V celém případě jsou tedy tyto tři věci: 1. Nejprve byl doručen výměr zabavovací, který měl datum 1. června a adresován byl na odpovědného redaktora Krejčího. Datum z 1. června bylo přepsáno na 8. června - já mám zde ten dokument - a při tom se stal úřadům malér, že nechaly starou adresu bývalého odpovědného redaktora beze změny. Je zřejmo, že se původní výměr týkal jiného čísla >Rudého Večerníku< a že byl dodatečně přepsán, čili to je to falšování veřejných listin, za něž ten, kdo to udělal, by měl býti stíhán pro zneužití úřední moci.
Jak z vylíčeného patrno, musil by míti Baťa svého právního zástupce sedět přímo na státním návladnictví, anebo státní návladnicíví by musilo přímo stát ve službách Baťových, aby se Baťa dověděl včas o závadném článku a mohl podniknouti příslušné kroky u krajského soudu, ač i v tom případě by musil krajský soud pracovat s nemožnou rychlostí.
Usnesení o zabavení má býti podle zákona doručeno vydavateli a zodpovědnému redaktorovi. To se vůbec nestalo, nýbrž úřední orgány zakročily přímo v expedici. Zabavovací výměr před zabavením vydavatel vůbec nedostal a skutečný odpovědný redaktor Novotný, nikoli Krejčí, jemuž ten výnos byl adresován, dostal výměr o zabavení >Rudého Večerníku< č. 103 z 8. června teprve ve 2 hod. odpoledne prostřednictvím expedice >Rudého Večerníku< a výměr o dodatečném zabavení zbylého nákladu >Rudého Večerníku< č. 99, 100 a 101 ze dne 2., 3. a 5. června, kteréžto zabavení bylo provedeno 8. června, teprve 9. června o půl deváté hodině ranní.
Vážení pánové, tento dokument si schováme jako doklad o tom, co je možno provádět za ministrování socialisty Meissnera v censurní praxi. Já si velice dobře pamatuji, poněvadž jsem v dělnické straně již přes 30 let, když ve vídeňském parlamentě předseda tohoto senátu dr Soukup prohlásil: Nestrpíme, aby každý erární trouba se zlatým límcem nám diktoval, co smíme a co nesmíme psát. Schönerer to vyslovil ještě ostřeji. A dnes může na ochranu a v zájmu státu každý erární trouba se zlatým límcem nejen zabavovat, ale dokonce se tak děje na rozkaz >Jeho Veličenstva< Tomáše Bati, který, jak všechny okolnosti nasvědčují, má od policajta až po ministry všechno ve svých rukách, a který to může dělat jen proto, že mu dovolujete, aby defraudoval ročně sta miliony povinných daní, jak daně z polotovarů ve vlastní výrobě nedostatkem zákona o dani z obratu, tak daní přímých jak výdělkových, tak i daně z příjmu. Není to ostuda, již jsem zde jednou o tom mluvil, když ministr Engliš sám v rozpočtovém výboru dokazuje, že Baťa má za r. 1930 vypočteno čistého zisku 81 mil. Kč, čili že výdělková daň z tohoto zisku by měla činit 3 mil. 645.000 Kč, to jest daň přímá, čili že Baťa sám by měl zaplatiti 200%ní příspěvek z toho do obecní pokladny, 7 1/2 mil. Kč? Z výroby obuvnické měl by zaplatiti do obecní pokladny 7 1/2 mil. Kč, kromě příjmů ze svého obchodního domu, kde je tržby přes 100 mil. Kč, kromě velkostatku, kde je tisíce měřic půdy orné a lesní.
Ministr to ví, že Baťa má propočtený čistý zisk 81 milionů, ale úředníci berní správy v Uherském Hradišti to nevědí, aby mu byly předepsány také okresní a zemské přirážky. Tu běží o 3,645.000 Kč. Když unikne 500% přirážkám obecním, okresním a zemským, o kolik desítek milionů budou zkráceny tyto korporace, které trpí úbytěmi finančními na všech stranách? Přes 60 mil. Kč má náskok proti konkurenci následkem nedostatku zákona o dani obratové jen při dani obratové z polotovaru. A důsledky toho potom jsou? To se ví, že veřejné potvrzenky se na to nedávají, že ten neb onen dostal to neb ono, ale důsledky toho jsou, že si Baťa může všecko zde ovlivnit, nemám na to potvrzenky, od toho okresního cestmistra mám na to potvrzenku, ale to, co se dělo s okresními cestmistry, děje se i s ostatními, děje se se všemi úřady a musí se to díti i s krajským soudem v Brně, když tento může za čtvrt hodiny býti hotov s rozsudky a když se odhodlá k tomu, aby i (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 10. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) a provedl ještě tu nešikovnost, kterou se prozradil, že Krejčí, jemuž je výnos 8. června datován, už není od 2. června redaktorem odpovědným, nýbrž že je odpovědným redaktorem >Rudého Večerníku< redaktor Novotný 6-7 dní, do té doby, než tento výměr byl vydán.
