Samozřejmě, že to nejsou věci jen pro dělníky rukou, a také nelze se zastaviti u dělníků rukou, když jde o fakt, že tempo života pracovníky přímo vyssává.

Dovolte, abych ukázala několik případů. Telefon. Před 10 lety telefonistka měla 6, 7hodinovou službu; kolik musila provést tehdy spojení a kolik jich provádí dnes po 10 letech při téže pracovní době? Nebo řekněme psaní na stroji. Jak to tempo bylo pomalé. Dnes přijde tu ten, tu druhý úředník a diktuje písařce a ona jen píše a píše a vůbec nemůže, ba nesmí mysliti na to, co píše, poněvadž by musila sešíleti při stálé, nadměrně rychlé práci, při které chcete od ní toliko běh rukou.

Pošty. Jeden úřad v Praze, který r. 1914 za měsíc přijal 140.000 Kč, roku 1928 přijal 3 mil. Kč za tutéž dobu. A pracovní doba je stejná, počet sil v tomto úřadě byl celých těch 14 let týž! Představte si už jen tu poválečnou hru vysokých cifer, jak strašně všechny pokladníky napíná, jestliže musí ty ohromné sumy peněz přepočítávati. Vezměte dále školu. Co se žádalo na učiteli před nějakými 20 lety a co se žádá na učiteli dnes: aby vycházel od dítěte, tedy dítě studoval, aby dovedl podati věci tak, jak dítě potřebuje, a ne se svého hlediska. Představte si, jak intensivní reformní snahy tu jsou, jakého dalšího vzdělání učitelstvu je potřebí - a při tom zákon v r. 1922 naložil učitelům hodin, že jsou rádi, že ty hodiny odučí.

To jsou všechno momenty, které musíme dnes uvažovat a které musíme měniti, totiž my i těm lidem v úřadech musíme zkrátiti pracovní dobu, musíme je uvolniti, abychom nepřepínali jejich sil, musíme ve škole učitele uvolniti. Přátelé, domyslete to; bude potřebí více lidí, ale budou lidé žít. A jestliže si vzpomenete, jak to dnes v mnohých úřadech, zejména venkovských je, jak se hledají akta, a v Praze jak se posílají lidé s místa na místo a jaké těžkopádné úřadování je pro nedostatek místností, jaké nemožné jsou to místnosti, v nichž musí úředníci ztráviti celý život, uvidíte, jaké je to týrání lidí, a řeknete, že je zde potřebí, aby taková racionalisační komise s odbornými silami se podívala i do úřadů, aby nevhodné budovy se pronajaly a stavěly se nové atd. atd. A to bude místo podpor v nezaměstnanosti a stát i národ z toho bude něco míti. Bude to úspora na silách a zdraví úřednictva. Racionalisaci v úřadech, opakuji znovu, ale ne při téže pracovní době.

Domysliti problémy, které před nás přivedla válka, a ohromný rozvoj průmyslu, jest úkolem, který čeká na zákonodárce, a já si myslím, že teď, když ve vládě jsou socialisté, jimž skutečně je lidský život majestátem, že v této vládě můžeme pohnouti také touto otázkou a že potom nebudeme naříkati na racionalisaci, nýbrž že bude požehnáním, poněvadž právě osvobodí také člověka-pracovníka.

