Že vojáci nechtějí snášeti tento režim, dokazují tyto případy: V Brně vojáci demonstrovali, když jim byl při rozkaze předčítán olomoucký skandální rozsudek, volali "fuj" a zpívali Internacionálu. V Chomutově se zúčastnili vojáci demonstrace nezaměstnaných dělníků a počínali si velice statečně při odrážení policejních provokací. Ve Vršovicích odmítli vojáci podrobiti se popohaněčům při čištění světnic a jako protest zpívali internacionálu. Ve Falknově provedli vojáci sbírku na stávkující sklářské dělníky a přinesli jim chleba a peníze. Čest jim! U 22. pěšího pluku odmítli žáci poddůstojnické školy smradlavý guláš a prohlásili, aby si to sežrali důstojníci. Všichni byli potrestáni vězením od jednoho do šesti měsíců.

A teď něco zajímavého. Ve Zlíně má Baťa hangáry a letadla. Je zajímavo, že vojáci hlídají hangáry a Baťova letadla. Zde je viděti, čemu a komu slouží tato republika. Proč se vyvolávají špionážní a velezrádné aféry? Aby byla odvrácena pozornost dělnické třídy od hospodářských bojů, od poměrů v armádě, aby druzí vojáci, kteří nejsou ještě třídně uvědomělí, byli poštváni proti nim, když se dějí prohlídky, raporty a tak dále, a aby byli vojáci zastrašováni. Ale již se ukazuje, že se i nahoře vidí, že je tato armáda nespolehlivá. V Brně jest již sestavena zvláštní rota z dobrovolníků, synků buržoasních, kteří se zvláště cvičí a jsou cvičeni v tom, jak vyklízeti ulice, jak nastupovati proti demonstrantům atd. To dokazuje, že na ty ostatní není spolehnutí. O těch je známo, že ti to dělati nebudou. Tedy byli vybráni dobrovolníci. Vítali bychom s povděkem, aby buržoasní vláda také celou armádu si složila z dobrovolníků a netahala tam příslušníky proletářské třídy.

Budou opět v krátké době odvody. Opět budou půl druhého roku vtloukati brancům vlasteneckého ducha a vytvářeti z nich kanonenfutter. Ale revoluční proletariát se postará, aby zůstal ve spojení s třídou, ze které vyšel. (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 22. ledna 1931 podle §u 9. lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Jděte se vší vážností do kasáren a nezapomeňte, že náležíte ke třídě potlačovaných a že máte jen jednu povinnost: Zůstati věrni revolučnímu proletariátu a s ním společně bojovati proti buržoasii.

Rok 1931 je rokem intervence proti státu dělníků a rolníků, proti SSSR. Buržoasie chce v krvavé lázni vládu Sovětské unie poraziti, vlast všech vykořisťovaných a potlačovaných zničiti. Tuto intervenci (Další část věty byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 22. ledna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) je historickým úkolem revolučního proletariátu republiky Československé. Vy branci budete státi ve válce proti SSSR v prvých řadách, na každého jednotlivce dojde. Připravujte se již nyní na tento těžký boj. (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 22. ledna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) sloučeni pevnou vůlí, čeliti každé imperialistické válce nejtvrdším bojem a všemi prostředky pro aktivní obranu SSSR.

Již před nastoupením vojenské služby budujte pevný svazek s dělníky a rolníky. Organisujte kroužky rekrutů, v závodech a vesnicích. Rukujte s hrdým vědomím, že zůstanete věrni revolučnímu proletariátu a jemu že budete sloužiti, ať se děje cokoli. Revoluční dělnictvo, které pilně buduje stát dělníků a rolníků, s pýchou na vás pohlíží.

Toto jsou důsledky smluv, které uzavíráme s reakčními státy. Je samozřejmé, že my všemi silami budeme se brániti, aby u nás doma dělnická třída byla zotročována, aby jediný stát dělníků a rolníků byl ohrožován smečkou kapitalistických pirátů. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Vyhrazuji si případnou censuru pronesené řeči.

Další slovo má pan sen. Böhm. (Sen. Kindl: Pryč s imperialismem, ať žije rudá armáda. - Zvoní.) Slovo má pan sen. Böhm.

Sen. Böhm (maďarsky): Veľavážené dámy a páni! Každá obchodná smluva musí nám byť v zásade radostne vítaná, lebo súc štátom obchodným a priemyselným, patrí medzi naše najeminentnejšie záujmy jednak zabezpečenie našich trhovísk, jednak však presné fixirovanie pomeru obchodného, čo je jednou z primérnych kautél mieru nami všetkými tak vrele kýženého.

