Tato moc, kterou má policie a policejní orgány, má za následek úplné zdemoralisování. Nechci vás unavovat, pánové, uváděním faktů, konečně vy jich velmi mnoho znáte jistě sami, a nejsou to ojedinělé případy, že právě velmi značná část státní policie je (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 2. července 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Sen. Mikulíček: Zrovna jako v New Yorku a Chicagu, akorát to samé! - Sen. Kindl: Tam je starostou Čermák!)
Uvedu vám jako ukázku případ z vlastní praxe. Před nějakým časem šel jsem ulicí po Žižkově, kde jsem doma. Bylo to po jedné naší schůzi. Ovšem, ta se konala kilometr od tohoto místa. Vidím, jak vylétnou za rohem dva policisté a dostanou se do kontroverse s ubohým člověkem, který přenášel hudební nástroj večer do lokálu, a začnou ho mazat obušky. Jdu k nim a legitimuji se a říkám: pánové, prosím vás, udejte mi své jméno, mne ten případ zajímá, abych jej mohl sledovati dále. Já jsem poslanec ten a ten, tady je má legitimace. Jaký to mělo následek? Oba dva policajti se vrhli na mne a zbili mě hrozně. (Sen. Kindl: To je skandál!) Zatím objevili se nějací policisté zezadu za rohem, ti je přivolali a byl jsem zbit nanovo, odvlečen na policejní komisařství na Žižkov, kde jsem protestoval. Žádal jsem sepsání protokolu a dal zavolat policejního lékaře. Policejní lékař konstatoval rány a ještě za týden je znovu konstatoval, když jsem tam byl u prohlídky. Žádal jsem trestní stíhání těchto policistů. Jedno číslo jsem si pamatoval. To jsem oznámil, to jsem viděl na blůze. Skutečné trestní podání na moje naléhání a urgenci bylo učiněno. Ale je zajímavo, že policie dodnes nevyšetřila, kdo mne zbil (Veselost.), ačkoli policejní komisařství ví, kdo tam měl službu, kdo mne přivedl. Všechno to je známo, kdo tam velel, ale nevyšetřilo se mezi policií, kdo mne zbil. A prosím, četl jsem výslech policistů u soudu, asi osmi, a co vypovídají tito policisté? Že budou lhát, kroutit věc, zapírat, to jsem věděl, ale představte si, že tito policisté svědčí, že mne přistihli mluvícího na nedovoleném táboru, že mne strhli s řečniště, když jsem je nechtěl opustiti, že jsem s nimi zápolil a dokonce jeden policista byl lehce škrábnut, ovšem nemůže říci, že jsem mu to udělal já. (Místopředseda Votruba převzal předsednictví.)
Pánové, to se stalo docela v osamělé ulici, mám na to vlastní svědky, poněvadž jsem nešel sám! Interesoval jsem se o ten případ, jejž jsem vylíčil a výsledek šetření byl tenhle! (Výkřiky.) Málem, že nejsem stíhán podle §u 81. Vymýšlejí si tábor lidu, na kterém jsem já mluvil! (Výkřik: Policista je věrohodná osoba!) Svědectví jednoho policisty nevyváží ani 20 svědků občanských. To jest jeden případ, ale takových případů je spousta.
Vážení pánové! Nad policejními komisariáty a úřady čtete nápis: Stráž bezpečnosti. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Pánové, není radno - a takových případů znám spoustu - beze svědků do místnosti stráže bezpečnosti vkročiti, aby nebylo ohroženo zdraví nebo život člověka. (Sen. Kindl: I věci ukradnou!)
Místopředseda Votruba (zvoní): Volám za to pana sen. Kindla k pořádku. (Sen. Kindl: Ale to se stalo!)
Sen. Haken (pokračuje): Soudr. Harus byl zbit na kladenském komisařství. Když tam šel intervenovat, obklopili ho strážníci, byl tam zbit, že celé neděle nemohl na ruku. A to byl poslanec! Teď si představte, jak se zachází s dělníkem, chudým člověkem, když se dostane do místnosti, která má eufemistický název >Stráž bezpečnosti(Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Je potřebí zmíniti se také o policejních provokacích. Máme případy, zejména ze Slovenska, z Bratislavy a najmě z obvodů menšinových národností, že tam policejní úředníci, a dokonce vedoucí, konají přímou provokaci, aby ukázali, že jsou ve svém úřadě spolehliví a čilí. Celé špionážní aféry byly vymýšleny na policejním ředitelství v Bratislavě, celé procesy byly konány na podkladě provokačního materiálu, který pocházel z řad policejní byrokracie. A nebyl to jen pověstný Klíma v Košicích, je takových Klímů více ve vysokých službách...
