Něčím zcela jiným jest ovšem otázka, jaké účinky tento zákon, když nyní bude přijat, uveřejněn a když vstoupí v platnost, projevovati bude také v praxi. Neboť víte již, pánové, že se zákonem samotným, když je sebe lepší a krásnější, nepořídíme ničeho, nemůžeme nic poříditi, nejsou-li dány také podmínky, za kterých zákon takový může jeviti účinky. Zde patří k tomu mnoho, co není v zákoně, co tam nemůže býti, co dlužno teprve vytvořiti a provésti. Běží zde především o ochrannou výchovu, o které se v zákoně stále mluví, běží zde o zákon o péči o mládež, který je bezpodmínečně nutným korelátem tohoto zákona. Dokud nebudeme míti zákon o ochraně mládeže anebo o péči o mládež - v Německu se to jmenuje zákon o ochraně mládeže, u nás se to bude patrně jmenovati zákon o péči o mládež - nebude možné účinné provádění tohoto zákona. Nuže, můžeme býti přece klidni potud, že zákon o péči o mládež jest již vypracován. Ministr dr Czech je s ním již hotov, nyní se ještě projednává v ministerstvu sociální péče, má však býti velmi brzo podroben meziministerskému řízení, a i když víme, že meziministerské řízení u nás je trochu těžkopádné a pomalé, že je k němu potřebí trpělivosti, můžeme přece míti za to, že v dozírné době, snad na podzim anebo do příští zimy, bude také vyhlášen, takže pak můžeme s ním počítati. Něčím jiným, a to je alespoň stejně nutné jako zákon o péči, je však přichystání všech ústavů, kterých je potřebí, aby se provedly všechny ty krásné věci, které se v tomto zákoně žádají. Zde běží o vychovatelny, opatrovny, ústavy, ve kterých se mladiství zločinci anebo provinilci mají vychovávati k práci a vyučovati, zde běží také o ústavy, ve kterých mají býti zavíráni. Mají býti od plnoletých zločinců přísně odloučeni, nemají býti umístěni v těchže ústavech, nýbrž mají dostati zvláštní ústavy, ve kterých budou vyučováni živnostníky atd. To všechno nemáme a mám velmi vážné pochybnosti, zdali se energii pana ministra spravedlnosti, ačkoli ji stavím vysoko, podaří, zdolati ještě větší energii pana ministra financí, který pro takové věci velmi pevně utahuje svůj měšec. Nebudeme-li to všechno míti, pak zůstanou krásné paragrafy tohoto zákona většinou na papíře, poněvadž nám nebude možno je prováděti. Patří k tomu mimo to ještě velmi mnoho osob, které mají zákon prováděti, soudcové mládeže. Teší nás, že mají býti stanoveni vlastní soudcové mládeže. Již sem tam jsme učinili zkušenost, že jednotliví soudcové se s obzvláštní láskou oddávají úloze souditi mladistvé, nikoli aby trestali, aby mstili, nýbrž aby je vychovávali jako užitečné členy společnosti. Nyní to nemají býti již ojedinělé případy, nýbrž u každého okresního a krajského soudu máme míti takové soudce. Odkud je vezmeme a jak se podaří, tyto soudce tomu přibrati, vštípiti jim potřebný k tomu výcvik a výchovu? Na tom především záleží. Zákon zůstane prázdný a bezobsažný, nejsou-li zde lidé, kteří ho také lidsky provádějí.

