Vážení pánové, je nebezpečí v tom, že ten úrok a úmor následkem zvýšeného dluhu nebo velkého obnosu, vypůjčeného se vyčerpá a spotřebuje celý tento fond a na základě toho už nezbude na ty nestátní silnice nic. (Výkřiky.) Myslím, že v této příčině je nezbytně potřebí, aby tam bylo jasně řečeno, že nestátní silnice musejí za každou cenu obdržeti určité odškodnění, poněvadž je samozřejmé, když ten automobilista musí odváděti daně do tohoto fondu, má také plné právo, aby ta silnice, kterou upotřebuje, byla z tohoto fondu také upravena. My velmi dobře víme, když se opravují státní silnice, což je hodně a hodně zdlouhavá práce, že převede se veškerý provoz na nestátní silnice. A tento provoz náš je vrácen na ty státní silnice. Ty nestátní silnice, okresní nebo obecní, jsou v tak desolátním stavu, že tamtudy není možno vůbec jezditi. (Sen. Kindl: Už ani s trakařem!) Ano, už ani s trakařem. A já bych chtěl, příteli, říci, že, když toto berete na lehkou váhu, že jste demagogové nejen zde, ale i venku, poněvadž malý drobný zemědělec, který má kravský potah, dnes po nových silnicích, upravených těmi emulsemi a všemi možnými čerty, jak se to nazývá, nemůže svými potahy dobře jezditi. Jestliže vy máte pouze ty, co jezdí s trakaři a ještě o půlnoci, my vám za ně děkujeme a za ty my se nebereme. My se bereme jen za ty, kteří jezdí ve dne a mají potah volský, koňský nebo kravský.

Je tedy vidno, že je nutná náprava, že je nutno zabezpečiti a že je nepravda, co bylo tvrzeno, že nemohla být dána kvota 180 milionů, jak zde řekl pan zpravodaj, z těch důvodů těm okresům, poněvadž neměly prostředky k tomu, aby mohly dát své, totiž aby mohly napřed podnikat a z těch 180 milionů Kč aby dostaly určitou náhradu, určitý příspěvek. Já předpokládám, kdyby byla bývala státní správa, ergo ministerstvo veřejných prací v tomto ohledu chtělo vykonati kus dobrého skutku, že nemělo práva zadržovati těch 180 milionů, nýbrž mělo povinnost rozděliti je mezi okresy na úpravu a opravu těch silnic, jež byly automobily zničeny. Tady je potřebí - a mohu to říci ze zkušenosti, poněvadž jsem z periferie Prahy - my zde vidíme za jeden den více automobilů skrz jednotlivou obec, třeba to byla nějaká zapadlá Lhota, než na mnoha a mnoha místech za celý rok.

Víme velmi dobře, jak blahodárně působí tento moderní vehikl, jakým způsobem ničí nás na venkově a naše komunikační spojení jedné obce s druhou. A proto je povinností státu v tomto ohledu, a bylo povinností všech stran, nesvádět to na tu linii politickou, nýbrž dát to na linii hospodářskou.

A jestliže se dnes neustále tvrdí, že musí být napřed upravena otázka mezd, otázka kolektivní smlouvy, úpravy, snad hodinové, také těch cestářů, já prohlašuji, že je potřebí v prvé řadě materiálu a peněz, aby i cestáři tam také měli co dělat, ne aby měli kolektivní smlouvu, mzdy a úpravu, ale aby tam také měli práci, aby to bylo ve prospěch celku, ve prospěch těch, kteří v tomto státě na silnice platí. (Sen. Kindl: Preisův, Weinmannův a Petschkův!) Ten tamtudy nejezdí, leda okolo tebe.

Vážení, tady je potřebí, abychom napříště vyvarovali se něčeho podobného a myslím, že budoucnost ukáže, je-li pravdou to vaše nebo naše.