Místopředseda Votruba (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho lhůta už uplynula! (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Sen. Haken (pokračuje):... ba dokonce atentáty vymýšlejí si tito policejní provokatéři, aby ukázali svoji schopnost, bystrost a důležitost.
Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím, pane řečníku, lhůta již uplynula! (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Sen. Haken (pokračuje): Při jiné příležitosti uvedu, jako jsem kdysi už udělal v poslanecké sněmovně, řadu faktických příkladů, na nichž celou činnost státní policie osvětlím. Pan předseda mne napomíná, že řečnická lhůta minula, proto přikročuji ke skončení.
Protože státní policie dostává čím dále více politický, fašistický charakter, poněvadž jest jí vládou užíváno čím dále více proti dělnickým masám, proti dělnickým demonstrantům, proti dělnické třídě, nemůže, myslím, ani ten nejoportunističtější socialista dávati souhlas k tomu, aby síť státní policie se rozšířila. Místa, kde byla do této doby státní policie zřízena, jasně svědčí o poslání státní policie proti dělníkům a proti menšinovým národnostem. Z tohoto důvodu nepodáváme žádných opravných návrhů k předloze, nýbrž navrhujeme, aby se přes ni přešlo k dennímu pořádku. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Vyhrazuji dodatečně censuru řeči pana sen. Hakena předsednictvu a uděluji slovo panu sen. Stöhrovi. (Výkřiky sen. Hakena. - Místopředseda Votruba zvoní.)
Sen. Stöhr (německy): Slavný senáte! K projednávanému zákonu o zřizování státní policie konstatuji, že co do zachování samosprávy bylo lze docíliti jistých pokroků oproti dřívějším ustanovením zákona, a prohlašuji nepokrytě, že se podařilo docíliti tohoto úspěchu úsilí pana místopředsedy dr Hellera, který z rozkazu a jménem našich německých stran vyjednával s ministerstvy.
V národohospodářském výboru senátu předloženy byly dnes nesčetné návrhy jednotlivých stran na podporu krajin, jež v poslední době postiženy byly živelními pohromami, při čemž se zase projevil zvláštní obraz rozporu v chápání a projednávání u jednotlivých stran, jde-li o předlohy zákonů, které se týkají zemědělství. Když včera v poslanecké sněmovně vyložen byl zákon o podpoře pro případ živelních škod, prohlásili vůdcové sociálně - demokratických stran, že připustí projednávání tohoto zákona jen tehdy, bude-li zároveň projednán a vyřízen zákon o vývozním úvěru pro průmysl. Junctimování těchto dvou osnov zákonů, které nelze naprosto uvésti v nějakou souvislost, ukazuje nám zase, s jakého stanoviska snaží se páni vůdcové sociálně-demokratických stran dělati svoji politiku. Nelze to považovati za nic jiného nežli za zjevnou demagogii, jestliže po nějaké živelní pohromě sice také zástupcové všech druhých stran podávají v obou komorách našeho parlamentu návrhy na podporu, jestliže však, když jde o povolení potřebných prostředků, sociálně-demokratické strany jednoduše sabotují zákon, k provádění bezpodmínečně nutný? Nemohu si toto počínání vysvětliti. Kdyby zde běželo o stranicky politickou věc agrárních stran, pak mohli bychom konečně ještě chápati stanovisko sociálně-demokratických vůdců. Poněvadž však jde o sjednání tohoto zákona, o zákon, který každému bez výjimky bude na prospěch, který nečiní rozdílu, zda jde o sociálně-demokraticky organisovaného domkáře anebo o křesťansko-sociálně organisovaného malorolníka anebo o příslušníky české strany agrární nebo svazu >Bund der Landwirte< - pak je stanovisko pánů sociálních demokratů objektivnímu posuzovateli zajisté sotva srozumitelné. Jestliže takováto živelní pohroma zničí za několik minut těžkou a velkou práci mnoha týdnů a měsíců, jestliže v mnohých případech existence rolníkova takovýmito pohromami je nejen ohrožena, nýbrž na pokraji záhuby, pak máme za to, že ochota státu k pomoci v takovýchto případech jest jeho bezpodmínečnou povinností. Poskytnutí potřebné podpory je v tomto případě bezpodmínečnou povinností státu, a nesmí se ze živelních pohrom činiti žádné stranické politikum, jak se to děje na straně sociálňě-demokratické. (Výkřiky [německy]: Tak jest!)
