Vypovězením však československo-maďarské obchodní smlouvy nemohli jsme již poskytovati Jihoslavii ty výhody celně-tarifní, jež dosud na základě klausule o nejvyšších výhodách na zboží k nám dovážené měla, a proto odhodlalo se ministerstvo zahraničních věcí vyjednávati s královstvím SHS o doplnění, smlouvy ze dne 14. listopadu 1928, aby nebyly porušeny hospodářské styky s našimi dohodovými přáteli. Dosavadní tato obchodní smlouva československo-jugoslávská měla však i působnost jen tříletou a lhůta její končila letošního roku, neboť se předpokládalo, že do této doby bude sjednána řádná definitivní obchodní smlouva. Jen kdyby se bylo nepodařilo novou smlouvu obchodní uskutečniti, mohla býti dosavadní mlčky prodloužena.
Navázané jednání naše s Jugoslávií bylo sice dosti obtížné vzhledem k stávajícím těžkým poměrům hospodářským, ale neminulo se svého cíle a výsledek jeho byl, že sjednána byla v Praze dne 30. března 1931 dodatková úmluva, která byla vládní vyhláškou ze dne 1. června t. r. uvedena v prozatímní platnost a předkládá se nyní Národnímu shromáždění ke schválení.
Obchodní styky naše s královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců jsou ve stálém vzestupu a obchodní bilance naše je vždy aktivní.
V minulém roce, jak uvádí náš státní statistický úřad, vyvezli jsme do SHS zboží v hodnotě 1.520,450.000 Kč, ale dovezli jsme k nám zboží z Jugoslávie v hodnotě Kč 438,875.000. Podle toho činí naše aktivum v roce 1930 1.081,575.000 Kč, letošního roku v prvém čtvrtletí vyvezli jsme do Jugoslávie zboží za 291,202.000 Kč a dovezli jsme k nám zboží za 112,213.000 Kč. Činí proto aktivum naše za tohoto čtvrt roku 178,989.000 Kč.
Z Jugoslávie dovážíme k nám hlavně tabák, pšenici, kukuřici, ovoce čerstvé i sušené, tedy hlavně švestky, víno, konopí, sádelné vepře, dříví, surové kůže, tříslo, železnou rudu, kalcinovanou sodu, dusíkaté vápno a jiné.
Důvodová zpráva vládního návrhu uvádí, kolik jsme dovezli těchto výrobků v letech 1928 a 1929, a já pak uvádím v důvodové zprávě výboru národohospodářského podle statistických údajů, kolik jsme dovezli tohoto zboží v roce loňském.
Do Jugoslávie vyvážíme oproti tomu skoro jen naše průmyslové výrobky, jak patrno ze statistických dat našeho vývozu. Zase uvádím ve zprávě důvodové výboru národohospodářského, mnoho-li jsme vyvezli do Jugoslávie v r. 1930 našeho zboží.
Dodatková úmluva je doplňkem obchodní a plavební smlouvy československo-jugoslávské ze dne 14. listopadu 1928 a obsahuje krátkou část úvodní o čtyřech článcích, tři přílohy a závěrečný protokol.
Obě smluvní strany poskytují si v ní navzájem pro veškeré druhy zboží celní výhody. Tak upravuje Československo v příloze A cla pro dovážené zboží jihoslovanské a Jugoslávie v příloze B poskytuje celní úlevy na zboží československé k nim dovážené. Celní sazby, vyznačené v těchto přílohách, nesmějí býti překročeny.
Jugoslávii poskytli jsme jednak snížení, jednak vázání autonomních či smluvních sazeb pro jejich zboží, a to pro: vinné hrozny, různé druhy ovoce čerstvého - jako ořechy vlašské, jablka, hrušky, kdoule, švestky - a sušeného neb jinak upravovaného - sušené švestky, jablka a hrušky a povidla - různé druhy čerstvé zeleniny - fazole, hrách, rajská jablka, melouny - různé druhy průmyslových rostlin - zejména chmel a lékařské byliny - hovězí dobytek, vepře ve váze kusů přes 130 kg, koně, drůbež živou i zabitou, ryby sladkovodní i mořské, a to buď živé nebo upravené, měchýře a střeva, jihoslovanská vína, lihové tekutiny pálené, salám, sýry, výtažky z různých dřev, některé druhy kůží, elektrické uhlíky, dusíkaté vápno.