Pánové, Baťa nedělá jen daňovou defraudaci - já už o této daňové defraudaci mluvím na veřejných schůzích a v zákonodárných sborech 3 měsíce, za každou hloupost jsem žalován, ale přes to, že redaktor Cekota drkotá v časopise >Zlíně< už 3 měsíce o tom, že hospodští politikové pomlouvají firmu Baťa, že neplatí správně daně, ani jednou se nevytasil s ciframi a ještě ani jedna žaloba pro tento daňový přestupek nebo přečin nebo zločin nebyla na mě podána. Když jsem zde posledně mluvil při své imunitce, pro kterou jste mne vydali, přišli ke mně továrníci obuvi, kteří mají známosti v ministerstvu financí, a řekli mně: To není všechno, pane senátore, co jste tam vylíčil. U Bati je 100 mil. na t. zv. kontech. (Výkřik sen. dr Witta.) Ano, 100 milionů, (k sen. dr Wittovi) pane doktore, z toho by bylo palmáre, co? (Sen. dr Witt: Pane Mikulíčku, to je pro vás hospodská útrata!) To bych nebyl s to utratit. Ovšem 15.000 a 100.000 nepožaduji z toho za jednu intervenci jako vaši komerční socialisté.
Tu je tedy přes 100 mil. Kč na kontech, z tohoto konta se nezaplatily daně z příjmů dělníků, poněvadž dělníci toto nedostali, a Baťa se vzpírá z tohoto konta platit daně, protože prý to není jeho, je to prý dělníků. Tak promiňte, takovýmto způsobem 100 mil. Kč unikne zdanění. Kalkulujete-li to jakýmkoliv procentem, jsou to vždy milionové obnosy, které by z toho plynuly do státní pokladny. A když jsem odhaloval tyto daňové aféry, tu podle informace toho pana továrníka, který za mnou přišel do senátu, mně bylo sděleno, že Baťa přišel sám navštívit pana ministra financí, aby posečkal se zdaněním těchto 100 mil. A pan ministr financí, snad prý z ohledu na to, že by se dostal do ostré kritiky naší a našich kolegů poslanců v parlamentě, sám sice nerozhodl, ale dal jemný pokyn své byrokracii, aby panu továrníku Baťovi vyhověla.
Pánové, co to je? Celé počínání této firmy, která otročí přímo své zaměstnance a ničí hospodářsky celé své okolí, ničí rolníky, neboť už má svůj chov vepřového dobytka a výrobu zemědělských plodin atd. tedy už i rolníky ničí, živnostníci už jsou zničeni, obchodníci jsou ničeni soustavně, celé toto jednání firmy znamená, že je to stát ve státu.
