Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

121 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr Meissner.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dodatečnou dovolenou na 80. a 81. schůzi pro nemoc sen. dr Grosschmidovi a Jančekovi, dále dovolenou na dnes a zítra sen. Chlebounové, na dnešní schůzi sen. Dreslerovi a Hanckovi.

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená na dobu jednoho měsíce sen. dr Hilgenreinerovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat. (Zvoní.)

Slavný senáte! (Shromáždění povstává.)

Je mi nadmíru bolestnou povinností vzpomenouti ztráty, jež postihla náš zákonodárný sbor. Dne 14. února zemřel v nemocnici karlovarské po těžké nemoci náš kolega sen. Dominik Löw, člen klubu senátorů německé sociálnědemokratické strany dělnické. Bylo mu 68 let, a všichni se pamatujeme, že ještě v lednu byl v našem středu. Byl povoláním dělník, byl to starý, osvědčený a zkušený pracovník parlamentní, jenž celé čtvrtstoletí svého života, nejdříve na půdě parlamentu staré říše a nyní na půdě senátu našeho Národního shromáždění nanejvýš obětavě a svědomitě věnoval veřejnému dobru a zlepšení těžkého života tříd pracujících - byl to vzácný buditel politický a kulturní, jenž čtyři desítky let, neznaje nikdy oddechu a odpočinku, neznaje nedělí a svátků, s pílí mravenčí a se srdcem horoucím položil na oltář politického vzdělání, kulturního uvědomění a mravního zušlechtění širokých vrstev lidových - a byl to člověk dobrý, srdce zlatého, přítel věrný a oddaný, jenž povždy bude žíti v paměti těch, kdož se s ním při společné práci v životě sešli, a zejména všech těch z nás, kdož s ním po čtyřicet let života spolupracovali.

Dominik Löw se narodil dne 9. listopadu 1863 v obci Pile u Karlových Varů a po celý svůj život zůstal tomuto svému obvodu karlovarskému věren. Vyučil se zedníkem a později také kamnářem. Jeho otevřená hlava, živá touha po sebevzdělání a neobyčejná píle osobní ho již od časného mládí vedla k životu veřejnému a zde zejména do hnutí dělnického. Byly to před padesáti léty prvé počátky moderního dělnického hnutí sociálně-demokratického. Dominik Löw se stal zakladatelem odborové organisace dělnictva stavebního v kraji karlovarském a současně pracoval intensivně také k založení, prohloubení a rozvoji organisací politických, družstevních a kulturních. Ve velkých historických zápasech za rovnoprávnost občanskou a národní, za všeobecné a rovné právo hlasovací do říšské rady vídeňské stál Dominik Löw v čele tohoto boje v celém svém obvodu. Přišel 28. listopad 1905, den generální stávky dělnictva a povstání celých národů v Rakousku za nový demokratický parlament - a sopečné volání milionů po svobodě a demokracii nakonec zvítězilo. R. 1907 se konaly prvé volby všeobecného a rovného hlasovacího práva do říšské rady vídeňské a Dominik Löw byl z jednomyslné vůle organisovaného dělnictva kandidován a po prvé zvolen za poslance parlamentu rakouského. Poznali jsme v něm kolegu pilného a spolupracovníka upřímného a loyálního. Při druhých parlamentních volbách r. 1911 byl zvolen znovu a zůstal pak poslancem až do konce staré říše.

Dominik Löw zůstal vůdcem dělnictva svého obvodu i po převratu. Při prvých všeobecných volbách do našeho Národního shromáždění byl zvolen členem senátu za volební kraj Karlovy Vary-Louny. Důkazem oddanosti jeho voličstva k celé jeho osobnosti byl fakt, že byl vždy volen opětovně v druhém i třetím volebním období senátu a že zůstal členem našeho zákonodárného sboru až do své smrti.

Sen. Dominik Löw vykonával zde funkci zapisovatele senátu a pracoval ve výborech sociálně-politickém, rozpočtovém, technicko-dopravním, živnostensko-obchodním a iniciativním. V plenárních schůzích senátu zasahoval velmi často do debaty a všechny jeho řeči jsou bohatou sbírkou úvah, rozkladů a podnětů, zejména na širokém a složitém poli dnešní moderní sociální politiky.

