Dovolím si vlastním jménem podati v té příčině návrh, pakli, jak doufám, nepodají koaliční strany zde v nejkratší lhůtě ještě takovýto návrh k tomuto zákonu. Myslím, že není velkých růzností v názorech a nedopouštím se také zneužití důvěry, řeknu-li, že by se jednotlivé skupiny senátu takovémuto návrhu přizpůsobily, kdyby bylo zase obnoveno ustanovení, které tam také bylo, že správce podstaty musí dáti 5% svého příjmu ve prospěch péče o mládež. Je to snad něco nového, že se do zákona přijímá poplatek pro sociální účely, ostatně však je to snad něco, s čímž zásadně můžeme souhlasiti. Neboť tím pro správce podstaty nikterak nevznikne škoda. Ten bezpochyby těchto 5% předem započte a na druhé straně zavedením tohoto ustanovení dána bude značná výhoda v zájmu veškerého obchodního světa. Ustanovení musilo by míti asi následující znění a musilo by býti vsunuto v §u 55 vyrovnacího řádu: "Rovněž nepovažuje se za zvláštní výhodu poskytnutí přiměřené výhody věřitelským spolkům pro přípravy vyrovnání a zjištění stavu jmění dlužníkova, provedené v zájmu všech věřitelů dotyčného vyrovnání". Neboť ti, kdož si tím zjednávají zvláštních výhod, nemohou býti pojati do vyrovnání. "Toto oprávnění přísluší však jen spolkům, které ustanoví ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem obchodu". Na takovéto uspořádání kladu zcela obzvláštní váhu. Tento pasus pokračuje pak takto: "Toto oprávnění může v dohodě mezi ministerstvem spravedlnosti a ministerstvem obchodu kdykoli býti odňato". Spolky stojí tedy pod dozorem ministerstva obchodu a spravedlnosti, obě ministerstva těmto spolkům poskytnou oprávnění jen tehdy a udržují je jen pod tou podmínkou, budou-li tyto spolky své věci řádně vyřizovati a zůstane-li zachována u ministerstev důvěra k těmto spolkům a neuplatní-li se nekalé manipulace ve spolcích. To je dostatečný prostředek, aby se těmto spolkům odňalo oprávnění kdykoli, kdyby se něco takového stalo. Pak je dále potřebí ustanovení tohoto znění: "Udělení a odnětí tohoto oprávnění budiž uveřejněno v Úředním listě". Samozřejmě musí každý věděti, že to jest oprávněný spolek, kterému se může klidně svěřiti. Dále následující ustanovení: "Ustanovení o náhradě věřitelským spolkům a o výši náhrady pojato budiž do vyrovnání samého".

O tomto ustanovení se ve výboru velmi mnoho bojovalo. Uplatňovalo se, že v Rakousku mají tyto věřitelské spolky přednostní pohledávky, mají stejně jako hypotéky a státní pohledávky přednostní právo. K tomu se však patrně v předporadách nemohlo odhodlati ani ministerstvo obchodu ani ministerstvo spravedlnosti. Řeklo se, že by se to musilo pojmouti do vyrovnání, to je dvě třetiny věřitelů by musily hlasovati pro odškodnění věřitelským spolkům, pak by bylo možno takové odškodnění dáti a neplatilo by za zvláštní výhodu. Je to těžká věc, neboť právě věřitelé, kteří to vlastně s věcí dobře míní a kteří se domáhají spravedlivého vyrovnání, jsou velmi často v menšině, a může se státi, že dotyčné spolky pracovaly velmi intensivně, velmi moudře a v zájmu nejen svých členů, nýbrž všech věřitelů, a že pak věřitelé na konec řeknou: nejsme povinni zde něco za to platiti, to ti mají zaplatiti tvoji členové, ty můžeš za nás tahati kaštany z ohně, ale my za to nic nezaplatíme. To by bylo nespravedlivé, ale právě zúčastněné spolky věřitelů doufají, že se takovéto případy nebudou často opětovati a že důvěra k zprostředkující činnosti těchto spolků, která je v zájmu všech věřitelů, bude stále vzrůstati a že zde při vyrovnacím řízení můžeme snáze dospěli ke skutečně zdravému obchodnímu životu nežli jinými bludnými cestami. Nejvyšší hranice odměny má býti stanovena vládním nařízením, nečiní žádných obtíží pojmouti takovéto ustanovení. Přimlouvám se tedy vřele za přijetí takovéhoto ustanovení a doufám, že porady stran ještě při projednávání tohoto zákona povedou k tomu, že takovéto ustanovení zde celým senátem bude přijato, ježto také pan zpravodaj při nejmenším nebude tomu odporovati.

