Prečo neprišiel sem pán minister spravedlnosti, jehož svrchovanou povinnosťou bolo sem sa dostaviť; on sa neodvážil prijsť sem, ale poslal sem jedného Slováka, ten vám bude referovať.

Čo robia tí (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) okresní náčelníci na Slovensku? Zákonom je zabezpečené, že každá strana - a tedy i strana komunistická, lebo pôsobí legálne - má právo ohlasovať shromaždenia a referovať ľudu o tom, čo sa za kulisami deje. Tejto slobody si okresní náčelníci na Slovensku, menovite na vidiekoch obydlených vo väčšine Maďarmi a Nemcami, naprosto nevšímájú. Na vidiekoch slovenských, kde bydlí len samý slovenský ľud, tam sa shromaždenia ešte ako tak povoľujú; avšak nepovoľujú sa tam, kde sú Maďari a Nemci vo väčšine, nepovoľujú sa tam, kde zavládol najväčší útlak.

Dnes už sú tu tie veci, ktoré sme v r. 1929 predpovedali, že bude všetko, budú guľky, budú gumové obušky, bude žalárov toľko, koľko len snesieme, avšak chleba, práce, práva nebude. Všetko to je dokázané udalosťmi, ktoré sa před dvoma dnami odohrali v Košútách. Štyria mrtví, niekoľko ťažko a ľahko ranených, medzi nimi i náš súdruh posl. Major.

Všetko to připíše sa na vrub zbojníckym českým kapitalistom, všetko to sa pomstí na maďarských a slovenských agrárníkoch, ktorí českých kapitalistov podporujú.

Tu musím prehlásiť, že sotrváme v boji dotiaľ, dokiaľ bude na Slovensku čo len jeden taký trubec, taký (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena, z těsnopisecké zprávy.) nech je on sluhom, nech je úradníkom, nech je čímkoľvek, - ktorý ľud vykorisťuje, a bojovať budeme dotiaľ, kým Slovensko nebude úplné vyčistené od týchto uličníckych darmošlapov. A preto robotníctvo vždy vyvedieme na ulicu, či sa to pánom ľúbi a či nie, a komunistická strana nepreruší svoju činnosť smerujúcu k vytýčenému cieľu.

Budeme požadovať, aby náš súdruh Major ihneď bol prepustený na slobodu, budeme požadovať, aby prepustení boli na slobodu všetci politickí väzňovia, a budeme sa pri každej príležitosti dožadovať všetkých našich práv, aby sme na Slovensku čo najskôr mohli sriadiť diktatúru proletariátu. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Hubka. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Za svůj klub prohlašuji, že vítáme osnovu tak zv. malého přídělového zákona a že budeme pro ni hlasovati. Dovoluji si však připomenouti, že ani vládní osnova, ani osnova, vypracovaná poslaneckou sněmovnou, neodpovídá tomu, co bylo původně žádáno. Zemědělský výbor poslanecké sněmovny ze dne 14. února 1930 vyzval ministerstvo spravedlnosti, aby předložilo k ústavnímu projednávání návrh zákona o úlevách při zaknihování přidělené půdy při pozemkové reformě a upravení právního postavení nabyvatelů této půdy.

Také senát v celé řadě případů, zejména třetího období Národního shromáždění, volal po urychlení zaknihování půdy a již v druhém volebním období právě příslušník našeho klubu, zesnulý bratr sen. Čipera, ve schůzi dne 22. června 1926 resolučním způsobem v tisku 140 žádal, aby vláda předložila zákonnou úpravu rychlého zaknihování drobných přídělů. Kdyby však nebylo těchto iniciativních zákroků od členů Národního shromáždění, je řada případů a mám sám z vlastní prakse takových případů mnoho, že drobní přídělci důtklivě žádají, aby se stali skutečnými vlastníky přidělené půdy. Není ani jediné schůze, ani jediné porady, na které berou účast drobní zemědělci, aby otázka rychlého postupu v knihovacím řízení byla co nejdříve provedena. A jistě že nejsem to jenom já sám, nýbrž všichni ti členové senátu, kteří s malozemědělci mají co dělati a kteří mi dají za pravdu, že podobné volání se ozývá nejen z řad drobných zemědělců, organisovaných nár. socialisticky, ale že to jsou příslušníci všech politických stran, pokud tyto strany malozemědělce ve svém středu mají. (Výkřiky sen. Kindla.)

