Já jsem před 2 lety svolal tábor lidu - zrovna dva roky ve svatodušní pondělí to bylo - do Trnavy. Bylo nás tam 1000 a četníků 50, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) ani jeden nedostal pendrekem, ani jedna rána nepadla a byl jediný zatčený, kterého mně okresní náčelník za půl hodiny propustil - a bylo tam tisíc dělníků a mluvil jsem půl hodiny, než se ke mně četníci dostali. Čili. Nebudete chtít tvrdit, že hladový, otrhaný, hubený a slabý dělník útočí na dobře vykrmeného, pendrekem, bajonetem, karabinou a revolverem ozbrojeného četníka. Ale i slovenský lid prohlédne práci jak pana ministra Slávika, tak Hlinky a Hodži, který je stokrát větší kamarád s Cyrilem Koburkem, než je kamarád s tím prostým venkovským zemědělcem, ať je to samostatný zemědělec nebo zemědělský dělník, kterého jste připravili pozemkovou reformou o mzdu, o zaměstnání a kterého, když se chce dostat poměrně aspoň na tu výši mzdy, za jakou pracoval před převratem u těch nenáviděných maďarských grófů, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Pánové, buďte bez starosti, to už před více než 30 lety řekl rakouský ministr: Bajonety jsou pěkná věc, ale škaredě se na nich sedí.

Každé násilí musí vyvolat reakci, protinásilí, a čím ostřeji budete postupovat, čím více budete zneužívat vašich vlastních zákonů, čím více budete promíjet jak úředníkům, tak celníkům zneužití úřední moci, ba dokonce zneužití zbraní, tím spíše se dočkáte konce.

Nesmějte se tomu příliš. Máte-li takový strach ze 60 demonstrantů, že musíte z nich 4 zabíti a 7 zraniti, co budete dělati, až bude demonstrantů 60.000? (Sen. Šelmec: Budeme sa biť!) Vy za hradbou policie. Nemáte ani kouska poučení z historie. Či myslíte, že velkou francouzskou revoluci přivodil Danton a Marat, myslíte, že velkou revoluci ruskou přivodil Lenin a Trocký? Ne, hrůzovláda carů v Rusku. (Sen. Šelmec: Zotročenost ľudu!) Ano, zotročenost lidu a vidíte: mene, tekel, ufarsin, (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

A na adresu sociálně-demokratických a národně-socialistických dělníků voláme my, komunisté, toto: Pryč od komerčních socialistů, pryč od socialistů válečných půjček, špiritusu, benzinu, uhlí a šleprů. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Jak vy, pánové, ze všech táborů si ustelete, tak si lehnete. Buďte bez starosti, že kolo osudu se před vaším terorem a pendreky nezastaví. Kolo osudu se točí, vy jste teď na vrchu a stejně jako vy to děláte s lidem, lid vám oplatí i s úroky a možná s většími, než vám čítá Preis. (Potlesk komunistických senátorů. - Výkřiky.)

Ještě moment, na to jsem zapomněl, abych vám citoval ne z >Rudého práva<, ale z časopisu, který má ve vládě 4 ministry a jehož socialistickými kolegy jsou také čeští socialisté, Trapl, Beneš a Franke. Prosím, je to >Právo lidu< ze dne 20. května 1931 a co tam píší a jak usvědčují z nepravdy socialistické noviny samého ministra vnitra? Ministerský orgán usvědčuje ministra z nepravdy. Píší tam: >Po té kozačině, co spáchala policie 19. května s trampy na Vinohradech...< Cituji to jen proto, abych ukázal, jaká víra může býti v úřední vyšetřování, jemuž jste zde tleskali, zejména když je pronášeno ústy ministra. Zde píší socialisté, sociální demokraté: >1. Je v souladu s instrukcemi, jež jsou dávány našim úředníkům, aby komisař při rozpuštění schůze vykřikoval: To je lůza?< - to píše ministerský list. >2. Jaké jsou instrukce pro případ rozpuštění desetitisícového tábora? Takový dav se nerozejde za minutu. Viděli jsme včera strážníky, kteří s pendreky v ruce bušili do klidných chodců, do ženy, jež vyběhla z domu, slyšíc hluk, kteří běželi bezohledně přes dívku, jež upadla, kteří prudkým poklusem na koních rozháněli lidi jdoucí jedině možným směrem do Prahy: Od pivovaru k vodárně.

