Pánové! Bylo označováno jako nezbytně nutné, aby se kvota zvýšila z 35 na 50%. Nemyslím, že tento požadavek ve formě, jak mu předložená zpráva vyhovuje, slouží zájmům věřitelů, natož pak dlužníků. Jak pak se mají věci dnes? Žijeme ve strašlivé hospodářské krisi. Je skutečností, že existuje celá řada obchodníků a průmyslníků, kteří se bez viny následkem krise, následkem poklesu cen a pro nedostatečný odbyt octli v tísni a kteří při kvotě 50% nebudou moci skončiti vyrovnání, obzvláště budou-li to poctiví a slušní lidé, kteří nemají v úmyslu jen uzavříti vyrovnání, nýbrž také je splniti, a kteří nutně budou musit jíti do konkursu. Co však dnes znamená zahájení konkursu, ví každý, kdo stojí v praktickém životě, to znamená pro věřitele minimální anebo vůbec žádnou kvotu, to znamená ztrátu. Trestního řízení se dnes lidé bojí velmi málo, neboť jsou to jen řídké výjimky, kdy se trestní řízení vůbec zahájí, a počet žalob a odsouzení možno spočítati na prstech obou rukou. Mluviti o těchto poměrech v naší justici není dnes na místě. Ale skutečností je, že dnes nikoho více strach před trestem nezdrží od toho, aby šel do konkursu.

Budou dnes podány návrhy, které umožňují připouštěti ve vyrovnání také nižší kvotu nežli 50 %. Podle tohoto návrhu může dlužník za zvláštních okolností nabídnouti nižší kvotu. Jaké poměry a jaké okolnosti to jsou, má stanoviti vládní nařízení, které má vyjíti současně se zákonem. To je zmírnění zákona, nejen v zájmu dlužníků, nýbrž, o tom jsem pevně přesvědčen, také v zájmu věřitelů, tím spíše, ježto je přece vždy v moci věřitelů přijmouti vyrovnání či nikoli.

Jiná změna oproti dnešnímu stavu a dosavadní předloze, která rovněž teprve dnes bude zde navržena, má se týkati započtení jistých nákladů věřitelských svazků ve vyrovnacím řízení. Nemohu v plném rozsahu přisvědčiti vývodům včerejších řečníků, pokud jde o věřitelské svazy. Jsou svazy věřitelů, které beze vší pochybnosti takovéhoto postavení ve vyrovnacím řízení nezasluhují, které také nezasluhují důvěry, která jim zde včera tak neobmezenou měrou byla vyslovena. Jsou dále kruhy mezi obchodnictvem, které o věřitelských svazech vůbec nechtějí nic věděti, poněvadž s nimi neučinily dobrých zkušeností. Domněnka, jakoby svazy věřitelů byly bezpodmínečně nutnou pomůckou ve vyrovnacím řízení, po mém názoru neplatí, nemohli jsme tudíž souhlasiti s požadavkem, aby jejich náklady byly neobmezeně započítávány jako náklady podstaty. Nyní tento požadavek poslední úpravou textovou byl zmírněn potud, že svazy věřitelů, které připuštěny budou ministerstvem spravedlnosti v dohodě s ministerstvem obchodu, podléhají většímu vlivu úřadů, nejen pokud jde o uznání, nýbrž také pokud jde o jejich činnost. Ale také nyní souhlasíme s tímto ustanovením jen s těžkým srdcem a obáváme se, že se během doby ukáže býti nikterak prospěšným. Přes to vše byl předmět upraven zněním, které pro nás jest alespoň snesitelným.

Bude podán třetí návrh; původní vládní osnova obsahovala ustanovení, že správcové vyrovnací a konkursní podstaty mají odváděti 5% svého platu účelům péče o mládež. Tento článek 13 uvozovacího zákona byl ve výboru škrtnut. Bude nyní předložen návrh, a jak doufám, také přijat, aby se totiž toto ustanovení v poněkud změněné formě zase obnovilo. Vítáme to, neboť je naprosto v pořádku a odůvodněno, aby osoby, kterým stát přikáže nějaký úřad a kterým z toho plynou často obnosy velmi značné, část těchto obnosů zase věnovaly sociální péči.

