Jediná organisace, která má pro dělnictvo cenu, je organisace stojící na třídním a revolučním podkladu. Ať je to v tom či onom státě. V každém kapitalistickém státě odborová organisace i konec konců politická dělnická organisace musí míti nezbytný charakter třídní a revoluční.

V dnešní situaci vidíme, že dělnictvo se odvrací od reformistických organisací dělnických, situace žene dělnictvo k radikalismu, radikalisuje je v dnešní situaci, dělnictvo nehájí gentského systému a nejen komunisté, ale všichni dělníci volají: Pryč s gentským systémem! A zejména musí tak volati dělníci neorganisovaní, ať již z té či oné příčiny. To jsou také dělníci, oni snad nepřišli tak daleko, aby poznali význam organisace, nebo byli otráveni postupem organisací reformistických, ale existují, jsou tu, snad je jich dokonce většina, a proto také plně podpora v nezaměstnanosti jim přísluší. Naše požadavky jsou staré: Podpora v nezaměstnanosti, vyšší mzdy, pryč s gentským systémem, zkrátit pracovní dobu na 7 hodin denně, ovšem bez zkrácení mzdy.

Paralelně s rostoucí krisí rostou i útoky zaměstnavatelů a kapitalistů na existenci dělnictva, na jejich příjmy a mzdy. S rostoucí krisí vyrůstá všeobecný nápor na mzdy dělníků. Kapitalisté počítají s armádou nezaměstnaných. Oni vědí, že zaměstnanému a částečně zaměstnanému dělnictvu vyrůstá konkurenční armáda v nezaměstnaných. Využívají této situace a dělají všeobecný útok na mzdy ve všech odborech. Je nesmyslné volati po uznalosti zaměstnavatelů, aby krisi nezvětšovali, aby nevyužívali armády nezaměstnaných, aby nepropouštěli atd. Tato otázka není otázkou citu, nýbrž zisku u zaměstnavatelů a proto je velmi důležité . . . (Kontroverze sen. Hlávky a sen. Petříka.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Neračte vyrušovat řečníka!

Sen. Haken (pokračuje): Proto je důležité, aby boj dělnictva nezaměstnaného byl spojen s bojem dělnictva zaměstnaného, aby fronta dělnictva se netříštila, nýbrž aby všichni dělníci zaměstnaní, nezaměstnaní i částečně zaměstnaní bojovali v jedné frontě proti nezaměstnanosti, za práci a za práci řádně placenou. Tu nemůže dělnictvo mlčet, když se děje přímý útok na jeho životní existenci: Je možno volati (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) po klidu a pořádku. Ale kdybychom tak dali do situace, v níž jsou nezaměstnaní, v níž jsou statisíce dělnických rodin, rodiny ministrů a různých funkcionářů, kteří chtějí zachovati násilnými prostředky klid a mír, uviděli bychom, jestli by klid a pořádek mohli zachovati. Kdybychom dali p. min. vnitra jen na týden do rodiny nezaměstnaného, ne snad aby byl spokojen, ale jen aby viděl, jak ta rodina žije, myslím, že by nepodceňoval sílu a odhodlanost k boji, již dělnictvo ukazuje. Dělnictvo chápe, že se nemůže spoléhati na vládu, kterou správně kvalifikovalo jako vládu hladu a nyní jako (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Dělnictvo vidí, že se nemůže spoléhati na srdce svých zaměstnavatelů. Dělnictvo vidí ohromný třídní zápas, do kterého je mu nutno aktivně zasáhnouti, že třídní vypjetí je vyvrcholeno, že fašisticko-kapitalistická vláda, kapitalisté sami těžko ustoupí, ale nemůže ustoupiti dělnická třída.

