V Brně na nádraží i jinde najdete seděti před čekárnou I. a II. třídy zřízence. Sedí a stále sedí, až když přijde cestující, otevře čekárnu. To se stane mnohdy jednou za 8 hodin a mnohdy ani to ne. Ten zřízenec by rád pracoval, je mu dlouhá chvíle a je mu stydno seděti a nic jen seděti.

Topírna byla přemístěna z Něm. Brodu do Král. Hradce, ač v blízké Jihlavě je velká topírna po léta úplně prázdná beze všeho použití. Takových nedostatků najdete spoustu a vše to dráždí lid v době, kdy povinnost po spoření ozývá se po všech stranách stále hlasitěji.

Dráhy jako podnik samostatný a výdělečný, měly si samy přechodně pomoci výpůjčkou, aby nezkracovaly půjčku investiční, která má sloužiti k investicím, odstraňujícím nezaměstnanost.

Pošty hospodaří lépe a jak pan ministr dr Engliš označil v rozpočtovém výboru, je to jediný z očekávaných příjmů, který bude vyšší, nežli se preliminovalo. Pošty by se měly postarati též o samostatný investiční fond, a to na stavbu vlastních budov. To by bylo účelné a rentabilní.

Zajímavé by bylo znáti dosavadní nájmy, zvlášť nájmy, které jsou neobyčejně vysoké v pohraničních místech. Povídá se, že v Ružomberku platí se vysoké nájemné z poštovní budovy, zdaleka neodpovídající obvyklým podmínkám nájemným v tomto městě. Zvláště tam, kde není možnost sjednati nájem na dlouhá léta, nezbývá nežli stavěti. Na př. v Telči dostal poštovní úřad výpověď s odůvodněním, že na jeho místo má přijíti škola. Přenesení a přemontování centrály telefonní a telegrafní podle odhadu znalce bude státi 100.000 Kč a nová budova, kde tak levně se staví, stála by 150 tisíc Kč.

Dnes usnášíme se sice o investiční půjčce 1.300 mil. Kč, kteréhožto obnosu má býti použito k částečnému zhojení bídy. Jak to ve skutečnosti vypadá, vysvítá z těchto čísel. 600 mil. odevzdá se dráze, dále ještě dříve povolených 150 mil. Kč a 64,692.000 Kč, takže zbývá jen 485,307.000 Kč k účelům, pro které se investiční fond povoluje. Bližší rozdělení fondu vyhrazuje se vládě.

Investiční komise měla býti sestavena dříve, a to když první počátky krise se objevily a kdy se již vědělo, že bude se krise prohlubovati a že bude míti dlouhé trvání. Dnes, když investice bude povolena, bude pozdě se raditi, k čemu a v jaké míře se mají investice použíti.

Veřejnost očekává, že při celkovém řešení bude stále na paměti potřeba celostátní, stále připomínající, že vše, co v tomto směru bylo vykonáno, má zmenšiti a hojiti nezaměstnanost.

Nelze investiční program vtěsnati jen na stavbu budov, byť i mnohdy potřebných. Musí se stejně sledovati i odůvodněné potřeby hospodářské, meliorace, úprava vodních toků, úprava starých a budování nových silnic a dále dokončení elektrisace. Máme zvláště na Moravě sotva polovinu obcí opatřených elektrickou sítí a zpět zůstaly horské okresy, málo zalidněné a tedy nejchudší.

Nestačí nynějších 30 milionů Kč, ba ani 50 mil. Kč, které byly původně žádány. Velká část obcí, jsoucích již ve stavbě elektrisace, má přislíbenou subvenci, však postupně, a to ještě ve splátkách dojde na ně až r. 1933. Tyto poměry jsou neudržitelné.

