Je. naprosto spravedlivé, vážení, a chvalitebné, co se stalo tímto předložením tohoto návrhu zákona, neboť, stane-li se někde chyba, má ji demokracie napraviti a demokracie v tomto případě ji také napravuje.
Vládní návrh zákona čís. 898, jak byl vládou předložen a jak jsme ho dostali do porad, přijatelný nebyl, státní pozemkový úřad nechtěl ve všech směrech uzpůsobiti se k tomu, co jsem nazval demokracií, a nechtěl propustiti drobné zemědělce z té závaznosti a při tom ještě, co jsme k nemilému překvapení zjistili, svezou se s drobnými přídělci, které měl dr Meissner na mysli, také nabyvatelé zbytkových statků. Nuž nechť tedy vezou. Byl jsem proti tomu zásadně, protože jsem si myslil, že propuštěním zbytkových statků nemůže býti vyřešena otázka patronátu. Když nynější návrh zákona řeší také tuto otázku, nestěžuji si na to. Je to jinou věcí, musíme se jí uzpůsobiti a nenazývám ji v tomto případě nespravedlivou.
Podle původního souhlasu nabyvatelů, když se půda začala přidělovati, tedy v letech 1920, 1922, 1923, v těch prvních letech, když se dávala drobným nabyvatelům podepsati listina, t. zv. souhlas nabyvatelů půdy, bylo v tom souhlasu nabyvatelů jen několik odstavců, asi 7. V r. 1928 a 1929, když tedy postupovalo přídělové řízení, předkládalo se již k podpisu asi 19 odstavců souhlasu nabyvatelů. A těm, kteří v r. 1921, 1922 a 1923 měli přidělenu půdu, kteří měli těch podmínek málo, posílal se dodatečně rozšířený souhlas asi na 19 bodů k dodatečnému podpisu a byly případy, kde přídělci, nabyvatelé odepřeli nové zatěžující je podmínky podepisovat. Těch podmínek byla celá spousta. Vyjmenuji některé z nich. Když jsem já obhajoval ty, kteří nechtěli nové podmínky podepisovati, že podepsali staré a že nemá nikdo práva předkládati jim nové, řeklo se; ono to v těch starých také bylo, a konečně darovanému koni se nemá koukati na zuby. To není pravda, že ten příděl byl někomu darován, ten byl drahý dost. Dokázal jsem, že ve skutečnosti pozemkový úřad nechtěl takhle přitáhnout k sobě drobné nabyvatele, a dokázal jsem to v jednom případě, při prodeji dvora, který se stal v r. 1922, že dvůr Košenice od velkostatku Chudenic byl prodán a že nabyvateli byly dány pouze podmínky jako při dlouhodobém pachtu: deset let bez souhlasu pozemkového úřadu neprodat a nepropachtovat. Žádné jiné podmínky nabyvatel zbytkového statku neměl. Mohl zatížiti hypotekárně nabytý majetek, jak chtěl, nepotřeboval k tomu souhlasu pozemkového úřadu, a také jej zatížil a pozemkový úřad se potom divil, jak je možno, že si mohl nabyvatel zbytkového statku vypůjčit peníze bez jeho souhlasu. Teprve pak hledal, za jakých podmínek to bylo propuštěno, a zjistil, že r. 1925 propuštěno bylo bez ukládání těžkých břemen také nabyvatelům zbytkových statků, tudíž tím více mělo se to vztahovati na nabyvatele drobných přídělů.
A že neměl pozemkový úřad práva ukládati na věčné časy tolik věcných břemen, dokazuje i § 23 přídělového zákona, č. 81/1920. Ten dokazuje, že se tak státi nemělo a že uložiti nějaké zvláštní povinnosti mohl pozemkový úřad jen v tom případě, když někomu - podle mého názoru - dával i pozemky i budovy z přídělu velkostatkářského. Ten paragraf praví: Přiděluje půdu, určí státní pozemkový úřad, zda nějak a jak právo získané přídělem půdy je omezeno a zdali a jaké povinnosti vzejdou osobě, které se půda přiděluje a ustanoví také o právních následcích spojených s oním omezením a s nedodržením uložených povinností.