Dovoluji si upozorniti, že zemědělci všech politických stran domáhají se toho, aby zaknihování přídělů šlo rychlejším způsobem, než lomu bylo dodnes. Jeť zaknihování půdy vedle jejího zaplacení nejdůležitějším přídělovým aktem, je závěrečným aktem přídělového řízení, závěrečným aktem celé pozemkové reformy a má svůj dalekosáhlý význam právní, hospodářský a mravní pro každého toho, kdo s pozemkovou reformou příděl dostal. (Výkřik sen. Kindla.) Má význam právní, poněvadž znamená možnost zcizení toho kterého přídělu pozemku, zcizení mezi živými i mrtvými. Má hospodářský význam, protože zabezpečuje otázku úvěrovou pro zájemce, o které jde, a konečně má také svůj význam mravní, poněvadž jenom tenkráte, když je přídělce úplně bezpečně vědom, že přidělený pozemek jest jeho, má-li tedy dojem naprosto bezpečného vlastnictví, je vyloučena jakákoliv agitace v řadách těchto drobných přídělců poukazováním na to, že jednoho krásného dne mohl by přijíti okamžik, kdy tato půda nedávno jim přidělená, mohla by jim býti opět vzatá. Přes to prese všecko, že se domáháme rychlého knihovacího řízení, dovedeme oceniti obrovský rozsah knihovací práce. Uvědomme si, prosím, že v Československé republice je 17.073 katastrálních obcí. Přídělovým řízením bylo zasaženo plných 8.000 obcí, t. j. téměř 50 %. Počet přídělců dosahuje částky 500.000 a přidělené půdy je na půl milionu hektarů. Až do r. 1927, ba můžeme říci do r. 1928, bylo knihovací řízení a způsob jeho provádění povážlivě zdlouhavé, a proto ocitaly se všude, jak jsem již naznačil, v zákonodárných sborech i také na schůzích zájemců, oprávněné námitky. Akce za urychlení knihovacího řízení organisována byla pozemkovým úřadem teprve vlastně v r. 1927, a jak pozemkový úřad odůvodňuje, toto opožděné organisování práce dalo se prý z toho důvodu, že nejprve půda musila býti rozdělena a pak teprve mohlo býti přistoupeno k tomu dalšímu řízení s přídělem souvisejícímu. Přídělové řízení a jeho zaknihování rozčleňuje se ve tři obory pracovní. Především je nutno vypracovati technické a přídělové elaboráty. To je práce techniků. Pak je nutno sestaviti přídělovou listinu a podati knihovní žádost. To je práce právníků. Podívejme se, jak technikové a právníci na této práci byli zúčastněni.

Do r. 1927 měl pro technické práce - to je vypracování technických a přídělových elaborátů - pozemkový úřad pouze 11 úředníků v ústředí. V r. 1927 přibráno bylo nových 23 úředníků, kteří byli přiděleni do obvodových úřadoven a ke komisariátům. Nyní je v ústředí a v obvodových úřadovnách zaměstnáno 75 odborníků, z těch 55 je venku v obvodových úřadovnách a 20 zde v Praze v pozemkovém úřadě. Poněvadž je vyloučeno, že by těchto 75 techniků, přímo angažovaných pozemkovým úřadem, mohlo zpracovati tak obrovský materiál, byla technická práce svěřena 530 civilním firmám. Elaboráty měřické a přídělové musí naprosto úplně souhlasiti, proto je nutno, aby, když civilní firma takový elaborát pozemkovému úřadu předloží, byla provedena revise v pozemkovém úřadě. Úředníci techničtí pozemkového úřadu nezaměstnávají se ničím jiným, nežli právě revisemi elaborátů, které předkládají civilní firmy.

Těžkost v postupu technických prací je dána zejména situací na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Musíme si uvědomiti, že na Slovensku a Podkarpatské Rusi 700 obcí nemá vůbec katastrální mapy a 75 % obcí slovenských a podkarpatoruských nemají pozemkové knihy. Katastrální mapy a pozemkové knihy musejí se teprve v těchto obcích zakládati, aby bylo možno prováděti knihovací řízení na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Co se týče práce právníků, tedy také tato byla pozemkovým úřadem svěřena mimo úřad a byli vyzváni advokáti a notáři na venkově, aby ve svých kancelářích konali šetření o přídělových listinách a připravovali knihovací žádosti. Pozemkový úřad však za několik let činnosti těchto právníků mimo úřad udělal smutné zkušenosti. Všichni se plně neosvědčili. Tak pozemkový úřad vzal tuto práci právníkům mimo své síně a dnes zaměstnává na právnických pracích s knihovacím řízením jen vlastní lidi.

