletariátu proti kapitalismu, proti fašismu, proti hladu, proti zbídačování, za chleba, práci a svobodu až do úplného vítězství. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Stolberg.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! K předložené osnově zákona podala moje strana dva pozměňovací návrhy, poněvadž osnova zákona v předloženém znění podle našeho názoru neodpovídá svému účelu.

Chtěl bych tyto návrhy krátce odůvodniti a vyložiti, proč příslušníci naší strany, jak v poslanecké sněmovně, tak také zde nemohou hlasovati pro zákon v předloženém znění. Úmyslem zákona je zabezpečiti těm, kdož odsouzeni byli pro politické trestní činy, zvláštní zacházení při odpykání trestů na svobodě. Má se vyhověti všeobecnému právnímu cítění, podle kterého se trestné činy z politických důvodů mají posuzovati jinak a mírněji nežli trestné činy, které vzešly z jinakých, sprostých důvodů. S touto tendencí zákona plně souhlasíme, máme však pochybnosti proti znění zákona, který tomu, kdo se dopustil politického trestného činu, nedává právní nárok na přiznání státního vězení, nýbrž přiznání této výhody nejširší měrou ponechává uvážení soudcovu.

Zákon obsahuje v §u l ustanovení, že trest káznice smí býti uložen jen tenkráte, jestliže podle povahy přečinu anebo podle jeho následků nelze trestný čin považovati za zvláště zavržitelný. Proti tomuto znění neměli bychom námitek, kdyby zákon obsahoval také přesné určení těch trestných činů, které dlužno považovati za obzvláště zavržitelné.

V poslanecké sněmovně vzbudilo také všeobecné znění vládní osnovy pochybnosti a byla tam tato ustanovení blíže precisována. Přece však také v nynějším znění je výjimečná ustanovení, ve kterých případech trest státního vězení nesmí býti uložen, uvedeno jen příkladmo a je také zde soudcům ponecháno příliš široké pole. Máme oprávněné pochybnosti, že se všechny politické trestné činy neposuzují podle stejného měřítka, že nikoli trestný čin, nýbrž stranicko-politické smýšlení pachatelovo bude rozhodujícím pro soudcovo rozhodnutí. Navrhujeme tudíž změnu zákona v tom smyslu, aby vytčení případů, které vylučují přiznání státního vězení, uvedeno bylo taxativně a nikoli, jako v osnově, příkladmo.

§ 1 stanoví dále v odstavci l, že trest státního vězení nesmí býti uložen tomu, kdo se trestného činu dopustil z pohnutek nízkých nebo nečestných. Byl jsem ve výboru upozorněn na to, že toto ustanovení osnovy bylo doslova převzato z říšskoněmeckého zákona a že se tam osvědčilo. Chci uznati, že ustanovení samo o sobě by bylo správné a že vyhovuje všeobecnému právnímu cítění, musím však bohužel poukázati k tomu, že u nás pojem nízkých a nečestných pohnutek nalezl v judikatuře výklad, který neodpovídá našemu názoru a názoru všeobecného právního citu. Pojem nízkých a nečestných pohnutek nalézá se v §u 13 zákona o volebním soudu a právě volební soud použil tohoto ustanovení k tomu, aby osoby politicky nepohodlné vyloučil z politického života. Jen jeden příklad. Jestliže svého času oba poslanci Mayer a Hanreich byli v rozporu se svojí stranou a byli stranou vyloučeni, pak nechť je vedly pohnutky jakékoli, že by však to byly bývaly pohnutky nízké a nečestné, to odporuje jednoduše všeobecnému právnímu cítění.

Tento pojem nalézá se také v § 32 zákona na ochranu republiky, který jedná o ztrátě čestných práv občanských. Také zde bohužel použil nejvyšší soud tohoto ustanovení k tomu, aby odstavil politiky, jako v případě našeho kolegy Stránského, kterému při vedení demonstrace nezaměstnaných přičítány byly pohnutky nízké a nečestné a kterému tím odňat byl mandát. Jsem toho naprosto dalek, abych chtěl bráti nějak v ochranu trestný čin kolegy Stránského, již vzhledem k tomu, že jeho jednání zavinilo lidské oběti. Ale nízké nebo nečestné pohnutky nemůžeme přece ani v tomto jednání spatřovati a také veřejné právní cítění je zde na naší straně.