Již vážený pan řečník přede mnou poukázal k tomu, že přijetím vyrovnacího řádu daleko ještě jsme neučinili něco, abychom čelili účinně škodám, které dnes se všech stran ohrožují hospodářský život. Teprve součinnost zdravé obchodní politiky, zahájení činnosti na podporu průmyslu u všech ministerstev, ministerstva veřejných prací, ministerstva obchodu, ministerstva spravedlnosti a ministerstva sociální péče, dále také co nejrychlejší uvolnění všech obnosů, které dnes musíme poskytnouti na podporu těžce strádajícího obyvatelstva, teprve to všechno dohromady může nám přinésti úlevy. Slyšíte-li o některém okresu - je to můj sousední okres - kde je velmi mnoho textilního průmyslu a kde ve městě s 5000 obyvateli je dnes 2000 nezaměstnaných, pak se tážete: kterak mohu v takovémto neštěstí pomoci? Obrátím se na politický okresní úřad, politický okresní úřad lomí rukama a řekne: dostávám pro těchto 2000 nezaměstnaných měsíčně 25.000 Kč podpory. To znamená pro jednoho nezaměstnaného měsíčně 12 Kč podpory. Nelze uvěřiti, že někdo může s podporou 12 Kč žíti jen 1 týden, tím méně 1 měsíc, a jest jen pochopitelné, když jednoho krásného dne tato sta lidí se sejdou a demonstrují proti něčemu, o čemž sami mají jen jakési tušení, co však dnes nesmí nám sejíti s očí. Je to okres cvikovský, o kterém zde mluvím, i musí se ministerstvo obchodu a ministerstvo sociální péče a všechna ostatní ministerstva v každém směru postarati o to, aby příště takových okresů nebylo. Zde nutno sehnati prostředky, aby se těmto osobám v jejich nouzi trochu pomohlo. A při tom uvažte ironii osudu! Právě v tomto okresu, kde se musila postaviti ozbrojená moc proti dorážejícím masám, bylo 4 nebo 5 osob zatčeno a 3 z nich byly opilé a jedna měla v kapse částku 150 Kč. Tedy tato ironie osudu: zjištěno 2000 lidí nezaměstnaných a nakonec dostaví se k úřadu, zatčeni jsou lidé, kteří patrně ve svém zoufalství sáhli k alkoholu, jednak měli ještě z dřívější doby v kapse peníze.

