Hrozné a zdrcujúce je len pomyslieť na to, že dnes, v dobách žatvy, sú tisíce žencov, zemerobotníkov bez práce. Robotníctvo na Slovensku, ktoré túži a chce pracovať, bolševizuje sa v pelechoch biedy. A vláda ani po košútovskom mementu nechce podchytiť ľud maďarský, nestará sa oň, nedá mu pracovnej príležitosti, lež so založenýma rukama sa díva, ako hynie ľud maďarskej pôdy hospodársky.
Kde sú teraz tí agrárnickí zákonodarci, ktorí za večného sľubovania cestujú o voľbách po krajine, a teraz niet ani jediného, ktorý by ztratil slova u vlády v záujme ľudu.
Shrnieme-li sumárne dosavadné viditeľné výsledky hospodárskeho pracovného programu vlády na Slovensku, musíme konštatovať, že týmito výsledky sú: zrútenie priemyslu továrenského, zchudobnenie malých živností, stagnácia obchodu a nesmierna mizéria robotníctva. Je každému nepochopiteľné, že pán ministerský predseda je so všetkým tým spokojný. Pán ministerský predseda vo svojom včerajšom prejave voči novinárom s uspokojením konštatuje, že vláda vyriešila už veľa otázok súvisiacich s hospodárskou krízou. My o tom nič nevieme, ba naopak vidíme, že položenie každej jednotlivej spoločenskej vrstvy po dobu dvojročného panovania vlády nie že sa zlepšilo, ale naopak - zhoršilo.
I s programom zemedelským dostali sme sa do slepej uličky; všetky vehlasne prevádzané experimenty zkrachovaly. Za úspech možno snáď zaknihovať nanajvýš to, že následkom uprilíšnených a nesmiernych požiadavkov agrárnikov ocítame sa teraz v najzmätenejšej zahraničnoobchodnej situácii a že colná válka uzavrela nášmu priemyslu dvere do Maďarska.
Dnes už aj úradné fóra zemedelstva všeobecne doznávajú, že tieto šachové ťahy situácii zemedelstva nič nepomohly, ale že položenie zemedelstva stále sa zhoršuje. Bezmyšlienkovitosť zemedelského programu je dokázaná tohoročným dovozom ruskej raže. Deje sa tak v Čechách, kde sa urodilo toľko raže, že úroda značne presahuje potrebu tejto zeme. Pre špatné ceny zúfalá je situácia zemedelstva i v Čechách, ač tu v porovnaní so Slovenskom sú pomery ako v Kanaane.
Na situáciu priemyslu chcem posvietiť len jedným príkladom a síce takým, ktorý udávam s miesta najkompetentnejšieho bez komentáru. Vládny soc. dem. posl. Chalupník na hospodárskej konferencii konštatuje, že len okres moravsko-ostravský má 7000 nezamestnaných, k čomu prichádzajú tie ešte väčšie tisíce tých, čo pracujú v dobe zkrátenej. Banské a iné závody sa rad radom zatvárujú a do budúcna sú naprosto bez nádeje. Jednotlivé obory závodov vitkovických majú práce len na niekoľko dní a potom prijde prepustenie tisícov robotníkov. Aby som uviedol ešte jeden príklad: v Krnove z 22.000 obyvateľov je 4000 nezamestnaných. Výpočet takýchto príkladov mohol by trvať do nekonečna. Je to len na koštovku. Takáto je situácia v priemysle v Čechách a na Morave, ktorému štát poskytuje veľké štátne zadávky. O situácii priemyslu na Slovensku už ani nemožno hovoriť, lebo toho pomalú už nebude.
To je vnútorný prierys tuzemských výsledkov hospodárskeho programu vlády. Zovňajší prierys je ešte smutnejší, lebo je pre budúcnosť štátu vo svojich účinoch beznádejnejši.
Môžme to konštatovať v prvom rade z vyjednávaní obchodných a z výsledkov obchodných smlúv. Aby som charakterizoval našu zahraničnoobchodnú politiku, poukážem zkrátka na toto. Keď 15. decembra m. r. zavinením vlády a zvlášte strany agrárnej došlo k colnej válke s Maďarskom, ktorá zemedelstvu vôbec ničím neprospela - ako sme to už vtedy predpovedali a dnes, žial, môžme už i konštatovať, že privodila osudné škody - náš zahraničný orgán vychýril do sveta, že každá škoda, ktorú utrpíme colnou válkou, bude nahradená, lebo že vraj obchodnou smluvou juhoslovanskou bude rekompenzovaná.
