Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj sen. dr Witt (pokračuje):.... a pokud jde o hodnoty do 300 Kč podle předpisů o řízení ve věcech nepatrných, u soudů odvolacích podle předpisů o řízení před sborovými soudy I. stolice. Předpisy o řízení před okresními soudy umožňují snadnější a levnější projednání sporů. Rozsudek bude stranám vždy doručen.
Novotou je ustanovení, že odvolání může být podáno i ve sporech, jejichž předmět nemá hodnotu vyšší než 300 Kč netoliko pro zmatečnost, nýbrž i tehdy, když senát prohlásí odvolání za přípustné, protože rozhodnutí má zásadní význam.
Významným je pro řízení před pracovními soudy, že se připouští i dovolání k nejvyššímu soudu, a to nikoliv jenom za podmínek stanovených pro soudy řádné, ale také v těch případech, kdy odvolací soud - přesahuje-li hodnota sporu částku přes 300 Kč - prohlásí odvolání proti potvrzujícímu rozsudku za přípustné, protože jde o rozhodnutí zásadního významu.
Nutnost připustiti dovolání, kterého se dožadovala také většina expertů, odůvodňuje se především tím, že pracovním soudům přikazují se i spory o velmi značné hodnoty, ve kterýchžto sporech před soudy řádnými, kamž dosud z velké části náležely, je revise přípustná. Vedle toho nutno uznati, že soustředění rozhodování u nejvyššího soudu, jako poslední instance, povede k stabilisaci a jednotě v judikatuře, zejména pokud jde o řešení otázek, které nemůže řešiti sám zákonodárce, nechce-li upadnouti do přílišné kasuistiky.
Vedle dovolání budou u pracovních soudů přípustné mimořádné opravné prostředky, t. j. žaloba o zmatečnost a o obnovu. Bude tudíž co do opravných prostředků řízení před pracovními soudy netoliko postaveno na roveň řízení řádnému, ale i zvýhodněno připuštěním odvolání a dovolání z důvodu zásadního významu sporu.
Zastupovati mohou strany před pracovním soudem svéprávné osoby, které jsou schopny před soudem jednati. Advokáti mohou v řízení před I stolici zastupovati strany jen ve sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 1.000 Kč, před odvolacím soudem ve všech případech.
Pokud jde o zastoupení stran advokáty v řízení před pracovními soudy, různí se mínění. Ústavně-právní výbor nemohl se zabývati námitkami, které plynou z jisté předpojatosti proti celému stavu advokátnímu. (Sen. Mikulíček: A vším právem, poněvadž za hodinu berou tisíc korun; větších lichvářů není pod sluncem, jak advokáti! Kdyby to dělal sedlák, musil by být zavřen!) Přihlížeje pak toliko k momentům objektivním, musil uznati, že součinnost vzdělaného a zkušeného právníka v řízení před pracovními soudy může býti věci jen na prospěch. Zkušený právní zástupce může podstatu sporu lépe proniknouti a úkol soudu při hledání práva zjednodušiti a usnadniti. Pokud se namítá, že advokát může spor protahovati, nutno míti na zřeteli, že civilní soudní řád, jehož příslušné ustanovení platí i pro soudy pracovní, dává pracovnímu soudu dosti moci, aby všechny podobné pokusy zmařil. (Sen. Mikulíček: Je tam také ustanovení, že do 3 dnů musí býti spor vyřízen, jako to bylo v Rakousku? To tam není a dělali to v Rakousku proto, že soud nemůže dělníka zdržovat na místě!)
Předseda (zvoní): Prosím, aby pan referent nebyl rušen!
Zpravodaj sen. dr Witt (pokračuje): Pokud jde o obavu, že připuštěním advokátů bude řízení zdraženo, dlužno poukázati na 2 odst. § 23, jenž ukládá vládě, aby nařízením stanovila zvláštní sazby odměn za zastupování v řízení před pracovními soudy i v řízení opravném. Výbor také musel přihlédnouti k té skutečnosti, že v řadě sporů, které se nyní přenášejí z řádných soudů, kde byli advokáti připuštěni, na soudy pracovní, mohli advokáti strany zastupovati a že by jejich vyloučení u nového fora znamenalo újmu pro celý stav. Obavě, že se řízení zastupováním advokátů zdraží, bylo vyhověno i tím, že zastoupení advokátů se připouští jen ve sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 1000 Kč. (Sen. Mikulíček: A stanoviti jim minimum 20 korun na hodinu a maximum 30 korun!) Já bych byl spokojen.