Za třetí opakujeme první otázku v jiném znění: Neměli jsme příležitost slyšet oficiální formuli: >Ve jménu zákona se rozejděte!< Vidíte, jak usvědčují zde o taktice policie socialisté ministerští, že ani té formule, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy. - Místopředseda Klofáč zvoní.)..., že prostě hned běží, hned střílí a bijí pendreky. (Výkřiky komunistických senátorů.) >Když jsme vyšli ze zahrady do ulice, neslyšeli jsme formuli >Ve jménu zákona<. Za to však kolem nás křičeli strážníci: >Jen to řež, ať to padne!< Pane policejní presidente, je vaší zásadou snaha po tom, aby ve strážníku byl viděn symbol spravedlivého pořádku, nebo se cvičí policie ve starém prušáckém stylu: Pěstí do zubů?< Prušáci měli aspoň tolik hrdinnosti, že se bili pěstí do zubů, ale Vaše, když je v menšině, zbabělá policie - já to sám zkusil v Ostravě a v Hodoníně - když se dostalo do masy 5-6 četníků, nic jsme jim nedělali, ale tak se tlačili ven, báli se, ač jsme neměli revolvery, ani bajonety, tak se třásli, ale jak je jich 200 v sevřeném dvojstupu a za nimi ještě švadrona dragounů v helmách s vytasenými šavlemi a karabinami, to jsou hrdinové.

Tu píše vyloženě: >Chce-li naše policie býti taková jako pruská, pěstí do zubů, říkám, že ji nevychováte k tomu >pěstí do zubů<. Na to je zbabělá. Po zádech, to ještě, když člověk utíká.<

A na konec: >Nechápeme ovšem, proč, když pan zemský president Kubát udělal botu, jeho kolega pan policejní president Dolejš za to tluče nevinné chodce i demonstranty pendreky a koňskými kopyty po zádech<.

Prosím, to píše list 4 ministrů, list druhé internacionály. Je v tom zase kus jezovitismu, poněvadž tam byli biti i dělníci sociálnědemokratičtí a poněvadž dělníci si vymohli, návštěvou v redakci, tento článek. Ale kde je pan ministr dr Alfred Meissner, když jeho časopis tohle píše, proč nenařídí svým, jinak velmi bedlivým státním zástupcům, aby vyhladili (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) z řad policie, kteří šli přes dívku, která upadla, bili dívku, která vyběhla z domu, aniž by byla mezi demonstranty, kteří jeli na koních přes lidi, takže jim zlámali nohy a ruce?

Pánové, jak jsem řekl, buďte, bez starosti! Kola osudu se točí. Co lidu děláte dnes, když jste nahoře, to vám lid oplatí i s úroky. (Výkřiky sen. Chlebounové a jiných senátorů.)

Já jsem řekl v začátku o Rusku, že ta žena včera v Březolupech mi ukazovala poukázku, podle níž dostává měsíčně vyplaceno 1275 Kč, a to je čtvrtina mzdy mužovy. Kdybyste viděli tuto ženu, ženu zedníka, který dělá v Rusku! Málokterá vaše agrárnická panímáma tak vypadá. (Sen. Chlebounová: Tak to vidíte!) Čili nevykládejte o bídě v Rusku a o střílení. Podle vašeho lihového Deníku a podle vašeho >Venkova< v Rusku měly býti zastřeleny statisíce a miliony lidí (Tak jest!), ale najednou, jakmile vydána je statistika o sčítání lidu, Rusko má zvýšený počet obyvatelů největším procentem na celém kontinentu evropském a vy křičíte, že je v Rusku hlad. Předevčírem napsalo >Právo lidu<, že dělníci musejí odtamtud utéci hlady, ale také si stěžovalo, že tomu dělníkovi nedovolili převézti 62.000 rublů, což je přepočítáno na naše peníze Kč 1,045.000. >Právo lidu< tvrdí: S 15.000 Kč tam šel, ale 62.000 rublů mu zarazili na cestě. Zeptejte se redaktora >Práva lidu<, ať to vysvětlí. (Výkřiky sen. Šelmece. - Hlas: My víme výborně, jak to vypadá v Rusku!) V Rusku si Rusové udělají pořádek sami, my jsme zde k tomu, abychom bránili (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Na to jsme zde. Rusové dovedou dělati jiné věci vlastní silou, žasnete nad nimi vy, nad takovým traktostrojem atd. Povídají o tom s úžasem hospodářské části vašich časopisů, co nastane, když se jim to daří dnes, co bude za 3 léta. A proto nechte pořádek v Rusku tamějšímu obyvatelstvu. My máme za úkol, historickou povinnost, abychom přibíjeli na pranýř veřejnosti nedbání zákonů vašich, nedbání zákonů ústavních, poněvadž v ústavním zákoně stojí výslovně, že volnost shromažďovací je zaručena bez rozdílu náboženské a politické příslušnosti. Podle ústavy nemá práva ústavu měniti ani sám president státu, tím méně ministr, a tím méně nějaký policejní úředník na okresním úřadě. Měniti ústavu má právo jenom třípětinová většina parlamentu a senátu. Když ta ústava je zde, všecko to, co se stalo včera, ve znění ústavního zákona bylo (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Neužívejte těchto slov!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Neužívejte těchto slov! Já nevím, jestli zavraždění dělníků mám nazývati ctností. 60 lidí ohrožovalo 13 četníků. Vy jste, jak jsem již v začátcích řekl, slibovali zaměstnanost půjčkou 150 mil. Kč, vy jste slibovali zaměstnanost investiční, půjčkou 1300 mil. Kč, nezaměstnanosti neubývá, opačně, jí přibývá, průmyslové podniky po tisícovkách vyhazují dělníky z práce. Teď jsme dostali zprávu v rozpočtovém výboru, že máme hodinovou šibeniční lhůtu, abychom projednali tak zvanou konversní půjčku 1688 milionů Kč. Vy (Další slovo bylo usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučeno z těsnopisecké zprávy.) potom o demokracii a parlamentarismu a rozpočtový výbor, jeden z nejdůležitějších výborů, má šibeniční lhůtu 12 hodin, a to až po skončení plena projednati novou půjčku 1688 mil. Kč.