Pravda, tieto tendenčné prejavy maly slúžit len účelom propagačným; ich cieľom na vonok bolo iba zavádzanie, a dnuka sypanie piesku do očí. Každý rozvážny hospodársky činiteľ totiž vedel, že obchodná smluva juhoslovanská neposkytne nášmu hospodárstvu žiadnych závažnejších hospodárskych úspechov, lebo Juhoslovani žijú v docela inej hospodárskej jednotke. Teraz, keď tu máme obchodnú smluvu juhoslovanskú, môžme konštatovať, že táto neznamená pre nás žiadnu výhodu. Ani v tomto prípade nebola smerodajná prosperita hospodárskeho života štátu, ale zahraničná politika. K vôli priateľstvu zradený bol blahobyt ľudu, ako sa o tom zmienil posl. Šeba: vernosť za vernosť. Pri tejto vernosti však my sme vždy zkrátenou stranou. Je všeobecne známe, že vláda svojho času vypovedala maďarskú obchodnú smluvu cieľom ochrany agrárnych záujmov, a predsa obchodná smluva juhoslovanská zjednaná bola obetovaním záujmov agrárnych.
Podstatnejších colných výhod sme v Juhoslávii nezískali, leda že by sme menovali výdobytkom to, že feze môžeme do Juhoslávie vyvážať bezcolne. Ani colné výhody dosažené na poli priemyslu textilného nie sú značnejšie, a vidí-li sa pánu posl. Šebovi, že Belehrad znamená pre náš priemysel základnu do budúcna, tak honí ilúzie, lebo v Juhoslávii zahniezdil sa v prvom rade textilný priemysel nemecký a najnovšie mame tam už konkurenciu i s textilným priemyslom rakúskym a maďarským. Avšak ostatne vieme, že i textilný priemysel juhoslovanský napína všetky sily, aby sa vybudoval. Plány pána posl. Šebu sú teda len vzdušné hrady, lebo my pri zjednaní obchodnej smluvy juhoslovanskej priniesli sme len obeti.
A vidíme-li, že za cenu takýchto obetí a k vôli utúženiu priateľstva Malej dohody zjednali sme obchodnú smluvu s Juhoslovanskom, musíme vyjadriť naše podivenie nad tým, že sme a z akého dôvodu sme so susednými štáty ešte vždy v bezosmluvnom stave. S Rakúskom, Poľskom a Nemeckom obchodnej smluvy nemáme, colná válka s Maďarskom ešte vždy trvá, čo je, ako všeobecne známo, najväčším giksrom pána zahraničného ministra Beneša. To bola tá posledná etapa obkľučujúcej politiky, ktorou ste chceli donútiť na kolená susedný štát, ktorý s hľadiska hospodárskeho potrebujete. Tento plán, táto obkľučujúca politika však vystrelila nazad a dnes vidíme, že náš hospodársky život následkom tejto colnej války postihnutý bol obrovskými škodami.
Pozreme-li sa teraz dôkladne na štatistické údaje, aké škody utrpel náš hospodársky život v posledných 5 mesiacoch následkom colnej války, vidíme, že v drevárstve ztratili sme 56 mil., v textilnictve 113 mil., v papiernictve 21 mil., v sklárstve 12 mil. a v železiarstve 11,5 mil., úhrnom tedy hospodárske záujmy v Československu utrpely v dôsledku colnej války ztratu 268,000.000 Kč. Keďže ďalej export dreva týka sa vlastne a v prvom rade Slovenska, lebo veď exportným územím pre drevo zo Slovenska bolo Maďarsko, smelé môžme tvrdiť, že Slovensko len na dreve ztratilo 56,000.000 Kč následkom colnej války. Čo dostalo za to Slovensko?
