O tom, jak daleko již zašla československá buržoasně-sociálfašistická vláda ve válečných přípravách proti SSSR, svědčí zvlášť názorně událost, ke které došlo v červenci 1930 v Jasiné na Podkarpatské Rusi u polských hranic, na místě bojů světové války. Konala se tam neobyčejně výmluvná demonstrace "sbratření" reakcionářské části železničářů československých, polských a rumunských. Několik set rumunských a polských železničářů, kteří přibyli do Jasiné v československých vagonech, zapřisáhlo se vzájemnou věrností a přátelstvím. Svým vládám poslali telegram, který mluví velmi jasnou řečí.

Za poslední rok se neobyčejně rozmnožily inspekční cesty generálů francouzského generálního štábu po území, které je strategicky nejvýznamnějším uzlem Československa, totiž na Podkarpatské Rusi a východním Slovensku. Nejprve Mittelhauser a pak Franchet a d'Esperey se osobně přesvědčili o válečné pohotovosti strategického uzlu, spojujícího Polsko a Rumunsko, tak důležitého pro budoucí válku proti "bolševickým barbarům".

Nebylo by však správno domnívati se, že Československo je strhováno do příprav k válce proti SSSR pouze v důsledku svého spojenectví s Francií. V nejposlednější době se československý kapitalismus vyvíjí zvláště pod vlivem stále se zhoršující hospodářské krise. Je konkurencí německého kapitalismu stále více vytlačován ze svých posic na Balkáně a na jiných trzích, jeho ekonomická expanse ve střední Evropě se setkává se stále většími překážkami. Důsledkem toho je celní válka s Maďarskem. Je to tedy železná nutnost, která tlačí Československo do hledání nových odbytišť. Tato situace vede československý kapitalismus nutně na cestu válečného dobrodružství, při čemž jeho pozornost musí se nutně obraceti k SSSR, jejž považuje mezinárodní imperialismus za ohromné, ještě nevyčerpané odbytiště, československý kapitalismus hledá východisko na východě SSSR, blízký Orient, Afriku a v poslední době též na Dálném východě hraničícím s SSSR, v Mandžursku a Severní Číně. Československý průmysl se v poslední době zabývá konkretně otázkou organisace obchodních komor, speciálních vývozních institutů a konsulátů v těchto zemích, aby tam zabezpečil svou expansi.

Československý kapitalismus reklamoval pro sebe nedávno ústy Hodáčovými své právo na Dálný východ. Před několika týdny vystoupilo sociálně - demokratické "Právo lidu" s propagací aktivnější činnosti československého kapitálu v Mandžursku. Před několika dny vyslovil se Gajda, tato typická dobrodružná figura, pro vytvoření kontrarevoluční armády na východních hranicích SSSR pod vedením známého kata pracujících, bílého generála Horvatha. Výrazem téhož "Drang nach Osten" jeví se nedávné vystoupení sociálně-demokratického poslance Srby v parlamentě, kde žádal letecké spojení na vlastních československých letadlech do Kyjeva, Moskvy, Persie, Indie a severní Afriky.

Že tato východní orientace československé buržoasie a sociálfašistů není náhodná, ukazuje značně pokročivší konsolidace československých politických stran kapitalistických a sociálfašistických. Nejnápadnějším dokladem našeho tvrzení je fakt, že v poslední době opět značně zesílila kampaň proti t. zv. sovětskému dumpingu. V ní vystupují bez rozdílu národností všechny strany průmyslového i agrárního kapitalismu i sociálfašisté.

Před několika dny uspořádal týdeník "Wirtschaft" anketu o sovětském dumpingu. Z odpovědí je zřejmo, zejména z projevu bývalého ministra obchodu dr Schustra, že Československo zamýšlí po francouzském vzoru zavésti ostrá opatření proti sovětskému exportu a přiřaditi se i v tomto ohledu do jednotné, Francií vedené, fronty proti zemi socialistického budování. Výsledky této ankety přijalo s pochvalou národně-socialistické "České slovo" a sociálně-demokratické "Právo lidu" otisklo v týž den bez komentáře hanebný článek francouzského reakcionáře Haroni, v němž byla obsažena výzva k přípravě rozhodného boje proti sovětskému exportu. Tím byla definitivně odhalena perfidní politika sociálfašistů, kteří před dělnickými voliči zdánlivě se zasazovali o uznání a normální obchodní styky s SSSR. Spolek kramářovských přisluhovačů carismu, kulacké agrární buržoasie, kapitalistů a sociálfašistů je pevně skován ve společné nenávisti proti SSSR. (Sen. Sechtr: Ty ses to nenaučil! - Dnes čteš bibli!) Kamaráde, bez starosti, do úzkých mne nedostaneš, i když to čtu. Buďte bez starosti, chlapci, já jsem ještě neskončil. Poněvadž je svoboda, zaručená v Československu ústavou, vámi tak hlídána, že sebe mírnější kritický článek Meissnerova censura nepropustí, musíme se obraceti touto cestou k československé veřejnosti, abychom jí řekli, co nám před týdnem vaše Meissnerova censura zakázala. (Sen. Sechtr: A od které doby máš strach?) Takových Žižků jako jsi ty, mohl by přijíti celý pluk a utíkali by jako kardinál žateckým průsmykem.

