Obdobného zrychleného efektu stavebního za takto účinné finanční podpory možno očekávati i u přestaveb ostatních velkých stanic, jako na příklad Brno, kde při celkových nákladech as 250 až 300 mil. Kč bude stavěno po dobu as 30 let, Bratislava, kde přestavba by vyžadovala doby as 15 let. A jest ještě celá řada nádraží, jichž přestavby jsou proponovány na dobu více než 10ti let, ačkoliv provozní poměry donucují již k okamžité a bezodkladné nápravě. Je příkazem všeobecné hospodárnosti, aby položky investičního rozpočtu byly svou výší úměrny významu jednotlivým v rozpočtu uvedeným pracím a staly se tak skutečnými rentabilními vklady železničního hospodářství.

Při této příležitosti je nutné zmíniti se též o místní dopravě pražské. Město Praha je v takovém stálém vzestupu, že osídlování vybočuje již z užšího pásma osídlovacího a vniká do širokého pásma obvodového. Tento postup osídlení uspišuje se ještě vyhrazením vnitřních částí městských pro obchod a průmysl. Převážná část pražského obyvatelstva dojíždí z obvodových míst do vnitřní Prahy a o jeho dopravu je postaráno nedostačující měrou jednak obecními prostředky dopravními - autobusy, městskou elektrickou drahou, jednak železnicí - dělnickými a školními vlaky. Vlaky místní a osobní dopravy jezdí ponejvíce v ranních a večerních hodinách, a to před započetím a po ukončení práce v továrnách a úřadech. V ostatní denní době není postaráno o místní dopravu a cestující místní dopravy používají ostatních vlaků, které však svou polohou a počtem vyhovují více potřebám míst vzdálených než potřebám obcí místní dopravy. Musí proto železniční správa obrátiti také svou pozornost na potřeby místní dopravy a v investičním rozpočtu preliminovati příslušné částky tak, aby byl možný postupný a systematický rozvoj místní dopravy. Jest jisté, že pro řádnou místní dopravu je potřebí vlastních zařízení traťových, staničních a vozidel, kterážto zařízení vyžadují značných finančních nákladů. Se zřením na místní potřeby pražské nelze však stále odsunovati tuto nezbytnou součást veřejného života. Železniční správa má svým jednáním prokázati porozumění pro potřeby pražské veřejnosti, a nikoli znemožňovati je, odvolávajíc se stále na fiskální stanovisko.

Nemalá úloha v místní dopravě pražské je vyhrazena otázce tarifní. Při dosavadních odstupňovaných sazbách osobní dopravy připadá v četných případech lom sazby do obvodových stanic pražských. Cestující v těchto stanicích přestupují na jiné levnější komunikační prostředky a tím přichází železnice ke škodě. Bylo by proto účelným, kdyby byla zavedena v užší místní dopravě jednotná sazba bez ohledu na vzdálenost jízdy.

Upravením místní dopravy způsobem vyhovujícím obyvatelstvu odkázanému na Prahu, přispěla by železnice ke zjednodušení komunikačních poměrů pražských a zajistila by sobě při tom stálé cestující. Považuji proto za nezbytně nutné, aby bylo pamatováno v investičních rozpočtech příštích let vhodnou částkou na vybudování místní dopravy pražské.

Kromě těchto provozních investic budují se podle investičního zákona čís. 235/20 nové dráhy. Jde tu především o železnice slovenské, jichž vybudování má význam hospodářský, ale i politický. Mají-li být Slovensko a Podkarpatská Rus trvale a pevně připoutány k Čechám, je potřebí celou síť komunikační, železniční, silniční a telegrafní vybudovat řádně směrem západovýchodním, a doplniti tak dosti dobře vybudovanou síť slovenskou, směřující od severu k jihu k Budapešti. Investiční práce všeho druhu na Slovensku jsou krajně nutné, neboť v celých oblastech slovenských je potřebí zříditi náhradní průmysl, a než bude vybudován, musí býti postaráno o reservní práce.