Podíval jsem se na zákon také jako lékař, a tu jsem shledal, že se tam s lékaři zachází trochu macešsky. Myslím, že by lékaři měli býti dnes přibíráni trochu více a častěji. Praví se sice v §u 39: Jsou-li zde odůvodněné pochybnosti, lékařské ohledání jedním nebo dvěma lékaři; možno také přibrati odborníky pro duševní choroby. Také v §u 15 se praví, že mezi zaměstnanci ústavu má býti psychiatricky vzdělaný lékař. Ale lékaři budou přibíráni k ohledání vždy jen tehdy, když soudcové anebo státní zástupci anebo opatrovníci, kteří zde jsou, mají pochybnosti o tom, zdali obviněny je také skutečně psychicky nebo fysicky zcela v pořádku. To nepovažuji za dostatečné. Je celá řada případů, ve kterých laik nemá snad žádné pochybnosti o úplném psychickém nebo fysickém zdraví někoho, a kde přece mohou zde býti těžké změny jakéhokoli druhu. Připomínám především kategorii trestných činů, které v mladistvém věku, ve věku vývoje jsou a mohou býti velmi důležité, jsou to sexuelní přečiny a zločiny, všechny takové trestné činy, které se týkají pohlavního oboru. Víme, že je celá řada středních stupňů mezi pohlavím, celá řada sexuelně abnormálních lidí, kteří právě v mládí při probouzení pohlavního pudu jsou sváděni k různým činům, jež dlužno podle stávajících zákonů považovati za trestné činy, které však velmi často se zakládají na chorobných sklonech a za které pak pachatel nemůže býti činěn zodpovědným. Proto byl bych rád viděl v zákoně takovéto ustanovení, ale snad lze v prováděcím nařízení napraviti to, o čem zákon jedná trochu macešsky. Chtěl bych jem varovati před tím, nevinné lidi, kteří následkem svého pudu a svého pathologického založení mají sklon k takovýmto činům, podle našeho dnes ještě platného mravního nazírání trestným, činiti zodpovědnými, jako vůbec dnes trestné činy -mluvil jsem o tom již dříve - z valné části musíme připisovati okolí, ve kterém žijeme, z části však zárodku individua, jejž zdědilo od svých rodičů a předků, a za který nemůže býti činěno zodpovědným. Nechci dnes rozvinouti otázku odpovědnosti člověka za jeho jednání, chci poukázati jen k tomu, že právě v mladistvém věku dlužno na tyto otázky pohlížeti s obzvláštní pozorností a s nimi počítati. V poměru k tomuto vnitřně i zevně obsáhlému zákonu není zajisté to, co namítám, nic obzvláště pádného.

Jestliže bych nakonec měl prosbu na pana ministra spravedlnosti, byla by to prosba, aby, když se mu toto dílo nyní zdařilo, hodně brzy přikročil k daleko ovšem obtížnějšímu a většímu dílu, aby totiž konečně zreformoval také naše trestní zákonodárství. Neboť stejně, jako nesnesitelny jsou poměry v oboru trestního soudnictví nad mládeží, jsou nesnesitelny v oboru našeho trestního práva vůbec. Zákon pochází z doby, ve které - naznačil jsem to již - o zodpovědnosti člověka za jeho jednání, o účincích jeho původu, jeho okolí, o vlivu celého hospodářství a společnosti a sociálních poměrů, za kterých žije, na něho samého, na jeho ducha, na jeho povahu, jeho mravnost a na jeho jednání panovaly zcela jiné názory nežli dnes. Musíme, nechceme-li zůstati zpět za dobou, přikročiti také k zreformování trestního zákona. Předběžná osnova je zde, leží zde již dlouho. Všichni, kdož se o věc zajímali, měli dosti času a příležitosti, aby se věcí zabývali. Vím, že ministři mají mnoho práce, musí se zabývati nejen osnovami velkých zákonů, nýbrž také denními událostmi. Přece jen je to otázka, kterou nutno rozřešiti, a těšil bych se velice, kdyby ji rozřešil nynější ministr spravedlnosti. Nevíme, kdo později zase jednou bude ministrem spravedlnosti. V každém případě kladl bych mu na srdce, aby se touto otázkou zabýval a aby po osnově zákona o trestním soudnictví nad mládeží, kterou nám předložil a kterou také přijmeme, brzo také následovalo větší dílo reformovaného zákona trestního. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Dyk. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Dyk: Vážený senáte! Mám za svou povinnost jménem svého klubu prohlásiti, že poslední případ před volebním soudem projednávaný, zneklidnil velkou část naší veřejnosti a vyvolal přání, aby v zájmu právní jistoty buďto volební soud byl odpolitisován, nebo aby jeho rozhodnutí nebyla konečná, nýbrž aby bylo možné odvolání k vyšší řádné soudní instanci.