V § 39 zavádí se nová působnost pro pracovní soudy, která živnostenským soudům svěřena dosud nebyla. Ustanovení toto umožňuje, aby za účasti pracovních soudů byly vyrovnány hromadné spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, avšak jen tehdy, když obě strany se tomu dobrovolně podrobí.
Vyrovnání takových sporů děje se ve formě smíru, takže pracovní soud má toliko funkci sprostředkující, nikoli rozhodující. Vyloučeny z kompetence této jsou námezdní spory zaměstnanců zemědělské a lesní výroby a jejich vedlejší živnosti, pokud nepodléhají živnostenskému řádu.
Pokud jde o poplatky, poskytuje zákon proti dosavadnímu stavu v řízení soudů živnostenských větší výhody. Přiznává totiž osvobození od kolku z podání protokolu a smíru ve sporech, jejichž hodnota nepřesahuje 500 Kč. Před soudy živnostenskými požívají stejné výhody jen spory o hodnoty nepřevyšující částku 100 Kč. V případech, kde by strany poplatků platiti nemohly, mohou dosíci úplného osvobození povolením práva chudých, které uděluje soud za podmínek stanovených civilním řádem soudním.
Slavný senáte! Uzákoněním osnovy zákona o pracovních soudech dostane se zaměstnancům i zaměstnavatelům jasného a přehledného kodexu práva formálního, který jim vyhledávání práva na soudě co možno nejvíce usnadní. Bylo by si jen přáti, aby co nejdříve byl připraven také kodex materielního práva pracovního, jak o to bylo již častokráte žádáno a jak také bylo již vícekráte přislíbeno.
Budiž mně jako zpravodaji ke konci mých vývodů dovoleno, abych vzpomenul také zásluh, kterých si získal o předlohu pan ministerský rada dr Voska, jenž ji připravil vzorným způsobem a její projednávání ve výboru podporoval s největší obětavostí a s celou svou vzácnou odbornou znalostí.
Navrhuji jménem ústavně-právního výboru, aby senát schválil návrh zákona ve znění usneseném ve výboru. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Zimák.
Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Rozpočtový výbor vo svojej schôdzi, konanej dňa 26. mája, preskúmal predložený vládny návrh zákona o pracovných súdoch, tisk senátu 352, s hľadiska finančného a konštatoval, že sriadenie pracovných súdov zaťaží štátny rozpočet ročně asi 250.000 Kč. Doterajšie živnostenské súdy vyžadovaly si nákladu len od obcí 127.000 Kč. Premenou týchto živnostenských súdov na súdy pracovné a rozšírením týchto súdov vo smysle vládneho návrhu náklad sa zdvojnásobí, ale pri tom budú obce oslobodené od nesenia vecného nákladu, ktoréžto náklady totiž niesly pri súdoch živnostenských. Pre tento rok 1931 je v štátnom rozpočte preliminované 67.000 Kč na náklady osobné a 80.000 Kč na náklady vecné. Pre budúce roky sa predpokladá, že rozšírením týchto súdov na Slovensko a Podkarpatskú Rus zvýší sa náklad asi o 50%, takže je tu predpoklad, že náklad na pracovné súdy v budúcich rokoch bude činiť 250.000 Kč a že je to odhad asi najvyšší, že totiž ani tohoto sa nedosiahne.
Je isto, že sa jedná o osnovu zákona sociálne pokrokového a tiež unifikačného, ktorým zákonom má sa umožniť osobám sociálne slabým, aby rýchle a čo možná bez útrat, bez nákladov, domohly sa svojho spravodlivého nároku a práva. Je treba tento vládny návrh čo najvrelejšie doporučiť slávnemu senátu ku schváleniu. Činím tak menom rozpočtového výboru. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu, k níž byla řečnická lhůta stanovena na 20 minut.
Uděluji slovo prvému řečníku přihlášenému na straně >proti<, panu sen. Stolbergovi.
Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Projednávanou osnovou zákona mají se živnostenské soudy státi zase života schopnými a má tato dobrá a osvědčená instituce býti dále vybudována a obsáhnouti další služební poměry. Již před třemi lety, když se projednávala ona osnova zákona, zasazovala se naše strana o tuto osnovu. Jestliže se nynější koalici podařilo odstraniti rozpory v senátě, vítáme to bez jakékoli závisti.
Podobně jako starý zákon z r. 1896 má nový zákon za účel, zjednodušiti řízení ve sporech z pracovních poměrů, urychliti je, zlevniti je a především přibráním znaleckých přísedících vzbuditi k němu větší důvěru. Také dlužno očekávati, že pracovní soudy budou moci mnohé spory vyříditi narovnáním. I když přísedící nejsou více určováni volbami, dlužno přece očekávati, že přísedící, jmenovaní na návrh odborových korporací, budou se těšiti plné důvěře stran.
Před třemi lety byly to hlavně tyto pochybnosti, jež byly uváděny proti vládní předloze: vyloučení pracovních poměrů ve státních podnicích a přibrání zemědělských zaměstnanců. Podle nynějšího návrhu výboru mají služební poměry zemědělských a lesních podniků spadati do kompetence pracovních soudů. Myslím, že to může býti jen na prospěch jak zemědělským podnikatelům, tak také zaměstnancům. Je-li zde snaha řízení zjednodušiti, urychliti a přibráním odborníků obzvláště učiniti důvěryhodným, pak nelze uznati, proč zemědělské a lesní podniky mají býti vyloučeny z výhod tohoto zařízení. Jestliže dnes ještě pro vyřizování takovýchto sporů platí nařízení z r. 1856 a 1860 a tyto spory přikázány jsou politickým úřadům, pak jsou to zbytky z doby, ve kterých poměr mezi zemědělskými zaměstnavateli a zaměstnanci považován byl za vrchnostenský, nikoli za soukromý smluvní poměr.
V jednom bodě však musím vysloviti námitku proti vládní osnově a návrhu výboru: míním § 1, odst. 2, který stanoví výjimky z příslušnosti pracovních soudů. Je naprosto rozumné, jsou-li vyloučeny takové pracovní poměry, které mají již dobrá a osvědčená zařízení k urovnání sporů, jako na příklad hornictví. Není však oprávněno vylučovati z dobrodiní zákona služební poměry zaměstnanců a dělníků státních podniků, pokud to nejsou pragmatikální úředníci. Poměr státu a jeho podniků k jeho zaměstnancům není tak ideální, aby nebylo také potřebí soudního zasahování, a tu by bylo zajisté lépe, kdyby spory byly přikázány dobře osvědčenému řízení a důvěry hodnému soudu.
Pan zpravodaj odůvodňuje tuto výjimku zvláštními poměry státních podniků. Do jisté míry to chci uznati, jako na příklad u podniků vojenské správy, které také podle zákona z r. 1896 byly vyloučeny z příslušnosti živnostenských soudů; chci to snad také ještě uznati u podniků státní monopolní správy, která skutečně hospodaří za zvláštních poměrů; naprosto neoprávněné je však vylučovati státní statky a jejich průmyslové podniky. Stát hospodaří na jednom milionu hektarů půdy, 42 pilách, 3 cukrovarech, 13 vinopalnách, 8 pivovarech, 5 mlýnech, 4 mlékárnách, 7 cihelnách, lomech a jiných podnicích. Zde hospodaří stát čistě soukromoprávně v soutěži se soukromým hospodářstvím. Nelze naprosto uznati, proč nadále má setrvati právní nejistota, zmatek v kompetenčních ustanoveních o služebních a mzdových sporech u těchto státních podniků. Tisíce dělníků a zaměstnanců těchto podniků budou ve svých právních sporech bez jakéhokoli věcného důvodu nadále vyloučeny z dobrodiní pracovních soudů.
Chtěl jsem původně podati v této příčině pozměňovací návrh. Poněvadž však jeho přijetí se zřetelem k tomu, že stěží došlo k návrhu výboru, považuji za vyloučené, upustil jsem od toho, ježto výhody zákona přece jen vyvažují tento nedostatek. Budeme tudíž hlasovati pro osnovu a doufáme, že se brzo stane zákonem a že koalice, která zde v senátě uskutečnila tento zákon, překoná také odpor a obtíže, které se tomuto zákonu připravují v poslanecké sněmovně, a že dosáhne toho, že se osnova stane zákonem. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Palme.
