Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Votruba.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

109 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr Meissner, dr Viškovský.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na tento týden sen. Ďurčanskému, Johanisovi, dr Kovalikovi, na dnes a zítra sen. Jílkovi, Kroiherovi, dr Milotovi, na dnešní schůzi sen. Habrmanovi a Havlenovi.

Navrhuji, aby prodloužena byla zdravotní dovolená do konce června sen. Kohlerovi a o 14 dnů sen. Janíkovi, jakož i aby byla dána zdravotní dovolená na 1 měsíc sen. Trčkovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 475. Návrh sen. Fidlíka, Mezö a soudr. na okamžité odvolání četnictva z okolí podniků, ve kterých jsou stávky.

Tisk 476. Návrh sen. Mikulíčka, Nedvěda a soudr. na okamžité poskytnutí pomoci rodinám raněných a zastřelených dělníků v Košútech.

Tisk 477. Naléhavá interpelace sen. Nedvěda, Mikulíčka, Fidlíka, Mezö a soudr. vládě o střílení do košútského dělnictva.

Tisk 478. Návrh sen. Riedla, inž. Marušáka, Merty, Šťastného a spol., na povolení dělnických lístků pro nezaměstnané při hledání práce.

Tisk 479/1. Interpelace sen. Kindla, Mikulíčka a soudr. panu ministru národní obrany o nepřiznání důchodu předků otci po zabitém vojínu Josefu Kotroušovi.

Tisk 479/2. Interpelace sen. Johanise a soudr. p. ministru financí v záležitosti osvobození motorových vozidel nemocenských pojišťoven, určených pro zdravotní službu, od daně z motorových vozidel podle zákona č. 116/1927.

Tisk 480. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková úmluva k obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, sjednaná mezi republikou Československou a královstvím Jihoslavií v Praze dne 30. března 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. června 1931, čís. 79 Sb. z. a n.

Tisk 481/1. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. dr Witta, Koukala a soudr. ve věci novelisace a provádění dosavadního zákona o konversi peněžních pohledávek (tisk 363/1).

Tisk 481/2. Odpověď ministrů financí a zemědělství na interpelaci sen. Luksche, Kahlera a soudr. stran provádění zákona o povinném semílání domácí pšenice a žita a míšení pšeničné a žitné mouky (Sb. z. a n. č. 154/30), (tisk 385/5).

Těsnopisecké zprávy o 84., 93., 96., 97. a 99. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 10. března, 29. dubna, 20. a 26. května 1931.

Zápisy o 96. a 97. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 20. května 1931.

Zápisy o 98. až 100. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 475. Návrh sen. Fidlíka, Mezö a soudr. na okamžité odvolání četnictva z okolí podniků, ve kterých jsou stávky.

Tisk 476. Návrh sen. Mikulíčka, Nedvěda a soudr. na okamžité poskytnutí pomoci rodinám raněných a zastřelených dělníků v Košútech.

Tisk 478. Návrh sen. Riedla, inž. Marušáka, Merty, Šťastného a spol., na povolení dělnických lístků pro nezaměstnané při hledání práce.

Výboru imunitnímu:

Žádost vrchního státního zastupitelství v Bratislavě s žádostí krajského soudu v Trenčíně z 15. května 1931, č. j. Nt VI 12/31-2, za souhlas k stíhání sen. Trčky pro zločin podle §§ 355, 356 a zločin podle §§ 362, 363 tr. z. (č. 4078/31).

Předseda (zvoní): Páni senátoři Mikulíček a druzi učinili dne 26. května t. r. podle §u 69 jedn. řádu ke mně dotaz, v němž, poukazujíce na téhož dne podanou naléhavou interpelaci stran událostí v Košútech, dále na návrh učiněný podle §u 46 jedn. řádu, aby se do schůze senátu dostavili zástupcové vlády, a konečně na dva iniciativní návrhy, související s událostmi košútskými, se mne tázali:

Jsem-li ochoten o naléhavosti podané interpelace dáti hlasovati ještě v schůzi téhož dne konané.

