>... u nás v západnej Ukrajine vysiela vláda Pilsudského trestné expedície do ukrajinských dedín. Vybierajú desiatky, nabijú korbáčom starcovi, mladíkovi, žene a deťom bez výberu; 150 rán korbáčom dostane každý. Posledná trestná expedícia mala 26 mŕtvych. 26 ukrajinských malých gazdov a zemerobotníkov vykrvácalo pod vládnymi ranami poľskej šľachty. Škôl nemáme, knihy v jazyku ukrajinskom vydávať nemôžeme, časopisy v jazyku ukrajinskom vychádzať nesmú.... a kým v západnej Ukrajine stoneme pod železným kopytom poľskej okupácie, dotiaľ na 10 km od nás v sovjetskej Ukrajine denne sa otvárajú nové školy, je tam 12 ukrajinských univerzít a obyvatelia sovjetskej Ukrajiny požívajú plnej sociálnej a národnostnej voľnosti.,...<
Pred budovami nestoja hliadky, kde tieto odznievajú, iba z temna súsedných podjazdov pozorujú odchádzajúcich sliedivé oči.
Dlhá zasedacia sieň. Strakatá smes šikmookých Mongolov, Číňanov, Japoncov, zelenohnedých Malajcov, čiernych Černochov, Angličanov, Holanďanov, Francúzov a Indov. Samotný som tu Maďar, ani jeden nerozumie maďarsky. Je to berlínska výkonná komisia svetovej ligy, ktorá bojuje proti imperializmu a za národnú samostatnosť.
Ani jeden nerozumie maďarsky - a všetci mluvia o Košútoch, o bojovníkovi Majorovi, a dotazujú sa na život maďarských zemerobotníkov... Povstane malý, životom shrbený Indočiňan, snáď z ostrova Jávy. S podivne chybnou spievavou nemčinou číta z lístku: >... v Košútoch českí četníci.... strieľali do radov maďarských zemerobotníkov... my do veľkej spoločnosti ľudí prijímanie tiež maďarských utlačovaných pracovníkov, bijúcich sa za svoju slobodu... Budeme spolu s nimi bojovať, dokiaľ si nevybojujú plného práva sebaurčovacieho a nerozhodnú sami o svojom osude...<
Nezná po maďarsky ani slova. Pragai Magyar Hirlap zná veľmi dobre maďarsky: >... šetrením bolo zistené, že četníci právom použili zbraní, lebo so strany útočiacich maďarských robotníkov zaznel výstrel z revolvera, jeden četník bol bodnutý a niekoľko z ních bolo ranené.. Šetrením bolo zistené, že četnícky nadporučík Jánošík.. ponajprv trikráť vyzval k rozchodu demonštrantov v jazyku maďarskom (nuže či tu môže byť reč o národnom útlaku, keď sa k maďarským zemerobotníkom prehovorí po maďarsky prv než sa na nich vystrelí?)... Nikomu nepríjde na myseľ obviňovať četníkov, len výlučne agitátorov.
Nikomu z maďarských pánov... Pozvali sme na zasedania ligy tiež Hattiho, aby ospravedlnil svoje hanebné jednanie pred svetovým generálnym štábom všetkých utlačených a koloniálnych národov.... Vo veľkých bojoch indočinských postavil sa naprosto do služieb holandského imperializmu. Keď holandskí žoldnieri vystrelili na indočinských demonštrantov, vydal verejný dopis adresovaný na guvernéra holandského, v ktorom konštatuje, že vojaci jednali čo najkorrektnejšie. Je to prípad tým vážnejší, lebo Hatti je sám Indočiňan a tým stal sa nielen zradcom oslobodzovacieho boja svojho vlastného národa, ale aj agilným jeho nepriateľom, stal sa od hlavy až k pate agentom holandského kapitálu. Navrhujem jeho vylúčenie...
