Uděluji slovo prvému řečníku přihlášenému proti, panu sen. Mikulíčkovi.
Sen. Mikulíček: Vládní strany dokazují předloženým zákonem, že má býti napraveno to... (Výkřiky komunistických senátorů a sen. J. J. Krejčího.)
Tvrdíte, že my znehodnocujeme senát, ale vy z něho děláte cirkus, pane Krejčí. Nemohu za to, že nemám k disposici auto, že jsem před svátky musil 20 km pěšky na schůzi v tom parně a jednak, že jsem si pochroumal hlasivky v práci, ne někde tam, kde pan Krejčí ukazuje.
Předložený a projednávaný zákon malujete vy, vládní strany, že má drobným přídělcům zabezpečiti ohlodanou kost, kterou jste jim z pozemkové reformy milostivě poskytli. Pozemková reforma je proklínána nejen drobnými zemědělci, nýbrž i statisíci zemědělských dělníků, kteří připraveni byli o existenci a které vy dnes, když chtějí větší skývu chleba. (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) a kdy ještě dnes, když se (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké správy.) zde ústy ministra vnitra omlouvá, (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) tleskáte. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Mám za povinnost, abych jménem strany a jménem Komunistického svazu mládeže, jehož členové byli včera také zavražděni, prohlásil toto:
Znovu tekla krev dělnického lidu. V obci Košúty na Slovensku byli 25. května četníky zastřeleni 4 lidé, z toho jedna mladá žena, a řada dělníků byla těžce zraněna, z nichž někteří zápasí se smrtí. (Výkřiky komunistických senátorů.) Mezi zraněnými je také komunistický poslanec soudr. Major. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Proč se v Košútech střílelo? Zemědělští dělníci na Slovensku jsou strašně vykořisťováni. Dostávají mzdu od 50 hal. až do 1 Kč na hodinu. To je to osvobození československého pracujícího lidu. Letos na jaře vzepřeli se dělníci proti těmto žebráckým mzdám a žádali zvýšení mezd. Vstoupili do stávky a svou jednotností pod vedením rudých odborů vynutili si zvýšení mezd průměrně o 30%. Na pondělí 25. května t. r. byla do Košút svolána veřejná schůze, na níž mělo býti dělnictvo informováno o výsledku jednání a proklamováno skončení stávky. Schůze byla v posledním okamžiku úřady zakázána. Dělníci se ovšem na schůzi dostavili, na návsi v Košútech vypálil kordon četníků bez jakékoli příčiny do dělníků několik salv. Důsledkem toho byli 4 mrtví a řada raněných.
Zemědělští dělníci na Slovensku tedy bojovali proti hladové smrti, proti otrockému vykořisťování československo-maďarskými magnáty, za větší skývu chleba. Donutili velkostatkáře k ústupu a za to do nich bylo stříleno. Za to se jim dostalo olova. Za to 4 z nich na místě padli, za to, aby milionářským majitelům dioseckého cukrovaru, Moricům, Kuffnerům, Schreibrům a podobným zůstaly neztenčeny milionové profity.
Za to padli 4 zemědělští dělníci, za to, že nechtěli pojíti hlady, za to, že chtěli kus chleba.
Po Duchcově je to letos druhý případ brutálního zabití dělníků. Za necelých 5 měsíců má tak vláda, v níž sedí 7 sociál-fašistických ministrů, na svědomí 8 dělnických životů. Nebylo v Československu (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) vlády nad tuto. Nebylo v Československu dosud vlády většího hladu, bídy a nezaměstnanosti. Nebylo dosud v Československé republice vlády, která by jako tato odpovídala dělníkům na volání po chlebě (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Stejně jako v Duchcově sledují kapitalisté, jejich vlády a sociálfašističtí vůdcové, i nyní ten cíl: střílením do lidu odvrátili jej od boje za chleba, práci, půdu a svobodu. Všechny sliby pánů a vlády ukázaly se švindlem, všechny naděje, které byly dávány na jaře, zklamaly; nadále řádí nezaměstnanost. Propouštění, snižování mezd, drahota, bída a hlad. Znovu ve všech koutech republiky rozvíjí se mohutný nástup pracujícího lidu proti drahotě, nezaměstnanosti, propouštění a snižování mezd. Zaměstnavatelé, vláda a sociálfašističtí vůdcové chtějí tento nástup v zárodku udusiti (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Proto také v tentýž den, kdy v Košútech stříleli do dělníků, dali v Praze rozehnati sjezd rudých odborů, který jednal o boji dělnictva za práci a chléb. Vládnoucí třída ukazuje tím však dělníkům, malorolníkům a maloživnostníkům, že cesta k chlebu a práci (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) přes bezohledný boj proti celému dnešnímu (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) systému. Vládnoucí třída znovu ukazuje masám, že, chce-li pracující lid žít, musí kapitalismus zemříti. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Dělníci, dělnice, dělnická mládeži, malorolníci a maloživnostníci, rozpoutejte všude bouři odporu a protestů (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Předseda (zvoní): Volám pana senátora pro neparlamentární výroky k pořádku!
