Osnova vkládá zde mezi věk úplné nepříčetnosti a věk úplné příčetnosti po vzoru zákona dříve uherského věk, ve kterém se zkoumá příčetnost mladistvého speciálně s hlediska jeho mravního a rozumového vývoje. Tím se zároveň dosahuje též pružnosti věkové hranice. Soudce nyní bude přezkoumávati příčetnost nejenom se všeobecných hledisek, která platí pro příčetnost vůbec, nýbrž také s toho stanoviska, zda mladistvý se neopozdil ve svém vývoji, a pozná-li, že se tak stalo, pak může mladistvého, i když překročil věkovou hranici, která je zde stanovena, posuzovati tak, jako nedospělého, který této hranice ještě nedosáhl. Zde tedy osnova stanoví věk pochybné příčetnosti, kterým je doba mezi rokem čtrnáctým a osmnáctým. Některé zákony se sice odchylují od těchto hranic, ale vládní osnova - a s tím souhlasila i poslanecká sněmovna - přijala tyto dvě hranice, zejména proto, že věk 14 roků jest jakýmsi mezníkem ve vývoji mladistvé osoby, kdy se končí zpravidla školní výchova a kdy již mladistvý vstupuje do praktického života; pokud pak jde o 18. rok, že jest jisto, že ono zpoždění vývoje tímto rokem u osob normálních již končí.

Druhé, co vládní osnova zde proti právu platnému v oblasti dřívějšího práva rakouského přináší, je to, že doplňuje a rozmnožuje trestní systém. Do tohoto trestního systému zařazuje totiž jednak prostředky výchovné, tedy prostředky svou povahou prevenční, jednak prostředky trestní, prostředky represivní, bez kterých se ovšem trestní systém s hlediska generální prevence dobře obejíti nemůže.

Výchovnými prostředky je zejména ochranný dozor a ochranná výchova. Při ochranném dozoru ponechává se mladistvý ve své dosavadní rodině a pouze se přihlíží k způsobu této výchovy, dozírá se na to, aby mladistvý byl vychováván řádně. Při ochranné výchově béře se z dosavadní rodiny a buď se předává rodině jiné - ochranná výchova rodinná - nebo se dokonce umisťuje ve státním ústavě (ochranná výchova ústavní). Tyto výchovné prostředky mají, jak jsem řekl, ráz preventivní, kterým se má mladistvý napraviti a zachrániti před zpustnutím, které mu hrozí.

Trestnými prostředky je předně trest na svobodě, který zde je sjednocený po příkladu práva uherského; ale při tom šla naše osnova ještě o krok dále, poněvadž trestní právo na Slovensku platné rozeznává trest vězení a trest uzamčení, kdežto naše osnova sjednocuje vůbec trest na svobodě a stanoví jej jakožto trest zavření.

Vedle trestu na svobodě přijala osnova též trest peněžitý, proti kterému sice byly předneseny dosti podstatné námitky, ale ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny uznal, že přece jenom v některých případech tohoto trestu účelně se dá užíti. Pro oboje tyto tresty, trest zavření a trest peněžitý, stanoví osnova zvláštní sazby, takže neplatí sazby, které uvádí trestní zákonník všeobecně.

Některé legislativní návrhy a zákony, zejména zákon belgický a osnova polská, vyloučily trest na svobodě, ale u ústavně-právního výboru poslanecké sněmovny zde rozhodl ohled na generální prevenci, poněvadž tento výbor se domníval, že při dnešní pohnuté době, při dnešní zvýšené kriminalitě mládeže a při dnešních nebezpečných trestných činech mládeže je potřebí ještě setrvati u mládeže na požadavku, aby trestní represe působila i způsobem zastrašujícím. Ale přes to, že osnova tento trest na svobodě uvádí na prvém místě, další úpravou odsunuje jej na místo podřadné, takže té potřebě, o které jsem se zmínil, aby totiž společnost se pokusila o nápravu nejprve výchovnými prostředky, se vhodně vyhovuje. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Nejprve osnova připouští v některých méně důležitých případech "upuštění od potrestání", takže soudce může ponechati mladistvého obviněného bez trestu, poznal-li, že není potřebí vůbec trestu, aby se mladistvý polepšil, jestliže spáchal čin jen z mladistvé nerozvážnosti nebo neznalosti předpisů a pod.