Vyhrazujíce si v tomto směru konkretní návrhy, zdůrazňujeme, že, jako je důvěra ve spravedlnost základem státu, pochyby o ní jsou největším jeho ohrožením. O základních právech občanských - a takovým je státní příslušenství - neměla by s konečnou platností rozhodovati instituce politická, jež neposkytuje záruky naprosté nezávislosti, nemá povahy řádného soudu a rozhoduje po jednání neveřejném, do něhož nemůže zasáhnouti účinnou obranou ten, jemuž občanství se upírá.

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. dr Kovalik. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Dovolím si k vládnemu návrhu zákona o trestnom súdnictve nad mládežou preniesť následovné: Zaiste bola potreba vydať zákonné ustanovenie o trestnom súdnictve nad mládežou, poneváč sociálné pomery doby sa zmenily, nastaly nové okolnosti, príležitosti, pohnútky ku zločinnosti nielen dospelých, ale i mládeže, ktoré pri súdnictve a treste v úvahu vzaté byť musia. Jedno ale sa nezmenilo: Potreba hľadania a najdenia príčin zločinnosti mládeže z ohľadu nápravy mladých zločincov, čo predsa súdnictvo a trestanie zločinov tiež má za účel a z ohľadu ochrany občianstva proti zločinnému účinkovaniu mládeže není dosť len uvažovať a rozhodovať o trestoch za ich spáchané zločiny a tieto tresty vykonávať, ale je našou povinnosťou preventívne zasahovať pri potieraní zločinnosti mládeže. A tu ukazuje sa nám za potrebné ísť až na koreň vecí, hľadať, nájsť a odstrániť najväčšiu príčinu zločinnosti. A za takú považujem zvlášť výchovu mládeže a občianstva. Výchova mládeže je tedy ten základ, z ktorého vyrastá jeho povaha, charakter, náklonnosť k dobrému či zlému, z ktorej výchovy vyrastá potom i činnosť mládeže. Zpráva ústavneprávneho výboru poukazuje tiež na túto okolnosť týmito slovy: "Poznatok, že v osobnosti mladistvého previnilca väzí často zárodok budúcich zločinov a že ochrana spoločnosti vyžaduje, aby bola čo najúčinnejšími prostriedky potieraná táto vlastná príčina spáchaného trestného činu, vedie k tomu, že trestné právo musí obsahovať význačné odchylky od ustanovení všeobecných, ide-li o stihanie trestných činov, spáchaných osobami mladistvými." Tedy táto osnova žiada i potieranie vlastných príčin zločinov. Mojou snahou je teraz preukázať, že ani sa dosť nepátra po tej vlastnej príčine zločinnosti, ani sa nepátra po cestách k tej príčine vedúcich, ani sa tá jedna z najhlavnejších príčin, totiž tá zlá výchova nepotiera. Vo zpráve ústavneprávneho výboru vidíme len poukazovanie vo všeobecnosti na spôsob trestania dospelých, keď vraví, že trestné právo u osôb dospelých môže zachovať ráz repressivný a môže byť vybudované v podstate na zásade spravodlivej odplaty. V tejto zpráve vidíme len poukazovanie vo všeobecnosti, ako sa má jednať v súdnictve nad mládežou, keď praví, že "úprava súdnictva nad mládežou musí mať povahu prevenčného opatrenia a musí sa riadiť snahou zachrániť mladistvého previnilca pre spoločnosť tým, že by sa zadržal na dráhe zločinu a že by sa napravil."

Snahou tejto mojej účasti v debate je pomenovať dieťa svojim menom, poukázať na jednu z najväčších príčin zločinnosti mladistvých a na radikálné preventívne opatrenia.

Zpráva mluví o premyslenom dohľade na vývoj mladistvého previnilca a o posudzovaní jeho činov podľa jeho rozumovej a mravnej vyspelosti a o zvláštnom systéme trestnom, ktorý by bol úplne ovládaný snahami výchovnými.

