Pánové, tato politika se mstí na vás již v dnešní době a v budoucnosti se na vás bude mstíti tím více. Žijeme v době nejakutnější hospodářské krise, kdy už nejsou z nejprimitivnějších práv - opatřiti práci a chléb - vyřazeni jen dělníci rukou a dělníci ducha, ale kdy už krachují statisíce malorolníků a maloživnostníků. Je tomu 4 měsíce nebo něco přes 4 měsíce, co jsme zde schvalovali investiční půjčku, která měla zmírniti důsledky hospodářské krise, půjčku 150 mil. Kč. (Sen. Kindl: O to už se rozdělili, nemají nic!) Už je to rozděleno, ale krise nepovolila a nezaměstnanost se nesnížila. Není tomu dávno, co jednalo se zde o investiční půjčce 1.300 mil. Kč, ze kterých podle kapitalistických a sociálfašistických novin zbývá už dnes jen 250 mil. Kč. I kdyby byly podniknuty investice za těch 250 mil. Kč, větší část této sumy přijde na koupi materiálu - připomínám jenom, že se stal nejeden případ, že polovina nákladu na regulaci vyžádala si stavba mostu přes regulaci. Odpočítáte-li ohromné částky za plány a dozor, nezbude pro mzdu dělníků, jimž investiční půjčka měla pomoci ku práci, ani těch 65,650.000 Kč, které při emisi této investiční půjčky vydělali upisovatelé, hlavně banky, které nejvíce podle "Wirtschaftu" mrzely kapitály uložené bez úroků v tresorech bank. Tedy krise je ohromná, pociťujeme ji i my malorolníci, kterým spekulanti po žních, když jsme byli donuceni platiti úroky, daně a opatřiti děti potřebným šatstvem na zimu, nemohli dáti více než 90 Kč za žito, 120-130 Kč za pšenici a dnes, kdy drobný malozemědělec potřebuje dokoupiti, co mu schází k výživě rodiny, poněvadž byl nucen na podzim odprodávat, spekulace mu zdražila vlastní obilí, o 30, 40 až 50%. Dnes v době krise povoluje státní úřad v Bratislavě zvýšení ceny chleba a lichváři i zde žádají vládu, aby povolila zvýšení cen chleba, a to zrovna o celou korunu na 2.45 Kč. Není to vyložené zlodějství, co se děje s námi pěstiteli řepy, kteří jsme dnes hospodářskou bídou nuceni dělat smlouvu s cukrovary na 10.75 Kč za 1 q cukrovky a prý, když cukrovary nedocílí za surovinu 75 Kč za 1 q, budeme povinni podle smlouvy ještě slevit z 1 q cukrovky 1.07 Kč, čili za 1 q cukrovky, ze kterého se normálně vyrobí 17 až 18 kg cukru a za dobré konjunktury, když cukrovka zraje v suchu, až i 19 kg cukru, dostane pěstitel řepy 9.68 Kč, ale 1 kg cukru bude kupovat za 6.40 Kč.

Vážení, není to přímo darebáctví, jinak to nemohu nazvat, když potom píšete v časopisech o ruském dumpingu? Není to vyložený dumping, když na schůzi řepařů mluvil předseda - tuším Melíšek se jmenoval - že jsme loni prodávali za hranice cukr po tři měsíce - mám to schováno z hospodářské části "Venkova" - až za 65 hal. 1 kg, ale uvnitř tohoto státu ti, kteří na cukrovce dřou, kteří se dřou na poli přípravou pro tu cukrovku - jakmile se ukáže první zeleň cukrovky v přírodě, už se v ní rolník hrabe a hrabe se v ní do září, října a někdy i do prosince - musí kupovati cukr za obnos desetkráte tak velký, za jaký dostanou cukr spekulanti vídeňští, berlínští, londýnští, pařížští a jiní. A pak mají ti pánové z vládní koalice, ať jsou zelení, červenobílí nebo růžoví, ještě drzost mluviti o dumpingu ze Sovětského svazu? Je potřebí horšího dumpingu, než který provádíte s cukrem? (Sen. Sechtr: Ale nezlob se!) Nezlobím se, Sechtře, ale nemohu za to, že nemám v žilách syrovátku. Víme, že celý váš velkokoaliční aparát je do krajnosti rozvrzán. (Veselost.) Nemůžete se dohodnouti o nejprimitivnějších věcech a hlavně - promiňte mně ten výraz - nemůžete se dohodnouti o tučných žlabech v jednotlivých bankách, správních radách a jiných placených funkcích. Bitka o nástupce ministra financí to jasně ukázala. Engliš odešel, onemocněl. Nevím, mám-li tak zdravé nervy jako on; musím se každý týden rváti s policií - někdy obrazně, ale někdy opravdově - a spávám pohodlně doma na posteli 3-4 noci v měsíci. Ale Engliš onemocněl politicky. Byl exponentem jedné kapitalistické skupiny, která vede boj s druhou kapitalistickou skupinou, a poněvadž Engliš nebyl ochoten té druhé kapitalistické skupině poskytnouti tolik, co poskytl té první, odešel. Víme jistě, ať se vrátí, nebo nevrátí, že svůj výměnek ve stáří nemusí prožívati jako zemědělský výměnkář při bramborách na loupačku a kyšce, čili, jak v Čechách říkáte, kyselém mléku nebo neomaštěném zelí. Víme velmi dobře, jak se dovedou banky za úsluhy, které ministr financí ze státních prostředků poskytne, odměniti. Dokladem toho byl malorolník, který šel do politiky o málo bohatší než já a který skončil milionovým příjmem. Poslední dobou měl pohřeb.

