Podle posledních zpráv, jichž se nám dostalo v národohospodářském výboru, je dnes připraveno k intabulaci 2787 kat. obcí, t. j. 34 %, a měsíčně přibývají, zpracovávají se 3 až 4 %. V důsledku toho, jak nyní práce postupuje, byl vysloven slib, ba určitá naděje těmi, kteří za tuto práci knihovací odpovídají, to jest jednak president pozemkového úřadu, jednak ministr spravedlnosti, že ve 2 až 3 letech bude knihovací práce vyřízena.
Kromě toho ministr spravedlnosti ohlásil, že administrativní řízení zkrátí úpravu přídělové listiny, čímž doufá, že postup v přídělovém řízení bude rychlejší. Doufejme, že slib vynikajících representantů obou dvou úřadů, ať již pozemkového nebo ministerstva spravedlnosti, bude také skutečně splněn a že ve 3 letech celá knihovací práce bude opravdu také vyřešena.
A nyní několik poznámek k novému zákonu. Osnova malého přídělového zákona upravuje dosavadní reglementaci na přidělené půdě, stanovenou §§ 19 a 23 přídělového zákona z 30. ledna 1920, čís. 81. Tyto paragrafy mluví o omezeném vlastnickém právu, které bylo ochranným opatřením zákonodárce, jímž roku 1920 bylo Národní shromáždění. Je nesporno, že určité omezení vlastnického práva v době po převratu bylo na místě. Dnes však, kdy vzpomínáme desetiletého jubilea nejdůležitějších zákonů o pozemkové reformě a zejména také zákona přídělového, jest jisto, že taková reglementace, pokud se týče vlastnického práva na přidělené půdě je zbytečná. Kdo půdu udržel po těch deset let, máme odůvodněnou naději, že ji také udrží dále. Kdo laboruje s vlastnictvím v prvních letech popřevratových, o tom buďme ujištěni, že, kdyby reglementace byla nevím jak ostrá, půdu neudrží, dnes či zítra bude hledět se jí zbaviti. A proto nechť vlastník stane se skutečným pánem svého majetku.
Osnova neplní ovšem tento požadavek na 100 %. Bude okamžitým dobrodiním jen pro ty, kteří mají příděl již zaknihován, a to je poměrně nepatrná částka všech přídělců. Zbytkáři ovšem dostanou se do situace daleko příznivější, poněvadž jejich knihování je z poloviny vyřízeno a oni více než z 50ti % budou využívati výhod nového zákona. U ostatních přídělců, kde přídělové práce jsou teprve v řízení přípravném, bude to pořád ještě trvati 4 až 7 let, u těch, kteří mají větší pozemkové výměry, 10 až 13 let.
§§ 2 a 3 nové osnovy připouštějí výjimky v případech samozřejmých, zvláště však důležité jest ustanovení oněch paragrafů nové osnovy, kde se mluví o patronátních právech, o závazku podrobiti půdu komasačním zákonům a kde přídělce byl nucen státi se členem melioračních družstev. Tyto závazky se novou osnovou odstraňují.
§ 6 usnadňuje rychlejší postup v úředním řízení o významu omezení vlastnického práva. § 8 dává možnost s větším důrazem naléhati na dlužníky přídělové ceny ke konání povinností, a tím také možnost úředního zaknihování jednotlivých katastrálních území.
§ 10 umožňuje větší úvěrové zatížení přídělu. Dodnes bylo možno příděl zatěžovati do 90ti % přídělové ceny, pokud šlo o pozemky, a do 50ti % u budov, nyní, jak osnova praví, pokud stačí výnos zadlužené půdy uhraditi sjednaný úrok a úmor.
§ 11 umožňuje pozemkovému úřadu svým způsobem hájiti a plniti předkupní právo na nuceně prodávanou přidělenou půdu. My jsme v poslanecké sněmovně pracovali na úpravě vládní osnovy a dík naší energii a opravdové snaze pomoci drobným přídělcům, vyšla osnova vládní z porad poslanecké sněmovny upravena daleko příznivěji, je daleko lepší, než byla osnova vládní.