Vidíte, pánové, na straně sociálně-demokratických pánů ministrů vznášeny byly v ministerské radě požadavky na poskytnutí 91 mil. Kč, a to pro podporu nezaměstnaných 30 mil. Kč, pro organisace 30 mil. Kč a pro řadu všech možných zařízení sociální kultury 31 mil. Kč. Je-li vláda ochotna, poskytnouti tyto prostředky pro sociální účely, pak musí pánové býti také ochotni zasazovati se o požadavky zájmů domácího zemědělství. (Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)
Zákon o živelních pohromách přináší přece sám o sobě mnohem méně, nežli jsme doufali. Nechci se však dnes zabývati podrobně tímto předmětem. Vidím se nucena poukázati zde na článek v předvčerejším >Právo lidu<. Hlavní orgán české sociálnědemokratické strany poukazuje v tomto článku na to, že také zástupcové dělníků, kdyby měl býti uskutečněn požadavek domácího zemědělství po zabezpečení letošní sklizně stanovením minimálních cen, trvati by musili na zabezpečení mzdy průmyslových dělníků. List zdůrazňuje dále, že naše průmyslová nadvýroba může býti v cizině umístěna jen tehdy, jestliže tyto průmyslové výrobky nabízeny budou za ceny pokud možno nejnižší. K dosažení tohoto cíle požaduje list jakožto bezpodmínečně nutné, aby zlevněno bylo živobytí průmyslových dělníků všemožným zlevněním zemědělských výrobků, potravin. Jestliže průmyslové dělnictvo klade požadavek zabezpečení své existence zabezpečením smluvně stanovené mzdy za vykonanou práci a tento požadavek uznáván je za oprávněný, musí na druhé straně také dělnictvo, resp. jeho političtí zástupcové, loyálně uznati a podporovati požadavek zemědělství po zabezpečení jeho existence, po přiznání určité mzdy přiznáním přiměřených cen za zemědělské výrobky. Rovné právo pro všechny. Co však vidíme? Co nás naučily poslední dny? V očích těchto pánů nalézají porozumění a uznání jen požadavky sociální povahy. Požadavky zemědělství se však, i když jsou sebe více oprávněny, i když jsou povahy sebe více vitálnější, s nějakým odůvodněním zamítají, a když se tomuto diktátu nepodrobujeme, hrozí se nám vším možným a nemožným. Že >Právo lidu< při požadavku zlevnění potravin všemožným zlevněním zemědělských výrobků nebere ohledu na existenci zemědělských dělníků, budiž poznamenáno jen mimochodem. Pánům záleží přece také pramálo na zemědělských dělnících jako takových. Znají je jen, když dojde k volbám. Pak se tluče na buben, až bubínky praskají. (Výkřiky senátorů něm. soč. dem. strany.) Ale jinak nalézáme u sociálních demokratů pramálo zájmu pro zemědělské dělníky. >Právo lidu< připouští také dále, že náš průmyslový vývoz uznati dlužno převážnou většinou za pasivní výrobu. Táži se: Kde je zde logika? Jak možno zde mluviti o zájmu veškerenstva a vychvalovati tyto snahy jakožto v zájmu veškerenstva? (Výkřiky [německy]: Velmi dobře!) Naše průmyslová nadvýroba má býti také nadále podporována, i když domácí zemědělství při tom zajde! (Výkřiky.) Naše zemědělství má býti vydáno všanc zničení, naši zemědělci mají se státi žebráky. Zdá se, že naše vláda svým jednáním a svými snahami již chce pomalu nastoupiti tuto cestu. V boji proti tomuto počínání a těmto snahám naleznete, pánové, všechen venkovský lid jako zeď sjednocený a semknutý k obraně. (Potlesk.) Jsem skálopevně přesvědčen, že v tomto boji, kde běží o existenci nás všech, o bytí a nebytí, druzí určitě musí podlehnouti.