Budeme hlasovati pro podané pozměňovací návrhy, ba tyto pozměňovací návrhy nám teprve umožňují souhlasiti se zákonem. Není pochybnosti o tom, že úpravě konkursního a vyrovnacího řízení dostalo se právě v poslední době zvýšené důležitosti. Byly zde včera uváděny cifry, jak obrovsky vzrostl počet konkursů a vyrovnání, jak silně vzrostlo jmění, které na těchto ztrátách je zúčastněno. Kdežto r. 1928 počet vyrovnání činil 2.145, stoupl v r. 1930 na 4.303, tedy více než dvojnásob, při čemž ještě dlužno uvážiti, že z těchto 4.303 vyrovnání vzniklo 453 v prosinci 1930, tedy zase mnohem více, nežli by odpovídalo průměrné cifře r. 1930. Cifra 453 násobena dvanácti dala by za rok více než 5.000 vyrovnání. (Sen. Böhr [německy]: Leden býval jindy nejhorší!) Snad byl tentokráte prosinec vzhledem k budoucímu zákonu nejhorším měsícem. Počet konkursů vzrostl ze 480 v r. 1922 na 886 r. 1930, tedy skoro dvojnásob. Máme tedy nyní více vyrovnání a více konkursů nežli v době deflační krise, a více vyrovnání a konkursů nežli v době druhé krise v letech 1925 a 1926. To vyžaduje zajisté zvýšené pozornosti, a je zcela příznačno, že tímto zákonem obdržíme ochranu pro lidi postižené těmito poměry. Kdežto však na jedné straně zástupcové průmyslu a obchodu žádají tuto zvýšenou ochranu pro tuto část osob krisí postižených, kladou na druhé straně největší odpor všude tam, kde běží o to, chrániti jiné osoby proti následkům krise, osoby, které mají mnohem méně viny na všech těchto poměrech, osoby, které touto krisí také mnohem krutěji jsou postiženy, nežli ty, jejichž ochrany se domáháte. Míním tím nezaměstnané a dělníky po zkrácenou dobu zaměstnávané.

Je bezpodmínečně potřebí, abychom s tohoto místa v souvislosti s tímto zákonem, k němuž přece tato krise dala podnět anebo alespoň působila na jeho nynější znění, abychom v této souvislosti promluvili o krisi vůbec. Myslím, že znenáhla ve státě dospějeme k poměrům, které musí vésti k výbuchům všeobecné nevole osob postižených a kruhů, které s nimi jsou ve spojení. Domníváte-li se, že tyto projevy nevole potlačíte četnictvem, policií nebo vojskem, pak se zmýlíte. Neboť s četnictvem a policií lze podniknouti všechno možné, ale krisi nelze řešiti s četnictvem a policií, nýbrž k tomu patří zcela jiné věci.