Právě proto, že přináší tato osnova určité úlevy, opakuji to, co jsem prohlásil na počátku, že budeme pro nový zákon hlasovati.
Druhá osnova, to jest osnova novely zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům, dotýká se a souvisí úzce s tím, co přináší osnova o malém přídělovém zákonu. Osvobozuje bývalé malé pachtýře, dnes vlastníky pachtu od určité reglementace, která má svůj původ také právě v přídělovém zákoně č. 81 z r. 1920. Lituji jenom, že při projednávání této novely nebyl vzat také zřetel k §u 29 zákona o drobných pachtech čís. 318 z r. 1919, aby se umožnilo těm, kteří v době provádění zákona, to je v době provádění výkupu dlouhodobých pachtů, místo do vlastnictví žádali pachtované pozemky jen do dalšího nájmu, aby nyní mohli žádati za dodatečný výkup do skutečného vlastnictví. Jde tu hlavně o patronátní a církevní majetek, z něhož celá řada sta a tisíců pachtýřů mohla by se dnes státi vlastníky, když tehdy v r. 1919 neměla dosti smyslu pro to, aby žádala výkup pachtu, který do této doby držela. Tyto pachty se uzavírají pravidelně na 12 let. Letos nebo napřesrok tyto pachty vyprší a jest otázkou, bude-li vlastník nadále ochoten dáti svým dosavadním pachtýřům pozemky do pachtu a bude-li ochoten tyto pozemky dáti za cenu, aby odpovídala nynějším poměrům ve stavu zemědělském.
Budeme se snažiti o to, aby § 29 zákona o dlouhodobých pachtech dostal se na pořad jednání Národního shromáždění a byl změněn v tom smyslu, jak jsem naznačil.
Slavný senáte! Budiž mi také dovoleno, abych při příležitosti projednávané látky zmínil se ještě o dvou věcech, které sice bezprostředně s osnovami nesouvisejí, ale více nebo méně celé látky se dotýkají. Dovolte mi především, abych se zmínil o pozemkovém úřadu.
Pozemkový úřad měl začátky velmi těžké. Mohli bychom si říci o něm, že vařil z vody. Dobře se pamatujeme, jak ta prvopočáteční administrativa pozemkového úřadu byla vedena, když pozemkový úřad byl umístěn pro tak obrovskou práci, jako byla pozemková reforma, v několika malých, nedostatečných místnostech u Křižovníků, když odtamtud přestěhoval se do Šneidrova musea na Nové hořejší město pražské a když byl přikoupen dům v Sokolské třídě a otevřeny další místnosti. Pozemkový úřad, úřad tak důležitý a významný, měl naprosto nedostatečnou možnost k náležitému rozpětí sil.
Teprve od toho okamžiku, kdy se pozemkový úřad přestěhoval na Václavské náměstí Na Košík, začíná vlastně rozvoj práce tohoto úřadu. Vidíme však, že ani tato budova Na Košíku nestačí úplně tak, aby administrativní práce pozemkového úřadu odpovídala významu těchto prací.
Sluší poznamenati, že pozemkový úřad má míti systemisováno 686 úřednických a zaměstnaneckých míst. V ústředí jest jich systemisováno 383, v obvodovnách a komisariátech 303. Ve skutečnosti je však těchto systemisovaných míst obsazeno jen 430. Zato však pozemkový úřad obstarává svou administrativní práci celou armádou zaměstnanců a úředníků smluvních, jichž je 489. Vytýkám tuto nesprávnost pozemkovému úřadu a trvám na tom, aby pozemkový úřad opravdu všecka systemisovaná místa, která obsaditi může, ve skutečnosti obsadil a tak zmenšil počet smluvních zaměstnanců a úředníků, kteří zaměstnáním svým nejsou dosti právně zajištěni. Myslím, že toto právní nezajištění úředníků a zaměstnanců pozemkového úřadu může míti vliv na kvalifikaci jejich práce. (Výkřiky.)