Hrozeb pana ministra vnitra a celé vlády nemůže dělnictvo uposlechnouti. Jistě že není přehnaným, tvrdím-li, že duchcovský případ měl býti exemplárním případem zastrašení. Proto četnictvo léči udělalo, proto hned do dělníků střílelo, aby byla dělnická třída a všechen pracující lid zastrašen a přinucen mlčení a pasivitě. Ale pánové se přesvědčí, že dělnictvo se ani těmito (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) zastrašiti nedá. Nemůže se dáti zastrašiti, nechce-li se dobrovolně dáti do chomoutu otroctví. Jako kapitalistická třída a její vlády hájí násilnými prostředky kapitalistický řád a pořádek, zrovna tak není dalekou doba, kdy i pracující lid musí říci: (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) (Hlas: Půjdete také sám?) Ano, pane kolego. (Hlas: To bych Vás rád viděl!) To je důsledek ostrého třídního konfliktu, který vidíme nejen u nás, ale ještě ostřeji v jiných státech, zejména v sousedním Německu a Polsku.

Pan ministr vnitra varoval dělníky před 25. únorem. Dne 25. února má dělnictvo v mezinárodním měřítku demonstrovati za své požadavky. 25. února má dělnictvo v mezinárodním měřítku, - poněvadž je to otázka mezinárodní - prohlásiti demonstracemi, schůzemi, shromážděními i stávkami, že se zotročiti nedá, že proti zotročovatelům nastoupí důrazný pochod, že je bojovné i boje schopné.

Výstraha páně ministrova jest úplně planou. Chápeme, že vláda půjde proti dělnictvu nejostřejšími prostředky, aby jeho nápor zdolala. Víme, že dělnictvo čeká dlouhý zápas, řada útoků, i řada porážek, než dojde ke konečnému vítězství. Ale k tomuto vítězství dělnické třídy dojíti musí. Zápasy budou nabývati na síle. Z hospodářského rázu budou přecházeti v ráz politický a neustanou, dokud nebude poražen kapitalistický řád, dokud nebude poražena a vyvlastněna kapitalistická třída.

My nemůžeme skončiti dnešní rozpravu ničím jiným, nežli výzvou k dělnictvu, aby v boji pokračovalo, aby se nedalo zastrašiti, aby se odhodlaně stavělo do bojovné řady proti (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 5. února 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) proti fašistické diktatuře, proti celému kapitalistickému řádu až do jeho zdolání a odstranění. (Potlesk.).

Místopředseda Votruba (zvoní): Vyhrazuji si předsednickou censuru právě přednesené řeči pana sen. Hakena a uděluji slovo dalšímu řečníku, kterým je pan sen. Johanis.

Sen. Johanis: Dámy a pánové! Jménem obou klubů, a to čsl. strany soc.-dem. dělnické a jménem sociálních demokratů německých v republice Československé činím toto prohlášení:

Zvěděli jsme s hlubokým politováním, že při srážce nezaměstnaných dělníků s četnictvem v Duchcově tekla dělnická krev a že padly za oběť 4 lidské životy. Považujeme za svou povinnost, abychom důtklivě varovali odpovědné orgány státní výkonné moci, aby nepoužívaly zbraní proti rozčilení nezaměstnaných lidí. Jsme přesvědčeni, že je možno vyvarovati se takových událostí, které co nejostřeji musíme odsouditi, když bezpečnostní orgány chovaly by se taktně a reservovaně.

Jsme však rovněž povinni varovati nezaměstnané před nezodpovědným jednáním komunistů, kteří - nepřihlížejíce ani v nejmenším ke skutečným zájmům dělníků pracujících i nezaměstnaných - snaží se využitkovati bídy mas k nesvědomitým štvanicím pro účely stranické. Před celou veřejností zjišťujeme těžkou odpovědnost komunistů, kteří připravují a provádějí plánovitě srážky s ozbrojenou mocí.