Ve své straně zaujímal Dominik Löw povždy místo významné a čestné. Svého tvůrčího ducha osvědčil i na poli dělnického družstevnictví. Byl mezi hlavními zakladateli vzorného dělnického podniku Grafie, tiskárny a nakladatelství v Karlových Varech, kterýžto podnik s úspěchem řídil až do své smrti. Současně byl vydavatelem sociálně-demokratického denního listu karlovarského "Volkswille". Byl předsedou okresní organisace německé sociální demokracie v Karlových Varech, členem okresního výboru školního, předsedou politického spolku Freiheit v Karlových Varech a členem představenstva spolku k ochraně dítek. Dominik Löw byl známou a váženou osobností také na všech sjezdech sociální demokracie ve starém Rakousku, jakož i na celé řadě sjezdů mezinárodních v různých státech Evropy za posledních 30 let.

Po převratu byl v otci svého bydliště, Drahovicích, jež bezprostředně souvisí s Karlovými Vary, zvolen za starostu a tuto funkci vykonával s velikou láskou až do své smrti.

Pohřeb našeho zesnulého kolegy se konal dne 18. února na krásný, obdivuhodný hřbitov karlovarský. Konal se za účasti tisíců a tisíců občanstva celého širého obvodu karlovarského a byl to pohřeb, jenž se řadil k největším, jaké kdy Karlovy Vary viděly. Bylo patrno, že zde odchází jeden z největších z celých západních Čech, jehož tu znali až do poslední obce a poslední dělnické rodiny. A tisícové přišli rozloučit se naposledy s tím, jenž jim dal práci celého svého života, a jenž ve funkci člena zákonodárného sboru neviděl jenom těžký a odpovědný úkol zákonodárce, nýbrž současně také svízelný a tolik vyčerpávající úřad služebníka lidu, jehož dveře a ruce, hlava a srdce, byly každé chvíle otevřeny všem, kdož trpěli, sténali, hladověli, a po ochraně, pomoci a spravedlnosti volali. My všichni v senátě, kteří jsme Dominika Löwa znali a s ním zde spolupracovali, zachováme ho povždy v čestné vzpomínce!

Předsednictvo senátu dalo vyvěsiti na budovu senátu prapory smutku, položilo věnec k jeho rakvi a zúčastnilo se svým zástupcem smutečních obřadů v Karlových Varech.

Slavný senát povstal na znamení smutku se svých míst a mohu konstatovati, že souhlasí s tím, aby tento projev piety byl pojat do zápisu dnešní schůze. (Senátoři usedají.)

Dovoluji si oznámiti, že došly přípisy předsedy vlády ze dne 25. února 1931, č. j. 944/1096/S-31 m. r., o ukončení podzimního zasedání 1930 Národního shromáždění a č. j. 945/1096/S-31 m. r., o svolání Národního shromáždění k jarnímu zasedání 1931.

Žádám pana zapisovatele sen. dr. Karasa, aby tyto přípisy laskavě přečetl.

Zapisovatel sen. dr Karas (čte):

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 23. února 1931 zasedání obou sněmoven Národního shromáždění týmž dnem za ukončené.

Předseda vlády: Udržal v. r.

Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Pan president republiky svolal rozhodnutím ze dne 23. února 1931 obě sněmovny Národního shromáždění k řádnému zasedání do Prahy na den 5. března 1931.

Předseda vlády: Udržal v. r.

Předseda (zvoní): Předsednictvo senátu dále došel přípis volebního soudu v Praze č. 10/31 ze dne 24. února 1931 o ověření voleb sen. Josefa Eichhorna a sen. Václava Černého.

Žádám pana zapisovatele sen. dr Karasa, aby přípis ten přečetl.

Zapisovatel sen. dr Karas (čte): Volební soud v dnešní plenární schůzi přezkoumal volbu dalších členů senátu Národního shromáždění, zvolených dne 27. října 1929, a jejich volitelnost podle §u 8, č. 2 a §u 10 zák. ze dne 29. února 1920, č. 125 Sb. z. a n., a usnesl se ověřiti volbu těchto členů senátu:

Z kandidátní listiny č. 17 (Deutsche christlich-soziale Volkspartei und deutsche Gewerbepartei):

Josefa Eichhorna, hostinského a majitele domu v Ervěnicích, nastoupivšího na místo zemřelého H. Tschapka, když dva náhradníci, jemu na téže kandidátní listině v pořadí předcházející - t. j. Ferdinand Gläser a Jiří Hoyer - se svých mandátů vzdali.