Musím několik slov říci k tomu, co kol. Krejčí zde mluvil o ženách. Řekl: Provdané ženy z úřadů, aby se dostalo několik míst atd. Navrhovala bych toto: Aby se stanovilo maximum, které smí míti rodina v republice a nad to maximum nikdo víc, tedy ani sekční šéfové, ani úředníci I. třídy atd. A když manželé, kteří se vzali proto, že budou oba pracovati, že si mohou najmouti byt, dnes tak drahý, že udělali dluh, když se zařizovali, protože zařízení je tak drahé atd., když budou míti nad to maximum, souhlasím, ať žena z úřadu jde. Ale aby se řeklo, že zrovna ženy si nemohou vydělávati a že musí jíti zpět k necičkám - ať to bude právnička, doktorka medicíny, profesorka - ne! Kol. Krejčí si myslí, že by někdo jiný mohl dostati to místo: Příteli vstaň, abych si sedl já! - tak se snad řeší v křesťanském názoru světovém láska k bližnímu a sociální otázka. Jak je to krátkozraké. Že rovnoprávnost žen je danajským darem, nám zde řekl p. kol. Krejčí - nemějte o nás tolik strachu. My se samy s tím vypořádáme, které ženě nebude vhod pracovat, zůstane sama doma, rozhodne to sama, nedělejte nám patrony. Dělali jste nám patrony tolik století a dovedli jste to až k té světové válce, která ženám vzala muže, syny, která jim dala jen těžká utrpení! Tedy my si myslíme, že my těm svým osudům rozumíme právě tolik, jako vy těm vašim. Prosím, buďte tak laskavi, nepleťte se nám do té naší kuchyně a našich poměrů. Onehdy někdo řekl, že se ženy domáhají rovnoprávnosti. Ale kde! My tu rovnoprávnost máme a já zde konstatuji: My si ji vzít nedáme. (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Šelmecovi.

Sen. Šelmec: Slávny senát! Nemienim sa púšťať do podrobného, rozboru vládneho prehlásenia o hospodárskom stave nášho štátu, veď to už urobili národohospodárski činitelia tohoto slávneho sboru v miere vyčerpajúcej a nerobím to už ani preto, že o veci nič nového by som nevedel povedať; ujímam sa však slova preto, aby som aspoň čiastočne reagoval na niektoré vývody chápania ťažkej hospodársko-politickej situácie maďarskou opozíciou, ktorá stav veci v republike a najmä vo východnej polovici štátu vidí vlastným spôsobom, celkom ináč ako my, ktorým blaho štátu, zeme slovenskej a jeho obyvateľského celku je aspoň takou, keď nie väčšou a úprimnejšou starosťou, ako ich.

Každá vec je taká, ako ju kto vidí. Hlavným faktorom pri vytváraní úsudkov o veciach je zorný úhol, zpod ktorého na ne hľadíme. Toto je zákonom i pri posudzovaní politických a hospodárskych problemov a preto sa mu nemohol vyhnúť ani pán senátor Böhm, keď vo včerajšej reči svojej povedanej s tohoto miesta podrobil prejav pána predsedu vlády ostrej kritike a si zaútočil na pána ministra zahraničia celou vehemenciou bezohľadnej hypokrizy a satyry.

Konštatujem, že necítim sa oprávneným brať do ochrany našich vládnych činiteľov, keď že si to urobia aj sami, no nemôžem sa zdržať vecných poznámok, ktorými by som chcel aspoň čiastočne otupiť ostrie pochybovačnosti, upodozrievania a neloyálnych útokov opozicie stoj čo stoj.

Podobného vládneho prehlásenia, aké teraz odznelo, nebolo dosiaľ v parlamente republiky ani po stránke obsahovej ani po stránke rozsahovej. Prejav je veľkorysou koncepciou tých opatrení, ktoré previesť v čase najbližšom má vláda na programe, aby zmiernila biedu, ktorá nášmu hospodárskemu a spoločenskému životu hrozí poruchami a otrasmi. My vidíme v reči pána min. predsedu veľké možnosti hospodárskej úľavy, kým pán sen. Böhm nenachádza v programe vlády nič nového, žiadnej iniciativy, pretože vraj jej celý hospodárský plán je bez pravej koncepcie a má na sebe príznaky medzistranického kompromisu.

Príroda vyznamenala pána rečníka extremnej opozície vlastnosťou pštrosa. Nechce videť a nechce chápať, že život nášho štátu a blaho jeho obyvateľstva, sekurita a kľuď spoločenských stykov je podmienený práve kompromisami, ktoré on zatracuje, ačpráve kompromisy sú diktované vnútornou a zovňajšou štruktúrou štátu.

Mierumilovnosť, ústupnosť a svorná spolupráca je kategorickým imperativom vnútorného života a konsolidačného procesu. Preto sa spojily strany najväčšie, hoci aj heterogennych záujmov, vytvorily koaliciu hospodárskej koncentrácie, aby spoločnou silou a vzájomnými ústupkami čelily zlu, ktoré sa po vojne, po vlnobitiach spoločenského života docela určite muselo dostaviť a ktoré už pred rokami vysielalo svojich výstražných poslov.