Upozorňujeme dělnictvo, že zlepšení svého postavení může docíliti pouze, setrvá-li na sterých tradicích socialistického dělnictva, nikoliv však manévry řemeslných rozbíječů dělnické třídy, kteří bez váhání hazardují osudem pracujících mas. Vyzýváme proto dělnictvo, aby se nezúčastnilo demagogických akcí komunistů. Sociálně-demokratičtí zástupci v parlamentě považují však za svou povinnost vyžadovati také při této příležitosti znovu a se vším důrazem, aby byla ihned provedena všechna opatření, která by mohla čeliti dostatečnou měrou těžké hospodářské situaci pracujících vrstev, zejména nezaměstnaných a dělníků jen částečně zaměstnaných.

Po ministru vnitra pak vyžadujeme přísné a nestranné vyšetření případu duchcovského a provedení všech opatření, která by zamezila opakování takových událostí. Konečně vybízíme ministra vnitra, aby nařídil, aby bezpečnostní orgány nepoužívaly střelné zbraně proti neozbrojeným demonstrantům.

Slavný senáte! Tato síň již několikráte byla svědkem debat o problémech hospodářských a sociálních. Již po převratu brzy po ustavení samostatného státu jsme v této sněmovně přednášeli požadavky dělnické třídy, zejména ve směru hospodářském. Stanovisko sociální demokracie v hospodářské krisi bylo vytýčeno zejména v posledních týdnech několikráte. Já jen přece musím říci, že naše hledisko na řešení hospodářské krise a nezaměstnanosti není hledisko časové, nýbrž že máme hledisko zásadní, a zvyšujeme-li a bojujeme-li pro zlepšení životní úrovně pracující třídy, víme, že jedině to je spolehlivá záruka, aby se také čelilo hospodářským krisím, poněvadž zlepšení úrovně, zejména pracujícího člověka, má přirozený vliv na větší spotřebu výroby, ať již ve kterémkoli druhu práce, a na základě toho ovšem víme, že čelíme jí takovým problémům, jako je nezaměstnanost a hospodářská krise. Někdo ale hájiti může historickou důležitou událost, která byla zejména v sociální demokracii dlouho vedena, je to otázka boje osmihodinové pracovní doby. Musím zde odmítnouti názor, pronesený panem sen. Hakenem, ve kterém dokazuje, že zkrácení pracovní doby z osmi hodin níže by dělnictvu neprospělo a dělnictvo by přišlo z jedné bídy do druhé. Tytéž argumenty hlásala buržoasie proti osmihodinové pracovní době. Když jsme v r. 1918 projednávali zde zákon o osmihodinové době, byly také argumenty tytéž a tvrdilo se, když dělník bude pracovati kratší dobu pracovní, že si méně vydělá, a dnes vidíme, jak byla tužba sociální demokracie tehdy správná, aniž jsme tušili, že za 12 let přijde taková hospodářská deprese, jako je dnes, vidíme, že jsme dobře učinili, když jsme se snažili již v r. 1918 uzákoniti zákon o osmihodinové pracovní době, proto, že 12letý vývoj a zkušenost dává za pravdu, že čeliti hospodářským depresím je možno také regulací pracovní doby. Jestliže v poslední době - a není to jen v naší straně, ale v celém mezinárodním světě socialistickém - princip zkracování doby pracovní z osmi hodin níže, se považuje za lék nezaměstnanosti, odvolávám se zejména na usnesení našeho sjezdu ze září r. 1930 na usnesení sjezdu odborových organisací Československých, které, aniž by tušily, kam nezaměstnanost a její následky povedou, dovolávaly se změny zákona o osmihodinové pracovní době, dožadujíce se pracovní doby sedmihodinové, a nedávno usnesení plenární schůze představenstva kovodělníků z minulé soboty říká, aby práce byla regulována zavedením pětihodinové pracovní doby, aby se do jisté míry dostalo zaměstnání těm, kdož jsou úplně bez práce. Já, pánové, k otázce zkrácení pracovní doby jako k momentu, který souvisí s dnešní situací, dovolím si ještě se vrátiti později, až budu zejména dokazovati, co odborové organisace učinily právě ve věci podporování, kteréžto podporování se leckde dnes podceňuje, a zejména to učinil řečník klubu, který včera způsobil tu známou událost v Duchcově. Snaha vlády prováděti investiční práce, je snahou, s níž musíme všichni souhlasiti jako s nezbytnou pomocí v dnešních těžkých hospodářských poměrech. Nebudiž mi zazlíváno, že dovolím si připomenouti, že není to vše, co od vlády máme ještě očekávati. Jsou i jiné zjevy, kterým nutno věnovati pozornost, a dovolím si zejména poukázati na bezohledný postup při zavádění racionalisace. Proti racionalisaci se nelze pochopitelně stavěti. To bylo vždy naše stanovisko. Je ve vývoji techniky a výrobních poměrů jednou jeho částí, ale musí ti, kdož racionalisaci věnují veškeré studium a propagaci, uvažovati ji se všech stránek, příznivých i nepříznivých našemu hospodářskému životu, a uvažovati i všechny důsledky, které přivodí a vyvolá. A bylo konstatováno, že na dnešní krisi i na světové krisi participuje racionalisace velkým dílem, a proto jí musí vlády věnovati pozornost. Jinak by se stala balastem státního celku, zvyšující povinnosti státu, co zatím kapitalismus jí sice do krajnosti využívá, avšak o důsledky její nižádným způsobem se nestará a obětí se bezohledně zbavuje. Dosud prováděná racionalisace přivádí chaos a zoufalství.