Engliš odstoupil, poněvadž dva dravci, skupina Anglo-banky a skupina Preisova, nemohli býti plně uspokojeni. Nebylo na to dosti prostředků a přece by to přímo křičelo, kdyby se na takové stamilionové dary, jako dostala Anglo-banka, dělala ještě zahraniční půjčka. Při této krisi, při této rvačce o tučné žlaby, která vás rozvrací, kdy svoláváte schůzi tohoto shromáždění na 4. hodinu po poledni, ale o půl šesté ještě nemůžete svolati ani předsednictva klubů, říkáte nám, že to v té vaší koalici pěkně hraje, že tam máte dobrého dirigenta. Nikoliv! Dirigenta vůbec nemáte. Každý hraje svou a poněvadž je hra falešná, snaží se jeden druhého čím dále tím více ošiditi a překřičeti. (Sen. Sechtr: A ty točíš klikou. - Veselost.) To bys musil jíti do Brušperku, tam točí starosta na náměstí klikou. Ty bys se tam hodil, abys točil klikou. Já budu klikou točit, až nebude Udržal ministerským předsedou, až tu bude Šmeral předsedou lidových komisařů. (Výkřiky sen. Sechtra. - Veselost.) Buďte bez starosti, ženete to, Sechtře, tak rychle na náš mlýn, že nevíte dne ani hodiny, kdy se vám to vymkne z rukou. Sechtře, já jsem nebyl nikdy na Žitném ostrově a najednou dostanu ze Žitného ostrova tam od Komárna přípis od 30 rolníků, kteří mne znají jen z toho, jak mně nadáváte ve "Venkově" a ve "Večeru" a povídají: "Pane senátore, přijďte se podívati na vlastní oči, jak jsme postupem jak státního pozemkového úřadu, tak i dalším postupem ožebračováni i o to, co jsme sem do kolonií donesli." Vy nedbáte toho hlasu. Myslíte, že převrat, jako se zjevil před carem nebo před Alfonsem XIII., najednou spadl s nebe? Ale vy připravujete ohromný převrat svým počínáním protilidovým a podporou kapitalismu. Váš celý lék na řešení bídy je, kapitalistům slevovat a rolníky a živnostníky bez milosti exekvovati.

Měl jsem tu před 5 nedělemi řeč při své imunitce a protože náhodou "Lidové noviny" - povídám náhodou, jistě to nebylo úmyslně - napsaly asi 7řádkovou poznámku, že Mikulíčka poslouchal senát, na třetí den přišli ke mně továrníci-obuvníci, kterých jsem neznal, a řekli: "Pane senátore, nejen to, o čem jste mluvil v senátě, ale jsou i jiné věci, jak ministerstvo financí chrání ubíječe drobných živností."