Z kandidátní listiny č. 8 (československá strana národně socialistická):

Václava Černého, sochaře v Bráníku, nastoupivšího na místo Julia Komrse, jenž byl nálezem tohoto soudu ze dne 17. ledna 1930, č. 107/30, zbaven mandátu.

Hácha v. r.

Předseda (zvoní): Dále došel přípis ministerstva vnitra ze dne 3. března 1931 o povolání náhradníka Františka Palmeho za zemřelého sen. Dominika Löwa.

Žádám pana zapisovatele sen. dr Karasa, aby přípis tento přečetl.

Zapisovatel sen. dr Karas (čte): Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze.

Na místo zemřelého člena senátu Národního shromáždění Dominika Löwa povolávám na základě ustanovení §u 2 zákona o složení a pravomoci senátu a §u 56 řádu volení do poslanecké sněmovny jako člena senátu Národního shromáždění náhradníka Františka Palmeho v Rybářích a vydávám mu ověřující list, opravňující jej ke vstupu do senátu.

Vyhlášku o tom uveřejňuji v Úředním listě republiky Československé.

Ministr: dr Slávik v. r.

Předseda (zvoní): Tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 398. Poštou. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeží (tisk 374).

Tisk 396/1. Odpověď ministra železnic na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran naprosto neudržitelných poměrů ve stanici Teplé na trati Karlovy Vary-Mariánské Lázně, jež způsobil tamní přednosta stanice Oskar Suchán a zřízenec Krouka (tisk 232/6).

Tisk 396/2. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci sen. Kotrby, Thoře, Pastyříka, Trčky, Kianičky, Slámy a druhů ohledně noční práce v pekařství (tisk 249/2).

Tisk 396/3. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Hubky, Merty, Plamínkové a spol. ve věci zákazu vyučování podle ruských učebnic na národních školách Podkarpatské Rusi (tisk 299/5).

Tisk 396/4. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Hubky, Merty, Plamínkové a druhů ohledně postavení českých učitelů, přikázaných na Podkarpatskou Rus (tisk 299/2).

Tisk 396/5. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. Jokla a soudr. stran zvláštní ochrany notorického trýznitele vojáků u personálního referenta ministerstva národní obrany (tisk 299/8).

Tisk 396/6. Odpověď ministra sociální péče na interpelaci sen. Lokoty a soudr. o rozdělení podpor z t. zv. stravovací akce (tisk 309).

Tisk 396/7. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Thoře, Pastyříka, Slámy, Trčky, Kotrby, Kianičky a druhů ve věci zákona o paušalování daně z obratu (tisk 369/3).

Tisk 396/8. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Teschnera a soudr. stran tísnivého postavení čs. pensistů v civilní státní službě, kteří žijí v Rakousku (tisk 31/2).

Tisk 396/9. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. dr Medingera a soudr. stran tísně t. zv. vojenských pensistů a bývalých vojenských gážistů, kteří nedostávají vůbec žádné pense (tisk 277/9).

Tisk 396/10. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. dr Kloudy, Šolce a spol. ve věci novostavby školní budovy pro české školy v Bohosudově (tisk 347/2).

Tisk 396/11. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Köhlera, Teschnera a soudr. stran změny §u 50, odst. 2. pracovního řádu pro továrny na tabák a §u 8 pensijního normálu dělnictva čsl. tabákové režie (tisk 171/3).

Tisk 396/12. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. Böhra a soudr. stran leteckého neštěstí v sobotu dne 11. října 1930 na vojenském letišti ve Kbelích (tisk 299/7).

Tisk 397/1. Interpellácia sen. dr Budayho a spol. na celú vládu vo veci obchádzania úradneho jazyka na Slovensku dľa § 4 zákona zo dňa 29. febr. 1920 podľa §u 129 ústavnej listiny, ktorým sa ustanovujú zásady jazykového práva v republike Československej.