Dále dosahuje osnova tohoto svého cíle vhodnou úpravou podmínečného odsouzení a zejména rozšířením možnosti jeho uplatnění. Tím umožňuje ve velikém počtu případů, aby soudce mladistvého netrestal, nýbrž na místo toho se pokusil o nápravu zatím jen výchovnými prostředky. Jestliže mladistvý se polepší pod vlivem těchto výchovných prostředků, trest úplně pomine.

Tímto způsobem tedy vlastně, třeba ne formálně, ale přece jen fakticky vyhovujeme požadavku III. sjezdu československých právníků, který v minulém roce v Bratislavě vyslovil přání, aby v novém zákoně trest na svobodě byl pouze prostředkem druhořadým. Tímto způsobem se vyhoví také do určité míry dalšímu požadavku téhož sjezdu, který pokládal za záhodno u mladistvých provinilců užíti t. zv. instituce neurčitého odsouzení, podle které soudce sice stanoví trest, ale neurčuje jeho trvání, nýbrž toto trvání závisí na tom, kdy se dosáhne polepšení vinníkova. Jestliže soudce bude moci podle našeho zákona podmínečně odsouditi a užíti místo trestu výchovných prostředků, které nemají určitého trvání, nýbrž které trvají, dokud se nedosáhne polepšení - ovšem, určitý věk zde musí býti hranicí a zákon jej stanoví 21. rokem - pak se vlastně dociluje toho, co chtěl III. sjezd československých právníků dosáhnouti institucí neurčitého odsouzení.

Dále je nutno si všimnouti, že osnova připouští výchovná opatření nejen při mladistvých, kteří jsou odsouzeni, nýbrž - a to je velmi důležité - i tehdy, když soudce je zprostí, zejména pro nepříčetnost, která tkví ve zmíněném nedostatečném rozumovém a mravním vývoji. Podobně dovoluje osnova, aby soud užil těchto výchovných opatření též před rokem čtrnáctým, tedy u nedospělých, což přispívá k tomu, aby skutečně tento věk byl hranicí co možná pružnou.

Pouze v jediném případě nařizuje osnova nejintensivnější opatření výchovné, totiž ústavní výchovu, obligátně u takových nedospělých, kteří překročili dvanáctý rok svého věku a dopustili se těžkého zločinu, na který zákon stanoví trest smrti nebo doživotní ztráty svobody. V tomto případě musí soud naříditi ochrannou výchovu ústavní. Toto ustanovení jest zřejmě jakýmsi kompromisem mezi ustanovením osnovy o hranici věkové a požadavkem, který byl vysloven, aby čtrnáctý rok byl snížen na rok dvanáctý, neboť touto úpravou zákona se vyhovuje také požadavku, aby byl vzat ohled na generální prevenci, poněvadž ústavní výchova je tak intensivním zásahem do svobody nedospělého, že se rovná v podstatě, i svým působením na veřejnost, dlouhému trestu na svobodě.

Nový názor osnovy na trestný čin mladistvého projevuje se také již v samém pojmenování tohoto činu. Osnova přijímá totiž pro jeho označení název "provinění". Působil zde zase příklad zákona uherského, který stanoví, že čin mladistvého, který je v podstatě zločinem, se kvalifikuje pouze jako přečin, avšak, podobně jako tomu je u trestu na svobodě, ponechává při tom označení přestupku pro nejlehčí trestné činy. Naše osnova šla zde zase o krok dále a z jednotného posuzování trestného činu mladistvého uznala, že tento trestný čin je nutno hodnotiti jednotně, neboť i malý trestný čin ukazuje tu často na dosti veliké nebezpečí pro společnost a je proto při trestném činu menší kriminální závažnosti nutno proti mladistvému zakročiti účinným způsobem, aby byl pro společnost zachráněn.