Nikomu ani nenapadne obviňovat četníkov - v redakcii PMH. Aj oni dobre vedia, kto je pravým vinníkom.... Najsmutnejším je to, že ešte ani mnoho ukrajinských robotníkov nevidí jasne, že ukrajinskí páni pečú na jednom ohni s poľskými generálmi a že ukrajinskí panskí poslanci sa ohýbajú, pobozkať ruku, na ktorej ešte neuschla krv ukrajinských pracovníkov...<
Dlhá sieň ztráca sa v hmle. Na moje uši narážajú zvukové zbytky nerozumeného cudzieho jazyka. Malé indočínske dediny, ukrajinské dvorky, černošské polia kaučukové, poľský korbáč a český četník... vo veľa jazykoch jedna pieseň, jedna nóta, spoločný žial a spoločný boj. A preto je Indočína bližšie ku Košútom. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 10. června 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Místopředseda dr Hruban (zvoní): Vzhledem na závadná místa v řeči pana sen. Mezö vyhrazuji si podle §u 9, lit. m) jedn. řádu předložení stenogramu této řeči předsednictvu senátu k rozhodnutí.
Dalším řečníkem je pan sen. Pánek. Dávám mu slovo.
Sen. Pánek: Slavný senáte! Přihlásil jsem se ke slovu pouze k několika stručným poznámkám k předloze, kterou právě projednáváme. Samozřejmě, že nemám v úmyslu mluviti o podrobnostech zákona, specielně ne o jeho podstatě, poněvadž to všecko bylo dokonale vyjádřeno panem referentem a konečně také i těmi řečníky, kteří se zabývali předlohou po stránce věcné. Já jsem se spíše přihlásil jenom tak k utišení svého svědomí, poněvadž bych chtěl poukázati na některé nedostatky, které jaksi předlohu nedělají pěknou.
Ale především chtěl bych konstatovati, že senát může býti se svoji prací spokojen, a to jak po stránce věcné, tak po stránce časové. Po stránce věcné proto, poněvadž přece jenom předává do rukou zaměstnanectva dobrý zákon, je to značný pokrok proti dnešnímu stavu, zejména pokud jde o soustředěnost příslušného soudnictví, a po stránce časové může býti spokojen také, že konečně po dlouhé době několika let, asi 5 nebo 6, vyřizuje tuto předlohu, na kterou zaměstnanectvo velmi dychtivě čekalo. 5 nebo 6 roků je skutečně trochu dlouhá doba, ačkoli na první pohled se jedná o samozřejmou věc. Je samozřejmou věcí, dojde-li ke sporům mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, že zde musí býti nějaké forum, které by tyto spory řešilo, a přece to trvalo tak dlouho, než k této samozřejmosti jsme se dostali. Nejlepší doklad, že i v demokracii, co by se na první pohled zdálo býti samozřejmým, není tak snadné, jak by se zdálo. Řekl bych, že na této předloze je nejlépe viděti, co vlastně je demokracie, že je to vysoká škola kompromisů, ale také vysoká škola trpělivosti a dobrých nervů. Čím širší je základna, na které postavena je demokracie, to je, čím více složek se zúčastňuje na správě veřejných věcí, tím je těch kompromisů víc, a tím je také větší útok na naši trpělivost a přirozeně také i na naše nervy. Jak znovu upozorňuji, tato předloha je takovým klasickým dokladem, jak dlouho to trvalo, než jsme se dohodli na nějakém přijatelném kompromisu. Jak jsem již řekl, tato předloha - a konečně včera to bylo vzpomenuto naším klubovním kolegou sen. Šťastným - je výsledkem kompromisu. Každý kompromis má světlé a stinné stránky, jako konečně každé lidské dílo. Jenže chtěl bych konstatovat, že těch stinných stránek je tu méně nežli světlých, což budiž připsáno k dobru těm, kteří na předloze pracovali, a jsem povinen vysloviti dík těm, kteří se zúčastnili prací a zdárně je skoncovali, i když chci upozorniti na některé nedostatky a vady tohoto zákona.