Před týdnem byl v Otrokovicích velký kraval. Baťa stavěl nové objekty a aniž by se tázal majitelů pozemků, aniž by s nimi jednal, prostě pozemky jim zabral a bude stavět, co potřebuje. A ti lidé nemohou se dovolati práva, ačkoliv zákon o rušení držby zakazuje držbu rušit. Pro soukromý podnik má právo žádat za 1 m2 jakýkoliv obnos. Vždyť je to dovoleno, zaplatí se dávka z přírůstku hodnoty a věc je hotova. Vždyť se prodává v Praze l m čtv. se 100% zisky a přece ti lidé nebyli stíháni pro lichvu. Proč by tedy ten rolník, který potřebuje půdu a žije z ní, nemohl požadovati náležitý obnos, aby se cítil odškodněn? Soud nevyhovuje, aby vynesl rozsudek pro rušení držby. Soud oddaluje tyto věci, až se to spakluje tak, že zůstane dva až pět postižených, kteří, aby nepozbyli všecko jako lešetínský kovář, i život, na konec podvolí se násilnému záboru se strany soukromého podnikatele. Baťa si to rafinovaně zařídil. Má ve svém daňovém oddělení pensionované úředníky z berní správy, kteří znají všecky nitky a nitečky, jak se to dělá. Má také ve své službě dva pensionované četnické strážmistry, a ti 25. února organisovali jeho vlastní četu zbraněmi ozbrojenou. Je přípustné v době, kdy je statisíce lidí nezaměstnaných, aby státní pensisté sloužili podnikateli v soukromých službách? Buďto nejsi schopný, abys pracoval, a pak si zasloužíš pensi, ale dokud děláš svou službu, pensi zpátky! Pánové, tento zjev je dnes v několika stech případů. Kde to leze mezi advokáty, dovedou si ještě pomoci, na př. v Hradišti, kde dva pensionovaní soudní radové, kteří berou 40 tisíc Kč pense, mají advokátní kancelář. Tam se postižení advokáti brání, poněvadž mají větší vliv a schopnost, ale jak se mají brániti nezaměstnaní, kterým státní pensionovaní úředníci berou možnost, aby si opatřili živobytí, poněvadž mají v určitém oboru praxi, která zaměstnavateli, který jim zaplatí, jde k duhu? Nevím, jestli se to dá srovnati s vaším stálým demokratickým žvaněním o osvobození.
Před krátkou dobou tu měli sjezd ševci, aby se bránili proti zničení se strany Bati. Čeho jsem byl svědkem? Za pár hodin po sjezdu šéfredaktor Baťova listu vyjednával v restauraci senátu s předsedou národně-socialistické strany Klofáčem a sen. dr Kloudou. Co měli spolu jednat? Udělal jsem poznámku, jestli chtějí zachraňovat malé živnostníky za součinnosti redaktora orgánu pana Tomáše Bati. Čili: všecko má Baťa dnes v hrsti. (Další dvě věty byly usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 10. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeny z těsnopisecké zprávy.)
Předseda (zvoní): Prosím, aby pan president nebyl zatahován do rozpravy!
Sen. Mikulíček (pokračuje): Neřekl jsem slovo president vůbec. Zlaté tele poroučí soudům, administrativním úřadům i správním úřadům, nedbá zákonů o soukromém vlastnictví, zabírá pozemky. Jak se proti tomu někdo vzepře, byť i požíval imunity z vůle voličstva, sebere se a zavře se. Tak vypadá dnes spravedlnost! Na tu si chcete dát náplast nynějším zákonem o pracovních soudech. Tak vypadá u nás svoboda, jak zde budu jen krátce citovati, že i Úřední list byl zkonfiskován! Ve včerejším >Rudém Večerníku< přinesli jsme článek o Riunione Adriatica di Sicurta v Terstu. Naši čtenáři se jistě divili, co mohlo býti v takovém článku konfiskováno. Nebylo tam nic více a nic méně než tyto řádky: >Týž den totiž, kdy byl vyhozen z Riunione zaměstnanec, který odmítl podepsati zmíněný revers, přinesl Úřední list republiky Československé v čísle 117 tuto zprávu: >President republiky zapůjčil československý řád Bílého lva za zásluhy občanské těmto státním občanům italským: II. třídy: dr Arnaldo Frigessi nobile di Rattalma, místopředsedovi a generálnímu řediteli Riunione Adriatica di Sicurta v Terstu.< Byl tedy zkonfiskován i zcela mírumilovný >Úřední list<, který přináší jen oznámení dražeb, exekucí, jmenování a konfiskací. >Národní osvobození< k Meissnerovým narozeninám napsalo, že největší potíže dělá panu ministru spravedlnosti censura, která řádí v noci a on teprve ráno může zjistiti hrozné spousty, které natropila. Připomínáme, že >Rudý Večerník< je předkládán k censuře až v 8 hod. ráno.
Je předkládán k censuře tedy nikoliv v noci, nýbrž až v 8 hodin ráno, kdy pracující občané jsou vzhůru. Tak dalece zasahuje už censura. Dnes již skutečně to, co bylo za Rakouska, je pro nás přímo ideálem, pánové, kdy vaši vedoucí politikové mluvili o brutálnosti této censury.