Vizme jen případ z Pražské železářské společnosti, kde na zavedení racionelní výroby věnuje se 250 mil. Kč a důsledkem toho je, že již před jejím skončením propuštěno bylo 938 dělníků. Mnoho-li obětí ještě změněná výroba si vyžádá, není známo, ale nesporně oběti ještě budou. Kdo je má vydržovati? Je dnes důležitou otázkou, kterou by se rovněž vláda měla zabývati. Ovšem nezůstalo jen při tomto zjevu. Oběti racionalisace zneužívají se dále, a to tím způsobem, že snižují se mzdy zaměstnaných dělníků, kterýžto postup se nejen socialisty, ale i národohospodáři z občanských stran odsuzuje. Pokusy tyto a postup zaměstnavatelů v této věci nutno odsouditi nejen s hlediska sociálního, ale i lidského. Zde však měly by rovněž zasáhnouti vládní kruhy. Vím, že nemají přímého práva ovlivňovati tuto situaci, ale nelze k zjevům těmto mlčeti, když jimi se krise ještě zhoršuje.

A nezaslouží pozornosti vládních kruhů konstatovaný zjev, že racionalisací naplnily se sklady, ale současně znemožnil se přístup tohoto zboží na trh tím, že koupěschopnost největšího jádra národa, dělnictva a zaměstnanectva, se znemožnila? Vždyť musíme si býti vědomi toho, že vyrábíme, abychom prodávali, a nikoliv plnili sklady, a naplníme-li je, domnívali se, že nesmíme nabízet, abychom nebyli nuceni slevit. Viz cenu životních potřeb v malém, zejména ve velkých městech a průmyslových a hornických revírech.

Zdá se mi tato logika obchodní spekulace nejen nesprávnou, ale i nemožnou. Znamená přímé a vědomé poškozování zájmů našeho národního hospodářství. Tím nepochopitelnější je ovšem stanovisko výrobních kruhů k postupu ministerstva pro zásobování lidu, jestliže se mu zazlívá, že těmto poměrům věnuje pozornost kontrolními a jinými zásahy, které mají za účel ozdraviti poměry na našem vnitřním trhu. Snahu tu neměl by nikdo dnes ministerstvu zásobování zazlívat, naopak ji podporovat, neboť jeví se bezpodmínečnou nutností, aby zlevněním produktů došlo ke zvýšení konsumu a odbytu výrobků, z důvodů, které jsem z počátku uvedl.