Má-li vystačiti to málo ke zmírnění bídy, je potřebí, aby všechny vrstvy národa položily si tuto věc jako národní povinnost, jako nezbytnost. Nesmějí se opakovati hádky a usnesení té které strany, vzájemné podceňování a vydražování zásluh: "Naše strana to udělala, nebýti naší strany atd. atd." Semknouti se musí celý národ usilovně ke společné práci. Republikáni neodstraní zemědělskou krisi, když nebudou míti porozumění ostatní strany. Zástupci dělnictva nemohou a nedovedou také bez ostatních stran vyřešiti nezaměstnanost. V Anglii, kde dělník řídí osudy nejbohatší říše, kde panuje ústavní kázeň, jako nikde jinde, nic zásadního nevymyslili na zdolání nezaměstnanosti a světové hospodářské krise. Ne tedy štvaním, ale harmonickou prací každý na svém místě. Podnikatel, továrník musí i se škodou a do zásoby pracovati, aby alespoň část dělníků přes nejhorší převedl. Dělníci nesmějí trpěti, aby někdo nesprávně těžil a využitkoval nezaměstnanosti, když to nepotřebuje. V chudých okresích - mám doklady - jsou stavební řemeslníci, zedníci a tesaři, kteří nikdy před tím nezaměstnanost nehlásili. Oni přes léto pracovali ve městech. Žena, po případě dítky zůstávaly v domku, obdělávaly nějakou menší výměru polí a dělník na zimu se vrátivší odpočíval až do jara. Dnes se hlásí o podporu v nezaměstnanosti.

Bylo by dobře, aby z toho mála byly podporovány stavby, které celý svůj rozpočet vyplatí dělnictvu, jako silnice, vodní stavby, meliorace atd. Kdyby byl zpracován již před 2 roky stavební program, mohl značný stavební ruch r. 1928 jinak skončiti, takže mohly státní stavby posečkati až na dobu dnešní, na dobu horší.

Jest hodně pozdě a přece stojí za pokus, aby stavební ruch soukromý byl podpořen snížením cen stavebních pozemků. Zdá se, že není zde nikdo tak silný, aby zamezil lichvu, která na tak mnohých místech se jeví. Dále je potřebí snížení a upravení úrokové míry. Myslím, že celé naše peněžnictví zasloužilo by přestavby, aby dalo základ ke vzpružení všech výrobních vrstev. Poměry jsou dnes takové, že nutí k rychlému rozhodnutí o schválení tohoto předloženého zákona, který má v této těžké době přinésti ulehčení v tísnivé situaci.

Moje strana bude pro tento zákon hlasovati.

Místopředseda Votruba (zvoní): Další slovo má pan sen. Ant. Novák.

Sen. Ant. Novák: Slavný senáte! Při zájmu, který se jeví v tomto slavném sboru o předlohu samotnou, není dvakrát příjemné chápati se slova, ale přes to považuji za svoji povinnost k předloze ještě několika slovy se vrátiti a některé podle mého názoru důležité momenty podtrhnouti.

Mne ku příkladu zajímala již zpráva zpravodaje rozpočtového výboru sněmovny poslanecké, a to její závěrečná věta, že vláda bude dohlížeti na to, aby administrativa osvědčila pohotovost a hybnost, kterou žádá vážná doba. Stejně tak zajímá mne úvodní věta zpravodaje

rozpočtového výboru senátu: "Mimořádná doba vyžaduje mimořádná opatření a jedním z těchto opatření je zmocnění ministra financí, aby opatřil zápůjčkou peníz 1.300 mil. Kč k těmto účelům." Již konečná věta zpravodaje rozpočtového výboru sněmovny poslanecké, stejně tak i úvodní věta zpravodaje rozpočtového výboru senátu jsou do té míry zajímavé, abych se u nich pozastavil. Osobně jsem toho názoru, že označení zákona "investiční předloha" není úplně správné. Investiční předloha podle mého názoru by znamenala, že, co zaopatříme, skutečně budeme také investovati. Potřebujeme to, abychom omezili krisi, a bude se to investovat. Ve skutečnosti však, až na zbytek necelých 500 mil. Kč, je to vlastně splácení dluhu a na skutečné investice přijde velmi málo. Každý, kdo sleduje hospodářský vývoj a strukturu našeho státu, ví velmi dobře, že není v moci státu, že není v moci ani ostatních složek, které zde mají povinnost spolupůsobiti, aby stát skutečně krisi odstranil. Již v r. 1929 činil náš vývoz bezmála za 20¹/₂ miliardy, jak správně již kol. Modráček poukázal; stát tak eminentně vývozní je pochopitelně také hluboce zasažen světovou krisi, a co děláme, může krisi jedině zmírnit, nic více není možno činit.