Nemá odpovědnost za tuto censuru jak >Rudého práva< z 8. června, tak za censuru toho úředního orgánu výkonný orgán, nýbrž nadřízený orgán, a na prvém místě pan dr Meissner, který se vždycky slovy rve za svobodu veřejného mínění a svobodu shromažďovací, ale který tento šlendrián ve prospěch takových vydřiduchů jako je Baťa a různých podobných trpí svým podřízeným orgánům. A potom, když my to kritisujeme na schůzích, i jednání pánů ministrů, kteří jsou lidé jako ti druzí, kteří nejsou ministry nadosmrti, nýbrž přechodně, soudy nás, ať jsme poslanci nebo senátoři, odsuzují a dokonce u soudu se používá tlaku vysokého úředníka státního, jako se to stalo v případě soudruha Tylla, kdy byl rozsudek změněn z 1.000 Kč pokuty na l měsíc a kde se výslovně řeklo: Ministr Meissner ve svém odvolání praví: >Nelze přece přehlédnouti, že soukromý žalobce je ministrem spravedlnosti. Právě tomuto veřejnému funkcionáři vytkl obžalovaný...< atd.
Pánové, kde to jsme? Veřejné funkce opravňují člověka dělati cokoli, i co by jinak soud uznal, že není důstojné jednání. Neznáte případ Eduarda, krále anglického, který na několika flámech se dostal do hádky s občany anglickými v Londýně nebo kdekoliv jinde, a soud přes to, že to byl král, majestát, veličenstvo, když někdo na cti nebo úderem byl postižen, odsoudil krále. A zde, prosím, na soudce se činí nátlak, že je to vysoký úředník. Což nemáme zkušenosti z vaší zpřízněné Francie, že Tardieuova vláda musila padnouti, protože byla silně angažována v Oustricově aféře.
Prosím, takovýmito věcmi přesvědčujete všechny, že ne my štveme a máme býti souzeni, nýbrž vy, kteří porušujete zjevně zákony, kteří nedbáte zákonů o právu shromažďovacím a volnosti myšlení, práv ústavních, o censuře časopisů. Buďto ta ústava platí, jak se oháníte, za hranicemi i uvnitř státu, že máme my nejdemokratičtější ústavu, anebo je cárem papíru, a pak ji hoďte tam, kam patří. Ale když úředníci nebo kdokoli jiný porušují ústavu, znemožňují ústavou zaručené právo shromažďovací, a když lidé se brání, osočujete jednotlivce, kteří šli po svém právu, že jsou štváči.
Již se to přežívá i vašim zástupcům agrárním. Byl jsem v neděli na sjezdu malorolníků na Hané. Bylo tam 200 delegátů a tam bylo se všech stran řečeno, že mají dost té politiky, a byli to 40- až 50měřicoví rolníci, kteří jistě nejsou bolševiky a kteří to nedělají ani z fanatismu politického nebo z hospodářských potřeb, neboť vidí, že nelze jim jinou cestu nastoupiti. A přesto, že v Přerově byly v neděli dvě fangličkářské slavnosti, hanáckým rolníkům nebyl dovolen úřady projev na Žerotínově náměstí, ačkoli je tam několik náměstí. Nesaháte jen na právo dělníků rukou i ducha, nýbrž i středních vrstev. A jestliže rolníci neschvalují váš čistě fašistický postup, již i těm kradete přímo práva zaručená ústavou. Pokračujte tak dál, pánové, a nebude ani potřebí našich, podle vašeho názoru štvavých řečí a štvavého psaní, svým konáním přesvědčíte všechny trpící a ty, kteří s trpícími cítí, že nebude lépe, dokud železným koštětem nebudete vymeteni. (Potlesk komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Vyhrazuji řeč pana sen. Miikulíčka k dodatečné censuře předsednictva.
Byly mně podány dostatečně podporované pozměňovací návrhy sen. Hakena a druhů a pozměňovací návrh sen. dr Fáčka, dr Karasa, dr Havelky, dr Witta, dr Veselého, Thoře, dr Hellera a druhů.
Žádám pana tajemníka, senátu, aby je přečetl.
Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):
Pozměňovací návrhy sen. Hakena a druhů:
§ l, odst. 2. od slova: >Nedotčena< až do slova >plavbě< se škrtá. Odst. 3 §u l se škrtá.
