Rovněž lze letošním rokem zadati výstavbu povodňové uzávěrky v Libni, pro kteroužto práci je vše připraveno, a jedná se pouze o souhlas ministerstva financí. Při obou těchto stavbách zaměstnala by se značná část dělnictva nejen nekvalifikovaného, ale i kvalifikovaného. V zájmu pražského obvodu nutno dále požadovati, aby se hnulo již s otázkou úpravy Vltavy v trati od Vyšehradu k Modřanům.

Poněvadž i zde je projekt hotov, budiž co nejdříve provedena politická pochůzka, aby se mohlo co nejdříve postoupiti od přípravných prací ke skutečnému provádění.

Totéž platí i o provádění prací úpravních na Vltavě u Hluboké, kde by se daly přípravné práce urychliti, aby se stavbou mohlo býti ještě letos započato.

Na různých přítocích Vltavy již po řadu let volá se po úpravě, a poněvadž i zde zemský úřad má připravenu řadu projektů, nebude snad zatěžko zahájiti tyto práce ihned a poskytnouti výdělek dělníkům i v těchto velmi chudých krajích.

Rád konstatuji, že poněkud rychlejší tempo bylo zahájeno při splavňovacích pracích na Labi, kde dnes jsou větší práce prováděny asi na 10 staveništích.

V posledních dnech se dovídám, že ministerstvo financí dalo již souhlas ku provedení prací splavňovacích v tratích: Kolín-Veletov-Konárovice a Oseček-Předhradí v obnosu 10¹/₂ mil. Kč. Je nutno, aby nyní byla co nejdříve provedena politická pochůzka, a snad by bylo možno vypsati ještě před tím zadávací řízení, čímž by se umožnilo, že by po skončení politické pochůzky mohly býti práce ihned na jaře zahájeny.

Musím však vytknouti, že velmi pomalu se vleče otázka úpravy řeky Odry. Dělají se sice menší práce v oblasti města Moravské Ostravy, ale to nemůže naprosto stačiti. V tomto kraji jeví se nyní veliká nezaměstnanost, a musíme tudíž žádati, aby práce byly zde nejen uspíšeny, ale i rozšířeny.

Rovněž na pohraniční řece Moravě bylo by potřebí uvolniti větší úvěr, neboť preliminovaných 1,200.000 Kč je obnos naprosto nedostatečný. Škody, které při této řece na březích vznikají, jsou každoročně značné, a je nepříjemné, musíme-li slyšeti, že Rakušané si na své straně vedou mnohem čileji než my.

Pokud jsem informován, je připraven velký projekt na úpravu řeky Váhu na Slovensku. Tento zlatý pruh našeho Slovenska velmi trpí neupravenými poměry řeky, a bylo by na čase, aby zde nezůstávalo jen při dosavadním způsobu dílčích úprav, nýbrž aby se konečně přikročilo k soustavnému upravení této mohutné řeky od Komárna až k Žilině. Projekty jsou namnoze hotovy, nuže nechť začne se s definitivní úpravou hned na několika místech najednou. Jednou k tomu dojíti musí, a proto v dnešní krisi a nezaměstnanosti lze v tomto případě vykonati práci nad jiné vhodnou a účelnou.