Sen. Palme (německy): Slavný senáte! Předložená osnova zákona o pracovních soudech pro spory z pracovního a učebního poměru byla konečně po dlouhém vyjednávání o rozporech v koaličních stranách dne 20. května 1931 ústavně-právním výborem schválena a má býti dnes v této sněmovně konečně vyřízena.
Je pro ústavu a právní poměry demokraticky spravovaného státu, jakým přece Československo chce býti, velice příznačno, že to trvalo přes 7 let, než tato osnova, která má tak veliký význam pro soudnictví dělníků a zaměstnanců v jejich služebních a pracovních poměrech, po schválení ústavně-právním výborem byla konečně předložena plenu senátu, aby se o ní usnesl. Běží zde o osnovu pokrokového zákona, jehož úkolem jest, aby všem dělníkům, zaměstnancům, zkrátka všem sociálně slabým osobám v jejich právních sporech s lépe situovanými zaměstnavateli rychle a pokud možno bez výloh dopomáhal k právu, které jim po zákoně přísluší. Přijetím tohoto zákona učiněn bude alespoň částečně konec zmatkům, které panují obzvláště v pracovním soudnictví.
Mimo to bude tím také větší měrou vyhověno ustanovením §§ 94 a 96 ústavní listiny, podle kterých má se vyřizování civilních sporů díti před řádnými soudy. Tím se také značnou měrou zmenší počet kompetenčních sporů o příslušnosti ve sporech, což je zajisté v zájmu jak zaměstnanců, tak zaměstnavatelů. Poměry u živnostenských soudů, pokud jde o vyřizování sporů pro dělníky a zaměstnance, staly se namnoze nesnesitelnými. Funkční období živnostenských přísedících dávno uplynula a pro další jejich úřadování není zákonitého podkladu. Část přísedících zemřela, anebo pozbyla jiným způsobem své funkce, takže v senátech vznikly velké mezery. Nedostává se tudíž namnoze soudců laiků k posuzování sporných případů z toho oboru povolání, o které ve sporném případě jde, a nutno za ně povolávati jiné, čímž soudnictví silně trpí. Někdejší zřízení živnostenských soudů bylo v oboru živnostenského soudnictví zajisté velkým pokrokem a osvědčilo se všude tam, kde živnostenské soudy dobře fungovaly. Podle všech zkušeností osvědčily se tam také dobře soudcové laikové. Litovali jsme velice, že počet živnostenských soudů nebyl rozmnožen. Tak se západní Čechy, na průmysl velice bohaté, jakož i značná část průmyslových severních Čech přes všechna podání a intervence dodnes marně namáhaly, aby dosáhly živnostenského soudu, na příklad v Karlových Varech nebo jinde v severních Čechách.
Nová osnova o pracovních soudech opírá se silně o nynější ustanovení zákona o živnostenských soudech. Ponechání soudců laiků pro posuzování živnostenských sporů je bezpodmínečnou nutností. Soudce laik přináší k posuzování těchto sporů s sebou znalosti v oboru živností, které soudce z povolání míti nemůže, naproti tomu náleží soudci z povolání v mnohých případech, kde soudci laikové jakožto zástupcové dvou skupin zájemníků a tříd stojí proti sobě a nemohou se dohodnouti, aby právní stav přísnou objektivností ujasnil a rozhodl. I když předložená vládní osnova vykazuje řadu těžkých nedostatků, dlužno přece označiti jako pokrok, že se touto novou úpravou soudnictví ve sporných případech z poměru pracovního, služebního a učebního více zrychluje a soustřeďuje, nežli tomu bylo dosud.