Jsem-li ochoten dáti rozpravu o naléhavé interpelaci na denní pořad schůze téhož dne konané nebo nejblíže příští schůze.

Jsem-li ochoten učiniti opatření, aby se do schůze konané dne 26. května dostavili předseda vlády nebo jeho náměstek a ministři.

Jsem-li ochoten učiniti opatření, aby příslušné senátní výbory projednaly ve 24 hodinách zmíněné iniciativní návrhy.

K dotazu odpovídám, takto:

Jednání senátu o naléhavých interpelacích je upraveno předpisy §§ 67 a 68 jedn. řádu. Tyto ustanovují, že interpelace, za naléhavou označená, má býti rozdána tiskem a že senát hlasováním rozhodne, zda a kdy jest o ní zahájiti rozpravu. Nemohlo proto hlasování o naléhavosti interpelace provedeno býti dříve, dokud nebyla vytištěna a rozdána, a bude příslušeti plenu senátu, aby, uzná-li naléhavost, rozhodlo také, kdy jest o interpelaci zahájiti rozpravu. Hlasování o interpelaci provedeno bude v dnešní schůzi.

Rovněž usnáší se senát podle §u 46 jedn. řádu o podaném návrhu, aby se člen vlády dostavil do schůze a podal tam zprávy a vysvětlení. O návrzích, jež podali sen. Nedvěd a druzi dne 26. května, aby se do schůze dostavili předseda vlády nebo jeho náměstek, a dále ministři vnitra a spravedlnosti, bylo hlasováno ještě v téže schůzi a senát oba návrhy zamítl, když se byl dříve dostavil do schůze ministr vnitra a učinil tam prohlášení o událostech v Košútech. Tím odpadlo pro předsednictvo senátu každé další opatření.

Návrh podaný sen. Mikulíčkem a druhy na poskytnutí pomoci rodinám raněných a zastřelených dělníků v Košútech a návrh sen. Fidlíka a druhů na odvolání četnictva z okolí podniků, ve kterých jsou stávky, jsou samostatné (iniciativní) návrhy senátorů podle §u 19 jedn. ř. Takovéto návrhy se podle předpisu §u 21 jednacího řádu vytisknou a rozdají, načež je předseda přikáže iniciativnímu výboru. Tento je povinen podle §u 23 jednacího řádu rozhodnouti do 30 dnů po tom, kdy návrhy mu byly přikázány, zda návrhy přikazuje k řádnému projednání výborům, jež považuje za příslušné, či zda návrhy zamítá.

Vzhledem k těmto ustanovením jednacího řádu bylo věcí předsednictva pouze, aby oba návrhy po vytištění a rozdání přikázalo iniciativnímu výboru, což se v dnešní schůzi také stalo. Další rozhodnutí o návrzích náleží podle §u 23 jedn. řádu iniciativnímu výboru, pokud se týče senátu v tom případě, že iniciativní výbor návrhy zamítne.

Budeme projednávati pořad jednání, a to:

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní sen. dr Witt, za výbor rozpočtový sen. Zimák.

Uděluji slovo referentu za výbor ústavně-právní, panu sen. dr Wittovi.

Zpravodaj sen. dr Witt: Slavný senáte! Osnova zákona o pracovních soudech byla podána vládou v senátě po prvé v roce 1925 a pak znovu v druhém volebním období a po třetí v prosinci minulého roku v tomto volebním období.