Především - již včera bylo to vzpomenuto, ale pouze povšechně - v §u l, odst. 2, vylučují se z příslušnosti před pracovními soudy všechny spory ze služebních a pracovních poměrů zaměstnanců státu a státních podniků, ačkoliv stát sahá čím dále tím více - a státní podniky specielně - k zaměstnancům, jichž služební a hmotné poměry upravuje soukromoprávními smlouvami. Odst. 1 tohoto §u l podřizuje zásadně všechny spory vzniklé ze soukromoprávního služebního poměru pracovním soudům, jen zde činí určitou výjimku. V odst. 2 je celá řada výjimek, s nimiž možno souhlasiti do jisté míry, ale zde je těžko souhlasiti, poněvadž zaměstnanci státních podniků budou zde skutečně postaveni ex lex.
Dovolil bych si při této příležitosti upozorniti na určitou nesrovnalost, že totiž soukromý podnikatel chce vidět vždy stát jako vzor zaměstnavatele a chce se jím také říditi, to je samozřejmé, a že bude těžko jako zaměstnavatel chápat, jestliže se vymyká stát jako zaměstnavatel ve svých podnicích - to zdůrazňuji - této povinnosti, kterou my ukládáme všem ostatním soukromým zaměstnavatelům. Přece tytéž důvody, které vyvolaly potřebu tohoto zákona zaměstnaných jako zaměstnavatelů, platí i ve službách státu, pokud stát vystupuje ve funkci zaměstnavatele a pokud není postaráno o spory z nich vzešlé soudním řízením administrativním, končícím výnosy nejvyššího správního soudu. Stát totiž zaměstnává dvojí druh zaměstnanců, zaměstnance ve stálém poměru, tedy pragmatikální; tam, vzniknou-li nějaké spory platové, pravidelně snad z nesprávného výkladu zákona, nebo domněle nesprávného výkladu zákona, vyřizují se cestou administrativní a mohou končiti nálezem nejvyššího správního soudu. Ale pak zaměstnává stát, zejména ve svých podnicích, celou armádu zaměstnanců ve smluvním poměru, jichž služební poměry upravuje soukromoprávní smlouvou. Zde takového soudního řízení není, poněvadž se stát jako zaměstnavatel vymyká této povinnosti a nechce připustiti podobné řízení, jako jest u soukromých zaměstnanců v soukromých službách, a říká, že přece jen postavení zaměstnanců státních je docela odlišné od soukromých zaměstnanců. Není naprosto žádné odlišnosti, vždyť zde, je-li stát podnikatelem, je podnikatelem jako každý jiný soukromý zaměstnavatel. Na tuto nesrovnalost specielně chtěl jsem upozornit, že stát v téže funkci zaměstnavatele nechce se podrobiti opatřením, jež ukládáme zaměstnavatelům druhým. Ovšem nedá se nic na věci měniti, státní správa trvala na svém zamítavém stanovisku, i když jsme podávali opačný návrh, ale jsem pevně přesvědčen, že praxe ukáže nemožnost a neudržitelnost tohoto postupu a této praxe, která se později vyvine.
V §u 17, odst. 1. je rovněž určitý nedostatek. Tam totiž se připouští tvoření zvláštních oddělení soudních pro spory obchodních zaměstnanců a pro spory osob zaměstnaných v hospodářství polním nebo lesním. Dovoluji si upozorniti, že pojem obchodního zaměstnance a osob zaměstnaných v zemědělství a lesnictví nevyjadřuje dokonale současný stav vývoje služebního práva a zavdá tak příčinu k odvolávání se z důvodu nepříslušnosti. Dále bych si dovolil poukázati na to, že vedle obchodních zaměstnanců jsou zde ještě zaměstnanci průmysloví, a jiní podnikoví zaměstnanci, je zde zvláštní zákon pro statkové zaměstnance, pro lesní a zemědělské zaměstnance. Pro potřebu zvláštních soudních oddělení je rozhodující zvláštní služební právo normované co do rozsahu sociální příslušnosti zákonem o pensijním pojištění zaměstnanců ve vyšších soukromých službách. Proto by se doporučovalo, aby bylo zde rozlišováno mezi právem těchto zaměstnanců a právem dělnickým. Bohužel také k tomu nedošlo. Mohlo k tomu dojíti, kdybychom v §u 17, odst. l, byli provedli změnu v tom směru, že je zvláštní oddělení zříditi pro spory zaměstnanců ve vyšších soukromých službách se zvláštním oddělením pro spory těchto zaměstnanců v zemědělství, lesnictví a zahradnictví.