Při tom bude pozemkový úřad dbáti toho, aby zabezpečil, že přidělená půda nebude zcizena účelům, které příděl sleduje, a přiděluje půdu do vlastnictví, bude se, pokud toho vyžaduje povaha věci, říditi obdobou ustanovení daných v druhé části o rolnických nedílech. Rolnické nedíly mají v zákoně přídělovém 26 paragrafů, a to §§ 30 až 55. - Tedy mohl pozemkový úřad na příděl uložiti podmínky, které jsou v zákoně o nedílech, ale to přece musil každý předpokládati, že to se mohlo týkati pouze zbytkových, kde snad přiděluje i půdu i budovy, nebo menších statků, někomu třebas ze zaměstnanců, kterému dal příděl nějakých osm, dvanáct až patnáct hektarů půdy, anebo někomu, komu dával veškerou půdu ve velkém i s budovami, t. j. zbytkový statek.
Že by se tohle mělo aplikovati na nabyvatele třeba 13 nebo 14 arů louky, nikdo přece z toho vyrozuměti nemohl.
Tedy jaké povinnosti byly ukládány drobným nabyvatelům? Uložilo se, že půda nesmí býti bez souhlasu pozemkového úřadu odprodána, propachtována a zavazena, t. j. hypotekárně zatížena. Tato břemena byla do knih vložena na věčné časy. Když se vezme v úvahu, že stejnou podmínku měl nabyvatel zbytkového statku, zdá se přece věc býti nespravedlivá, neboť, chtěl-li jsem odprodati, i když jsem měl jen 28 arů přiděleno, musil jsem stejně žádati o povolení jako ten, kdo měl celý zbytkový statek. Chtěl-li jsem propachtovati z důvodů přeložení na jiné služební místo nebo z důvodů jiných, musil jsem stejně žádati jako zbytkář, ale měl jsem zjištěno, že u zbytkářů se postupovalo liberálněji a rychleji, pokud žádal o pronájem, než u našich žadatelů. Žádal-li někdo o hypotékami výpůjčku na příděl, musil stejně žádati a kolkovati, jako žádal-li nabyvatel zbytkového statku nebo větších přídělů. Žádosti takové potřebovaly kolků a intervencí, poněvadž na pozemkovém úřadě, jak to jinak nejde, věci dlouho ležely, zvláště potřeboval-li malý člověk nějaký úvěr na přidělenou půdu.
Vedle toho bylo na věčné časy zaknihováno, že nabyvatel drobného přídělu musí se podrobiti zcelování, melioracím, že stát má proti němu právo zpětného výkupu a konečně, že těmto podmínkám, t. j. zcelování a melioracím, podrobuje se také jeho půda, kterou měl již jako svobodný majetek. Nejen tedy ta, která se mu přidělila, byla povinně zahrnuta, kdyby se provádělo zcelování nebo meliorace, ale i ta, kterou měl již dříve, i kdyby se tomu zcelování a melioraci nebyl chtěl podrobiti. Pozemkový úřad měl právo přihlásiti ho přímo do družstva zcelovacího nebo pro melioraci bez nebo proti jeho vůli.
Tyto závazky činily podle mého názoru drobným přídělcům příděly poměrně drahé a nebylo tedy pravda, řekl-li někdo, třeba vysoký funkcionář: darovanému koni na zuby nehleď. Nic daro vaného, všecko poměrně drahé, když se to vezme, že nemohlo býti s půdou manipulováno, jak by bylo bývalo potřebí, a vzhledem k tomu, že byla celá řada závazků a potíží.
Půda u drobných přídělů do 5 ha propouští se podle platného zákona do 4 let ode dne zaknihování. Je-li již zaknihována, a to je celá řada případů, propouští se z těchto závazků, to je závazků o vymazání, ode dne vejíti v platnost tohoto zákona. (Místopředseda Votruba převzal předsednictví.)
Veškerá ostatní půda zemědělská od 5 ha nahoru až do největší výměry jako jsou zbytkové statky, propouští se z těchto závazků po 10 letech.
Ihned od vejíti v platnost tohoto zákona není potřebí povolení a souhlasu stát. pozemkového úřadu při převodech z jednoho manžela na druhého v případě úmrtí, nebo z rodičů na děti. Dále není potřebí souhlasu státního pozemkového úřadu při odprodeji stavebních míst nebo půdy získané na rozšíření zahrádky nebo dvorku, když výměra nečiní více než 10 arů. Dále podle §u 3 tohoto zákona bez souhlasu stát. pozemkového úřadu mohou již býti odprodány pozemky, na kterých byly podle §u 5 zákona přídělového postaveny rodinné domky nebo svobodárny nebo domky s malými provozovnami živnostenskými, když výměra těch pozemků nečiní větší výměru než 20 arů.