Počet nezaměstnaných vzrostl od konce listopadu do konce prosince ze 155.000 na 230.000, tedy asi o 50%. Již tato cifra měla by vás pohnouti k přemýšlení a říci vám, o jak důležitý problém zde běží. A z těchto 230.000 nezaměstnaných připadá na Čechy samotné více nežli 150.000. Znamením této krise je, že nejvíce postihla Čechy, skoro stejnou měrou Moravu a Slezsko, kdežto daleko menší měrou trpí krisí Slovensko a Podkarpatská Rus, a v zemi České jsou to většinou okresy obývané Němci, které jsou krisí nejkrutěji postiženy. Neboť ze 150.000 nezaměstnaných, které čítáme v Čechách, je daleko více nežli 80.000, tedy asi 55%, v německém území. Předpokládáme-li, že v Čechách necelá třetina obyvatelstva jsou Němci, počet nezaměstnaných však činí více nežli polovinu všech nezaměstnaných, pak vidíte, jak silný je poměr počtu nezaměstnaných v převážně německých krajinách oproti ostatním krajinám. Ale to není žádným argumentem pro to, aby se s těmito krajinami snad jednalo jinak, nežli s jinými, neboť chcete-li, může to býti, zadostiučiněním - mně to jím není - ale právě výkazy posledního měsíce prosince ukazují, že také v krajinách Čechy obývaných krise učinila obrovské pokroky. Máme celou řadu českých okresů, kde počet nezaměstnaných během měsíce stoupl dvojnásob a trojnásob. Krise zachvátila nyní zesílenou měrou také průmysl v českém území a je naší společnou starostí, abychom bez ohledu na osoby, na národnost osob pečovali o všechny ty, kdož krisí jsou postiženi. To jsou nevinné oběti krise. Dělník nikterak nemůže za to, že hospodářství klesá, nemůže nikterak za to, že kapitalistický hospodářský řád nedovede zjednati přiměřený pořádek, je nejnevinnější obětí krise a je věcí státu a společnosti, aby tyto nejnevinnější oběti krise ochránily před nouzí, bídou a hladem. Je velmi špatnou politikou občanských stran, jestliže se vždy znovu staví proti jakémukoli pokusu s naší strany, poskytnouti vydatné prostředky pro boj proti krisi, jestliže jim každý haléř a každou korunu nutno teprve urvati.

Řekl jsem, že se počet nezaměstnaných právě v posledním měsíci nesmírně rozmnožil. Ještě něco. V prosinci neuplatňovaly se ještě pro náš průmysl účinky zrušení obchodní smlouvy s Maďarskem. Jak známo, vstoupila přece cla v platnost teprve dne 23. prosince a účinky autonomních cel s Maďarskem projevují se znenáhla teprve nyní. Teprve nyní postižen jest obzvláště náš textilní průmysl, ale netoliko textilní průmysl, nýbrž statistika učí, že celá řada průmyslových odvětví vyváží do Maďarska a vývoz do Maďarska skoro přestal. Účinek tohoto neblahého ukončení obchodní smlouvy s Maďarskem se teprve projeví, a nyní, od ledna a února, poroste značně počet nezaměstnaných následkem vypovězení a zrušení maďarské obchodní smlouvy.

Také z jiných cifer můžeme posuzovati rozsah krise. Od r. 1929 do r. 1930, tedy během jednoho roku, poklesla těžba našeho kamenného uhlí o 11.5%, hnědého uhlí o 15%, výroba kamenouhelných briket o více než 16% a hnědouhelných briket o více než 32%. Během jednoho roku, pánové, vzrostly zásoby, které leží na různých dolech, z r. 1929 na 1930 z 291.000 tun na 1,232.000 tun, nejlepší to měřítko pro obrovský rozsah, jakého naše krise nabyla, neboť tento pokles výroby, tento vzrůst zásob uhlí má svou příčinu nikoli tak v našem zmenšeném vývozu, poněvadž se přece uhlí vůbec již mnoho nevyváží, nýbrž ve zmenšeném odbytu domácím, tedy ve zmenšené konsumní síle tuzemska. Počet osob zaměstnaných při hornictví klesl během jednoho roku o více než 6.000. (Sen. dr Holitscher [německy]: Jiní pracují jen ve dvou až třech směnách!) Jsou doly, ve kterých se od mnoha let pracuje dvě, tři, nejvýše čtyry směny v týdnu, to je zjev, který se dnes stal všeobecným, a dnes jsou doly, na kterých se pracuje 6 směn, alespoň v naší hnědouhelné pánvi, řídkou výjimkou. Celá těžba klesla ze 6 milionů tun r. 1929 na 4.8 mil. tun roku 1930, tedy o 20%.