Terajšiu koaliciu a vládu považujem za výsledok vnútorných a zahraničných hospodársko-politických pomerov, ktorá by sa musela obnoviť už zajtra, keby sa dnes z ktorýchkoľvek dôvodov a príčin rozišla, lebo je jedinou autoritou, ktorá môže riešiť ťažké problémy prítomnosti, do ktorých je vlastným interesom vtiahnutá každá vrstva obyvateľstva štátu. Neviem si predstaviť možnosť, že by bola strana, ktorá by za vývoj politicko-hospodárskej situácie v terajšej dobe v našom štáte prevzala odpovednosť sama, alebo v sdružení so stranou inou, alebo skupina strán s príbuznými záujmami. Bol by som rád, keby som videl spôsob riešenia politicko-hospodárskej situácie, keby to mal pán rečník na starosti sám. Myslím, že by sa dôkladne sklamal v povedomí svojej štátnickej a politickej schopnosti a presvedčil by sa, že východisko môže byť tu iba kompromis.

Podobné spôsoby riešenia všetkých otázok vyžaduje i štruktúra hospodárskej produkcie štátu. Pán sen. Böhm zatvára zas oči, keď tvrdí, že náš štát je eminentne štátom priemyselným. Táto jeho téza neobstojí a staviam jej ako protiklad, tvrdiac, že západná polovica republiky je priemyselná, ale že východná je zemedelská. Tento diferencovaný charakter výroby hospodárskej jednotlivých čiastok štátu vyžaduje zasa len kompromisy, aby medzi nimi bola dosiahnutá určitá rovnováha a parita zodpovedajúca pomerom populačným, kultúrnym, produkčným, atď. Geografická poloha štátu, v centre Europy, medzi východom a západom, sebe tak ideove ako aj hospodársky absolutne rozličnom a priečnom, diktuje nám zasa len kompromisy v politike zahraničnej, mierumilovnosť a úprimnú spoluprácu v politike vnútornej, lebo vo svetovom víre ideovom a praktickom určil nám osud úlohu nárazníkov, ktorú konať za vnútorných pomerov rozháraných a rozbitých by sme neboli schopní.

O hospodárskej politike republiky tvrdí pán rečník opozície maďarskej, že jej nedostatky sú výsledkom pochybenej politiky zahraničnej a celú váhu svojej reči kladie na kritiku, ktorej podrobuje prácu pána ministra zahraničia, obviňuje ho z pyromanie, podpaľačstva v medzinárodnom nažívaní, že pri jeho krátkozrakosti politickej ignoruje tie složky, ktoré sú tepnami hospodárskeho života republiky, v dôsledku čoho dostala sa - vraj - ekonomická politika vlády do bezcestia. Najväčším hriechom tejto politiky považuje pán rečník colnú vojnu s Maďarskom.

Ajhľa! Teraz sme došli k zornému úhlu, zpod ktorého pán rečník pomery naše politicko-hospodárske posudzuje. Som presvedčený, keby nebolo bezosmluvného stavu s Maďarskom, našiel by si pán rečník pre kritiku aj iné príčiny, bičoval by iné pomery, pri čom neprestal by škúliť okom na prameň kritiky, na odtrhnutý juh. Všetko sa robí a hovorí v záujme sveta, ktorý pre nás pozbudol významu!

Kardinálnym omylom je prechovávať a šíriť mienku, že obchodné styky s Maďarskom boly najhlavnejšiou tepnou hospodárskeho života republiky a že sa terajší stav vypomstí fatálne a jednostranne na republike. Táto exkluzívnosť je bezpodstatnou chymérou, lebo hospodárský rozchod cítia obidve strany absolutne i relatívne. Obnovenie hospodárskych stykov je Maďarsku takouže naliehavou potrebou, akou je aj nám a nemôže zaujať v tomto pomere diktátorské stanovisko ani jedna strana a tiež nemôže úmluve klásť podmienky štatariálne, ako to urobila delegácia maďarskej vlády, ktorá došla do Prahy dňa 13. decembra 1930 na pokonávania o obchodnej smluve, ktorú ona žiadala uzavrieť na prekoť a za cenu obeti celého zemedelského stavu štátu. Musí sa i tu hľadat kompromis, lebo bez vzájomného sblíženia obchodná dohoda nie je ani mysliteľná.