S týchto hľadísk musíme sa každým spôsobom len radovať, že po vyjednávaniach, preťahovaných po dlhé roky, podarilo sa konečne uzavrieť colnotarifálnu obchodnú smluvu s Rumunskom. Utvorenie usporiadaného obchodného pomeru má pre republiku významnosť stupňovanú, lebo následkom jej zemepisnej polohy je jedným zo štátov, ktoré sú povolané, aby sprostredkovaly obchodný obrat smerujúci so západu na východ. Hospodárský život republiky je v plnom svojom celku týmto úkolom determinovaný, čo je plauzibilne dokázané tiež zahraničným obchodným obratom. Takmer 50% dovozu tvoria suroviny a polotovary, ktoré dováža zo štátov západnych, aby ich tuná zpracovala a umiestila v štátoch juhovýchodných, a preto jej vývoz skladá sa zo 70% z hotových tovarov. Toto zpracovanie a s tým spojený obchod je základom hospodárskeho života republiky, a užitok plynúci z priemyselného zpracovania je predpokladom jej rozkvetu. Je nesporné, že okrem priemyslu tejto tendencie má tiež mohútny priemysel zemedelský, avšak významnosť tohoto pozvoľna klesá a za dnešnej konštelácie výroby svetovej ztráca stále viac na svojej hodnote.

Je všeobecne známé, že český veľkopriemysel, ktorý je významným dedictvom obrovského priemyslu bývalej monarchie rakúsko-uhorskej, zariadený bol nielen pre celú monarchiu, ale tiež pre zásobovanie ďalekých trhovísk zámorských, a svoj vznik a rozkvet môže ďakovať zaistenému konzumu svojho početného obyvateľstva a v nemalej miere i veľmocenskej pozicii monarchie.

Pomery však zánikom monarchie sa zmenily a vláda práve vzhľadom na tieto zmenené pomery mala by inaugurovať správnejšiu, extensivnejšiu a voči súsedným štátom chápavejšiu hospodársku politiku. Český priemysel a republika Československá sú pojmy tak úzko spojené a znamenajú tak úzku jednotku, že štát je závislý na možnosti exportu priemyselných prebytkov a je to základ jeho existencie.

Kol udržovania starých rozmerov českej priemyselnej výroby a kol možností budúceho umiesťovania jej vývozných nadbytkov vyskytujú sa veľké ťažkosti. Svízele tie nie sú dáta nového, lebo vznikly vlastne zároveň s utvorením republiky a sú tedy takrečeno ťažkosti dedičné. Ich pôvod väzí v tom, že zakladatelia neuvažovali o hospodárskych okolnostiach a následkom toho nebolo možno uspokojivé zabezpečiť primérné predpoklady hospodárskeho života.

Pri utváraní republiky nebolo uvažované vzhľadom k rozkvietajúcemu veľkopriemyslu o tom, že tento priemysel jednak práve v dôsledku rozdelenia monarchie ztratí alebo môže v budúcnosti ztratiť trhovištia ostatných následníckych štátov z tela monarchie vykrojených, jednak však môže vo svetovej výrobe dôjsť k určitým situačným a technickým zmenám, takže politika sebestačnosti a izolovanosti štátov môže učiniť i tie najsúsednejšie štáty neprístupnými.

Následkom všetkého toho môže byť i ten zdedený mohutný priemysel, ktorý reprezentuje veľkú hodnotu, znehodnotený, obrovské masy robotníkov môžu byť učinené zbiedačenými nezamestnanými a pod hospodárskymi fundamenty štátu otrasie sa pôda. Žiaľ: V dôsledku zanedbávania požiadavkov hospodárskeho života a potrieb zdedeného veľkopriemyslu k tomu z valnej časti už došlo.

Môžeme konštatovať, že vo veľkopriemysle v Československu už to praská, nezamestnanosť nabýva neslýchaných rozmerov. Proti tomu musí sa každopádne niečo podnikať a prvým naším úkolom musí byť, aby sme naše priemyslové prebytky mohly umiestiť v cudzine.