Činíme tedy námitky proti ustanovení, které možno tak kaučukovitě vykládati, které neodpovídá všeobecnému právnímu cítění, a kterého lze zneužívati k provádění stranické justice. Uvítali bychom přece, kdyby zákon umožňoval vylučovati z veřejného života osobnosti, které se ve své veřejné činnosti dávají vésti pohnutkami nízkými a nečestnými. Musíme však ke svému politování konstatovati, že se to dosud v zákonodárství nepodařilo. Naproti tomu musíme odmítnouti, aby se zákonem poskytovala možnost vylučovati z veřejného života čisté, ale nepohodlné politiky. Na tom zakládají se naše pochybnosti o osnově tohoto zákona, a proto nemůžeme hlasovati pro zákon v tomto znění.

Sám zpravodaj ve své zprávě také vytýkal, že zákon obsahuje v jednotlivých paragrafech nové nejasnosti ve znění. Naprosto by tedy neškodilo, kdyby se zákon znovu přepracoval také co do textu a kdyby osnova zákona podrobena byla v poslanecké sněmovně novému přezkoumání a projednání. Prosím tudíž za přijetí našich pozměňovacích návrhů. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Pilz.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Jestliže zaujímáme stanovisko k této osnově zákona o státním vězení, pak děje se tak proto, že se zákon řadí zase k celé řadě reakcionářských zákonů, jaké nepřetržitě dodnes byly vydávány. Právě tak, jako tiskový zákon směřoval proti dělníkům, jako zákon na ochranu republiky byl vydán proti dělníkům, je také tento zákon ve svém nynějším znění přizpůsoben k tomu, aby revoluční dělnictvo umlčel, místo aby dělníkům, politickým vězňům přinesl úlevy, jakých političtí vězňové požívali již ve starém Rakousku. Ve starém Rakousku měli političtí vězňové již jisté úlevy, které jim pak v republice byly odňaty a teprve od výnosu z ledna částečně zase povoleny. V nynější době se říká, že se dělají zákony, které mají býti pokrokové, při tom však vidíme, že korupce stále vzrůstá. Vidíme to na aféře Stříbrného, vidíme (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 15. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) a přesto byl poslanec Tyll odsouzen. Vidíme tedy, že korupce přes domnělé pokrokové zákony stále více vzrůstá. Máme aféru Dvořákovu a Martinkovu, kde páni mohli jednoduše vykupovati rekruty z řad bohatých sedláků a továrníků. Všechny tyto věci nám dotvrzují, že zákony nejsou podle toho, aby potíraly korupci a přivodily zlepšení situace revoluční třídy dělnické, nýbrž právě naopak.

Předložený zákon vypadá, čteme-li jeho znění, tak, jakoby politickým vězňům přinášel zlepšení. Ale stačí podívati se na první paragraf. Je přímo hrozné, říkati o takovémto paragrafu, že je pokrokový a že politickým vězňům přináší zlepšení. Tento § l praví, že, jestliže přečin podle povahy svého provedení anebo podle určitých prostředků anebo zaviněných následků nelze považovati za zvláště zavržitelný anebo spáchaný z pohnutek nízkých nebo nečestných, může býti povoleno státní vězení. Toto ustanovení samo činí ze zákona frašku. Je zde soudcům dáno do rukou právo, aby beze všeho každému dělníkovi při každém nejmenším přečinu jednoduše přičítali nečestnost. (Sen. Schwamberger (německy): Jako u Stránského!) Ještě o tom promluvím. Máme na příklad řadu případů u nás v libereckém kraji, které dokazují, že se toho již podobně používá. Skoro všem odsouzeným u nás se prokazuje nečestnost. Chci uvésti jen několik případů. Kolega Gustav, Beuer byl odsouzen na 3 měsíce do žaláře, nečestnost prokázána, následek: ztráta volebního práva. Kolega Richter byl pro několik, asi pro 3 věty, v jisté schůzi odsouzen na 18 měsíců do žaláře. Prosím, pro řeč na schůzi, na každou větu průměrem 6 měsíců. Nečestnost byla prokázána. Řeč na politické schůzi byla nečestná! Kolega Ehrlich dostal 6 měsíců pro řeč na schůzi, nečestnost prokázána. Mladý soudruh, 17letý hoch, byl odsouzen, poněvadž roznášel letáky. Roznášení letáků je nečestné, odňata mu čestná práva. Soudruh Kneschke dostal 11 měsíců žaláře, poněvadž řídil zákonitou přípravnou školu, jakou má každá strana, každá skupina zájemníků řídí pro sebe přípravnou školu. Ale u nás v Liberci je přípravná škola zločinem, a dostal 11 měsíců žaláře, nečestnost byla prokázána, čestná práva byla mu odňata. Mladý soudruh Röhrer byl 6 neděl po jakési demonstraci zatčen. Kladeno mu za vinu, že prý v noci hodil kamenem. Prokázáno mu nebylo nic, jen se to tvrdilo. 6 týdnů po demonstraci byl zatčen, dostal 6 měsíců žaláře, nečestnost byla mu prokázána, jednáno s ním jako s těžkým zločincem, nedostal žádných politických úlev atd. Tak to vypadá již nyní, a až zákon vstoupí v platnost, jak to pak bude vypadati!