Otázka nezaměstnanosti a její potírání na Slovensku a na Podkarpatské Rusi náleží k předním problémům slovenským a podkarpatoruským.

Z investičního programu železničního, předepsaného zákonem č. 235/20, byly již postaveny železnice zvolenská za 75 milionů Kč, trať Veselí-Nové Mesto nad Váhom za 250 milionů a Vsetín-Bilnice za 150 milionů. Bylo by žádoucno, aby se urychlily a více aby se investovalo do projektovaných a připravených nebo započatých tratí dalších, jimiž jsou: Červená Skála-Margecany, 92 km dlouhá. Příští rok bude se pracovati podle množství prostředků. Je nutno urychliti projektování části druhé a rekonstrukci již existující železnice v části třetí. Celá dráha by mohla být postavena při urychlení v době asi 6 let za 300 milionů Kč. Handlová-Horní Štubňa, 18 km dlouhá, s Masarykovým již hotovým tunelem v délce 3 km. Bude státi celá 140 milionů Kč. V zájmu stavby by bylo, kdyby se i zde prostředky zvýšily a stavba urychlila. Ve stadiu teprve projekčním je trať Lideč-Púchov, 34 km dlouhá, o nákladu asi 140 milionů, jejíž stavbu nutno rovněž urychliti.

Často se u nás přehání problém rentability železnic slovenských a zapomíná se při tom na jiné důvody, jež kategoricky nutí ke stavbám. Ostatně největší z dosud postavených železnic Veselí-Nové Mesto n. Váhom, o níž se stále tvrdilo, že bude silně pasivní, velmi překvapila živou a stále stoupající dopravou.

Že nynější krise má vliv na prosperitu každého podniku - a tedy i na prosperitu našeho největšího podniku státního - československých státních drah - je samozřejmé.

Z vylíčení, které jsem zde uvedl, jest jasně viděti, že hlavní příčina pasivity našich drah spočívá však na desolátním jejich stavu, který je zaviněn naprosto nedostatečně prováděným programem investičním.

Vždyť podle úsudku odborníků měla by se celá polovina starých lokomotiv nahraditi novými, moderními, čímž by se docílila taková úspora, že by v 5 letech mohl býti pořizovací náklad nových lokomotiv těmito úsporami úplně zaplacen. Podobně by tak bylo i u ostatních investičních nákladů, které jsem shora uvedl.

Kapitolou druhou je vybudování našich silnic, a to daleko rychlejším tempem, než se děje dosud. Že na tyto investice je potřebí daleko větší půjčky, než o které dnes jednáme, je samozřejmé. Tato půjčka však uzavřena býti může, neboť investice z ní provedené budou tak rentabilní, že úrok i úmor jistě vynesou. Kromě toho zmenší tak podstatně nezaměstnanost, že o nějaké těžké krisi nebude vůbec řeči. Výdělek dělnictva bude pak též působiti na zmenšení krise zemědělské. Slovem, blahodárné účinky těchto prací objeví se v celém našem životě hospodářském.

Proto začněme rychle, než bude pozdě. Připravíme si naše dopravní prostředky na úkoly, které je čekají pro příští dobu, hlavně v létech konjunktury. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Další slovo má pan sen. Janček.

Sen. Janček: Slávny senát! Zmierňovanie hospodárskej krízy - toto je thema všetkých hospodárskych a všetkých parlamentárnych činiteľov nielen Europy, ale na tento čas skoro celej zemegule, celého sveta. Toto je nerozriešiteľný svetový problém, ktorý tak sa vidí, že len čas rozrieší.

Akékoľvek noviny, či pravičiarske, klerikálné, ľavičiarske alebo komunistické, všetky donášajú všelijaké úvahy, predpisujú všeliaké možné i nemožné recepty na odstránenie tejto svetovej nemoce. Tiež rečníci všetkých parlamentov Europy a zámorských zemí sa tým zaoberajú, ale ako vidno, s veľmi malým výsledkom.