V příloze B nám pak poskytla Jugoslávie naproti tomu obdobné koncese jednak přímou úpravou cel, t. j. snížením resp. vázáním autonomních či smluvních cel, jednak příznivějším zařazením, po případě i úpravou vysvětlivek. Týká se to tohoto zboží: kyselé okurky nakládané, čekanka, pivo, některé druhy příze, juty, některé druhy bavlněných, lněných a vlněných tkanin, pytle, koberce, houně, pokrývky, polohedvábné zboží prýmkářské, fezy, některé druhy kůže, některé výrobky ze dřeva, cihly z dinasu, některé druhy zboží z porculánu a jiných keramických hmot, ze skla, pro železné nádobí, některé výrobky galanterní, hudební nástroje.
Dále sjednaly obě smluvní strany veterinární úmluvu, která tvoří podstatnou část této dodatkové smlouvy - příloha C - podle níž se upravuje dovoz a průvoz zvířat, zvířecích surovin, masa a masných výrobků.
V úmluvě byla též získána ochrana názvu >Plzeňského piva<.
Dodatková smlouva bude ratifikována a ratifikační listiny budou v Bělehradě vyměněny. Nabude působnosti 15. dne po výměně ratifikací a zůstane v účinnosti šest měsíců po dané výpovědi.
Snahou obou spřátelených států bylo při sjednávání této dodatkové úmluvy upraviti a prohloubiti v největší míře vzájemné obchodní styky a hospodářskou spolupráci, mezi oběma státy.
Národohospodářský výbor jednal o této smlouvě ve schůzi dne 2. července 1931 a doporučuje slavnému senátu její přijetí. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Uděluji slovo panu sen. Ad. Scholzovi.
Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Při obchodních smlouvách, které se sjednávají mezi všemi státy na celé zemi, je přece nemožno, aby každý jednotlivý stát mohl klásti na zlatou vážku zabezpečení svých vrstev povolání, které při tom přicházejí v úvahu. Pokaždé se zase stane, že se jedné vrstvě oproti druhé buďto dostane výhod, anebo že se jí uškodí. Ale výhody anebo poškození nesmí se díti takovou měrou, aby blaho veškerého státu anebo jeho obyvatelů tím trpělo. Obchodní smlouvy jsou jednou z nejdůležitějších zbraní, poněvadž se jimi vykonává vliv anebo řídí blaho obyvatelů států. Bylo by proto nezbytno, aby za tím účelem slyšeny a o své dobrozdání dotázány byly nejen všechny odborné korporace, nýbrž také parlament a jeho zástupcové, kteří přece jsou za to odpovědni. Děje se tak u nás? Vím jen, že se sice vyslechnou odborné organisace, že se však nedbá rady agrární strany. Vláda dává ministerstvu věcí zahraničních direktivy ve velkém rámci. Ministerstvo věcí zahraničních sjednává obchodní smlouvy z vlastní vůle, při čemž je často nemožno dbáti daných příkazů, a parlament sám staví se pokaždé před hotovou nezměnitelnou skutečnost.
Tak je tomu také s předloženou obchodní smlouvou s Jihoslavií. Sjednána byla mezi oběma státy dne 30. března 1931 a vstoupila v platnost dnem 1. června t. r. Parlament je zde k tomu, aby schválil hotovou skutečnost; že vládě nikdy nenapadne, že by parlament mohl takovou obchodní smlouvu zamítnouti, vidíme právě nyní. Všechny zákony musí býti v jedné komoře nejprve úplně vyřízeny, nežli se přikáží druhé komoře. V tomto případě obšťastněny byly obě komory současně příkazem, aby věc schválily. Výbory senátu, jež přicházejí v úvahu, projednávaly předlohu 2. července, kdežto plenům poslanecké sněmovny schválilo předlohu teprve 8. července. Při tom musíme ještě pozorovati, že se přímo podlamují životní potřeby 40 % veškerého obyvatelstva, t. j. veškerého zemědělství, ve prospěch průmyslu, kdy přece tento průmysl podle statistických výkazů předešlého roku přichází v úvahu jen menším procentem svého úhrnného vývozu. Jako při každé dosud sjednané obchodní úmluvě, byly dobré rady zastupitelstva německého zemědělství přímo ignorovány, jako od založení státu, naproti tomu zájmy průmyslu na úkor zemědělství podporovány a dávána jim přednost.