Když jsem četl v jistém národohospodářském časopise uznání, že jsme státem a národem velmi pracovitým, státem, který dovede vyrábět a velmi dovedně tvořit z hrubé hmoty vzorné výrobky, pak musil jsem dáti za pravdu i připomínce, že tato dobrá vlastnost našemu národu nestačí. Z přítomnosti vidíme, že je to pravda. Dovedeme vyrábět, nedovedeme však prodávat. Někdy nedovedeme včas udělat obchodní smlouvu, když mám na mysli zejména poměr s Jugoslavií a s Maďarskem, a do jisté míry také viz bezesmluvní stav s Maďarskem a Polskem. Nebojíme se to říci, byly doby, kdy záleželo prostě na nás, abychom ze světového trhu alespoň část na trvalo zachytili, leč vidíme, že jsme to neuměli a že dnes jásáme, jestliže se nám podaří tu a tam v zahraničí nějakou dodávku získati. Neuměli jsme to přes všechno, že měli jsme všechny možnosti po ruce. V tomto smyslu získali jsme několik poznatků za tu dobu, co možno mluvit o vlastním státě, a o vlastním národohospodářském životě. Prožili jsme dobu, kdy dovedli jsme konkurovati výrobky lacinými. Druhou etapou byla ona, kdy jsme byli cenově rovnocenní se zahraniční výrobou a prožili jsme dobu, kdy jsme dražší, a dobu tuto prožíváme i v nynější hospodářské krisi. Drahota ovšem neležela a neleží dosud v sociálních nákladech, jak rádo se tvrdí, nýbrž v pochybené spekulaci, snad i malé obchodní prozíravosti, s čímž nechali jsme si část světového trhu urvati státy pohotovějšími. A tu myslím, že by mělo ministerstvo obchodu věnovati pozornost vývoji těchto poměrů. Mělo by jako doplněk této státní akce, kterou ve svém vládním prohlášení pan ministerský předseda ohlásil, věnovati pozornost tomu, abychom dobře prodávali.

Vnitřní náš trh nás ovšem přesvědčuje o opaku. To je vidno z toho, že jen z malé části konsumujeme ve vlastním státě to, co vyrobíme. A zde nutno bezohledně odstraniti příčiny, které v tomto smutném faktu vězí. Není možno býti k těmto vnitřním našim poměrům slepými a lhostejnými, když dělníci nemohou koupiti životní potřeby pro jejich drahotu, a proto by mělo ministerstvo obchodu věnovati tomuto našemu problému trochu více pozornosti a spolupomáhati ministerstvu zásobování při jeho akcích, kterými se má upraviti cesta k lepší budoucnosti.

Teď k jiným problémům. Toto mám povinnost říci s hlediska všeobecného. Ale zmíním se o odborových organisacích, co ony konají, již proto, že řečník přede mnou činnost jejich podceňoval a dokonce zatracoval. Opatřil jsem pro dnešní debatu zprávy ze 4 odborových organisací, abych na nich dokázal, co dělají dnes odborové organisace i při gentském systému. Nemůžeme a nechceme tvrditi, že je udržitelný pro normální poměry. Ale zejména vlivem nynějšího režimu v ministerstvu sociální péče gentský systém doznal zejména v provádění při zvětšení položky rozpočtové značného zlepšení. Uvedu data ze Svazu kovodělníků. V tomto svazu hlásilo se r. 1930 celkem 35.320 členů o podporu v nezaměstnání se státním příspěvkem. V letech předcházejících od účinnosti gentského systému hlásilo se o tuto podporu za celou dobu 4 a ¹/₂ roku 33.335 členů a bylo jim vyplaceno na podpoře se státním příspěvkem Kč 12,532.980.80. V jediném roce 1930 bylo Svazem kovodělníků vyplaceno k témuž účelu 15 mil. Kč, tedy daleko více, než před tím za dobu téměř pěti let. Jak se počet nezaměstnaných a podporovaných členů ve Svazu kovodělníků stále zvyšuje, svědčí, že v prvých devíti měsících r. 1930 vypláceno bylo měsíčně na podporách 900.000 Kč, v měsících posledního čtvrtletí pak po 2,200.000 a v lednu r. 1931 částka tato vzrostla přes 4 mil. Kč, což rovná se ročnímu průměru 50 mil. Kč. Svaz kovodělníků vyplácí v této chvíli podporu 12.000 nezaměstnaným členům. Z těchto je 1.204 osob, požívajících podporu mimořádnou. Tedy plných 10% nezaměstnaných, požívajících podporu mimořádnou, je bez práce dobu delší než 26 týdnů.