Vedle toho dovoluji si upozorniti na strašlivou situaci, která je spojena s nedostatečnými místnostmi pozemkového úřadu. Vykonávati službu v pozemkovém úřadě je skutečné mučednictví. Že se 4, 5 i více úředníků tísní v jediné malé místnosti, kde mají spoustu aktů na stolech, že nemohou si ani pohodlně k svým pracovním stolům zasednouti, že svou práci vykonávají za ustavičných návštěv sta a tisíců zájemců, přicházejících nejen v úředních hodinách, ale i mimo úřední hodiny, zneklidňujících a znervosňujících celý administrativní aparát, to je věc, o které nemusím přinášeti dlouhé doklady a podrobně ji líčiti.
Z nás, kteří přicházíme s deputacemi zájemců do těchto místností, myslím, že by to nevydržel ani jeden, aby půl roku nebo rok pracoval za tak těžkých okolností, a je dlužno s plným uznáním se vysloviti o všech těch desítkách drobných zaměstnanců a úředníků pozemkového úřadu, kteří za tak těžkých okolností konají své povinnosti. A právě v technickém oddělení pro zpracování knihovních přídělů, kde se dělají měřičské a přídělové elaboráty, sedí úředníci, kteří tyto elaboráty mohou dělati jenom mimo úřední hodiny a jenom v soukromých bytech, poněvadž práce v úřadech nemůže býti vykonávána pro neustálé vyrušování těchto úředníků ať návštěvami nebo telefonem. A tak tito úředníci za poměrně velmi nepatrné příspěvky za práci mimoúřední dělají to, co vykonávati mohou, a my, jak říkám ještě jednou, musíme se vším uznáním vysloviti se o této jejich činnosti.
Bylo by potřebí, aby v posledních letech trvání pozemkového úřadu jeho umístění a umožnění náležitého rozvinutí administrativní práce bylo takové, aby ti, co slibují, že knihovací řízení bude provedeno ve dvou až třech letech, mohli také svému slibu dostáti.
Zklame-li administrativa, bude tento slib pouhým slibem na papíře, a jest jejich věcí, aby se postarali o to, aby vybavení úřadu umožnilo řádné provádění všech závěrečných aktů pozemkové reformy.
Druhá věc, o které se chci zmíniti, je správní výbor pozemkového úřadu. Správní výbor pozemkového úřadu byl aktivován zákonem č. 215, to je zákonem záborovým ze dne 16. dubna 1919. § 15 tohoto zákona praví, že v čele pozemkového úřadu bude státi správní výbor, který bude volen Národním shromážděním. Zákon záborový byl vydán dříve, nežli byla vydána ústavní listina. V ústavní listině se mluví o tom, že Národní shromáždění schází se toliko k volbě presidenta republiky, § 15 záběrového zákona, který výslovně volbu správního výboru pozemkového úřadu dává rovněž do kompetence Národního shromáždění, zůstává neopraveny, a poněvadž ústavní listina je daleko důležitější, než je tento záborový zákon, zůstává nevyřešena nová volba členů správního výboru. Poněvadž zákon o úpravě pozemkového úřadu z 11. června 1919, čís. 330 v §u 9 povídá, že 12členný správní výbor je volen na tři léta, ale funkce vykonávají se až do nové volby, jsme v demokratické republice před zajímavým úkazem, že nikoliv tři léta, ale plných 12 let mají dnešní členové správního výboru své funkce v rukou. S tím ovšem naprosto souhlasiti nemůžeme jíž z toho důvodu, že tato věc není demokratická, a také proto, že působnost správního výboru pozemkového úřadu je nesmírně důležitá. Správní výbor pozemkového úřadu má podle zákona vykonávati dozor nad činností pozemkového úřadu, má rozhodovati o propouštění objektů ze záboru podle §u 3 a 11 záborového zákona, má rozhodovati o vyvlastnění objektů podle §u 14 záborového zákona, dává souhlas s navrhovaným postupem o přejímání a přidělování zabraného majetku, dává souhlas se zřizováním obvodových úřadoven a komisariátů a může si vyhraditi schválení i jiných zásadních rozhodnutí.