Jednání o opatřeních na ochranu zpeněžení letošní sklizně uvázla asi na mrtvém bodě. Loňského roku dovedli nás stran zabezpečení sklizně utěšiti poukazováním na příznivé účinky opatření, která měla učiniti vláda. Mohli jsme konstatovati a konstatujeme to dnes zde, že jsme byli připraveni, podvedeni o sklizeň r. 1930; vláda svou povinnost nesplnila následkem neblahého vlivu různých činitelů a politických stran. Opatření na ochranu zemědělství nebyla provedena včas, byla sice učiněna v dobré víře, ale přišla příliš pozdě a nemohla projeviti účinky. Poněvadž naše zemědělství by to více nesneslo, kdyby také letos mělo býti připraveno o svou sklizeň, o mzdu jednoho roku, prohlašujeme, že své požadavky na ochranu své existence hájiti budeme s veškerou energií a zcela bezohledně. (Souhlas.) Nemáme v této chvíli zájmu na žádné jiné věci, nežli na opatřeních, která našemu zemědělství zabezpečují příští sklizeň a její zpeněžení. Nepřipustíme, aby někdo hazardoval s naší existencí při vyjednávání u stolu v Praze nebo ve Vídni anebo v Ženevě anebo někde jinde. Nepřipustíme také, aby o našich více než plně oprávněných požadavcích promluvili směrodatné a rozhodující slovo v tomto státě zástupcové jiných stavů. Nejsme také dále ochotni dávat si svou existenci podkopávati hrstkou obchodníků a spekulantů. Táži se: Kdo si chce hráti na zástupce zájmů těchto spekulantů? Všichni stále prohlašují, že potírají spekulaci. Jsme ochotni kráčeti v čele a v tomto boji nésti prapor, kdykoli jde o to, potírati tuto bursovní spekulaci, mezinárodní velkokapitál, který nás jako otroky vyssává. Prosím, zavolejte nás, jsme ochotni postaviti se do šiku. (Hluk. - Různé výkřiky. - Místopředseda dr Hruban zvoní.) Prohlašuji ještě toto: Buďto se vláda rozhodne parlamentní cestou během nejbližších dnů vytvořiti pro naše zemědělství to, čeho na ochranu své existence nutně potřebuje, a podá tím důkaz, že se dovedla ještě vzmužiti k plnění povinnosti vůči tomuto stavu, anebo dozná, že není s to, aby splnila tuto bezpodmínečně nutnou povinnost, a musí pak nutně vyvoditi důsledky z tohoto stavu věcí. Na vládě, která nedovede našemu zemědělství zjednati zabezpečení jeho existence, nemůžeme míti v nižádném případě jakýkoli zájem. Zdůrazňuji toto své tvrzení a názor ještě jednou. Návrhy, které naši odpůrci dosud v otázce zabezpečení sklizně podávali, mohli jsme považovati jen za nejapný manévr odkladu, a musili je tudíž naši zástupci zamítnouti. Zdá se, že pánové holdují přísloví: >Získáme-li čas, získáme všechno<. Prohlašujeme oproti tomu: >Až potud a ne dále!< Nikdo nás nebude směti déle používati jako hračky svých nálad a rozmarů. (Souhlas.) Druzí přece dosud nedovedli projeviti zájem na našem zemědělství, sledovali vždy jen své vlastní anebo stranicko-politické zájmy a z každé tísně našeho zemědělství dovedli dosud jen vytloukati stranicko-politický kapitál. Této příležitosti pánům více neposkytneme a varujeme vás, abyste luk příliš nepřepínali. Na stanovení mzdy za náš pracovní výkon, kterýžto výkon také v pravém slova smyslu nutno považovati za práci, chtějí všichni druzí vykonávati rozhodující vliv a nám samotným upírati a nepřiznávati jakýkoli vliv. Máme býti spokojeni s tím, co nám druzí milostivě přiznají. Část naší t. zv. občanské společnosti stojí buď přímo v táboře našich odpůrců anebo napomáhá jejich snahám. Zde budiž mi dovoleno poukázati na činnost pana generálního tajemníka svazu průmyslníků, poslance prof. dr Hodáče. Tento pán tvoří se svojí politickou činností kapitolu pro sebe. V boji o zamýšlené zřízení dovozního úřadu za účelem úpravy obchodu obilím se vyznamenal. Co se také částečně týče jeho činnosti za kulisami v parlamentním životě, je tato činnost většinou známa, o této kapitole chci promluviti blíže v nejbližší době. Při trochu bližším zkoumání se však ukazuje, že právě nejčilejší zastánce hospodářské svobody je vlastně nositelem všeho tvoření trustů. Panu dr Hodáčovi můžeme uvésti na paměť velkou řadu soukromých monopolů. Poukazuji v této příčině na přikázání řepařů určitým cukrovarům, anebo hostinských určitým pivovarům, poukazuji na náš železářský kartel, na. drátový kartel atd. Všechny tyto monopoly jsou vytvořeny v zájmu mezinárodního velkokapitálu, jsou však schvalovány, poněvadž jsou v tomto velkém svazu postaveny pod ochranná křídla pana prof. Hodáče, až dolů k nejmenší živnosti opanovaly trusty a kartely tvoření cen. Když se sedlák chce dát ve městě oholiti, poukáží ho na svazový ceník. Kde můžeme při prodeji svých výrobků poukázati na takovýto ceník? Co se naproti tomu dělá s námi? Jsme hříčkou jiných a vydáni náladě druhých.