K §u 2 přidává se nový odstavec tohoto znění: >Srážky ze mzdy (ze stanovených či smluvených odměn i dovolené) smějí se díti jen po rozhodnutí soudním.<
§ 4, odst. 1. znějž takto: >Pracovní soud budiž zřízen v sídlech okresních soudů.<
Odst. 2. téhož paragrafu tudíž škrtnut.
Odst. 3. znějž takto: >Náklady pracovního soudnictví, útraty soudního řízení i právního zastoupení zaměstnanců nese stát.<
§ 5, odst. 1. znějž: >Pracovní soud skládá se z volených členů ze řad zaměstnanců a jednoho soudce z povolání, jako referenta a poradce.<
Odst. 2. téhož paragrafu budiž škrtnut.
§ 6 předlohy budiž škrtnut a nahrazen tímto zněním: >Členy pracovního soudu volí na l rok všichni zaměstnanci i toho času nezaměstnaní každého soudního okresu podle zásady všeobecného, rovného, tajného práva hlasovacího s poměrným zastoupením.<
§ 7, odst. 1. znějž takto: >Členem pracovního soudu může býti volen každý zaměstnanec bez rozdílu věku, pohlaví a státní příslušnosti, který je v obvodu soudu zaměstnán. Nezaměstnaní volí v obvodu soudu svého bydliště."
Odst. 2. a 3. §u 7 buďtež škrtnuty.
§ 8 budiž škrtnut.
§ 9 budiž škrtnut.
§ 10 budiž škrtnut a nahrazen tímto zněním: >Členové pracovního soudu volí ze svého středu předsedu a náměstka.<
§ 11, odst. 1. budiž škrtnut a nahrazen tímto zněním: >Volení členové pracovních soudů mají nárok na hrazení hotových výloh a ušlého výdělku ze státních prostředků.<
Odst. 2. §u 11 znějž takto: >Členům pracovních soudů jest zaměstnavatel povinen poskytnouti potřebného času k vykonávání jejich funkce.<
U odst. 3. §u 11 budiž prvé slovo >Přísedící< zaměněno slovem >Členové<.
§ 13 budiž škrtnut a nahrazen tímto zněním: >Nedostaví-li se člen pracovního soudu bez důvodné omluvy třikrát k jednání, může býti usnesením většiny členů soudu zbaven členství.<
§ 14, odst. l, lit. a), b) se škrtají. Lit. c) znějž takto: >Přestoupí-li člen pracovního soudu ze stavu zaměstnanců do stavu zaměstnavatelů, ztrácí automaticky členství.<
Odst. 2. §u 14 budiž škrtnut.
§ 15 budiž škrtnut a nahrazen tímto zněním: >Žádá-li toho alespoň třetina voličů, musí se konati nové volby pracovního soudu.<
§ 16, odst. 1. znějž: >Členové pracovního soudu volí potřebný počet senátů, které jsou složeny ze 3 členů a l soudce z povolání jako referenta s poradním hlasem.<
Odst. 2. §u 16 znějž: >Členové senátů volí ze svého středu předsedu a náměstka.<
§ 18 budiž škrtnut.
§ 20 budiž škrtnut.
§ 23 budiž škrtnut.
§ 25 budiž škrtnut.
§ 28 budiž škrtnut.
§ 30 budiž nahrazen tímto zněním: >O odvoláních z rozsudku pracovních soudů rozhodují odvolací senáty, zvolené dle stejných zásad, jako pracovní soudy a zřízené při každém krajském soudu.<
§ 31 znějž takto: >O odvoláních rozhoduje odvolací soud v §u 30 uvedený v zasedání veřejném, ve tříčlenném senátu, složeném z volených členů a za účasti soudce z povolání s poradním hlasem na základě< atd. dle vládní předlohy až do konce věty.
§ 52 budiž škrtnut.
§ 33, odst. 2. a 3. budiž škrtnut.
§ 34 budiž škrtnut.
§ 35 budiž škrtnut.
§ 36, odst. 2., slova: >krajský soud<, buďtež nahrazena slovy: >Odvolací senát.<
§ 38 budiž škrtnut.
§ 39 budiž škrtnut.
§ 40 budiž škrtnut.
§ 41 budiž škrtnut.
§ 42 budiž škrtnut.
§ 43, odst. 3. budiž škrtnut.
§ 44 za slova: >zejména pozbudou platnosti< budiž vloženo >všechny rozhodčí soudy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, rovněž § 82 živn. řádu se zrušuje.<
Ostatní znění §§ 44 se škrtá.