Musíme rozvažovati, jak bychom mohli velkorysým způsobem čeliti této tísni. Slyšel jsem v poslední době různé návrhy, mluvilo se také o návrhu, ke kterému jsem sám dal spolu podnět a který bych pánům ministrům, kteří nejsou přítomni, velice doporučil k povšimnutí, snad se přece o tom dovědí. Musíme se dnes tázati: jak se vyhneme jednostrannému poskytování subvencí? Také v Německu se hádají o tom, jakým způsobem možno peněz, které tu jsou pro podporu v nezaměstnanosti, použíti k podnícení hospodářství, průmyslu. Říká se: jednotlivci nedostanou subvence! Dobře, jednotlivcům se nesmějí poskytovati subvence. Tak na druhé straně nezbude nic jiného nežli veřejné práce. Mluvil jsem s tohoto místa opětně o tom, že je nutno postarati se vydatným způsobem o to, aby se mohly podnikati veřejné práce, aby se obcím poskytly vydatné podpory anebo bezúročné půjčky. Co můžete ze 150 milionů, které byly povoleny před měsícem, poskytnouti na bezúročných půjčkách, když určitou řadu let ručíte a za to dáváte veřejné práce. Kdyby i to bylo vůbec nemožné anebo ne zcela možné, nechť se uváží toto: máme jistá odvětví průmyslu, která každému až do nejmenší chaty mohou poskytnouti výhody. To je průmysl elektrárenský. Nechť se toho obnosu použije ke snížení cen za elektrické osvětlení a sílu, a uvidíte, kterak i zemědělství i živnosti a každý, kdo potřebuje elektrického osvětlení, bude toho zúčasten, když se tato elektrická síla zavede do domu levněji. To by bylo všeobecné zlevnění jednak nutného provozního prostředku, jednak také nutného prostředku konsumního. Bylo by to vzíti v úvahu.

Ale já pravím: neváhati ve všech těchto otázkách! Nesmíme váhati ani při vyřízení tohoto zákona. Není pochybnosti, že nejsme bohužel ještě u konce krise a že o této otázce budeme nuceni ještě často jednati. Jen rychlou a hbitou práci a brzké vyřízení zákona s navrženými změnami! (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Stolberg. Dávám jemu slovo.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Projednávanou osnovu očekává veškeré hospodářské obyvatelstvo s toužebností jakožto zákon a vzbudilo zklamání, že zákon nebyl projednán a přijat již roku loňského. Vzrůst vyrovnání v poslední době budil skutečně úžas. Není ovšem přesně zjištěno, mnoho-li z toho dlužno počítati na účet hospodářské situace, mnoholi dlužno přičítati snaze dlužníků, aby ještě včas a pro sebe využili předností a lepšího postavení nynějšího vyrovnacího řádu. Účelem zákona je v prvé řadě unifikace práva pro celé státní území. V konkursním řádu přijata jsou v materielním ohledu podstatně ustanovení rakouského zákona z r. 1914, několik zlepšení, jako na příklad rozšíření přednostního postavení nároků ze služebního poměru anebo nároků obchodních jednatelů oproti podnikateli, dlužno beze vší pochybnosti uvítati. Co do formálního práva je zde v prvé řadě snaha urychliti řízení. Toho bylo tím více potřebí, ježto je zde tendence, stlačiti spíše počet vyrovnání a insolvence zvýšenou měrou projednávati v konkursech, vyloučiti z vyrovnání ty, kdož toho nejsou hodni, a tyto insolvence vyřizovati v konkursním řízení. Ozývaly se stížnosti do toho, že řízení v konkursu je příliš těžkopádné, že největší část podstaty pohltí řízení.

Podstatně pronikavé jsou změny, které se provádějí ve vyrovnacím řádu, ačkoli v obou státních územích máme moderní vyrovnací právo, v historických zemích z r. 1914, v slovenských zemích z roku 1915. Důvodová zpráva vládní uvádí, že se asi osmkrát více případů projednává vyrovnáním nežli v konkursu, a také suma pohledávek, které se projednávají ve vyrovnání, je osmkráte větší nežli pohledávky projednávané v konkurse. Již z toho vysvítá mnohem větší význam vyrovnacího řádu oproti konkursnímu řádu, ale z toho také vysvítá, že se vyrovnání přiznává příliš veliký rozsah. Vyrovnáním projednávají se insolvence, které vlastně patří do konkursu. Zdá se, že se vyrovnání zneužívá a mezi obyvatelstvem upevňuje se stále více názor, že vyrovnání není toliko opatřením na ochranu věřitelů, nýbrž spíše chytrým trikem dlužníkovým, aby se obohatil na útraty věřitelů. Je snahou nové osnovy, vyloučiti takovéto zneužívání. Vyrovnací řád musí býti takový, aby sice poctivému dlužníkovi umožňoval znovu vybudovati hospodářství, ale aby na druhé straně také vyloučil dlužníky toho nehodné a tím očistně působil na hospodářský život a obzvláště na obchodní morálku. Proto obsahuje nová osnova přísné podmínky pro povolení vyrovnání, zvýšení kvóty z 35 na 50 procent, přísnější podmínky co do osoby žadatele o vyrovnání a dalekosáhlou ochranu věřitele při provádění vyrovnání, pokud mu přiznává vykonatelnost jeho pohledávek. (Místopředseda Luksch převzal předsednictví.)

