Co se nyní vlastně dělá, aby se těmto odvětvím průmyslu anebo postiženým dělníkům pomohlo? Máme nyní známou "akci Czechovu", ano, pane sen. Polachu, doporučenou sociálně-demokratickým ministrem, ale jak se provádí? 10 korun, tak se praví v nařízení, týdně pro svobodné, pro ženaté 20 Kč. Ve všech severočeských krajinách, kam jsem přišel a kde pracuji, až do západních Čech a v celých severních a východních Čechách vystačí lístky, které okresní správy dostávají a vydávají obcím, ve většině případů sotva na 1 měsíc, takže mnoho set a tisíců nezaměstnaných, kteří nejsou organisováni, dostávají na měsíc lístek za 10 a 20 Kč, to jest 33 h pro svobodné a 66 h pro ženaté, mnozí nezaměstnaní nedostanou ani 1 lístek na měsíc. Co nám pomůže takovéto vládní nařízení, když nezaměstnaní nedostanou ani 1 lístek na měsíc?
Nasadili jsme všechny páky, aby lístků bylo dvakrát, třikrát, čtyřikrát tolik, aby dělníci alespoň jednou za týden obdrželi lístek. Je to přece směšné, když ani není možno obdržeti měsíčně jeden lístek za 20 nebo 30 Kč. Zima je zde, lidé nemají čím zatopiti, nemají peněz, aby zaplatili světlo a nájem a přesto nelze pro dělníky nic obdržeti. Není zde jediného lístku. Pomoc obcí a okresů je ovšem omezená, nemohou přece sypati prostředky z rukávů. Něco se přece dělá, povolí se několik desetitisíců nebo statisíců korun, ale to je přece jen jako kapka na horký kámen. Proto říkáme konkretně: má-li býti skutečně pomoženo, musí se to dělati jinak. Penězi nelze odstraniti nezaměstnanost, lze jen zmírniti nouzi. Nezaměstnanost bylo by lze odstraniti jen tehdy, kdyby se pro veškeré dělnictvo pracovní doba při stejných mzdách, při vyrovnání mzdy zkrátila, takže by dnešní nezaměstnaní mohli býti zase zařazeni do výrobního procesu, čímž by zase nabyli kupní síly. To by byl začátek, aby krise anebo část její byla odstraněna. Dokud nebude učiněn začátek podle ruského vzoru, dotud nebudete s to zmenšiti krisi ani v nejmenším. Dokud to nebude učiněno základem, dokud pracovní doba nebude zkrácena pro všechny dělníky a na jejich místo dosazeni nezaměstnaní, aby něco vydělali a aby jejich kupní síla poněkud vzrostla a tím povznesen byl také konsum, aby se tím mohlo také spotřebovati zboží, kterého je nadbytek, dotud nebude žádné pomoci.