Vidíme i to, že na zažehnanie colnej války nepodniká sa dosiaľ ešte nič. Je pravda, že delegácia vyslaná bola do Ženevy, avšak vyjednávanie podľa najnovšich zpráv je zmarené. Tážem sa, kto nesie vinu na tom, že delegácii nedostalo sa na cestu žiadnych dôkladnejších inštrukcií? Zdá sa mi, že tu je zasa v práci ruka pána ministra Beneša, ktorý sedí súčasne vo dvoch sedlách, lebo jednak predstiera, ako keby fakticky chcel zjednať novú obchodnú smluvu s Maďarskom na nátlak Francie, jednak však kladie dohode prekážky a nepomýšľa na to, že na to nedoplatí Maďarsko, lebo Maďarsko dnes už žiaľ obdržalo a získalo iné trhoviská v Rakúsku, Nemecku a Itálii a dostane sa mu všetkých tých výhod, ktoré by mu mohlo poskytnúť Československo. Československý priemysel bude tedy z Maďarska vytlačený a do tých čias, kým colná válka končí a my zjednáme novú smluvu colnú, neprinesie táto nová smluva Československu už žiadnych výhod.
Rovnako tak sme na tom s Rakúskom, lebo i tu sa vyskytujú ťažkosti, a práve tak s Poľskom; naša zahraničnoobchodná politika ubiera sa tedy na falošných koľajach a nechceme-li, aby došlo k hospodářskemu zrúteniu, musíme tieto chyby naliehavo odstraniť z našej zahraničnoobchodnej politiky, aby už raz dostala sa na cestu pravú.
Tážem sa, kde je tá neviditeľná hamovnica, ktorá nepripúšťa, aby tu došlo k rozvoju normálneho hospodárskeho života? Veď i sám Hodáč márne sa exponuje za priemysel, nevyslyšia ho. I sociální demokrati márne kričia v >Právu lidu<, že obchodnú smluvu s Maďarskem třeba uzavrieť, ba >Venkov< volá priamo po štátnom zástupcovi. Vidíme tedy, že istá neznáma, krytá ruka tomu zabraňuje a tým hatí aj hospodársku konsolidáciu státu. Poukazujem i na to, že pán posl. dr Kramář vo svojej poslednej, v Slavkove prednesenej reči tiež konštatoval, že ministri v našom ústavnom živote jednajú oligarchicky, uplatňujú sebavôlu a tomu třeba přičítať i to, že neviditelné ruky zabraňujú vždy správnemu prevádzaniu našich obchodných smluv.
A teraz prejdem na to, že právě vtedy, keď štát ocitá sa v takejto hospodárskej krizi, keď sme postavení před hospodársku izoláciu, v Prahe nedbá sa o to vôbec nič, vec neberie sa vážne; vedúci politikovia sú zaneprázdnění iným, lebo si vypierajú špinavé prádlo navzájom. Je najhanobnejším a najúžasnejším to, že náš verejný život ocitá sa v takejto korupcii a preto nešťastím je pre nás, že právě teraz, keď sme mohli siahnuť po pôžičkách cudzozemských - vidí cudzina, že tuná vo verejnom živote slavia špinavé vlny orgie a že k právej očistě predsa nedochádza.
Pán ministerský předseda Udržal volal včera po morálke. S pánom ministerským predsedom tvrdím i ja, že viac morálky do verejného života, avšak toho docielime len tak, vykonáme-li na celej čiare neúprosnú a dôkladnú očistu. Navrhujem preto, aby pán ministerský předseda revidoval majetkové poměry bývalých a terajšich ministrov, a u koho sa zistí vina, kto k majetku prišiel rukou špinavou, toho nech odstraní z veřejného života.
Je našim záujmom, aby došlo ku konsolidácii, je našim záujmom, aby sme náš veřejný život zbavili vredov, aby sa už konečné rozvinul poctivý život hospodárský.
Předseda (zvoní): Rozprava je skončena. Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji výboru zahraničního.
Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Smlouva s Jugoslávií naráží, jak jsme pozorovali, snad z národnostních ohledů na odpor. Bylo vytýkáno se strany pánů řečníků, že jsme postaveni před hotovou věc, že smlouva jest již hotova, že ji vláda smluvila a nám dává ke schválení, aniž bychom na ní mohli co měnit, že zde není možno vyhověti tomu, co by si páni řečníci byli snad přáli. Na to odpovídám, že někdo tu smlouvu musí uzavřít, někdo musí s druhým státem, s nímž má býti smlouva uzavřena, jednati. Na to máme vládu, ta je povinna, aby takové věci konala.