Je možný také výkup pro státní pozemkový úřad podle §u 4 asi ze 7 důvodů, které nejsou ovšem důvody, proti kterým bychom se měli nebo mohli stavěti. Je to naprosto srozumitelné, jak a kde může pozemkový úřad vykoupiti a netýká se to nikde existence drobných a malých nabyvatelů půdy. Děje se to tehdy, když to dotyčný nemůže udržeti nebo mu musí býti příděl odebrán, poněvadž naprosto nevyhovuje podmínkám nabyvatelů půdy. V takových případech pozemkový úřad tuto půdu přebírá zase zpět zpětným výkupem a převádí zase do přídělu vhodnějšího nabyvatele.
Patronátní povinnost ruší se u přídělu půdy zemědělské do 30 ha, t. j. nikdo nebude povinen platiti na žádné účely patronátní, kdo nezíská z přídělu více než 30 ha půdy zemědělské. Zde vezou se s sebou také nedíly rolnické, jinak tedy malé zbytkové statky. U lesů ruší se patronátní právo do výměry 100 ha lesů.
Předloha zákona bere v §u 5, v odst. 4, myslím, v ochranu zemědělce na zbytkových statcích. Tam v tom odstavci se uvádí, že se tímto zákonem nic nemění na konečných dohodách, a ujednáních, která nejsou vložena do knih. To, myslím, jsou dohody a ujednání s pozemkovým úřadem, zvláště učiněná při předávání zbytkových statků, ve kterých je ustanoveno, že zaměstnanci nesmějí býti propouštěni ze zaměstnání, nedopustí-li se těch přečinů, které zákon uvádí. Zajisté bude se také toto ujednání týkati závazků, které převzali nabyvatelé zbytkových statků, pokud jde o vydržování škol v některých místech a pokud jde o zaměstnávání určitých kategorií zaměstnanců.
Vážení, propouštíme tedy drobné přídělce a velké přídělce, drobné nabyvatele a zbytkové statkáře, ale nepropouštíme nabyvatele nedílů, těch rolnických nedílů, o kterých zákon přídělový jedná v §§ 30 až 55, ve 26 paragrafech. Ti nejsou osvobozeni od těch povinností, které se jim tam zaknihovaly a kterých je stejně tolik anebo ještě více, než jsem je již vypočítal. Vážení! Dal jsem si vysvětliti od státního pozemkového úřadu a jeho příslušných činitelů, že také na nabyvatele nedílů dojde, že státní pozemkový úřad nemá v úmyslu věc protahovati. Pozemkový úřad jen žádá, abychom uznali, že, když nedíly mají v zákoně 26 paragrafů, tedy 26 paragrafů podmínek a závazků, které přejímají nabyvatelé nedílů, není možno tímto zákonem, který přece jen musil býti naspěch udělán, vyřešiti tu komplikovanou otázku nedílů a že musíme dáti pozemkovému úřadu načas, a že i v této věci se spravedlivě v zájmu nabyvatelů nedílů rozhodne.
Vážení! Po deseti letech uvolní se tedy úplně také majetek nabyvatelů zbytkových statků. My jim bereme břemena věcná a neklademe jim žádná břemena morální. Myslím, že nebude vadit, když takové malé kázáníčko si dovolím, když budu apelovati, aby oni sami převzali určitá morální břemena. A já mnohdy trpce nesu a vytýkám pozemkovému úřadu, že neustále chce vázati pouze člověka malého. Pořád ho váže, někdy i malými věcmi a nikdy ve svých oficiálních tiskopisech nepůsobil na nabyvatele zbytkových statků, kteří se nemusili tomu koni dívati na zuby. Neboť za 3 až 4 tisíce dostávají nádhernou půdu v krajích českých, nebo, řekl bych, jednojazyčných, včetně budov. Za tu cenu snad se zuby nemusily prohlížet. Velmi jsme trpce nesli, že nikdo neukládá jim povinnosti také morální, aspoň tiskem. Myslím, že mělo být každému ukládáno, že má býti dobrým sousedem lidem, mezi které přijde, že jim má býti dobrým hospodářským rádcem, že jim má býti pomocníkem ve všem, že jim má býti vzorem pro život hospodáře, representantem, pokud jde o vyučování a osvětlování hospodářských zásad a hospodářského prospěchu. Za vzor novým nabyvatelům zbytkových statků chci postaviti velkostatkáře Kolowrata z Týnce u Klatov. Neznám ty lidi a myslím, že neublížím nikomu, když nebudu jich více jmenovat, nežli ještě dr Schwarzenberga z Tochovic. To jsou vzorní velkostatkáři. (Sen. Stejskalová: Aby sis to s nimi nerozházel!) Já jich nebudu potřebovat, ale snad ty, aby tě vzali za svíčkovou bábu! Budeš ji jistě jednou dělat. K ničemu jinému se nehodíš. Jen to nech! Mohu ti předpovědět, že nic jiného nebudeš jednou dělat. Z jednoho oka ti kouká Pán bůh a ze druhého čert a šikneš se akorát za svíčkovou bábu. (Výkřiky sen. Stejskalové.)