Vybavování nezaměstnaných podporami v odborových organisacích děje se hladce, ježto jejich administrativní aparát je tak vybudován, že je v nejužším kontaktu se členstvem, ale nesnáze působí ta okolnost, že zálohy státem poskytované odborovým organisacím jsou při stále vzrůstajícím rozsahu nezaměstnanosti nízké a ani zdaleka nepostačují. Tak Svazu kovodělníků byla v lednu 1931 zvýšena záloha z půl mil. Kč na 2,300.000 Kč podle tříměsíční potřeby, vypočtené ze III. čtvrtletí 1930. Dnes zdaleka však tato částka nestačí ani na potřebu jednoměsíční, takže Svaz kovodělníků v této chvíli od státu požaduje částku asi 6 mil. Kč. Jeví se proto bezpodmínečná nutnost, aby zálohy státu odborovým organisacím byly zvýšeny tak, jak toho okamžitá potřeba žádá, aby se funkce, kterou tak úspěšně vykonávají, jim neztěžovala a nepřicházely tak k velikým ztrátám úrokovým.

Tato data jsou od jedné z největších našich organisací. Pro charakteristiku uvedu i data Svazu textilníků, který jest jedním z odborů nejvíce postižených. Svaz dělnictva textilního se sídlem v Brně vyplatil na podporách v nezaměstnání podle gentského systému roku 1930 celkem Kč 5,136.476 i se státním příspěvkem. Od počátku gentského systému vyplatil svaz Kč 10,833.359. Podporovacích případů měl svaz r. 1930 31.864. V lednu 1931 stoupl počet hlášených případů na podporu v nezaměstnání o nových 9.000, což je novým dalším dokladem o rostoucí krisi a nezaměstnanosti. Všechny textilní svazy dělnictva textilního vyplatily r. 1930 na podporách v nezaměstnání přes 26 milionů Kč a jejich schodek v pokladnách pro podpory v nezaměstnání dostoupil výše 15 milionů Kč.

Toto mimořádné zatížení umožňuje svazům jen s největší námahou vypláceti pravidelnou podporu 26 týdnů, naprosto není však při tomto stavu možno přikročiti k vyplácení třetích 13 týdnů.

Nezaměstnanost a omezování výroby stoupá a Svaz průmyslníků přistupuje k vypovídání smluv a dožaduje se, nebo diktuje další snížení mezd, ačkoliv omezováním a různými redukcemi byly mzdy dělnictva stlačeny již pod minimum. To je hlas odboru, v němž zejména průmysl mimořádně využitkovává nezaměstnanosti.

Něco z jiného odboru. V Unii kožedělníků bylo na podporách v nezaměstnanosti podle gentského systému v roce 1930 vyplaceno celkem Kč 861.719.95. Od počátku gentského systému vyplatila Unie Kč 1,584.635.61. V jediném roce 1930 bylo vyplaceno daleko více, než před tím za dobu téměř pěti let.

Podporovacích případů bylo v roce 1930 2487, v lednu 1931 stoupl tento počet o 269 případů. Od počátku gentského systému bylo celkem 4.425 případů. Za pouhý jeden měsíc v roce 1930 bylo více nezaměstnaných, než v letech předcházejících za celý rok. Tato okolnost mluví jasně, jak značná je nezaměstnanost mezi členstvem Unie, a podle toho možno také odhadnouti i nezaměstnanost dělnictva neorganisovaného.

Mimořádné zatížení Unie umožňuje jen s největší námahou vypláceti pravidelnou podporu 26 týdnů a jen s tíží bude možno přikročiti k vyplácení dalších 13 týdnů.