Mnoho se u nás mluví dnes o přehradách. Tyto objekty mají obzvláštní význam a důležitost, a s potěšením konstatuji, že začalo se již na několika staveništích pracovati - Seč na Chrudimce, Vranov nad Dyjí, rekonstrukce přehrady nad Dvorem Králové - ale rádi bychom viděli, aby ještě v tomto měsíci byla zadána stavba přehrady na řece Teplé nad Karlovými Vary. To lze zaříditi, nebo ofertní řízení bylo již provedeno a tedy záleží pouze na tom rozhodnouti, komu se stavba má zadat. Na tuto práci čeká již přes 2000 nezaměstnaných a bylo by hříchem ji neuspíšiti tím spíše, že tu jde o ochranu našeho světového lázeňského místa před povodněmi. Přehradám budiž vůbec věnována nyní větší péče. Jsou to stavby nejen velmi účelné, ale namnoze i přímo rentabilní, neboť vedle ochrany před povodněmi poskytují i možnost využití vodních sil. Proto vyžadujeme, aby s urychlením byly připraveny projekty pro přehrady u Pastvin nad Orlicí, u Benešova nad Jizerou, u České Skalice nad Metují, u Kníniček u Brna na řece Svratce a u Kružberka ve Slezsku. Budiž však při tom postaráno o dostatečný odborný personál, aby projekty byly vždy náležitě propracovány a aby se nám neopakovaly smutné případy, jako se to stalo u t. zv. přehrad Štěchovických. Je smutné, když se do světa volá, že projekty jsou hotové, co nejpečlivěji propracovány, přezkoušeny i zahraničními odborníky, pořádají se o tom schůze po obcích, a na konec se ukáže, že není projekt dostatečně promyšlen a že má řadu vad. Slyšeli jsme mnohé výtky odborníků na schůzích, pořádaných v poslední době na české technice, víme, že i Masarykova akademie práce se o Štěchovických přehradách nevyslovila příznivě, "Právo Lidu" ze dne 29. listopadu a 2. prosince přineslo články, v nichž uvedeny byly velmi vážné výtky a i mnohé jiné časopisy se staví proti úřednímu projektu. To je velmi nepříjemné a dnes, kdy očekávali jsme, že budeme moci již na jaře začíti s těmito stavbami, jsme v nepříjemném pocitu, že projekt, budovaný v bezprostřední blízkosti nad naším hlavním městem Prahou, neposkytuje dostatečné bezpečnosti. To je pochopitelně velmi nepříjemná situace. Na jedné straně bychom rádi viděli, aby nezaměstnaní dostali práci, a na druhé straně máme pocit, že schvalujeme objekty, které se Praze mohou státi osudnými. Tuto nepříjemnou situaci nám úřady mohly uspořit, a jestliže vedle úředního projektu jsou vypracovány ještě dvě další alternativy, Záruba-Pfeffermann a projekt Kobzův, o nichž se dokonce tvrdí, že jsou lepší a asi o 200,000.000 levnější, pak se nelze diviti, že my dnes, kdy stát musí počítati s každým haléřem, se rozmýšlíme. Přes křik veřejnosti musíme zde zůstati chladnými a nesmí nám býti zazlíváno, žádáme-li, aby dříve, než bude učiněno konečné rozhodnutí, byly všechny alternativy řádně přezkoušeny a porovnány opravdovými znalci, a to znalci nestrannými.

Z toho, co jsem uvedl, je jasno, jak je důležito, aby naše úřady, které mají na starosti projektování přehrad, byly náležitě vybaveny potřebným odborným personálem.

Vedle staveb, jež jsem uvedl, má ministerstvo veřejných prací možnost uspíšiti též stavbu různých hydrocentrál, pro které předběžné práce byly již vykonány. Tak na př. bylo by možno zadati letos stavby u Smiřic na Labi, u Kostelce nad Labem, u Stěkova, u Vraného nad Vltavou, u Podbaby na Slovensku, by jistě bylo možno zadati velkou stavbu zdymadla a elektrárny u Dolních Kočkovců na Váhu atd. (Sen. Stodola: Výborně!) Očekáváme, že i ve výstavbě veřejných budov a silnic má ministerstvo veřejných prací dosti připravených projektů, které by se s uspíšením daly realisovati. Tak na př. nutno se konečně rozhodnouti, kde má býti postavena budova pro Nejvyšší správní soud, aby neztrácel se stále čas hledáním staveniště. Rovněž přístavbu policejního ředitelství v Praze a policejního komisařství ve Vršovicích, budovy četnického velitelství v Břevnově, stavbu justičního paláce na Žižkově, stavbu laboratoře pro vysoké báňské školy v Příbrami, nutno se vším urychlením vyříditi již proto, že jsou tyto projekty rozpočtově zajištěny. Je zajímavo, že při stavbě laboratoře pro vysokou báňskou školu v Příbrami páni profesoři staví se proti urychlení jen proto, že šilhají, že báňská akademie má býti přeložena z Příbrami do Prahy.