Pozměňovací návrh sen. dr Fáčka, dr Karasa, dr Havelky, dr Witta, dr Veselého, Thoře, dr Hellera a druhů:
§ 11, odst. 3., věta druhá se mění a bude zníti takto: >Spor o žalobě přísedícího podané do třiceti dnů po tom, kdy mu propuštění bylo oznámeno, rozhodne pracovní soud, u něhož jest přísedící ustanoven.<
Předseda (zvoní): Uděluji slovo k doslovu panu zpravodaji výboru ústavně-právního sen. dr Wittovi.
Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Většina řečníků, kteří se zabývali zde ve svých projevech projednávanou osnovou, tlumočila zde názory z jisté části odchylné, jimiž se obíral už také ústavně-právní výbor. Poněvadž jsem ve své řeči a taktéž ve své písemné zprávě na všechny tyto odchylné názory už poukázal a jimi se podrobně obíral, nepokládám za nutné, abych na tyto vývody zde opět reagoval. Konstatuji jen, že osnova v té formě, jak ji právě dnes projednáváme, je dílem kompromisním a že musilo býti, aby se dílo zdařilo, vyhověno různým stanoviskům. Ale chci zde reagovati na vývody p. sen. Nedvěda, a to proto, poněvadž pan kol. Nedvěd se ani neštítil zaběhnouti ve svých vývodech tak daleko, že i mne jako referenta zde osobně napadl a urazil.
Pan kol. Nedvěd založil celou svou řeč na nesprávné historii o genesi tohoto zákona a z této nesprávné historie činil závěry, které mu měly poskytnouti materiál k útoku - pro něj vhodnému útoku - na stranu, k níž já náležím, a na socialistické strany vůbec. Tuto metodu, které chtěl také pan kol. Mikulíček zde svou věhlasnou autoritou propůjčit punc vyšší odbornosti, musím s tohoto místa přibít jednou na pranýř.
Pan kol. Nedvěd tvrdí, že prý předloha o pracovních soudech byla podána úřednickou vládou dne 23. dubna 1926 a že úřednická vláda opustila pak tuto předlohu, prý proto, poněvadž už tak měla obtíženo své svědomí, že se bála, že by touto předlohou, abych tak řekl, dovršila míru svých hříchů a vyvolala strašlivou nelibost. Vždyť tento zákon je podle p. kol. Nedvěda jakýmsi karabáčem na dělnictvo.
Slavný senáte, konstatuji, že to nebyla úřednická vláda, která poprvé podala návrh zákona o pracovních soudech, nýbrž byla to - a prosím, aby mi zase nebyla nějaká nepravda zde vytýkána, dovolávám se tisku - vláda koaliční, která dne 6. března 1925 v době, kdy byl náměstkem předsedy vlády pan ministr Stříbrný a ministrem spravedlnosti dr Dolanský, poprvé tuto osnovu předložila k parlamentnímu projednávání. Vláda úřednická tuto osnovu jenom opětovala, a to v březnu nebo dubnu 1926. Ústavně-právní výbor v r. 1925 projednal předlohu napřed v subkomitétu a pak ji také začal projednávati v plenu. Došlo pak k rozpuštění parlamentu a proto to byla úřednická vláda, která, jak předpisují náš jednací řád a ústava, tuto předlohu opětovala. Úřednická vláda trvala od března do listopadu r. 1926, tedy 6 měsíců a v této době nebylo možno tu předlohu tak rychle projednati. Konstatuji, že v době dřívější občanské koalice předloha nebyla projednána, nikoli však proto, že by snad vládní činitelé anebo naše strana neprojevili dostatečný zájem o tuto předlohu, nýbrž pro zásadní odpor, který tehdy vycházel hlavně z řad strany republikánské.
Konstatuji, že i pan ministr dr Mayr-Harting věnoval této předloze velikou péči a že stále naléhal, aby byla projednána, a zaujímal i to stanovisko, že zemědělské dělnictvo nemá býti z rozhodování pracovních soudů vyňato.
Z toho všeho, co jsem zde uvedl, vychází najevo, že není pravda, co tvrdil pan kol. Nedvěd, že předně tato předloha byla podána úřednickou vládou, že plných 5 roků odpočívala úplně v klidu a že teprve byla projednávána touto koalicí z toho důvodu, aby socialističtí ministři mohli zde vykonati dílo, na které se neodvážila ani vláda úřednická.