Ačkoliv osnova byla s neobyčejnou péčí a důkladností připravena a zpracována a brala zřetel k výsledkům obšírné ankety, která umožnila projeviti své stanovisko všem kompetentním zájmovým korporacím a odborovým organisacím všech směrů, nebylo v obou dřívějších obdobích možno provésti její odhlasování v plenu ústavně-právního výboru přes to, že zvláštní subkomité projednalo předlohu zevrubně a přijalo ji s částečnými změnami buď jednohlasně, nebo alespoň s převážnou většinou. Nový vládní návrh po třetí podaný byl by se snad setkal se stejným osudem, jaký měly oba dřívější, kdyby se snad osobnímu zakročení ministra spravedlnosti dr Meissnera nebylo podařilo usnadniti kompromis, jenž překlenul veškeré rozpory mezi stranami a jehož výsledkem je znění předlohy, jaké obsahuje vám, dámy a pánové, předložený tisk.

Není mým úkolem jako referenta, abych zde uvedl a hodnotil hlediska, která bránila dřívějšímu přijetí předlohy, a ponechávám úkol takový milerád odborným vědcům a najmě právním historikům, kteří se kdys hlouběji pohříží ve studium tohoto zákona a jeho původu. Zmíním-li se přesto o tom neb onom stanovisku neb názoru, kterým bylo proti osnově brojeno, učiním tak jenom potud, pokud toho je nezbytně potřebí k vysvětlení a obhájení subkomitétem přijatého stanoviska v oněch bodech předlohy, v nichž se uplatňovaly rozpory.

Chci se především nyní zabývati otázkou, jaký úkol právě projednaná předloha sleduje. Zde nutno poukázati na velikou roztříštěnost, která je v právu našeho státu, pokud jde o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního, čili jak krátce chceme říci, ve sporech pracovních. Roztříštěnost tato neprýští jen z právního dualismu, který ještě dosud v našem státě trvá, nýbrž hlavně z té skutečnosti, že v obou právních oblastech republiky jsou dosud v platnosti přerůzné předpisy, podle kterých rozhodování v těchto sporech náleží netoliko soudům, ale také úřadům správním, státním i komunálním, a namnoze i rozličným soudům rozhodčím a komisím.

Přidělení pracovních sporů úřadům a komisím, které nemožno považovati za soudy ve smyslu ustanovení §§ 94-96 ústavní listiny, příčí se znění naší ústavy, podle které soudnictví ve sporech civilních má býti vykonáváno soudy a jako veškeré soudnictví odděleno od správy. Nynější stav pracovního soudnictví není jen v částečném rozporu s ústavou, nýbrž on právě pro tuto svou roztříštěnost působí újmu právnímu životu, neboť dává podnět k často se opakujícím kompetenčním sporům, které do nedávna nebyly řešitelny, a vyvolávaje desorientaci, ohrožuje právní bezpečnost.

Je proto v zájmu státu i stran, dovolávajících se právní ochrany, to jest jak zaměstnanců, tak i zaměstnavatelů, aby nejistota v kompetenci byla odstraněna a zjednán stav, jenž odpovídá platné ústavě.

Nutno také učiniti konec trapnému stavu >ex lex<, který vznikl tím, že funkční období přísedících živnostenských soudů již dávno uplynulo a že další trvání jejich funkce nemá opory v zákoně. A i tito již dávno zvolení přísedící pomalu vymírají, aneb se již přestěhovali, takže, nestane-li se náprava v době nejbližší u některých živnostenských soudů v I i II stolici, vykonávání soudnictví se u těchto v krátké době úplně zastaví. Je tedy nová úprava soudnictví ve sporech pracovních naléhavě nutná a neodkladná.

Odstraniti naznačené závady našeho soudnictví v pracovních sporech a řešiti nejúčelněji problém tohoto soudnictví lze jedině tak, že rozhodování o těchto sporech soustředíme pokud možno u soudů jednotně upravených, a to jak po stránce kompetenční, tak i pokud jde o celé řízení. Tvoříme-li již novou instituci pro rozhodování určitých sporů, doporučuje se, abychom vytvořili instituci takovou, která by byla příslušná pokud možno pro všecky spory, aneb aspoň pro největší část sporů, které přicházejí v úvahu. Tím dosáhneme jednotné kodifikace předpisů kompetenčních, zjednodušíme právní stav a poskytneme snadnější orientaci občanstvu, hledajícímu právní ochrany.