Ve Zlíně u Bati je na 60 mil. Kč na kontě. Dělníci z nich nezaplatili daň, poněvadž jich nedostali do rukou, a ani jich do rukou nedostanou. Baťa nezaplatil daň, poněvadž tvrdí, nejsou moje. Čili 60 mil. Kč klidně obrátí do roka několikráte. Výroba obuvi není výroba zemědělská, aby se jednou naselo a jednou za rok sklízelo. Ve výrobě obuvi, když je odbyt, obrátí se kapitál do roka i šestkráte. A tu pan Baťa, věda, že do toho vrtám, přišel a navštívil p. ministra fin. Engliše. Pan ministr financí dr Engliš byl velice dobrým přítelem Tomáše Bati ze Zlína. Tomáš Baťa může ubíjeti konkurenci, protože má proti ní náskok všech daní - když je sečtete - dohromady ročně 100 mil. Kč. Pan ministr dr Engliš přiznal mi sám v rozpočtovém výboru senátu, že na r. 1930 měl Baťa vypočtený zisk 81 mil. Kč, čili počítáme-li 4¹/₂% daně z výdělku, činí to celkem 3,645.000 Kč přímých daní, ale celý Zlín má na r. 1930 předpis daně pro obecní přirážky pouze 744.794 Kč. I kdyby bylo pravda, co mně řekl Engliš - 81 mil. Kč - byl by musil dát Baťa do obecní pokladny přes 7 mil. Kč, a tak dal celý Zlín půl druhého milionu.

Tyto věci řvou a pobuřují, ani ne tak dělníky, jako malé rolníky a malé živnostníky, u nichž se vidí všechno, co sní a co utratí, a když unikají miliony a miliony, to se nechává plavat.

Zde živnostenský senátor Thoř dokazoval, že Baťa má na obratové dani z polotovarů při vlastní výrobě náskok denně 200.000 Kč proti konkurenci. Při 250 pracovních dnech - víte, co to je? Ale Baťa udělá návštěvu u pana ministra financí! A poněvadž továrníci mají větší známosti v ministerstvu financí než komunistický senátor, tak mně přišli říci, že pán dr Engliš nechtěl vyhověti plně Baťovi, protože přece jen mohl by býti rozcuchán nešetrně ať poslancem nebo senátorem té nenáviděné bolševické strany. Ale dal jemný pokyn své byrokracii, aby Baťovi k jeho žádosti, aby mu bylo posečkáno se zdaněním 60milionových kont, posečkala. Co to znamená? Vy nemáte na to žádného léku, abyste přitáhli k povinnosti ty, kteří mají prostředky k léčení této krise, nýbrž váš jediný lék je v persekuci. V neděli moji soudruzi ohlásili tři schůze: ve Vizovicích, Slušovicích a Rakové. Vizovice mají 3.000, Slušovice 1.500 a Raková 600 obyvatel. Proto, že to ten ohlašovatel dal na jednu listinu, zakázala okresní politická správa konání těch schůzí. Do takové, promiňte mně ten výraz, pitomosti, zabíhá ten úřad. Kde to stojí v zákoně, že musí ohlašovatel, když ohlašuje 10 schůzí, 10 archů papíru vložiti do té obálky? A když jsme si ve Vizovicích udělali schůzi důvěrnou na § 2, tu dva četníci, náměstek starosty a policajt přišli na schůzi. Všechny věci byly v pořádku, já jsem pánům ukázal dvéře, a oni musili jít, poněvadž schůze byla důvěrná, věrně podle zákona.

Dovídáme se, že je zakázán projev 1. máje v Uh. Skalici a Prešově. Pánové, 1. květen probojoval proletariát proti všem i těm nejreakčnějším a absolutistickým vládám ve všech kapitalistických státech. A proto my zde s tohoto místa vyzýváme vládu, aby jasně prohlásila, zda tyto zákazy jsou počátkem všeobecného zákazu májových projevů revolučního proletariátu a zda vláda schvaluje libovolné porušování ústavních zákonů o právu shromažďovacím, spolčovacím a o právu svobody tisku se strany okresních úřadů. My ptáme se, má-li vláda v úmyslu na 1. máje letošního roku postupovati podle vzoru sociálně-demokratického policejního ředitele v Berlíně, Zörrgiebela, který přes to, že strana, která dnes může po zradě svých zásad strpět takového Zörrgiebela, také v jasné své lepší minulosti bojovala za právo na 1. květen, na právo za demonstrace a manifestace proletariátu, nechal postřílet desítky dělníků na ulicích Berlína. My vám zde prohlašujeme s plným vědomím své odpovědnosti, ale také svého odhodlání, že nedáme si od nikoho, byť by celý vládní aparát byl uveden v pohyb, to, co proletariát celého světa na 1. máj proti ochráncům kapitalistických parasitů vybojoval, od nikoho sebrat. Ať vláda dělá, co umí, ale odpovědnost, jestliže přikročí k nějakým násilným činům proti proletariátu na 1. květen, proti té tradici dělnické, kde dělník měl jednou za rok svůj vlastní svátek, kde z vlastní vůle demonstroval a manifestoval, jestliže vláda něco podnikne, ať následky si přičte sama sobě. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Přejí si páni zpravodajové doslov?