Kompetence pozemkového úřadu, respektive správního výboru tohoto úřadu, je tedy neobyčejně široká a významná. Z toho důvodu je také nutno, aby členové správního výboru byli odpovědni jednotlivým politickým stranám, jejichž mocenské postavení od roku 1919 se podstatně změnilo. Upozorňuji dále, že již 12členný správní výbor pozemkového úřadu nemá plnou presenci. Tři členové správního výboru resignovali na svá místa a já z informací také vím, že ostatní - a jest jich řada - členové správního výboru do schůzí správního výboru nechodí. Já zde v plenu senátů vyzývám veřejně členy správního výboru pozemkového úřadu, kteří svých funkcí náležitým způsobem nekonají, své povinnosti neplní, aby svých funkcí se vzdali a tak způsobili, že správní výbor pozemkového úřadu nebude k usnášení způsobilý, a tímto aktem vyvolají nutnost nové volby.
Já také vytýkám správnímu výboru pozemkového úřadu, že neschází se k pravidelným a častým schůzím. Poslední schůze správního výboru pozemkového úřadu byla v březnu t. r. a nejbližší schůze bude snad svolána teprve v příštím měsíci. Řada věcí čeká na schválení tohoto úřadu a právě proto, že správní výbor se neschází, úřad nemůže konati svou povinnost, když správní výbor předložené věci nevyřizuje a neschvaluje. (Hlas z komunistických lavic: Dáváte si pěkné vysvědčení!) My si nedáváme nic, od nás je to správné, že o té věci referujeme a žádáme nápravu. Křikem a rámusem se věci nespraví.
V závěru své řeči připomínám, že 117 zákonů, nařízení a vyhlášek tvoří soubor důležité legislativní a správní normy, související s pozemkovou reformou. Osnova malého přídělového zákona a novela o dlouhodobých pachtech jsou v této řadě 118. a 119. vládním nebo zákonodárným opatřením. Je to jistě velmi slušný počet předpisů, vyměřujících cestu k provedení díla skutečně velikého, jedinečného. Lidé stvořili předpoklad k cíli vedoucí, lze jen litovati, že lidé nedovedli tento předpoklad prováděti v ryzosti dobrého úmyslu zákonodárcova.
My nejsme spokojeni s prováděním a provedením pozemkové reformy. Ohlašujeme svůj úmysl, provésti jednou revisi špatně vykonané věci a věříme pevně, že ji také provedeme, že ji provedeme ve prospěch národa a drobného pracujícího zemědělského lidu. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Další slovo má pan sen. Fidlík.
Sen. Fidlík: Vážený senát! Dnes z tejto tribuny sa má pojednávať malý zákon prídelový. A už aj samo o sebe hovoří, že to bude malý zákon, poneváč nevyhovie ani tým vrstvám, ktorým by mal vyhoveť. Pravda, mal by ten zákon vyhoveť maloroľníkom, želiarom, deputátnikom a robotníkom. My ako naša strana konštatujeme, že je to na oklamanie maloroľníkov, domkárov a delníkov. A prečo, my ho môžeme prispôsobiť, lebo ako vyhovela pozemková reforma ľuďom, ktorí sa mali na zemi živiť, maloroľníkom a želiarom, tak vyhoví istotne i tento malý zákon, ktorý tu bude odhlasovaný. My vieme už po predku, že bude odhlasovaný, lebo ti páni, ktorí by mali na tom záujem, tí sú už v laviciach a vedia, že sa to stane bez tých protestov, kde budú komunisti neprotestovať proti tomu zákonu či ho budu schvalovať. My vieme, že sa zákonom stane a keď centralistická fašistická vláda má to v programe, vidíme, že je to len trik na oklamanie maloroľníkov, aby ho mohli použiť k tomu, keď sa prehlašujú obecné voľby, aby priniesol malororníkom jedon liek, ktorý robia tu v parlamente, ktorý robia tu v senáte, aby ho mohli použiť v prospěch agitácie. (Sen. Kindl: To jim uškodí!) To už bude otázka. My ako komunisti chodíme tiež na obce a vidíme dnes tú náladu medzi tými maloroľníkmi, želiarmi a robotníkmi. A práve preto by bolo žiaducné, že aj agrárná strana, ktorá sa tak velice honosí o tej veľkej sile a dôvere, ktorú má na dedinách, a my vieme, že budeme ju dokumentovať, že není taká.