Snaze po takovém řešení tohoto problému vyhovuje osnova tím, že vytvořuje nové soudy podle osvědčeného vzoru soudů živnostenských, jimž. dává označení pracovní soudy. Tyto pracovní soudy jsou podle § 1, odst. 1, výlučně příslušny rozhodovati o sporech z pracovního, služebního neb učebního poměru, založeného soukromoprávní smlouvou, vzniklých mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jakož i mezi zaměstnanci téhož zaměstnavatele. Odstavec 2 vyjímá z kompetence pracovních soudů spory, k jejichž rozhodování jsou příslušny orgány podle zákonů o závodních a revírních radách při hornictví, o hornických soudech rozhodčích, o závodních výborech, dále spory ze služebních a pracovních poměrů zaměstnanců státních podniků, spory, o nichž rozhodují labské soudy plavební a spory z poměru domovníků. Mimo to zůstane zachováno rozhodování sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli rozhodčími výbory živnostenských společenstev. Důvod, že byly z příslušnosti nových soudů vyňaty spory, o nichž rozhodují orgány zřízené podle prvních tří zde uvedených zákonů, tkví v tom, že tu jde o rozhodující instituce, které byly vytvořeny teprve v nedávné době, avšak přesto tak se vžily a osvědčily, že zúčastněné kruhy na jejich zachování trvaly.

Pokud jde o zaměstnance státních podniků, vzpíraly se kompetenci pracovních soudů různé resorty státní správy, dovolávajíce se toho, že poměr zaměstnanců státních podniků, i když je založen soukromoprávní smlouvou, přece prý je odlišný od ostatních služebních a pracovních poměrů. Názor tento bylo nutno respektovati, nemělo-li býti uzákonění osnovy ohroženo. Výjimku, týkající se sporu osob zaměstnaných při plavbě, bylo nutno připustiti, poněvadž soudnictví pro tyto zaměstnance jest upraveno zákonem, který spočívá na mezinárodní smlouvě náš stát vížící. Výjimka, týkající se domovníků, byla usnesena teprve ústavně-právním výborem, a to na přání činitelů politických, kteří přání toto odůvodňovali tvrzením, že prý poměr mezi domovníkem a vlastníkem domu není poměrem pracovním v onom smyslu, jaký má na zřeteli zákon. Ačkoliv podle odst. 1 § 1 je pracovní soud výlučně příslušný, takže příslušnost tato nemůže býti měněna dohodou stran, připouští odst. 3, aby rozhodování bylo přeneseno na rozhodce, avšak jen v tom případě, když tato prorogace byla ujednána hromadnou pracovní smlouvou nebo jinou obdobnou úpravou, sjednanou mezi organisacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů. V obou případech není potřebí písemné smlouvy o rozhodci, jinak ale platí o rozhodčím řízení ustanovení civilního řádu soudního. Výjimky tyto vyplývají jednak z hledisek právního vývoje a zvláštností příslušného odvětví, jednak - jak nutno objektivně pro právního historika konstatovati - z hledisek uplatňovaných praktickou politikou. Hromadnou smlouvou, jak ji má na zřeteli § 1, odst. 5, dlužno rozuměti smlouvu kolektivní, uzavíranou podle ustálené praxe mezi zaměstnavateli nebo jejich organisacemi se strany jedné a odborovými organisacemi zaměstnanců se strany druhé, takže alespoň na jedné straně - zaměstnanců - je vždy zúčastněn subjekt kolektivní, jednající za své členy. Obdobnou úpravou ve smyslu téhož odst. 3 dlužno rozuměti sjednání úmluvy mezi kolektivy, ale nikoliv s platností jen pro jejich členy, jako v případě prvním, nýbrž pro celý obor za patronance úřadu. Úředním činitelem je na př. při sdělávání směrnic pro úpravu pracovních poměrů v zemědělství zemský úřad práce, který vystupuje zde takřka jako zástupce účastníků neorganisovaných, kteří pak dodatečným prohlášením k takové >obdobné úpravě< přistupují.