Při stavbě silnic má ministerstvo veřejných prací rovněž dalekosáhlé možnosti a očekáváme, že letos zahájí mimo jiné stavbu silnice: Úvaly-Český Brod - silnice, která má projekt schválený, která má rozpočet schválený okresním i zemským úřadem, na nějž však potřebuje subvence, aby tento projekt se mohl započíti - dále silnice Kostelec-Zásmuky, Milín-Příbram a v Příbrami samé. Všetice-Blaženice a Buš-přehrada na Vltavě, a že budou dány subvence ze silničního fondu alespoň na ty projekty, o nichž žádosti byly již předloženy. V té příčině bychom zejména žádali, aby se pro nestátní silnice vrátilo oněch 186 mil. Kč, které svého času byly použity, řekněme neprávem, na silnice státní.

Při té příležitosti připomínám, že tomuto požadavku je tím spíše možno vyhověti, poněvadž Ústřední sociální pojišťovna letos opět půjčila o 40 mil. Kč silničnímu fondu více, než je zákonem povinna. Jak jsem informován, také ostatní nositelé sociálního pojištění - vedle Ústřední sociální pojišťovny je to Všeobecný pensijní ústav a úrazová pojišťovna - jistě by rády půjčily, zejména tam, kde jde o podporu stavebního podnikání v první řadě na podporu stavby silnic, na některé vodní stavby, kdyby o to byly požádány, poněvadž jistě se zde může dělat mimořádné opatření.

Teď k té vylidňovací akci. Dovolte mi, abych se této věci dotkl, i když se myslí, že s hospodářskou depresí nesouvisí. A přece souvisí. Hospodářská deprese, jíž trpí celý stát, doléhá obzvláště tísnivě na kraje, v nichž není dostatek průmyslu, ač zdánlivě nezaměstnaností postiženy jsou především okresy průmyslové. Kdo viděl číslice v Čechách, které vyšly ze sčítání lidu, i když nejsou definitivní, jistě si všiml, že poměr poklesu obyvatelstva v jistých krajích Čech je mimořádný. Když vezmeme okresy od Šumavy přes Blatnou, Sedlčany na Českomoravskou vysočinu, vidíme notoricky ve všech okresích pokles. Přihlédneme-li však blíže k poměrům krajů neprůmyslových, zejména v jižních Čechách, vidíme, že hospodářské poměry v krajích neprůmyslových jsou při nejmenším tak těžké jako poměry v krajích, kde vyvinutý průmysl omezuje a zastavuje výrobu a propouští dělnictvo, neboť velká část dělnictva v průmyslových závodech rekrutuje se právě z okresů s nevyvinutým průmyslem. To platí zejména pro střední Čechy, když máme na mysli, jak jsou zásobovány dělnictvem z jižních a západních Čech, zejména okresů šumavských a jihočeských.

Poslední sčítání lidu nám ukázalo, že celý český jih až na nepatrné výjimky se soustavně vylidňuje, což je právě příčinou nedostatečného průmyslu v tomto kraji. Dělnictvo z jihočeských okresů musí vyhledávati obživu v průmyslových střediscích, kam dojíždí za prací, avšak jen tak dlouho, dokud si tam nenajde byt.

Markantní ukázkou takového vylidňování venkova je okres příbramský a v něm zvláště město Příbram a Březové Hory. V Příbrami bylo r. 1900 napočteno 13.575 obyvatel, r. 1910 již jen 13.286, r. 1921 11.840, avšak r. 1930 již pouze 10.465 obyvatel.