Naproti tomu však náš vývoz do všetkých štátov trvale klesá. Tak náš vývoz do Nemecka doznáva s roka na rok tendenciu sostupnú. Pri tomto poklese nášho vývozu do Nemecka hraje veľký zástoj mimo priemyslu cukerného tiež ztráta odbytišťa nášho iného, veľmi významného zemedelského priemyslového odvetvia, t. j. priemyslu sladovného. Kým v r. 1925 vyviezli sme do Nemecka sladu v cene 220 mil. Kč, dotiaľ v r. 1929 už len v cene 152 mil. Kč. a v r. 1930 následkom novšieho zvýšenia nemeckého cla sladového takmer úplne zanikla možnosť nášho exportu do Nemecka.

Rovnaký účinok má tiež zvýšenie cla, ku ktorému došlo v tomto roku vo Spojených Štátoch severoamerických, lebo kým v r. 1929 v mesiaci auguste exportovali sme tam tovarov v cene 937 mil. Kč, činil tento export v mesiaci auguste tohoto roku už len 687 mil. Kč. Podobný pokles vývozu utrpeli sme takmer v každom štáte, avšak okrem zmienených dvoch štátov zvlášte na veľkých trhoviskách našich, najsúsednejších štátov, menovite v Rakúsku, Poľsku a Maďarsku.

Najlepšie drží sa československý priemysel pomerne na trhovištiach následnických štátov bývalej monarchie, poťažne v zemiach od týchto na juh ležiacich, čo sa vysvetľuje tým, že - ako som sa už o tom zmienil - tieto štáty už v dôsledku svojej geografickej polohy sú jedinými prirodzenými odbytišťami nášho priemyselného vývozu. Jedna tretina celého nášho vývozu smeruje do týchto štátov a 34,5% celého nášho vývozu a 45% nášho textilného priemyslu nachádza svoje odbytište v týchto štátoch. Tieto číslice úradnej štatistiky priamo kričia a ukladajú, vláde povinnosť, aby ona, chce-li zabezpečiť budúcnosť priemyslu republiky, poťažne, čo je jedno, existenciu štátu - všetkými svojimi silami snažila sa zabezpečiť umiestenie vývozných prebytkov nášho štátu na trhovíštiach týchto juhovýchodných štátov, a aby týmto cieľom uzavierala s týmito štáty také obchodné smluvy, ktoré by nadovšetku pochybnosť garantovaly pokojné obchodné styky s týmito štáty.

Všetko to pokladal som za potrebné predniesť, aby som mohol náležite posvietiť na veľkú významnosť obchodnej smluvy s Rumunskom. Avšak musel som to všetko predniesť i preto, aby som, keď práve prejavujem svoju radosť nad uzavretím obchodnej smluvy tarifálnej s Rumunskom, poukázal na veľmi vážné a nezbytne hroziace následky toho, že s Nemeckom a zpomedzi juhovýchodných štátov s Jugosláviou ešte ani do dnes nemáme obchodnú smluvu sjednanú, a aby som poukázal na tú do neba volajúcu a osudnú chybu vlády, že obchodnú smluvu s Maďarskom ľahkomyseľne a neprozreteľne pod rúškom záujmov istého výrobného odvetvia a čiste s hľadiska straníckych záujmov vypovedela.

Kým v Nemecku v r. 1929 umiesťovali sme 19.4%, v Jugoslávii 5.6%, v Maďarsku 6.4% celého nášho vývozu, dotiaľ do Rumunska vyvážali sme iba 3.8% nášho celého exportu. Znajúc účasť jednotlivých týchto štátov na našom vývoze, je na bielom dni, že zjednanie rumunskej smluvy, ku ktorému tak veľarýchle došlo, nebolo vyžadované v prvom rade záujmom nášho štátu, resp. vývozným záujmom priemyslu, ktorý je fundamentom tohoto štátu, lež že uzavretie tejto smluvy môže ďakovať svoju existenciu najmä uplatňovaniu politických tendencií.

Moju konštatáciu, vychádzajúcu z vážneho predpokladu, nevyvráti ani predstieranie vlády, že vraj uzavretie smluvy mimo poradia učinil nutným pokles nastalý v našom vývoze do Rumunska, lebo keď vývoz do Rumunska v r. 1929 klesol oproti r. 1928 o 100 mil. Kč, t. j. o 8%, práve vtedy klesol celý náš vývoz o 3%, vývoz do Nemecka však o 15% a vývoz do Maďarska o 11%.