Má se nyní započíti s nouzovými pracemi. Ale věc vypadá tak, že v zimě s nouzovými pracemi započíti nelze. Tyto desetitisíce nezaměstnaných nemohou však čekati do jara, chtějí míti nyní něco pro živobytí, a proto se domníváme, že toto opatření nestačí, a tu se nám poukazuje na gentský systém. Jaké projevil tento systém účinky? Myslím, že dosud nic nedoznalo většího bankrotu nežli gentský systém. Nejen rudé organisace, nýbrž také reformistické organisace nemohly z části již vypláceti. Mám zde zprávu textilních svazů z časopisu "Sozialdemokrat", podle které čeští národní socialisté vydali své celé jmění až na 100.000 Kč, svaz textilních dělníků, tedy čeští sociální demokraté, spotřebovali 60% všech reserv, křesťanští textilní dělníci mají již 2 miliony schodku a v pokladně pro nezaměstnané ústředního svazu sklářských dělníků nevypadá to lépe, neboť německý svaz sklářských dělníků má již 1 milion schodku. Vidíme tedy, že rudé textilní svazy trpí obzvláště těžce tímto systémem. Byl jsem před několika dny ve Frýdlantu, Chrastavě, Cvikově a v Liberci. Ve všech těchto místech nemohly organisace od 7-10 týdnů vypláceti ani haléř, poněvadž jim stát odpírá zálohu, která jim patří, takže dnešní vláda již ani nemůže zachovávati vlastní zákony. Když někdo přijde k dr Czechovi, řekne se vždy, že se může dáti záloha jen na to, co již bylo vyúčtováno. Ale skupina cvikovská vyúčtovala před 6 týdny 50.000 Kč a dodnes ještě neobdržela nahraženo ani halíř, takže se textilním dělníkům a stavebním dělníkům v severočeských a východočeských krajinách od několika týdnů nemohl vyplatiti ani halíř. Zapůjčili sami státu 100.000, 150.000 a 200.000, a nemohou obdržeti žádnou zálohu. Svaz textilních dělníků obdržel v prosinci zálohu 26.000 Kč, ačkoli potřebuje 150.000 Kč, aby dostál jen svým zákonitým povinnostem. Zde se ukazuje, že gentský systém úplně zklamal, že také všechny reformistické organisace, nejen rudé, v nejkratší době budou hotovy. Z tohoto důvodu, poněvadž gentský systém již úplně selhal, co jsme již předvídali, zamítáme ho a žádáme odstranění jeho a na jeho místě dostatečnou podporu v nezaměstnanosti pro všechny dělníky. Víme, že ani třetina veškerého dělnictva v Československu není organisována a nelze tak beze všeho přejíti přes dvě třetiny dělnictva.
Ale co vidíme ještě? Ačkoli panuje tak velká nezaměstnanost, vidíme, že zlořád s hodinami přes čas nepřestává. Tak bylo podle údajů státního statistického úřadu v r. 1929 povoleno 16 milionů hodin přes čas, roku 1930, ve kterémž panovala obrovská krise, bylo povoleno přece ještě přes 6 milionů hodin přes čas, z toho jen v textilním průmyslu 123.000 a ve sklářském a keramickém průmyslu 60.000 hodin přes čas, ačkoli na druhé straně 60% dělníků přímo hladoví a je bez zaměstnání. Pokud jde o nezaměstnanost, vidíme, že podle údajů statistického úřadu práce bylo v listopadu r. 1930 v Čechách 113.000, v zemi Moravskoslezské 29.000, na Slovensku 8.000 a v Podkarpatské Rusi 7.000 nezaměstnaných, dohromady tedy 150.000. Tento počet nutno ovšem vzíti trojnásobně, abychom obdrželi správný počet. Dne 31. prosince 1930 bylo již v Čechách 175.000, v zemi Moravskoslezské 45.000, na Slovensku 9.000 a v Podkarpatské Rusi rovněž 9.000 nezaměstnaných, co znamená přírůstek o 53% v Čechách, o 59% v zemi Moravskoslezské, o 13 % na Slovensku a o 36% v Podkarpatské Rusi. Máme tedy v prosinci 1930 podle zpráv státního statistického úřadu 228.000 nezaměstnaných. Víme však, že tento úřad může počítati jen ty, kdož se u okresních úřadů hlásí jako členové gentského systému, a jestliže tuto cifru trojnásob zvětšíme, shledáme, že je v Československu 700.000 nezaměstnaných.