Při dnešní zemědělské krisi přistupuje se k tomu, hlavního odběratele průmyslu ve vlastní zemi přímo ničiti a tím nenasytnosti průmyslu samého kopati hrob. Při tom má jedině průmysl sám vinu, tvrdí-li, že bez vydatné ochrany nemůže existovati. Byl to průmysl sám, který ve všech agrárních státech zřizoval odbočky, své nejlepší inženýry a dělníky posílal do ciziny, aby závody uvedli v činnost a vyučili cizí dělníky, čímž si vlastnoručně vypěstoval konkurenci. (Výkřiky.) Proč zdejší průmysl nemůže nyní konkurovati? Poněvadž daně, sociální břemena a životní úroveň na východě Evropy jsou menší, nežli u nás. Zemědělec, ten může a má u nás zůstati bez ochrany, ačkoli trpí desetkrát těžšími výrobními poměry a vedle nesnesitelných daní, sociálních břemen a vysokých mezd dělnických padají na váhu ještě klimatické poměry. Chudý horský sedlák na kamenitých svazích při 600 až 700 m výšky nad mořem má moci konkurovati s obdělavateli požehnaných niv v Maďarsku, Rumunsku, Bulharsku, Polsku a Jihoslavii. (Výkřiky sen. Starka.) Německé zemědělství a s ním >Bund der Landwirte< odmítá proto s rozhodností odpovědnost za obchodní smlouvu, při které jejich rad nebylo dbáno, při jejíž sjednání vůbec nebyli tázáni, jehož následky však pro zdejší zemědělství a veškerý stát mohou se státi katastrofálními.
Celními zákony z r. 1926 a z r. 1930 byla zavedena autonomní a smluvní cla, vládě přísluší tudíž podle zákona právo, aby použila nižších, smluvních cel. Přes zdejší zemědělskou krisi nebyl ani v nejmenším vzat zřetel na naši ochranu, a přes to, že v mnohých výrobních odvětvích přímo se dusíme v domácích výrobcích, bylo u chmele, dobytka, masa, zeleniny, ovoce, ryb, střev, kořalky, vína, sýra, všech druhů dříví, cukrovky, lnu, kůže, tedy u všech odvětví zemědělských výrobků použito nejníže přípustných smluvních cel. Ano, vláda šla ještě mnohem dále. Vidíme a pozorujeme, že se výrobní možnost u domácího chovu vepřů přiostřuje nesnesitelně, prosím, 6 korun je to nejvyšší, čeho jsme v letošním roce mohli dosíci za kilogram živé váhy. Poměry jsou takové, že se zemědělec vždy ještě vydává v nebezpečí, že se mu od obchodníka a řezníka dostane hodně hrubostí, odváží-li se nabízeti nějakého vepře na prodej. Došlo přece tak daleko, že zemědělci selata, přivedená na svět, přímo zabíjejí a ničí. Přes vysoké náklady udržování a připouštění prasnic dávají mnozí přednost zničení dorostu před jeho pěstěním a vykrmováním. Jakožto jediná země v Evropě podobáme se Argentině. Tam jsou nuceni ničiti dorost dobytka, u nás dorost vepřů. Ačkoli tím je více než prokázáno, že nynější celní sazby jsou bezúčinné a ještě příliš nízké, učinila vláda Jihoslavii další koncese.