Prohlašuji, že budoucnost to ukáže, tak jako se stalo při prvním zákoně, který již platí a který nyní se novelisuje. Prosím, tam bylo také zajištěno obcím a okresům, a co ty okresy z toho fondu dostaly? Vy sami dnes přiznáváte, že tam zbylo 180 milionů, které by se mohly dáti na práci pro okresy a ty okresy by byly zaměstnaly, ne toho Petschka, jak povídal, ne toho některého velkostatkáře, ale byly by zaměstnaly toho malého drobného člověka na venku. O to šlo. Ale vám ne, vám jde jenom o demagogii a o hospodářství tam, kde máte hotové peníze. Kde nejsou, tam se moc necpete, tam uděláte volnou ulici, tam se může dostat jiný, ale tam, kde jsou prachy, druhého nepustíte.

Vážení, je potřebí, abyste to nespojovali. A vy jste to již zde začali dělat. Začali jste zde hovořit o lihovém zákoně. Komu prospěje ten lihový zákon? (Sen. Mikulíček: Velkoagrárníkům!) Budou ti velkoagrárníci kopati brambory, budou je vybírati a dělati v palírnách ten lih atd. (Výkřiky komunistů.) Ano, nebo budou dělati v cukrovarech u řezacích strojů tito velkoagrárníci a budou strkati ty vozíky a něco podobného? Vážení, kdybyste se nechtěli dělati směšnými, jistě byste to zde netvrdili, poněvadž v první řadě je to opatření pro pracující lid, a druhá otázka zachování celého kapitálu u nás, ve státě. Co máte, prosím, z té úpravy silnice? Vždyť u nás na příklad na Dlouhé míli ke Slanému se opraví silnice u Slaného a musí se u Vokovic začíti znovu. Co z toho máte? Má z toho u nás někdo něco? Kdyby se použilo materiálu, kterého zde máme dostatek. (Sen. Stržil: Žulových kostek!) Ano, žulových kostek, je vyhověno, prosím, nejenom potřebě zemědělské, nýbrž také potřebě státu a jeho zaměstnancům. Ano, to je nutné. Ale vážení, já bych chtěl býti snad kacířem v tomto ohledu. Naše století je stoletím profesorů a techniků a ti nepřipustí nic, co by opravdu prospělo našemu státu a to je právě ta chyba. Ti se přesvědčiti nedají. (Výkřiky komunistů.) Vás tam postavíme a vy to nahradíte svým rozumem. Je nutno, abychom v tomto ohledu pracovali ve prospěch státu a ne ve prospěch některé jednotlivé politické strany a abychom měli vždycky a za každých okolností na zřeteli stát a jeho prosperitu. Týká se to především upotřebení materiálu na silnice, ale i tam, kde vy sabotujete a nechcete připustit v tom budoucím návrhu zákon ohledně toho lihu. To je také jedna etapa, jedna věc, která, prosím, hraje národohospodářskou roli velmi důležitou, totiž že místo toho, peníze posílati do ciziny za benzín, zůstanou tyto peníze zde u nás, třebas byly u těch nenáviděných vámi zemědělců, ale jsou zde, a ti zemědělci zase je předají vám.

Vážení, vy jste si trochu špatně vzali to heslo našeho milého presidenta k srdci, který prohlásil: Demokracie je diskuse. (Výkřiky komunistů.) Vy nás sice necháte diskutovat, ale sami chcete komandovat, a to je právě ten celý rozdíl v tom hesle, které náš veliký demokrat zachoval.

Takhle věci vypadají, pánové, a tomu se nechcete odnaučiti. Vy se v tak mnohých svých časopisech pustíte a řeknete: Safra, ti republikáni, a i zde je to viděti z těch útoků, to jsou lidé, kteří chtějí býti samostatnou kastou, ale nic se nenaučili od té demokracie. Ale já prohlašuji: Vy jste se nenaučili vůbec od té demokracie nic, vy jste se naučili jenom štvát a nadávat, v tom jste setrvali, a setrváváte neustále. (Sen. Kindl: U vládního koryta!) Zvláště dobře jste vycvičili v tomto ohledu své děti, které vám rostou přes hlavu a myslím, že mnohdy vám udělají těžkou chvíli. Vy jste je učili tak daleko, že dnes jsou nad vámi. Nepřerostou-li vám přes hlavu, nesmetou-li vás s povrchu, aspoň mnohou těžkou chvilku vám udělají.