Nahrádzať svoje priemyselné potreby produktami iných štátov, bude pre Maďarsko znamenať veľké diferencie valutárne, dopravné, výrobné, odbytové atď., v dôsledku tedy i cennové, ktoré musí odniesť vrecko tamojšieho poplatnictva, ktorému sa však už beztak zíva väčšou prázdnotou ako nášmu.

Život si vynútí formy a ich obsah. Na odôvodnenie svojich vývodov uvádza katastrofálny úpadok drevárského priemyslu a obchodu na Slovensku a dôrazne konštatuje, že je on výsledkom ľahkomyseľného a hriešneho postupu vlády Československej pri riešení otázky obchodných stykov s Maďarskom. Ztraty Slovenska pri palive odhaduje na 9 až 10.000 vagónov za dobu 3 mesiacov, tedy od doby rozchodu.

Nemôžeme zažmúriť oči pred faktom. Nemôžeme popierať, že drevarská produkcia a obchod na Slovensku vykazuje pokles, že nezamestnanosť rastie, že píly zastavujú prácu. Musíme však konštatovať, že terajšia depresia v tomto obore nie je priamym a výlučným výsledkom prerušenia obchodných a hospodárskych stykov s Maďarskom. Štatistikou je bezpochybne dokázané, že náš export dreva do Maďarska činil toľko a toľko - mohol by som uvádzať číslice, ale nebudem tak činiť, aby som nezdržoval vec, a vynechám preto číslice, ale zo štatistiky je vidno, že nákupová schopnosť maďarského trhu dôsledne a pozoruhodne klesala.

Nemôžem však nechať bez poznámky, že za pauperizácie občianstva nerobily sa rozdiely v zdrojoch lacnoty a že ani aristokratickému Maďarsku nederogoval prameň lacnejšieho dreva dovezeného zo Sovietskeho Ruska, dobývaného cenou lacnou, krvou a životom ubohého ruského človeka, ktoré svojou konkurenčnou schopnosťou zmenšovalo odbyt dreva slovenského. Tu nechápem obchodný kompromis dvoch svetových názorov, na celých 180 stupňov od seba odlišných.

Počiatok úpadku slovenského drevarského priemyslu a obchodu je dávneho data. Je on zapríčinený aj neslýchanými rozmermi produkcie, ktorá vznikla z prekotného a bezhlavého využitkovania lesov veľkostatkárov, ktoré padly pod tlak parcelačného a inkameračného zákona a z konjunktúry, ktorá prekvietala, keď slovenské drevo bolo potrebné na západe, zpustošenom vojnou, keď sa opravovalo a budovalo, aby zmizly následky a stopy ukrutnej devastácie, tedy keď Nemecko, Francúzsko, Belgia atď., potrebovaly nesmierne zásoby úžitkového dreva. Táto konjunktura bola pohádková, ktorá však musela chabnúť, keď ochabla i potreba surovín pre reparácie.

V každej produkcii nastane úpadok a katastrófa, keď jej duša, kalkulácia, zlýha. Toto vidíme dnes i v obore produkcie palivového dreva. Nadmierne prísna zima r. 1928/29 dala príslušným obchodom veľké šance vtedy a skvelé výhľady do budúcnosti. Nepripravenosť občianstva, potreba dreva bola neslýchaná. Železničná doprava nepostačovala, bola sriadená výpomocná doprava nákladnými autobusmi. Odpredané boly i triesky. Zisky boly horribilné. Prognoza celej serie takýchto "dobrých" rokov zlákala obchodníkov k hyperšpekulácii, zvýšily sa ceny, nakúpily sa veľké množstvá paliva, obchodníci platili za drevo štedre a chystali zásoby pre zimu ešte ostrejšiu, ako bola spomenutá. Avšak nadišly zimy mierné. Zklamanie bolo úžasné, ztraty ohromné, takže produkcia musela prestať. Nesmierny nadbytok dreva palivového leží bez užitku, ztráca v hodnote už aj preto, lebo mu hrozí zkaza.