Každý z mluvčích, pokud jsem měl potěšení poslouchati pány kolegy, pozastavil se v první řadě u železnic. Ani já nemohu se bez toho obejíti a nepozastaviti se nad tím, že železnicím dáváme přímo 600 mil. Kč, s připočtením daní jim ponechaných dělá to miliardu. Každý rozumný člověk dovede posouditi, že takového bumbrlíčka stát do budoucnosti živiti nebude a nemůže. To je vyloučeno, těžce vymáhat půjčku. My jsme trvali na půjčce; konstatuji, že nejsou zde kolegové ze strany komunistické, kteří včera ústy svého mluvčího tvrdili, že je to naše práce. Je to naše práce, my se k ní otevřeně hlásíme, ba naopak jsme toho názoru, že ta půjčka, má-li skutečně čeliti krisi, měla býti větší a že ta půjčka 1.300 mil. Kč z ohledu na to, že platíme již staré deficity, naprosto nestačí. Tedy my se k té půjčce hlásíme, ale přes to nemůže nám býti lhostejno, že takovou značnou částku musíme opět platiti železnicím. A velmi správně můj předchůdce kol. Foit na to poukázal. Vždyť to železniční hospodářství spěje k bankrotu, k naprostému rozvratu. Ti pánové nedovedou chápati přítomnou dobu. Opakuji jenom jeden takový příklad, který zde před chvílí uvedl kol. Foit. V Německém Brodě se ruší topírny. Vedle máme velké topírny jihlavské. Řada těch zaměstnanců měla domky v okolí Německého Brodu. Kdyby ty topírny byly přemístěny do Jihlavy, zaměstnanci nebudou tak postiženi, je to 26 kilometrů. Ale ne, to je jiné ředitelství a topírny se musí přeložiti do Králové Hradce. Docela správně na to poukázal kol. Foit, že veliký rozsah centrálních úřadů komplikuje práci, nehledě k tomu, že řada pánů v ministerstvu železnic, nechci toho výroku použíti na plná ústa, ale zdá se mi, že zaspala ten vývoj, tu racionalisaci, která tak zhoubně působí nyní, a v železnicích nejhůře. V železnicích se šetří dolů na nejnižším zaměstnanci, ale ne nahoře. Topírna vršovická, již jsem o tom hovořil v rozpočtovém výboru senátu, tam, kde řada zaměstnanců, kvalifikovaných dělníků, zámečníků a ostatních byla propuštěna, řada vyšších úředníků byla přijata. Kde byli dříve 4, jest jich nyní 14. Bylo by zajímavo porovnati, mnoho-li se ušetřilo při propouštění zaměstnanců nejnižších a kolik nákladu vyžadovalo přijetí druhých. Železnice ovšem budou se dnes brániti rozmachu autobusové dopravy. Když jsme překročili v republice cifru 100.000 motorových vozidel a když jsme překročili cifru 16.500 km autobusových linek, já jsem to již zde jednou uváděl, v miniatuře mně to připadá totéž, jako když před lety stavěla Praha elektriku do Olšan a když pražští fiakristé svolávali protestní schůze. Nyní se budou brániti železnice tomu, aby vývoj techniky sloužil pro dobro lidstvu. Kde je dobrá jízda po silnici, tam to nesmí býti, poněvadž to poškozuje železnice. Avšak železnice měly možnost jíti s dobou a uplatniti se v tomto rozmachu. Ale chovaly se naprosto pasivně. Dnes jim to přerostlo přes hlavu a důsledek toho vedle přirozené hospodářské krise jest pokles nákladní dopravy atd. Železnice jsou ve velmi prekérní situaci.