Kríza - nemýľme sa - vlečie sa ďalej svojim mamutovým krokom. Ako socialne vyvinutý štát svojmi modernými sociálnymi inštituciami a zariadeniami tiež sa usilujeme tejto trapnej všeobecnej nemoci čeliť.

Vláda nám predložila z tej príčiny vládny návrh zákona o mimoriadnom úvere 150 mil. Kč na zmierňovanie následkov hospodárskej krízy a dnes máme nový návrh zákona na 1300 mil. Kč.

1300 mil. Kč - to je slušná suma a keby terajšia vláda zasluhovala dôveru a keby nebolo už doposiaľ uvalené na bedrách nášho už i tak zuboženého poplatníctva 37 milionov štátneho dlhu, hlasoval by som aj s celou mojou stranou za vyzdvihnutie tejto tak prepotrebnej investičnej pôžičky.

Slávny senát! Vláda má pozostávať z nezištných, z neprepolitizovaných ľudí, ktorí majú mať hlboký cit pre štát, pre celok, pre každého občana rovnako. Členovia vlády majú stáť nad stranami aj vtedy, keď sú straníkmi, aspoň v slušnej výške sebazaprenia. Základom demokratickej republiky je predovšetkým, že záujem celku má predcházať záujmom strán a jednotlivca. Len tak možno 'dôjsť k takému stupňu štátnickému, ktorý zaručuje existenciu štátu. Vláda taká má mať medzi iným za účel prehnané požiadavky politických strán obmedzovať a hamovať.

Politické strany nie, ako sa bol jeden pán minister vyslovil, že sú stľpami republiky. Politické strany také, aké sú dnes, sú zkazou a hrobármi republiky. Všetko na celej čiare je zpolitizované a prepolitizované. Riaditelia, prednostovia úradov sa mi žalovali, že nesmú zamestnanca pre nedodržanie predpisov a nekonanie povinnosti ani pokarhať, bo hneď majú na krku tajomníka politickej strany, ktorý im hrozí, že strana proti nim zakročí. O podpore, ktorá je potrebná vo výnimečných pádoch. Páni moji, my sme tu, aby sme dali úpravu, ako sa má s peniazmi nášho ľudu zachádzať, a kritizovať, keď sa peniaze tie neúčelne vydávajú. Cigáni berú podporu z nezamestnanosti; povie sa, že je to tiež človek. Áno, to uznávam, ale, páni moji, kedy bol cigán zamestnaný? U nás vtedy, keď švábku - krumple, brambory - kradol na poli. Keď na ceste skaly klčie prípadne Jančekovi.

Dnes berie podporu nezamestnaných, ale pri tom ďalej obťažuje občanov žebrotou, tak ako keď nebral podporu nezamestnaných.

V jednej obci na Slovensku sa stalo, že za rána bubnovali, aby sa hlásil každý, kto nenie zamestnaný, na obecnom dome, cieľom popisu pre podporu nezamestnaných. Hlásilo sa 70 ľudí nezamestnaných. Po obede v ten istý deň bolo treba v obci sneh odpratúvať. Starosta dal vybubnovať, aby sa nezamestnaný hlásili do práce. Čo myslíte, koľko sa ich hlásilo? Sedem.

Bol som v jednej obci na Slovensku a tam mi ukazujú jedného občana, remeslom murára. Aha, pán senátor, tamto ten človek je murár, má dve kravy, jalovicu, 20 oviec, dom, zeme, lúky, je podielníkom urbariálnym a berie podporu nezamestnaných. A pravda, že hneď na to nasledovalo: Ako to p. senátor riadíte tieto záležitosti v tej Prahe, keď je také niečo možné? A hovoria: Keď sme tomu človeku dohovárali, že sa jemu nesluší brať podporu, odpovedal: Áno, on má na to právo, on platí do organizácie. A prosím, murár - to je zedník, v Liptove pod Tatrami, kedy bol v mesiaci januári zamestnaný, kedy bol murár zamestnaný, keď je 20° zimy? U nás nikdy.