Sen. Mikulíček (pokračuje): Dělníci v závodech, svolejte ihned závodní schůze a zaujměte stanovisko k střílení do svých druhů na Slovensku! Protestujte proti tomu a usneste se na protestní demonstrační stávce, zejména v den pohřbu zavražděných dělníků!
Nezaměstnaní, připojte se k protestním bouřím (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) vyjděte na ulice, demonstrujte proti (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) vládě a za své požadavky! (Výkřiky.)
Dělnické ženy a matky, odpovězte na zabití své sestry na Slovensku rozpoutáním širokého lidového hnutí v celé republice proti (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) původcům propouštění, nezaměstnanosti a drahoty!
Domkáři a malorolníci, zařaďte se do jednotné fronty s dělnictvem, vystupte společně s nimi proti fašistickému režimu, který (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) na vás posílá exekutory a vyhání vás z vlastní půdy!
Socialističtí dělníci, semkněte se v jednotnou frontu s ostatním dělnictvem, vystupte proti svým vůdcům, kteří jsou nejen zrádci dělnické věci, ale také schvalují vraždění dělníků!
Všichni pracující měst i venkova, jako jeden muž vyjděte na ulice a demonstrujte pod hesly: Pryč s vládou (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) nezaměstnanosti a hladu! Pryč s potlačovacím aparátem české buržoasie na Slovensku! Pryč se sociálfašistickými (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Ať žije boj všech pracujících proti nezaměstnanosti, propouštění, drahotě a snižování mezd! Proti krvavé diktatuře buržoasie - diktaturu proletariátu! (Potlesk komunistických senátorů.)
A nyní několik slov: Včera jsem byl na schůzi a tam na vývody vašich zbytkových statkářů, kteří tam také ukradli půdu drobným zemědělcům, vystoupila žena zedníka Hanače, který před rokem odjel do Ruska, a před celým shromážděním ukázala potvrzenku: čtvrtinu mzdy jí posílá muž domů a dostává měsíčně 1275 Kč! (Výkřiky komunistických senátorů.) A na Slovensku, když dělnictvo chce 12 Kč denně, necháte ho stříleti. (Odpor.) Ta poukázka, ta potvrzenka z pošty se nedala falšovati, to byl úřední doklad!
Nuže, nyní pravdivé vylíčení, co se stalo včera. (Výkřiky.) Po vítězné stávce zemědělských dělníků v Košútech zastřeleni byli čtyři dělníci. Z Bratislavy 25. května. Podle zpráv, které jsme obdrželi od účastníků košútské střelby, k útoku na shromáždění zemědělských dělníků došlo tímto způsobem: Shromáždění v Košútech, svolané na svatodušní pondělí, bylo příslušným úřadům řádně oznámeno a byla rozvíjena agitace také v sousedních obcích mezi zemědělským dělnictvem, aby na toto shromáždění přišlo. Agitace tato konala se úplně nezávadně, alespoň nám nebyly hlášeny žádné případy, že by byli četníci dělali nějaké překážky při agitaci k tomuto shromáždění. O shromáždění byl mezi zemědělským dělnictvem značný zájem, což je samozřejmé a pochopitelné, když uvážíme, že několik dnů před svatodušním pondělkem byla skončena s úspěchem stávka zemědělského dělnictva nejen v Košútech, nýbrž i v některých okolních obcích a osadách. Schůze byla v poslední chvíli zakázána. O zákazu schůze nemohli býti vyrozuměni dělníci ani v Košútech, natož dělníci v okolí. A tak v pondělí táhly skupiny dělníků do Košútů. Od obce Hey přicházela skupina asi 40 dělníků, s nimiž šel posl. soudruh Major. Na hranici obce 8členná hlídka celníků zastavila skupinu, leč ptala se pouze, kam jdou, a když četníkům bylo sděleno, že se jde do Košút, nechali četníci skupinu volně do obce projíti. Na košútském