Není zajisté pochybnosti, že se naši vyjednavači snažili, aby i při této smlouvě, jako při každé jiné, pokud možno nejlépe vyhověli potřebám Československa, a to nejen jednomu nebo dvěma stavům, nýbrž všem vyrábějícím a v národohospodářském ohledu důležitým stavům v naší republice. Myslím, že tato smlouva byla velmi dobře se strany vlády uvážena, že se hledělo docíliti všeho, co bylo možno, a proto ji znovu doporučuji ke schválení tak, jak je ve vládním návrhu uvedena.
Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové tisk 524, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Projednáme nyní bod další, jímž je:
3. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Čes. Krumlově ze dne 22. května 1931 za souhlas k stíhání sen. Kindla pro přestupek podle § 487 trest. zákona (č. 3859/31 předs.). Tisk 485.
Zpravodajem je pan sen. Berkovec, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. Berkovec: Vážený senáte! Imunitní výbor jednal o žádosti okr. soudu v Čes. Krumlově ze dne 22. května 1931 za souhlas k stíhání sen. Kindla pro přestupek podle §u 487 tr. z. Děj je tento:
Dne 22. března 1931 konala se v Netřebicích veřejná voličská schůze strany sociálnědemokratické, na kterou se též dostavil sen. Kindl, žel. zřízenec v. v., ve Vodňanech.
Sen. Kindl hlásil se o slovo, které mu bylo uděleno, a kritisoval poměry v republice. Mezi řečí řekl také, že prý českobudějovický notář zpronevěřil jednomu občanu větší část pozůstalosti, že tento občan nemůže se nyní dovolati svého práva, poněvadž prý naše soudy a advokáti nadržují notáři. Shromáždění tázali se sen. Kindla, který notář to byl, a tento odpověděl, že prý ten starý. Poněvadž toto označení nestačilo, chtěli shromáždění věděti, jak se notář jmenoval, a tu prý sen. Kindl na vyzvání jakéhosi Jaroše našel v notesu jméno a řekl, že to byl notář Touš.
Okresní soud v Českém Krumlově žádá nyní k žalobě Emanuela Touše, notáře v Českých Budějovicích, zastoupeného JUDrem Janem Beranem, advokátem v Čes. Budějovicích, o vydání sen. Kindla k trestnímu stíhání pro přestupek proti bezpečnosti cti.
Jako důkaz o proneseném výroku vede žalobce 4 svědky, mezi nimi starostu obce.
Imunitní výbor navrhuje, aby senát dal souhlas ke stíhání sen. Kindla pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 487 trest. zákona.
Důvody jsou tyto: Podle žaloby a uvedených svědků je zde podezření, že sen. Kindl dopustil se urážky na cti, a proto je nutno, aby mu byla dána příležitost před soudem urážku tu odůvodniti nebo se z nespravedlivého nařčení ospravedlniti.
Z toho důvodu se imunitní výbor usnesl doporučiti senátu, aby byl dán souhlas ke stíhání sen. Kindla.
Předseda (zvoní): Slovo vyžádal si pan sen. Kindl. Uděluji mu je.
Sen. Kindl: Vážený senáte! Ujímaje se slova ve věci, pro kterou mám býti vydán pro urážku na cti, podotýkám toto: Vím, co jsem řekl, a neutíkám od toho, jako onehdy kol. Havránek, který taktéž spáchal urážku na cti, ale potom běhal a vymykal se tomu, aby nebyl vydán. Já sám žádám, abych byl vydán, poněvadž tak aspoň prokáži zedřeným 80letým lidem pomoc, aby neumřeli hladem, aby dostali peníze své zpět. Věc se měla takto: Byl jsem u krajského soudu navštíviti jednoho našeho vyšetřovance a spatřil jsem na chodbě dva zedřené lidi 80leté s jejich synem. Ti plakali, že nemají co jíst. Tázal jsem se jich, co se jim stalo, proč pláčí a oni mně vyprávěli tento případ: Jsou to manželé Frant. a Marie Robenhoufovi se synem Antonínem. V Rožnově měli živnost č. 25, kterou předali zeti. Tento ji po 4 letech prodal, oni tam měli výměnek. Z toho výměnku však měl vyplatiti syn 39.000 Kč. On je také notáři podle zjištění předal, ale tito staří lidé dodnes nemají haléře. Proto jsem se také o věc bral. Ale ještě mimo to, než jsme mohli věc zaříditi jinak, řekl jsem to na schůzi, kde to bylo uspíšeno a kde možná u soudu prokážeme, jak se to vlastně má, dovoláme-li se ovšem spravedlnosti.