V každom meste, aj v Ružomberku, stojí na uliciach istá parta ľudí celé dni a baví sa ako v biografe posunkami a vtipmi na okolo idúcich milovaných spoluobčanov, ktorí v pote tvári sháňajú, aby mohli exekútorovi vyhovieť, svoju rodinu uživiť a aby tým, čo sa na nich bavia, mohla byť vyplácaná podpora v nezamestnanosti. Choďte, probujte takého podporáka volať do práce. Stalo sa, že potreboval jedon občan ľudí na prácu, šiel ku tým, čo si chodia pre podporu a vystoja jamy na trotoároch. Myslíte, že sa jedon pohnul z fľaku? Začo, načo, prečo? Odpovedali patričnému: Nám sa neodplatí isť na celodennú prácu, my dostaneme podporu v nezamestnanosti, niečo si k tomu prirobíme za hodinu, dve, a to nám stačí.

Takto rozdeľovaná podpora, páni moji, je podpora lenivosti, zaháľčivosti a okrádanie ostatných usilovných, daň platiacich spoluobčanov.

Dnešný systém podpôr v nezamestnanosti je nemožný, demoralizujúci a zásadne špatný. Čo je to za spôsob? Že nie ten obdrží podporu, ktorý je na podporu skutočne odkázaný, ale len ten, kto je v odborovej organizácii.

Celé obce na Slovensku sú zaplavené agitátormi na pohoršenie všetkých poriadnych a poctivých, daň platiacích občanov, že len tí ľudia budú dostávať podporu v nezamestnanosti, ktorí sa prihlásia do soc.-dem. strany. - Tak ten, ktorý sa neprihlásí do soc.-dem. strany, ten môže i hladom zkapať, za to že nie je členom preblahoslavenej soc.-dem. strany! Za to, že nie je členom niektorej odborovej organizácie, nedostane nič. To je, páni moji, republika nás všetkých, všetci máme povinnosť, všetci žiadame rovnaké výhody.

Ten gentský systém sa mi nechce nijako páčiť, mne sa zdá, že by bolo treba poslať ho do Gentu, lebo po určitej chvíli a čase myslím, že nás pošlú do Gentu.

Pod Tatrami je zaviata štátna cesta, ani nie pol kilometra od obce, auto sa tade nedostane, v obci berú kľudne podporu nezamestnanosti, ako keby to bolo samozrejmé. Na prehadzovanie snehu museli byť pozvaní iní ľudia. Prečo? Preto, bo tí, čo berú podporu, majú mocnú záštitu; oni patria do nár.-soc. strany. Im sa stať nič nemôže.

V Podkarpatskej Rusi sa stalo, že nemohli dostať lesných robotníkov len preto, lebo radšej boli doma a brali podporu nezamestnaných, ako by si boli šli zarobiť prácou, čo je im potrebné.

A toto, páni moji, že je podpora? Zkáza a zloba, nie je podpora (Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Sen. Janček (pokračuje): Podpora, ktorá sa vypomstí na tých samých, ktorí ju forcírujú a rozdávajú, keď už nebudú mať čo rozdávať.

Som za podporu, ale za podporu tým, ktorí bez svojej viny prišli do biedy. (Tak jest!)

Podpora spravodlive a najbližšie pravde zodpovedajúc môže byť udeľovaná pod vedením okresných úradov, notárov a predstavených obcí priberúc do komisií udeľovacích podporu istý počet občanov. (Hlas: Samozrejme!)

Tí, ktorí o udeľovaní podpory rozhodujú, musia byť bezprostredne v styku s tými, ktorí sú na podporu odkázaní. Musia osobne poznať ich majetkové pomery, alebo pomery ich chudoby, a znať prečo, z akej príčiny prišiel patričný do takej biedy, že je na podporu odkázaný. Tu som podal rezolúciu, ako sa má podpora udeľovať.