Není ovšem možno, aby tím způsobem, jakým doposud řada pánů v ministerstvu železnic snaží se krisi odstraniti, byla krise odstraněna. Při účetní uzávěrce na r. 1929 měl jsem příležitost poukázati na překročení rozpočtu ministerstva národní obrany. Z těchto obnosů poměrně značná částka bude také přidělena ministerstvu národní obrany. Budeme snad míti ještě příležitost o těchto otázkách hovořiti, ale již zde konstatuji, že národní obrana nemůže stále žíti na tak velké noze, nehledě k překročení rozpočtu za rok 1928, překročení rozpočtu za r. 1929 a nyní ještě z této půjčky čerpati.

Pozastavoval jsem se nad tím, když v poslední době národní obrana obdržela 500 ha lesa na Českomoravské vysočině z panství Žďáru. Národní obrana má své velké lesy ve střelnici na Brdech, má velké lesy ve střelnici v Malackách a Velkých Levárech. Budu s velkým zájmem sledovati, k jakému účelu potřebuje národní obrana nyní ještě těch 500 ha na Českomoravské vysočině. Tam byl velký souboj o lesy. Jednak plným právem obce žádaly lesy a plným právem okresy žádaly lesy. Okres chotěbořský a okres německobrodský dostaly lesy t. zv. lesácké. Od panství Žďáru okres Chotěboř neobdržel nic, Německý Brod také nic, národní obrana obdržela 500 ha lesa. Zda jej potřebuje, nevím, ale budu s velkým zájmem tuto otázku sledovati.

Pánové, myslím, že není úplně správné říkati - zvláště kol. Janček to zdůrazňoval a celý jeho referát se kolem toho točil - že dělníci pobírají neprávem vyživovací podpory. Vypichoval, kde na Slovensku který zedník, který cikán atd. obdržel podporu. Myslím, že by se již jednou mělo přestati mluviti tímto způsobem. Dělníci ve svém jádru si také nepřejí podpory v nezaměstnání, nýbrž žádají práci a zaměstnání. Je-li při tak ohromném počtu nezaměstnaných několik případů, kde snad neprávem, připouštím, obdržel podporu ten, komu nepatří, není správné to paušalovati a stále dokazovati, že tento systém je neudržitelný. Navrhněte nám nový, lepší systém, jsme ochotni o tom diskutovati. Pan kol. Janček zde řekl, že se to má díti za součinnosti starostů, notářů a druhých občanů. Pánové, nebudu mluviti o slovenských poměrech. Mluvím vždycky jen o tom, co sám znám; mám-li pravdu, je otázka jiná, ale domnívám se, že mluvím podle svého přesvědčení. Nechť kolegové ze Slovenska mluví o tom, zda za součinnosti notářů a starostů by rozdílení podpor bylo lepší, než je systém dnešní.

V rozpočtovém výboru to byl kol. Krejčí, který poukazoval na vysoké mzdy dělníků. "Naše krise je zaviněna také tím, že dělnické mzdy jsou vysoké." Ovšem doklady žádné nepředložil, poněvadž by je předložiti nemohl.

Jeden z kolegů poukazoval také na Baťu. Baťa může býti v jednom směru velkorysým mužem, o tom není sporu, to připouštím, ale velmi bych varoval, aby byl stále a stále Baťa stavěn za vzor. Podívejte se jednou, do kterého roku stáří zaměstnává Baťa své zaměstnance. Pravda, při té racionalisaci, při té strojové výrobě nezaměstnává dnes vyučené obuvníky, nýbrž každého, kdo dovede stroj obsloužiti, ale do 40.-45. roku. Co má dělati ten dělník potom, kdo se má pak o něho starati?