Zpravodaj sen. Šťastný: Vzdávám se slova.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vzdávám se slova.

Předseda (zvoní): Páni zpravodajové vzdávají se slova. Budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak jest otištěno ve zprávě výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Přikročíme k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

Zpravodaji jsou: za výbor technicko-dopravní sen. inž. Havlín, za výbor rozpočtový sen. Zimák.

Uděluji slovo zpravodaji za výbor technicko-dopravní, panu kol. inž. Havlínovi.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Vážený senáte! Ve stavebním investičním programu státních drah podle zákona čís. 235/20 Sb. z. a n. zahrnuta byla výstavba dráhy Červená Skála-Margecany, po níž volalo Slovensko od počátku naší samostatnosti. Dráha tato spojiti má účelně velikou oblast Slovenska navzájem a má nejen význam hospodářský, ale též řeší naléhavou a důležitou otázku železničního spojení ve smyslu politicko-geografické polohy tohoto státního území. První část této výstavby byla již zadána a nyní ve druhé epoše má se použíti v úseku Mníšek-Margecany trati místní dráhy v údolí Gelnice. Po dokončení stavby dosáhne se pak dálkového spojení, vyznačeného linií Margecany-Červená Skála-Březno nad Hronom-Báňská Bystrica.

Je tudíž samozřejmo, že dříve, než se přikročí k pokračování ve stavbě, nutno je převzíti do státního majetku trať místní dráhy v údolí Gelnice. Tato místní dráha byla koncesována koncesní listinou ze dne 14. září 1881 a byla vybudována v úseku Margecany-Gelnice jako dráha s normálním rozchodem, v úseku Gelnice-Smolník pak jako dráha úzkokolejná. Celková její provozní délka činí 33 km.

Zestátněním této místní dráhy buduje se pevný podklad k další výstavbě trati z celostátních důvodů velmi důležité a současně se dosahuje úspory na zálohách a výdajích societních. Země Slovenská plným právem požaduje výstavbu takovýchto tratí, jež by usměrňovaly racionelně veškeren pohyb směrem ke hlavnímu městu republiky a zajišťovaly nový hospodářský rozvoj a rozmach těch oblastí, jež posud postrádaly dobrého spojení se světem.

Z těchto důvodů doporučuje technicko-dopravní výbor slavnému senátu, aby schválil osnovu zákona tak, jak byla předložena, beze změny. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, panu sen. Zimákovi.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Nový štátny útvar Československej republiky vyžaduje si scelenia železničnej sieti tak, aby táto mala smer z východných zemí k zemiam západným. Nútnosť toho bola známa od počiatku obnoveného štátu. V povedomí tejto nutnosti bol prijatý zákon už v roku 1920, vyšlý vo Sb. z. a nar. pod č. 235/1920.

Medzi najnútnejšími stavbami železníc, podľa tohoto zákona uvedená je stavba spojovacej železničnej dráhy Červená Skala-Margecany. Stavba sa odďaľovala pre finančné ťažkosti. Teprv na rok 1931 došlo k zadaniu prvého úseku tejto stavby, a to na úpenlivé naliehanie tak politických ako hospodárských činiteľov so Slovenska. Časť úseku tejto novobudovanej železničnej dráhy tvoriť bude železničná trať v údolí rieky Hnilca - tiež Gelnica zvanej - ktorá dráha je majetkom súkromnej spoločnosti. Je najvyšší čas, aby táto železničná dráha prešla do majetku štátu. Stáva sa tak od 1. januára 1931 smluvou sjednanou medzi Československou republikou a účastinnou spoločnosťou Miestnej dráhy v údolí Gelnice - Hnílca -, ktorá smluva bola podpísaná v Bratislave 16. decembra 1930 a čaká na legislatívne schválenie.