Doufám ale, že přece přijde chvíle jasná u této partaje, že dovede prohlédnouti a dovede vás jako nezvedené děti pořádně zlohat a vy budete potom jinak poslouchati.

Proto je nutno, abychom při každé příležitosti, kdykoli jde o národohospodářské věcí, nespojovali je s otázkou jedné nebo druhé partaje, nýbrž abychom vždy a za všech okolností viděli a měli před sebou jako cíl zájem státu, zájem národa nade všechno. (Potlesk. - Sen. Kindl: Zájem třídy dělnické je nade všecko!)

Místopředseda Votruba (zvoní): Dále dávám slovo panu sen. Sehnalovi.

Sen. Sehnal: Slavný senáte! Myslím, že by bylo zbytečné, abych snad mluvil o tomto zákonu, poněvadž bych mluvil k uším hluchým. Vážení kolegové se všech stran uznávali, že zákon je nedostatečný, že by bylo potřebí velmi mnoho změn, přinášení větších obětí ve prospěch nestátních silnic, ale v důsledku politických poměrů a snad určitého justamentu nebylo věc možno projednati.

Jestliže jsem se přihlásil ke slovu, činím tak z toho důvodu, že zpravodaj, vážený pan kolega dr Karas, ve svém referátu dotknul se toho, že r. 1927 uznával jsem jako tehdejší zpravodaj rozpočtového výboru důležitost a přednost silnic státních před nestátními. Užil toho takovým způsobem, že se mi zdá, že to měla býti tendence, aby se nabylo snad přesvědčení, že tehdejší rozpočtový výbor, tedy tehdejší koalice a zejména naše strana, poněvadž náhodou byl jsem referentem, nedostatečně hájila samosprávné celky. Pan kolega citoval právě pasus z tehdejší mé zprávy, a to: >Tento špatný stav jeví se jak u silnic státních, tak silnic zemských i u velmi mnohých silnic okresních. Primát v této desolátnosti stavu drží silnice státní, snad i vinou toho, že zákonem postaralo se Národní shromáždění sice o zvýšení nákladů osobních, ale nenašlo prostředků na zvýšený náklad věcný.<

Aby bylo jasno a aby se to tendenčně nevyužívalo, opakuji, co tehdy jako referent, ne jako zástupce svého klubu, nýbrž jako referent rozpočtového výboru jsem uváděl o těchto věcech ve prospěch samosprávy v této zprávě dále: >Pokud jde o silnice nestátní, pozměnil rozpočtový výbor vládní návrh, kdežto podle, tohoto mělo býti nehledě k obecním silnicím v obvodu hlavních měst, účelem silničního fondu poskytovati příspěvky jen na zlepšení oněch nestátních silnic, které mají zvláštní význam pro dálkovou dopravu, nebo které by podle hospodářských a komunikačních poměrů kraje umožnily pravidelnou hromadnou automobilovou dopravu, mají podle znění, usneseného rozpočtovým výborem, býti sice v přední řadě podporovány silnice dálkové, není však vyloučena ani podpora na zlepšení silnic, které mají mimořádný význam pro dopravu silnic vůbec, třeba ne dálkovou.<

Vážený senáte! To jsou ony věci, které zde uvádím z toho důvodu, aby bylo viděti, že i tentokráte měl vážený senát zájem na nestátních silnicích a že chtěl nalézti cesty, aby bylo samosprávným celkům pomoženo. Jestliže jsme tak činili, učinili jsme tak v předpokladu, že sliby, které byly tenkrát dány zástupci ministerstva a zástupci vlády ve výboru, když se řeklo, že při nejbližší příležitosti, kdy bude otázka organisace politické správy řešena, bude se touto otázkou silnic nestátních, také tato věc zabývati.