Máte měřítko naší krise v počtu nezaměstnaných - počet po zkrácenou dobu zaměstnaných nelze přece stanoviti, jde ovšem do mnohých statisíců. Druhým měřítkem jest uhelná těžba, a třetím měřítkem je naše obchodní bilance vůbec. Naše obchodní bilance ukazuje nám hrozivé cifry. Úhrnná bilance, tedy dovoz a vývoz dohromady, klesl r. 1930 oproti r. 1928 o 8 miliard. (Sen. Vraný: Jenom v penězích, ale počítáme-li množství, o 30% je nižší cena!) K tomu již dojdu. Nejen pro pokles cen, nýbrž také co do množství vývoz značně poklesl. Je zcela falešné, říká-li se - mám zde cifry, pane kolego, nemůžete mne s tím překvapiti - tvrdí-li se, že pokles ve vývozním obchodu má svou příčinu jen v poklesu cen, nýbrž poklesl rovněž co do množství. Ukazuje se ve většině průmyslových odvětví také pokles ve vývozu podle množství, podle počtu kilogramů, tun a podle počtu kusů, nejen podle ceny. Vidíte zde při uhlí pokles ve vývozu ze 6 milionů na 4.8 mil. tun, u dříví z 1.9 mil. na 1.5 mil., u nerostů z 1.8 na 1.4 mil., u cukru z 597.000 na 571.000, u železa ze 731.000 na 675.000, u obilí, sladu, luštěnin z 521.000 na 487.000 tun. Nepatrně stoupl podle množství vývoz papíru, klesl z 222.000 na 190.000 tun vývoz skla a skleněného zboží, a jdete-li dále, hliněného zboží ze 193.000 na 161.000, bavlny, příze atd. z 83.000 na 75.000, strojů, přístrojů ze 65.000 na 53.000. Při všech těchto průmyslových výrobcích dlužno konstatovati pokles vývozu nejen co do ceny, způsobeny poklesem ceny, nýbrž také značný pokles co do množství. Jak s vývozem, tak také s dovozem poklesli jsme od roku 1930 velmi značně, a i když naše obchodní bilance vykazuje v roce 1930 větší aktivum nežli v roce 1929, pak je hlavní příčinou větší pokles dovozu, tedy naprosto žádná znamení dobré hospodářské konjunktury. Obzvláště poklesl vývoz hotových tovarů. K tomu, jak jsem již řekl, přistoupí v lednu a únoru také náš vývoz do Maďarska, jenž pro nás má obrovský význam. Vyvezli jsme do Maďarska v posledním roce zboží za více než 1.300 mil. Kč a můžete si tu již představiti, jak těžce a značnější měrou je také ještě nadále ohrožen náš průmysl.

Je nápadno, jak málo se průmysl stará o tyto věci. Je nápadno, jak málo ti, kdož se cítí býti oprávněnými zástupci průmyslu a kdož si na ně hrají, málo se o tyto věci starají. Je to podivné. Tehdy, když ministr financí chtěl trochu zvýšiti výdělkovou daň, ozval se průmysl, mobilisoval celý průmysl, aby tomuto strašnému atentátu zabránil. Nyní, když jde o velké hospodářské zájmy průmyslu, zdá se, že při všech těchto věcech průmysl a jeho zástupcové se propadli do země. Nevidíme a neslyšíme o nich ničeho. Proč a jak to? Proto, poněvadž se průmysl domnívá, že to, co ztrácí krisí, vypověděním obchodní smlouvy, jiným ohrožením našeho hospodářství, dostane zase zpět na zádech dělníků, poněvadž se snaží zkracováním mzdy dostati zase to, co ztrácí krisí. To jest jistě nejhorší a nejfalešnější prostředek pomáhati našemu těžce ohroženému hospodářství. To, když se to podaří - což nedoufáme - ohrozí zase kupní sílu obyvatelstva a bude zase v nejhorším smyslu účinkovati na hospodářství.