O 700.000 nebylo dosud nikterak postaráno. Také ve vládním prohlášení není ani slovem řečeno, že se pro ně má něco učiniti. Praví se sice ve vládním prohlášení, že těm, kdož bez zavinění přišli o zaměstnání, musí býti dána možnost existence. Ale jak se to má státi, jak má býti pro budoucnost existence těchto lidí zabezpečena, jsme žádostiví se dozvěděti. Praví se zde výslovně: "Fondy gentských organisací, které poskytují příspěvky nezaměstnaným, nalézají se v obtížné situaci. Budeme uvažovati, jak se dá pomoci." Jsme zvědavi, jak bude lze pomoci. Vidíme jen, že hlad každého dne vzrůstá a že se nezaměstnaným pomáhá stále méně. Ve vládním prohlášení nalézá se také věta: "Důležitou je také zlevňovací akce pro obrovský počet nezaměstnaných a po zkrácenou dobu zaměstnaných." Ale jak se tato akce provádí, viděli jsme 1. ledna, kdy stát sám zvyšuje ceny jízd o 20%. Tak vypadá zlevňovací akce. Jestliže podnikatel vidí, že stát zde předchází dobrým příkladem a zvyšuje ceny o 20%, nebude prováděti žádné zlevnění. Vidíme to také na venkově, kde, místo aby se malému zemědělci a domkáři daně snižovaly, ještě se zvyšují, jak tomu bylo u výdělkové daně r. 1928, a vidíme, že se v tomto oboru s úsilím pracuje k tomu, aby se vydobyly dlužné daně. Máme místa jako Bedřichov, vesnici s 240 domovními čísly, kde 120 domů, tedy 50%, dostalo exekuci, do každého domu přijde exekutor, vezme pokud možno s sebou hned povoz, jak se to stalo v Honsberku a Jablonce, aby domkáři zabavil jedinou krávu anebo dvě, tři kozy. Bylo by velmi potřebí provésti to, co navrhujeme, aby nastala malá úleva, totiž z těchto 150 milionů, které parlament povolil o vánocích jako fond na zdolání krise, vyplaceno bylo 100 milionů nezaměstnaným, a to ihned, poněvadž by jim jinak nebylo pomoženo, a 50 milionů malorolníkům a domkářům, aby se také jim dostalo trochu pomoci.
Ke konci chtěl bych ještě říci něco o rovnoprávnosti v justici. V státním základním zákoně se praví, že před zákonem jsou si všichni státní občané rovni. Že tomu tak není, chtěl bych ukázati na několika příkladech, jak u nás řádí justice a persekuce, obzvláště v severních Čechách. Je známo, že se v Jablonci v srpnu minulého roku konala demonstrace, při kteréžto příležitosti bylo zatčeno 50 dělníků, většina těchto dělníků musila býti osvobozena a propuštěna, poněvadž se jim nemohlo nic klásti za vinu. Byli zatčeni jako chodci, nezúčastnili se demonstrace a také o ní ničeho nevěděli. Tito dělníci byli nyní ve vězení tak biti, že jejich křik bylo možno slyšeti na ulici. Několik z těchto ztýraných dělníků podalo oznámení proti policii. Před několika týdny konalo se nyní přelíčení proti oněm strážníkům. Přirozeně byli všichni strážníci osvobozeni, a soudce prohlásil: "Co říká policie, tomu věříme." Udál se však ještě druhý případ, který byl tak křiklavý, že dokonce státní zástupce podal odvolání proti osvobození. V den zmíněné demonstrace byl také jistý továrník, jménem Priebsch z Rýnovic, těžce bohatý továrník a majitel hutí, který právě přicházel z jezdeckého klubu, stlučen policií, že z toho byl polo mrtvý, a odvlečen do vězení. Ačkoli se legitimoval, nebyl propuštěn. Byl tak silně stlučen, že jeho košile byla celá prosáklá krví. Podal trestní oznámení. Při prvém líčení byli strážníci rovněž osvobozeni, při odvolacím řízení byli strážníci odsouzeni. Továrník vedl proti policii jako průvodní svědky jistého exportéra jménem Hasis a jistého dřívějšího strážníka, který nyní je v městských službách. Nyní byl jeden z obou strážníků - jeden strážník, druhý inspektor - odsouzen, a to prvý ke 100 Kč a inspektor, který Hasise udeřil do obličeje a jemu skoro roztříštil kosti, k 200 Kč. Při tomto druhém přelíčení se nyní ukázalo, že policie lhala. Bylo jednou soudně zjištěno, že policie vědomě a korporativně lhala. To všechno je v protokolu nezvratně zjištěno.