V prvé řadě jest účelem vyrovnacího a konkursního řádu ochrana věřitelů. Ale věřitel je přece ve všech případech oproti dlužníkovi v nevýhodě. Neboť na straně dlužníkově jest jednotný zájem, jednotná vůle, jednotný plán a jednotná taktika, na straně věřitelově množství názorů, různé zájmy, bezplánovitost a rozervanost. Odtud potřeba organisace věřitelů, potřeba svazů a spolků věřitelských. Pokud tyto organisace přispívají k vyšetření a zajištění jmění dlužníkova ve prospěch všech věřitelů, vykonávají zajisté práci, která je ve všeobecném zájmu, v zájmu věřitelů, správce podstaty a soudu a na konec také v zájmu dlužníkově. Neboť přispívají ke zkrácení řízení.

Řečník přede mnou mluvil zevrubně o spolcích věřitelů a jejich nárocích na přednost a chci tudíž projeviti jen krátce to, co jsem v té příčině chtěl říci.

Požadavek věřitelských spolků po přednostním postavení byl v prvé vládní osnově z roku 1927 rovněž uznán a pojat do osnovy. Nyní vláda tento pasus již nepojala a odůvodňuje to v důvodové zprávě tím, že zvýšením kvoty z 35 na 50% věřitelé tak jak tak jsou na tom lépe a že tudíž také mohou platiti všechny výlohy řízení. Tento důvod není zcela přiléhavý. Neboť zvýšením kvoty z 35 na 50% nemohou věřitelé obdržeti více. Mohou obdržeti jen to, co je v podstatě a co se rozdělí. Zvýšení kvoty má jen za následek, že určité insolvence nebudou se moci více projednávati ve vyrovnání, nýbrž v konkursu. V každém případě nedostane se organisacím věřitelů nikterak lepšího postavení. Vybéřou přece jen, nemají-li přednostního postavení pro své pohledávky, to, co organisovaní věřitelé připustí, budou přesto dále pracovati pro neorganisované, ale nedostanou žádného zaplacení. Důvod, jejž výborová zpráva uvádí, proč se zvláštní postavení pohledávek věřitelských svazů neuznává, je, že to prý odporuje zásadě § 30. V § 30 se praví: "Ve vyrovnacím řízení nelze uplatňovati náklady, které věřitelům vzejdou z jejich účastenství na řízení". Zdá se mi však přece, že zde není žádného rozporu, neboť také právo platné na Slovensku obsahuje stejné znění jako § 30 a přesto přiznáno je věřitelským spolkům výjimečné postavení. Také nový rakouský zákon z roku 1925 obsahuje stejně znějící ustanovení jako § 30 a přesto je tam také věřitelským spolkům přiznáno výjimečné postavení. A kdyby zde skutečně byly rozpory, pak bylo by nutno změniti přiměřeně § 30 a odstraniti tento rozpor. Konečně je to přece zájem věřitelů, jejž má zákonodárce v prvé řadě na mysli. Zdá se však, že zde byly směrodatnými jiné zájmy. Ve výboru byl návrh na výhody pro věřitelské spolky zamítnut jen slabou většinou. Byla obava, že věřitelské spolky zatlačí činnost právních zástupců. Ale konečně je to přece zájem věřitelů a nikoli zájem právních zástupců, který má nový zákon hájiti.