Vážený senát! A právě preto my hovoříme, že touto otázkou sa budeme zaoberať aj my medzi maloroľníkmi, domkármi a robotníkmi. My sme videli, že tu v parlamente aj v senáte hodne sedí zástupcov národnosti slovenskej, kde podávajú akýsi blok, aby sa všetky politické strany ako v parlamente tak v senáte sdružily a aby pracovaly pre záujmy slovenského ľudu. Ale parlament a tento senát, my vidíme, pre koho ten záujem pre slovenský národ má byť. My vieme, kto pracuje za slovenský národ a kto nie. My vidíme, že títo páni stoprocentní Slováci sa považujú za slovenský národ len pokial majú úrady alebo policajta a četníka, že to je slovenský národ. Ale ten národ slovenský, ktorý je maloroľníkom a robotníkom, ten málo robí, aby sa mu zlepšilo na hospodárských pomeroch, ako sa mu sľubovalo v r. 1921 a 1922, keď přišli do vlády. Vidíme, že sa tehdy sľubovalo na Slovensku všetko možné podľa receptu pozemkovej reformy, a čo sa stalo? Pozemková reforma dělila pôdu tým, ktorí si ju nezaslúžili. Dělila sa pôda pre českých ľudí, ktorí mali vo vláde kadejakých strýčkov, ale maloroľníkom sa nedalo, ako by sa malo dať. Eventuelně nemali hotové peniaze. Deputátníkom sa nedalo nič, eventuelně bol im odstúpený jeden hon, prípadne dva, ktoré dostali za to, že boli vypovedaní z 15-, 20- alebo 30ročnej služby, dostali len hon, aby sa na ňom živili.
Vážený senát! Dnes nemá deputát hospodárske robotníctvo, dnes maloroľník, ktorý dostal prídel jedon, dva alebo tri hony, nemá možnosti to vyplatiť, iste to nemá zaknihované, má to zaťažehé daňami a nemôže zaplatiť, co sa na ňom požaduje. Preto by som mal dotaz. Ešte 15. decembra v tejto snemovni zastal se veľmi Slovákov pán sen. Šelmec. Hovoril, ako je ten slovenský ľud dobrý, ako sa ho zastával, akú má silnú poziciu. My doporučujeme pánu Šelmecovi, aby šiel na vidiek, kde sú opravdoví Slováci, zo ktorého kraja vychádzali najväčší slovenskí politikovia, to je Nové Mesto n. Váhom, Myjava, Stará Turá a Kopanice. My by sme mu doporučovali, aby s týmto receptom tam prišiel. Tehdy hovoril v parlamente 15. decembra o tých Slovákoch, ako sú vykorisťovaní, hovoril o malých roľníkoch v tých Verchovinách, že keď má kúsok pole, že sa na tom neuživí, že musí ísť do hôr ako furman, že sa tam celý strhá, i voz a kone strhá a nič nezarobí. Prišiel potom ku druhému Slovákovi, s ktorým má dobrý styk, preštudoval jeho celoročné hospodárstvo a príjem. V tej schôdzi mluvil o tom, že ten maloroľník slovenský vyrobí ročne s celým príjmom 3.000 Kč, a že s tými 3.000 Kč choval celý rok štyrčlennú rodinu, že zaplatil celú daň, a že ešte 600 Kč ušetril. Vážený senát, to je život Slováka: 3.000 Kč príjmu, štyrčlenná rodina, zaplatiť dane a ešte 600 Kč usporiť. Koľko išlo na hlavu rodiny, ako to pán Šelmec preštudoval? Asi 1,25 Kč na jednu osobu, iste menej než nejaký trestanec. Ukazoval na to skrovnosť Slovákov. Ten skrovný slovenský národ má byť taký, aby vyšiel s tým, čo vyrobí, aby sa nedožadoval lepších pomerov, keď nebude mať čo jiesť, aby hladom umieral. To sú slovenskí zástupcovia.