Město Březové Hory skýtalo r. 1900 5.543 obyvatel, r. 1910 5.104 obyvatel, r. 1921 již jen 3.857 a r. 1930 dokonce pouze 3.160 obyvatel. Příčinou tohoto rychlého vylidňování obou měst a celého okresu je nejen pokles těžby ve státních dolech příbramských, ale i nedostatek zaměstnanosti v ostatních podnicích průmyslových, jichž se na okrese vyskytuje velmi poskrovnu. Poklesem obyvatelstva trpí, samozřejmě, celý hospodářský život kraje, chudne obyvatelstvo a zanikají živnosti. Druhou příčinou vylidňování těchto krajů je však také nedostatek zájmů o hospodářské podniky kraje. Jen namátkou uvádím, že na Příbramsku měly býti po válce vybudovány státní dílny na opravu lokomotiv, ve kterých našla by řada lidí obživu, avšak z projektu sešlo vinou bývalého ministra železnic pana Stříbrného. Já jsem tu okolnost mu vytknul osobně. I když to nedělám z důvodů politických, musím říci, že tehdejší pan ministr železnic Stříbrný se dopustil proti tomuto městu příkoří, které se nikdy v dějinách tohoto města nezapomene.

Stejně tak uvázla akce Jihočeského národohospodářského sboru za vybudování řádných státních silnic Hořovice-Příbram-Sedlčany-Štěchovice-Nový Knín a Dobříš-Příbram-Rožmitál-Horažďovice a stavba dráhy Plzeň-Brno. Je potřebí, aby úřady s veškerým urychlením vyřídily příslušné žádosti o státní podporu těmto akcím, aby s pracemi na vybudování těchto důležitých hospodářských objektů mohlo býti započato. Rovněž tak je potřebí provésti regulaci Litavky a příbramského potoka a uspíšiti pokud možno výstavbu přehrad na Vltavě, jichž vybudování bude míti pro celý kraj veliký hospodářský význam. Je potřebí, aby určitá část státních dodávek byla svěřována podnikům v tomto vylidňovaném kraji.

V Příbrami je potřebí vybudovati řádnou úřední budovu pro všechny státní úřady. Je hanba, v jakých budovách státní úřady úřadují v Příbrami, zejména okresní soud. V každém jednotlivém okrese je celá řada projektů, které by bylo možno v rámci nouzových prací a produktivní péče o nezaměstnané za podpory státu uskutečniti. Tím poskytly by se jihočeskému kraji nové hospodářské hodnoty a čelilo by se vzrůstajícímu vylidňování.

Konečně je potřebí důrazně odmítnouti všechny snahy o přesídlení státní báňské akademie z Příbrami do Prahy, což znamenalo by pro město Příbram a celý okres další nenahraditelnou ztrátu. Připomínám, že přesídlení báňské akademie není zájmem kruhů vědeckých, nýbrž několika příbramských profesorů a jejich příslušníků rodin, kteří chtějí využívati výhod velkoměsta. Je naopak potřebí s největším urychlením přikročiti k vybudování příslušných objektů pro státní báňskou akademii v Příbrami. Tento projekt čeká již několik let na své uskutečnění a v rozpočtu na r. 1931 je na něj preliminováno 800.000 Kč.

Jen soustavnou investiční politikou a hospodářským zabezpečováním jihočeského kraje lze zabrániti jeho úplnému zproletarisování a vylidnění.

Teď několik slov o stavbě bytů. Tato věc byla projednána, pokud vím, v naší straně a také úřední korporace se tímto problémem zaměstnávají. Zákon o stavebním ruchu - povím to ostatně s kol. Modráčkem i v jiném podání slavnému senátu - měl za účel urychliti stavbu rodinných příbytků. Stát přináší tomuto zákonu dosti obětí a také je nesporno, že měl čeliti nezaměstnanosti. Jestliže ve stavebních odborech najdou dělníci i řemesla zaměstnání, má to pochopitelně vliv i na jiné podnikání. Vždyť se vypočítává, že ve stavebních odborech pracuje 26 řemesel, a my, kteří se stavbami zaměstnáváme, víme, že stavěti znamená opravdu opatřovati lidem výživu. Je nutno však stěžovati si, že právě příslušná oddělení zemských úřadů, zejména zemského úřadu v Praze, ve věci vyřizování žádostí o udělení buď záruk nebo státních podpor si počínají více než lhostejně. Je nutno říci, co ohlásil přednosta bytového oddělení, sekční šéf dr Kubišta, ve schůzi sociálně-politického výboru 31. prosince. Oznámil tam, že u všech zemských úřadů dohromady je nevyřízeno 1.416 žádostí jednotlivců na 1.416 rodinných domků v úhrnném stavebním nákladu 108 mil. Kč. Dále 162 žádostí obcí na 204 domy nájemní a 9 rodinných domků o úhrnném stavebním nákladu okrouhle Kč 120 milionů. Konečně 129 žádostí stavebních družstev na 139 nájemních domů a 116 rodinných domků o úhrnném stavebním nákladu okrouhle Kč 206 milionů. Celkem 1707 žádostí na 343 nájemní domy a na 1541 rodinných domků o úhrnném stavebním nákladu okrouhle Kč 434 miliony.