Tento stav považujem za ťažký, ale nevidím v ňom príznaky nevyhnuteľnej katastrofy. Môj optimizmus opiera sa o nádej na povznesenie vnútornej konjunktury, na opatrenia, ktoré budú schopné vytvoriť podmienky vnútorného trhu, ako sú tarifné ústupky, daňové a exportné sľavy, ktoré budú nádejným liekom pre odstránenie následkov, plynúcich zo ztráty maďarského trhu.

Výtky, že sa nezamestnanosť vzmáha v dôsledku colnej vojny s Maďarskom, sú prehnané a neopodstatnené, sú viac frázou ako vecným argumentom. Pán kol. Böhm nemá zabúdať, že drevárske robotníctvo je sezonné. Tedy nenie stále. Jeho zamestnávanie podmieňuje len príležitosť práce a zárobku a nevyžaduje odbornú špecialitu, v dôsledku čoho sa vie umiestiť bárskde a bárskedy.

Investičný program štátu, zemí, okresov a obcí najmä na Slovensku, ako je stavba a oprava ciest, elektrizácia, stavba slovenskej magistrály, stavebný ruch verejný a súkromý, meliorácie, regulácie riek a potokov atď. budú bohatou príležitosťou pre získanie zárobku. Prechovávame tedy pevnú nádej, že nezamestnanosť na Slovensku vykáže pozoruhodný pokles a zastaví úpadok životného štandardu tamojšieho obyvateľstva.

Úpadok produkcie v každom hospodárskom obore je svetovým zjavom. Je tedy absolutným a nie je len situáciou našou. Taktiež je svetovým zjavom i pauperizácia a úpadok kupnej schopnosti najširších vrstiev obyvateľstva. Náš pomer k Maďarsku je len výsledkom tohoto absolútneho stavu, komplikovaného ešte i reláciou medzištátnou, ktorá je čím ďalej tým nemožnejšia pre rigorozné a negativné stanovisko terajšieho režimu v Maďarsku k všetkému tomu, čo je výsledkom vojny a uzavretých mierových smlúv.

Prekvapuje mňa filosofia pána kol. Böhma, ktorý je zákonodarným zástupcom kresťansko-socialistického voličstva v republike, že ho zaujíma len priemysel, obchod a jeho export do Maďarska, ale nešetrí záujmy maďarského roľníka, ktorý ho vyznamenal dôverou a zvolil si ho preto, aby hájil jeho záujmy. Nevidí, že maďarský zemedelský import ožobračoval celý roľnický stav na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, tedy i našich Maďarov, že anarchistický dumping pšenice a múky ozásobil sklady čsl. prístavov na Dunaji, všetky mlýny a veľkoobchody tovarom na dlhú dobu a nebyť jedinečne výborného agrárneho zákona - na čom i proti tvrdeniu sen. Zimák a trvám - o somielaní pšenice a miešaní múky cudzej s tuzemskou, náš roľník by bol už dávno prišiel na žobrácku palicu. Potešil mňa obraz na uliciach Lučenca dna 3. februára 1931, keď tam bol tržný deň. Kupci chytali roľníkov na ulici a žiadali od nich pšenicu. Večná škoda, že exekuciami stíhaný roľník predal ju ešte po mlatbe za nudzovú cenu, ktorú mu ponúkal obchodník a nemá ju teraz, keď sa jej cena zdvihla o celých 30 Kč za 1 q.

Vnútorné hospodárske pomery a záujmy vynútily prítomný pomer s Maďarskom, a nie politika predpojatosti a pomsty, ktorú pán senátor imputuje politike zahraničnej, ani nie politike obruče, ktorá má hrdúsiť Maďarsko, ktorej - vraj - padá každý vnútorný záujem v obeť.

Tendenciozný je omyl, keď pán rečník udáva, že colná vojna s Maďarskom je príčinou vzrastu nezamestnanosti v tej miere, že by muselo dôjsť k podobným výbuchom, ako bol prípad duchcovský. Tu mám možnosť poukázať na podobnosť a rovnobežnosť smeru komunistickej kritiky s kritikou aristokratickej opozície. Obidve sa opierajú o katastrofu, ktorá bola vyprovokovaná ľahkomyseľnou a hazardnou exaltáciou nespokojencov.