V Horním Maxově vnikli dva četníci u jisté vdovy, která má 5 dětí, v noci do domu a ztýrali děti. Tyto děti prý se zúčastnily jakéhosi zakázaného dne mládeže. Došlo k udání proti četníkům. Bylo nezvratně zjištěno svědky, kteří byli před domem a netroufali si dovnitř, že četníci děti ztýrali. Půl roku po události konalo se před divisním soudem v Hradci Králové přelíčení proti oběma četníkům, kteří byli osvobozeni, ačkoli, jak jsem již řekl, nezvratně bylo zjištěno, že děti ztýrali. Jedná se o strážmistra Hynke a praporčíka Kysličku.
Před krajským soudem v Liberci bylo svého času osvobozeno 12 mladistvých osob. Před šesti týdny bylo nyní na vyzvání ministerstva vnitra stanoveno nové přelíčení proti těmto 12 mladistvým osobám, které prý se zúčastnily jakéhosi dne mládeže. Podnikly totiž výlet. Při této obžalobě vedeni jsou nyní oba četníci, kteří děti ztýrali, jako hlavní svědkové. Není to vědomé falšování? Nejsou v tomto obžalovacím spise obsaženy vědomé nepravdy, kde můžeme každé slovo doklady a stem svědků vyvrátiti? Tak, jak se věc provádí, myslím, že nebude možno míti důvěru k takovémuto soudnictví.
V Německém Jablonném zlomilo četnictvo jistému dělníku dvě žebra. Lékař mohl zjistiti dvojí zlomení žebra, dělník však nemůže podati oznámení, poněvadž předem ví, že se mu nebude věřiti.
Nyní chtěl bych uvésti, co si dovolují u krajského soudu v Liberci. Dva mladiství, syn hostinského Scholz a obchodní zřízenec Ludvík Gruber byli obžalováni. Neprovedli dále nic jiného, nežli že jeden volal: "Ať žije sovětské Rusko!" a druhý: "Fuj!". Byli stlučeni a zavřeni. Byl jsem volán za svědka, poněvadž jsem byl při jejich zatčení. Co učiní nyní liberecký krajský soud? Řekne zcela jednoduše: "Sen. Pilze nemůžeme přijmouti za svědka, nevěrohodný člověk nepřichází v úvahu." Co to znamená? Aniž bych znal soudce a aniž by soudce znal mne, jsem odmítnut jako svědek a oba mladí lidé jsou odsouzeni beze svědků. To znamená pro mne nezměrnou urážku, ničemnost prvého řádu. Jsem označován za nevěrohodného člověka, poněvadž jsem komunistickým členem Národního shromáždění. Zde, kde krajský soud má býti strážcem zákona, šlapou denně nohama po zákonu. Při této příležitosti chci ještě říci, jak se zákon provádí proti komunistům, a to v mé vlastní věci. Když jsem zde mluvil posledně, řekl jsem, že my jako komunisté jsme postaveni mimo zákon. Že jsem měl pravdu, prokázalo se. Sen. Niessner volal tehdy na mne: "Udejte to přece, když jste byl týrán!" Učinil jsem to. Zde jest udání. Dal jsem je podati právním zástupcem dr Schillerem. Ale co se stalo? Druhého dne, když jsem se odsud vrátil domů, obdržel jsem od krajského soudu sdělení, že se udání nebere na vědomí. Zde máte plný důkaz toho, že my komunisté jsme postaveni mimo zákon, že nemáme ani možnosti, abychom se bránili proti urážkám a týrání, jako každý jiný státní občan. Moje žaloba byla přímo