Chtěl bych však také obrátiti pozornost k tomu, že nejen naše obchodní styky s Maďarskem, nýbrž také s Polskem a s Rakouskem jsou dnes velmi těžce ohroženy. Vyvážíme do Polska zboží v ceně 887 milionů, do Rakouska v ceně přes 3 miliardy Kč. Náš veškerý vývoz do Rakouska, Polska a Maďarska činí více nežli 5 miliard čili jednu třetinu našeho celkového vývozu. Nechci se o této otázce šířiti, nýbrž chci se spokojiti jen tímto krátkým poukazem. Jaké prostředky máme, nikoli abychom krisi odstranili - této falešné myšlence nechci popřáti vůbec vzniku. Nejsme zcela určitě s to, abychom krisi odstranili. O tom nemůže býti řeči. V kapitalistickém řádu hospodářském byly vždy krise, budou vždy krise. Tato krise je nejhorší, kterou jsme kdy musili prodělávati. Ani jediná země není sama sebou s to, aby ji odstranila, ani všechny země dohromady nejsou s to, aby se po dobu trvání kapitalistického řádu hospodářského vyhnuly krisím. O tom nemůže býti řeči. Ale úkolem a povinností společnosti a státu by bylo, aby mírnily následky krise v kruzích, které jsou jí postiženy. To musíme vždy znovu opakovati. Jsou různé prostředky. Je zde prostředek produktivní podpory v nezaměstnanosti. Kde to je možno, má se ho použíti. Obzvláště žádáme s veškerou rozhodností, aby stát se všech sil podporoval snahy našich obcí, prováděti produktivní péči o nezaměstnané. Děje se to již, jak známo, částečně, ale dosud měrou naprosto nepostačitelnou, i žádáme, aby prostředky k tomu poskytované byly značně rozmnoženy. Ale jsou obory, kde také produktivní péče o nezaměstnané selhává, jsou široké obory, kde ani s produktivní péčí o nezaměstnané nelze ničeho poříditi. Zmírniti vůbec také jen poněkud následky krise pro dělnictvo tím postižené, toho naše města a obce schopny nejsou. A zde, kde to je nemožno, musí zasáhnouti přímá pomoc státu.

Máme zákon o podpoře v nezaměstnanosti, který je vybudován na gentském systému, vybudován na něm přes náš odpor. A ukázalo se, že v kritických dobách tato podpora v nezaměstnanosti nestačí pro organisované dělníky, a to proto, poněvadž organisace nemohou vyhověti požadavkům, poněvadž pokladny mnohých organisací pro nezaměstnané, které jsou krisí obzvláště postiženy, dnes jsou prázdny, ježto organisace nejen nemohou použíti ustanovení č. 3, poskytovati totiž podpory v krisi, nýbrž poněvadž dokonce se octly před nutností, zmenšiti pravidelnou podporu v nezaměstnanosti. Proto žádáme v prvé řadě pro organisované dělníky značné podpory státu těm organisacím, které následkem krise nemohou dostáti požadavkům, jež pokladny pro nezaměstnané na ně kladou. Při tom protestujeme se vší rozhodností proti tomu, aby se pokladny organisací pro nezaměstnané házely na jednu hromadu s jinakým jměním organisací, jež s touto věcí nemá nic společného, jež musí zůstati nedotčeno pro jiné účely. Ale vedle organisovaných dělníků jsou statisíce, ba miliony dělníků, kteří organisováni nejsou. Mezi nezaměstnanými dělníky, jichž koncem prosince zjištěno bylo 230.000, jejichž počet však ve skutečnosti činí bezpochyby mnohonásobek této číslice, mezi těmito a mezi dělníky po zkrácenou dobu pracující a krisí těžce postiženými jsou dnes již statisíce neorganisovaných dělníků. Pro tyto a pro část organisovaných dělníků byla zahájena pomocná akce, která však po mém názoru, tak jakou je nyní, naprosto nestačí, která musí býti zcela značnou měrou zvýšena a zesílena.