Obidve chcú primať našu demokraciu k ústupnosti voči ideálom sui generis.

Takáto interpretácia hospodárskych, politických a sociálnych pomerov je nebezpečnou zbraňou. Jej použitie z dôvodov politických a stranickych vylučuje i najminimálnejšiu nádej spolupráce pre blaho obyvateľstva zeme a štátu, lebo tvorí atmosferu bezohľadnej nekompromisnosti. Myslím, že takáto báza práce nemôže byť pre politika večnou, lebo je bezradnou, beznádejnou a je zástojom barana, ktorý chce hlavou preraziť pevnú zeď.

My zákonodarci Slovenska neprestávame síce zdôrazňovať potreby a nedostatky našej zeme, vytvorené historickou diferenciáciou hospodárskych a kultúrnych pomerov na Slovensku a pomerov v zemiach historických, sme však v týchto prejavoch vedení intenciou sincernou, uprímnou za blaho vlasti a jeho celého obyvateľstva a preto nemôžu slúžiť naše reči materiálom pre doklad a dôvody k filozofovaniu a vývodom nekompromisných opozičných rečníkov. Na usmernenie akcie pre odstránenie kulturnej a hospodárskej zaostalosti slovenskej zeme bude povolaný regionálny ústav, ktorý pomocou koalovaných strán nájde cestu správnu, aby poukázal na spôsoby, ktoré povznesú Slovensko a jeho ľud v každom ohľade.

Nelogičnosťou nazýva pán rečník politiku vlády vôbec, pretože nehľadá hospodárske spojenie tam, kde sú ony prírodou dané, ale spravovaním zahraničnej politiky Malej Dohody, ktorá prýšti z nenávisti, snaží sa docieliť hospodárskych jednotiek, ktoré nebudú schopné umiestniť hyperprodukciu nášho priemyslu. Treba začať - praví pán rečník - hospodárske sbližovanie s tými štátmi, ktoré nám môžu osožiť a ktoré sme si dosiaľ odcudzili nemožnou politikou zahraničnou.

Tu je výzva ku Canosse! Postulát obetovania individuality a citlivosti vlastnej v prospech štátu, ktorý má ešte len prejsť cestou vývoja, kam sa náš štát a život už dávno povzniesol.

Na konci podrobujem kritike poslednú kapitolu reči pána sen. Böhma, kde sa v mene menšiny maďarskej ohražuje proti útokom, ktoré podniká čsl. minister zahraničia proti Maďarsku, ktoré nám pred tým bolo materou a dokazuje, že je materou Slovákom v Maďarsku i dnes. Zve nás, aby sme sa o ich kľudnom a svojskom živote presvedčili osobne. Nechceme mu veriť a preto sa nesklameme.

Pane senátor - abysom sa obrátil k vám - v reči vašej bolo aj vecného; niekde sú vývody vaše naivné, ale najväčšia závada vašich vývodov je, že ste nehovoril zpod zorného uhla presvedčeného a uvedomelého vlastenca, republikána, a preto si myslím, ba tvrdím, že nemáte právo hovoriť aj v mene povedomých maďarských republikánov v Československu, lebo oni smýšľajú celkom ináč, preporodene a demokraticky. Nemôžete imputovať im váš ideál, ktorý sa dosiaľ vôbec nezmenil a ktorý nepokročil.

Maďarskí republikáni sa už presvedčili o loyalite republiky k menšinovým občanom. Nech tu slúži dôkazom veľkolepý dar pána prezidenta republiky pre povznesenie literatúry a vedy maďarskej. Ráčte si pomyslieť, aký je to rozdiel, keď srovnáte osud maďarských kulturnych a hospodárskych ustanovizní v republike s osudom Matice Slovenskej, troch slovenských gymnázií a dvojmilionového fondu kulturného v minulosti. Pýtam sa: Ktoré gesto bolo spanilé?