Máme tu aj viac takých. Máme tu zástupca z nášho volebného kraja, je to pán dr Žiška, ktorý je v obecnom zastupiteľstve, kede som i ja, a Trnava je na zastupiteľský sbor bohatá, lebo má predsa jedného poslanca a dvoch senátorov. A sen. Žiška prehlásil v obecnom zastupiteľstve, tiež sa ujal Slovákov, prehlásil tam tiež jednu vetu, že komunistická strana vôbec sa nič nestará v parlamente ani v senáte za robotníkov, že všetky iné strany sa starajú za robotníkov a roľníkov v senáte, len vôbec komunistická strana nie! (Hlas: To měl pravdu!) Áno, mal pravdu, lebo to povedal pre meštianske časopisy. A keď má pravdu, nech to ohlásí tu, keď budú plné lavice komunistických poslancov, že nedelajú boj za robotníkov, maloživnostníkov a maloroľníkov. To mu iste odpovedia sami komunisti, že by sa zklamal.
Vážení pánovia! Keď som pri tom Šelmecovi, keď toho maloroľníka postavil na tú úroveň tu, že vyžije z toho, ale do zápisu senátneho, tam si to nedal. Istotne by to bolo v tom zápise na dlhú dobu, keby sa niekto prehraboval, aby to videl. Tomuto necenzúroval pán predseda, ale on sám, aby mu to niekto neodhlasoval. To sú zástupci robotníctva a maloroľníctva na slovenskom kraji.
Keď sa bude odhlasovávať ten malý prídelový zákon, vieme, že sa odhlasuje prez všetky naše protesty. Keby sme dali všetky návrhy, odhlasovaly by sa všetky, čo si naša centralistická socialistická vláda praje. A práve, vážený senát, preto, keď musím mluviť za volebný obvod Košúty, pripadá to tiež obvod menovaného volebného kraja a vidím, že musím so sústrasťou mluviť, že z tohoto obvodu sa stal druhý Duchcov. Od Duchcova uplynulo len 110 dní, keď sa vrhli četníci na pracujúci ľud, keď demonštrovali za svoje požiadavky, aby dostali prácu a chleba. (Sen. Kindl: Těm dal ministr Slávik olovo!) To samé bolo i pri Galante, kde je národnosť maďarská, to samé bolo v Košútoch, kde robotníci neišli lámať, trieskať výklady, lebo ich tam ani není, ale sú tam všetko maloroľníci, ktorým by istotne nelámali, ale išli sa združovať, ako praví novinárska zpráva, a ako prehlásil i pán minister Slávik, že sa stávkovalo a že stávka bola likvidovaná. A to prehlásil, že stávka bola vyhratá, a i tehdy je povinnosť zástupcov komunistickej strany, ktorí viedli túto stávku, aby po stávke mali jednanie, verejné shromaždenie, aby mohli povedať tým robotníkom, keď sa stávka likvidovala, čo sa má stať, až sa nastúpi práce. (Výkřik: K tomu nepotřebovali kamení!) Počkajte s tým kame ním, to dostanete i vy od svojich vlastných voličov, na to sa na vás pripravujú. Poviem vám o tom, ako sa to pripravuje. To dokazuje, že vidím dnes, že každý hlavný slúžny používa paragrafov na komunistickú stranu, zabrániť jej verejné shromaždenia. Tam sa nerešpektuje volebné shromažďovacie právo, tam sa robí teror sociálfašistický. (Výkřik.) A kolego, keď mluvíte, že kamene hádzali na četníkov, keď mluvíte o kameňoch, my vám povieme o tých kameňoch. Že máte prúdy medzi maloroľníkmi, ako agrárnou stranou, také, že vás sami vybičujú z obcí. Práve preto keď si tak moc trúfate, vybičujú vám. Idzte na Starou Turú a Myjavu, odkiaľ tí stoprocentní Slováci vyšli. Bol som v nedeľu v Starej Turej. Stará Turá je čiste slovenská, a práve preto sme dostali pozvanie, aby sme sa dostavili na Starú Turú, poneváč sa tam bude robiť prejav agrárnej strany.