Dále nám bylo slíbeno, že se již pracuje na novém silničním zákoně, který bude v nejbližší době předložen, a že se musí státi náprava a doplnění pro nestátní silnice. Dále bylo slíbeno, jak jsem již uvedl dříve, postátnění dálkových silnic. A vážený senáte, sliby ty nejsou splněny. Jestliže jsme přicházeli s určitými oprávněnými návrhy a jestliže bylo tolik starostí, že se na těch věcech nedá nic měniti, připomínám, že právě v r. 1927 byla také věc hotova, zákon byl připraven a předložen jako novela a přece se nám v řadě paragrafů podařilo, že zákon byl změněn a opraven, jak navrhováno. Tentokrát ovšem, ačkoliv jsme uznali, že je potřebí oprav, neměli jsme kuráže a odvahy také v zákoně to ukázati.

Nedivte se, vážení pánové, jestliže jsme měli jiné názory a jestliže jsme od r. 1927 čekali na splnění slibů denně, že nechceme věřiti v tomto okamžiku a nechtěli jsme věřiti novým slibům, ale měli jsme jedno přání a cítili jsme svatou povinnost učiniti zákon takovým, aby naprosto vyhovoval samosprávě, aby také ten poměr, který zde byl se strany kolegů uveden, že jsme opravili státních silnic přes 30% a nestátních teprve přes 3%, byl zlepšen. Není o tom potřebí více mluviti, je viděti tu nespravedlnost. Stát sám absorboval příjem, ale nechce z něho poskytnouti tolik, co by poskytnouti na nestátní silnice měl.

Panu kol. Karasovi, jako referentu, ještě připomínám, že tehdejší a dnešní poměry nedají se srovnati. Tehdy jako referent jsem uznával, že v té době jsou v nejhorším stavu silnice státní, ale tentokrát musím prohlásiti, že dnes je poměr opačný, že při desolátním stavu silnic státních a jejich opravách rozbíjejí se silnice nestátní a dnes není prostředků na jejich opravu. Jsem přesvědčen, že tento zákon je tak nedokonalý, že ne- státní silnice za 3 až 5 roků budou úplně rozvráceny a že my těžko najdeme prostředky, abychom z těchto rozbitých silnic nadělaly silnice, které by byly pro provoz schopné.

Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji dále slovo panu sen. Kroiherovi.