Podobně projevuje se tento nový názor také v úzké spolupráci soudu trestního se soudem poručenským. Zejména ve velkých městech bude podle tohoto nového zákona zřízen jediný soud mládeže, kde bude sloučena péče poručenská s péčí trestní.

Právě tak jako moderní zákony, obsahuje i tato osnova důležité odchylky od pravidelného trestního řízení. Ukázalo se totiž, že určité formy trestního řízení proti dospělým nehodí se pro trestní řízení proti mládeži, neboť se jimi ruší snaha působiti na mladistvého provinilce výchovně hned od začátku, již v době trestního procesu. Proto také náš zákon uvádí vedle předpisů práva hmotného i důležité předpisy práva formálního.

Nejprve je změněna základně organisace soudů, jimž náleží souditi mladistvého. U okresního soudu se ponechává samosoudce, který se tu nazývá soudcem mládeže. U krajského soudu bude působiti senát mládeže, který je složen ze dvou soudců z povolání a jednoho soudce laika. Pouze v případech porotních je tento senát rozšířen, a to tak, že v něm zasedají dva soudcové z povolání a dva soudcové laikové. Při tom klade osnova veliký důraz na to, aby jak soudcové z povolání, tak i soudcové laikové měli zvláštní kvalifikaci, která je uzpůsobuje pro účel, který má býti zákonem dosažen. Musí proto míti schopnosti, jichž právě v trestním soudnictví nad mládeží nejvíce je potřeba, musí rozuměti mládeži a míti také znalosti pedagogické.

V trestním řízení se zvlášť naléhavě vyžaduje, aby byly řádně zjištěny poměry mladistvého, a to jak po stránce osobní, tak zejména i po stránce sociální, tedy aby byl zjištěn vliv prostředí na mladistvého.

Zásada oficiálnosti je prolomena ve prospěch zásady disposiční a státnímu zástupci je ponechána moc, aby v méně důležitých případech, ve kterých by pravděpodobně soud upustil od potrestání, mohl sám trestní řízení zastaviti, takže pak vůbec nebude ani potřebí, aby mladistvý byl volán před soud.

Důležitá je také snaha osnovy uvésti v soulad součinnost soudů a sociálních institucí, které mají za úkol pečovat o mládež. Tyto sociální instituce mají býti všestranně podporovány soudem a soud má připustiti členy těchto sociálních institucí i k samému trestnímu řízení, aby tím činnost jeho byla náležitým způsobem podporována a doplňována.

Konečně obsahuje osnova několik skutkových podstat, které souvisí s péčí o mládež. Prohlašuje se za trestné neoprávněné uveřejňování zpráv o mladistvém. Dále je prohlášen za trestný čin zanedbání povinné péče o mladistvého a konečně i výchovná opatření jsou postavena pod trestní sankci tehdy, jestliže je někdo maří.

Avšak jeden nedostatek má osnova, že totiž neupravuje zákonným způsobem ochrannou výchovu. Ovšem nebylo možno pojmouti do této osnovy tato ustanovení. Ale měl býti zároveň s ní podán návrh zákona o ochranné výchově, neboť bez takové náležité úpravy zůstává náš zákon torsem.

Okolnosti zabránily, aby byla předložena tato osnova zákona o ochranné výchově, a proto náš zákon musil zde zavésti pouze provisorní úpravu těchto ochranných opatření, ale musíme s tohoto místa konstatovati, že je nejvýše nutno, aby vláda s osnovou o ochranné výchově si pospíšila a co nejdříve ji Národnímu shromáždění podala.

Zákon, který projednáváme, je dobrý, ale je nutno, aby v praksi nezůstaly tyto jeho dobré snahy na papíře, nýbrž aby činitelé, kteří se zúčastňují trestního soudnictví, náležitě tendenci zákona pochopili, a aby zejména soudcové si uvědomili své důležité sociální funkce, že nemají pouze souditi mladistvého provinilce a jej trestati, nýbrž, že při tom mají chrániti i společnost. Tato povinnost jim ukládá, aby všemožně se snažili užíti promyšleně takových prostředků, aby mladistvého zachránili od zhouby a od nebezpečí, které společnosti z něho hrozí. Jestliže soudcové toto řádně pochopí, jestliže si uvědomí tuto svou důležitou sociální funkci, pak náš zákon bude značiti účinný krok v boji proti zločinnosti mládeže i zločinnosti vůbec.