Klademe-li v této tísni své požadavky, pak se nám ještě vytýká, že provádíme vydírání, tuto výtku nám činí strana, která se nazývá křesťanskou. (Různé výkřiky.) Máme za to, že nelze dobře na jedné straně tvořiti soukromé monopoly a vydávati závazné předpisy o cenách, na druhé straně si však hráti na zastánce hospodářské svobody. Tento manévr se právě provádí jen proto, poněvadž v daném případě jde o zemědělství jako takové. Musím si přece ještě dovoliti, abych několika slovy poukázal na stanovisko zástupců křesťansko-sociální strany lidové, rolnictvu tak nadmíru příznivé. Tato strana psala ve svém hlavním orgánu ze dne 24. června o naší straně článek, jenž obsahuje všechno možné, jen ne to, co by od této strany jakožto křesťanské strany v prvé řadě bylo lze žádati. Tu v tomto případě není zde žádného křesťanského stanoviska, tu musí napomáhati všechno, co je dobré, jen když to druhému škodí. Dnes dělá tato strana ze sebe nejněmečtější stranu všech německých stran, která provozuje kritiku na všem, co se děje. Co činí vládní strany, je špatné, a i to je špatné, na čem se vláda svého času usnesla s přičiněním této strany. Divím se jen, že náš stát ještě existuje a že může býti spravován, není-li ve vládě vynikající zástupce této strany, nadmíru schopný politik prof. dr Mayr-Harting.
My zemědělci jsme všichni a zůstáváme všichni zástupci a přívrženci svobodného hospodářství. Jestliže se však v čas nouze opatření, dosud provedená k ochraně zemědělství, projeví jako nepostačitelná, pak prohlašujeme, že jsme také ochotni utéci se k poslednímu prostředku, i kdyby to znamenalo dočasné opuštění svobodného hospodářství. Nám dnes nepomohou krásná slova a rady, nám může pomoci jen cílevědomé a energické, bezodkladné jednání. Máme toho divadla již do syta a nejsme ochotni, dáti se nadále voditi za nos. Naši zástupcové ve vládě prokázali dosud k tužbám všech jiných stavů nejloyálnější ochotu a jednání. Ukázalo se, že toto loyální jednání u ostatních zástupců ve vládě nedošlo asi takového uznání a ocenění, jaké by oprávněně bylo musilo nalézti. Snad spočívá chyba přece v tom, že naše oprávněné požadavky přece nebyly vymáhány s potřebnou energií a bezohledností. Snad spočívá v tom malá chyba. Nemohou-li druzí míti bezpodmínečně nutné porozumění pro tíseň našeho hospodářství a projeviti dobrou a poctivou vůli k bezpodmínečné podpoře našich požadavků, pak nemůžeme míti zájem na další společné práci s nimi. (Souhlas.) Jde dnes o bytí a nebytí našeho selského stavu a tím všech stavů v zemi. Naše vláda musí tentokráte vykonati celou práci, a nikoli slátaninu. Jakoukoli slátaninu odmítáme předem, poněvadž nám nemůže přinésti to, co jsme oprávněni požadovati.