Pánové, povolili jsme předešlý měsíc 150 milionů za účelem boje proti nezaměstnanosti. Žádáme, aby těchto 150 milionů v prvé řadě použito bylo na podporu nevinných obětí krise, to je nezaměstnaných a jejich rodin, a dělníků se zkrácenou dobou pracovní a jejich rodin. Žádáme s veškerou rozhodností, aby se především této části obyvatelstva dostalo podpory z tohoto obnosu, a to rychlé podpory. Žádná nemoc některého ministra nemůže býti důvodem pro to, aby lidé umírali hladem, tak daleko to nemůže jíti. Žádáme, aby rychle, aby co nejrychleji poskytnuty byly vydatné prostředky, aby tato část dělnictva byla zachráněna před smrtí hladem, před nouzí a bídou.

Máme také za to, že nutno upustiti od tradice, jakoby Československo nesmělo sjednati žádnou půjčku. Tato zásada nesjednávati půjčky může třeba býti správnou v normálních dobách. Ale my nežijeme v normálních dobách, my žijeme v kritických dobách, ve kterých prostředky, které má stát z daní, dávek atd., již nestačí, aby byť jen zmírněny byly následky krise, a proto žádáme, aby se v mimořádných dobách používalo mimořádných prostředků. Musíme ponechati uvážení ministerstva financí, zdali zamýšlí opatřiti potřebné prostředky pro investiční úvěry pomocí vnitřní anebo jiné půjčky. To je věcí ministerstva financí, kde si opatří lepší, prospěšnější, snadnější a levnější úvěry. Ale žádáme, a to je část produktivní péče o nezaměstnané, aby se zasáhlo také tímto způsobem.

Považoval jsem za nutné promluviti v této souvislosti o krisi, poněvadž se krise a její následky staly dnes nejdůležitějším problémem tohoto státu, za který nutno všechno ostatní odsunouti. Radíte se dnes, pánové, o malém konkursním řádu, konkurs panujícího řádu společenského nezadržíte. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Fáček.

Sen. dr Fáček: Vážený senáte! Zákon, o kterém pojednáváme, obsahuje řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, tedy materii právnicky velmi subtilní, jejíž projednání přirozeně vyžadovalo důkladné přípravy zákonodárných odborů, zúčastněných ministerstev. Také náš ústavně-právní výbor potřeboval k jejímu projednání delší doby. Tím je více než dostatečně omluveno, že zákon nebyl vyřízen u nás v senátě tak rychle, jak by si byly přály kruhy hospodářské, slibující sobě značný prospěch od některých ustanovení nového zákona.

Zákon přináší podstatná zlepšení po právnické stránce, na která ukázal již pan zpravodaj výboru ústavně-právního ve své zprávě i v ústním referátu.

Omezím se tedy jen na to, abych přispěl k objasnění těch pozměňovacích, či lépe řečeno dodatečných návrhů, které byly z dohody vládních stran teprve v plenu senátním podány k tomuto zákonu.