Jménem ústavně-právního výboru dovoluji si navrhnouti slavnému senátu, aby vládní návrh přijal. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Teschner.

Sen. Teschner (německy): Slavný senáte! Den 4. března připomíná nám sudetským Němcům každoročně události r. 1919, když sudetskoněmecký lid všecek jsa naplněn touhou po právu na sebeurčení vyšel na ulice své domoviny, při čemž 54 mužů a žen, starců a dětí usmrceno bylo kulkami vojska a četnictva. My němečtí národní socialisté vzpomínáme ve smutku obětí, které byly přineseny, aby zachována byla naše německá domovina, naše škola a hrouda, naše německé pracovní místo, naše kultura. Neochabneme nikdy ve snaze vybojovati si právo, za jehož hájení naši soukmenovci zemřeli, právo na vlastní život jakožto sudetskoněmecký lid. Žádáme revisi ústavy, kterou vytvořil revoluční parlament, v tom smyslu, aby vymizel rozdíl mezi státním národem a menšinovými národy, aby naopak všichni národové tohoto státu uznáni byli za rovnocenné a rovnoprávné. Žádáme dále, aby druhému největšímu národu tohoto státu, Němcům, přiznána byla národnostní samospráva. Za tento cíl budeme se zasazovati všemi svými silami, abychom ho dosáhli a abychom tím splnili to, zač březnové oběti padly. Spatřujeme v práci za tímto cílem svou politickou úlohu v přítomnosti proto, poněvadž my sudetští Němci poznáváme zhoubné následky ideologie o národním státu ve strašné hospodářské krisi, která obzvláště postihuje užší naši domovinu, neboť jednou z příčin této krise je pochybená zahraniční a hospodářská politika státu s její protiněmeckou tendencí. Slučováním národnostních dobyvačných snah s hospodářskými otázkami nacionalisuje se ve špatném slova smyslu také snaha, zmírniti hospodářskou krisi vnitrohospodářskými opatřeními. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Nedvěd.

Sen Nedvěd: Předloha, kterou zde projednáváme jako usnesení poslanecké sněmovny, má účel vzbuditi ve veřejnosti zdání, že spravedlnost československá se ubírá novými moderními cestami, že se spravedlnost československá odrakoušťuje a že při posuzování a léčení zločinnosti jsou raženy, nějaké nové humánní a spravedlivější dráhy.

Ve skutečnosti tato předloha není nic jiného nežli novým činem reakce, novým krokem fašismu, který se jeví v tom, že hlavní tendence předlohy se nese za tím účelem, aby děti proletářských rodičů byly vyrvány z vlivu svých rodičů, poněvadž jsou vychovávány ve třídním boji, a aby byly dány tam, kde by jim byla poskytnuta výchova k loyalitě, ke ctění autorit, dobrodinců atd. To není vlastně nic nového. My víme, že již za vlády osmanského půlměsíce nalezl se jeden sultán, který přišel na to, jakým způsobem zvýšiti brannou moc turecké říše a založil ten pověstný sbor Janičářů, dal odnímati v dobytých zemích děti křesťanských rodičů, vychovávat je, a pak jich použil proti národům, se kterými bojoval. Tedy to, co se nám zde předkládá, není nic jiného než totéž, odejmouti děti vlivu proletářských rodičů, postaviti je pod dozor různých státních institucí a ústavů a vychovat je pro zrádce své vlastní třídy.

Pan ministr spravedlnosti dr Meissner není zdaleka tak moderním ministrem a kriminalogem, jaké zdání chce vzbuditi předložením této předlohy; vzpomeneme-li si pouze na to, že pan ministr je již po druhé ministrem spravedlnosti za dobu 13 let, a že nyní na svém křesle je již 15 měsíců a posud neměl času, aby se postaral o to, aby ta práva politických vězňů, které přiznávalo Rakousko, byla alespoň v republice obnovena.