V §u 1. odst. 2 bylo stanoveno, ve kterých sporných případech pracovní soud není příslušným. Jsou to spory, k jichž rozhodování jsou příslušny závodní a revírní rady při hornictví, hornické rozhodčí soudy a závodní výbory. K tomu přistupují spory státních zaměstnanců ze státních podniků, dále ustanovení §u 122, odst. 2 živnostenského řádu a §u 208, odst. 2 živnostenského zákona o sporech, které se upravují rozhodčími výbory živnostenských společenstev. Rovněž ustanovení §u 2 lit. c) zákona o labských soudech plavebních a rozhodování sporů osob zaměstnaných při plavbě. Jestliže již část shora uvedených zákonů omezila kompetenci pracovních soudů proto, že jsou teprve novějšího data a že se teprve musí vžíti, nebylo zajisté potřebí, vyjmouti spory z poměru domovnického z kompetence pracovních soudů. Československý svaz úřednických a železničářských organisací žádá rovněž úpravu sporů státních úředníků pracovními soudy. Pokrokem je, že do příslušnosti pracovních soudů pojati byli také zemědělští dělníci, i když zde stanovena byla dalekosáhlá omezení, jichž můžeme jen litovati.
Kompetence pracovních soudů doznala oproti živnostenským soudům cenného rozšíření tím, že § 29 zákona poskytuje možnost, aby se kumulativní spory, které vznikají z výkladu kolektivních smluv, anebo jiné hromadné spory na žádost jedné ze sporných stran předkládaly pracovnímu soudu, v jehož obvodu sporný případ vznikl, za tím účelem, aby věc vyrovnal. Pracovní soud má splniti jen funkci vyrovnání, a sjednané vyrovnání platí jen tehdy, když obě sporné strany je dobrovolně přijmou. Rozšíření kompetence pracovních soudů v tom směru, aby v případě, že se sporné strany nedohodnou, soud sám mohl vydati usnesení, obě strany vížící, bylo by si velmi přáti, však musilo by v tomto případě býti přípustno odvolání.
§ 2 obsahuje jen uvedení případů, ve kterých je pracovní soud pro rozhodování sporů příslušným. Konstatuji, že nyní všechny osoby, které pracují za provisi, tedy obzvláště agenti a zástupcové na provisi, ve svých sporech podléhají příslušnosti pracovního soudu. Zcela nedostatečný je § 4, který ponechává libovůli vlády, ve kterých místech mají býti pracovní soudy zřizovány, anebo zase zrušeny. Tak daleko musí přece již dnes býti jasno, ve kterých místech je pracovních soudů potřebí. Uvésti tato místa v předloze bylo by bývalo velmi cenné. Bylo by stačilo, když se na základě hospodářských a sociálních poměrů ukáže, že se rozmnožení pracovních soudů v určitých krajinách prokáže býti nutným, aby pak vláda byla zmocněna tyto soudy zřizovati. Při nejmenším dlužno očekávati, že také v místech, kde lze očekávati agendu většího rozsahu, nebude se otáleti se zřizováním, zvláštních oddělení u okresních soudů, jak to zákon má na mysli. Zdali se nové ustanovení §u 6, že se přísedící pracovních soudů nevolí z odborových organisací, nýbrž že je má jmenovati president vrchního zemského soudu na základě návrhů ústředních odborových organisací zaměstnavatelů a zaměstnanců, v praxi osvědčí, dlužno teprve vyčkati. Nebezpečí, že se voleb může u různých politických stran využíti k jejich politickým účelům, není velmi veliké, poněvadž návrhy pro volbu přísedících podávají odborové organisace, tedy zastupitelstva hospodářských zájmů. Při jmenování je zde naproti tomu nebezpečí, že bude na ně silně působiti politické smýšlení presidenta vrchního zemského soudu. Že by u volených zástupců soukromoprávní poměry při jednání nemohly býti přiměřeně oceněny, je domněnka, která postrádá jakéhokoli právního podkladu. Obavu, že by přílišným množstvím voleb v demokraticky spravovaném státě mohlo v obyvatelstvu vzniknouti příliš mnoho neklidu, nemohu sdíleti, opak toho je pravdou. Právě takovýmito volbami má se obyvatelstvu ukázati veliký význam pracovních soudů, aby poznalo jejich cenu a vyvodilo z toho přiměřené důsledky. Že se v §u 7, odst. 2, vyslovuje, že přísedícími z kruhů zaměstnavatelů lze jmenovati jen osoby, které nejsou právníky, je velmi účelné, naproti tomu považuji za pochybené škrtnutí odstavce 3, který stanovil, že v obou skupinách mohou býti přísedícími jmenováni také zaměstnanci zájmových korporací. Zpravodaj při jednání ve výboru řekl sice, že zaměstnanci odborových organisací přes škrtnutí odstavce 3 v §u 7 mohou býti jmenováni přísedícími, rozhodně by však bylo bývalo lépe, kdyby to bylo v předloze výslovně řečeno. Že se připustilo, že podnikatelé, jsou-li právníky, smějí býti jmenováni přísedícími pracovních soudů, bude silně působiti na rozhodování v neprospěch zaměstnanců, poněvadž mnozí podnikatelé jsou právníky. Vytknouti musím § 11, který obsahuje ochranná opatření pro přísedící ze stavu zaměstnanců.