Zájem hospodářských kruhů při projednávání této věci vázal se podstatně především na řád vyrovnací. Je to přirozeno v době, kdy počet vyrovnání se tak úžasně rozmohl, že, jak nám ještě dnes pan ministr sdělil ve schůzi, denně vyskytuje se stále až 10 případů nových vyrovnání. Obecné mínění počalo příčinu těchto hromadných vyrovnání spatřovati nejen v hospodářské tísni dnešních dnů, nýbrž také v tom, že možnost vyrovnání na základě 35% uspokojení věřitelů, kterou platný zákon připouští, byla přímo jakýmsi lákadlem pro dlužníky, aby se pokoušeli o vyrovnání pro ně tak příznivé. Bylo tedy obecným míněním požadováno již delší dobu, aby tato minimální vyrovnací kvota 35% byla zvýšena na 50%. Tomu vyhovoval již vládní návrh, a to bylo také přijato ústavně-právním výborem. Ale této věci týká se také jeden z dodatečných návrhů, které jsou podány v plenu. Tento dodatečný návrh nemění na zásadě 50%ní kvoty, ale vládní strany ve svých poradách, které měly ještě po ukončení jednání v ústavně-právním výboru, nemohly se uzavírati poznání, že takové stanovení nezměnitelné kvoty 50 %ní pro všechny případy je příliš strohé, příliš tuhé pro rozmanitost skutečného života. Bylo obecně uznáno, že je potřebí připustiti výjimečně i nižší kvotu vyrovnavací jako podklad pro vyrovnací řízení.

Taková potřeba může nastati buď všeobecně za mimořádně obtížných hospodářských poměrů v dobách krise, jakou právě proděláváme, kde řada podniků trpí ztráty jednak znehodnocením zboží, jednak ztrátami pohledávek u svých odběratelů, ale je také potřebí připustiti výjimky i v normálních dobách pro jednotlivé případy vzhledem ke zvláštním osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům dlužníkovým. Není to jen zájem dlužníka, je to i zájem věřitelů a také hospodářského celku, aby v případě, kde je odůvodněna nižší vyrovnací kvota, nebylo znemožňováno vyrovnání na tomto základě, poněvadž, kdyby té možnosti nebylo, hnal by se tím nejeden dlužník, jehož existenci je možno vyrovnáním zachrániti, do konkursu, jeho existence by tím byla zničena a ztráty věřitelstva a hospodářského celku by byly ještě větší.

Byla tedy hledána cesta, jak by tomuto ustanovení byla dána větší pružnost a jak by bylo přizpůsobeno potřebě hospodářského života, a byla nalezena ve zmocnění, které se uděluje vládě, aby v mimořádných poměrech buď všeobecně, pro určitou dobu připustila nižší vyrovnávací kvotu a na druhé straně také aby stanovila podmínky, za kterých i za celkových poměrů normálních v jednotlivém případě může býti vzata nižší kvota za základ řízení vyrovnacího.

Upozorňuji, že i v těchto případech nižší kvota jenom umožní zahájení řízení vyrovnacího a že věřitelé mají stále ještě v rukou možnost, během řízení, když seznají dokonale poměry dlužníkovy a uváží svůj prospěch, požadovati ve vyrovnacím plánu kvotu vyšší.

Také druhý návrh podaný z dohody všech stran vládních v plenu, který doporučuji slavnému senátu ke přijetí, vychází vstříc přáním projeveným z kruhů obchodnictva. Směřuje totiž k tomu, aby byla dána možnost včlánkovati v řízení vyrovnací věřitelské spolky, které u nás již také máme a aby z nich byli učiněni dobří spolupracovníci v tomto řízení. Vedly nás k tomu jednak příznivé zkušenosti, které byly učiněny se zasahováním věřitelských spolků do řízení vyrovnacího i do jeho přípravy v sousedních státech. Poukazuji zejména na Rakousko, kde tamní jednotný spolek věřitelský má tradici již 60tiletou, v jehož čele stojí nejváženější osobnosti hospodářského života a jemuž nedávno při oslavě 60tiletého trvání dostalo se ze strany oficielních kruhů nejskvělejšího uznání jeho zásluh a práce, prospěšné pro všechny. Práce věřitelského spolku řádně vedeného skutečně není jen prací v zájmu věřitelů, jimž se tím dostává kumulativního a tedy lacinějšího zastoupení, nýbrž i v zájmu dlužníků, poněvadž po případě zmenšuje veliké výlohy vyrovnacího řízení a je na prospěch i státu, poněvadž soudním orgánům v těchto věcech méně zběhlým a obratným se dostává odborné pomoci.