Je tu však ještě jeden jiný bod, pro který nastává poškození věřitelů, míním přednostní postavení, které se dává fisku a veřejným korporacím pro jejich pohledávky, splatné za poslední 3 roky. Také zde změnilo ministerstvo spravedlnosti svůj názor. V prvé osnově z r. 1927 bylo toto přednostní postavení míněno jen pro daňové nedoplatky, které nastaly během jednoho roku. V důvodové zprávě vládní se nyní uvádí, že zde běží jen o poměrně malou sumu a že prodloužením lhůty z 1 na 3 roky a přiznáním výhod pro tyto pohledávky, ať ve druhé třídě konkursních věřitelů, ať přednostních věřitelů při vyrovnání, kvota těchto věřitelů zmenšena bude jen zcela nepatrnou měrou. To snad platí pro většiny případů podle statistiky, ale v jednotlivém případě může to věřitele velmi těžce poškoditi, nahromadí-li se daňové nedoplatky. Je politování hodnou skutečností, že neblahou praxí berních úřadů, po celá léta trvajícím průtahem předpisů a průtahem vyřizování rekursů mnohý podnik přiveden byl ke zkáze. Praví-li ministerstvo spravedlnosti v důvodové zprávě, že jde jen o nepatrnou sumu, pak mohlo by se obráceně očekávati také od fisku, že se zřekne nepatrné sumy, která ho nemůže těžce postihnouti. Zpravodaj výboru však mínil, že tato tříletá lhůta musí zůstati, poněvadž by jinak úřady nemohly povolovati poshovění daní. Tento důvod nezdá se býti přiléhavým, neboť konečně musí se berní úřad podívati na dlužníka, kterému povoluje poshovění, a poshovění povoluje jen řádným hospodářům, nikoli však kandidátům vyrovnání a konkursu. Mimo to mají berní úřady a veřejné korporace vydatné prostředky, aby své pohledávky zajistily, aby je jiným způsobem dostatečně ochránily.

Předložená osnova má beze vší pochybnosti v dnešní době zvláštní význam, neboť insolvence se množí a množství úpadců je beze vší pochybnosti politování hodným, smutným symptomem naší hospodářské nemoci. Doporučuje se tudíž promluviti krátce o příčinách této nemoci. Albert Thomas, zde tak oslavovaný, mluvil také v Praze o zbalkanisování střední Evropy jakožto o jedné z příčin kalamity celého světového hospodářství. I když státní hranice roztrhly a dělí od sebe hospodářská území, která patří dohromady, bylo by přece možno domáhati se toho, aby se mezi sousedními státy sjednaly úmluvy, aby svobodnou výměnou zboží zabezpečeno bylo hospodářství. Místo toho díváme se na to, jak v cizině ztrácíme jeden trh po druhém a jak se naše národnostní styky utvářejí stále napjatější.

Právě nyní zasedá v Ženevě evropská konference. Všichni účastníci zdají se býti za jedno o tom, že světovou hospodářskou krisi lze odstraniti jen pomocí mezinárodních opatření. Také náš ministr věcí zahraničních účastní se této konference. Ministr věcí zahraničních vychloubal se předešlého roku svými úspěchy na mezinárodních poradách. Pro sebe vymohl také revisi smluv, vymohl revisi stran platů za osvobození, vymohl revisi stran odškodnění maďarským optantům a československý stát provedl také jednostranně revisi jeho smluvních závazků stran státoprávního postavení Podkarpatské Rusi. Pan ministr neměl by se tudíž brániti poznání, že také v jiném směru lze provésti a možno žádati revisi smluv. A tvoří-li se mezi státy v Ženevě skupiny, pak patří československý stát přirozeně k té skupině, která je povolána hájiti hospodářské zájmy střední Evropy. Na hospodářském blahu sousedních států a obchodních stycích s našimi bezprostředními sousedy závisí také naše vlastní hospodářská prosperita. Ale naše obchodní smlouvy s Rumunskem, Jugoslavií, s Tureckem a v nejnovější době s Chile dlužno zajisté uvítati, nezaloží však naši hospodářskou prosperitu.