náměstí se nacházela skupina dělníků, kteří čekali na zahájení schůze, neboť nevěděli, že je zakázaná. Když se obě skupiny spojily, byl celý dav obklíčen četnickým kordonem, četníci sňali s ramen pušky. Tato událost, jakož i forma, za které se to stalo - četníci nepronesli ani slůvka ke shromážděným, když snímali pušky s ramen - pobouřila zástup do nejvyšší míry. Posl. Major, když viděl situaci, šel k četnickému veliteli a něco mu říkal. Nikdo nám nemohl podat zprávu o obsahu neobyčejně krátké rozmluvy soudr. Majora s četnickým velitelem. Pobouření přítomných vzrostlo, když se četníci vrhli na posl. Majora a stloukli ho tak, že zůstal v bezvědomí ležeti na zemi. (Výkřiky: Fuj! - Hluk.) Páni ze zeleného tábora už nevěří ani svému ministrovi, který potvrdil, že úřední lékař shledal podlitiny na zádech posl. Majora. (Hlas: Stoupali mu po zádech!) Myslím, když se s někým rvu, že nedostávám rány na záda, nýbrž do obličeje a do prsou. To znamená, že buďto byl Major zezadu bit, nebo Major ležel na zemi a byl bit ještě na zemi. Před několika minutami vám to váš ministr sdělil, že úřední lékař zjistil na Majorovi podlitiny na zádech. (Hlas: Nebo sám padl na zem!) To je divná věc, To jste takoví, jako když posledně policajt ve Zlíně zfackoval kolportéra legálně vycházejícího časopisu >Baťovák< a lékaři zjistili u něho podlitiny, ale soudce řekl, že si to ten 26letý mladík udělal sám. Takové bláznovství je pro vás jako důvod dobré, že člověk půjde ke sloupu někde a bude si třískat hlavu o sloup, aby lékaři na něm zjistili podlitiny, když chce prý obviniti toho policajta. Zde je zjevno, že Major byl zbit, až zůstal ležet.
Nastává zmatek a křik, který je přerušen první četnickou salvou. Výzva k rozchodu dána nebyla, a i kdyby četnický velitel vyzval dav k rozchodu, v hluku, který po zbití posl. Majora nastal, nebyl by ho nikdo slyšel. Při první salvě padlo do prachu náměstí 10 demonstrantů. Část dělníků začíná prchati. Nastává úžasný zmatek, který je zvýšen tím, že četnictvo ještě po dvakráte střílí z části za demonstranty, z části do vzduchu, když již mrtví leželi na zemi.
Celá tato úžasná scéna netrvá ani 2 minuty. Někteří dělníci se obracejí a chtějí se ujmouti raněných. Po 10 minutách se přibližuje několik dělníků k posl. Majorovi, jenž po celou tu dobu leží na zemi v bezvědomí. Jsou odháněni četníky, kteří volají: >Běžte, nebo střelíme!< Podle zprávy z úředních míst mezi celníky jest 6 až 7 raněných.
Mrtví. Jména mrtvých, jak jsme zjistili, jsou tato: Štefan Turzo, zemědělský dělník z Košút, Jan Devat, 16letý dělník z Diosegu, Alžběta Psotová, 21letá dělnice. Těžce ranění jsou: Julius Rabali, 20letý zemědělský dělník z Košút, je raněn na nohou dvěma střelami a má zlomenou ruku, dělník Popluhar, dělník Josef Kugler je raněn na 5 místech a jeho stav je beznadějný, Alexander Žofka z Košútu, jeho stav je také beznadějný, František Psota, 56letý dělník z Košút, jeho dcera Alžběta je mrtva. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.)
Podle posledních zpráv, které jsme dostali z Bratislavy, byli oznámeni jen 3 mrtví po salvách na košútském náměstí. Další zprávy oznamují 4 mrtvé oběti košútské střelby. Úřady důsledně odmítají i nekomunistickým tiskovým agentům sděliti jména mrtvých nebo raněných. Podle soukromé, dosud nezaručené zprávy, čtvrtý mrtvý je dělník Josef Kugler, který byl raněn na 5 místech. Podle téže zprávy na místě ihned po četnické střelbě zemřeli dva demonstranti a třetí na cestě do nemocnice. Jméno na cestě zemřelého jsme nemohli doposud zjistiti.