Pro snadnější orientaci a rozptýlení možných pochybností uvádí osnova v § 2 demonstrativní výpočet sporů, pro které je pracovní soud příslušný. Je zde také zmínka o sporech o provisi. Z této výslovné zmínky je patrno, že pracovní soudy jsou také příslušny pro veškeré kategorie obchodních zaměstnanců, kteří ať již s jakýmkoliv označením konají sprostředkující službu mezi zaměstnavatelem a jeho zákazníkem a nejsou odměňováni jedině stálým platem.

Považuji za nutno to zde zdůrazniti, aby nebylo usuzováno, že pracovní soud pro tyto kategorie obchodních zaměstnanců není příslušný, snad z té okolnosti, že v subkomitétu nebylo vyhověno návrhu, aby v § 1 byla příslušnost pracovních soudů pro spory těchto zaměstnanců výslovně stanovena.

Ustanovení o příslušnosti ve sporech o výpověď, vyklizení nebo nájemné z bytů, jichž užívání zaměstnavatel zaměstnanci poskytl bezplatně nebo za plat, nedotýká se předpisů zákona o ochraně nájemníků. Jde-li o byty chráněné zákonem o ochraně nájemníků, nastupuje řízení v tomto zákoně stanovené, tedy nesporné řízení před okresními soudy.

Pokud se místní příslušnosti týče, mají obě strany možnost žalovati podle volby, a to u soudu příslušného podle místa, kde se konala nebo měla konati práce, nebo platiti mzda neb jiné služební platy, ať v sídle podniku - provozovny - anebo mimo ně.

Osnova řeší v § 4 otázku, kde má býti zřízen pracovní soud. Většina výboru odmítla návrhy, které směřovaly k tomu, aby vláda byla zavázána zříditi pracovní soud v místech s určitým minimálním počtem obyvatelstva, a zavázala vládu toliko k tomu, zříditi pracovní, soud v místech, v nichž si toho vyžadují hospodářské a sociální poměry. Jelikož již nyní se právem na to poukazuje, že počet živnostenských soudů, které se podle § 43, odst. 2, v den účinnosti nového zákona přemění na soudy pracovní, je nedostatečný, možno očekávati, že vláda zřídí tyto soudy i v místech dalších, kde se již dosud toho objevila potřeba podle hospodářských a sociálních poměrů a pak později, kde se objeví v budoucnosti.

V místech, kde by nebylo dosti agendy pro samostatný pracovní soud, kde však přece lze očekávati značnější počet pracovních sporů se zřetelem k hospodářskému a sociálnímu složení obyvatelstva, zřídí se podle odst. 2 § 4 u okresních soudů oddělení pro spory pracovní. Oddělení tato budou fungovati stejným způsobem jako samostatné pracovní soudy a budou se od nich lišiti jen tím, že nebudou administrativně samostatné. V místech, kde nebudou fungovati pracovní soudy a tato oddělení pro spory pracovní, budou spory, náležející do jejich kompetence podle § 42, rozhodovány soudy okresními. Je tudíž osnovou pracovní soudnictví organisováno tak, že spory pracovní budou rozhodovány pracovními soudy aneb odděleními pro spory pracovní, a tam, kde není žádného z těchto typů, soudy okresními.