Jsme si také úplně vědomi toho, že našemu zemědělství pouhou pomocí státu ve velké jeho tísni nelze pomoci tak, aby pohroma mohla býti za krátko od něho odvrácena. Víme, že státní pomoc musí jíti ruku v ruce se svépomocí při sledování agrární politiky, sloužící státu a naší zemědělské výrobě. Spatřujeme v povznesení selského hospodářství a v hodnotách tím způsobem zjednaných prostředek, který má největší význam pro povznesení našeho vnitřního hospodářství a tím také našeho veškerého národního hospodářství. Spatřujeme však v tom také prostředek k potírání nezaměstnanosti. V opětném oživení venkovského hospodářství spatřujeme nejúčinnější prostředek k zamezení útěku z venkova a k vytvoření nových odbytových a pracovních možností pro průmysl, živnosti a dělnictvo.
Neklademe požadavků, které by byly utopií, neklademe požadavků, které znamenají zatížení jiných stavů, nežádáme nic jiného, nic více a nic méně nežli spravedlivou mzdu za svoji práci. (Potlesk.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Pan senátor se ve svých vývodech odchýlil příliš od věci, když mluvil o otázkách naléhavých a časových, jež uznávám, ale jež vůbec nemají s předmětem jednání nic společného. Proto prosím pány řečníky, aby, jak to jednací řád předpisuje, drželi se věci a předmětu jednání a mluvili k předloze! (Výkřiky komunistických senátorů.)
Dalším řečníkem je pan sen. dr Heller. Uděluji mu slovo.
Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Chci se přidržeti oprávněného napomenutí pana předsedy a nepokračovati v polemice proti nynější vládě, ve které, pokud vím, zasedá také ministr německé strany agrární, nechci také pokračovati v polemice proti spekulaci, ke které patří také jistá zemědělská družstva. Chci se držeti předmětu, o který zde jde.
Vláda předložila původně osnovu zákona, která neobsahovala nic jiného nežli prodloužení zákona, vydaného již r. 1920, jímž vládě v nejširším rozsahu měla býti poskytnuta možnost nahrazovati obecní policii státní policií. Pánům je známo - stojí to také jasně v důvodové zprávě - že již od r. 1920 byla vláda oprávněna zaváděti, kdekoli chtěla, státní policii, že tento zákon, jenž byl původně vydán na pět roků, prodloužen byl do r. 1929, a že jsme v prosinci 1929 dostali novou vládní osnovu, jejímž předmětem bylo opět prodloužení této všeobecné plné moci pro vládu. Na základě tohoto zákona provedla vláda, jak kolega Haken uvedl a jak také stojí v důvodové zprávě, 26 postátnění obecních policejních úřadů. Nyní bylo zase úmyslem ponechati úplně volnému uvážení vlády, aby, kdekoli chce, přeměňovala obecní policejní úřady ve státní policejní úřady. Proti této vládní osnově zákona pozvedli jsme svůj hlas a prohlásili, že s takovýmto návrhem nemůžeme souhlasiti, jednak proto, poněvadž znamená zásah do samosprávy obce, jednak proto, že nemáme důvěry ve tvoření státní policie oproti obecní policii po zkušenostech, jaké jsme učinili se státní policií.
Podařilo se nám v předložené osnově zákona docíliti zcela podstatného zlepšení oproti dosavadnímu stavu, i nemohu souhlasiti s kolegou Hakenem v tom směru, tvrdí-li, jak to doslova učinil, že vláda obdrží plnou moc zřizovati státní policejní úřady všude, kdekoli chce. To není správné, pane kolego, dosavadní plné zmocnění vlády bylo předloženou osnovou zákona podstatně omezeno. (Sen. Haken: No! No!) Prosím, dovolím si to ještě blíže rozvésti. (Sen. Haken [německy]: Prosím, dokázat!) Dokáži to také. Především praví nynější osnova, což ve staré osnově nebylo obsaženo, že se státní policejní úřady mohou zřizovati jen tam, kde obecní zastupitelstvo s tím projevilo souhlas. Toho dosud nebylo, dosud mohla zásadně vláda zřizovati státní policejní úřady všude, také bez souhlasu a bez schválení obce. Výjimka v odstavci 3 osnovy, na kterou pan kolega Haken narážel, praví: >Není-li podmínek stanovených v předcházejících odstavcích, tedy není-li zde souhlasu obecního zastupitelstva, může býti státní policejní úřad usnesením vlády zřízen, bylo-li