Pánové, skutečně hospodaříte od deseti k pěti. Ještě není květen pryč a již to bude dohromady 3 miliardy nových půjček. Ještě není květen pryč, a práce žádná a když chce dělník větší kus chleba, po těch, kteří by ho mohli dát, jde se na něj (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931. podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Kam jste to dopracovali? Rakousko za století udělalo 14 miliard dluhů a my jsme pětina jeho území, obyvatelstvem jedna čtvrtina Rakousko-Uherska, a už budeme míti s touto konversní půjčkou 40.000 mil. Kč dluhů. S pánem bohem! Pánové, co může následovat po hospodářském bankrotu? Myslíte, že budou zase stačiti Slávikovi policajti a četnictvo? Myslím, že nebudou. A pak nastane soud. Čekejte na něj. Víme, že jste o něm mnozí měli už moc divoký sen, ale ten nejdivočejší sen neodpovídá té skutečnosti, která musí (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. května 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z tésnopisecké zprávy.) nastati! (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Předsednictvo si vyhrazuje censuru řeči pana sen. Mikulíčka.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Bergman.

Sen. Bergman: Slavný senáte! Máme projednati >malý zákon přidělový<, zákon, kterým vydávají se další předpisy o právním poměru k půdě, přidělené z pozemkové reformy.

Podle tohoto zákona bude dovoleno přídělcům čili nabyvatelům půdy, vyjímajíc nabyvatele nedílů, propachtovati půdu nebo zciziti ji mezi živými nebo zatížiti, a to při výměře až do 5 ha nabyté půdy do 4 let, v ostatních případech do 10 let, počítaných od knihovního vkladu vlastnického práva, stal-li se však vklad práva vlastnického před účinností tohoto zákona, počítaných ode dne jeho účinnosti, jen se svolením státního pozemkového úřadu.

Je pravda, je to malý zákon přídělový, ale má velkou důležitost pro nabyvatele půdy, jako velikou důležitost má i návrh na změnu dalšího zákona, a to o výkupu dlouholetých drobných pachtů. Podle tohoto návrhu pozbývají platnosti různá omezení, váznoucí na půdě, získané výkupem z dlouholetého pachtu. Tak samočinně přestane platit předpis, že bez svolení státního pozemkového úřadu nesmí nabyvatel zciziti pozemek do 10 let, pozbývá platnosti ustanovení, že nabytý pozemek nutno podrobiti v případě potřeby řízení scelovacímu, a konečně, že majitel takového pozemku je povinen přijmouti místo něho pozemek náhradní, když mu jej nabízí pozemkový úřad z důvodu zamezení tříštění přídělů ze zabrané půdy. Tato omezení byla zapsána do knih pozemkových a nyní budou zrušena.