Další vada spočívá v §u 25, odst. 1., že totiž ve sporech, jejichž předmět nemá hodnoty vyšší než 1.000 Kč, je vyloučeno zastoupení advokátem. Tímto návrhem byla sice zlepšena vyhlídka na dosažení účelu zákona, poněvadž jsme zvýšili ze 300 na 1.000 Kč, ale ani tento obnos nestačí, poněvadž 1.000 Kč jest u zaměstnanců ve vyšších službách takovou průměrnou mzdou, průměrným platem měsíčním a právě největší počet těch sporů vzniká u těchto zaměstnanců s 1.000korunovým příjmem, takže budou vyloučeni proto, poněvadž kdo pak bude riskovati tak nákladný proces sociálně slabšího se sociálně silnějším zaměstnavatelem? To nebude míti žádnou praktickou cenu. (Sen. Kotrba: To nám ukáže soudní praxe, že budou sociálně slabší vždy ochráněni!) Já nechci generalisovati, ale přirozeně vždy jsou zaměstnanci sociálně slabší než zaměstnavatelé, to musíte připustiti. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)
A konečně čtvrtou vadu vidíme v odst. 4., §u 39, kde vylučuje tato předloha z možnosti smírčího jednání spory s úřednictvem a zřízenci v zemědělství a lesnictví, ač právě smírčí jednání jest pro ně při sporech normováno jednak platovými směrnicemi dohodnutými za účasti ministerstva zemědělství a také i závazky státního pozemkového úřadu. Zde jsou určité závazky, které se ukládají podle §u 75 náhradového zákona zaměstnavatelům, přejímajícím určitý zemědělský objekt. Dříve prováděly toto smírčí jednání zvláštní paritní smírčí komise, které byly zřízeny při okresních správách politických, avšak po reformě veřejné správy nynější okresní úřady tyto smírčí komise nezřizují, a tak je zde zase nová mezera, takže zaměstnanci zemědělských objektů jsou postaveni do jisté míry ex lex.
To jsou v celku ty hlavní nedostatky zákona, které při dobré vůli by se mohly odstraniti, takže bychom měli skutečně dokonalý zákon. Nechci poukazovati na další nedostatky, které jsou více méně formální povahy, ale přes tyto nedostatky, znovu zdůrazňuji, předloha znamená pokrok a proto budeme pro ni hlasovati.
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Mikulíček jako poslední přihlášený řečník k této rozpravě.
Sen. Mikulíček: Pánové! Předložený a projednávaný zákon o pracovních soudech je zhoršenou kopií starého rakouského zákona o živnostenských soudech. Tehdy, kdy stará rakouská reakce musila pozvolna jeden ústupek za druhým činiti bránícímu se dělnictvu, dělnictvo si také vymohlo zřízení živnostenských soudů, kde podle ustanovení každý spor dělníka se zaměstnavatelem musil býti rozhodnut během tří dnů. Vzhledem k tomu, že dělník nemá možnosti, když musí za prací několik desítek nebo set kilometrů, aby jednak čekal na rozhodnutí v místě, kde se mu křivda stala, anebo aby dojížděl a platil si drahou dráhu, proto toto ustanovení, že musí býti spor do tří dnů vyřízen, bylo do zákona o živnostenských soudech pojato.