V odboru brašnářském a sedlářském trvá nezaměstnanost již delší dobu a není vyhlídky k lepšímu. Zaměstnavatelé využívají této situace ke snižování mezd, zejména snaží se odbourati v akordu zaměstnanému dělnictvu mzdy až o 20%.

Nyní něco o odboru knihtiskařském, o němž se předpokládalo, že tam nezaměstnanost nezanechá takové stopy a že nebude míti hospodářská krise takové důsledky jako v jiných odborech, zejména odkázaných na vývoz.

Je zajímavo, že Svaz knihtiskařů podporoval v roce 1930 celkem 9.211 nezaměstnaných. Je zajímavo, že podpor vyplaceno bylo 1930 v lednu Kč 85.830, v prosinci již 378.500 Kč. Dohromady typografická organisace vyplatila v roce 1930 Kč 2,888.986, tedy položku, která je sama o sobě velmi tíživá, když si uvědomíme, že tento odbor je zaměstnán a vykazuje celkem nezaměstnaných procenty jen 11.3%. Proti odborům jiným není zde nezaměstnanost taková, ale na tomto případě chtěl bych jaksi jen konstatovati, jak nemají pravdu pánové, kteří podceňují podpůrnictví v odborových organisacích, zejména podpůrnictví v nezaměstnanosti, které je starou tradicí těchto organisací. Nemá pravdu pan kolega sen. Haken, když říká, že podpory v nezaměstnání stlumují třídní výbojnost dělnické třídy a zejména dělníků organisovaných. To se snad může říci o jiném druhu podporování jako v nemoci, ale podpora v nezaměstnanosti byla starým prostředkem třídního uvědomení, zejména dokud jsme neměli gentského systému, podporování státem, dokud dělník neměl jiné naděje, dostati haléře tehdy, když byl bez práce, než od odborové organisace.

K datům týkajícím se typografů chtěl bych dodati zajímavé srovnání, kolik dělalo dnů na jeden podporovací případ. V roce 1925 44 dnů, v roce 1926 51, 1927 48, 1928 43, 1929 45 a v roce 1930 již 96 dnů. Tedy to je nejlepší doklad toho, že jako v jiných odborech i zde hospodářská krise vykonává velký vliv. Je nutno, abychom se z tohoto odboru leccos učili, poněvadž vidíme, že deprese hospodářská má vliv i na takové odbory, o nichž se myslelo, že ony nezaměstnaností tak trpěti nebudou.

Teď k té akci vládní. Slyšeli jsme z prohlášení pana ministerského předsedy, že správa státní snaží se, aby mimo jiné také zvyšováním podpor těm, kteří se vyčerpali, nezaměstnaným, hledělo se ulehčiti. Musíme rozhodně toto opatření pokládati za správné. Když srovnáme zlepšení gentského systému, že by byly rozpočteny úroky 75 mil. Kč, je vypočteno, že by stát na rok 1930 vyplatil nezaměstnaným, když k tomu připočteme 21 milionů, které dosud byly spotřebovány na produktivní péči o nezaměstnané, zejména obcemi a okresy, tedy samosprávnými svazky, když dále máme na mysli zejména dobrý příklad pana presidenta, který dal 2 mil. Kč z jubilejního fondu na mléčnou akci a když vidíme ten zásah pana ministra dr Czecha a uvědomíme si stravování dětí nezaměstnaných, nelze činnost vlády a nynějšího režimu podceňovati tak lehce. Musíme si uvědomiti, že teprve teď je viděti, jak bylo dobře, že vláda r. 1929 zkorigovala politické poměry u nás, které byly ovládány pravicovými stranami r. 1925 a 1929. Kdyby bývalá panská koalice byla ještě vládla v létech 1930 a 1931, byli bychom viděli, že jaksi zájmy dělníků, zejména nezaměstnaných, byly by bývaly méně opatřeny, než jsou opatřeny dnes. Já to vyzdvihuji proto, poněvadž se tato okolnost dělníkům na schůzích neříká. Zpravidla pak schůze komunistů končí tím, že se volá: "Pusťte Haruse ven!" To je jádro a to je raison ďetre komunistických schůzí, které mají řešiti poměry nezaměstnanosti. (Hlas: Kdybyste nebyli ve vládě, byli byste daleko radikálnější než my!)