K tomu musím riecť, že nielen pri trestnom riadení proti zločinnosti majú sa uplatniť výchovné tendencie, ale že s nápravou mladistvých má sa započať pri prvých krokoch ich výchovy. Nemá sa čakať, až mladistvý spácha trestný čin, ale všetci príslušní faktori majú o to dbať, aby mládež tieto trestné činy nepáchala, a toho jedným najúspešnejším prostriedkom je dobrá výchova mládeže od počiatku. Preto vo svojom prejave dovoľujem si predniesť, čo pokladám za zlú a čo za dobrú výchovu. Isté je, že mimo zlej výchovy, ako hlavnej príčiny zločinnosti mládeže, sú aj iné príčiny, a sice zlá spoločnosť, zlé príklady už v rodine a prostredí, svádzanie a lákanie k zločinu, rozkaz a nútenie ku zločinu, bieda, zlé, nemravné čítanie, knihy, časopisy, špatné obrazy, nemravné divadelné a kinopredstavenia, výklady kníhkupectviev v mestách, obciach, na nádražiach i knihovniach sú plné nemravných a bezbožných kníh, ďalej vrodená alebo zdedená náchylnosť ku zločinu atď. Pri tom všetkom ale zostane hlavnou príčinou zločinnosti zlá výchova, kdežto dobrá výchova mládeže môže úspešne čeliť už tu spomenutým druhým príčinám zločinnosti.

Tedy boj proti zločinnosti a potieranie tejto nemajú sa pohybovať len v trestnom pokračovaní a nemajú sa obmedzovať len na trestanie zločinu, ale boj proti zločinnosti má sa započať už v zamedzení jej dobrou výchovou, ako som na to poukázal u príležitosti prednášky pána rektora bratislavskej univerzity, p. sen. dra Milotu v Žiline, ktorý prednášal na thema: "Boj proti zločinnosti."

Výchova, vedená materialistickým smerom - nechceme povedať duchom, lebo smer materialistický nepozná a popiera ducha -, nielen že nezamedzí zlo a zločinnosť mládeže, ale materialistický, dušu človeka popierajúcí smer považujem za jednu z najrozhodujúcich príčin zločinnosti mládeže. Aké hrozné následky má výchova mládeže a celého občianstva vo smere materialistickom, ktorý učí, že celý svet, aj človek, ľudstvo je len hmota a že duše niet. Tedy človek nie je nič iného ako složka prvkov, dusíka, vodíka, kyslíka, uhlia, vápna, síry, železa atď., podľa toho človek je ako vzduch, voda, skala, strom, železo a nič iné.

Keď hmotárstvo hovorí, že len hmota existuje a nič iné, tak logické dôsledky sú tie, ktoré som teraz predniesol. Pýtam sa: Či môžem k zodpovednosti pohnať a trestať hmotu? Pýtam sa, či hmota má vôľu, či hmota má povedomie dobrého a zlého? Do akých kontradikcií upadá materialistický smer výchovy, o ktorej čítáme v t. zv. občianskej mravouke, ukážem v niekoľkých príkladoch, ktoré dokazujú nielen nelogičnosť, protirečenie, ba smiešnosť a hlúposť materialistickej výchovy.