Na jedné straně mluví vážní činitelé o populaci. Každý musí míti zájem na tom - týká se to nejen našeho národa, nýbrž i jiných států a národů - jak populace klesá nebo stoupá. Na druhé straně zase se vychvaluje systém, který dělníka vymačká, vykořistí do 40 až 45 let; kdo potom má o ty dělníky pečovati? Tedy systém Baťa má také stinné stránky. (Sen. Johanis: Spousta dělníků přišla o podporu v nezaměstnání, protože on netrpí dělníky s kolektivní dohodou a když se stane nezaměstnaným, nemá nárok ani na podporu v nezaměstnanosti!) Ty stinné stránky, přirozeně, jsou také takového rázu, že jistě zaslouží, aby veřejnost a odpovědní činitelé jen tak běžně tuto otázku nepřijímali, aby o ní uvažovali a aby se také udělal určitý správný závěr.

Bylo poukazováno v debatě, že maturant má dnes vyšší mzdu než dělník. Pánové, to je kapitola sama pro sebe, budeme-li schopni vysokoškolský a středoškolský dorost zaměstnati také takovým způsobem, aby dlouhá doba studijní byla také honorována. Vidím zde jednu velkou vadu, o které se nechce nikomu hovořiti, každý se jí vyhýbá, ale já bych velmi naléhavě žádal: ve státních a samosprávných úřadech - všeobecně - kdo má vysloužena svá léta, ať jde do pense, obzvláště když je pensijně zajištěn, ať udělá místo mladším, kteří se chtějí také uplatniti. (Sen. Foit: Kdyby ale nepřijímal druhé zaměstnání, jak tedy se to stává?) Ano, to jen ten další nešvar, vyskytuje se u ministerstva železnic, na př. na ředitelství Plzeň, kde pensisté jsou povoláváni do služby. Pan kolega je o tom také informován. Mladí lidé jsou propouštěni, výjimka přirozeně musí býti u soudů, poněvadž tam jsme v situaci, že nejsou schopni obsaditi ani místa systemisovaná, poněvadž nikdo nechce jíti do soudní služby, tam je těžko nutiti staré pány, naopak je to uznání, že ještě ve vysokém věku ten úřad vykonávají. Ale v ostatních úřadech musí jednou přijíti pravidlo, kdo má vyslouženo, nechť jde do pense a udělá místo mladším, kteří se chtějí uplatniti.

Pánové, já bych se nebyl chopil slova, kdybych nebyl chtěl znovu zde - a zvláště podtrhuji větu, o které jsem se v úvodu zmínil - poukázati na náš těžkopádný systém, aparát úřednický. Zpravodaj rozpočtového výboru poslanecké sněmovny dožaduje se, aby vláda dohlížela, aby administrativa osvědčila pohotovost a hybnost. To je nyní na denním pořádku, při každé debatě máme stejné stížnosti. A když dnes vidíme, jak je dnes do krajní míry vybičována racionalisace a technika, nevím, kam to půjde dále - vyřadí řadu zaměstnanců v našich, úřadech; tam nelze mluviti o racionalisaci, v našich úřadech racionalisace není.

Pan kolega Mikulíček citoval včera má slova z rozpočtového výboru, kde jsem poukazoval na sanaci bank a kde jsem řekl velmi drastická slova, že někteří ředitelé bank patřili do kriminálů, a my jsme jim dali prémie. Já to dnes doplním, aby bylo jasno. Trvám na tom výroku a budu dnes určitější: byli to ředitelé Pragobanky, kteří se měli zodpovídati ze svých činů před soudem, ale oni dostali prémie, a šli na nová, výnosná místa do fušované Anglobanky.

Tedy, prosím, od toho výroku neutíkám. Ten výrok, který jsem učinil v rozpočtovém výboru, podpisuji stejně dnes a opakuji, že podle mého názoru stala se zde chyba. Docela správně kol. Foit v naprostém souhlase s kol. Modráčkem poukázal na starou bolest. Kdo dnes brání, brzdí rozvoj stavebního ruchu? Lichva pozemková, vysoký úrok. Na to kol. Modráček poukazuje již delší dobu, a já dnes s velkým potěšením slyšel jsem vývody kol. Foita se strany republikánské, který obhajuje stejné stanovisko.