odmítnuta, ačkoli se ihned pro mne hlásilo 20 svědků. Řeklo se mi, že mám právo podati subsidiární návrh. Ptal jsem se svého právního zástupce, zdali to mám učiniti. Odvětil mi, že to nemá žádnou cenu, že bude rovněž zamítnut. "Jak mohu ve své vlastní věci jíti ke svému katovi, který mi upírá právo podati, oznámení?" "Pro nás komunisty není jednoduše možno se hájiti, jsme postaveni mimo zákon." Všichni státní občané mají býti před zákonem rovni, pro nás však není možnosti, abychom, se bránili proti nezměrným urážkám a týrání. Byl jsem na polo ubit, a když jsem podal oznámení, zamítne se. Co tomu říká pan ministr spravedlnosti dr Meissner, kterého se to přece týká? Donutí krajské soudy k tomu, aby také pro nás konečně použily zákona? Zde by bylo potřebí kus práce. Dodnes však jsme neviděli toho nejmenšího o tom, že by se v této příčině něco dělalo. Naopak. V Liberci nejdříve ztloukli u policie jistého dělníka, jmenuje se Ferdinand Neumann a pochází z Mildenavy. Chtěli ho nutiti, aby vypovídal proti mně, že jsem vztáhl ruku na policii. Zpěčoval se, poněvadž právě nemohl nic vypovídati. Stejně tomu bylo v Jablonci s tajemníkem Bramborou, dále s městským radním Bruno Jatschem, pensistou a s invalidou Rudolfem Pilzem. Těmto třem se kladlo za vinu, že dne 10. února 1930 volali: "Vzhůru proti policii!" Mezi sty lidí neslyšel to nikdo nežli policie. Náš zástupce před krajským soudem prohlásil: Když to nikdo ze set lidí neslyšel a jen strážníci, pak by to přece byli musili zrovna zpívati ve sboru! Ale soudce prohlásil: "Do toho mně nic není; co řekne strážník, to platí." Uvedl jsem již celou řadu případů, kde strážníci vědomě lhali. Neříkám, že všichni úředníci lhou, ale v tomto případě byli odmítnuti všichni svědci a lidé odsouzeni na tři týdny, čtyry týdny a tři měsíce. (Předseda dr Soukup ujal se předsednictví.)
Před 14 dny bylo zase přelíčení proti jistému mladíkovi, ještě ze dne mládeže. Onen strážník, který mladíka zatkl, řekl výslovně, že mladíka zná osobně. Před krajským soudem byl tento strážník vyzván, aby obžalovaného vyhledal, poněvadž ho zná. Popadl ovšem falešného, který neměl nejmenší podoby, důkaz to, že zde máme před sebou methodu. Dotyčný nebyl vůbec nikdy v Liberci, nežli jen v den mládeže, je to 17tiletý mladík, silně epileptický a klade se mu za vinu, že byl jedním z vůdců. Bylo prokázáno, že všechno je nepravda. V celých severních Čechách, zejména však v obvodu krajského soudu libereckého, panuje úplná právní nejistota, na které mají vinu nejen soudy, nýbrž celý systém. Komunisté jsou jednoduše postaveni mimo zákon, dělá se s nimi, co kdo chce, odsuzují se beze svědků a bez vyšetřování. Nejsem ovšem ochoten žebrati u sociálnědemokratického ministra spravedlnosti o právní výrok, nýbrž my komunisté žádáme jen své právo, aby se s námi nejednalo jako s lidmi druhé třídy a abychom nebyli stavěni mimo zákon.