Vážení! Velkostatkáři všeobecně naříkají na republiku proto, že jim vzala půdu a šlechtictví. Většina velkostatkářů peníze - neříkám, že jich bylo mnoho za tu půdu - které dostali nebo měli dostati, promrhali tím, že si nabrali armádu advokátů nejen zdejších, i cizích a těm dali větší částku za zastupování, než dostali od pozemkového úřadu za veškerou půdu. Takto promrhali peníze, které měli dostati a naházeli je, řekl bych, do celého světa. Teď se mstí republice, že jim vzala tituly a nemají na starosti nic jiného než reptat na republiku (Výkřiky sen. Stejskalové.) a aby nějaký titul mohli ještě nositi a užívati, přihlašují se za příslušníky okolních cizích států, Rakouska, Bavor, Saska, Pruska, zkrátka Německa, jen aby zase mohli používati svého titulu hraběcího nebo knížecího nebo baronského.
Vážení, Kolowrat z Týnce u Klatov není takovým člověkem. Naprosto se smířil s tím, že mu byl vzat hraběcí titul, přizpůsobil se k nám. Jeho naprostá demokratičnost je ještě zvýšena tím, že všemožně působí, aby hospodářsky republice prospěl. On sám je nezištným člověkem, který myslí, že má dosti, anebo že má vždy moc. Zavedl nádherné hospodaření na svých statcích v Týnci u Klatov a uspořádal tam pracovní poměry svých zaměstnanců tak ideálně, že opravdu bychom se nemohli, ani v uspořádání, které máme někdy na mysli, lépe postarat o člověka pracujícího, než to učinil on. Jeho velkostatek je cílem lidí, kteří se zajímají o vzorné hospodaření na pozemcích a vzorné zaopatření zaměstnanectva. Jeho zaměstnanec má slušný plat, jeho zaměstnanec má slušný deputát, jeho zaměstnanec má čistý podíl na zisku, který se vyrovná jeho ročnímu služnému. On dává svým zaměstnancům nádherné byty, myslím nádherné v tom poměru k dřívějšku. Jistě snad nebude míti byt lepší než já nebo poslanec, ale slušný byt má, má slušné zaopatření, elektrické světlo a vodu a všechno, čeho je potřebí pro slušný život člověka, zvláště zemědělského dělníka.
Vážení! Tento člověk však neprovádí to tak, jak se provádí dnešní racionalisace. U něho je ta zvláštnost, že je proti racionalisaci. On říká: Co ti pyšní inženýři, kteří si myslí, kdo ví, co neudělali pro svět, když vyrobili zde takové stroje, takové kolosy, které mají tu stinnou stránku, že z člověka udělají otroka, i kdyby u toho stroje pracoval jenom 4 hodiny denně, a vystřebají mu celý rozum, které z vyučeného dělníka, jenž pracoval dlouho, a který byl mistrem ve svém oboru, udělají bezcenného tvora, poněvadž ho může nahraditi žena u téhož artiklu. Proti této racionalisaci je on naprosto. Říká: Jsem proti každé racionalisaci; člověk má býti zapřažen k práci jen tolik, co rozumně může snést, ale ne o vystřebávat a vytloukat tím způsobem, jako se to dnes denně děje. To nemá být.