Vážení! Dneská tá dobrá pôda značí na toľko: V Starej Turej, kde mali agrárnici baštu a sami vedúcí, ktorí boli v ostranách funkcionári, obrátili sa na tú komunistickú stranu a hovorili: (Výkřiky.) Príjde k nám dnes posl. Teplanský, príjde k nám referovať semkaj. Tí funkcionári, ktorí boli vaši, obrátili sa na tých komunistov so žiadosťou, že im to rozbijeme, nedáme im slovo a budeme hovoriť my. Boli to vaši.
Také pozície máte! Máte ich preto, že im dopomáhate tým, že ste tu uložili najväčšie bremená na pracujúcu triedu, event. na maloroľníkov alebo malozemedelcov. Myslíte, že oni nepoznajú, že môžete prijsť s heslom dnes, a keď budú obecné voľby?
Vážení pánovia, máme druhú vec. V Hrinovej, kde sa tiež odbývala schôdza, ale tam sa diala vládna schôdza, tam nebolo regimentov četníkov, tam dostačovali tri. V Hrinovej videl som na svoje vlastné oči, kde svolala ľudová strana verejný tábor, hovoril pán posl. Šalát. Samí maloroľníci, tí ktorí až dosud boli v ľudovej strane i z vašej strany, rozbili mu jeho shromaždenie, nemohol hovoriť ani slova preto, lebo jedni kladú chybu na druhých, čo delali spoločne, dávajú vinu na vás, na Hlinkovcov, na soc. fašistov, ktorí sedia vo vláde, a takéto pozície si robíte. A my odsudzujeme ako komunisti to, čo sa odohralo pri Galante v maďarskej obci Košúty. (Výkřiky: My s tím také nesouhlasíme, my to také odsuzujeme!) Ale tak v poníženej forme. My vidíme, že z toho bude dnes aféra, bude sa klásť komunistickej strane za vinu, že toto zapríčinila ona. My vidíme, že dnes je nespokojný proletariát, ktorý už dnes nemôže žiť, ktorý musí umierať hlady, a vy by ste si priali, aby sa vrhal pod vlak a aby skákal v Bratislave s mostu do Dunaja, alebo aby vraždil svoje deti, keď nemôže vypracovať toľko, aby ich mohol uživiť.
Pánovia, takým spôsobom, ako vy na to hľadíte, niekdy túto biedu neodstránite s pendrekami, s bajonetami, alebo s olovom. Vy hovoríte, že zapríčiňujú také veci komunistický agitátori, poslanci a senátori. A my máme prípady, že keď by sa tam dostal poslanec, keby sa tam dostavili tri četníci a dali by ste voľné slovo tým poslancom mluviť, tomu ľudu, mluvili by len pravdu a iste by tam nedošlo k žiadnemu krvepreliatiu na mieste samom. Celý sociálfašistický aparát je taký, že nabídate, dávate možnosť strieľať do delníkov. Na Slovensku sa strieľalo mockráť. Máme Krompachy, Trenčín, Nové Mesto, Rýmava. Tam slovenskej krvi moc tieklo. To neboli tehdy ešte komunisti, to boli sociálfašisti, ešte za vlády Markovičovej, keď to ešte nebolo hnutie revolučné.