Zde se jen vyslovuje, že přísedící po dobu své funkce nemůže býti zaměstnavatelem propuštěn z důvodů zameškané tím doby pracovní. Propuštěnému přísedícímu přísluší jen právo, aby dovolávaje se pracovního soudu dal si jím přezkoumati, zdali důvody jeho propuštění trvají právem, a není-li tomu tak, aby se žalobou domáhal neplatnosti svého propuštění. Proč se těmto přísedícím neposkytuje podobná ochrana, jak je stanovena v §u 22 zákona o závodních výborech, nelze uznati. Podnikatelé najdou dosti jiných důvodů, aby se propuštěním zbavili takovýchto přísedících.
Za škodlivé považuji snížení funkční doby přísedících v §u 12 ze 4 na 3 roky. Každý přísedící potřebuje delší doby, aby se zapracoval do látky, a příliš častá změna jich může míti na soudnictví jen nepříznivý vliv.
Doplnění §u 16, podle kterého ve sporech, ve kterých obě strany jsou zaměstnanci, senát smí se vedle soudců z povolání skládati výhradně z přísedících ze zaměstnanců, je beze vší pochybnosti správné.
Uvítati dlužno také § 17, ve kterém se vyslovuje, že podle příbuzných odvětví výrobních, živnostenských nebo služebních smí býti pracovní soud rozdělen na několik stálých oddělení. Při tvoření těchto oddělení, která jsou určena zvláště pro obchodní zaměstnance, pro zaměstnance v hospodářství polním, lesním a při zahradnictví, bude nutno přihlížeti také k zvláštnímu služebnímu právu jednotlivých kategorií.
Jakožto výhodu zákona oproti dnešnímu stavu možno také zaznamenati, že podle §u 21 dlužno každé straně, když se toho výslovně nezříká, doručiti písemné vyhotovení rozsudku.
§ 23 stanoví, že v řízení před prvou stolicí, přesahuje-li hodnota sporu 1.000 Kč, přípustno je zastupování advokátem. Jsem zásadně pro nepřipouštění advokátů, poněvadž spory jenom prodlužují a zdražují a chudému člověku často vůbec znemožňují, aby se domáhal svého práva. Jsou-li však přece připouštěni, mělo by se tak díti teprve tehdy, jestliže hodnota předmětu sporu přesahuje alespoň 3.000 Kč. Obzvláště zaměstnanci, kteří mají měsíční plat, ale také lépe placení odborní dělníci utrpí při uplatňování svých nároků u pracovních soudů velikou škodu, přesahuje-li hodnota sporu 1.000 Kč, což se bude díti velmi často.
Skutečnost, že část sporných případů, které dříve příslušelo rozhodovati řádným soudům, přikázána bude nyní pracovním soudům, nemůže býti důvodem, aby se u pracovních soudů připouštěli advokáti již ve sporech, jejichž předmět má hodnotu vyšší než 1.000 Kč. Zdali bude možno vládním nařízením a stanovením sazeb chrániti strany před vykořisťováním, o tom musím pochybovati. Rozhodne zde ostatně praxe.
Důležitý je také § 28, který stanoví, že v určitých sporech, ve kterých hodnota předmětu nepřevyšuje 300 Kč, přípustno jest odvolání k vyšší stolici. Byl bych raději viděl, kdyby zde bylo zůstalo jako dosud při 100 Kč.
Výhoda zákona spočívá také v tom, že § 34 stanoví, že rozsudkům odvolacího soudu, ovšem teprve tehdy, přesahuje-li hodnota sporu 2.000 Kč a jsou-li zde různé rozsudky obou prvých stolic, odporovati lze u třetí stolice. Toto odvolání je také přípustno tehdy, byl-li potvrzen rozsudek prvé stolice, jestliže odvolací soud prohlásí odvolání se zřetelem k významu zásadního rozhodnutí za přípustné.