Podle celního zákona z r. 1930 činí nejmenší celní sazba pro vepře do váhy 120 kg 120 Kč za 100 kg. Celní sazba pro těžké vepře není výslovně uvedena, jeví se však v téže výši pro každého jako něco samo sebou zřejmého. Tím, že to není uvedeno, bylo vládě po zákonu možno podniknouti útok proti zdejšímu zemědělství. Ačkoli se dusíme ve vlastním vepřovém mase, byla Jihoslavii přiznána celní sazba 80 Kč pro vepře přes 120 kg těžké.
Ještě hůře je tomu s dovozem obilí. Poněvadž se zde nenašla žádná mezera na prolomení stanovení smluvních cel, děje se to oklikou. Ovšem nevidíme toho v předložené obchodní smlouvě. To se spíše provádí jako tajná klausule. Na určitý kontingent, prý 8000 vagónů, poskytují se výhody. Naše vláda se zavazuje, že za jeden cent dovezené pšenice vrátí 10 Kč cla, při 8000 vagónů 8 mil. Kč, a že tím usnadní Jihoslavii dovoz.
Nenapadá mně, abych chtěl tvrditi, že by Jihoslavie s těmito přiznanými dovozními úlevami byla s to zničiti domácí zemědělství. Toto nebezpečí záleží v tom, že následkem práva o nejvyšších výhodách veškeré ostatní státy, se kterými jsme ve smluvním poměru, mohou také pro sebe činiti nárok na tyto výhody. Právě tak jako Jihoslavii budou poskytnuty výhody Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Kanadě. Vidíme-li, že ve srovnání s Německem, se kterým máme stejné výrobní náklady, beztoho máme jen malý zlomek tamní celní ochrany, stává se naše těžko vydobytá, beztak nedostatečná celní ochrana ilusorní. Že nemáme důvěry ke komisi pro dovoz obilí, která má býti vládním nařízením stanovena, je více nežli pochopitelno. My němečtí zemědělci v Československu jsme tak dalece opatrní, že ani svému vlastnímu zastoupení, ministerstvu zemědělství, nemůžeme důvěřovati. Mezi tamním úřednictvem jsou živly, které jsme plně oprávněni považovati za všechno jiné, jen nikoli za zástupce zemědělství. Jestliže v této komisi pro dovoz a určování cel paritně zasedají také ještě ministerstvo zásobování, obchodu a věcí zahraničních, musíme pozbýti jakékoli víry a důvěry, že se tím má posloužiti zemědělství. (Výkřiky sen. Starka.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Ad. Scholz (pokračuje): Ve starém Rakousku mohli jsme pozorovati, že mezi všemi provinciemi byla to Halič, která chtěla jen bráti, ale nic dávati. Nuže, vidíme, že se Poláci nestali skromnějšími. (Různé výkřiky.) S plným rozhořčením dávají nám na srozuměnou, že jsou s námi krajně nespokojeni, že jsou zneuznáváni a odstrkováni a že se také nelekají eventuelní celní války. Pplsko nepřichází v úvahu pro dovoz obilí, nýbrž pro dovoz dobytka. Poskytneme-li zemím, které dovážejí obilí, výhody, pak setrvá Polsko na úlevách při dovozu dobytka, a poskytneme-li Polsku v této příčině slevu, pak jsou všechny druhé smluvní země oprávněny, činiti také pro sebe na ni nárok. (Tak jest!)
To jsou důsledky, které předložená jihoslovanská obchodní smlouva přináší a s sebou přinésti musí. Při předvčerejším projednávání této smlouvy v poslanecké sněmovně mluvil k ní jediný zástupce sudetsko-německého Landbundu, posl. dr Hanreich. Jeho vývody platily méně potírání této obchodní smlouvy, jako spíše útokům proti svazu Bund der Landwirte, které se mu dnes již staly denním chlebem. (Sen. Stöhr [německy]: On přece z toho žije!) Tyto jeho útoky mu tak přešly do krve, že se přímo obávám o jeho mladý ještě život, kdyby jednou byl nucen zastaviti tyto útoky. Dr Hanreich vytýká svazu Bund der Landwirte, že tento, právě tak jako nemohl zabrániti této obchodní smlouvě, ani v hospodářském, ani v národnostním, ani v kulturním ohledu jakožto vládní strana ničeho nedosáhne. (Výkřiky.) Bohužel a toho lituji - je Hanreich příliš skromný, zapomíná uvésti, čeho kdysi jako zdatný oposičník již všeho dosáhl. Aby soudil o tom, zdali jsme schopni zastupovati německé venkovské obyvatelstvo, musíme mu upříti jakékoli právo. V té věci můžeme se podrobiti objektivnímu veřejnému mínění celého světa. Každý školák přece ví, že v pražském parlamentě stojí 58 agrárníků jakožto výrobci proti 242 zástupcům konsumentů a že z těchto 242 zástupců ani jeden neprojevil citu pro zemědělství.