Největší část těchto nevyřízených žádostí připadá na zemský úřad v Praze, kde bylo koncem roku 1930 nevyřízeno: 1392 žádostí na 255 nájemních domů a 1267 rodinných domků o úhrnném stavebním nákladu okrouhle Kč 376 milionů. V tomto oddělení pracovalo pouze 10 referentů na tomto počtu podniků. Pánové, vy, kteří máte co dělati se stavebnictvím, zejména s družstvy a obcemi, a pokud jste se dožadovali rychlejšího vyřízení aktů, abyste měli záruku, že můžete pokračovati, jistě mi dáte za pravdu, že to je pravá trnitá cesta. Já jsem to dělal s sebou pro jedno družstvo a musím konstatovati, i když na obou místech, jak u zemského úřadu, tak i ministerstva se projevila nejlepší vůle vyhověti, že přece jen personál na to nestačí. K tomu se koncem roku 2 referenti z oddělení pro stavební ruch vzali zpět. Přiznám, že se včera přidělili zase zpět jako výpomocní k těm 12 referentům, ale je nesporno, že 12 referentů k vyřízení tohoto počtu žádostí nestačí, což přizná každý, kdo zná komplikovanost těchto spisů a tabulek.

Musíme naléhavě žádati, aby se co nejdříve stala náprava, aby zejména referenti nebyli posíláni na kolaudace, aby se práce dála mimořádným tempem, aby se přidělili mimořádní techničtí úředníci, poněvadž již 5 roků potřebujeme, aby žadatelé o záruky, a podpory měli vyřízeny v nejbližších týdnech své žádosti, a ne v červenci nebo září, kdy by bylo nebezpečí, že ve stavbách se pokračovati nemůže. Tento apel vznáším zvláště a doufám, že nebude neoslyšen.

K závěru své řeči chtěl bych ještě ukázati na jiné stíny hospodářské deprese. Hospodářská krise a zejména její nejhorší průvodní zjev, nezaměstnanost, nemá své důsledky jen přímo v hospodářském životě. Také na poli sociálně-zdravotním v institucích, kterým je svěřeno provádění úkolů zdravotních a sociálně-politických, ať jsou to instituce veřejné či soukromé, je důsledek hospodářské krise viditelný. Je to konečně samozřejmé, poněvadž poměry zdravotní a sociální jsou jen odleskem poměrů hospodářských. Že však nepříznivé důsledky tohoto odrazu nejsou maličkostí, svědčí nejlépe stav pojištění nemocenského. Dnes je v organisacích za jeden měsíc o 300.000 duší přihlášeno méně, než bylo v měsíci listopadu, tedy za 4 měsíce.