Zcela obzvláště nutno zdůrazniti, jak proletáři ve vojenském kabátě, vojáci, mají býti vyloučeni ze státního vězení. Víme, že vojáci také nejsou jiní lidé, nežli my, jsou většinou proletáři a máme již za to, že také vojáci mají býti posuzováni podle všeobecného občanského práva. Vidíme však, že se s vojáky při nejmenší příležitosti jedná jen jako se zločinci. Vzpomínám na jistý případ asi před 2 lety, o kterém soudr. Haken, když ještě byl poslancem, promluvil v poslanecké sněmovně. Jistý důstojník spolíčkoval vojína, a poněvadž vojín proti tomu protestoval, dostal vojín několik let; tedy když někdo protestuje proti hrubosti představeného, pak je to nečestné a dostane několik let žaláře. Ale kdo bije, ten je čestný.

Jestliže nyní skutečně jednou některý politický vězeň, revoluční dělník, bude míti štěstí a dostane státní vězení, pak je zde podle tohoto zákona vždy ještě možnost, aby se mu disciplinární cestou odňala také ta troška práva, kterou mu má státní vězení zabezpečiti. Při každém nejmenším provinění proti domácímu řádu může se mu odníti, a dělá se to také již dnes tak při nynějších malých politických výhodách. Podle nynějšího názoru, jak justice dnes smýšlí, a čehož jsem uvedl několik případů, jeví se u nás skoro všechno nečestným. U nás byl předešlého týdne tajemník Brambora z Jablonce odsouzen pro jistou větu z řeči na schůzi. Byla to malá nevinná schůze, ve schůzi nebylo žádné diskuse a žádné srážky, věta byla vytržena ze souvislosti a Brambora odsouzen na 4 měsíce do žaláře. Dnes již se to tak připravuje, jak se má zákon o státním vězení vykládati. Nyní je tomu tak, že většina soudců všechno, co revoluční třída dělnická činí, považují za nečestné. Na příklad když demonstrujeme nebo protestujeme proti válce, je to nečestné. Bojujeme-li proti drahotě, je to nečestné. Zasazujeme-li se o zvýšení mzdy, je to nečestné. Bojujeme-li proti fašismu nemocenských pokladen, poněvadž již 18 roků nebyly žádné volby do nemocenských pokladen a představenstva se jmenují, je to nečestné. Protestujeme-li proti vražedné justici a proti policii a četnictvu, je to nečestné. Tak to jde nepřetržitě dále. Jsme-li proti rozhodčímu výroku, který vynesl rozhodčí soud, je to nečestné. Byl nyní ve stavební živnosti vynesen rozhodčí výrok, který má býti závazný. Zedníci mají dostávati místo 5 Kč 5,45 Kč, pomocní dělníci 3,63 Kč místo 3,30 Kč. Je to ve skutečnosti snížení mzdy. V Jablonci a Liberci neplatí podnikatelé mzdy ani podle rozhodčího výroku, který vyřkla zákonitá rozhodčí komise. Říkají: Co je nám do zákona! To není nečestné. Ale když dělníci protestují proti tomuto rozhodčímu výroku, to je nečestné. Ale když to, co zákonem je zaručeno, se nezachovává, to je čestné. Totéž vidíme, když bojujeme proti § 144 o vyhánění plodu. Když proti tomu bojujeme, je to nečestné. Bojujeme-li proti korupci, je to nečestné. Bojujeme-li proti propouštění, je to nečestné. Bojujeme-li proti nouzi a hladu, bojujeme-li proti národnostnímu útisku, zasazujeme-li se o sebeurčovací právo všech národů, vystupujeme-li proti teroru podnikatelů, vystupujeme-li proti výkonu trestu, jak se dnes provádí, demonstrujeme-li proti nezaměstnanosti, zkrátka všechno, co činíme v třídním boji, je nečestné. Vidíme to na obrovském počtu odsouzení. A tak je § l již tak přistřižen, což také zástupcové občanských stran připustili, aby zde byla možnost vyloučiti používání zákona u politických odpůrců. Z tohoto důvodu budeme hlasovati proti zákonu v tomto znění.