Bola-li tedy obchodná smluva s Maďarskom vypovedená prez to, že náš vývoz do Maďarska klesol o 11%, - nemôže uzavretie obchodnej smluvy s Rumunskom odôvodnené byť 8%ným a tedy menším poklesom vývozu do Rumunska. Moje tvrdenie, že vláda pri uzavieraní obchodnej smluvy s Rumunskom, nebola vedená úvahami o potrebách nášho hospodárskeho života, lež myšlienkou jednak honorovania malodohodových konnexií a politickými sympatiami voči Rumunsku, jednak však intenciami namierenými voči Maďarsku - nadobudne ešte väčšej presvedčivosti, podrobím-li rozboru náš rumunský exportný obchod do detailov podľa jednotlivých tovarov.

Dáta o zahraničnom obchode, ktoré vláda vo svojich dôvodoch ako dôkazy uvádza, sú tu len ku zaslepeniu nevedomých a nijakým spôsobom neodôvodňujú tie výminečné tarifálné výhody, ktoré vláda Rumunsku na úkor Maďarska zaistila.

Rumunsko čo do zásobovania pšenicou pozbudlo úplne svojej významnosti, lebo na celom dovoze pšenice zúčastnilo sa v r. 1928 5.2%mi, v r. 1929 však 0.7%, svoju participačnú lokáciu si zachovalo, keďže jak v r. 1928 tak v. r. 1929 bolo medzi pšeničnými importnými štáty na piatom mieste. Významnosť Rumunska čo do zaokrývania našej kukuričnej potreby poklesla v miere ešte značnejšej, lebo v r. 1928 vyviezlo k nám 30% našej kukuričnej potreby, avšak v r. 1929 už len 17%, a kým v r. 1928 bolo medzi kukuričnými importnými štáty na mieste prvom, v r. 1929 zatlačené bolo na miesto štvrté.

Podobne ztratilo Rumunsko na významnosti pri dovoze múky. Kým v r. 1928 dodalo nám 4.5% múčnej potreby a medzi štáty múčneho dovozu bolo na mieste štvrtom, dotial v r. 1929 zúčastnilo sa na našom dovoze múky len 1.4%mi ako siedmy dovozný štát.

Znajúce túto participáciu Rumunska, nemožno ani pri najlepšej vôli konštatovať záujem republiky s hľadiska jej zásobovania potravinami, ale správne je tým dokázané moje tvrdenie, že vláda podporovala záujmy rumunské, keď zaistila Rumunsku výhody voči štátom iným.

Čo sa tyče dovozu zvierat, tu do číslic vzťahujúcich sa na dovoz volov dostala sa chyba, lebo v r. 1929 činila hodnota dovozu volov 61.7 mil. Kč a nie 36 mil. Kč. Vývoz volov z Rumunska do Československa tedy podstatne sa zvýšil, a ač oproti svojej 91 %nej exportnej participácii v r. 1928 zúčastnilo sa na celkovom dovoze v r. 1929 len 78%mi, svoju vedúcu poziciu na prvom mieste nezmenené uhájilo.

V dovoze dobytka bravčového utrpelo Rumunsko jak čo do hodnoty tak čo do participácie ztratu, lebo tú bolo najciteľnejšou ztratou postižené. V r. 1928 dovozom v cene 76.7 mil. Kč participovalo na celom dovoze 11%mi, v r. 1929 hodnotou 45.5 mil. Kč len 6.4%mi, a medzi dovoznými štáty zatlačené bolo s miesta tretieho na štvrté; tedy v dovoze bravčového dobytka doznalo Rumunsko najciteľnejšiu ztratu, - v tovare, v ktorom jeho najväčším, poťažne takmer jediným konkurentom je Maďarsko.

Aby sme získali obrázok úplný, musíme vedieť, že republika kryje svoju potrebu tučných bravov z najväčšej časti z Maďarska, a to v prvom rade preto, lebo maďarský tučný brav čo do kvality predstihuje tučné bravy akéhokoľvek iného pôvodu. Kvalitnú prednosť maďarskej "mangalice" dokazuje najmä to, že v ústrednom bravčovom trhu v Prahe odpredáva sa maďarský brav vždy najmenej o 30-40 halierov dražšie, než brav toho istého druhu, avšak iného, tak i rumunského pôvodu.

To bolí Rumunsko najviac, a na tomto mieste mohlo by byť i Maďarsko ranené. Snahu po zmene dovozného pomeru dokazuje rumunská obchodná smluva zrejme pred celým svetom, lebo smluvné tarify, nehľadiac k nepatrnejším zmenám, odpovedajú všetky tarifom, ktoré prv platily, rešp. živočišným clám zvyšeným zákonom zo dňa 13. júna 1930; len v cle na bravčový dobytok 120 kg ťažší zaisťuje republika Rumunsku podstatnú výhodu.