Dlžka menovanej trati až po Smolník je 33 km. Kupná cena je 1,877.099.52 Kč s 5% úrokovaním od 1. januára 1931. Jeden km príde na 56.689 Kč. Štátna správa ušetrí soštátnením ešte ročný výdaj asi 30.000 Kč, ktoré skôr platila na úhradu spoločenských výloh. Štát preminia síce spoločnosti dlžobu z titulu posočkania, ktorá obnášala do konca roku 1929 25,415.130 Kč, avšak to je pasivita, ktorá by bola prišla na ťarchu štátu aj vtedy, keby dráha bola od počiatku soštátnená. Ku zmenšeniu pasivity, resp. docieleniu aktivity môže doísť vtedy, až na celom novobudovanom úseku Červená Skala-Margecany bude provoz premávkový.

Je treba konštatovať, že kúpa je pre štát výhodná, najmä pri povedomí toho, že tento úsek je nevyhnuteľný pre spojenie Červenej Skaly s Margecanmi.

Schodky spoločnosti do konca r. 1923 boly 7,787.343 Kč a uhradzoval ich štát z prostriedkov mimorozpočtových. Predložený návrh zákona má zmocniť ministra financií nahradiť tento obnos z výťažku so štátnych pôžičiek, okrem lósovej pôžičky pre stavebný ruch. Schodky spoločnosti vzniklé rokom 1924 a ďalej hradené sú podľa finančných zákonov príslušných rokov. Kupná cena idie na účet stavby železničnej dráhy Červená Skala-Margecany, stavba ktorej sa tohoto roku začína a čaká sa až na horehronských vrchoch zmizne sneh. Ovšem zasa sme znepokojovaní chýrami, že pre finančné prekážky nemá sa využiť preliminovaný obnos 27,950.000 Kč, lež udajne, že ostane na túto stavbu sotva 10 mil. Podľa mojích informácií je dosiaľ prihlásené viac ako 2000 robotníkov, ktorý netrpezlive a môžem hovoriť, že hladove čakajú na prácu, ktorá im má doniesť chleba. Veľmi úpenlive apelujem na povolaných činiteľov v ministerstve železníc a na pána ministra samého, aby nedošlo ku sklamaniu toho ľudu a aby sa to, čo je preliminované na stavbu tejto železnice, sa tejto stavbe opravdu tiež dostalo. Zajtra, vo štvrtok, objaví sa opätovne v ministerstve železnic deputácia zo Slovenska v dôsledku týchto neutešených zpráv. Apelujem s tohoto miesta opätovne na pána ministra železníc a na pánov z ministerstva železníc, aby sa nevyvolávali príčiny, ktoré znepokojujú, ba znervozňujú tak, že je tých početných deputácií treba.

S touto poznámkou splňujem svoju povinnosť, keď ako referent rozpočtového výboru doporučujem predložený vládny návrh slávnemu senátu schváliť, ktorým návrhom dá sa súhlas ku sjednanej smluve, ktorá je pri tomto vládnom návrhu otisknutá.

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu. Navrhuji, aby podle usnesení předsednictva řečnická lhůta byla stanovena na ¹/₄ hodiny. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není. Uděluji slovo pánu sen. Böhmovi.

Sen. Böhm (maďarsky): Ctený senát! Predložený návrh zákona je zase len novším dôkazom toho, že naša vláda činí zväčša oneskorené opatrenia obzvlášte v otázkach hospodárskych. To sme videli pri zavedení obilných ciel, kedy zákon ten následkom stranícko-politických taktík a kompromisov tak pozde dostal sa pod strechu, že už takmer ani nemal žiadneho účinku na zemedelstvo, ktoré dostalo sa do úzkych následkom poklesu cien. Totiež sme videli u zákona o vymielaní a miešaní múky, ktorý nastúpil platnosť na jaseň. Naša strana spolu so stranou nemeckých kresťanských socialistov asi pred rokom predložila podobný návrh o vymielaní. Vláda však tento návrh svojho času nedala prejednať, lebo návrh ten nepochádzal od nej. Desať mesiacov vyčkávala vláda s podaním tohoto návrhu a preto minul sa on s cieľom, lebo zvlášte maloroľníkovi už nemohol pomôcť. K pochybeným a oneskoreným opatreniam došlo tiež pri zákone o 150 milionovej mimoriadnej podpore a pri zákone o 1300 milionovej investičnej pôžičke, lebo keď už tlačenica medzi stranami o rozdelenie bola dokončená, sotva zostalo niečo z tohoto veľkého obnosu na účel pôvodný.