Zdá se mi, že dnes to není v zákonech o pracovních soudech. Já sám jsem několikrát řízení živnostenských soudů použil a mohu k charakteristice tehdejších přece jakž takž samostatných soudů uvésti tuto okolnost: Jako 18letý chlapec vystoupil jsem z práce po půl roce z vítkovických závodů, které mi nedoplatily 3 K mzdy. Nynější Sonnenschein, který je opravdu správně osvobozen, poněvadž boje proti vítkovickým závodům se strany dělnictva se daleko ostřeji potírají se strany státního aparátu, byl tehdy vedoucím vítkovických vysokých pecí, u nichž jsem pracoval. A prosím, já jsem ten spor s vítkovickými závody před 31 lety v květnu vyhrál! (Sen. dr Witt: No tak! - Hlas: To by se dnes nestalo!) Ano, pane doktore, já jsem ten spor vyhrál a to dnes je řídký, ba vůbec nemožný zjev! Byli jsme svědky, že kočí od koní se soudil s následníkem trůnu Ferdinandem ďEste a ten kočí to vyhrál, třeba ten soudce byl potom přeložen. Pardon, pánové, já jsem vyhrál několik sporů pro výpovědní lhůtu před živnostenským soudem přesto, že byla vyhláška na stavbě, že je hodinová oboustranná výpověď. Ale soud se vůči zaměstnavateli postavil na stanovisko: Přečetl jste mu ty pracovní podmínky, zeptal jste se ho, umí-li číst a psát? Nepřečetl, nezeptal, ale visí to u vchodu do stavby. Jo, to je vaše vada, vy jste ho měl na to upozornit, a poněvadž jste ho na to neupozornil, a přesto, že já jsem žádného advokáta neměl, ale protivná strana ho měla, odsoudil soudce firmu k zaplacení 14denní výpovědní lhůty do 14 dnů pod exekucí.
Proč to zde líčím? Prostě proto, že mohu vám zase opačně dokázati několika desítkami případů, že na příklad v takovém sporu dvou dělníků s továrnou >Slavia<, jejíž majiteli jsou bři. Paříkové, tisíciprocentní vlastenci a sokolové v Napajedlech, kteří platili těmto mladým vyučeným strojním zámečníkům 20tiletým 115 Kč týdně za 48hodinovou pracovní dobu, a kteří neměli s těmito mladíky žádnou výpovědní lhůtu ujednánu, okresní soudce, bývalý - to jen připomínám - německý šovinista ve Vídni, když studoval, z Napajedel rodák, Kohn a když bumloval jednou ve Vídni a truhlářští dělníci z Napajedel se mu smáli, nechal je zřezat, zbít, prostě tou nacionální cháskou ve Vídni, tento Kohn v Napajedlech, okresní soudce, zamítl právo dělníků na výpovědní lhůtu. Já zastupoval tyto dělníky - řekl mi zvláště: >Když jste ohlásil odvolání, to máte marné, pane senátore, je to obnos pod 300 Kč, odvolání je bezpředmětné, poněvadž je to bagatelka.<
Pánové, vy zde zavádíte pracovní soudy a dělnictvu, hlavně v socialistickém tisku, je namlouváno, že je to v jeho prospěch. O meritu podrobně zde mluvil velmi odborně a přiléhavě soudr. Nedvěd.. (Sen. dr Witt: Odborně?) Odborně, pane doktore, a s hlediska dělnického lépe, než vy jako socialistický senátor, a jako referent k tomuto zákonu. Je to charakteristické, jak utíkáte, anebo jak se vymlouváte, že většina expertů se vyslovila proti volbě soudců do pracovních soudů. Budou jmenováni. Budou jmenováni podle názoru byrokracie. Bude to jmenování takové, jak jsem zde vykřikl při Nedvědově řeči, že 750.000 voličů dělnické strany při jmenování do okresních a zemských zastupitelstev nedostalo jediného zástupce jmenovaného, ale na Moravě byl jmenován Sonnenschein, ředitel Vítkovických závodů, Sonnenschein, který celou dobu před válkou - vy o tom nejlépe víte - na Ostravsku prováděl germanisaci, a to násilnou germanisaci Ostravska a přilehlých obcí.