Clo 110 Kč, stanovené maďarskou obchodnou smluvou z kusu brava 120 kg ťažšieho, zmenil zákon zo dňa 13. júla 1930, čís. 85 Sb. z. a n., na 300 Kč zo 100 kg živej váhy vôbec u všetkých bravov bez označenia váhy, § 3 tohože zákona vyslovuje, že stanovené colné sadzby môžu byť vo smysle zákona zo dňa 12. augusta 1921, čís. 349 Sb. z. a n., zmenené, a § 4 tiež určí, že obchodnými smluvami môže činiť clo 120 Kč zo 100 kg živej váhy u bravov 120 kg ľahčích, avšak pod túto sumu nemôže byť obchodnou smluvou snížené. Čo do bravov 120 kg ťažších však neoznačuje colnú sadzbu, ktorá môže byť obchodnou smluvou stanovená a tým menej určuje jej spodnú hranicu. A tak sa stalo možným, že obchodná smluva rumunská oproti práve zmieneným zákonitým colným sadzbám stanovila clo u bravov 120 kg ťažších 80 korunami zo 100 kg živej váhy.

Toto jednanie nepotrebuje kommentára a tento postup sám pred celým svetom dostatočne svedčí o nesprávnej hospodárskej politike vlády, aniž by som ja sám mohol byť obviňovaný z podujatosti.

Jedno však môžeme konštatovať, a to je, že Maďarsko ako spotrebné a výrobné trhovisko dnes už nemožno podceňovať. Maďarsko dnešnú svoju produkciu, vzhľadom na svoje konexie, umiesti inde, a najde spôsob, aby pre svoje zemedelské prebytky inde, trebárs na vzdialenejších trhoch, zaistilo si odbytište.

Naproti tomu však nemotorným odkopnutím obchodného pomeru s Maďarskom zatvoria sa maďarské brány pred exportom českých priemyselných prebytkov, čím český priemysel, ktorý už beztoho trpí, dáva v žertvu 6.4% celého svojho vývozu, 38% svojho vývozu drevárskeho, 7% vývozu priemyslu textilného a 17% svojho vývozu papiernického. Povinnosťou vlády je učiniť predmetom úvahy, či za dnešnej situácie českého priemyslu môže ponechať bez povšimnutia svoje najsúsednejšie trhovisko s takýmto obratom, aniž by sa bolo obávať väčšieho otrasu.

A aby som nalial rydzečisté víno do pohára, musím v krátkosti posvietiť ešte na to, čo môžeme očakávať oproti tejto ztrate sťa odškodné na trhu rumunskom. Vývoz nášho bavlnárskeho priemyslu do Rumunska v r. 1929 - pri 4%nom poklese celého bavlnárskeho vývozu - klesol oproti roku 1928 o 11%. Náš vývoz priemyslu lnárskeho tamtiež utrpel v stejnej dobe redukciu 25%, ač celý tento vývoz klesol len o 6.5%. Náš vlnárský priemysel pri 3.5%nom poklese celého svojho vývozu, utrpel na rumunskom trhu ztratu 18%. O ztrate nášho priemyslu kožiarskeho bude lepšie vôbec nehovoriť, lebo tento musel v r. 1929 zaknihovať ztratu 47% oproti roku 1928. Že vývoz nášho cukru vykazuje oproti cene 0.8 mil. Kč v r. 1928 cenu 8.7 mil. Kč v r. 1929 - to ani maďarské trhovisko nenahradí, ani český priemysel nezachráni.

Je len k poľutovaniu, že český priemysel nepoloží tu svoje slovo na váhu a že nenachádza spôsob, aby tejto ľahkomyseľnej hospodárskej politike vlády učinil prietrž. Hospodárský úpadok republiky vyvoláva to, že vláda práve v dobe, kedy naše vývozné prebytky zostávajú nám doma a nezamestnanosť vzrastá v rozmery neslýchané, - nepodniká pražiadnych iniciativných krokov v tom smere, aby pojednávania o maďarskú obchodnú smluvu opätne boly zahájené.

A preto chovám voči týmto počinom vlády naprostú nedôveru a samozrejme hlasovať budem proti návrhu.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Budeme nyní hlasovati. Prosím dámy a pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Prosím o slovo k doslovu.