Konstatuji, že pan kol. Nedvěd alespoň v právně-historických věcech se neosvědčil jako výtečný odborník, za kterého nám ho chtěl vylíčiti jeho druh pan kolega Mikulíček. (Sen. Kindl: Někdy to ví dělník lépe než právník, poněvadž to cítí sám na sobě!)
Velectění pánové! Pan kol. Nedvěd měl tu smutnou odvahu, že ve svém projevu se také dotkl mé osoby a tvrdil, že jsem zde pronesl buď vědomě nebo nevědomě nepravdu. (Hlas: Ano!)
Pánové, proti tomuto teď pokřikem opětovanému tvrzení mohu se ohraditi. Je mi lhostejno, co tvrdí takový Nedvěd o mně, ale dovolávám se slušných členů tohoto senátu. Zdůrazňuji: slušných a cti dbalých.
Slavný senáte! Zde ve svých rukou mám projev, který učinil v anketě Mezinárodní všeodborový svaz v Československé republice, Praha II., Ječná 10. (Hlas: To jsem říkal!)
Pánové, z té okolnosti, že tehdy byl tajemníkem pan Hais a že tam dnes není, poněvadž prý je se strany vyloučen, vyvozují, že to není projev komunistické strany.
Pánové, promiňte mi, to je způsob, který dlužno odmítnouti. Kdo se zúčastnil ankety? Odborový svaz strany komunistické. (Hlas: Který odborový svaz?) Ten, který tenkráte po právu existoval, Mezinárodní všeodborový svaz. Z té okolnosti, že pan Hais byl vyloučen, čili jak se v žargonu těch pánů říká, vyřízen, chtějí oni vyvozovati, že to nebyl projev komunistického všeodborového svazu. Pánové, promiňte mi, když se mění tajemník, nemění se tím nijak instituce. Chtěl bych jen říci, aniž bych se pouštěl do zbytečné polemiky, když komunistická strana v tomto senátě, řekněme, v minulém období učinila nějaký projev nebo návrh, dá se z té okolnosti, že všichni ti pánové jsou teď nahrazeni jinými; že jsou všichni vyřízeni, jak jistě, pane kolego Mikulíčku a Nedvěde, budete jednou vyřízen i vy, vyvozovati, že to nebyl návrh komunistické strany? (Sen. Mikulíček: Já si vás potom vezmu za právního zástupce, ale jsem nemajetný a není naděje na velký honorář!) Pánové, já jsem jenom pokládal za nutné, abych zde reagoval na odborný způsob pánů kolegů Nedvěda a Mikulíčka.
A nyní, vážení pánové, v závěru svého projevu chci říci ještě toto: Byla zde podána kol. Hakenem a druhy.... (Hluk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid, pánové!
Zpravodaj sen. dr Witt (pokračuje):.... celá řada pozměňovacích návrhů. Prosím, aby slavný senát tyto návrhy zamítl. V podstatě jde o to: Pánové se domáhají svými pozměňovacími návrhy zřízení pracovního soudu v každém sídle okresního soudu. Na jedné straně prohlašují pánové tento soud, který my tvoříme, za špatný a za karabáč... (Hluk. - Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj sen. dr Witt (pokračuje):.... a na druhé straně se domáhají toho, aby byl v sídle každého okresního soudu. Celá tato logika je nejlépe tímto návrhem charakterisována.
Pánové žádají dále, aby náklady řízení nesl stát. Tímto návrhem zabýval se ústavně-právní výbor a my jsme jej zamítli z této úvahy: Nynější pracovní soud nebude kompetentní toliko pro spory dělníků a lidí s malým důchodem, nýbrž bude také kompetentním i pro lidi, kteří mají veliké důchody, veliké platy, jako ředitelé podniků, bank atd. Proto jsme to nepokládali za odůvodněné, aby zde bylo všeobecné ustanovení, které přenáší veškeré náklady na stát, nýbrž považujeme za správné, aby ti, kteří bez újmy své výživy mohou nésti tyto náklady, je také skutečně nesli sami a nepřevalovali je na stát. Máme zde instituci práva chudých, která umožňuje každému, aby dosáhl úplného osvobození od náhrady kolků a všech nákladů.