A vážení! Pokud jde o Schwarzenberka, je to starý pán, který nemá jistě úmysl takovým způsobem nějak své hospodářství zvelebovat nebo racionalisovat podle vzoru Kolowrata, ale je to jinak slušný muž, který se stará o své zaměstnance, leží mu blaho republiky neustále na mysli, je to muž, který žádného zaměstnance při provádění nebo po provedení pozemkové reformy nepropustil a říká: My zde budeme, jako jsme byli, ať je toho méně nebo více, ode mne se nikdo nebude stěhovat, já si své zaměstnance ponechávám a nástupci, který po mně přijde, uložím smlouvou, že on musí postupovat tak, jako já, v tom zacházení s nimi.
Tož, vážení, to jsem chtěl novým nabyvatelům zbytkových statků, kteří po deseti letech budou také volni se svou půdou, říci, aby se jim uložil ten morální závazek, že mají býti dobrými sousedy, rádci a pomocníky lidí hospodářsky slabých, lidí, kteří jsou jinak znamenitými pracovníky na tom svém drobném pozemkovém majetku a kteří jsou drobnými lidmi.
Je ještě potřebí vznésti znovu přání - ale poněvadž věc je obstarána, nechci býti demagogem a mluviti o tom - po rychlejším, usilovnějším zaknihování přídělů a věříme, že do dvou roků příděly zaknihovány budou, a že po čtyřech letech budeme míti po starostech s tímto majetkem, kterého jsme nabyli prostřednictvím pozemkové reformy.
Druhý návrh zákona, o němž jsem referentem, právě provádí čistotu, bych řekl, také u pozemků, které drobní nabyvatelé získala zákonem o výkupu dlouhodobých pachtů. Tam do 10 let po zaknihování měly býti vymazány závady, které v knihách byly zaneseny, totiž, že pozemek nesmí býti prodán nebo propachtován bez souhlasu pozemkového úřadu do 10 let. Protože běží letos již 10. rok, podáváme tyto žádosti knihovním úřadům, aby tyto závady vymazaly z knih. Nyní přijdou k výmazu ještě závady podle tohoto návrhu zákona, t. j. bude vymazán ten závazek knihovní, že ta půda, kterou má jako dlouhodobý pacht, nesmí podléhati úřednímu scelovacímu řízení, a dále bude vymazán závazek, který byl vložen do knih, že musí nabyvatel dlouhodobého pachtu dáti pozemek po případě ke směně, kdyby ho pozemkový úřad potřeboval pro některého jiného nabyvatele. Dlouhodobé pachty jsou po většině od velkostatku a pozemkový úřad počítal s tím, že při provádění pozemkové reformy budoucí bude snad někde vnucený pacht překážeti; udělal si tedy možnost pacht převzíti a dáti ho někomu jinému, aby tím scelil příděl jednoho člověka. Tato závada, která také byla v knihách podle této osnovy zákona, se vymazává a dostaneme tedy už letos, po případě příštího roku také dlouhodobé pachty čisté ode všech závad, které na nich vězely podle ustanovení tohoto zákona.
Pro obě předlohy zákona budeme hlasovati, protože jsou prospěchem drobného lidu. (Potlesk. - Výkřiky komunistických senátorů.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Z těsnopiseckého záznamu zjistil jsem, že pan sen. Mezö ve své řeči užil několikrát neparlamentárních výrazů, jimiž dopustil se urážky českého národa, úřednictva a četnictva.
Volám jej pro tyto neparlamentární výrazy ve smyslu §u 50 jedn. řádu dodatečně k pořádku a vyhrazuji jeho řeč censuře předsednictva senátu ve smyslu §u 9, lit. m) jedn. řádu. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Další slovo má pan sen. Stránský.
Sen. Stránský: Je už věru skoro nemožno mluviti s parlamentní tribuny. Když komunistický poslanec nebo senátor pronese slovo kritiky, okamžitě propadne toto slovo kritiky parlamentní censuře. Máme opravdu velmi spolehlivou censurou v Československu. Na jedné straně censura policejní, na druhé straně parlamentní. Můžeme se tedy těšiti, že volnost slova je v republice Československé opravdu zaručena.