Tisk 397/2. Interpellácia sen. dr Szillasyho a druhov ministerskému predsedovi a ministrovi financií o bankovej politike vlády, prevádzanej v hospodárskej krízi.

Tisk 399. Vládní návrh, kterým se předkládají Národnímu shromáždění k projevu souhlasu 1. Dohoda mezi republikou Československou a republikou Francouzskou o letecké dopravě, podepsaná v Praze dne 26. května 1925, a 2. Dodatkový protokol k této dohodě, podepsaný v Antverpách dne 25. června 1930.

Tisk 400. Odpověď ministra vnútra na interpelláciu sen. dr Farkasa a spol. v otázke znovusriadenia autonomie obce Vyšného Medzevu (číslo tlače 348/3).

Tisk 401. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 953) zákona o státní zápůjčce investiční (tisk 966).

Tisk 402. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 751) zákona o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských (sirotčích) úřadů (tisk 821).

Těsnopisecké zprávy o 64., 65., 66. a 78. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 26., 27. listopadu, 2. prosince 1930 a 3. února 1931.

Zápis o 79. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 5. února 1931.

Z cizích parlamentů rok 1931 roč. XII. číslo 1-2.

Zápisy o 80. a 81. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Výboru imunitnímu:

Žádost okresního soudu ve Zbraslavi za souhlas k stíhání sen. Stejskalové pro přečin §u 279 a přestupek §u 312 a §u 14 zák. č. 135/67 ř. z. (č. 3302).

Žádost vrchního státního zastupitelství v Bratislavě s žádostí krajského soudu v Bratislavě ze dne 29. ledna 1931, Nt XVII 58/30/9, za souhlas k stíhání sen. Mező a Fidlíka pro přečiny výzvy k trestným činům podle §u 15, č. 2, přečiny rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 a č. 1, přečiny šíření nepravdivých zpráv podle §u 18, č. 1 a 2, přečin podle §u 17, č. 1. zák. na ochr. republiky a přečin podle §u 24, č. 3 tisk. zák. (č. 3348).

Žádost okresního úřadu v Parkáni za souhlas k stíhání sen. Mező pro přestupek bodu C 2 nař. býv. uher. ministerstva vnitra č. 7430/1913 (č. 3425).

Předseda (zvoní): Slavný senáte! Navrhuji nyní změnu pořadu jednání v tom směru, že bychom bod druhý položili jako bod první a bod první na místo druhé, takže bychom nyní přikročili k podání zprávy ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona o trestním soudnictví nad mládeží. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Návrh ten se schvaluje a budeme tedy podle toho postupovati.

Zahajuji proto jednání o

Uděluji slovo zpravodaji tohoto výboru, panu sen. dr Milotovi.

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! Zákon o trestním soudnictví nad mládeží, o kterém máme jednati, jest jedním z nejvýznamnějších zákonů, zvláště pro země historické, kde vyplňuje velmi citelnou mezeru právního řádu, neboť dosavadní ustanovení trestního zákona v tomto směru naprosto nedostačují.

Náš zákon má dvojí účel: jednak má upraviti trestní soudnictví nad mládeží se zvláštním zřením na odchylný rozumový a mravní vývoj mládeže, a za druhé: Má dáti soudci účinné prostředky, kterými by se dosáhlo co nejjistěji nápravy mladistvého provinilce, kterážto

náprava je nezbytná přímo v zájmu společnosti samé, neboť touto nápravou se společnost nejlépe chrání proti nebezpečí, které tryská z charakteru mladistvého provinilce, jenž se ocitnul na nakloněné ploše, po které se řítí hloub a hloub. (Sen. Mikulíček: Ale jděte se podívat, jak se zachází s chovanci polepšoven, budete mluvit jinak!) Pane kolego Mikulíčku, zajisté budete mluviti vy, nebo někdo z vás, já vám potom odpovím. (Sen. Mikulíček: Máme zkušenosti zjištěné, že takoví chovanci jsou biti jako psi!)