Pan ministr Beneš chce se státi předsedou konference pro odzbrojení. Pro něho může to býti zajisté velmi čestné a také prospěšné, pro československý stát však zdá se mi býti mnohem důležitějším, aby zbrojení sníženo bylo také na přiměřenou míru, a nejdůležitějším zdá se mi, abychom se svými bezprostředními sousedy pěstovali dobré styky, poněvadž se pak zbrojení stává vůbec bezpředmětným. Aby se toho dosáhlo, nezdá se mi ani revise smluv býti příliš velkou obětí. Žádáme pana ministra věcí zahraničních naléhavě, aby se při konferenci v Ženevě se vším důrazem zasazoval o hospodářské zájmy Evropy a obzvláště střední Evropy, a aby tyto zájmy neobětoval politickým chimérám. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Předložená osnova zákona jako všechny zákony, které odhlasovaly obě sněmovny tohoto státu, který má řízení kapitalistické, předložena je ne k prospěchu pracujících rolníků, ne k prospěchu dělníků ani malých živnostníků, nýbrž předložena je proto, aby nynější krisí z části ohrožené banky a finanční podniky byly lépe chráněny před ztrátami, které mnohdy mají u lidí, kteří nezaviněně upadli do úpadku. Je všeobecná krise zapříčiněná nenasytností a chamtivostí kapitalistických dravců - nikde jinde příčina krise nevězí. Již zde při rozpočtu jsem konstatoval hlasy národohospodářů, že není pravdou, že je nadvýroba, že kdyby všichni konsumenti měli prostředky, aby si mohli opatřiti vše, co potřebují na jídle, ošacení a příbytku, není ještě dostatek výroby, ale poněvadž hodnoty soustředěny byly v rukou několika jedinců a široké masy konsumentů, které se rekrutují z pracujících vrstev ať za mzdu, anebo na vlastním políčku, aneb ve vlastní živnosti, jsou ožebračeny, proto je krise a proto i tento zákon vyplývající z příčin krise, spatřil zde dnes světlo světa. Velcí kapitalisté, banky krisi nepociťují. Čtěte bilance různých podniků - ovšem větších, menší podniky se 150 až 200 zaměstnanci jsou již pohlcovány větším kapitálem - a shledáte pořád ještě 60, 70, 80% čistého zisku v době úžasné krise.

Ale nejen tato okolnost, také okolnost velkozlodějství u kapitalistů zapříčinila tuto krisi. Dnes si přečtěte vaše večerníky, že ve Spojených státech, největším státě světa, prasklo v r. 1930 více než dvakrát tolik bankovních podniků jako v r. 1929. A není to, když praskne taková banka v době konjunktury kapitálu - nikoliv konjunktury práce - vyložené zlodějství? Neprovedly vyložené zlodějství koncerny bankovních lupičů v Oustricově aféře v Paříži, zlodějství, které musilo podraziti nohy i vládě francouzského státu? Co to bylo, co podrazilo nohy starostovi v Berlíně, socialistovi Boessovi, nebylo to vyložené zlodějství? A vy dnes, jako vaši kamarádi v ostatních kapitalistických státech, nejste schopni tuto krisi a toto zlodějství ani omeziti ani odstraniti, i kdybyste si přibrali ještě větší počet tak zvaných stran dělnických, socialistických, poněvadž ty nedělají nic jiného, než chrání zákony hospodářsky silné.

Včera jsme měli debatu v zahraničním výboru, kde sociálně-demokratický senátor Witt si stěžoval do té okolnosti, že do Československa se dováží, tuším, asi 735.000 tun polského uhlí, které sice přes hranice je daleko lacinější, když přijde do Československa, nežli ostravské, ale na trhu se neprodává ani o haléř laciněji, ba jest ještě dražší nežli to ostravské, dobyté československými horníky. Polské uhlí se sem dováží a českoslovenští horníci jsou po tisících vyhazováni z práce anebo je obmezována jejich pracovní doba. Já jsem při té příležitosti připomenul členům zahraničního výboru, že není potřebí tuto otázku řešiti s hlediska laciného přívozu polského uhlí. Když dovedete došlápnouti na lidi, kteří reklamují své právo na práci a chléb, měl by též váš systém došlápnouti na ty lichváře, na něž dře téměř jedno sto tisíc horníků a jejichž čistý příjem činí ročně více než mzda těch jedno sto tisíc horníků, jak bylo již několikráte propočítáno.