Sen. Kroiher: Slavný senáte! Myslím, že je jednomyslným přáním veškerého obyvatelstva v republice, abychom měli lepší silnice. Ale toto všeobecné přání není stejně důtklivé, pokud se týká jednotlivých druhů silnic. Jedny vrstvy, a těch je početně méně, třeba že by kapitálově vážily více, jsou ty, které kladou důraz na silnice dálkové, poněvadž po nich jezdí svými auty a proto také si vymáhají - a tu je viděti jejich váhu - že především jsou upravovány silnice dálkové, a to takovým způsobem, který v očích každého člověka z jiného okresu vzbuzuje jistou závisť. Na příklad v pondělí jsem jel do Prahy z Budějovic autem. Ne na svém, podotýkám. A tu jsem viděl, jak na jednotlivých úsecích mezi Táborem a Voticemi se probírá silnice až l m hluboko, s velikou námahou se rozkopává, tento materiál se vozí dále, kde je silnice proláklá, aby se tam udělala silnice rovná nejen ve směru jízdy, ale i horizontálně. Tedy je viděti zde, nač se klade váha největší. Je samozřejmé, že my venkovští lidé, kteří se na auta většinou díváme, pokud je u nás někteří lidé mají, že se užívají jenom na krátké distance v záležitosti obchodu a že máme jiný zájem než o tyto silnice dálkové, že si přejeme míti vybudované silnice okresní. To si musíme přát a budeme si to přát, ať se nám to vytýká a říká se nám za to cokoliv, a kdyby se nám to opakovalo, co se nám řeklo v rozpočtovém výboru, bohužel za mé nepřítomnosti, že je to republikánská, agrární nenasytnost. (Výborně!) Chtěl bych, pánové, říci, že tyto okresní silnice, které si přejeme míti vybudované, nejsou žádným způsobem reservovány pro agrárníky, nýbrž že po nich jezdí a mohou jezditi členové všech stavů a také členové všech stran. Náš požadavek není požadavkem stranickým, nýbrž náš požadavek je požadavkem venkova, a právě proto mne to tak rmoutí, že jednotlivé strany, které jindy říkají, že venkov není naší doménou, že je tam celá spousta jejich, vlastních příslušníků, že se při této příležitosti zachovaly lak chladně. Je pravda, že my máme zájem největší, vždyť máme také největší kontingent venkova ve svých řadách. Ale bylo by žádoucno, aby na druhých stranách bylo trochu porozumění, že tu není jen zájem stranický, nýbrž zájem venkova, a že by tedy měli s námi naprosto souhlasiti. Vždyť my také s vámi souhlasíme. Já na př. vyslovuji zde s tohoto místa jménem naší strany naprostý souhlas s referentem výboru technicko-dopravního, když říká ke konci své řeči - netvrdím a myslím, že stejného názoru bude celý slavný senát - že předloha o novelisaci silničního fondu by nemohla býti lepší. Tedy pan referent sám říká, že tu byla možnost zlepšiti tuto předlohu. Nuže, my jsme stejného názoru, jenže my jsme ji chtěli zlepšiti, ale vy jste nám v tom překáželi. Když jsme postavili my určité požadavky,... (Sen. Havlena: Ale jaké byly příčiny k tomu?)... Já na ty příčiny, pane kolego, přijdu. Vy sami přiznáváte, že jste vymítili, hlasování o předloze nedokonalé. Mohu vám říci, pánové, že pan referent praví dále: Chtěli bychom.... (Hluk. - Výkřiky.) Pane kolego, čím více mne budete vyrušovati, tím déle budu mluviti, ačkoli mám přání mluviti, stručně. >Chtěli bychom přinésti autonomii daleko více, než jí dává novelisace.< Nuže, pánové, jestliže pan referent říká >chtěli bychom<, tedy já pravím jménem naší strany, my jsme chtěli bez >bychom<. My jsme chtěli skutečně, ale to naše přání nebylo nám nic platné, vy jste nás přehlasovali a nyní dokonce nás ještě obviňujete z porušení koaliční loyality. Dovolte, abych vám něco řekl o té koaliční loyalitě. Co to je koalice? Řekl to Šrámek, a od té doby to kde kdo opakuje: Dohodli jsme se, že se budeme dohodovat. A dokud se všechny strany nedohodnou, tedy se žádná věc u nás neudělá. Já tu konstatuji, že k dohodě nedošlo v této věci a následkem toho podle zásad koaličních neměla tato věc býti ve výborech odhlasována. Ona mohla býti projednávána, ale neměla býti odhlasována dříve, než se mezi námi dojednala. Říká-li pan referent, že předloha byla dojednána mezi zástupci všech koaličních stran ve vládě a parlamentě, tedy prosím, to není tvrzení úplně správné. Toto bylo dohodnuto v poslanecké sněmovně mezi vládou a poslaneckými kluby, ale prosím, bylo to dohodnuto ještě s určitými podmínkami a tu v prvé řadě, pánové, copak my v senátě nemáme koalici? Copak, pánové, my jsme závislí na tom, co řekne poslanecká (sněmovna? Jestli jsme na tom závislí, a jestli dohoda poslaneckých klubů s vládou je pro nás diktátem, tak, pánové, seberme se ještě před prvním a jděme domů. Proto je přece dvoukomorový systém, abychom to my po případě mohli opraviti. (Výkřiky.) Já vím, že ten můj návrh nebude přijat, pane kolego, my musíme jednou ukázati, a to se častokráte stává, já zrovna sám ústy vašich stoupenců v koalici slýchávám občas nářek na pokles prestiže senátu, že vážnost senátu klesá, když uděláme věc, která se nám dává v poslední chvíli. Já s nimi souhlasím, ale přál bych si, aby oni souhlasili se mnou také v tomto okamžiku, že my v senátě máme zrovna taková práva, jako mají v poslanecké sněmovně a že usnesení koalice poslanecké sněmovny teprve tenkrát je pro nás závazné, když my jsme je potvrdili koaličním usnesením naším.