Pokud se složení pracovních soudů týče, přidržela se osnova vzoru živnostenských soudů. Podle nich mají býti spory rozhodovány senáty s 2 přísedícími laiky, přibranými z obou skupin na sporu zúčastněných za předsednictví soudce z povolání. Bude tudíž senát smíšen. O vhodnosti tohoto smíšeného složení senátu rozcházely se názory. Ti, kdož účast laického živlu odmítali, dovolávali se toho, že laický živel se v soudnictví neosvědčil, že postrádá patřičné objektivity a že mu schází také náležité právnické odborné vzdělání. Byly pronášeny stížnosti na nynější živnostenské soudy, o nichž bylo ovšem nedoloženě tvrzeno, že vždy nadržují straně zaměstnanců. V písemné anketě provedené ministerstvem spravedlnosti dožadovala se většina expertů toho, aby pracovní soudy byly tvořený podle vzoru živnostenských soudů. Experti tomuto typu soudnímu naklonění dovozovali, že živnostenské soudy se plně osvědčily. Přednost soudnictví takto uspořádaného byla shledávána v tom, že v rozhodujících senátech zastoupeny jsou vedle soudce z povolání oba stavy, které se dovolávají ochrany u živnostenského soudu. Právem bylo vytčeno, že laický živel vnáší do rozhodování znalost poměrů, o něž ve sporech právě jde, a soudce z povolání, stojící v čele rozhodujícího senátu, skýtá záruku zvýšené objektivity, ocitnou-li se mínění obou laických přísedících, jakožto příslušníků různých hospodářských vrstev, v rozporu. Bylo zdůrazněno, že živnostenské soudy získaly si všeobecné důvěry, a to zvláště také proto, že se vyznamenaly neobyčejnou rychlostí při rozhodování, velikou expeditivností a levností, kteréžto vlastnosti jsou pro obě sporné strany neocenitelnými. A byly to zrovna zájmové korporace zaměstnavatelské, které tyto přednosti smíšeného soudu vyzvedávaly. Stačí, abych uvedl jen tyto významné projevy z řad zaměstnavatelů, které se obírají tímto problémem. Tak píše >Ústředna československých obchodních a živnostenských komor< ve svém vyjádření toto:

>Řízení před živnostenskými soudy poskytuje, jak zkušenost učí, především výhodu rychlosti a levnosti. Dále je účast přísedících-laiků, kteří jsou dobře obeznámeni s pracovními a mezdními poměry, nepochybně prospěšná věcnému rozsudku a posléze možno četná narovnání, která uzavřena byla ještě před zahájením řízení před živnostenskými soudy, uznati zajisté za nemalou výhodu.

Z těchto důvodů vyslovuje se ústředna nejen pro ponechání, nýbrž i pro další vybudování tohoto způsobu soudního řízení.<

Obchodní a průmyslová komora v Báňské Bystřici dovolává se toho, aby pracovní soudy podle vzoru soudů živnostenských byly zavedeny i na Slovensku, a uvádí oproti obavám, že se nenajde na Slovensku dosti způsobilých laických přísedících, že zřízením takovýchto soudů na Slovensku nenastane komplikace právních poměrů, ba naopak, že se tyto jenom zjednoduší. A konečně cituji resoluci zemského sjezdu živnostenských společenstev na Slovensku a Podkarpatské Rusi, konaného v prosinci 1926 v Žilině. Resoluce tato zní doslovně:

>Sjazd živnostenských spoločenstiev v Žiline žiada, aby vládny návrh zákona o pracovných súdoch vládou senátu Národného shromáždenia predostretý bol čím skôr ústavne prejednaný, lebo je dôležitým a pre hospodársky život Slovenska na najvyššiu mieru nutným dielom unifikáčnym a poneváč slovenské živnostníctvo verí, že len pomocou laického živlu judikatura súdov, pokiaľ sa týka sporov z pomeru pracovného, privedená bude do súladu so skutočnými potrebami hospodárskeho života a že len sriadením pracovných súdov aplikácia právnych noriem na konkrétny prípad bude prevedená nielen právnicky bezvadne, ale i pri spravodlivom uvážení všetkých skutkových okolností, ktoré vystihnuť môže len prisediaci laik, z odborných kruhov vymenovaný.<

Pádnými důvody, které obsahují tyto projevy, jsou jistě s dostatek vyvráceny výtky, které čelily hlavně proti nynějším, živnostenským soudům a jejich přetvoření v soudy pracovní.