Dosavadní právní poměry k přidělené půdě byly velmi nejasné a komplikované a byly příčinou nesčetných nepříjemností, ba i škod. Úplná vlastnická svoboda, platící pro drobný příděl, těmto nepříjemnostem i škodám v budoucnu zabrání.

Že nejde o věc malou, vysvitne z toho, že do rukou nových nabyvatelů dostalo se až dosud přibližně 1,574.000 hektarů půdy, z čehož je přes polovinu, a to asi 826.000 ha půdy zemědělské. Z těchto 826.000 ha půdy připadá na drobný příděl a na nedíly - jichž nepatrný počet nepadá celkem na váhu - 77%. Zbývajících 23% připadá na zbytkové statky. Největším procentem na takto přidělené půdě participují zemědělské podniky malé a nejmenší - do 10 ha výměry -. V této kategorii také nejčastěji dochází k vlastnickým změnám, a proto právě malí zemědělci těžce nesli všechna dosavadní omezení, výhrady a podmínky, s přídělem půdy spojené.

Kdo po celá léta soustavně sledoval provádění pozemkové reformy a poměry v našem zemědělství dopodrobna zná, nemá v této chvíli, kdy se jedná o pozemkové reformě, vřelejšího přání, než aby co nejvíce urychleno bylo zaknihování přídělů. S povděkem kvituji v tomto ohledu snahu státního pozemkového úřadu, aby technické práce spojené se zaknihováním byly co nejvíce uspíšeny. Rovněž vítám, že i soudům dostalo se pokynů, aby zaknihovací akci nezdržovaly, nýbrž urychlovaly.

Zaknihováním i zákonem, o němž dnes jednáme, končí se jedna kapitola pozemkové reformy, která tu ještě před krátkou dobou byla středem nejživějšího zájmu, bohužel i politicko-stranické agitace. Budiž mi dovoleno při této příležitosti říci, že často chvěli jsme se obavami, kam vlastně pozemková reforma povede, když se při ní uplatňovala hlediska volebních a hlasových zisků, a nikoliv vždy zdravé ohledy národohospodářské.

Při akci tak obrovitých rozměrů jsou přehmaty, omyly a nedopatření vysvětlitelné. Ale nemusilo jich býti tolik, kdyby se byla pozemková reforma prováděla jen a jen s ohledem na zásady prozíravých národohospodářů, s ohledem na oprávněné žadatele a v neposlední řadě s ohledem na národ i státní zájem jmenovitě v pohraničních krajích. Připomínám to proto, poněvadž podnes není pozemková reforma na plných 100 procent hotova a značný úkol má státní pozemkový úřad ještě před sebou, pokud jde o akci lesní. Staly-li se mnohé chyby v minulosti, nedopusťme, aby nové byly páchány i nyní, na sklonku pozemkové a lesní reformy.

Právě nynější krise zemědělská nejlépe nám ukazuje, kde se chybovalo v ohledu hospodářském a sociálním. Ti, jimž půda byla přidělena, aniž k ní měli lásku, a kteří ji považovali za předmět dobré spekulace, ti dnes z ní sami utíkají, zatím co namnoze nedostalo se na uchazeče, kteří skýtali dostatečnou záruku za řádné hospodaření.

Chybovalo se také tam, kde přídělem půdy měla býti nahrazena ztráta existence těch, kdož byli ve službách velkostatků jako úředníci nebo zřízenci či dělníci. Pokud tito lidé sami se o půdu hlásili a měli dostatek finančních prostředků - těch případů bylo ovšem málo - nejeví se tu tak těžké následky. Hůře však to dopadá s těmi, jimž byla přidělena půda nejhorší.

Právě ve dnech nedávných s hlubokou účastí četli jsme v novinách zprávu o tragické smrti jednoho takového bývalého zaměstnance. Jde o případ v Jemnici na hranicích českobavorských. Majitel tamního zbytkového statku býval dříve zaměstnancem na velkostatku a jeho existence byla zajištěna. Přišla však pozemková reforma, byl mu přidělen zbytkový statek, o nějž nestál, ale který převzíti byl na konec nucen, neměl-li se vydati v šanc bídě, strádání a nekonečným útrapám a nejistotě o tom, co bude dál. Neměl však dostatek finančních prostředků, žil v prostředí úplně cizím, ba proti němu zaujatém, a nenalézal podpory ve své tísni. Byl to člověk dobrého založení. Ale neutěšené poměry vehnaly ho v zoufalství a šílenost. Zapálil statek, shořela i česká škola, kterou s toliko obětmi na česko-bavorském pomezí vybudoval a sám skončil život ranou z pušky.