Statistika trestní ukazuje, že kriminalita mládeže skutečně chová v sobě veliké nebezpečí, a statistické tabulky, které péčí referenta ministerstva spravedlnosti byly připojeny k původní osnově vládní, podané v poslanecké sněmovně, nám zřejmě projevují, že kriminalita mládeže roste právě tam, kde hrozí společnosti největší nebezpečí, neboť kriminality zejména přibývá u zločinů těžkých, majetkových, proti bezpečnosti těla a proti mravnosti, a dále, že přibývá kriminality zpětné, t. j. mladiství, kteří již jednou byli potrestáni, opět se vrací na dráhu zločineckou.

Poznání, že trestní soudnictví nad mládeží musí býti upraveno s jiných hledisk, než tomu je u osob dospělých, bylo uplatněno nejprve v druhé polovici minulého století ve státech amerických, ale od počátku dvacátého století proniká i do Evropy a četné státy přijímají reformu trestního soudnictví na tomto poli.

Také v Rakousko-Uhersku se projevovaly snahy reformní, které však měly úspěch pouze v bývalých Uhrách. Tam totiž bylo trestní soudnictví nad mládeží upraveno nejprve trestní novelou čl. 36 z r. 1908 a pak i zákonem o soudech mladistvých, čl. 7 z r. 1913, na moderních zásadách, které moderní právo na tomto poli uplatňuje. Také v Rakousku byla v panské sněmovně předložena r. 1907 osnova o zvláštním trestním právu mládeže, která později byla několikráte opakována, naposledy v poslanecké sněmovně r. 1917. Ale úspěchu tyto legislativní snahy neměly.

Tento stav přešel také do naší republiky, takže v oblasti práva slovenského máme upraveno trestní soudnictví nad mládeží citovanými dvěma zákony, ale v oblasti práva českého takové úpravy není. Československá republika byla tak dosud jedním z mála států, kde právě v jedné právní její oblasti nebylo dosaženo ještě řádné úpravy. Proč se tak nestalo? Myslím, že důvody toho hledati nutno zejména v jakési obavě z těchto nových myšlenek, zejména, že zde rozhodoval ohled na generální prevenci, který bránil, aby tato osnova, ač již byla dlouho připravena v ministerstvu spravedlnosti, nebyla předložena Národnímu shromáždění. Velmi trefně to podotýká odůvodnění vládní osnovy, podané v poslanecké sněmovně, uvádějíc, že spíše by zasloužila odůvodnění okolnost, proč nebyla vládní osnova ještě podána, než, proč se podává.

Dnešní právní stav v zemích historických vykazuje značné nedostatky. Nejprve je velmi pochybené, že trestní právo mládeže jest ovládáno toutéž zásadou odplaty, na které je vybudováno trestní právo proti dospělým. Ve škole a v rodině se trestá ne proto, že se mladistvý dopustil určitého poklesku, nýbrž z důvodů výchovných, aby mladistvý se napravil a aby příště už nedopustil se takového činu. Trestní právo dosud v naší oblasti právní platné trestá za to, že pachatel spáchal trestný čin, a méně se přihlíží k nebezpečí, které se právě tímto činem ukázalo, i k potřebě společnosti, odvrátiti toto nebezpečí a zabrániti novému zločinu v budoucnosti.

Chybná je tu úprava trestní represe též se stanoviska posuzování příčetnosti. V právu dříve rakouském rozhoduje přesný věk 10 a 14 roků, takže po dosaženém 14. roku se nakládá kromě určitých úchylek, zavedených jen administrativní cestou, s mladistvým jako s dospělým. Tato věková hranice je ztrnulá, takže mladistvý, který právě dospěje této hranice, jednoho dne nemůže býti potrestán vůbec, nebo jen nepatrně, druhého dne však již se trestá tak, jako dospělý. A přece jen jest jisto, že mladistvý se ve svém vývoji rozumovém a mravním často zpožďuje, a mladistvý, který překročil již tuto věkovou hranici, často je méně dospělý po stránce rozumové i mravní než nedospělý před touto věkovou hranicí, ba ztrnulost této věkové hranice jest ještě větší, když uvážíme, že dosud platné právo má vedle toho i přesné hranice, podle kterých se rozeznává u deliktů majetkových mezi zločinem a přestupkem.