Toto zařízení, jehož nutnost v zásadě jistě nebude sporná, trpí celou řadu let finanční krisí, která se objevila již v dobách dobré hospodářské konjunktury. Stav dnešní, kdy hospodářství je v depresi, jest ovšem tím více neutěšený. V našem státě, kde místo pojištění v nezaměstnanosti máme pouze podpory v nezaměstnání podle t. zv. gentského systému, je to tím zřejmější. Gentský systém stačí snad pouze pro doby normální, v dobách mimořádných s ním vystačiti nelze, a je pochopitelno při nízké mzdové úrovni našeho dělnictva, že není proti chorobám a nemoci tak odolné a že převážná většina jeho nosí v sobě přemáhané zárodky chorob, případně pracuje, je-li pracovní příležitost, i v nemoci značně pokročilé. Když potom se objeví nedostatek práce, není nic pochopitelnějšího, nežli že se hledá aspoň částečný příspěvek, spočívající v nemocenské podpoře, která zachrání aspoň před nejhorší bídou. Nemocenské pojišťovny suplují zde pojištění v nezaměstnanosti a fungují vlastně jako jeho nositelé. Hospodářský život zde platí tedy tuto svoji daň nezaměstnanosti v jiné formě, nežli by ji platil při pojištění proti nezaměstnanosti. Jest otázka, je-li to forma vhodnější a účelnější a nepodporuje-li se tím i v dobách normálních používání institucí nemocenského pojištění k účelům jiným, nežli přímo k pojištění proti nemoci.

Je-li pojistné nemocenské vypočítáno podle risika nemoci, je přirozeno, že nemůže stačiti, musí-li krýti také risiko nezaměstnanosti. Rozpočty nemocenských pojišťoven dosahují cifer velmi vysokých a s velkou pravděpodobností můžeme očekávati, že v minulém roce vybrané pojistné nemocenskými pojišťovnami přestoupilo značně výši jedné miliardy. Podle honorářů lékařských, nákladů na léky a ústavního ošetření, které činí asi 30% z pojistného, vyplácí se 60 až 70% pojistného na nemocenských podporách.

Myslím, že se nemýlím, odhadnu-li, že dobrá jedna třetina z toho je vlastně podpora v nezaměstnanosti, a nikoli podpora v nemoci.

Tedy právem upozorňujeme při průmyslové depresi na tyto okolnosti, na něž nutno bráti zřetel v souvislosti s řešením hospodářské deprese.

Apelujeme-li na státní správu, aby dávala, podnikala a investovala, pak je také nutno, aby na to měla příjmy. Proto právem chtěl náš předseda strany ve sněmovně poslanecké při prohlášení pana ministerského předsedy věděti, když se rýsují nyní linie toho, co nynější režim státu chce dělati, je-li také na to úhrada. Hledají se proto cesty a metody, ale já bych dodal, že apelujeme na státní správu, aby se zejména snažila o to, aby ti, kdož dluží státu daně a mají z dobré konjunktury zachovány prostředky, státu dlužné daně zaplatili. V tomto směru máme příliš mnoho stížností; příliš mnoho se hoví a čeká. Mnozí soukromí podnikatelé, kteří zbohatli, jejichž reservy se odlily často do ciziny - můžeme tu jmenovati konkretní případy - zneužívají do jisté míry hospodářské deprese k tomu, že se také vymlouvají na nezaměstnanost, na nedostatek objednávek a státu neodvádějí dlužné daně. Bude také náležeti resortu ministerstva financí, na které se v nejbližší době vznese tolik úkolů, aby hledalo cesty, jakým způsobem ti, kteří v dobách dobré konjunktury měli zisky, vykonali vůči státu svou povinnost, jak to činí malý poplatník, zejména dělník a úředník, jemuž je každého týdne neb měsíce při výplatě pohotově daň srážena. Musí-li nejchudší poplatník konati svou povinnost vůči státu, pak právem žádáme, aby stát užil všech prostředků, aby také majetní tuto svoji povinnost splnili.

Apeluji na státní správu, aby udělala opatření, aby zejména banky a průmyslové podniky, jež měly velké zisky, uvážily, že hospodářská deprese a s ní spojená nezaměstnanost vyžaduje mimořádné pomoci. Nejen president státu, který dal na nezaměstnané dva miliony Kč, nejen tu a tam jednotlivci, zejména chudí lidé, jak o tom svědčí sbírky po domech, ale také velké podniky peněžní a průmyslové mají povinnost dnes ukázati vůči chudině do jisté míry dobrou vůli.

Methody naše a methody komunistů ve věci boje proti průmyslové a hospodářské depresi a nezaměstnanosti jsou různorodé. Naší metodou vždy bylo vychovávati lid k tomu, aby si byl vědom toho, že, ovládaje obce, okresy, země i stát, bude míti vliv také na řešení otázek, jako jest nezaměstnanost a hospodářská krise.