Pánové, byla by to samostatná kapitola, kdybychom měli o této otázce hovořiti, kde má pan ministr financí velmi slušný příjem na dosah ruky. Nikdo přece nebude chtíti tvrditi, že je morální, protože jsem já, anebo X Y, koupil před 10 lety pozemky na periferii Prahy a sáh pozemku mně přišel cca 15 Kč, že dnes prodávám ty pozemky za 700 Kč. To je něco tak nemravného a jak již bylo zde konstatováno několikráte, Praha především to musí zaplatiti. Praha vůbec má situaci tak těžkou, že by bylo nanejvýš žádoucno, aby ve sborech samosprávných, ve sborech zákonodárných této situaci pražské se věnovala zvláštní pozornost. Bylo by nesprávné stále tvrditi, že jedině stát je povolán, aby odstraňoval krisi, léčil nezaměstnanost a pod. Stát musí konati svou povinnost, o tom není sporu, za součinnosti ostatních složek.

Velmi značný úkol připadá zde samosprávě a mohl by připadati samosprávě dnes po platnosti zákona 77 i po novele zákona a po platnosti zákona 125; samospráva ani zdaleka nemůže již vykonati to, co vykonati by mohla. Pro Prahu ta doba nebude dlouhá, když jsem v r. 1919 a 1920 - několikráte to bylo zdůrazněno - měl tu čest býti v revolučním Národním shromáždění členem výboru pro utvoření Velké Prahy v této budově, v této místnosti zasedal zvláštní výbor, který jednal o utvoření Velké Prahy.

Tehdy bylo ne jednou, ale několikráte zdůrazněno, že nová Praha, Velká Praha, kde každý musí počítati s tím, před jakými úkoly se nalézá, bude míti také zvláštní postavení. Pánové, není správný názor kol. Jančeka, který zde poukazoval na to, jak se křivdí Slovensku. Prosím, já nebudu o této otázce hovořiti, ale když kol. Janček poukazoval na to, co se dělo na českých řekách, když poukazoval na přehrady na Vltavě u Štěchovic, to myslím, že křivdil. Souhlasím s tím, aby se Slovensku dostalo toho, co Slovensko potřebuje, a co mu také patří. Nesouhlasil bych s tím, aby kterékoli zemi zvláštní křivda byla činěna, ale když zde jde o Štěchovické přehrady, které mají svůj mimořádně důležitý význam pro celé střední Čechy, které mají svůj mimořádně důležitý význam pro Prahu, jak po stránce opatření vody, tak i opatření elektrické energie, nezdá se mi správným, že kol. Janček to zde vypichuje, vytýká, jako by tímto způsobem Praze, zemi české, se dělal nějaký present. Ba naopak, já jsem v rozpočtovém výboru apeloval na ministerstvo veřejných prací. Mně se nelíbilo, když jsme nyní obdrželi tu brožuru, nevím od koho, tu zelenou brožuru, aniž bych v nejmenším chtěl se dotknouti stránky technické. Já tomu ovšem zdaleka nerozumím, zde mají slovo povolaní odborníci, ale jako laik, když v té brožuře - myslím, že autorem bude ministerstvo veř. prací - se vykládá, že před 6 lety bylo podle zákona z r. 1893 zahájeno vodoprávní řízení a že tehdy obec pražská nečinila žádných námitek, teprve nyní že přichází s připomínkami, jako laik jsem se nad tím pozastavil a řekl jsem si: ovšem zákon o vodoprávním řízení snad se hodil pro to, když se stavěl někde jez nade mlejnem, ale ten zákon pro tak ohromnou práci, jedinečnou, největší v republice, má přece jen určité nedostatky, a zde i ministerstvo veřejných prací mělo k tomu přihlížeti. Když snad nyní Praha činí určité připomínky, jsem přesvědčen, že Praha jako my všichni máme nejživější zájem na tom, aby práce ve Štěchovicích v době pokud možno nejbližší byla zahájena. Odpovědnost nesou ovšem techničtí činitelé. My máme živý zájem, aby v době pokud možno nejbližší počalo se pracovati. A myslím, že kol. Janček nebude tak zlý a nebude vytýkati, že se Praze a Čechám dělají zvláštní presenty. Konec konců té Praze se ještě žádný present neudělal. Ba naopak podle mého názoru se Praze křivdí. Podíváme-li se na hospodářství pražské, vidíme již účinky zákona o berní reformě, r. 1930 v prvém čtvrtletí roku, kde je příjem za březen. Počátkem dubna najednou se sdělí, že je o 73 mil. přeplaceno na daních, které je nyní obec povinna vraceti. Samozřejmě, že rozpočet na r. 1930 počítá s výnosem určitých přirážek, počítá s výnosem na 130 milionů, ale tento výnos přirážek nebyl dodržen, nýbrž podstatně klesl.