Proto také, když zde byl loňského roku mezinárodní sjezd kriminalogů a byla učiněna výprava a návštěva pankrácké věznice, dříve než účastníci sjezdu do věznice přišli, byli všichni ti, kteří mají nárok na práva politických vězňů, odvezeni na Karlák, aby při návštěvě s účastníky sjezdu nepřišli do styku a nemohli jim říci, jak to vlastně s těmi kriminály v Československé republice vypadá.

Pan ministr dr Meissner jistě zná a výborně ovládá teorii o příčinnosti, a tu, jako moderní ministr spravedlnosti, měl by nám předkládati ne tuto předlohu, která kurýruje následky, nýbrž měl by nám předložiti předlohu, ze které bychom se dověděli poctivě a spravedlivě, kde jsou ty příčiny těch zločinů, přečinů a různých provinění mládeže proletářské, poněvadž bude se zde jednati výhradně a jedině o mládež proletářskou. O mládež buržoasní se jednati nebude, ta se takových přestupků a různých provinění nedopustí, o to je postaráno tím, že nemá možnosti a příčiny, aby se nějakých takových deliktů dopouštěla.

A tu přicházím k tomu, co jsme již jednou v historii zažili a viděli. 2. prosince 1908 při svém 60letém, nebo kolikaletém jubileu prohlásil Franc Josef heslo: "Vše pro dítě", a v roce 1914 škrtem péra udělal z několika milionů dětí sirotky. V r. 1918 přijíždí president Masaryk a říká primátoru pražskému na pražské radnici dne 21. prosince: "První naší povinností bude, abychom v této republice neměli žádných žebráků, musíme pracovati k tomu, abychom všichni byli jako bratři."

A, prosím, jak to s tím bratrstvím ve skutečnosti vypadá? Naděje budoucnosti, jak se frázovitě říká o mládeži, tato naděje budoucnosti v Československé republice trpí hladem, mrzne a umírá podvýživou. Úředním šetřením na pražských školách bylo zjištěno, že ze 61.000 dětí 1.100 dětí chodí denně do školy úplně bez snídaně. Kolik jich je v celé republice, o tom ovšem statistiku nemáme. V Břevnově v listopadu 1930 bylo zjištěno učitelem v jedné třídě, že ze 35 dětí jest jich 12 bez punčoch, teplého prádla a chodí do školy ve staré obuvi svých rodičů. V druhé třídě téže školy zjistil učitel, že ze 39 dětí dělnických 13 má potravu pouze jednou denně. Každé třetí dítě trpí tedy hladem 13. rok v osvobozené vlasti. Samozřejmě, že tyto poměry mají zhoubný vliv na zdraví dětí. Sám ministr zdravotnictví, dr Spina přiznal, že z každého 10.000 obyvatel 182 jich umírá na tuberkulosu. Dále přiznal, že z každého 100 dětí nově narozených 15 jich do jednoho roku u nás zemře. Mimo to konstatoval silné rozšíření všech ostatních nemocí z povolání, které se zhoubně šíří. Měl-li by býti proti tomuto veden boj, musili bychom zde míti jinou předlohu. Ta by musila naprosto jinak vypadati a musila by míti jiná ustanovení, musilo by býti bojováno proti příčinám tohoto stavu. A poněvadž příčinou těchto strašných poměrů je kapitalistický řád, musilo by býti především ostře bojováno proti kapitalistickému řádu, jehož ovocem jsou tyto poměry. Musilo by býti především imperativem pro každou vládu, aby nastalo okamžitě zvýšení mezd, snížení cen životních potřeb, zkrácení pracovní doby, stavba laciných bytů, umístění všech nemocných do sanatorií a nemocnic. Tyto požadavky však nemůžete uskutečniti, poněvadž byste bojovali sami proti sobě, a v tom rozpočtu státním na r. 1931 nezbylo by vám na ty účely, které jsou pro vás důležitější, jako na příklad na vojenství 1¹/₂ miliardy, na ohlupování lidu různými církvemi 107 mil. Kč, na policii a politické úřady 387 mil. Kč, na četnictvo 283 mil. Kč atd.