Tak jako tato volnost slova, i ty vaše zákony, o kterých dnes mluvíte, jsou právě tak zaručeny. Tyto zákony jsou důsledky pozemkové reformy, kterou jste nejdříve sta malozemědělců (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) a dnes pod tlakem jich honem křičíte: Sakra, oni by se mohli proti nám postaviti, musíme udělati nějaké úlevy. Ale malozemědělci tomu rozumějí, neboť když jste je nejdříve (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) a teď jim dáváte nějaké pilulky na utišení, tím malozemědělce nikterak nenakrmíte.
Že bída malozemědělců jest opravdu veliká, to už nemusím charakterisovat, to už dostatečně charakterisovali veškeří komunističtí senátoři, kteří se o této otázce zmínili nejen v dnešní schůzi, nýbrž v celé řadě schůzí, pokud referovali o dnešní otázce.
Docela můžete si přiznati, vy, kteří tyto zákony děláte, že vždycky pod tlakem těch nejmenších, kteří jsou ožebračeni, přicházíte s nějakou pilulkou. Vzpomínám událostí v Duchcově, kde také pod dojmem duchcovských událostí, když jste viděli, že dělníci bez rozdílu organisační příslušnosti hlásí se o právo na život, nastrčili jste dělníkům pilulku, že budou prováděny investiční práce a myslili jste, že tím dělníky upokojíte. Právě tak jako jste tou pilulkou, těmi investičními pracemi neuspokojili dělníky v severních Čechách, ani tímto zákonem, o kterém dnes jednáte, neuspokojíte malé zemědělce, (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Poměry zemědělských dělníků vyvrcholují do té míry, že zemědělští dělníci musí se brániti před smrtí hladem a spontánně vstupují do boje proti svým vykořisťovatelům, kterým není rovno v celém světě - to je možno jen v Československé republice, kde má zemědělský dělník l Kč 20 hal. za hodinu, a ještě méně. A pak se divíte, že se dělník bouří, že se hlásí o právo na život, když na jedné straně vidí, že jste jej (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N.S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) o vše možné připravili, zbavili veškerého majetku a teď musí dělati jako pohůnek na velkostatku? Myslím, že se příliš těm lidem nezavděčíte.
Tak jako ve všech krajích brání se zemědělští dělníci proti tomuto vykořisťování, i na Slovensku vznikla stávka v Košútech, která si vyžádala 4 mrtvé. Každou pilulku chcete míti zaplacenou krví. A nyní tyto dva zákony máte pokropeny krví 4 slovenských dělníků. Děkujeme Československé republice za takové dary a dělníci na Slovensku toho jistě nezapomenou.
Ministr Slávik tyto okolnosti hází na bedra komunistů a říká, že komunisté si musí předložiti, aby zbytečně neprorokovali a nevodili dělníky na bajonety. My však máme podezření, že vy provokujete a vodíte dělníky do pasti, jak tomu bylo v Duchcově, kde jste četníky naštvali za průvod a před průvod, aby se dělníci nemohli vyhnouti. I v tomto případě jsou důkazy, že (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) a ne, že by komunisté štvali dělníky na bajonety. Naopak komunisté, když vidí nespokojenost, jsou povinni, aby se za ně postavili a vedli je v hospodářském zápase proti utiskovatelům, neženou je však (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Jménem Mezinárodní Rudé pomoci, která sdružuje miliony proletářů na celém světě, prohlašuji: V obci Košúty na Slovensku odpověděla čsl. vláda na volání hladových dělníků po chlebu a práci (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Čtyři mrtví, řada těžce raněných, (Hanba!) toť krvavá bilance tohoto dne. Posl. Major byl uvězněn (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9,, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Sen. Kindl: Tak řeší krisi a nezaměstnanost!)
Duchcovský případ opakoval se v krátké době. Hladoví proletáři umírají, jsouce napadáni uprostřed projevů a porad, jak chrániti se před smrtí podvýživou a hladem, který dnes děsí statisíce proletářů. Český sever, Slovensko a Podkarpatská Rus, oblasti utlačovaných národů pociťují první rány bezohledného teroru. Vydrancované Slovensko, zubožený podkarpatský lid měst i venkova, pocítil již vícekráte tvrdou pěst bílého teroru v Československu. Dělnická krev tekla již dříve, v Krompaších, v Hustu, Seredu, Svaljavě a tekla nyní znovu v Košútech. V prvé řadě těch, kteří dávají střílet do hladových proletářů, stojí sociálně-demokratičtí a národně-socialističtí vůdcové. Buržoasie a sociálfašistické špičky všech národů schvalují plně (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Mezinárodní Rudá pomoc volá ke všem dělníkům, ke všem těm, kteří jsou utiskováni a pronásledováni kapitalistickým řádem.