Páni moji, pozor, my nerozdávame náš peniaz, my rozdávame peniaz toho poplatníka, ktorému vo veľa pádoch vyšikuje exekútor ostatnú kravičku z maštale.

To je pot, to sú mozole našich spoluobčanov, s ktorými my dišponujeme, a preto treba vždy pamätať na zodpovednosť za naše činy. Bojím sa, že budeme krute ťahaní na odpovednosť, že sa dostaneme do nemilej situácie takýmto spôsobom marnotratnosti, ako to prevádzate vy. Len že vy si tu v Čechách prípadne budete veselé pohvizdovať a vtipkovať, kým my na Slovensku budeme nútení účty skladať za vás a pre vás, pre vašu stranícku marnotratnosť.

Štátna moc, štátna administratíva má vychovávať svojich občanov k húževnatosti, odolnosti voči všetkým životným ťažkostiam, k trpezlivosti, vytrvanlivosti, pracovitosti a ku poznaniu spravodlivosti, spravodlivosti pre všetkých, bez rozdielu politickej straníckosti.

Podpora má byť pohnútkou a vzpruhou k práci, nie k lenivosti, darebáctvu a zahaľačstvu, ako sa to deje teraz. Podporovať v biede treba usilovného, pracovitého zasa prácou a možnosťou zárobku a nie takým spôsobom, ktorý jemu neprospeje a u ostatných spoluobčanov zbudzuje iba hnev, závisť a odpor.

Lžisociálné vymoženosti a požiadavky, ktoré svoje stranícke záujmy vyzdvihujú nad záujmy štátu, sú už tak veľké, tak priťažujúce, že za krátko stanú sa bremenom úplne nesnesiteľným. Bremená tieto zrútia poplatníka, ale pamätajte, že aj toho, ktorý je na tom poplatníkovi závislý. Vezmite si za vzor Austráliu; tam sú už v koncoch prehnanými sociálnymi vymoženosťami. Páni moji, nezahrávajte si s ľudskou biedou!

"Pravda víťazí", hovorí náš pán prezident, teda aj podporu pravde a spravodlivosti zodpovedajúc treba udeľovať tým, ktorí si toho zasluhujú, ktorí sú na tento almužnícky spôsob skutočne utisknutí, a nie, či je v organizácii, a či nie a či je straník, a či nie.

Niečo o investíciách. Slávny senát, investície z týchto peňazí, ktorých je už žialbohu málo, sa majú prevádzať len všeužitočné a účelné a k tomu je potrebné, aby pri zadávaní bola prítomná a zastúpená verejnosť svojimi zástupcami. Navrhujeme, aby percentuelne dľa strán bola vymenovaná 24členová komisia, ktorej predsedom by bol pán minister verejných prác. Rezolúciu v tom smysle podávam.

Potrebné je, aby investície boly prevádzané rýchle. Keď štát nemá nadostač inženierov pre vypracovanie projektov, nech predá projektovanie spoľahlivým privátnym firmám, hlavne hradské cesty, vodocestné stavby a melioračné práce.

Veľká časť nezamestnaných sa regrutuje z kvalifikovaných zamestnancov, remeselníkov atď. Potrebné je brať teda zreteľ pri týchto investičných stavbách na to, aby boli aj títo mestskí priemyselní robotníci a tiež živnostníci hojne zamestnaní. Títo budú zamestnaní, keď sa budú prevádzať pozemné stavby. Všeobecne je známo, že štátna správa bez ohľadu na to, či má pre patričného svojho úradníka byt, alebo nemá, prekladá úradníkov z jedného konca republiky na druhý. Týmto preloženým úradníkom, keď na jeho novom pôsobišti zodpovedný byt nedostane, platí štát pod titulom sustentácie 600, 1000 až 1200 Kč mesačne. Ale stáva sa, že preto, že jeden úradník neobdrží byt, platí štát aj štyrom alebo piatim úredníkom sustentácie. Pri tomto spôsobe bytovej náhrady v peniazoch štát mesačne prichodí o veľké sumy a ročite o dvanásťkráť toľko.