Materialistickí učitelia žiadajú od mládeže lásku k rodičom, lásku k spolublížnym, vďačnosť k dobrodincom, úctu k zákonom, úctu k odznaku štátu, vernosť ku vlasti, oddanosť ku hlave štátu, žiadajú od žiakov usilovne konať dobré, chrániť sa zlého, požadajú zodpovednosť za činy. Pýtam sa: či hmota môže mať lásku, či hmota môže mať vďačnosť? Či hmota môže mať úctu k zákonom? (Sen. Ant. Novák: To je pletení pojmů!) Či hmota môže mať vernosť, oddanosť, usilovnosť, spravodlivosť, mravnosť, či hmota môže byť zodpovedná za nejaké činy, či hmota vie, čo je dobré a zlé? Či nie je nelogické, smiešné, ba hlúpé požadovať od materie, keď my sme len materiou, keď nie je ten žiak, tá mládež nič iné ako hmota, od tejto hmoty také vlastnosti, ktorá ona nemá, ktoré sú vlastnosti nadprirodzené, ktoré vlastnosti môže mať len duša, duch, bytosť nadprirodzená? A títo materialistickí učitelia popierajú nadprirodzené sily a vlastnosti, nadprirodzené bytosti, popierajú dušu, popierajú posmrtný život, popierajú večnosť, popierajú Boha. A predsa žiadajú od hmoty zodpovednosť a transcendentálné vlastnosti, kdežto všetko to popierajú. Či možno trestať hydrogén, oxygén, calcium ako složky, z ktorých táto mládež pozostáva? (Sen. Johanis: Pane doktore, vy nejste profesor?) Vy sa smejete na to, ale ja sa smejem nad tým, že tí materialistickí učitelia, ktorí popierajú transcendentálné pojmy, ktorí popierajú všetko, čo nemôžu videť, čo nie je prirodzené, čo nie je oku viditeľné, to všetko popierajú, ja sa smejem nad tým, prečo požadajú tí materialistickí učitelia také transcendentálné pojmy ako je láska, vernosť, oddanosť, úcta, a to všetko sú predsa vlastnosti nie hmoty, ale vlastnosti bytosti transcendentálnej, tedy duše. (Sen. Johanis: Co vy jste požadoval od svých žákov?)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid! Račte pokračovati, pane kolego.

Sen. dr Kovalik (pokračuje): Logika to žiada, čo som povedal. Materialistickí učitelia požadajú dobré vlastnosti a trestajú zlé vlastnosti mládeže, ktoré nemôže mať hmota, ale len duša, ktorú oni popierajú. Materialistická výchova mládeže i občianstva učí, ako to v občianskej mravouke čitáme, že smrť je konec, potom už nenasleduje nič, že smrť neni nič iné, ako keď strom sa rozpadne a zpráchniví. Dľa toho tedy či mladí či starí zločinci, ktorí sa nedajú lapiť sudcom, ktorí sa ukryjú a utečú pred trestom, za ich zločiny nikdy nebudou pokutovaní. Kde je tu ale etická spravedlnosť a vyrovnanie v etickom, morálnom svete? Veď keď je vyrovnanie, rovnováha síl a vlastností v hmotnom svete, musí byť vyrovnanie síl, vlastností a činov i v duševnom, morálnom svete, musí prijsť za zločiny pokuta a musí byť taká výchova mládeže, ktorá učí, že za svoje skutky je zodpovedná nielen sebe, svojmu svedomiu a sudcom, že pred trestom za zločin neuteče, že mimo svetských sudcov je ešte ten najvyšší sudca, ktorému vždy musí cítiť sa byť odpovedný, pred ktorým najvyšším sudcom utiecť nemožno.

Materialistickí učitelia a profesori, pseudofilosofi upadajú vždy do takých chýb nelogičnosti a protirečenia sebe, tak spletú pojmy . . . (Výkřiky sen. Ant. Nováka.), upadajú do chýb nelogičnosti a prezradzujú svoju povrchnosť a chyby, že vo svojich učeniach materialisti sami spomínajú psychické (duševné), etické (mravné) a transcendentálné pojmy; a predsa popierajú dušu a transcendentálny, nadprirozený život. Je to taká miešanina a motanina, že je až radosť, keď začne taký materialista hovoriť o psychických, mravných a morálnych veciach a príčinách a cieľoch. (Sen. Johanis: Pane doktore, to jste mohl přednášet na střední škole a ne v senátě!) Ráčte sa prihlásiť k slovu, máte tu tribúnu. Volajú po svedomí, volajú po odpovednosti, volajú po morálke. Čože má hmota svedomie, zodpovednosť, morálku, môže hmota tvoriť spoločnosť a štát? Čo všetko sa dá z toho konkludovať! (Sen. Ant. Novák: Zlatý středověk!)