Soudr. Major vězněn v Bratislavě. Doposud jenom >Večerník Českého slova< má zprávu o četnické střelbě v Košútech. >Ve-černík Českého slova< oznamuje, že mezi raněnými je také posl. soudr. Major. Naše zprávy, získané od očitých svědků a účastníků krvavé události popisují, jakým způsobem byl soudr. Major zraněn. Tisková kancelář slovenská dotazovala se na okresním úřadě v Galantě o zranění posl. Majora a tam jí bylo sděleno, že soudr. Major zraněn nebyl. Okresní úřad oznamuje, že Major byl zatčen a odvezen do Bratislavy, kde je ve vyšetřovací vazbě státního zastupitelství.
Armáda celníků a vyšetřující komise. Jak sděluje >České slovo<, má býti vyšetřování tohoto případu mimořádně přísné. Za tímto účelem odjela do Košút již vyšetřující komise z Bratislavy a obec Košúty, jakož i okolí je obsazeno velikou četnickou pohotovostí. Počet četníků, stažených do Košút, se odhaduje na 250-300.
Protestní stávky na Slovensku.
V úterý ráno ještě nevyšly v Bratislavě časopisy, takže zpráva o událostech nevešla ještě ve všeobecnou známost. Jen z ústního podání se ví, že se stalo něco hrozného. Komunistická strana vydala krátký cyklostylovaný leták, který byl rozšířen mezi dělnictvem. Očekává se, že řada závodů odpoví na košútskou střelbu stávkou.
Úřední zpráva praví, že celníci jsou nevinni. Úřední zpráva o událostech doposud vydána nebyla. Tisková kancelář slovenská dotázala se na okresním úřadě v Galantě o událostech a dostalo se jí takovýchto informací: >V obci Košúty chtěli komunisté konati úředně nepovolenou schůzi. Na schůzi se dostavil z Diosegu posl. Major. Do Košút bylo posláno 13 četníků, kteří chtěli rozptýliti zástup asi 60 účastníků schůze<.
Tedy na 60 účastníků bylo 13 četníků podle úřední zprávy a bylo potřebí ihned vražditi; tak byli ti četníci ohroženi! >Četníci však byli napadeni kamením a jeden z četníků dokonce nožem<. Ten nůž musil býti dlouhý nejméně 10-15 metrů podle toho, poněvadž četníci přece nestříleli na vzdálenost jednoho nebo dvou kroků.
>Velitel četnického oddílu dal povel ke střelbě, a po prvé salvě padlo na náměstí 10 lidí, načež ostatní útočníci tím zuřivěji útočili na četníky. Byla vystřelena ještě jedna salva, tentokráte do vzduchu. Shromáždění účastníci nebyli však tím rozptýleni a následovali četnickou eskortu až před strážnici, kde ještě setrvali. Všichni zranění byli dopraveni do galantské nemocnice.<
Vážení přítomní! Zde s tohoto místa, když po prvé po převratě v tomto státě byli zastřeleni nevinní dělníci v Hlohovci, padlo z úst nynějšího místopředsedy poslanecké sněmovny Stivína vůči ministru pro Slovensko z téže strany, jako je pan ministr vnitra: >Krvavý pse!<
První podobné, hrubé, ale přiléhavé označení toho, který schvaluje zabíjení bezbranných a hladových dělníků. (Výkřiky komunistických senátorů.)
Pánové, jak si to představujete?
Místopředseda Klofáč (zvoní): Jsem povinen volat pana senátora k pořádku pro výrok, který je velmi neoprávněný.
Sen. Mikulíček (pokračuje): Já jsem zde jenom citoval to, co řekl nynější místopředseda parlamentu, tehdejší poslanec revolučního Národního shromáždění Stivín.
Ale, pánové, myslíte, že tohle vám úplně postačí? Myslíte, že, když jste slovenský lid okradli o půdu, když jste ji dali Sonnenfeldům, Teitelbaumům, Reichům, Slezákům ve Farkašíně a když víte o té bídě, která je tam nejenom u zemědělských dělníků, ale také u těch kolonistů, když víte o tom, že ti dělníci nemají ani 1 Kč za hodinu a chtějí aspoň 1,20 Kč, myslíte, že vám na věčné časy postačí bajonety a kulky z četnických karabin?