Jeden prípad mi je známy, kde štát platí preto, že pre jedného úradníka nemá bytu, päť úradníkom sustentácie. Štátny mesačný výdaj v tomto jedinom páde sa pohybuje okolo 4000 Kč. Koľko je takýchto pádov v celej republike, bolo by záhodno vedieť, a koľko štát na to dopláca, že nemá pre svojich úradníkov nadostač bytov.

Keď by sme sa dozvedeli o sume peňazí, ktorú štát na tento spôsob ztráca, viem, že by sme všetci tú cifru s úžasom vyslovovali.

Krom ztraty ohromnej sumy peňazí prijde v úvahu, že koľko rodinného rozvratu zapríčiňuje tento spôsob rozdvojenia rodin, keď muž, otec rodiny, 2 až 3 roky nie je s rodinou spolu.

Potrebné je tedy, aby z tejto investičnej pôžičky boly postavené byty tam, v tých miestach, kde je toho potreba. Týmto by bolo veľa kvalifikovaných robotníkov, remeselníkov, živnostníkov zamestnané. Ale kohože zamestnáme, keď, ako som informovaný, už je 900 mil. v behu.

Poprvé, všeobecné uľahčenie hospodárskej depresie vidím v účelnom, užitočnom investovaní štátom. Ale zo stranickosťou k čertu! Po druhé, uľahčenie sa dostaví len, ako to Baťa odporúča, s omedzením colnej války, aká sa vyvinula po vraždiacej válke v celej Europe. "Vysokým clom sa obmedzuje spotreba, a tým rastie nezamestnanosť" - hovorí Baťa, a má úplnú pravdu.

Je samozrejmé, že keď my zdvihneme clo na dovoz článkov, ktoré potrebuje niektorý susedný štát dovážať k nám, alebo vyvážať, pri najbližšej príležitosti počíta patričný postihnutý na revanž a zdvihne zas dľa možnosti svoje colné šranky na články, ktoré sme my nútení vyvážať prípadne k nemu. Toto sa opakuje nepretržite už od počiatku republiky až podnes a preto je našou povinnosťou vyzvať naše ministerstvo zahraničia, aby celou svojou váhou sa zaujalo na medzinárodnom fóre, aby "colná unia" Europy bola čím prv uskutočnená.

Ináč sa z tejto brindy nedostaneme. Pri štáte je potrebné, vlastne pri štátnych podnikoch, aby boly viac obchodné, hybné, a pri tom odborne vedené. Bolo mi sdelené následovné. R. 1928 chcela poľská vláda prevážať z poľského uhoľného revíru od Bohumína cez Slovensko do bratislavského lebo komárenského prístavu denne 800 vozňov uhlia. Pravda, požiadali o sľavu. Keď sa o to slovenskí zákonodarci u ministerstva železníc zaujímali a žiadali, aby sa to vzhľadom na nezamestnanosť, na potrebu vyvinutia dobrých, súsedných priatelských stykov uskutočnilo, a tiež že pri tom, keď i nie moc, naše železnice predsa len niečo zarobia. Vysoký úradník ministerstva železníc, do ktorého rezortu to patrilo, briskne odpovedal: Keď Poliaci chcú, nech platia.

Poliaci, pravda, sa ďalej neklonkovali pražskej pýche, ale vozia uhlie lacno cez Rumunsko, cez Maďarsko do Pešti.

Maďari Poliakom údajne prevážajú to uhlie za sadzbu prázdnych vozňov.

Nuž takto, páni moji, sa ani obchodné, ani priateľské styky nenaväzujú.

Môj recept na uľavenie krízy je: sporiť tam, kde je to potrebné. Štátny rozpočet snižovať a nie zvyšovať. Štátny dlh splácať a nie nové dlžoby robiť. Toto má byť princip štátnej správy. Nevyhadzovať peniaze chudobného poplatníka dľa gentského systému cigánom, lenivcom a darmošlapom, ale podporovať výlučne toho, kto je na podporu skutočne utisknutý. Clá snižovať, kde len možno, a nie ich zvýšovať, ako som k úžasu čítal, že zasa clá na automobiloch sa majú zvýšiť. (Hlas: Už jsou zvýšeny, pane kolego!)