Proto jsem na začátku svých vývodů jménem obou soc.-demokratických klubů, nejen českého, ale i německého, odmítl způsob vyvolávání šarvátek, které se staly včera v Duchcově. Musím říci, že naše resumé po prohlášení pana ministerského předsedy je toto: Chceme, aby stát všemi prostředky, které by si opatřil i půjčkou, provedl investice na cestách a směrech, které byly naznačeny nejen našimi kolegy ve sněmovně, ale které jsem si dovolil naznačiti i zde. Chceme, aby bylo zvýšeno povinné pojištění v nezaměstnanosti, na které aby nejen stát a dělník, ale také zaměstnavatel musil připláceti. Chceme reformu zákona o 8hodinné době pracovní, poněvadž daleko neodpovídá potřebám, které poměry vyžadují. Rychlé dohadování o obchodních smlouvách, zejména s Jugoslávií, s Polskem, příp. s Maďarskem, budou-li tomu politické poměry dovolovati, vyžadují proto, poněvadž užívání těchto smluv bude působiti na zlepšení hospodářských poměrů. Konečně boj válkám! Nezapomínejme my, socialisté, na tuto starou tradici. Voláním po míru je také přiváděn klid ne sice na poli jenom politickém, nýbrž také hospodářském.

Jestliže se zde pan ministr vnitra dovolával, že státní správa chce zaručiti klid a pořádek, říkám, že je to heslo a intence dobrá. My chceme, aby v zákonodárných sborech, obcích, okresích, zejména všude, kam vliv demokracie zasahuje, problémy hospodářské a sociální se řešily, ale také volám a připomínám zejména veřejnosti, která se rekrutuje z pracující třídy, že, jestliže sociální demokracie, mezinárodní zejména, udržuje mír a zatracuje válku, že dnes je viděti, jak je toto volání oprávněno a jak je nutno stupňovati požadavky, protože, kde se haraší válkou, kde se stále připravuje válčení, tam se nemohou budovati hospodářské hodnoty. To je stará známá zásada a vidíme, že události posledních dnů v Evropě také měly vliv na zostření hospodářské krise. A jestliže najdou státníci po této stránce, ať v Ženevě nebo kdekoliv jinde cestu, aby mír byl trvale zaručen, aby ve všech státech ustalo se se strašením válkou, přispěje se k hospodářskému klidu a tím ovšem také k řešení jiných problému, které s tímto hospodářským klidem souvisí. Končím. (Potlesk.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Další slovo má pan sen. Nedvěd.