Úprimná a dobrá vôla k spolupráci v kulturnom, hospodárskom a politickom záujme republiky a jej národov je jediným podkladom, ktorý nám môže usnadniť bratské nažívanie v budúcnosti. Nie revízia nášho sčítania ľudu, nie revízia našich hraníc, nie revízia života menšín u nás, ale dôkladná revízia vnútorného vývoja vo smere demokratickom nie u nás, ale tam, kde toho najviac potrebujú, usnadní i naše styky medzištátne! (Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Pilz. Uděluji mu slovo.

Sen. Pilz (německy): Slavný senáte! Pan ministerský předseda řekl ve svém vládním prohlášení: "Lid musí nalézti u všech státních orgánů spravedlnost a jakoukoli možnou podporu. K provedení úkolů, které směřují ke zmírnění a odstranění hospodářské krise a jejích následků potřebuje stát klidu a pořádku. Vláda bude se tudíž ze všech sil snažiti, aby potřebný klid a pořádek ve státě zůstal zachován. Především pomýšlíme na práci a bez odkladu na systematickou investiční politiku. Těm, kdož bez viny pozbyli zaměstnání, musí býti dána možnost existence." Jestliže se to říká ve vládním prohlášení, pak musilo by, myslím, býti také možno pracovati nejen po vládním prohlášení, nýbrž také před ním v tomto smyslu; ale ve skutečnosti vidíme, že tomu tak není, že se naprosto nezachovává to, co jest obsaženo ve vládním prohlášení, nýbrž že se skoro každodenně dělá pravý opak.

Chci mluviti hlavně o německém území v severních Čechách, poněvadž tam nouze a bída je největší, o území, kde nezaměstnanost je nejen dvojnásob, nýbrž namnoze také trojnásob větší nežli v českých krajinách. Překlad poskytuje textilní průmysl, kde přes 300 podniků nejen přechodně, nýbrž již trvale zastavilo práci s úmyslem, že nikdy již nebude zahájena. V samotném okolí Liberce stojí přes 40 továren, tam jsou desetitisíce textilních dělníků bez práce a na celá léta, snad vůbec nikdy již nebude jim možno vstoupiti do práce. Co vidíme ještě? Od doby, kdy vypovězena byla obchodní smlouva s Maďarskem, od 15. prosince, vidíme, že zase sta textilních dělníků přišla o práci, poněvadž právě textilní zboží ve velkém množství odtamtud bylo dodáváno do Maďarska, což se nyní již neděje. Zaznamenáváme mzdy 40 Kč týdně při plné pracovní době. Byl jsem předešlý týden v okolí Cvikova, tam vydělala žena u cívek při šestidenní pracovní době, tedy při plném zaměstnání, 30 Kč, z toho jí bylo ještě strhováno na nemocenskou pokladnu atd., i ptám se pánů, zdali je možno při takovéto racionalisaci žiti s 30-40 Kč. Dělník vydělává často jen 70 Kč, i táži se, zdali ve vládním prohlášení obsažen je pasus, že se těmto poměrům musí, nebo má odpomoci. Nenalézáme tam ničeho. V textilním průmyslu je 75% všech zaměstnanců bez práce. To zjistil státní statistický úřad. Vůbec v textilním průmyslu ze všech zaměstnaných je 70% žen, tedy o práci přišly nejvíce dělnice. Totéž vidíme také v příbuzném odvětví průmyslu, ve lnářském průmyslu ve východních Čechách, kde přes 60% veškerého průmyslu jednoduše bylo zastaveno, rovněž s úmyslem práci nikdy více nezahájiti. To je vidno z toho, že celá řada továren byla jednoduše rozmontována a stroje odstraněny. Nepomýšlí se více na to, aby tyto továrny v dohledné době začaly zase pracovati. Totéž vidíme ve sklářském průmyslu. Byl to kdysi nejvíce výnosný a nejlépe kvetoucí průmysl v Československu vedle cukerního průmyslu. Dnes je sklářský průmysl odsouzen přímo k vymření. Jedna továrna po druhé zastavuje práci. Ačkoli máme zákon na ochranu domácích dělníků, nepoužívá se ho. Ačkoli průmysl je odsouzen skoro k nečinnosti, přece se v jistých podnicích pracuje přes čas, zkrátka a dobře pracovní doba se nezachovává. Můžeme u živnostenského inspektora podávati oznámení, ale to úplně selže, takže zde panují poměry, že nemohou býti horší a bídnější. Máme na příklad ve sklářském průmyslu druh zboží, který, jak nezvratně bylo zjištěno, nebyl by musel zmizeti, jsou to bengle, které jdou do Indie, do Bombaye a Kalkuty. Již před lety bylo nezvratně zjištěno, že jablonecký průmysl v těchto kroužcích na celém světě nemá konkurence. Ale přes to se tento druh zboží pracuje tak a v ceně se s ním hospodaří tak, že ho nelze již vyráběti. Již před nějakým časem prohlásil československý zástupce v Bombayi: "Divím se jen, že se tento druh zboží nabízí za takovou cenu, ačkoli není nikoho na světě, který by ho mohl nabídnouti levněji." Ale přes to hází se tento druh zboží na trh stále levněji, takže trh je znepokojen a dovozci jednoduše nekupují. Nyní hrají zde ovšem také úlohu nepokoje v Indii, kde se indičtí kuliové brání proti nezměrnému utiskování se strany Angličanů. To je přece také příčinou tamní stagnace.