A druhý takový byl jmenován: >Jeho Veličenstvo< Tomáš Baťa ze Zlína, také jako odborník znalý veřejné správy. Já nevím, jste tu páni doktoři, profesoři a jiní, považujete někoho za universálního, aby rozuměl všemu, aby rozuměl botám, silnici, vaření povidel, prodávání aut a kol, prodávání nití, jehel, papriky a všeho ostatního a k tomu ještě, aby měl v malíčku konstrukci a praxi veřejné správy a tvoření zákonů? (Sen. dr Witt: U soudu dal mu pan kolega čestné prohlášení a smířil se s ním!)
Věc sama o sobě! Vy jste mně na to připomněl, pane kolego. Pardon, promiňte pánové, dal jsem prohlášení, které >Lidové Noviny< zkomolily, a to prohlášení, které jsem nepodepsal a kde jsem byl donucen k prohlášení: Já vím, že redakce ústředního listu strany pana dr Witta dala také několikráte do novin prohlášení a ani ne proti takovému nabobovi, jako je Baťa, nýbrž proti redaktoru protivného časopisu nebo kterémukoli politikovi. Již jsem líčil, jak jsem se do toho dostal. Jako úřadující člen okresní silniční komise jsem obvinil Baťu, že si ke škodě státního eráru objednával za snížený tarif štěrk na adresu správní silniční komise, využiv při tom funkce předsedy správní silniční komise. Prokázal jsem to listinou, která je uložena ve spisech. Když se toto proklubalo a členové správního výboru silničního na mě útočili, že jsem ve správní komisi jediný s imunitou, že se mnou musí ředitelství stát. drah mluviti, poněvadž ještě pořád není možno senátora chytiti a vyhoditi za dveře, abych po tom šel, a když se to Baťa dověděl a když bylo vždycky zvykem v praxi, že okresní cestmistr objednával štěrk na adresu správní silniční komise, tu Tomáš Baťa zavolal cestmistra a nabízel mu - i písemné doklady jsou o tom - 10.000 Kč, že prý má malý plat. Pánové, promiňte, snad je tak šikovný Baťa i ten jeho disponent Čipera, že neřeknou cestmistrovi: Mlčte o tom štěrku, tady máte 10.000 Kč. Snad ho za tak hloupého nepovažujete.
I když soud po 12hodinovém řízení se přiklonil k názoru, že štěrku, kterého bylo 204 vagónů, většinou 15ti, 20titunových, bylo použito, ne na výstavbu nové silnice, nýbrž na přeložení silnice, poněvadž stará šla středem nynějšího závodu Baťova, i když se soudce přiklonil k názoru, že přeložení silnice bylo všeužitečným podnikem, prokázal jsem, kdyby se byl dal všechen štěrk na silnici, že by ho muselo býti dáno 51 cm na štět. A to přece, ať jste laikové nebo odborníci, přiznáte, že v 51 centimetrovém štěrku by se byl utopil každý povoz, tažený dobytkem nebo motorem. Když jsem podal interpelaci ministru železnic Najmanovi, řekl, že je pravda, že Baťa neměl povolení použít snížený tarif, ale že by je byl dostal, kdyby byl žádal. Na to jsem řekl, že by jistě nebyl dostal právo chudých, aby byl osvobozen od kolkovného. Nám šlo o princip, a ne o těch 70.000 Kč, které má Baťa ani ne za 2 hodiny v kapse. Ten stát byl přece jen poškozen. I kdyby se ministr železnic postavil na stanovisko, že by mu byl dal povolení dovézti štěrk za nižší tarif, přece jen přišel stát o kolkovné - a na 240 vagónů by nebyla jedna žádost, nýbrž několik. Přes to jsem byl odsouzen.
Tytéž věci jsme opakovali v letáku. Osm členů silničního výboru ze dvanácti se postavilo proti předsedovi Baťovi; jediný, kdo se postavil za Baťu, byl soc.demokratický zástupce Svozil z Březnice a jeho ředitel Blažek, devátý nepřítomný za lidovou stranu, pozdější předseda silniční komise Motýl ze Želechovic. Baťa proti nám vydal štvavý leták, a u vaší byrokracie si to zařídil tak, že přes to, že se proti němu postavila většina silničního výboru, neodstoupil, jak by to udělal každý jiný - vždyť to udělá i vláda, vždyť to bude musit udělat i předseda tohoto shromáždění, když mu většina projeví nedůvěru - nýbrž místo aby se volil nový předseda, vyšlapal si to Baťa tak, že se silniční výbor rozpustil.