Dovolte, pánové, abych vám ještě řekl, když už se dovoláváte toho, co bylo usneseno v poslanecké sněmovně mezi poslaneckými kluby a mezi vládou, že tam také bylo usneseno, že v senátě se silniční předloha neprojedná, dokud nebude dosaženo dohody o míchání lihu s benzinem. Prosím, je dosaženo této dohody? My jsme trvali na tom, co bylo usneseno v poslanecké sněmovně, my jsme neporušili docela nic, a následkem toho všechno toto mluvení, jako bychom byli dělali oposici a frontu dokonce proti ministrům, to právě jest jen mluvení a nic více. (Výkřik sen. Havleny.) Pane kol. Havleno, tohleto bylo dohodnuto v poslanecké sněmovně a vy jste právě ve výborech trvali na tom, co bylo dohodnuto v poslanecké sněmovně.... (Výkřik sen. Sechtra.) Podle vaší logiky, pánové, bylo to pro vás také závazné. Já ovšem jsem toho mínění, že usnesení poslanecké sněmovny je věc vážná, které si musíme všímati, ale není to věc pro nás závazná. (Výkřiky soc.-demokratických senátorů a výkřik sen. Sechtra.) Kol. Sechtře, nač já se mám namáhat, abych vás oba překřičel?

A nyní, pánové, vám ještě něco řeknu. My jsme u nás v senátě také jednali. Já zde nebyl ten týden - bohužel jsem nemohl - ale vím, že se tu jednalo, že byla schůze koalice, do té schůze koalice přišel pan ministr veřejných prací Dostálek, ten zde slíbil jménem vlády, že na urovnání této záležitosti přinese předlohu zákona o rozšíření inkamerací okresních silnic, a sice v tom smyslu, nejen aby jich bylo více, nýbrž aby byly přebírány tak, jak jsou dnes, aby se okresům ulevilo, a mimo to slíbil, že se zvýší příspěvek okresů nikoliv o 40 mil., jak jsme my žádali, nýbrž o 10 milionů. A my, vážíce si této dobré vůle, jsme řekli, že jsme ochotni za těchto okolností hlasovati pro předlohu tak, jak je. (Sen. dr Witt: To není historická pravda!) Ale bohužel v lůně vlády nebylo o této věci dosaženo dohody včas, nýbrž vláda prohlásila, že si přeje, aby věc byla odhlasována tak, jak vyšla z poslanecké sněmovny, a ministr Dostálek byl pověřen, aby s námi dále jednal. Pánové, to je faktum. A teď prosím, k čemu došlo? Toto jednání nebylo skončeno a přikročilo se k jednání ve výborech s tím úmyslem, že minulý úterek budou ty věci také odhlasovány. Já jsem nebyl ve schůzi výboru technicko-dopravního, ale byl jsem ve výboru rozpočtovém, a páni kolegové, kteří jsou členy rozpočtového výboru, musejí mi dosvědčiti, že jsem se tam ujal slova a že jsem přímo prosil vládní koalované strany, aby netrvaly na tom odhlasování v úterý a že jsem tam prohlásil: Odložte hlasování na zítřek, po plenární schůzi se můžeme sejíti a (Výkřik sen. dr Witta.) - pane kolego, vy jste tam nebyl - budeme hlasovati tak, jak se dohodneme. (Opětné výkřiky sen. dr Witta.) Ale, pane kolego, počkejte, jako advokát musíte znáti species facti, počkejte, až vám přednesu fakta. A tu se, prosím, stalo, že jsme byli v tomto případě přehlasováni. My jsme odešli z rozpočtového výboru sem nahoru a bylo mně telefonováno z ministerské rady, že návrhy ministra Dostálka, jehož zásluhy v tomto směru rád uznávám, byly v ministerské radě přijaty. A my jsme následkem toho ihned uložili svým zástupcům ve výboru národohospodářském, aby pro tuto předlohu hlasovali. Co jsme mohli udělat víc? A kdyby se bylo vyhovělo mé prosbě v rozpočtovém výboru a bylo se hlasovalo ve středu v poledne místo v úterý večer, byli bychom v rozpočtovém výboru také hlasovali pro tuto předlohu. Chyba tedy nebyla na naší straně a také konstatuji.... (Sen. dr Witt: Dělali jste nátlak, aby se docílilo junktimu, a ne abyste zesílili fond!) Bez nátlaku se, pane kolego, ještě moc málo stalo. Je vidět, oč nám šlo. Šlo nám o ukázání dobré vůle, a jakmile se ukázala, byla s námi řeč. (Sen. dr Witt: To byla presse!)