Ten stredovek mnoho dobrého, krásneho a veľkého vykonal. (Slyšte!) A zaiste ten Kolumbus by nebol objavil Ameriku, keby nemal ducha a rozvahu. Taká materialistická, bezdušná a bezbožná, nemravná, logike a etickej spravodlivosti protiviaca sa výchova mládeže a občianstva vedie k zločinnosti, keď neuznáva tej najvyššej nadprirodzenej auktority, ktorej sa musí cítiť zodpovednou vždy, učí neuznávať, nerešpektovať ani najvyššej auktority, lebo kto nerešpektuje najvyššej auktority, nerešpektuje ani tie auktority, ktoré sú tuto na svete: nerešpektuje rodičov, učiteľov, sudcov. Však vidíme, aká zkaza ide na celý svet, vidíme ako sa kazí mládež. (Výkřiky.) Áno, áno, áno, veru kazí sa hrozne. Úctu nemá pred nikým. Kto sa nebojí Boha, ten sa nebojí nikoho, teda len rozširuje zkazu. Takáto výchova, keď robí posmech, toto kazí ľudstvo, ktoré robí posmech z tých najväčších hodnôt (Výkřik sen. Ant. Nováka.) človečenstva a kultúry ľudstva, totižto z náboženstva a mravnosti. Keď dovoľuje alebo zakazuje učiť sa náboženstvu - sú takí rodičia, ktorí povedajú: Nesmieš sa učiť náboženstvu a náboženskej mravnej výchovy nesmieš sa zúčastniť, do kostola nesmieš ísť -toto je smutný fakt! Či sa smejete, či sa nesmejete, či protirečíte, či neprotirečíte, toto je fakt a to je príčina zkazy mládeže našej.

Takáto výchova mládeže napomáha k zločinnosti, je jednou z najväčších príčin zločinnosti mládeže a aj dospelých. (Výkřiky.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid, nepřerušujte řečníka!

Sen. dr Kovalik (pokračuje): Však som už povedal: Robte len posmech z tých najväčších hodnôt ľudstva! Veľkí filozofia nielen Boha uznávali, boli nábožní ti najväčší duchovia kultúry ľudskej a vy sa smejete! Aj z českej historie, (Výkřik sen. Ant. Nováka.) by som vám vedel celé spústy príkladov ukázať, že kto boli veľkí ľudia, kto dvíhali kultúru ľudu a národa českého. To neboli materialisti, to boli veriaci ľudia, ktorí verili v dušu. (Sen. Ant. Novák: Pálili české knihy, jako na př. jezovita Koniáš!) Láry fary, všeličo sa pálilo. (Sen. Ant. Novák: Když chcete mluvit o historii, tak o ní mluvte!)

Z takejto materialistickej výchovy sa vyvinujú nesvedomité, neodpovedné, bezohľadné, cynické charaktery a osobnosti, ako to, žialbohu, v terajšej dobe v tisícoch a tisícoch prípadov vidíme zo zločinnosti mládeže, ktorá sa úžasne šíri. (Sen. Ant. Novák: Kdo napáchal té zločinnosti více?)

Tu jedon pán rečník spomínal, že mládež je zanedbaná . . . (Výkřiky.) . . . Nemôžem hovoriť.

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. dr Kovalik (pokračuje): Jedon pán predrečník spomínal zanedbanú mládež, z ktorej najväčší zločinci sa vyvinú. Ja tu poukážem na jedon preventívny spôsob čeliť zločinnosti. (Výkřik sen. Ant. Nováka.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid! (Sen. Ant. Novák: Dnes se modernisuje Řím!)

Sen. dr Kovalik (pokračuje): Jedon príklad ukážem tej preventívnej činnosti, opatrenia proti zločinnosti. Obdivuje to celý svet, keď objektívne pozerám na to. V Itálii tisíce a tisíce zanedbanej mládeže potulovalo sa po uliciach; nemajú žiadnej výchovy ani od rodičov, ani vo školách. Don Bosco, kňaz, išiel medzi tú mládež, vzal ju k sebe, hral si s ňou, bavil sa, sústredňoval ju, vyučoval ju. To bol počiatok a dnes Itália postavila mu pomník a celý svet obdivuje výchovu. (Hluk. - Výkřiky.) Prosím, nevyrušujte mňa! (Sen. Ant. Novák: To mne nerozčiluje!) Dnes obdivuje celý svet účinkovaniu Dona Bosca. (Sen. Ant. Novák: V době probuzenské také kněží vykonali kus poctivé práce!) Ten tisíce, ba státisíce mládeže zachránil pred zločinnosťou, vyučil ju čítať, písať, postavil dielne, kde ich vyučoval remeslám. To bol kňaz, to bola výchova náboženskomravná, ale nie materialistická, dľa ktorej môžeš robiť, čo sa ti páčí.