Spor o ten leták, který jsme vydali a na němž byli podepsáni tři lidovci, dva agrárníci, dva komunisté a jeden živnostník, se táhl 5 let. První po přemlouvání baťovců odešli dva klerikálové. Za nimi odešel živnostenský zástupce a dal prohlášení, že s letákem naším nesouhlasí. Za ním odešel třetí klerikál, za ním jeden agrárník, zůstali jsme dva komunisté a místopředseda správní komise, také kandidát agrární strany za senátorský mandát, Jan Šenkyřík, hostinský z Pršného. A najednou i ti dva od toho utekli a zůstal jsem já sám. Pánové, promiňte. Útraty byly kol 40.000 Kč a vím, jak soudy nestranně soudí a proto jsem dal toto prohlášení:
Když jsem podpisoval leták, byl jsem mylně informován, a tu část letáku, kterou se cítí pan Baťa uražen, odvolávám. Přečtěte si teď prohlášení v >Lidových novinách<, kde je to úplně zkroucené a ponižující, jako bych bůhví jak byl na kolenou klečel a i váš soc.dem. tajemník se tím ohání.
Pánové, když není možno na prokázaných věcech dovolati se spravedlnosti u soudu a když má člověk na starosti mnohačlennou rodinu a nemá peněz, musí se vyrovnat. Odpusťte mi, tak hodně často i >Právo lidu< utíká. Můj právní zástupce dr Tománek dokazoval soudu, že Mikulíček nemusí prokazovat plnou pravdu, poněvadž on byl tehdy úřední osobou. Vytkl to Baťovi při jednání správní silniční komise, kdyby Mikulíček nebyl býval členem správní komise, že by se s Baťou vůbec nedostal do styku a neměl příležitost ho uraziti, čili, že úplně podle praxe a zákona, když úřední osoba v úřadě kritisuje takové nepřístojnosti, stačí jenom pravděpodobnost. Soudce se sice jednou vyslovil, když jsem uvedl plný důkaz ředitelem dopravy a dopravním zřízencem Zimákem, že je to jiná situace, ale za 4 měsíce byla zase jiná situace a změnili mi trest 3 dny vězení nepodmínečně na 200 Kč pokuty podmínečně, ale přece útraty s tím byly 6.200 Kč. A teď se mi to vytýká, že já jsem se ponížil a dal jsem prohlášení vůči >Jeho Veličenstvu<, a že dnes kritisuji tu okolnost, že byl jmenován do zemského zastupitelstva v Brně, ale na druhé straně tam nebyli jmenováni zástupci 180.000 dělnických voličů na Moravě. Vy máte plnou příčinu se bát, jak to říkal včera kol. soudr. Nedvěd. Každé volby v dělnických řadách jsou dnes výpraskem pro vás. A proto i při těchto volbách do pracovních soudů nevolili by zase majitelé domů, advokáti, profesoři, učitelé atd., nýbrž volili by jenom dělníci a tam zase by se ukázalo, jak vaše posice v dělnických řadách rostou. Budou jmenováni podle návrhů odborových organisací... (Sen. dr Witt: Kolega Haken je také učitelem!)
Předseda: Pane kolego, již uplynulo 20 minut!
Sen. Mikulíček (pokračuje): Nemohu si pomoci, když mne sám pan referent provokuje. Pak možná bude dbáno na naše návrhy. V našich odborových organisacích je statisíce odborově organisovaných lidí a s nimi politicky souhlasí další statisíce neorganisovaných, poněvadž do pracovních soudů živnostenských volilo se bez rozdílu, byl-li dotčený v organisaci, či nebyl.