V zemi české bylo r. 1928 podle úřední statistiky projednáno v celku 5314 sporů a nevyřízených zůstalo 70. Podle povolání žalovalo 273 zaměstnavatelů, 4.940 zaměstnanců a 77 učňů. Předmětem sporu byla v 2057 případech mzda, v 1840 bylo jednáno o nastoupení, pokračování neb zrušení pracovního poměru, v 16 případech učebního poměru. Ve 186 případech bylo jednáno o vydání vysvědčení, ve 139 případech o výpovědi aneb vyklizení z bytu. Hodnota předmětu sporu nepřevyšovala částku 300 Kč v 1604 případech, částku 1000 Kč, v 2.096 případech, v 1590 případech činila víc než 1000 Kč. Pokud se způsobu vyřizování sporu týče, byl vynesen rozsudek pro vzdání se, omeškání neb uznání v 556 případech, rozsudkem kontradiktorním bylo rozhodnuto 1924 případů a narovnáním se skončilo 859 případů. Klid řízení, upuštění od žaloby a podobné mimosoudní ujednání mezi stranami nastalo v 2.775 sporech. Žalobci byl zcela přiřčen žalobní nárok v 729 případech, ve 203 případech částečně a v 748 případech byl zcela zamítnut. Co do doby trvání sporu dlužno uvésti, že spor byl vyřízen v 52 případech do 1 dne, v 399 případech do 3 dnů, v 967 případech do 4 až 7 dnů a jen v 1.121 případech ve více než 7 dnech.

Cifry zde citované potvrzují, že soudy živnostenské fungovaly velmi rychle, že spory týkající se poměru učednického byly co do počtu minimální a že doba trvání celého vyřízení byla, porovnáváme-li ji s trváním sporů u soudů řádných, přímo nepatrná. Dlužno tedy učiniti z této statistiky jen ten závěr, že živnostenské soudy se osvědčily v plné míře a že důvěra, které se těší dnes v širokých kruzích objektivně soudících zaměstnanců a zaměstnavatelů, je plně odůvodněna a že proto plným právem zvolila předloha soudy živnostenské za vzor pro úpravu soudů pracovních.

Osnova nepovolává přísedící volbou jako dříve, nýbrž jmenováním. (Sen. Mikulíček: Poněvadž se té volby čím dále tím více bojíte! Před 30 nebo 20ti lety jsme na Ostravsku volili přísedící živnostenského soudu, teď to všechno byrokratisujete! Já jsem sám volil a také jsem stál před živnostenským soudem!) Odpovím hned.

Jmenování toto provádí president volebního soudu, a nikoliv činitel administrativní, jak bylo původně zamýšleno. Většina výborů ve shodě s převážnou většinou expertů vyslovila se proti volbám a pro jmenování. Převládá všeobecně názor, že volby jsou vhodnější pro povolání činitelů do korporací politických. Mimo to bylo poukazováno na to, že v našem demokratickém státě se konají často volby do nejrůznějších politických institucí a že rozmnožení jejich počtu znamenalo by jen zesíliti neklid a vzrušení, které každé volby vyvolávají. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Právní soudy nejsou institucí politickou, která by byla povolána k řešení problémů podle názoru té které skupiny voličů, nýbrž institucí, která je povolána uplatňovati zákony, vydané příslušnými činiteli, kteří již rozhodli o tom, jaký názor má býti vtělen v zákon, jemuž jsou strany podle platné ústavy podrobeny. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Mám za to, slavný senáte, že pan kol. Mikulíček bude snad velmi překvapen, když zde uvedu, že ankety se také zúčastnila strana komunistická, resp. její odborové ústředí a že se tehdy toto odborové ústředí vyslovilo pro jmenování a nikoliv pro volby. (Sen. Mikulíček: Kdo to tam byl? Vždyť se bojíte voleb do nemocenských pokladen, poněvadž pokaždé dostanete výprask! - Předseda zvoní.) Panu kol. Mikulíčkovi jsou materiálie k disposici.