Investovať účelne, užitočne a rýchle, hneď, kým je tomu čas.

Ostatná kapitola mojej reči je Slovensko. Slovensku krivdíte, Slovensku sa nedostáva, čo mu právom patrí. Slovensko je odstrkované na celej čiare. Slovensko má právom participovať na štátnych dodávkach dľa daňového kľúča asi 15%, dostáva sa mu len asi 4%. Slovensko má vicinálne cesty, ktoré sú nie pojmuté ani do silničného fondu, ani do štátom subvencovaných. Preto, bo Rakúsko vicinálnych ciest nemalo a patričný pán v ministerstve, ktorý silničný zákon osnoval, nevzal do povahy vicinálné cesty na Slovensku. Slovenská krajina dáva asi 80% svojho rozpočtu na stavbu ciest, kým v historických zemiach štát indirektne a neindirektne cesty stavia a udržiava. Zákon zaručuje Slovensku školskú radu, ale vzdor jasnému zneniu zákona školská rada sa neutvoruje.

Slovensko nemá techniky, ktorá je potrebná, aby Slovensko čim prv bolo pozdvihnuté do kultúrnej výšky historických zemí. Chudobné Slovensko, chudobná republika. Bohaté Slovensko, bohatá republika. Kultúrne Slovensko, kultúrna republika. Slovensko nemá nadostač národných škôl. Na Slovensku je priemer detí v ľudových školách asi 70 na jednu triedu, kým v historických zemiach padá na jednu triedu 35 školákov. Slovensko potrebuje 7.775 tried. Ak sa budú školy stavať takým tempom ako posiaľ, tak či výstavba 7.775 tried vyžiada času 65 rokov.

Slávny senát! Škoda, že pán min. Engliš odišiel. Ja by som mu dal dobrý námet. Navrhujem zaviesť staromládeneckú daň a použiť peniaz ten na fond školský. Keď máme všetky možné fondy, prečo by sme nemali ten najpotrebnejší - školský fond? No, ale páni moji, tu by musel stáť a prednášať krivdy Slovenska 24 hodín aj 24 dní, kým by bol s nimi ukonca, koľko ich je.

Spomeniem ešte jednu aktuálnu otázku. Zakladá sa vodocestný fond. Príspevok krajiny slovenskej má obnášať 25 %, v ostatných zemiach len 12.5%. Prečo to? Na úpravu 150 km rieky Labe navrhované je 38 mil. ročne, pre 170 km Vltavy 24 mil. Krem toho sa stavajú štechovické priehrady na Vltave nákladom vyše miliardy. Ale pre 280 km rieky 3 mil. Čo je to za participovanosť? Kde je tu spravedlnosť? Páni moji, takto sa so Slovenskom zachádzať nemá. Kde je kataster, kde meliorácia? Kde prídel krajine? Všade samá krivda.

Poneváč dnešná vláda, ktorá sa opiera na prepolitizované strany a nevie extrémnym požiadavkám koaličných strán nadostač čeliť, dôveru nezasluhuje a 1300 mil. z týchto dôvodov naša slovenská ľudová strana Hlinková neodhlasuje. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Další slovo má pan sen. Foit.