Celý svet je mu povďačný, kultúrné svety, Francia, Anglia, Nemecko, Italia, Amerika, Afrika obdivujú jeho činnosť, tú výchovnú činnosť, to preventivné opatrenie mládeže. O tom všetkom ale v našich zákonoch není reči a není na to poukazované. A keďže zpráva ústavno-právneho výboru o trestnom súdnictve nad mládežou hovorí, ak som to už spomenul, že často zárodok budúcich zločinov väzí v osobnosti mladého previnilca a že ochrana spoločnosti si vyžaduje, aby bola čo najúčinnejšími prostriedkami potieraná táto vlastná príčina trestného činu, tedy treba potierať túto vlastnú príčinu, totiž zlú výchovu treba potierať a tých činiteľov tej zlej výchovy treba potierať.

Keď správa ústavno-právneho výboru hovorí, že sudca by mal povinnosť oboznámiť sa riadne so všetkými kriminogénnymi činiteľmi, keď tedy zlé prostredie a zlá výchova sú tými kriminogénnymi, zločinnosť zapríčiňujúcími činiteľmi, z toho vyplýva logicky, že povinnosť sudcu je hľadať a najsť tých kriminogénnych činiteľov. Ani rodičia, ani učitelia, ani príbuzní a priatelia, ani predstavení nedostrežú a nezdržia nadostač mládež, ale aj dospelých od zločinnosti, jestli ten mladík alebo ten dospelý následkom dobrej nábožensko-mravnej výchovy nedostreží a nezdrží sám seba od zlého činu. (Tak je!) Darmo na neho dozierať, keď on sám sebe nerozkáže.

Dobré kresťansko-nábožensko-mravné povedomie dá tú pevnú vôľu a individuelnú sílu nekonať zlé. (Tak je!) Táto pevná vôla a etická, nie hmotná síla sú najlepšou zábezpekou a zárukou proti zločinnosti. Zkusujeme často, že samo trestanie neodstraší a nepolepší zločinca, ako to bolo povedané i od p. zpravodajcu, lebo mnohý zločinec vyjdúc zo žalára pokračuje vo svojej zločinnosti, ba stáva sa ešte horší. Musí byť tedy vychovávaná tá pevná vôľa k dobrému.

K dobrej výchove patrí: nemajú sa prednášať nemravné, protináboženské divadlá alebo kinopredstavenia. Svätosť, nerozlučiteľnosť stavu manželského má byť tiež chránená, lebo to je základom rodiny a tým i základom štátu. (Sen. Ant. Novák: Italský korunní princ, požehnaný svazek . . .!) Ale veď všade sa nájdu jedon, dva príklady mimo. Ale Rím nepovolí nikdy rozvod. (Sen. Ant. Novák: A rumunský princ?!) Na nerozlučiteľnosti manželstva zakladá sa . . . (Kontroverse mezi sen. Ďurčanským a sen. Ant. Novákem.) . . . Kolega, prosím ťa, daj pokoj, lebo pán kolega potom nedá mi hovoriť, stále mňa vyrušuje.

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím pana řečníka, aby pokračoval.

Sen. dr Kovalik (pokračuje): Na nerozlučiteľnosti manželstva zakladá sa blaho rodiny, blaho národa a blaho štátu. Pozrite, koľko tisíc a tisíc rozvodov je v Prahe a inde, čo to má za následok, deti nevedia, kam patria, ani kto je ich otec, ani kto je ich matka. Tam je ten koreň zločinnosti, tam sa má náprava hľadať, tam sa má začať výchova! (Sen. Časný: Co by tak bylo, kdyby nebylo té rozlučitelnosti? - To bychom viděli jiný obraz! - Výkřiky.) Na to nehodno odpovedať.