Kdo sledoval tento tuhý, vysilující zápas v posledních týdnech a měsících, kdy se všechno obracelo proti nám, musí doznati, že nám následkem naší menšiny bohužel bylo nemožno dopomoci našim spravedlivým hospodářským požadavkům k úplnému vítězství. Naopak mohli jsme však rovněž zabrániti vítězství požadavků svých odpůrců. Směrodatným je poměr sil, a vinu na tom, že zde stojíme přede žněmi bez dostatečného zabezpečení, má také dr Hanreich, který stranu, k níž se připojil, která ho podporuje a které vděčí za svůj mandát, vede proti svazu Bund der Landwirte, jemu se vysmívá a jej kritisuje, kdežto jeho strana v parlamentě činí všechno, aby naše spravedlivé požadavky odvrátila a učinila nemožnými. (Souhlas.)
Právě tak jako podezřívání dr Hanreicha dlužno hodnotiti také podezřívání politických křesťanů. (Výkřiky sen. Luksche.) Jaké pak výkony může vykázati tato strana, která přece také byla ve vládě? Kde jsou úspěchy pana Mayr-Hartinga? Jednu věc víme po dvouleté skoro koalici se sociálními demokraty, že totiž naše stísněné, strádající, předlužené zemědělství nesmí počítati se žádnou pomocí, se žádnou nadějí v lepší doby v tomto útvaru vlády. Kdybychom chtěli rozpuštění nynějšího parlamentu a nové volby, pak víme, že také potom jsou vyloučeny větší přesuny sil. My nemůžeme oslabiti sociální demokraty a oni nemohou nás oslabiti tou měrou, abychom my, zástupcové německého a českého zemědělství, nebyli stále spoluurčujícím činitelem při tvoření každé vlády. Věčně bez výsledku konanými ministerskými poradami a vedle toho několika skandálními aférami nespokojí se ani hladovící dělnictvo, ani rolnictvo, jež je dnes blízko toho, že bude vyhnáno ze svých domů a dvorů.
Nechcete-li pozbýti posledního zbytku úcty svých voličů, veškerého lidu, pak je nejvýš na čase, abychom stávajícímu parlamentnímu systému učinili konec. Ať se poslanecká sněmovna pere a hádá ve všech politických vecech, my, senát, rada starých, musíme prohlásiti, že zde nemůžeme jíti dále s sebou. Plným právem múžeme žádati změnu státních základních zákonů v tomto smyslu, aby senát, volený podle povolání, obdržel přiděleny všechny zákony, související s hospodářstvím, a aby měl výhradné právo je vyřizovati. Jestliže se zde projeví správný poměr sil, jestliže politika bude zatlačena zpět, pak bude možno vykonávati blahodárnou práci pro lid a tím pro stát, pro stát, který je také naší domovinou. (Potlesk.)
Predseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Böhm.