Sám mám ze své prakse zajímavý případ, jak skutečně právníci mimo pozemkový úřad v této službě se neosvědčili. Jednomu venkovskému advokátovi byla svěřena knihovací práce s určitým velkostatkem. Zájemci chodili na tohoto advokáta a žádali důtklivě, aby konečně elaborát vypracoval a do pozemkového úřadu poslal. Namáhali se po plná 3 léta. Když práce nešla k žádnému konci, upozornil jsem v pozemkovém úřadu na dotyčného pána. Pozemkový úřad vyzval jej, aby přípravné práce technické a měřičské vrátil, ale advokát prohlásil, že se mu všechny práce jemu přidělené ztratily a bylo nutno pomocí soudní exekuce dotyčné listiny na advokátovi vymáhati. Teprve soudní exekutor spisy našel a do pozemkového úřadu vrátil. Po 3,5letém jednání musily tyto věci býti přiděleny právníkovi jinému. Tento případ není ojedinělý. Jest jich celá řada a myslím, že pozemkový úřad udělal zcela správně, když civilním osobám práci tuto vzal a svěřil ji úředníkům vlastním.

Elaboráty technické a měřičské, přídělová listina a knihovací žádost podávají se pak soudům, a to nejprve ke krajským soudům, které zaměstnávají se zápisy nebo výmazy v zemských deskách. Na těchto úřadech do nedávná se vymlouvali, že všechny práce s knihovacím řízením spojené zdržují jim právě soudy. Abych se přesvědčil, co je na těchto výtkách pravdy, učinil jsem dotaz na pana ministra spravedlnosti a dostal jsem nedávno odpověď, z níž vysvítá, že u krajských soudů zpracování knihovacího elaborátu potřebuje asi 4 až 5 týdnů. Od krajských soudů posílají se spisy příslušným soudním okresům k zápisu do nových vložek pozemkové knihy. Čas u okresních soudů řídí se podle toho, kolik je vložek a kancelářských sil. Zejména průtahy projevují se u soudů s jazykovou menšinou, kde je nutno takový zápis prováděti oboujazyčně. Práce u okresních soudů trvá 2-3 měsíce, také však někdy půl roku. Po zapsání do knihovní vložky u okresního soudu putují spisy nazpět ke krajským soudům k revisi a k usnesení o povolení k definitivnímu odepsání v zemských deskách. Tato nová práce u krajských soudů trvá opětně l až 2 měsíce. Tedy u soudů vyžaduje doba ke konečnému vyřízení celkem 6 až 9 měsíců, půl až tři čtvrti roku.

Knihovací práci zdržují také přídělci sami, přídělci liknaví a lhostejní. Přídělová práce se totiž provádí tak, že pro celé katastrální území, t. j. pro celou obec, se vypracuje jeden katastrální plán, jedna přídělová listina a jedna knihovní žádost. Děje se to z důvodů úsporných a z těch důvodů, aby se práce urychlila. Nezaplatí-li však jeden jediný přídělce z katastrálního území přídělovou cenu, zdržuje se tím vyřízení těchto přípravných prací, v důsledku toho nemohou býti elaboráty podány, a je nutno vyčkati, až dotyčný přídělce liknavý nebo lhostejný, jak říkám, svoji povinnost vykoná.

Osnova malého přídělového zákona pomýšlí také na tuto věc a dává možnost úřadům, aby v určité době zakročovaly exekutivně proti těm zdlouhavcům a nepořádníkům, a aby právě tak jimi nebyla celá práce zdržována.

Jinak je tomu u zbytkových státků. Zaknihování zbytkových statků není vázáno žádnými takovými okolnostmi, a proto také postup zaknihování zbytkových statků je daleko rychlejší. Práce technická, právnická a také tito jednotliví přídělci, jak o nich mluvím, způsobili, že do poloviny r. 1928 předloženo bylo z 8.000 kat. obcí, které byly dotčeny, 2814 technických elaborátů, a z těch bylo revidováno 1.321, t. j. pouhá šestina z celku. Knihovních žádostí bylo podáno 493 a skutečně bylo zaknihováno jen 355 případů do poloviny r. 1928. To je asi 5 % drobného celkového přídělu. Kdyby přídělové práce měly postupovati tak jako do poloviny r. 1928, je propočítáno, že by celé přídělové řízení bylo skončeno až v r. 1955 a u soudů teprve v roce 1961! Jest absolutně vyloučeno, že bychom tak dlouho mohli se klidně dívati na vyřizování těchto prací, a proto myslím, že zcela odůvodněné bylo naléhání na zrychlený a energičtější postup v knihovacím řízení.