Tento tragický případ měl by býti mementem! Je jistě velká řada bývalých zaměstnanců velkostatkářských, kteří dnes na přidělené půdě zápasí s nedostatkem a bídou. Nepřeháním, tvrdím-li, že jejich postavení je namnoze zoufalé, zvláště když mají spláceti dluh, platit úroky a vysoké daně. Přimlouvám se zejména u státního pozemkového úřadu a u berních správ, aby byly ohleduplny k těmto lidem, kteří skutečně nezaviněně dostali se do těžkého postavení a pro něž pozemková reforma neznamená - bohužel - žádné požehnání, ale naopak nepřetržitý řetěz těžkostí, nedostatků a strádání.

A jen tak mimoděk vzpomínám, jak nespravedlivě bylo proti těmto lidem svého času postupováno, když volajíce po ochraně své existence, nazýváni byli liechtensteinskými dragouny, panskými dráby a zaprodanci šlechty, ač jim nešlo o nic jiného, nežli aby sobě a svým dětem zabezpečili kus chleba, jak na to každý měl a má nárok.

Při tom ovšem netvrdím, že mezi novými nabyvateli půdy nejsou i mnozí, kteří si svůj osud zhoršili sami, aneb tací, kteří šli na půdu s úmysly spekulačními a snaží se ji opustiti v dnešních zlých dobách. Ti se ovšem udržeti nemohou, poněvadž, kdo nechce vydržet a udržet půdu pro svůj rod, musí na ní ztroskotat.

Je tu však ještě jedna kategorie lidí velmi postižených a poškozených pozemkovou reformou. Jsou to pensisté bývalých velkostatků, jsou to i vdovy po těchto pensistech. Jejich pensičky jsou nedostačující, skrovné a je velmi smutné, ba zahanbující pro nás, že v době, kdy děláme tolik sociálních zákonů a kdy mnozí div se nerozplynou samou láskou k malému člověku, pro tyto lidi malé a opravdu ubohé se nic nedělá a všechno volání jejich vyznívá až dosud marně.

Končíme-li dnes jednu z kapitol pozemkové reformy, dokončeme ji aspoň tak, aby nebylo nářku a proklínání. Napravme křivdy, které byly spáchány vědomě i nevědomě, a nedopusťme, aby pozemkovou reformu proklínala právě inteligence našeho zemědělského stavu.

A budiž mi dovoleno prostě konstatovati, že pozemková reforma nesplnila zcela svého úkolu ani po stránce národní. Nářky, stížnosti a bolesti, které se ozývají v kruzích našich hraničářů, jsou toho druhu a tak vážné, že nezbytně si vynucují, abychom na oprávněné požadavky zemědělců - hraničářů vzali plný zřetel.

Pozemková reforma provedla se v pohraničním území nejpozději, těsně před vznikem zemědělské krise. Půda i budovy byly oceněny přídělcům v tehdejších běžných cenách. Dnes z výnosu této půdy nelze krýti ani výrobní náklady, neřku-li případné úroky a splátky z dluhů. Považme jen, v jaké těžké situaci jsou naši přídělci na př. v kraji chmelařském dnes, kdy chmelnice se ruší pro vyloženou nevýnosnost. Těmto přídělcům byla půda přidělena za cenu, která odpovídala tehdejším cenám chmele a vůbec výnosu. Dnes tyto ceny klesly na minimum, o výnosu nelze ani mluviti a dluhy zůstaly. Naši hraničáři žádají - a já tvrdím, že žádost jejich je plně odůvodněna - aby aspoň pro dobu nynější krise byla zmírněna daňová břemena, aby kolonistům prominut byl desetiprocentní poplatek, aby upuštěno bylo na určitý čas od exekucí pro nezaplacené daně a aby tyto daně odepsány byly tam, kde by jejich vymáhání zřejmě zničilo existenci přídělců.

Jeví-li se kde potřeba levného, dlouhodobého úvěru, je to zde na prvním místě. Na případy zvlášť kritické mělo býti pamatováno zvláštní dotací ze stopadesátimilionového fondu, jejž jsme zde před nedávnem schválili za tím účelem, aby odvráceny byly nejtěžší důsledky nynější hospodářské krise. Ovšem, krám je sněden.

A mluvím-li již o potřebách krajů hraničářských, nemohu opominouti, abych se nezmínil o jedné bolesti na severozápadě Čech. Je to rekultivace pozemků zničených poddolováním.