Sešli jsme se dnes po delší dovolené, po době, v níž spád událostí je takový, jako nikdy před tím. A vláda velké koalice místo toho, aby přinesla něco ke zmírnění bídy těch nejubožejších z ubohých, a to jsou na prvém místě proletáři, kteří nemají ani vlastního domku, vlastního bytu, tím méně mají možnost, aby jim, když jsou bez zaměstnání a příjmu, někdo poskytl úvěr třebas jen i 50korunový, místo řešení této nejnaléhavější otázky předkládá zde zákon o zvýšení procenta při vyrovnání. (Předseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

My jsme hned před rokem, 12. prosince, když jste se sešli zde dohromady a utvořili velkou koalici, řekli s tohoto místa nejeden, a tuším, já jsem byl též mezi těmi, kteří to konstatovali, že vy cítíte národohospodářskou krisi, cítíte nutné otřesy politické z této krise a že proto jste přijali zástupce socialistů, aby drželi určité množství proletářů, kteří mají příčinu, aby se bouřili a připravovali k zjevné revoluci, aby si dobyli právo na existenci, právo na práci, ne právo loupiti, vražditi a páliti, ale právo na práci, a aby tento proletariát byl rozštěpen, proto šli socialisté obou směrů do vlády, aby klamali proletariát, že je možno tuto nynější smrtelnou krisi kapitalismu a právního řádu ještě snad zmírniti, anebo dokonce odstraniti.

Vláda buržoasně sociálfašistické koalice, která před rokem převzala moc, nenazvala se nadarmo koncentrační vládou. Pod touto firmou spojily se síly, jejichž programem je nejen koncentrovaný nástup proti dělníkům a pracujícím rolníkům vlastní země, nýbrž i koncentrovaná příprava válečného tažení proti dělníkům a pracujícím rolníkům SSSR. Tato koalice přišla k moci nejen v důsledků známých sociálních přesunů v rámci Československa, které se odehrály v poslední době, nýbrž je také přímým důsledkem současného stupně vývoje mezinárodní imperialistické politiky, charakterisovaného především zesílenými válečnými přípravami proti SSSR, v jichž čele stojí patron československého imperialismu a jeho spojenec, kapitalistická Francie. Není náhodným zjevem, že právě v tuto dobu přišla v Československu k moci konsolidační vláda buržoasie a sociálfašistů.

Československo se vyznačuje řadou vlastností, které je výborně uzpůsobuje pro úkol přidělený mu světovým imperialismem. Je to především jeho významná geograficko-strategická poloha, východní území Československa přimyká se k územím, kde se stýkají Polsko a Rumunsko, toto východní území samo může dobře hráti úlohu výpadní brány proti SSSR. Pak je to v celém světě renomovaný válečný průmysl československý: Škodovka, Zbrojovka, Janeček, Avia a jiné letecké továrny, chemické závody atd. Je všeobecně známo, jak intimně se na těchto závodech účastní francouzský válečný průmysl, podléhající francouzskému generálnímu štábu. Rozhodující část akcií Škodovky, na příklad, je v rukou francouzské skupiny Schneider-Creuzot.

Se svým výborným válečným průmyslem pracuje Československo horečně na válečných přípravách proti SSSR. Staví četné závody válečného průmyslu, chemické, letecké, zbrojní v Rumunsku, Jugoslavii, Polsku a pobaltických státech, ba i v Číně, staví strategické dráhy na územích hraničících s Německem i blízkých SSSR, dráhy, které spojují střediska jejího válečného průmyslu s Polskem, Rumunskem atd.