Děti proletářů umírají v děrách, rodí se ve stájích a chlévech, jak bylo výborně dokázáno na Mezinárodním kongresu architektů a stavitelů v Bruselu. (Sen. Mikulíček: Tak zvaní vůdcové proletářů si postavili za statisíce vily!) V nynější době se stále operuje tím, co se všechno dalo pro děti pod titulem "mléčná akce". Kolik dětí dostává ten čtvrt litru mléka denně, o němž se stále píše ve státotvorných listech!

Tak na př. v Praze ze 61.000 dětí pouze 4.620 dostává denně ve škole čtvrt litru mléka ke snídaní, a pokud se týče stravovací akce, 5.745 dětí dostává obědy, takže ze 61.000 dětí, z nichž jistě 90% je dětí proletářských, pouze jedna šestina je zúčastněna na mléčné nebo stravovací akci. (Sen. Kindl: Starají se o psy a kočky, a nemohou se starati o děti!) Pan ministr zásobování, kolega pana dr Meissnera, povolil na celou zimu od 1. prosince 1930 až do března 1931 2 mil. Kč na mléčnou akci pro děti, takže v 41 českých okresích z několika sto tisíc dětí pouze 20.000 dětí je účastno na tom, že dostává plecháček mléka denně.

O poměrech na Moravě, Slezsku, Slovensku a Podkarpatské Rusi se mlčí. O tom se nepíše a nemluví naprosto nic, poněvadž tam jsou poměry ještě mnohem horší. To je ten rub vaší práce pro dítě! Odstraňujete bídu, pouze sem tam dáváte nějakou záplatu, házíte veřejnosti do očí miliony, ale když se ty miliony rozpitvají a rozpočtou, ukáže se, že na každé to proletářské dítě přijde pár haléřů. A tyto dětí, jejichž hlad je nejstrašnější obžalobou kapitalistického systému, tyto děti proletářské vidíme již od útlého věku, jak jsou nuceny samy s tímto systémem zápasiti, jak jsou nuceny samy starati se o to, aby hladem nepomřely. Ačkoli dětská práce je vašimi zákony zakázána, máme v československém státě spousty dětí, které jsou výdělečně činné, navlékají perle, lepí pytlíky, vyrábějí krajky, vlasové síťky, ba pracují i v cihelnách společně se svými rodiči, na chmelu, nosí uhlí a těžká břemena, pracují na sklizni bramborů, řepy atd. Sám živnostenský inspektor přiznává, že při svých revisích zjistil sta a sta školních dětí, které jsou nuceny z bídy, aby nepomřely hlady, pomáhati svým rodičům při takovýchto zotročujících, vysilujících pracích. A co je dalšího: Proletářské děti v rodinách, kde oba rodiče jsou zaměstnáni, nebo kde usilovně shánějí práci, jsou ponechány samy sobě. Na posledním kongresu stavitelů a architektů v Bruselu, by to náš československý architekt Teige, který ukázal na to, jak děti v Československu bydlí v různých děrách, jeskyních a podobných strašlivých příbytcích, a tu "České Slovo" mu po tomto kongresu odpovědělo, že u nás bylo uděláno a vystavěno také mnoho krásného. Ano, bylo vystavěno mnoho krásného - ale pro koho? Pro pány sekční šéfy, ministerské rady, pro pány poslance, senátory, pro ministerstva atd., byly stavěny paláce pro úřady, ale o to, aby dítě, naděje budoucnosti, mělo kam hlavu složit, se nestaráte. A to je obžaloba, kterou proti vám vznášíme!