A musím slávnemu senátu sám hovoriť, kto vyprovokováva. Včera mali komunisti povolenú schôdzu na Vinohradoch v Národnom dome, kde sa ukazuje na terajšiu fašistickú vládu policii, že rozohnala rudý sjazd, keď sjazdoval ohľadne hospodárskych a politických otázok, ako sa má proletariát postaviť proti krízi a nezamestnanosti. Na včerajšej schôdze bolo hovorené, ako sa má proletariát spojiť a boj viesť pre svoje hospodárske požiadavky. A vy hovoríte, že všetko sa robí z provokácie, že komunisti provokujú. Koho by tam mohli v uzavrenej miestnosti vyprovokovať? Veď tam neboli agrárníci, ani špicli sociálfašisti, veď tam boli priamo robotníci, a predsa na koniec prijde policia, rozožene schôdzu a násilne vyprovokuje,aby mohla robotníkov zatýkať. Sám som bol svedkom, keď policia začala vykľuďovať miestnosti a dvoma radami schodišťa museli ľudia ísť dolu a zadnou frontou tlačí ich policia na ostré schody, aby sa tam niekto zlámal a došlo ku kontroverzii. Či nevyprovokuje policia a četnictvo svojim špiclovstvom? Preto toto sa bude raz na vás pomstiť. Na týchto liekoch sa nikto neuzdraví. Robotníctvo na vonkove bude sa spojovať, město s obcou, robotník s robotníkom a istotne odplata bude na vás odpykaná.
Preto keď už tento senát bude hlasovať za malý prídel, nech si odhlasuje ako chce, ale my robotníci budeme stáť na stráži vždy, pôjdeme medzi robotníkov a maloroľníkov a budeme odhaľovať celý švindl, ako sa tu prevádza. Iste že vraždy, ktoré sa páchajú na Slovensku, budeme odhalovať tiež a istotne každý sa musí postaviť proti tomu, kto je dobrý Slovák, aby sa na Slovensku neprevádzalo také barbarstvo policajtami a četníkmi, aby strieľali, aby delník miesto chleba dostával olovo. Povedeme boj do dôsledkov, dokiaľ proletariát nezvíťazí v jednotnej fronte robotníkov a malororníkov. (Výkřiky sen. Kindla.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!
Další slovo má pan sen. Petřík.
Sen. Petřík: Slavný senáte! R. 1929 zmocnil se nabyvatelů půdy značný nepokoj, protože státní pozemkový úřad velmi pomalým tempem zaknihovával drobné příděly. Tento nepokoj byl ještě vystupňován potom, když byl podán návrh pana posl. Bradáče a druhů na prozatímní zaknihování přídělu. V tomto návrhu .... (Hlas: To nebylo zaknihování práv, ío mělo býti zaknihování břemen!) Prozatím jen poznámka to měla být.
V tomto návrhu objevily se odstavce, které naznačovaly, že drobní nabyvatelé půdy mají býti ještě více připoutáni k pozemkovému úřadu, že má jím býti uložena ještě těžší šněrovačka, než měli před tím. Proto proti tomuto návrhu byl vznesen značný odpor. Pozemkový úřad, který do tohoto víru byl stržen, musil nějaké prohlášení učiniti a tehdy, jak se pamatuji, bylo prohlášeno, že knihování, půjde-li tím tempem, jako dosud, r. 19294 potrvá do roku 1951. Břemena, která byla na drobné příděly vložena, a to, co se ještě připravovalo, a pak to dlouhé období, které by byl pozemkový úřad potřeboval k zaknihování, vynutilo potom akci na zjednodušení těch věcí a na snesitelnější úpravu poměrů drobných nabyvatelů k pozemkovému úřadu. A to přimělo potom dr Meissnera, nynějšího ministra spravedlností, k tomu, že vydal s důkladností jenom sobě vlastní r. 1929 tu brožurku nadepsanou: >Za svobodu drobných přídělců<. V této brožurce dokázal státnímu pozemkovému úřadu, že uložil drobným nabyvatelům břemena, která jim původně, když byl založen a v prvních letech jeho působnosti ukládati nechtěl, neměl to v úmyslu a že potom, aby jaksi opanoval úplně drobné nabyvatele a bylo v tom podezření, že toto opanování má býti opanováním agrárním, ne úředním, nýbrž stranickým opanováním. Spravedlivého úřadu by se člověk báti nemusil, ale byla zde obava, že je to opanování k účelům jedné politické sírany. Ale když to pak bylo viděti, hledaly se cesty obranné a konečně dnešní předloha zákona je vyvrcholením této obrany a dává úplně za pravdu těm, kteří tehdy prohlašovali, že, co se dělo a děje, stát se nemělo.