Nevím, který z kolegů to byl - kol. Foit to byl - uváděl zde, že průmyslníci nemohou platiti příslušné daně. Nejednou bylo řečeno, ze zde má velikou vinu náš berní aparát, naše finanční správa, že v době dobré konjunktury nedovedla daně vybrati, nebyla na výši doby. Nyní v době těžké konjunktury se daně vybírají, ovšem velmi těžce, ale uvedl jsem již a bylo to také v tisku, že dodavatel ministerstva železnic, známá firma Stejskal, která dodává ministerstvu železnic uhlí, dluží státu 9 mil. na daních. Jakým obnosem participuje zde samospráva, dovede si každý laik vypočítati. Ale není zde nikoho, aby donutil pana Stejskala, aby také platil daně, obzvláště když od státu přijímá ty nejlepší dodávky. Co je tam, v Praze působilo dvojnásob. Tak konečně obec pražská ke dni 30. září 1930 obdržela na přirážkách místo 105 milionů, 34 miliony, tedy o celých 71 mil. méně. Za této situace, kdy obec pražská má svůj investiční program a kdy musí investovati a investovala, je to hospodářství jistě velmi těžké.

Podívejte se, pánové: Nám se vytýká se zvláštním vkusem - a také to byl účel novely zákona č. 77 a 125 - že socialisté v obcích špatně hospodařili, že prohospodařili peníze. Obec pražská investovala za léta 1919 až 1929 1.284 mil. Kč. Vedle toho obnášejí investice v elektrických podnicích 622 mil. Kč, v obecních plynárnách 210 mil. Kč, takže celkem investovala obec pražská od 1919 2.116 mil. Kč.

Já bych velmi rád slyšel od pánů, kteří se vším nesouhlasí - já také mnohdy se vším nesouhlasím - zdali některé investice byly zbytečné. Pánové poukazovali na Masarykovy domovy. Podívejte se, jak hospodaří stát. Obec pražská vystavěla Masarykovy domovy. Vytýká se, že je to přepych a pod. Budovy bývalého chudobince u Bartoloměje pronajal stát a račte se tam podívati, co stát tam 3 roky dělá. Okna zarůstají pavučinami, dodnes ještě není rozhodnuto, co se s tím vlastně bude dělati. Při tom velikém nedostatku bytů v Praze mají vyšehradští občané to potěšení, že chodí denně okolo veliké budovy, kde okna jsou již neprůhledná, kde stát platí nájemné, a nyní konec konců dojde k tomu, že obec pražská bude žádati, aby se stát vyjádřil, poněvadž obec by tu budovu potřebovala, ale ponechala ji státu, poněvadž stát prohlásil, že ji nutně potřebuje, jako celou řadu budov obsadil. Ta budova je 3 roky prázdná, nikdo s ní nic nedělá, ale tohoto hospodářství si nikdo nepovšimne, toho nikdo nevidí, jakým způsobem se hospodaří, kde to přímo provokuje.