V novinách bylo psáno, a také jeden z vážených kolegů na to ukázal ve své včerejší řeči, jako kdybychom bývali my demonstrativně nebrali účast na jednání plena ve středu. Nebyli jsme zde, byli jsme však v domě, byli jsme zapsáni, ale měli jsme svoji klubovní schůzi, a kdybychom chtěli demonstrovati v této záležitosti silniční, byli bychom počkali na včerejšek a dnešek. Minulá středa s touto věcí naprosto nesouvisela.

Tedy, pánové, my jsme zachovali koaliční zásadu: dohodli jsme se, že se budeme dohodovat, a žádali jsme, aby se rozhodovalo teprve po dosažení této dohody. Jestli se nám to vykládá jinak, nechává nás chladnými, a jestliže noviny dokonce psaly, že děláme frontu proti svým ministrům a že následkem toho je náš ministr Udržal unaven a že chce odstoupiti, tedy prosím, tuto radost přejeme každému, komu právě tato zpráva radost dělá. Bohužel, pro vás je falešná.

Ale i kdyby, pánové, hlasování anebo řečnění ve výboru bylo znamenalo frontu proti dotyčnému ministru, tedy já bych se vás zeptal, a bohužel, že tu není pravý adresát: Dělal posl. Pohl frontu proti svému Czechovi anebo řečnil v souhlase s tím Czechem? Na to bychom potřebovali tuze odpověď, a to proto... (Sen. dr Witt: Pohl nevykonával žádný nátlak!)... Pohl prohlásil jako člen vládní koalice, že naprosto jeho strana nemá žádného zájmu na mírových smlouvách a je proti nim, tedy důsledek toho je, že se postavil poněkud na křivo proti tomu stanovisku, které míti má.

A tu se domnívám, pánové, že otázka Pohlova je mnohem důležitější nežli otázka naše, neboť my jsme se lišili od vás ostatních pouze stupněm zájmu na téže věci, ale tady to je rozpor v zásadách. Domnívám se, že toto je případ, se kterým se koalice bude musit teprve zaměstnávat. (Sen. Havlena: Ve vládě stojí za Benešovým prohlášením!) A proč jste se rozčilovali nad tím, vždyť naši ministři stáli v ministerské radě také v jedné frontě. (Sen. dr Witt: Ale byl zde nátlak, který jste chtěli dělat!) Nic jsme vám nedělali, buďte bez starosti! Kdykoli jde o něco zemědělského, vždy děláme pressy. Kdykoli jde o něco průmyslového a dělnického, tak s námi jednáte jako v bavlnce.

Ale přicházím ke konci a prohlašuji: Jest jistě vážný okamžik v životě koalice. Až dosud jsme si říkali. Koalice znamená: Nic se nebude dělat proti vůli kterékoli strany. Jakmile jediná strana v koalici něco vetuje, musí býti dále jednáno a proti její vůli se to nesmí uzákoniti. Jestli chcete to udělati tak, abychom v koalici hlasovali a přehlasovávali. prosím, pánové, o tom je možná také dohoda. Ale napřed bychom se o této zásadě musili dohodnouti a udělati si na to určitý termín, do které doby by se ta dohoda změniti nemohla. Je otázka, kdo by toho více litoval.

Prohlašuji jménem našeho klubu, že budeme hlasovati pro usnesení poslanecké sněmovny, že budeme hlasovati také pro resoluce, a to tím spíše, poněvadž resoluce vámi podané obsahují z části to, co jsme my chtěli míti v zákoně. Tedy my jsme chtěli, aby to bylo uděláno od kováře, vy jste se spokojili s kováříčkem. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Pořad řečníků je vyčerpán, rozprava je skončena.

Byl mně podán dostatečně podporovaný pozměňovací návrh sen. Jančeka a druhů, resoluční návrh sen. Donáta a druhů, sen. Zimáka a soudr. a sen. dr Kovalika a druhů a návrh sen. Donáta a druhů.