Příslušníkům obou skupin je zajištěn patřičný vliv na jmenování soudců tím, že jmenování se děje podle závazných návrhů ústředních odborových organisací, přihlížejíce k počtu organisovaných členů, a to netoliko v celé republice, nýbrž i v obvodu toho kterého pracovního soudu. Provádění jmenování soudcovským činitelem poskytuje záruku, že jmenování se bude díti naprosto nestranně a nezávisle na jiných hlediscích než zdůvodněných pouhým zákonem. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Ostatně omezí se jeho vliv jen na správnou repartici podle podaných návrhů, z nichž bude oprávněn vyloučiti jen ty, kteří postrádají náležité zákonné kvalifikace. Přísedící musí být státními občany republiky, musí míti nejméně 30 roků, nesmí býti vyloučeni z práva volení do obcí a musí býti vlastníky aneb účastníky na podnicích aneb zaměstnáni v takových podnicích, na které se příslušnost pracovních soudů vztahuje. Vyloučeni jsou jenom právníci, kteří jsou úředníky zaměstnavatelů. Zaměstnanci odborových organisací a zájmových korporací i přes to, že bylo vypuštěno původní ustanovení v odst. 3, § 7, mohou býti jmenováni přísedícími, neboť změněné znění §u 7 je nijak nevylučuje. Přísedící mají nárok na hotové vydání, a jsou-li zaměstnanci aneb drobní zaměstnavatelé, mají též nárok na náhradu ušlého výdělku. Pokud se týče nároku přísedících ze stavu zaměstnanců na náhradu ušlé mzdy, dlužno poukázati na ustanovení 1154 b obč. zákona. Aby přísedící pracovního soudu z řad zaměstnanců nemohli býti propuštěni proto, že určitým způsobem svou funkci vykonávali anebo, že častějším vykonáváním funkce přísedícího zameškávali své zaměstnání, poskytuje jim odst. 3, § 11, ochranu a to tím, že budou moci po svém propuštění sporem dovolati se přezkoumání jeho důvodů pracovním soudem. Spor může býti zahájen žalobou o plnění, případně také žalobou o určení neplatnosti výpovědi. Ochrana tato nedosahuje oné míry, jakou poskytuje zákon o závodních výborech členům závodních výborů. Vyšší ochrana těchto tkví v tom, že již k propuštění člena závodního výboru je potřebí souhlasu rozhodčí komise, kdežto přísedící pracovního soudu mohou se jen dovolati ochrany soudní teprve po svém propuštění. Trvání funkce přísedícího snížil výbor ze 4 na 3 roky. Bude nyní povinností organisací, které členy navrhují, aby, jak to dosud činily odborové organisace dělníků, se staraly o to, by přísedící se obeznámili s oněmi základními znalostmi právních pojmů, bez nichž se při rozhodování nelze obejíti. Bude také povinností vlády, aby i ona podporovala snahy o odbornou výchovu laických soudců. Senáty u pracovních soudů jsou složeny ze 3 soudců, a to jednoho soudce z povolání a dvou přísedících laiků, senát odvolací se skládá ze 3 soudců z povolání a 2 laiků, a to v obou instancích po jednom z každé skupiny. Ve sporech o nároky, které zaměstnanci téhož podnikatele činí proti sobě navzájem ze společně převzaté práce, jsou oba přísedící ze skupiny zaměstnanců. Předsedou je vždy soudce z povolání. (Výkřik sen. Mikulíčka: Ten soudce bude rozhodovat!) Jako odvolací soud funguje soud krajský.

Pokud se řízení před pracovními soudy týče, dlužno uvésti, že se koná podle předpisů o řízení před soudy okresními,.... (Výkřiky sen. Mikulíčka: A proč jste tam nedali hranici? Mnozí dělníci se budou soudit o výdělek 100 Kč!)