Předseda (zvoní): Slovo k doslovu si ještě vyžádal pan zpravodaj obou výborů, kol. dr Rozkošný.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Páni řečníci vlastně nemluvili o smlouvě, o kterou se jedná, ale jeden řečník, kterému jsem rozuměl, dopustil se svými slovy urážky hlav států s naší republikou spřátelených a vytýkal jim činy, jichž se nedopustili. Musím proto s největším rozhořčením tyto útoky odsouditi a doporučuji slavnému senátu, aby smlouvu s Rumunskem schválil. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Toto schvalovací usnesení se přijímá podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Nyní přistoupíme k projednávání odloženého prvého odstavce pořadu jednání.

Další slovo v debatě má pan sen. dr Heller.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Poslední úprava konkursního řízení za současného zavedení vyrovnacího řízení provedena byla r. 1914. Je důkazem vratkosti našich hospodářských poměrů, že po sotva 16 letech je potřebí nové úpravy tohoto předmětu. Zpravidla se přece zákony dělají pro delší dobu a dokazuje to, že v našem hospodářském řádu něco není v pořádku - a myslíme, že velmi mnoho není v pořádku - když již po krátkých 16 letech celá tato věc přichází znovu na denní pořad. Je nám úplně jasno, že konkursy a vyrovnání - obzvláště konkursy, vyrovnání je zařízením teprve nově zavedeným - jsou nerozlučitelnou pomůckou kapitalistického řádu hospodářského. Dokud bude trvati kapitalistický hospodářský řád, budeme míti oběti jeho také v oboru obchodu a průmyslu, a dotud budou také konkursy a nyní také vyrovnání.

V poslední době vytvořila se, řekl bych, jakási psychosa věřitelů, kteří v každém dlužníku, jenž ohlásí vyrovnání anebo jde do konkursu, spatřují zločince. Nastal také v poslední době, pokud jde o vyrovnací řád, stav, který úplně odporuje smyslu a účelu vyrovnacího řízení. Vyskytlo se mínění, že každý dlužník, který zahájí vyrovnací řízení, po skončeném vyrovnacím řízení však svůj závod vede dále, je podvodníkem a darebákem. To odporuje úplně smyslu vyrovnacího řízení vůbec. To právě je rozdíl mezi vyrovnáním a konkursem. Kdežto konkurs hospodářskou existenci postiženého úplně ničí, je smysl vyrovnání ten, aby se mu umožnila další existence, a to zase je možno jen tehdy, ponechají-li se mu prostředky, aby svůj podnik udržel. Následkem toho nelze již předem v každém člověku, jenž všechno, co má, nedá věřitelům, aby je uspokojil, považovati již za zločince a darebáka. Zajisté natropilo se obzvláště v prvých letech po válce s vyrovnacím řízením mnoho neplech, o tom není pochybnosti. Ale poměry se od té doby podstatně změnily, a jest obzvláště přece věcí věřitelů, je v jejich moci, nepřipustiti a nepřijmouti vyrovnání u dlužníka, který ho chce použíti k neoprávněným výhodám. Ale vycházíme-li při posuzování celé věci z předpokladu, které vedly k vytvoření vyrovnacího řízení: umožnění další existence tomu, kdo se octnul v platebních obtížích, držíme-li se toho, pak nemůžeme dojíti ke konklusím, k nimž v poslední době došli věřitelé, věřitelské svazy a obchodní komory.

Jsou v předložené osnově hlavně dvě důležité změny - jest jich více, také důležitých, ale hlavně tyto dvě - zvýšení nejmenší kvoty ve vyrovnacím řízení z 35 na 50% a vykonatelnost narovnání, která byla uzavřena ve vyrovnacím řízení. O zvýšení kvoty z 35 na 50% zasazovaly se opětovně obchodní komory a svazy věřitelů, a pokoušely se jako vůbec v této celé věci vykonávati po mém názoru naprosto nepřípustný nátlak nejen na veřejném mínění, nýbrž také na zákonodárné sbory. Nechci se s tohoto místa šířiti o poměrech, které zde panovaly po dobu porad ve výboru. Chci jen poznamenati, že takovéto poměry za žádných okolností nesmí opět nastati, a že v budoucnosti co nejenergičtěji zakročíme proti tomu, kdyby se některá vrstva nebo třída obyvatelstva, lhostejno která, tak jako se tentokráte stalo, pokoušela vykonávati nepřípustný nátlak na zákonodárný sbor.