Pánové, již jsem vám tu jednou řekl, že jsem nebyl ještě nikdy osobně na Žitném Ostrově, poněvadž mne tam partaj neposlala a jinak nemám volného času, ale ze Žitného ostrova - jen podle toho, jak mně nadáváte ve >Venkově< - pošle mně 30 kolonistů, kteří tam šli jako přesvědčení agrárníci, dopis s výkřikem: >Pane senátore, prosíme vás, ať odsud odneseme alespoň tolik, kolik jsme donesli. Jsme zbídačeni, ožebračeni o všechno a teď dostáváme exekuční soudní výpověď. Vystěhovali jsme se z baráčků a pozemků na Moravě nebo v Čechách, které naše rodiny držely staletí v rukou, a teď prostřednictvím takového pozemkového ústavu přicházíme o všechno<. Však víte, kdo v něm hospodařil. Dva roky nebylo možno vydati imunitním výborem v parlamentě poslance Macka. Je pravda, Macek byl soudem osvobozen, poněvadž byl příliš velkým exponentem agrární strany (Výkřiky sen. Šelmece), ale chcete s klidným svědomím, pane kolego, popříti, že ti, kteří okradli tyto kolonisty, vaši lidé, vaši političtí příslušníci, v tom pozemkovém ústavě skutečně nehospodařili tak, že jsou ti lidé zničeni? (Výkřiky sen. Šelmece.)
Já jsem mluvil včera v Topolné u Uherského Hradiště s jedním, který má 75 měřic příděl. Prodal v Topolné 20 měřiček, donesl tam přes 100.000 Kč, dře se tam několik let a povídá: kdybych alespoň polovinu z toho odtamtud odnesl. To jsou důsledky vaší pozemkové reformy pro drobné lidi. Proč? (Sen. Frant. Novák: Krise!) Pane kolego, promiňte, pak neznáte vůbec příčinu tohoto ožebračení kolonistů. Dobrou půdu, která má 1-2 metry ornice, rozdělili jste Reichům, Teitelhaumům a Sonnenfeldům a těm chudákům ukázali jste pouze rovinu, poněvadž byli většinou z horských krajů, kde jednu cestu do pole nebylo možno dělati bez dobré brzdy; oni myslili, bůh ví, co jim dáváte a z té bláhovosti se nepřesvědčili, že to nejsou roviny kolem Olomouce, Kroměříže, Oseku, v Zlatém Prutu nebo jinde, nepřesvědčili se o tom, že tam jsou učiněné písky, učiněný štěrk. Když přišla voda, zaplavila to zespoda, když přišlo sucho, uschlo jim všechno a teď jste jim nadiktovali, jaké si musí stavěti chaloupky. Donesli si tam 70.000 Kč, ale nadiktovali jste jim chaloupky za 140.000 Kč. Tito lidé vás dnes proklínají, vás i váš pozemkový úřad, proklínají ti lidé, které pobouřilo několik vašich agitátorů na slováckých dědinách, proklínají vás bez agitace komunistů, bez čtení komunistického tisku.
Mám několik případů z Moravy. V březnu jsem tam konal jeden tábor, kde bylo 1300 lidí, po druhé 1700; agrárníků v Uherském Ostrohu bylo přes polovinu. Proč? Šest obcí participovalo, dělalo si naději, že dostanou půdu z liechtensteinského velkostatku, těch Liechtensteinů, jejichž předek posílal dragonády na České bratry a všechny ostatní; kteří se vzepřeli římské reakci před 300 lety. A co se stalo se statkem 1150 měřic? Syndikát hodonínských cukrovarů čili, řekněme, Viktor Stoupal, velice intimní přítel naších ministrů z agrární strany, před nosem uchvátil tento statek - je pravda, že to byla práce Pozemkového úřadu, že byl propuštěn - ale za to se Liechtensteinovi ponechává 50.000 měřic půdy, ačkoli podle zákona o pozemkové reformě by neměl míti více než 1250 měřic.
Máte na Moravském Slovácku vaši agrární perlu - psali jste o ní ve >Svobodě<, lihovém Deníku a >Venkově< - Prušanky. Byla to skutečně vaše perla politická, měli jste tam skoro tři čtvrtiny voličů, starosta byl váš, všechno bylo vaše, agrární - a běžte tam dnes.