Měl jsem již dříve příležitost o této věci zde mluviti, a činím-li tak dnes znovu, činím tak rád jednak na všeobecné přání z kruhů hraničářských, jednak z toho důvodu, že rekultivace devastovaných pozemků jest už velmi nutná. Vyčerpané uhelné doly se opouštějí a horník přichází o práci. Zachraňme ho pokud možno tím, že mu dáme kus půdy, kde by měl aspoň kus chleba zajištěný. Na podporu nezaměstnaných vydávají se značné milionové obnosy často zcela neproduktivně. Dejme část těchto obnosů na rekultivaci, poskytneme tím zaměstnání a výdělek lidem bez práce a z neplodné půdy uděláme půdu, která se stane živitelkou rodinám na ní hospodařícím.

Jen nerad zde konstatuji, že o nutnosti této rekultivace se stále mnoho mluví, ale podnes se té rekultivace příliš neprovedlo. Krušnohorské sdružení národohospodářské v Mostě už loni obrátilo se na kluby jednotlivých stran se žádostí a návrhem na rekultivaci devastovaných pozemků. Podle tohoto návrhu mají býti devastované pozemky uvedeny do takového stavu, který by umožňoval další jejich použití pro účely selsko-hospodářské.

Tato otázka je příliš důležitá, než abychom ji mohli nechat bez povšimnutí. Řešit ji musíme, a čím dříve se tak stane, tím lépe nejen z ohledu na naše hraničáře, ale i z celkových ohledů a důvodů národohospodářských.

A musím konstatovati ještě jeden zjev, ne právě vítaný. Ještě dnes, ba snad právě dnes, na sklonku pozemkové reformy, přiživují se na této reformě některé advokátní kanceláře, jejichž šéfové opírají se o mocné vlivy politické. (Slyšte!) Nebylo by snad potřebí si všímati příliš jednoho případu. Ale těchto případů je více. Lidé, jimž přiděleny byly zbytkové statky v nedostatečné výměře, jsou najednou na nátlak oněch advokátních kanceláří překvapování ještě dalším zmenšováním výměry ve prospěch politických exponentů. Uplatňují se tu různé vlivy a ony kanceláře předkládají palmární účty za provedení koupí a nájmů půdy, jež jsou zcela neúměrny finanční možnosti nabyvatelů zbytkových statků nebo pachtýřů.

Této činnosti jistých advokátních kanceláří měl by státní pozemkový úřad věnovat patřičný zřetel a nepřipouštěti ji.

Nesplnila-li pozemková reforma v ohledu národním plně všech našich očekávání, učiňme vše možné, aby zachováno a udrženo bylo aspoň to málo, co v pohraničních krajích ve směru národním bylo vykonáno, aby historie nás jednou přísně neodsoudila a aby naši hraničáři posíleni byli ve vědomí, že jsou doma, ve vlastním státě československém. (Výborně!)

Ke konci je mi potřebou v nejlepším úmyslu říci, jak hraničáři těžce nesou různá nevysvětlitelná propuštění ze záboru, jako Schönburgova Plešivce (Glatzen), s nímž se spojuje mnoho tolik různých pověstí a který měl z důvodů státních jako nejkrásnější část krajiny mariánsko-lázeňské býti získán pro stát.

A vzpomínám-li těchto pověstí, chci konečně ještě upozorniti, že by bylo velmi záhodno, aby pozemkový úřad vydal přesnou zprávu o koupi a hodnotě panství Křivoklátu. (Tak jest!)

Učiní-li tak brzy, zamezí šíření tvrzení, že se koupě stala na velkou škodu státu, který už v dobách této koupě nebyl v situaci právě nejlepší.

Bylo by ovšem nespravedlivé tvrditi, že při pozemkové reformě byly jen samé stíny a samé nepřístojnosti. Pozemková reforma přinesla mnohé dobrodiní zejména malým zemědělcům. Ale nepříjemné byly dosavadní předpisy o právním poměru k přidělené půdě. Tyto předpisy dnes projednávaným zákonem zjednodušujeme a jimi vlastnická práva nabyvatelů půdy rozšiřujeme. Bude to znamenat nesporně výhodu všem nabyvatelům půdy a z tohoto důvodu, poněvadž jde o zájem a prospěch širokých vrstev zemědělských, bude náš klub pro předlohu hlasovati. (Pochvala.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Přerušuji jednání.

Navrhuji, aby se příští schůze konala za 5 minut za účelem

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.)

Končím tuto schůzi.