zjištěno, že obec hrubě zanedbala péči o veřejnou bezpečnost, klid a pořádek, nebo přesahuje-li řádné plnění této povinnosti finanční síly obce<. Co se posledního týče, pane kolego, je to jen převzato ze starého obecního řádu. To stojí již v § 28 obecního řádu pro Čechy a v § 27 obecního řádu pro Moravu. Není to tedy žádné nové ustanovení, to platilo vždy. Myslím, že se polemika pana kolegy Hakena obrací proti jinému ustanovení tohoto odstavce 3, podle něhož vláda má býti oprávněna postátňovati tam, kde obec péči o veřejný klid a bezpečnost hrubě zanedbala. V tom spatřuje pan kolega Haken možnost pro vládu, postátňovati vždy, kdekoli chce. Pan kolega Haken má pravdu, máme-li za to, že vláda má v úmyslu přenésti se jednoduše přes všechna zákonitá ustanovení, i nechci v nejmenším popírati, že někdy budou moci býti takovéto vlády, a takovéto vlády budou tím snáze možny, čím déle potrvá roztříštěnost v dělnickém hnutí. Čím bezmocnější je dělnictvo, tím větší je moc občanských vlád, které se po případě mohou také přenésti přes zákon. Ale my neděláme zákony pro vlády, které mají v úmyslu nedbati zákonů, nýbrž pro vlády, které mají v úmyslu zákony zachovávati. (Sen. Haken: A tahle vláda, ta vaše dnešní, dodržuje zákony?) Dnešní vládě budete sotva moci dokázati nezákonnosti. (Sen. Langer [německy]: Dost!) To je váš názor, my s vámi v této otázce nechceme polemisovati. Vy jste jednoho názoru, my jsme jiného názoru, každý patrně zůstane při svém názoru. Drží-li se však vláda zákona, je nemožno, aby postátňovala obecní policii tam, kde chce, kde to má právě v úmyslu, jak pan kolega mínil. (Sen. Haken: Může!) Ne, na základě tohoto zákona nikoli! (Sen. Haken: V Mariánských Lázních budou Němci demonstrovati pro práva svého jazyka, své národnosti! Tam je státní policie! Ale řekněme v jiném místě, kde není státní policie!) Vím už, co chcete říci, policie... (Sen. Haken: V docela nacionální otázce budou demonstrovat pro své požadavky, pro oprávněné požadavky!) Pane kolego, mluvíte Vy nebo mluvím já? Nemusíte domluviti, vím, co chcete říci. V Mariánských Lázních budou německé strany za práva svého jazyka... (Sen. Haken: Místní policie je nenapadne hned dosti ostře a vláda má záminku podle toho zákona, že může hned....!) To ovšem není správné, drží-li se vláda zákona. (Sen. Haken: Já mám pravdu!) Nikoli, Vy nemáte pravdu! Pohybují-li se demonstrace v mezích zákona, nemůže policie proti tomu zakročovati. (Sen. Langer [německy]: Co znamená hranice?)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka!
Sen. dr Heller (pokračuje): Prosím, abyste mne nyní nechali mluviti, mám toho dost. Věřím pánům z této strany, že již neznají mezí zákonů, a vím, že předem již všude jest jejich úmyslem, nezachovávati meze zákona. Ale konečně se vlády v Evropě přece jen tomuto umění, nasaditi vlastní státní moc proti nepříjemnému jim hnutí, naučily od jiných vlád, obzvláště od vlády v nejvýchodnější Evropě, která také nestrpí demonstrací, která ničeho nestrpí, co se děje, která také všude nasazuje celou moc státu, (Smích u komunistických senátorů.) To není naprosto k smíchu! Také v dělnickém státě není přípustno a není možno oposiční hnutí potlačovati násilím. Tu stojíme my na stanovisku demokracie a vy nikoli, a to je ten rozdíl. Kdyby bylo možno demokracii v našem státě, kde dosud nejsme demokracii příliš zvyklí, přivésti k takovému rozvoji... (Sen. Langer [německy]: Jak pak to bylo ve starém Rakousku?) Kdybychom nebyli s to, silou dělnického hnutí také v tomto státě demokracii dopomoci skutečně k vítězství, pak myslím, že by tento zákon neznamenal nejmenšího nebezpečí pro dělnické hnutí. Ovšem, dokud právě zase následkem roztříštění, právě zase následkem toho, že část dělnictva celou svoji úlohu spatřuje v boji proti druhé části dělnictva... (Sen. Langer [německy]: Opačně!), Vám neodpovím, co Vy mluvíte, je tak hloupé, že vám neodpovídám. Tak dlouho ovšem bude těžko zameziti také excesům občanských vlád. (Výkřiky sen. Langera.)