O významu §u 39 při řešení hromadných sporů jsem již mluvil a byl bych si jen přál, aby také úprava mzdových sporů zaměstnanců v zemědělské a lesní výrobě s jejími vedlejšími živnostmi byla podrobena pracovním soudům. Podstatnou úlevu oproti dřívějšímu stavu přináší § 47, který praví, že podání a protokoly atd., není-li hodnota předmětu sporu vyšší nežli 500 Kč, nepodléhají poplatkům, čemuž tak jest u živnostenských soudů jen do hodnoty 100 Kč.
Jest jisto, že by zákon bez odporu se strany agrární a živnostenské vypadal mnohem lépe. Při srovnávání všech výhod a nevýhod docházíme však přece k přesvědčení, že předložená vládní osnova oproti dřívějšímu stavu znamená pokrok v zákonodárství, proto budeme hlasovati pro tuto osnovu. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Nedvěd.
Sen. Nedvěd: Vládní návrh zákona o pracovních soudech, který dnes projednáváme, není žádnou novinkou. Již 23. dubna 1926 za úřednické vlády byl tentýž návrh v senátě rozdán pod čís. 80 a je na něm podepsán tehdejší ministerský předseda Černý a ministr spravedlnosti dr Haussmann. Plných 5 roků tato otázka odpočívala v klidu. Původně byl vládní návrh rozdán za vlády úřednické, proti níž stály v oposici - ve státotvorné, loyální oposici - t. zv. socialistické strany. A dnes po 5 letech dostává se tento vládní návrh konečně na denní pořádek senátu a změna záleží v tom, že už na něm není podepsán šéf úřednické vlády Černý, nýbrž šéf parlamentární velké koalice Udržal a místo úřednického ministra spravedlnosti Haussmanna je tam nyní podepsán sociálně-demokratický ministr dr Meissner. Proč 5 roků ležela tato předloha?
Je to pochopitelné. Tehdejší úřednická vláda, která měla za sebou většinu výhradně z buržoasních stran, řekla si: Nač my bychom proti sobě štvali dělnickou veřejnost, již jsme natropili toho dost a dost. Byla to cla, byla to řada reakčních zákonů, zhoršení starobního a invalidního pojištění atd. atd. V tehdejší době strany sociálně-demokratická a národně-sociální stály v oposici, ovšem že - znovu zdůrazňuji - ve státotvorné oposici, a tu si ta tehdejší buržoasní vláda řekla: Nač si toho máme tolik na sebe nakládat, ono by se nám to mohlo při volbách do Národního shromáždění špatně vyplatiti; počkáme, až ti, kteří jsou dnes v oposici, půjdou opět do vlády a společně s námi budou tuto vládní předlohu probojovávati. Ta situace bude pro nás mnohem snazší. Ony tyto strany mají ve svých řadách ještě část dělnictva a mají na ně vliv prostřednictvím svého tisku, na schůzích prostřednictvím poslanců a senátorů a pod. Tedy v tom, co my bychom dnes musili těžce probojovávati, nám potom pomohou pomocí svých stranických aparátů a ponesou spoluodpovědnost.
Proto se čekalo s projednáváním tohoto vládního návrhu, až přijdou do vlády t. zv. socialistické strany. (Sen. Kindl: A to musilo býti 6 socialistických ministrů ve vládě!) Kdyby bývala buržoasní vláda chtěla tento vládní návrh projednávati r. 1926 nebo 1927, byla by měla opravdu těžkou situaci. Kdyby toto doporučoval dělníkům Kramář nebo Černý, nebo kterýkoli jiný vůdce měšťácké strany a ten Hampl a ten Klofáč ve svém tisku psali a na schůzích mluvili proti tomu, bylo by se to těžko dělalo.
Buržoasie tedy zcela správně řekla: Ti pánové nám pomohou prosaditi tento zákon a ten Hampl a Klofáč budou jej doporučovat těm, kteří ještě dnes jim věří, a ještě se neprobudili a nevědí, že je to jedno, že za každým zákonem, za kterým stojí Kramář, stojí také Hampl a že každý reakční zákon je podepsán zrovna tak těmi měšťáckými ministry jako těmi t. zv. socialistickými ministry.