Další chybou dnešního práva - stále mluvím ovšem o právu platném v zemích historických -je, že trestní zákon zde zná vlastně jen jediný prostředek proti mladistvému, totiž trest, ač jest jisto, že trest u mladistvého má často velice zhoubný účinek. Trest na svobodě otupuje. Zpravidla mladistvý má větší strach z trestu, který mu jen hrozí, neboť teprve, když se na něm tento trest vykonává, často poznává, že jeho představa byla horší, než skutečnost. Také přichází v trestu mladistvý trestanec do společnosti druhů zkaženějších, kteří ho naučí tomu, co dosud neuměl. Proto má trestní soudce sahati k trestu jen jako k prostředku poslednímu, když ostatní prostředky jsou nedostatečné a když je potřebí intensivnějším způsobem postarati se o nápravu mladistvého. Před tím se má společnost pokusiti o tuto nápravu prostředky jinými, které mají působivější vliv na něho a které také mohou lépe způsobiti nápravu, o kterou se snažíme. Ale i když užijeme trestu, musí býti tento trest též jen prostředkem výchovným, asi tak, jako v rodině rozumný otec někdy trestá, ale jen proto, aby mladistvého přivedl na lepší cestu.

Idea dnešního práva, že trest je spravedlivou odplatou za spáchanou vinu, vede soudce k tomu, aby více věnoval pozornost činu. A přece nám nejde, máme-li na mysli ochranu společnosti, tak o ten čin, který již se odčiniti nedá, jako spíše o jeho pachatele, ve kterém právě spočívá nebezpečí budoucích trestných činů. Tu je nutno pátrati po skrytých příčinách tohoto činu, aby bylo postihnuto zlo v samém jeho jádru, je nutno sledovati, jak čin vznikl, co mu dalo podnět. Je nutno všímati si příčin, které tkví v osobnosti pachatele, ale je nutno obraceti pozornost také k těm příčinám vnějším, k tomu prostředí, které působilo zhoubně na mladistvého. Po stránce osobní víme, že pochody duševní u mladistvého dějí se často zcela jiným způsobem, než u osoby dospělé. Osobě mladistvé chybí poznání příčinnosti dějů. Mladistvý si neuvědomuje jejich význam pro společnost, nemá ještě svou vůli dostatečně v moci a nedovede kontrolovati své jednání. Jedná spíše z prvního popudu citového hnutí, než po logické úvaze. Nedovede proti představám lákavým postaviti představy varovné. Snadno se přenáší přes překážky a ponechává úplně stranou námitky proti svému jednání. Je to jmenovitě doba pohlavního dospívání, která často je příčinou zločinu u mladistvé osoby.

A pokud jde o prostředí, nemusím se snad zde příliš šířiti. Víme, jak zejména výchova zde působí jako důležitý kriminogenní činitel, který se nám naskýtá téměř u každého trestného činu osoby mladistvé. Máme rodiny rozvrácené, máme dokonce i rodiny zločinné, kde mladistvý od svého útlého věku ssaje protisociální názory. Ano, i v rodinách napohled spořádaných často vidíme pochybenou výchovu, zejména z nerozumné lásky, z nemístné shovívavosti, která nedovede zabrániti, aby se mladistvý neocitnul na špatné cestě.

A společenské prostředí? My víme, jak často mladistvého zkazí společnost, do které se dostane, i při nejlepší péči své rodiny. Tu je nutno paralysovat tento vliv špatné společnosti a zejména také vliv oněch rodin, kde výchova je pochybená anebo zvrácená.

Moderní zákony se snaží napraviti tyto chyby platného práva, o kterých jsem se zmínil, a také naše osnova, o které nyní jednáme, projevuje zřejmě snahu v tomto směru působit. Nemohu se ovšem dotknouti celého obsahu této velezajímavé osnovy, která byla v poslanecké sněmovně velmi pečlivě probrána, a ve které byly napraveny některé nedostatky původní vládní osnovy - konstatuji zde - s velkou ochotou samého pana ministra spravedlnosti, jemuž šlo ne o to, aby hájil osnovu svého resortu, nýbrž o to, aby osnova se stala zákonem co nejdokonalejším, jak za daných poměrů jen je možné. (Výborně!) Jako referent dovoluji si dotknouti se pouze hlavních rysů této osnovy, abych tím jaksi narýsoval celkový její obraz.