Obec pražská má také pro letošní rok velmi značný investiční program. (Hlas: Přes 400 milionů!) Ten program je přes 400 mil., mám zde detaily, ale nebudu tím unavovati. Ale rozpočet je u zemského úřadu a nyní čekejme, až slavný zemský úřad rozpočet schválí. Je nezaměstnanost v určitých případech, ne všeobecně. To bude křížová cesta, až obec pražská dostane schválení rozpočtu investičního, musí znovu jednati o penězích, znova musí předkládati zemskému úřadu ke schválení opatření peněz. Když to půjde tímto tempem, je obava, že do srpna obec pražská nebude moci vůbec nic dělati. Odvolávám se na to, co jsem řekl v úvodu, když jsem citoval větu zpravodaje rozpočtového výboru poslanecké sněmovny. Náš úřední aparát je nehybný, tomu je to lhostejno, těm pánům, kteří sedí nedaleko nás, v našem sousedství, zdali je v Praze několik tisíc nezaměstnaných, kteří čekají. Praha by ráda dělala, a má velké práce rozdělané, mohla by pokračovati na mnohých pracích, ale nemůže nic dělali. Rozpočet není schválen, počká se, až bude schválen, a pak bude obec pražská žádati o souhlas k půjčkám znova a můžeme počítati, že měsíc, dva měsíce bude to ležeti u zemského úřadu. Zde žalujeme znovu na nehybnost a těžkopádnost aparátu, kde máme dojem, že ti pánové, kteří tam sedí, té bídy necítí. (Hlas: Zemský president je odpovědný!) Prosím, ano, především zemský president je zodpovědný, zemský president by měl také zde míti povinnost, a poněkud více povinnosti už ke hlavnímu městu Praze a také s ohledem na krisi, která zde je.

To byl jeden z hlavních důvodů, že se chápu slova, ale mám obavu, že je to hlas volajícího na poušti. Páni budou klidně úřadovat dále, a u nás se úřaduje, úřaduje a úřaduje. Zdali tím způsobem urychlí se, nebo aspoň částečně odstraní krise, o to se páni nestarají.

Tedy já bych snažně prosil a apeloval bych na zemského presidenta, na ministerstvo vnitra a také i na ostatní činitele, ministerstvo soc. péče má zde ten nejživější interes a zájem . . . (Hlas: A veškerá nepřítomná ministerstva!), bohužel, ano, tak to vypadá. My jsme tací, že předlohu 1300 mil. Kč projednáme během tří hodin v rozpočtovém výboru a projednáme jí během několika hodin v tomto slavném sboru. Páni úředníci však potřebují k projednání a schválení rozpočtu, pečlivě připraveného a pečlivě projednaného, na který se čeká jako na spásu, několik měsíců. V tom spočívá ten vtip.

Nemohu více také poznamenat. Souhlasíme s předlohou, pro předlohu hlasujeme, třebaže víme, že tím krise úplně odstraněna není, ale především apelujeme také na náš úřední aparát, aby ten byl hybnější. (Bravo! - Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Další slovo má pan sen. Bergman.

Sen. Bergman: Slavný senáte! Máme za úkol projednati a pak schváliti vládní návrh zákona o státní zápůjčce investiční. Zákonem č. 187 ze dne 30. prosince 1930 upraveny státní příjmy a vydání státu pro rok 1931.

Ministr financí byl článkem XIV zmocněn, aby k opatření potřeb v zájmu veřejném nevyhnutelných převzal státní záruky až do výše 50 milionů Kč. Všechna tato opatření směřovala k finančnímu zajištění potřeb státu pro dobu normální. Ježto pak dostavila se hospodářská krise, přijaly obě komory zákon č. 190 ze dne 19. prosince 1930 o mimořádném úvěru na zmírnění hospodářské krise. Pan ministr financí byl oprávněn, aby obnos tento opatřil úvěrovou operací.