Vidíme, že nezaměstnanost právě v německých krajinách nabyla takových forem, že skutečně mnozí dělníci již nevědí, co mají zítra jísti, odkud vzíti chléb na zítřek. V českých krajinách to není tak zlé. Z toho vidíme, že se právě nyní těžký průmysl překládá více do českých krajin a že se právě německý průmysl, velká část jeho, odsuzuje k vymření. Máme německé krajiny, kde oproti českým krajinám panuje nezaměstnanost nejen dvojnásob, nýbrž trojnásob větší. Češi využitkují poměrů proti Němcům, aby současně s národnostním útiskem zdvojnásobili také sociální útisk. Tak na příklad byla z Jablonce, nejprůmyslovějšího města Československa, přeložena vývozní komise do Železného Brodu, průmyslová odborná škola, která po celá desetiletí oprávněně se nalézala v Jablonci, nejprůmyslovějším a poplatnosti nejsilnějším městě Československa, přeložena byla do Železného Brodu, tedy do české krajiny. Domácký průmysl leží úplně ladem. Mnoho desetitisíců starých a slabých dělníků a žen, kteří jinak nemohli pracovati v závodech, ztrácejí racionalisací, soustředěním velkých podniků znenáhla úplně svůj výdělek z domáckého průmyslu. Jdeme vstříc katastrofě, jaká panuje v Orlických horách a v Rudohoří, a dělníci, kteří nemají domku a malý kousek půdy, jsou jednoduše odsouzeni k smrti hladem.

V libereckém kraji samotném máme nyní 80.000 nezaměstnaných. To je obrovská cifra, které zde od nepaměti nebylo. Následkem této obrovské nezaměstnanosti je v německých krajinách průměrná mzda již menší nežli v českých krajinách, obrovskou nezaměstnaností se mzda tak stlačuje, že dělníci hladem jsou nuceni jíti do závodů a pracovati za nejnižší mzdu. Co vidíme? V údolí Kamenice bylo hnutí pro snížení mzdy. Tam však sociální demokraté souhlasili se snížením mzdového přídavku o 50%, tedy o 12¹/₂% úhrnné mzdy, rovněž hakenkrajcleři, tím že řekli: Nejde to jinak. My však jsme řekli: To nic nepomůže, to jest jen začátek ofensivy pro snížení mzdy. A konec písničky byl, že po skončení ofensivy pro snížení mzdy pracují nyní dělníci o 50% levněji. Nyní pánové ze svazu německých sklářů, ke kterému jsem patřil po 29 roků, uznávají, že neměli pravdu, že připuštění prvního snížení mzdy o 50% přídavku byl začátkem snížení mzdy o polovinu, ba o 60%, takže kvalifikovaní dělníci, kteří od dvaceti let pracovali za pevnou mzdu, pracují nyní skoro zadarmo. Průmysl textilní, sklářský, lnářský a domácký průmysl jsou tedy skoro odsouzeny k vymření.