Žádám o jejich přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Pozměňovací návrh sen. Jančeka a druhů:

Čl. V, § 5 zák. č. 116/1927 Sb. z. a n., bod 2. sa mení, doplňuje a bude znieť takto:

2. Ročná čiastka 180,000.000 Kč počínajúc rokom 1931 a 200,000.000 Kč počínajúc rokom 1941 na příspěvky k zlepšeniu ciest neštátnych uvedených v § 2, z ktorého obnosu obdrží ročite Slovenská krajina 33¹/₃%.

Resoluce sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, inž. dr Botto a druhů:

Podepsaní navrhují: Slavný senáte, račiž se usnésti:

1. Vláda se vyzývá, aby uvažovala o tom, aby celá agenda podpor okresních silnic byla přenesena do okresních výborů, resp. zemských výborů.

2. Vládě se ukládá, aby provedla pokud možno v dohledné době inkameraci okresních silnic.

3. Vláda se vyzývá, aby ve vhodné době uvážila, do jaké míry jest možno zvýšiti kvótu ze silničního fondu pro nestátní silnice.

4. Vláda se vyzývá, aby v příhodné době, a to pokud možno nejkratší, připravila návrh zákona, kterým snižují se o 50% sazby daně z automobilů pro živnostníky, kteří po živnostensku provozují automobilovou dopravu osob a zboží.

Resoluce sen. Zimáka, Ant. Nováka, Kříže, Havleny, Nentvicha, Filipínského a soudr.:

Ministerstvu veřejných prací se ukládá, aby při zadávání silničních prací vždy zvláště bylo dbáno toho, aby firma, které práce jest zadána, byla závazně povinna dodržovati kolektivní smlouvy dělnické v obvodě obvyklé a sjednané.

Slovenská výhoda podnikatelů, dle níž mohou veřejné práce býti zadávány slovenským firmám, jsou-li i o 5% dražší, nechť se projeví i v dělnických mzdách. Při najímání dělnictva budiž brán především zřetel k dělníkům domácím a nejbližšího okolí.

Rezolučný návrh sen. dr Kovalika a druhů, aby vláda, poťažné patřičné ministerstva podávaly polročné zprávy a přesné vyúčtovanie Národnému shromaždeniu o investíciách, statných dodávkách, vodohospodárských, cestných a melioračných fondoch pre Slovensko zvlášť.

Odôvodnenie.

Poneváč zkušujeme, že nie len na investíciách a statných dodávkach nedostáva sa Slovensku prislúchajúcej kvôty, ale ani z vodohospodárského, cestného a melioračného fondu nedostane Slovensko zodpovedajúce obnosy a preliminované sa nespotrebujú, a poneváč záverečné účty, ktoré po rokoch sa predkládajú ku schváleniu, tratia na význame a účinku: vyzýva sa vláda, poťažne patričná ministerstva, aby Národnému shromaždeniu polročne podávaly presné zprávy a dôkladmi podepreté zúčtovanie o prevedených a previesť sa majúcich investíciách a štátnych dodávkach, taktiež o upotrebených a upotrebiť sa majúcich vodohospodárských, cestných a melioracných fondoch pre Slovensko zvlášť, aby bolo zrejmé hospodárenie pre Slovensko podľa odhlasovaných národohospodárských zákonov.

Návrh sen. Donáta, Habrmana, dr Kloudy, dr Hellera. dr Karasa, Kahlera, inž. Havlína, Thoře a druhů:

Podepsaní navrhují, aby resoluce, otištěná ve zprávě technicko-dopravního výboru a výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o silničním fondu, tisk 445, označená čís. 5, a jež přijata byla toliko výborem technicko-dopravním, byla vrácena k opětnému projednávání jak výboru technicko-dopravnímu, tak i výboru rozpočtovému.

Dále navrhují, aby v téže zprávě resoluce otištěná pod čís. 6, odkázána byla výboru rozpočtovému k novému projednávání.

Místopředseda Votruba (zvoní): K doslovu se přihlásil zpravodaj technicko-dopravního výboru, pan sen. inž. Marušák. Dávám mu slovo.