Sen. Foit: Vážený senáte! Koaliční povinnost ukládá i mojí straně, aby pro tuto velkou předlohu hlasovala. Činíme tak s obavami jako nikdy jindy, nikdy dříve, a to z důvodu, že nevidíme možnosti zaplatiti ani úroků, tím méně splácení výpůjčky. Republika naše utápí se v dluzích. Obce, okresy a země se zadlužují a každého dne dluhu přibývá, a nyní i stát opouští zásadu opatrného hospodáře. Poměry jsou tak silné, že upouští od své teorie i sám ministr financí. Kdyby tak hospodařil jednotlivec, nemající praničeho, nedostane úvěru, a ten, který má nějaký majetek a utrácel by víc, nežli přijímá, musil by ohlásiti vyrovnání nebo úpadek. Mohu vydati a utratiti jen, co mám. Toto pravidlo bylo, jest a bude vodítkem každého jednotlivce, a to musí platiti též pro finanční politiku státu. Nejsme s to udržeti státní rozpočet v dosavadní výši. Dnes možno již označiti, že preliminované daně se značně sníží. Průmysl sotva odvede jen polovinu jemu uložených daní výdělkových, sotva polovinu daně z obratu a s tím souhlasí v určitém poměru výnos daně důchodové. Mnohé obce a města, jejichž finanční hospodářství v době kvetoucího průmyslu bylo skvělé, se nyní bortí a zadlužují se. Zůstávají jen břemena, která průmysl s sebou přináší. Zatím co průmysl ochabnutím konjunktury odepře placení daní z části nebo úplně, zemědělec nejen že platí i v této krisi plnou daň pozemkovou, on nemůže zastaviti pasivní svoji výrobu a následkem toho platí daň důchodovou, a to paušálně podle dohody každoročně mezi zemědělskou radou a finančními zemskými správami sjednanou. Letos snad a právě proto, že krise dostoupila svého vrcholu, neuznala finanční správa sjednati u zemědělství dohodu ve stanovení paušálu daně důchodkové. Budoucnost ukáže, jak nesprávně v této záležitosti bylo postupováno.

Svízelné a neutěšené je postavení našich drah. Je to postavení neudržitelné, které nám všem ukládá zabývati se touto záležitostí až do rozřešení. Musíme o tom jednati, poněvadž lví podíl z investiční půjčky je věnován drahám na jejich pasivní hospodářství.

Dnes, kamkoliv přijdete, slyšíte úsudky mnohdy i zkreslené, volající po novém režimu u drah. Dráhy až dosud nedaly samy sobě pevný program, ač pud sebezachování měl by pohnouti všechny tak četné složky, tvořící hospodářství drah, nejen ku přemýšlení, ale k odstranění tak mnohých zbytečností. Nestačí jen ministr, neviním jej, spíše obdivuji, že sám v té beznadějnosti zůstává na tak odpovědném místě.

Nejen lid, ale i členové zákonodárných sborů jsou nespokojeni a volají po zřízení komise, kde by zástupci dráhy, zástupci sněmoven a zástupci lidu hledali směry, vedoucí k zlepšení hospodářského stavu na drahách. Dnes, kdy se má dáti drahám 600 mil. a dříve 400 mil. Kč, musí připustiti kritiku a na základe kritiky přivoditi zlepšení.

Namátkou některé nesrovnalosti, svědčící o nehospodárnosti, o nichž ostatně slyšíte denně hovořiti: Bylo by zajímavé věděti, proč případně Francie má jen dvě ředitelství drah a proč my jich máme 8.

Na str. 41 v letošním rozpočtu jest uvedeno půjčovné za cizí vozy 24,886.000 Kč. To by mělo býti částí programu investiční půjčky, objednati dostatečný počet vozů, který by do několika roků půjčovným byl zaplacen a při tom by několik tisíc nezaměstnaných našlo práci. Tato záležitost asi přechodně nebude akutní, jelikož osláblý průmysl má nezbytně za následek oslabení provozu na drahách.

Na silničních přejezdech bývá strážní domek a 1 zřízenec, který má na starosti spouštění závor. Vedle něho jsou takoví zřízenci ještě 3 a pracují, každý po 8 hodinách. V některém čase, zvláště v noci, je potřebí také jen jednou za 8 hodin uzavříti trať. Tato zařízení, opakující se na každém přejezdu, tento jeden přejezd stojí dráhu 50.000 Kč ročně. Ve Švýcařích i jinde zavádějí bezpečnější opatření, které nestojí ani stý díl starého našeho zavedení, a to silné signální světlo.