Na konec ještě něco o demonstraci, která se konala předešlého týdne v Duchcově. V Duchcově šli dělníci na ulici a demonstrovali za své nejprimitivnější požadavky, za práci a chléb, poněvadž přece nemohou volati za zavřenými dveřmi, že nemají co obléci a jísti a že děti křičí po chlebu. Je zákonem železné nutnosti, že někdo, kdo nemá práce a chleba, musí jíti na ulici, aby byl slyšán. I když máme psaný zákon, který zakazuje shromáždění, pak neexistuje přece také žádný zákon, který praví, ty musíš zemříti hladem, ty neobdržíš žádné práce. Ale co se stalo v Duchcově? Místo práce a chleba, o které se žádalo, (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 11. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
To je bilance nynější koaliční vlády. Jsem žádostiv, zdali pan ministr spravedlnosti Meissner požene nyní vinníky k zodpovědnosti, nejen (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 11. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) nýbrž také ti, kdož za nimi stojí a nařizují anebo dovolují, aby se střílelo na bezbranné dělníky. Ale víme již, že se děje opak. Soudr. Stránský, který vedl nezaměstnané, který se pokoušel zabrániti krveprolití, líčen je nyní jako zločinec, proti kterému se podává oznámení. Místo četníků, kteří dělníky (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 11. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) bráti k odpovědnosti, místo aby se tam provedlo trestní stíhání. Myslím, že se toho sotva dožijeme. Zde pravíme: dělnická třída si to nadále nebude moci dát líbiti. I když se snažíme, abychom neporušovali zákony, není přece možno, abychom řekli nezaměstnaným: Zůstaňte doma a pojděte a zemřete hlady jako kus dobytka! To je nemožné. Musíme od nezaměstnaných žádati, a říkáme jim to každý den: Jděme ven a ukažme panujícím v tomto státě, že nechceme ničeho více nežli práci a chléb, dejte to nezaměstnaným a nedojde k žádnému krveprolití, dejte nezaměstnaným, aby mohli žíti a nedojde k takovému krveprolití, jaké bylo v Duchcově, že 4 dělníci (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 11. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) že 4 dělníci leží ještě životu nebezpečně zraněni a také celá řada jiných lidí je zraněna. Úřady v den pohřbu, v sobotu a v neděli, zakázaly dělníkům přijíti. Pěti stům dělníků zakázaly přijíti do Duchcova, aby žádali chléb a práci, ale 20.000 jich přišlo, 10.000 v Duchcově a 10.000 v Hostomicích, aby projevili svou solidaritu se svými zastřelenými bratry, které četnictvo zastřelilo. Těchto 20.000 přišlo, děj se co děj, a jestliže vy zase budete štváti četnictvo proti nám, my půjdeme se svými bratry. Na hrobě přísahali pomstu, všech 20.000, že neustanou, až tato (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 11. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) pomstěna. Myslím, že dnes také s tohoto místa zcela veřejně mohu říci toto: my dělnické třídě od nynějška budeme říkati: My se již nikdy (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 11. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) vybízíme dělnickou třídu, aby se bránila, nejen proti fašismu, proti hakenkrajclerům nebo komu jinému, nýbrž aby se v tomto případě také (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 11. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)
Jestliže státní moc nedovede jinak zjednati klid a pořádek, (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 11. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) pak vybízíme také dělnickou třídu, aby se bránila; jiného prostředku nezbývá, když dělníci jsou postaveni mimo zákon.
Slavný senáte, má-li se dnes státi usnesení, že kolega Stránský bude vydán, pak vás vybízím, chcete-li spravedlnost, abyste nevydávali měšťáckým soudům soudr. Stránského, nýbrž abyste vydali ty, kdož jsou vinni krveprolitím a kdož (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 11. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) byli. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Vyhrazuji presidiu senátu censuru této právě pronesené řeči.
Slovo si vyžádal pan ministr vnitra a uděluji mu je proto.