Já jsem též toho názoru, že gentský systém nestačí pro tak mimořádnou dobu, jako je dnes, o tom není sporu, když se tento zákon o gentském systému zavedl, že tehdá stačil při té dobré hospodářské konjunktuře. Není sporu o tom, že on přispíval zejména k potírání indiferentnosti. Přiznávám, že na straně předešlého pana řečníka Hakena je nepochopení pro organisovanost. Pánové na indiferentnosti a do jisté míry na frázovitosti a heslech o revolučnosti stavějí svoji celou politiku.

Ale páni se přesvědčili včera v Duchcově, že tento vzor řešení nezaměstnanosti není pro příště možný. Když mluvím o ochotě vlády a dobrém pochopení dané situace, musím říci, že takového pochopení není u soukromých podniků a v průmyslu. Musíme si býti vědomi, že je nutno uvažovati, nemusíme-li s povinným pojištěním nezaměstnanosti pospíchati s tohoto hlediska, že páni dnes zavírají soukromé závody a fabriky s dosti lehkým svědomím. Je nutno se pozastaviti státní správě a zodpovědným činitelům všem ve vládě, jestli právě pojištěním nezaměstnanosti, do kterého by musili přispívati také podnikatelé, nemají oni zájem o to, aby se nezaměstnanosti čelilo také tím, že oni nebudou vyráběti jenom v dobách, když se kolečko točí s dobrým prospěchem, nýbrž i také v dobách, kdy jde o nějaké risiko. Já mohu říci, zejména v našem odboru kožedělném, kde mám co dělati jako funkcionář, že tam se přerušuje výroba vždy kolem nového roku, anebo když jsou prázdniny, s lehkou nesvědomitostí zastaví práci, propustí se sto až dvě stě lidí, poněvadž zaměstnavatel žádné risiko nenese. Proto myslím, že z tohoto motivu bude nutno jednati o změně zákonodárství našeho, tedy s hlediska toho, aby zaměstnavatel byl také interesován. Mohu říci, i když chceme, aby státní správa, zejména ve věci úvěrového zákona, dávala více odborovým organisacím, zejména těm, které vyčerpaly své fondy - já u textiláků, kožedělníků a sklářů data nemám - musíme si býti vědomi, že zákon o gentském systému nestačí, že je nutno žádati pojištění povinné, k němuž by nejen stát a dělníci, ale i zaměstnavatelé přispívali. Podpůrnictví v hospodářských krisích a v nezaměstnanosti podle našeho starého sociálně-demokratického názoru není hlavním lékem, a proto právem apelujeme na správu státu, ale také na soukromé činitele, aby podpůrnictví bylo sekunderním opatřením a primérním opatřením aby byla práce, práce, podnikání a investice.

Máme konkrétní některé požadavky v této době. Pokud jde o stavby vodní, spadající do pravomoci ministerstva veřejných prací, bylo by si přáti, aby letošním rokem byly práce prováděny intensivněji. Již kol. Hampl v poslanecké sněmovně žádal, aby zejména úřady v této intensivnosti dávaly příklad. Není nám totiž neznámo, že je připravena řada projektů, které by mohly býti ihned zadány. V první řadě je nutno, aby se vším urychlením byly zahájeny práce v obvodu Velké Prahy v rozsahu co největším, neboť nezaměstnanost v této oblasti nabyla nečekaných rozměrů. Zde lze žádati, aby co nejdříve byla zahájena stavba úpravních prací na Vltavě u Podbaby, kde je nutno vedle úpravy řeky provésti i stavbu nového jezu.