Viděli jsme přece v letech 1926-1929, že zákony, které tehdá úřednická vláda s měšťáckou většinou dávala v Národním shromáždění odhlasovati, narážely na zdánlivý odpor t. zv. socialistických stran, ale od r. 1929 vidíme, že tytéž strany ještě zhoršují zákony, proti kterým dříve bojovaly. Ukázalo se to při clech r. 1926, kdy jsme zažili ještě obstrukci, házení spisů na ministry, a loňského roku, 1930, kdy se jednalo o zhoršování přirážkových a živočišných cel atd. Totéž vidíme u zákona č. 125 z r. 1927. Celý tisk sociálně-demokratický a národně-sociální všude psal: To je reakce, co se zde zavádí. Protestovali proti jmenování jedné třetiny členů okresních a zemských zastupitelstev. Říkali: kdybychom my byli ve vládě, tak se nic takového nemůže a nesmí státi. A prosím, jsou ve vládě od r. 1929 a zcela klidně se smířili s jmenováním těch členů okresních a zemských zastupitelstev. Já ještě uvedu dále, proč, až přijdu k tomu jmenování přísedících pracovních soudů. (Sen. Mikulíček: Přítomný dr Meissner měl hodinové řeči ve výborech při provádění zákona o reformě správy, ale nepřiložil ruku k dílu!)
Podařený vtip nacházíme v důvodové zprávě, kterou se tento vládní návrh zákona doporučuje. Tam se praví, že bylo nutno tento zákon vydati již proto, že zůstaly u nás v Československé republice v platnosti některé staré zákony rakouské a některé staré zákony uherské, že nyní to soudnictví z těch pracovních poměrů vzešlé není jednotně upraveno a že některé mzdové a pracovní spory řeší se úřady administrativními, což prý odporuje §u 94 až 96 ústavní listiny. Ústavní listinu máme od r. 1920, tedy plných 11 let, vlastně již dvanáctý rok, a doposud pánové nevěděli, že tu máme celou spoustu zákonů, které odporují ústavní listině. Najednou jedenáctý rok přišli na to, že zákonodárství o pracovních soudech odporuje ústavní listině a že je nutno udělati nový zákon, aby tato špatná stránka byla odstraněna. (Sen. Mikulíček: 80 let starého Prügelpatentu se vesele užívá!) Vždyť máme v Československé republice celou spoustu zákonů, které odporují ústavní listině. Vždyť u nás platí starý zákon shromažďovací z r. 1867, který odporuje ústavní listině; podle ústavní listiny máme to shromažďovací právo na papíru, ale sejdou-li se dělníci, jsou biti pendreky a je do nich stříleno, jako v Radotíně, Duchcově a v Košútech. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) My máme na papíře svobodu tisku, ale náš tisk je denně zabavován a panem ministrem spravedlnosti i zastavován na měsíce i půl roku. (Výkřiky sen. Kindla.) My máme na papíře podle ústavní listiny i listovní tajemství, ale máme dobré zprávy z hlavní pražské pošty, kde sedí policejní úředník, otevírá podezřelé dopisy, čte je, znovu se zalepují a posílají dále adresátům. Takové poměry máme i v Košicích. Veškerou poštu, která je adresována našemu sekretáři v Košicích, dostává předem do rukou policie. On již udělal opatření, že si pro ni sám docházel na poštovní úřad, úředníci na poště mu ji vydali, ale na ulici ho vzal detektiv a řekl: počkejte, to si napřed přečteme my. Poštu mu vezmou, odnesou na policii, kde ji otevrou, přečtou, pak pro něho pošlou detektiva a policejní komisař klidně řekne: Tady to máte, už jsme si to přečetli. Tu se neví, že to odporuje ústavní listině i všem druhým platným zákonům. (Výkřiky sen. Kindla.) U nás to vypadá takto: Jestliže mezi starým zákonem rakouským a uherským je rozdíl, a je-li ten uherský starý zákon reakčnější, nechá se v platnosti, poněvadž v demokratické Československé republice lépe vyhovuje, třeba že jsme měli a máme už dlouhá léta ministerstvo unifikací, které mělo už dávno a dávno všechny zákony sjednotiti.