Tato věc byla již několikráte u soudu v Českých Budějovicích, kde při projednávání jeden soudce, když se již o tom jednalo několikráte, řekl: Pane notáři, kde je těch 39.000 Kč? Zde je prokázáno, že jste je obdržel. Jednou řekl, že je dal jí, a jednou, že je dal jemu. Má na této listině podpisy obou dvou. Tito staří lidé nedovedou psáti, to je charakteristické, ale nemohou se dovolati práva. Jdou-li k advokátovi, aby jejich věc převzal, řekne jim: To je kolega, já to nechci. Jdou tedy ke druhému a ten jim řekne totéž. Nemohou se dovolati spravedlnosti.
Při jednom stání v soudní síni před státním návladním řekl syn těchto starých lidí notáři Toušovi: >Vy jste zloděj, vy jste mé rodiče okradl<. A již je to 13 měsíců a dodnes pan notář nepodal žalobu. Tak se to má s těmito ubožáky.
Vážení pánové! Nejde o věc. Možná, že to prohrajeme, poněvadž přicházíme k soudům v kapitalistickém státě, kde soudci jsou založeni třídně, je zde třídní justice a nemůžeme volat po spravedlnosti. Ale budeme alespoň vidět, jestli v tomto důkaze, kde několik lidí bude přísahati u soudu, že ty peníze neobdrželi, zjednáme spravedlnost.
Charakteristické je, že na této schůzi, kde byl referentem sociální demokrat Břicháček z Hluboké nad Vltavou - ne že by mně byli dali slovo, oni mně je odmítli, ale já jsem si je vzal sám - (Veselost.) ne aby se bral o to, co slyší, že byl poškozen malý člověk, aby řekl: Jsme společně zástupci malého lidu, budeme společně pracovati k tomu, aby se dostalo zadostučinění těmto starým lidem, on dělal špicla a běžel to udati panu notáři, aby hájil nikoli malého člověka, který byl poškozen, ale notáře, takového notáře, kteří vedou boj proti kapitalismu tím, že si vystavují vysoká palmáre 100.000 až 300.000 Kč. (Sen. Ant. Novák: Když donutil notáře, aby podal žalobu, stalo se tím zadost!) Ale stal se špiclem. Měl říci: Vezmeme to společně do ruky a přinutíme notáře, aby peníze vrátil. (Sen. Kříž: Vždyť Tě do toho vehnal Jaroš!) Za Rakouska jsme říkali na schůzích sociálně-demokratických: Pozor, je zde špicl! Ale dnes voláme: Pozor, je zde sociálně-demokratický referent, dejte si pozor na ústa! (Výkřiky. - Předseda zvoní.) Dnes děláte vyložené špicly, jste přisluhovači policie.
Předseda (zvoní): Volám pana sen. Kindla pro neparlamentární výroky k pořádku.
Jednání je skončeno, budeme hlasovati. (Výkřiky sen. Kindla.)
Volám pana sen. Kindla pro neparlamentární výroky znovu k pořádku.
Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát dal souhlas k trestnímu stíhání sen. Kindla, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh imunitního výboru se schvaluje.
Provedeme dále:
4. Doplňovací volbu l člena Stálého výboru podle §u 54 úst. list.
Stala se dohoda, aby tato doplňovací volba se vykonala z plena.
Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.
Za zemřelého člena sen. Viktora Dyka navržen je za kandidáta pan sen. dr Fáček.
Kdo s tímto kandidátem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Jmenovaný je zvolen členem Stálého výboru.
Tím je pořad schůze vyřízen.
Dovolenou na minulou schůzi dal jsem dodatečně sen. Havlenovi, na tento týden sen. dr Rehákovi.
Navrhuji, aby se příští schůze konala za 3 minuty po této za účelem
přikázání došlých spisů.
Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.
Končím schůzi.
Konec schůze v 11 hod. 56 min.