Ale, vážení, to bude podařené ve Zlíně, k němuž upírá zraky celý svět, poněvadž Zlín si dovede dělat reklamu. A tam není žádná odborová organisace, ani vám soc. dem. tam nedovolí žádnou odborovou organisaci, poněvadž on si nedá rýpat do svého blahobytu a svých spolupracovníků. Tam bude diktovat Baťa do pracovních soudů na jedné straně za zaměstnavatele a na druhé straně za zaměstnance, využívaje nynější dosavadní krise, která nutí člověka, aby nechtěje ztratit chleba, mnohdy zapřel sebe sama.
Pracovní soudy jako všecky soudy ostatní budou soudy třídní, a dočkáme se toho, čeho jsme svědky dnes a denně.
Chci s tohoto místa poukázati na fakt, který se stal předevčírem, kde se vyloženě falšovaly u krajského soudu v Praze veřejné listiny a kde by ten falšovatel, podepsaný na tom výnosu, tuším - nějaký Mikula - měl býti stíhán pro zneužití úřední moci.
Oč jde? >Rudé právo< - Večerník - po několik dní uveřejňovalo obsah přednášky tajemníka Srby v určité společnosti. A najednou Baťovi toto uveřejňování v >Rudém právu< šlo příliš za nehty a Baťa resp. jeho právní zástupce poručil u krajského soudu v Praze, aby už konfiskací prošlý časopis >Večerník Rudého práva< byl znovu konfiskován a zabaven, což se také stalo. Podrobnosti toho jsou tyto:
V pondělí 8. června o půl desáté hodině dopol. dostavil se do redakce >Rudého práva< komisař, detektiv a advokát Baťův, aby zabavil zbylá čísla >Rudého Večerníku" číslo 99, 100, 101 ze dne 2., 3. a 5. června na návrh soukromého žalobce Bati, který se cítil uražen cyklem článků v těchto číslech uveřejněných.
O půl 11. hod. dopol. dostavily se úřední orgány s novým výměrem, který byl velmi nejasný. Nebyl adresován na odpovědného redaktora Novotného, nýbrž na redaktora Krejčího, který byl odpovědným redaktorem, až včetně do 2. června a počínaje 3. červnem byl odpovědným redaktorem Bohuslav Novotný, ale na Krejčího byla adresována konfiskace z 8. června. Podle tohoto výměru se povoluje zabavení >Rudého Večerníku< ze dne 8. června na návrh Tomáše Bati pro článek >Baťa vyhazuje celý závodní výbor<. Tento výměr soudní a soudní rozhodnutí nebylo ani fysicky možno v tak krátké době vyříditi. Soud pracoval s rychlostí větší nežli jiskrová telegrafie, neboť censura tohoto čísla >Rudého Večerníku< z 8. června šla na státní návladnicíví a na policejní ředitelství ve čtvrt na 9. Úředníci na státním návladnictví, kteří čtou velmi pečlivě >Rudý Večerník<, mohli býti s censurou hotovi do 9 hodin. Kolem 10. hodiny začal tisk >Rudého Večerníku<, o 3/4 11 dostavily se už úřední orgány, které měly rozkaz krajského soudu, že se na návrh soukromého žalobce Tomáše Bati, který - jak poznamenává výměr - dlí ve Zlíně, ale za 3/4 hodiny měl čas dát rozkaz k zastavení >Rudého Večerníku< - nařizuje zabavení čísla 103, ročníku 12. >Rudého Večerníku< ze dne 8. června pro obsah článku pod nadpisem: >Baťa< a pod nadpisem >Baťa vyhazuje celý závodní výbor<. >Rudý Večerník< byl kolportéry roznesen k veřejnému prodeji o čtvrt na 11. Dostavily-li se úřední orgány se zabavovacím výměrem už o 3/4 11, znamená to, že stačila doba půl hodiny, aby Baťa, po případě jeho právní zástupce dostali do rukou číslo >Rudého Večerníku<, aby učinili příslušné kroky u krajského soudu, aby tento svolal tiskový senát, aby tento dále rozhodl a aby výměr byl odtud doručen policejnímu ředitelství a aby konečně od policejního ředitelství byl doručen expedici časopisu >Rudý Večerník<.