V posledných 6 mesiacoch všeci tí, čo z vládnej väčšiny prihlásili sa ku slovu, niečo sľubovali. Z týchto sľubov však uskotočnilo sa len veľmi málo. A stal-li sa z niektorého sľubu predsa zákon, v tomto prípade doznal opozdenie v jeho prevedení.

Uznávam dôležitosť predloženého návrhu zákona, avšak pri vykupovaní vycinálnych dráh došlo k takému opozďovaniu, následkom ktorého boly privodené nesmierné škody životu hospodárskemu. Prejímanie vycinálnych dráh do štátnej správy je zvlášte na Slovensku veľmi dôležité a účinku dalekonosného, lebo veď zasahuje do celého komplexu tarifálnych otázok na Slovensku, právne riešenie tejto otázky znamenalo by zlepšenie a zachránenie tamojších odbúraných hospodárskych pomerov. Dnešné tarifálne pomery na Slovensku sú proste neudržiteľné a môžu privodiť katastrofu, jestliže nebudú za krátko vyriešené. Žiaľ, v tejto otázke márne vznášame naše slovo v parlamente, márne predkladajú komory a iné hospodárske orgány svoje úradné zprávy, márné sú všetky deputácie, márné je stálé rekriminovanie i sen. Stodolu, Praha nás nevyslyší. Pochopenie tu pre nás nerastie. A možná že dosť výstižne aplikujem tu prejav istého Rumuna ešte zo Starorumunska, ktorý som počul vo válke, že vraj radi by získali Sedmohradsko, avšak bez sedmohradských Rumunov. Mienim, že práve tak sme i my s Prahou: Praha nepotrebuje nás, ale len Slovensko. A preto my márne prosíme a žiadame, akokoľvek sú naše žiadosti oprávnené. A i keď sa somknú všetci zákonodarci slovenskí, ani vtedy nevybojujú nič oproti Prahe, lebo tu nám nechcú pomôcť, nechcú naše strasti odstrániť.

Tu je na pr. prípad výstavby dráhy Červená Skala-Margecany. Postup, akým sa jedná pri stavbe tejto dráhy, je najtipickejším školským príkladom na to, ako sa s nami v Prahe nakladá. Od rokov už chodia deputácie, odznievajú veľké reči v tejto veci, komory zasedajú, odborné kruhy poriadajú ankety a v Prahe sa náramne sľubuje. Každým rokom začína od počiatku toto neuprimné zaslepovanie ministerskými prejavy.

Táto otázka hrala zástoj už pri investíciách, vyskytovala sa v rámci železničného rozpočtu, odznely veľké číslice voči Slovensku, aby sa uverilo, že tieto veľké obnosy budú tam za krátko investované a že tamojším nezamestnaným dostane sa kus chleba. Zajásala slovenská tlač na Slovensku, hodnotené bolo to veľké pochopenie Prahy. My však sme videli, že všetko to je len klam a mam. Teraz už musíme nemilosrdne odhaliť túto dvojbarevnú hru. Stavba železnice, preťahovaná už od rokov, prejavuje sa iba vo zmeriavaní a v prípravách. A teraz keď na podzim vzhľadom k tej veľkej nespokojnosti na Slovensku zaradený a preliminovaný bol na túto investíciu obnos 27 milionov, zase len s úžasom počúvame, že obnos ten chcú ukrátiť o 18 milionov a chcú k tomu účelu venovať iba nepatrnú kvótu preliminovaného obnosu.

Pri takýchto methodách nesmieme sa diviť, že hospodárska situácia Slovenska stále sa zhoršuje, lebo Praha buďto nechce alebo nemôže pomôcť, a preto musíme hľadať cesty iné, ktoré by viedly ku rozmachu nášho hospodárskeho života. Dosavádne tuzemské zákonité opatrenia sú jalové a postrádajú akejkoľvek koncepcie, nepomôžu ku zlepšeniu hospodárskej situácie ani na Slovensku ani v celej republike. Keďže však vidíme, že nielen naše v tuzemsku učinené opatrenia sú neuspokojivé, ale že i naša zahraničná obchodná politika poberá sa na nesprávnych koľajach, v záujme našej budúcej existencie musíme hľadať cesty, ktoré nás z tohoto hospodárskeho chaosu vyvedú.