Před několika dny přinesly opět denní listy zprávu, myslím, že to bylo "České Slovo", jak bude vypadat Karlovo náměstí, jak se jedná o to, aby bylo přeměněno v nemocniční čtvrť, že prý je na to rozpočteno 130 mil. Kč. Bude prý tam postavěno několik klinik a různých zdravotních ústavů a na konec se pak praví: Tento program je na 20 roků, do dvaceti let to bude skončeno. Na militarismus odhlasuje se každoročně úplně lehce půldruhého tisíce milionů, na to je vždy úhrada, za 20 roků, měla-li by tato republika ještě trvat, dáte na militarismus 30 miliard, ale pouze 130 milionů na vybudování zdravotních ústavů, nemocnic a pod. Je nasnadě, že tento projekt se vůbec ani neuskuteční, poněvadž tak dlouho vaše vláda trvat nebude, dávno budete smeteni a proletariát si potom postaví to, co bude potřebovat.

Je zřejmé, když dnes mládež žije v takovýchto příšerných poměrech, že nemůžeme se diviti, když u dítěte, které je úplně bez dozoru, - vaší vinou, vinou zákonodárců, vinou těch, kteří mají v tomto státě moc - se objevují zločinné sklony podle měšťáckých paragrafů. Ale když rodiče těchto dětí jdou na ulici a protestují proti této bídě a hladu, když chtějí práci, (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 5. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) jako v Duchcově, nebo (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 5. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) jako se to stalo v Radotíně.

Místo kuchyní, ohříváren, útulků, rozdělování šatstva a stravy předkládáte nám zde zákon o trestání mladistvých provinilců. Tento zákon je bičem na proletářské rodiče. Jaký jest jeho účel? Podle této vládní předlohy jeho účelem prý je, špatně vychovanou mládež vrátiti do života, aby nepropadla zločinnosti, aby se stala řádným členem této společnosti. (Výkřiky.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Nedvěd (pokračuje): A jak vypadají ty snahy a ty opory společnosti, která chce tu proletářskou mládež zachrániti. Kdo to jsou? Vždyť to jsou (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 5. března 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Sen. Kindl: Patří sami do kriminálu!) vykořisťující proletariát, proletářské děti, okrádají rodiče proletářských dětí o výtěžek jejich práce, o výtěžek jejich mzdy. Podívejte se jen do státního rozpočtu. R. 1931, kdy máme příšernou nezaměstnanost, hlad, kdy statisíce chudáků bloudí ulicemi a nemá co dáti do úst, dá si pan ministr financí do rozpočtu, počítá: výnos daně z cukru 630 mil., tedy ještě o 10 mil. Kč více než r. 1930, kdy taková bída nebyla. Dále výnos daně z masa 115 mil., z uhlí 220 mil., obratové 1.204,000.000, (Sen. Mikulíček: Ale vyberou tři miliardy!) daně z lihu 410 mil. a výnos cel 1.250,000.000. Co je tohleto? To jsou 3 miliardy, které zde budou vymačkány z těch statisíců proletářů, kteří bloudí ulicemi, nemají kde spát, nemají co dáti do úst a z těchto lidí pan ministr financí za účastenství a spolupráce šesti t. zv. socialistických ministrů bude vymačkávat 3 miliardy na nepřímých daních. Prosím, kdyby se vám i podařilo z této krise v dohledné době se dostati, co nastane? Dnes máme zde při nejmenším 600.000 lidí, kteří nepracují. To přiznal sám pan ministr Bechyně v "Nové době". Pro ten článek jste se do něho pustili. (Výkřiky sen. Kroihera.) 600.000 nezaměstnaných přiznává sám ministr této vlády. Kdyby některý z těch dělníků, který již po několik měsíců je bez práce, dostal zítra práci a přijde první sobota, první výplata, tak se mu hned bude strhovat daň ze mzdy. Když živnostník, obchodník, statkář, atd. má dojem, že je vysoko zdaněn, anebo že by mu měla býti snížena daň, okamžitě podá rekurs a vychází se mu vstříc. Ale těmto žebrákům, těmto proletářům, kteří již dlouhé měsíce hladoví, sotva práci nastoupí, berní úřady prostřednictvím zaměstnavatelů ihned strhávají daň ze mzdy, aby tyto daně nemusili platiti kapitalisté. (Výkřiky.)