Byl jsem tam před měsícem pozván vašimi předními bývalými lidmi z agrární strany. Slibovala se půda. ale uchvátil ji sám syndikát čili Viktor Stoupal. Řeklo se, že se rozdělí lidem, ale zprostředkování provádí Agrární banka moravská. Ti lidé platí, platí, platí už čtyřnásobný obnos, než za jaký půda se brala velkostatkáři - a pořád nejsou vyplaceni. Důkaz toho je, že zelená vesnice, která má 3000 lidí, stává se vesnicí rudou, bez komunistických agitátorů, bez komunistického tisku, čili, vážení, takovýmto způsobem vy skutečně ten přerod popoháníte. My jsme říkali už před 5 lety, že nepomohou si drobní pracující zemědělci, než budou-li bojovati za novou pozemkovou reformu, v níž nebude rozhodovati ani Viškovský ani Voženílek, nýbrž ti, kteří půdu potřebují. (Sen. Sechtr: Mikulíček!) Ano, Sechtře, snad když ne Mikulíček osobně, tedy druzí Mikulíčkové se stejnými názory a ideami.
A co mám říkati o zemědělských dělnících, kteří byli vyštváni z půdy, ačkoli byli 40-45 let zaměstnáni na této půdě. Nedostali haléře odbytného. (Výkřik sen. Sechtra.) Pardon, pane kolego, rafinovaností přiděleni byli zbytkovému statkáři, který byl tak >bohatý< ku převzetí toho zbytkového statku, že neměl ani 3 páry koní a měl 500 měřic přiděleno. A poněvadž neměl koní, neměl potahu, dělníky přidělené k jeho statku propustil, dal statek do pachtu syndikátu hodonínských cukrovarů a tento syndikát je největší dravec půdy na Moravském Slovácku a největším neštěstím pro Moravské Slovácko. A vede ho kdo? Vede ho pán, jehož největší zásluha je, že bere dosti slušné dividendy z cukrovaru, že předseda správní rady Viktor Sloupal bere slušné dividendy ze Středomoravské elektrárny, která nám prodává proud v celkovém prodeji jenom o 10 mil. Kč dráže, než nám ho prodává Západomoravská elektrárna, (Odpor sen. Fr. Nováka.) Mne budete poučovat? Západomoravská prodává přece za 3,30 Kč a Středomoravská za 3,70 Kč a poněvadž prodává 25 mil. KW hodin za rok, je to právě diference 10 mil. Kč. To je zásluha těch vašich předáků!
Ale my vidíme, že nejenom třídně takovýmto způsobem utiskujete, nejen zavíráte, ale i vraždíte ty, kteří se vším právem brání a chtějí vybojovati to nejprimitivnější, větší skývu chleba.
Ale tu vidíte i rafinovanost proti jednotlivým národnostem. - Duchcov - kraj německý, Košúty - kraj maďarský. Před dvěma roky byl jsem na stávce zemědělských dělníků na Slovensku, a když ti Židáci v Trnavě, ten Teitelbaum a Sonnenfeid a Reich, chtěli se s dělnictvem vyrovnati, tu váš agrární předák Slezák, majitel cukrovaru ve Farkašíně, majitel tří dvorů, prohlásil před těmi třemi židovskými majiteli: Nepovolím, dělníci musí dělat za 8 Kč denně, musí dělat za odpadky. To řekl český vlastenec vůči dělníkům a vůči mně, když jsem s ním vyjednával o výši mzdy. Už ten Reich i Teitelbaum se chtěli dohodnout, ale vlastenec pan Slezák - kdo jste ze Slovenska, jistě ho dobře znáte - majitel cukrovaru a několika dvorů řekl: Za odpadky musí dělat dělníci, poněvadž tak jsme je zbídačili a zmrzačili, že bída je donutí, že budou dělat za to, co by třeba nežrali ani naši vepři. Takový názor má vlastenec na Slovensku na dělníky.
My zde vidíme, že v otázce osvobození Slovenska se velice krásně vybarvil i Slovák pan ministr dr Slávik. Byli utiskováni za Maďarska, ale bylo tam za Maďarska za 12 let postříleno tolik lidí?
Na Slovensku pořádáte manifestace proti utiskování Slováků v Maďarsku. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Výkřiky. - Sen. Šelmec: Ako to môžete srovnávať?) To je dobré... (Sen. Šelmec: V Černové padlo za 1 minutu 10 ľudí!) Já vím, ale byla to práce pana Hlinky, který to hnal na bodáky. Ale promiňte, pánové, zde vám úřední zpráva povídá: 60 lidí bylo na shromáždění a 13 četníků.