Dělníci v závodech, protestujte, demonstrujte stávkami proti teroru a střílení do dělníků! Svolávejte ve všech místech velké protestní projevy! Proletáři, intelektuálové, malozemědělci a drobní živnostníci projevujte svoji solidaritu s rodinami zastřelených, s raněnými a uvězněnými dělníky! Konejte všude rozsáhlé sbírky ve prospěch košútských obětí a příslušníků jejich rodin! Nastupte do boje za okamžité propuštění všech proletářských vězňů s dělnickými poslanci Harusem a Majorem v čele! Ve znamení demonstračního protestu vstupujte hromadně bez rozdílu organisační příslušnosti celé závody, celé organisace do Mezinárodní Rudé pomoci! Pryč s vládou hladu a bodáků, pryč s kapitalistickým režimem! (Výkřiky komunistických senátorů.)
A nyní dovolte mi, abych charakterisoval další část tohoto teroru v Československu! Ne tedy že jenom bajonety a olovem se rozhánějí dělníci, kteří volají o práci a chleba, kteří brání se před smrtí hladem, ale poměry v Československu jdou již tak daleko, že již nesmí revoluční odbory v tomto státě konati svých sjezdů, revoluční odbory, které jsou jediné, které stojí za zájmy pracující třídy, vedou veškeren proletariát k boji. Tyto rudé odbory nesmějí konati sjezdů. To stalo se dne 25. t. m., kdy konal se sjezd rudých odborů. Přes to, že veškeré zákonné podmínky byly splněny podle §u 2 shromažďovacího zákona, přesto vtrhla tam policie a tento sjezd rudých odborů rozehnala. Nyní se ptejte po příčinách. To je charakteristické, to opravdu nasvědčuje, v jakém státě jsme. Když soudruh Zápotocký se ptal po příčinách, proč vlastně tento sjezd rozehnali, řekli mu: To proto, vy prý nejste vládní stranou, tedy musíte již s rozpuštěním vašeho sjezdu počítati. Takové rudé odbory, .... (Sen. Kindl: Nežerou z vládního koryta!)
Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana sen. Kindla pro tento výrok k pořádku!
Sen. Stránský (pokračuje): .... které jsou uznány československou vládou, která je s nimi v přímém spojení. Rudé odbory musí býti rozpuštěny, protože nejsou vládní stranou.
Vedle toho konal se sjezd České obce dělnické a byl proveden v úplném klidu a pořádku, poněvadž nejednal o zájmech pracující třídy, jednal čistě o zájmech kapitalistů, jakým způsobem by dělník, organisovaný v socialfašistických organisacích, mohl býti ještě klamán. Proto mohou se sjezdy státotvorných síran konati. Můžeme směle tvrditi, že žijeme ve státě policejního teroru a násilných fašistických metod, kterou jsou zcela jasné. Přezdíváme zde našim socialistům, že jsou socialfašisty, ale oni jsou vyloženými fašisty, poněvadž schvalují střílení do dělníků a vykořisťování dělníků. Co můžeme od nich jiného chtíti. Proto je můžeme dnes překřtíti, že jsou vyloženými fašisty.
Vidíme, že podle toho se jedná i s našimi zástupci dělnickými, se senátory a poslanci komunistické strany, a s důvěrníky na závodech. Jakmile důvěrník dělnictva na závodě se ozve, chce se postaviti v čelo dělníků proti vykořisťování, již dávají špičky sociálních demokratů souhlas, aby byl propuštěn. To se nám stává v každém případě. Jestliže dnes již tak hluboko klesli, že ukazují kapitalistům, kterého dělníka mají vyhoditi ze závodu, jsou to vyložení fašisté.
My naproti tomu prohlašujeme na vzdory všem: Komunistická strana a rudé odbory prohlašují s tohoto místa, že nezradí pracující třídu, že nezradí dělnictvo a věrně v každém zápase postaví se mu v čelo. Tu vidíme, že nás dělníci chápou. Indiferentní dělníci i dělníci ze řad českých socialistů a sociálních demokratů dávají jistou odpověď na všecko, co jejich vůdcové na nich napáchali. Vstupují do komunistické strany a do rudých odborů. (Potlesk komunistických senátorů.)