Ministr dr Slávik: Slávny senát! Poneváč hlboko zarmucujúca událosť duchcovská bola už všestrane vyšetřená, uznávam vzhľadom k nesprávnym vývodom niektorých pánov rečníkov, zvlášte pána sen. Nedvěda a Hakena, za nutné so stanoviska svojho rezortu vyhlásiť, že všetké podrobné šetrenia a výsledok inšpekcie úrednej preukázaly bezvadne naprostú správnosť prejavu, ktorý som tu před niekoľko dňami učinil. Keby aj bola utvorená, ako sa to žiadalo, občianska alebo parlamentárna komísia, nemohla by absolútne dôjsť k inému výsledku, než k akému došlo šetrenie úradné. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Výslovne konštatujem, že intervenujúca četnícka četa strojné pušky nemala, že útočiaci zástup druhou skupinou četnictva zozadu tiesnený nebol a že v okamžiku zákroku v Duchcove bolo len 30 četníkov a nie 300. Už z tohoto vysvitá, akými nesmyselnými tvrdeniami sa v zákonodarných sboroch operuje. Som presvedčený, že ani pán senátor neverí, že obranu Duchcova proti demonštrantom riadilo ministerstvo vnútra a že samozřejmé opatrenia učiněné v Duchcove boly vykonané na vyšší pokyn. Je naprosto nepochopiteľné, ako sa môže tvrdiť, že sen. Stránský prešiel četnickým kordonom s niekoľko jednotlivcami a že zástup chcel ho len nasledovať. O tom, že četnická hliadka cestu uzavrela, věděl podľa svedeckej výpovedi zástup už ďaleko před viaduktom. Veliteľ četnickej hliadky vystúpil 20 krokov pred četu, keď sa dav priblížil, varoval opätne a musel byť viděný a slyšaný. To potvrdzujú svedkovia tiež z civilného obyvateľstva. Náraz demonštrantov, patrne sen. Stránským vopred pripravený a komandovaný, nastal predsa a padly tri rány. Ja konštatujem výslovne, že len tri. Je pravda, odpor demonštrantov bol tak veľký, že i po výstrele dav neustúpil a že muselo byť použité bodákového útoku. Fakticky ale bodnutý nikto nebol a všetky dôsledky z opačného tvrdenia plynúce sú samo sebou nepravdivé. Zákrok bol dielom okamihu. Podľa zistenia vyžiadala si strašná príhoda 4 mrtvých a 5 zranených. O tom, že by boli ďalší ľahko zranení, úradom zprávy nedošly.
Vinníka zlej katastrofy sluší hladať tam, kde skutočne je (Sen. Mikulíček: U těch, kdo vraždili!) v radoch tých, čo provokovali a útočili. (Hlučný potlesk.) Úkolom administrativy a jej orgánov jest udržať kľud a poriadok, ktorý tiež udržaný bude. (Sen. Mikulíček: Pokud stačí bajonety a kolby, nemáte práva vražditi!) To je zásada, ktorá nesnesie kompromisov. (Opětovný potlesk.) Všetko ďalšie je vecou súdu. (Hlučný potlesk senátorů většinových stran. - Výkřiky senátorů komunistických. - Sen. Mikulíček: Fuj! Fuj!)
Předseda (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku!
Další slovo v rozpravě má pan sen. Votruba. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)
Prosím o klid! (Sen. Mikulíček obrácen k ministru dr Slávikovi: V Radotíně vás ohrožovaly školní děti!)
Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku! (Kontroverse mezi sen. Hubkou a sen. Mikulíčkem.)
Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku! Prosím, aby schůze nebyla mařena. (Hlučný spor mezi sen. Mikulíčkem a sen. Hubkou trvá. - Předseda zvoní.)
Pánové, prosím o klid! Slova má pan sen. Votruba v rozpravě o prohlášení vlády.
Sen. Votruba: Slavný senáte! Budiž mi dovoleno, abych po tomto výjevu a po tomto intermezzu jistě velmi živém mohl obrátiti vaši pozornost k předmětu, o kterém se právě v této debatě jedná, k hospodářské situaci našeho státu a k vládnímu prohlášení, které bylo v ohledu tom předneseno p. ministerským předsedou.
Hned na začátku musím prohlásiti jménem své strany, že s díky kvitujeme dobrou vůli, která byla obsažena ve vládním prohlášení, ze kterého vysvítá, že je zde dobrý úmysl, nynější hospodářskou krisi při nejmenším zmírniti. Jestliže z toho, co bylo ve vládním prohlášení obsaženo, bude splněno aspoň 75%, může býti celá republika za to vděčná a my budeme moci říci, že přece jenom této krisi položili jsme určité meze a že jsme situaci hospodářskou v naší republice zlepšili. Nutno ovšem předem rozebrati příčiny, které tuto krisi zavinily.