Sen. Nedvěd: Předvčerejší prohlášení vládní pana ministerského předsedy Udržala skládá se ze dvou částí. Ta první část je vlastně celé prohlášení bez posledního odstavce a druhá část je ten poslední odstavec. V první části slyšíme opakovati staré sliby, které jsme zde slyšeli již několikráte hned při nastoupení této vlády na podzim 1929, po druhé loňského roku na jaře, když hospodářská krise již zuřila a kdy vláda slibovala, že malým hospodářským plánem ji vyléčí, po třetí loňského roku na podzim, když jsme se sešli po letních prázdninách, a předevčírem po čtvrté. A je to jako dříve obvyklé, bezobsažné povídání, kterým se hospodářská krise vyřešiti nemůže. Jsou to jenom sliby, které zůstávají jako vždy na papíře, a přes všechno to povídání, přes všechno to slibování musí býti i z vládních stran s této tribuny stále a stále doznáváno, že všechno to ztroskotalo, že se nic nesplnilo a že počet nezaměstnaných v tomto státě roste o statisíce. Ta druhá část vládního prohlášení pana ministerského předsedy byla okamžitě splněna. On totiž v tom posledním odstavci svého vládního prohlášení praví: K provedení úkolů, ke zmírnění krise potřebuje stát klid a pořádek. Co to znamená, když v kapitalistickém státě ministerský předseda říká, že k provedení úkolů, které stát potřebuje, musí býti klid a pořádek? To znamená, že vládnoucí třída v tomto státě - a to je buržoasie, poněvadž jsme v kapitalistickém státě - že tato vládnoucí třída chce klidně tráviti a užívati to, co z pracující třídy vydřela. A poněvadž buržoasie potřebuje tento klid ke klidnému zažívání toho, co nakradla a jak vykořistila dělnickou třídu, musí býti zachován klid a pořádek. A slova pana ministerského předsedy předevčírem pronesená včera již došla výrazu katastrofou, která se udála na silnici mezi Ledvicemi a Duchcovem. Je zajímavým zjevem v tomto státě a v těchto zákonodárných sborech, že, když k takovéto strašlivé události dojde, vidíme, že se to už zde přijímá jako něco úplně samozřejmého, je faktem, a bylo to již několikráte konstatováno a zjištěno, že za dlouhá desetiletí rakouských vlád v druhé polovině minulého století nedocházelo tak často ke střílení do bezbranných dělníků, jako za 13 let trvání Československé republiky. Čtyři mrtví, 4 těžce ranění a ten, který chtěl zabrániti srážce, který šel v čele, ten sen. Stránský, ten je v kriminále proto, aby nemohl zde s této tribuny kolegům senátorům vylíčiti, jak se věci odehrály, aby nemohl zde státi jako žalobce a státi před soudem jako svědek. To je ta taktika. Proto se ten, který by mohl býti nebezpečný, okamžitě zavře a vznese se na něho žaloba pro § 87 a zůstane v kriminále, aby nemohl státi tváří v tvář (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu, vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Pan ministr vnitra dr Slavik nám zde o Duchcově podal zprávu. Zpráva pana ministra je věrným obrázkem všech těch policejních a četnických relací, které jsme četli a slyšeli za Rakouska celé tucty, jakoby jim z oka vypadla. Zase platí to, co řekne policajt nebo četník. A kdyby těch 400, 500 dělníků, kteří včera u toho viaduktu u Duchcova byli přítomni, před soudem dokázalo, že vinu na tom nese ozbrojená státní moc sama, jako vždy v tomto státě, poněvadž jsou zde úřední osoby pod služební přísahou, musíme jim věřiti a výpovědi těchto 400 zoufalých hladových dělníků budou bezcenné a mohou býti ještě odsouzeni pro účast na této manifestaci. Ale pan min. Slávik ve své zprávě líčí události na duchcovské silnici tak, jako kdyby nebylo vůbec žádného vyhnutí, a jako kdyby musilo ke katastrofě dojíti, jako kdyby bylo nutno do dělníků na silnici u Duchcova stříleti. Správněji jsme se tady ptali pana ministra: Kolik máte raněných četníků, jak dokážete, že byli ohrožováni? A vážení pánové, je zde ještě něco jiného. Vždyť my jsme měli v posledních dnech celou řadu obrovských manifestací nezaměstnaných dělníků a nedošlo v žádném případě k takovéhle strašlivé katastrofě. Vždyť před několika dny na náměstí v Teplicích Šanově manifestovalo 5.000 nezaměstnaných dělníků a nedošlo k ničemu. V Ústí n. L. asi před 10 dny 6.000 dělníků nezaměstnaných na náměstí manifestovalo klidně za chléb a práci a nedošlo k ničemu. Já jsem 3. ledna byl na náměstí v Olomouci v čele jednoho tisíce nezaměstnaných dělníků, uspořádali jsme čtyřikrát tábor lidu, jednou na náměstí, po druhé před okresním úřadem, po třetí před radnicí a po čtvrté u nádraží během 2 hodin, a prosím, nedošlo k ničemu. Proč? Protože není pravda, že dělníci chtějí vyvolávati takové srážky. My zdůrazňujeme, že je vedeme na ulici proto, aby manifestovali za chléb a práci, a ne za tím účelem, aby sváděli bitvy s ozbrojenou mocí. Záleží jen na ozbrojené moci, na odpovědných činitelích tohoto státu, aby dali takové příklady, aby nedovolili, aby do bezbranného lidu při každé příležitosti a každé chvíle bylo stříleno.