Sen. Böhm (maďarsky): Ctený senát! Od čias, čo nás naša vláda oblažuje, pozorujeme, že akonáhle sa chronická hospodárska kríza štátu, k jejž radikálnemu sanovaniu vláda táto nikdy vážne neprikročila, prehlbuje, zaplavuje vláda tuzemskú i cudzozemskú tlač oficielnými a polooficielnými prejavy a v týchto prekvapuje svet veľkolepými, grandióznymi sanačnými plány. Poloročne prichádza s novými plány, novými koncepciami, ktoré v pravde nikdy nebudú uskutočnené. Na tomto poli - a to treba uznať - získal najväčšej praxe pán ministerský predseda, lebo systém sľubovania povzniesol na úroveň pravej umeleckej dokonalosti. Lebo keď už vlny nespokojnosti z vonkova pozdvihujú sa ku Prahe, vtedy pán ministerský predseda siahne po štedrom rohu hospodárskych sľubov a tým oblažuje národy zeme. Tu všetky reči pána predsedu vlády oplývajú bohatými sľubami a to je ten zázračný prostriedok, ktorý uspokojí i tie najroztrpčenejšie koaličné srdcia zákonodarské.
Prvým veľkým prísľubom pána ministerského predsedu bol jeho pracovný program. V ňom medzi najdôležitejšími úkoly označil riešenie hospodárskych otázok štátu. Rovnako tak dostalo sa od neho hojných hospodárskych plánov a sľubov každému v jeho podzimnom a jarnom expozé v roku minulom. Dôverčiví sa domnievali, že pán ministerský predseda, ktorý je plnomocným pánom strany agrárnej a tedy najsilnejšej vládnej strany, za ktorým stojí stále veľká vládna väčšina - svoj mnohosľubný program a svoje sľuby uskutoční. Mnohí verili, že výhodnú centrálnu pozíciu republiky využije a po dobu hospodárskej kríze zapojí susedné štáty do svojej sféry hospodárskej a tým vytvorí pre štát takú hospodársku základnu, ktorá privedie hospodárský, veľa kýžený blahobyt doma a vytvorí pokojnú, zdravú zahraničnoobchodnú atmosféru na vonok. Žial, treba nám konštatovať, že k tomu všetkému nedošlo; dvojročné panovanie vlády nevyvolalo zlepšenie v hospodárskych pomeroch, ale naopak, náš hospodársky život ukazuje nám pravý obrázok tatárskeho plenenia. A nemôžeme mať ani dôveru v rýchlom hospodárskom ozdravovacom procese, lebo vo vládnych luhoch zurí ešte i dnes nadvláda strán a neberie sa zreteľ na potreby a záujmy ľudu.
Náš hospodársky život rúti sa horeznak po svahu dolu a zahraničnoobchodná bilancia z posledného mesiaca už ukazuje, že tento proces nie je ani pomalý, ale že je povahy prekotného spádu. V obchodných pojednávaniach doznáva vláda fiasko vonkoncom na celej čiare; pri nich vynorujú sa obrysy hospodárskej izolácie a táto cesta povedie k hospodárskemu zrúteniu. Naša hospodárska konsolidovanosť je iba ilúziou dnuka, lebo cudzina už sa dozvedela o našej hospodárskej rozháranosti. Bolo by nám treba nového Rašína, ktorý svojho času uviedol do poriadku financie štátu a vytvoril neuveriteľné rezervy, ktorými si získal dôveru cudziny. Avšak potomci, žial, už premrhali rezervy štátu a štátna pokladňa je prázdna. Vláda musí sa ohliadať po nových príjmoch. Minister financií chce zaviesť nové druhy daní, a predsa nových bremien už nikto nesnesie a povedie to k ruine hospodárstiev súkromných.
Vláda nech nezvyšuje príjmy, ale nech snižuje výdavky, lebo len tým môže rozvahu štátnej domácnosti uviesť v rovnováhu. Požadujeme úľavy pre poplatníkov na celej čiare a nie nové ťarchy. Hospodársky život republiky krváca zo sto rán a jeho najosiralejšie dieťa, Slovensko, je stálym boľastným výkrikom. Požadujeme, aby vláda na miesto stáleho plánovania a sľubovania učinila predmetom vážneho uvažovania hospodárske položenie Slovenska, lebo v zemi Slovenskej je už tak veľká bieda a toľko hladujúcich, že nedostaví-li sa súrna pomoc, vtedy môže dôjsť ku sto novým košútovským prípadom bez akéhokoľvek poburovania.