Není to jen krise naší republiky a našeho státu, je to krise všeobecná, přímo světová, a příčin je několik. V prvé řadě je to zlepšení výroby zemědělské, která vynáší daleko více a na druhé straně zhoršení odbytu zemědělských výrobků. Uvažme: na jedné straně zemědělství svým pokročilým systémem vyrábí daleko více a na druhé straně máme konsumnictví, které zase méně konsumuje. Příčiny, proč zemědělství vyrábí více a je na určité výši doby, jsou asi tyto: je to předně mechanisace našeho zemědělství. Tuto mechanisaci vidíme nejen u nás, kde se začíná používati většinou hospodářských strojů a kde práce rukou lidských je zotročena výkonem těchto strojů zemědělských. Podíváme-li se kolem sebe, vidíme, že i ostatní státy nejsou v tom směru pozadu proti nám, ba dokonce nás v tomto směru předčí. Poukazuji pouze na Spojené státy severoamerické, kde počet traktorů z 246.000 r. 1920 stoupl na 853.000 r. 1930.
Dále je větší používání umělých hnojiv, ke kterému naše zemědělství sahá, a ovšem dalším faktorem je zde pokles populačního přírůstku. To se týká konsumu zemědělských výrobků. Statistika uvádí, že v Evropě v posledních 10 letech je roční přírůstek obyvatelstva okrouhle asi o tři čtvrtiny milionu menší než v době válečné.
Také padá na váhu změna ve složení potravin našeho obyvatelstva. Je to pozvolný, ale jistě stoupající přechod od konsumu chlebovin k většímu konsumu masa a zeleniny. Pokles spotřeby mohu dokázati několika ciframi, zejména u pšenice, a volím státy, které mají největší konsum.
Tak porovnáme-li léta 1909 až 1913 jako období první a léta 1925 až 1928 jako druhé období, zní průměr v kilogramech vyjádřený takto: V Německu připadá v prvém období na jednoho obyvatele 86 kilogramů, v druhém období 81 kilogram. Ve Velké Britanii 163 v 1. období a 154 ve 2. období. V Belgii 234 v 1., 185 v 2. období. Ve Francii 223 v 1., 199 v 2. období. Ve Švýcarech 143 v 1. a 140 v 2. období. Ve Spojených státech 147 v 1., 126 v 2. období. A nejvíce to vystupuje u Kanady, kde na hlavu jednoho obyvatele připadlo v 1. období 514 kg pšenice a v 2. období již jenom 218 kg. Naproti tomu však sklizeň pšenice ve všech státech proti letům 1913-1914 enormně stoupla, průměrně o 52 %. Značný vzrůst vykazuje také sklizeň ječmene, ovsa, brambor, ze zámořských plodin pak rýže, káva a kakao, které vykazuje největší přírůstek.
Tedy na jedné straně vetší produkce - a na druhé straně menší spotřeba. Je-li menší spotřeba, je menší poptávka. Je-li větší produkce, je větší nabídka. Při větší nabídce a menší poptávce musí ovšem následovati pokles cen. A zde máme dovozenu jednu z hlavních příčin nynější krise.
Obraťme však svou pozornost k výrobě průmyslové. Tam je také krise a příčiny její jsou tyto. - Nemohu ovšem vyjmenovati všechny, ale dotknu se několika hlavních: je to vzrůst a předimensování této výroby. Výroba textilních surovin, bavlny, vlny, juty, konopí a lnu stoupla proti průměru v letech 1909 a 1913 o více než o jednu osminu, avšak výroba umělého hedvábí stoupla v rozsahu mnohem větším, přírodního hedvábí o dvě třetiny proti r. 1913.
U uhlí stoupla výroba v r. 1929 o 15% proti r. 1913. U železa o 24%, u ocele o 57%. Výroba mědi v r. 1929 proti r. 1913 se zdvojnásobila. Výroba zinku, cínu a olova stoupla téměř o 50%. Výroba hliníku se zečtyřnásobila. - Největší vzrůst jest u produkce zemních olejů, který dělá 400%, a u kaučuku, který dělá 1000%.