Těmto válečným plánům je plně podřízena celá vnitřní politika Československé republiky. Politický kurs se rychle krystalisuje směrem k fašistické diktatuře. Celá země se militarisuje. President humanista a zahraniční ministr pacifista, jenž, mimochodem řečeno, kandiduje na předsednictví budoucí odzbrojovací konference, prohlašují, že pro obranu země a zabezpečení míru je potřebí vzíti do ruky železo.

Předseda (zvoní): Prosím pana kolegu, aby mluvil k věci. Odzbrojovací konference zajisté nepatří do debaty o řádech konkursních a vyrovnávacích.

Sen. Mikulíček (pokračuje): V nejbližší době má býti provedena militarisace všeho občanského obyvatelstva od nejútlejšího až do nejvyššího věku. Již dnes se koncentrují občanské sportovní organisace, Sokol, Orel, DTJ. ve fakticky vojenské útvary, spojující více než 800.000 občanů. Sociálfašisté volají v parlamentě ještě po větší militarisaci rozpočtu, beztak již typicky militaristického. Na válečné účely se vydává více než 20% všech výdajů. Sociální demokrat Srba žádá, aby se nešetřilo při vojenských výdajích na letectví. Národní socialista Slavíček vytýká buržoasii, že prý dost energicky nemilitarisuje dělnické hospodářské organisace - družstva -. Kam hlavně vedou sociálfašistické militaristické choutky, ukazují pěkně četná vystoupení sociálně-demokratického předsedy senátu Soukupa, jenž ve svých četných projevech před ruskými, ukrajinskými a zakavkazskými emigranty rozvedl program zničení SSSR restaurace buržoasních republik. S tím vším současně probíhá útok proti revolučnímu proletariátu Československé republiky, pokusy, postaviti KSČ mimo zákon, všeobecné zesílení reakce. Připravuje se reakční tiskový zákon, organisují se speciální policejní oddíly, asistenční roty pro potlačování dělnických demonstrací, reorganisuje se celá četnická a policejní služba, je prodloužen zákon o výjimečném stavu pro Slovensko a Podkarpatskou Rus; i řeči poslanců v parlamentě jsou podrobeny předběžné parlamentní censuře. Zvláště provokující je politika Československé republiky v oboru podpory ruské kontrarevoluční emigrace. Československý imperialismus pracuje zuřivě na přípravě buržoasní restaurace v SSSR. Snaží se udržeti pohromadě staré a vychovati nové kádry protirevoluce. Celá řada bělogvardějců slouží aktivně v československé armádě. Početné skupiny emigrantských inženýrů a důstojníků pracují v československém válečném průmyslu, zvláště ve Škodovce. Výdaje na udržování ruské kontrarevoluce včetně jejich vojenských organisací jsou součástí československého rozpočtu a mají tam povahu pravidelných výdajů. Na schůzích emigrantských organisací, kde se zuřivě štve proti SSSR, účastní se oficiální zástupci československých ministerstev a jiných státních úřadů republiky. Hlava státu a ministr zahraničí přijímají v četných recepcích vůdce kontrarevoluce a besedují s nimi. V poslední době přijati na př. Kerenskij, Miljukov. Na banketě spolku rytířů sv. Jiří, nejreakčnější to emigrantské organisace vůbec, konaném dne 9. prosince 1930 v Praze, seděl vedle ruského kontrarevolučního generála Šilinga československý generál Petřík, zástupce vojenského velitele pražského okresu.

Předseda (zvoní): Pane kolego, projednáváme řízení konkursní a jako předseda jsem povinen Vás volati k věci. Jsem velmi liberální, ale když je řečnická lhůta tak překročena jako u Vás, nemohu si pomoci.

Sen. Mikulíček (pokračuje): Ihned přikročím k projednávané věci, chci jen dočísti těch několik řádků.

Vedle ostatních podpor vydržuje ministerstvo zahraničních věcí z československých státních prostředků v Praze t. zv. "Donský archiv", v jehož čele jsou ruští monarchisté, členové "Vševojenského svazu" - jehož předsedou je gen. Miller, nástupce Kutěpovův. (Předseda zvoní.) Vedoucí tohoto archivu Skačkov je zástupcem Millerovým pro Československo a jeho náměstkem je Kovalev, jenž byl nedávno, jak možno dočísti se z rozkazu gen. Millera, otištěného v posledním čísle bělogvardějského vojenského orgánu "Časovoj" - jmenován velitelem bělogvardějského pluku, jenž se formuje v Československu. To vše se děje pod ochranou oficielních osobností . . .

Předseda (zvoní): Pane kolego, to je novinářský článek, který vám nebrání nikdo otisknouti, ale nepatří do senátu! Volám Vás opět k věci.

Sen. Mikulíček (pokračuje): . . . zatím co současně československá vláda rozpouští organisace, sledující cíl výlučně kulturní informace o SSSR - Svaz přátel -.

Tato stručná fakta, jež by bylo možno po libosti rozmnožiti, podávají dostatečně jasný obraz o skutečném smyslu vnitřní i zahraniční politiky Československé republiky v přítomné době.

Projednávaný zákon má ztížiti vyrovnání drobných fabrikantů, kteří konkurencí velkokapitalistických polypů jsou hospodářsky ničeni. Velkokapitalistům, bankám a podobným moderním loupežníkům nestačí jenom vykořisťovati dělníky a ničiti hospodářsky slabší konkurenty, oni i po zničení slabší konkurence ocitají se ve smrtelné krisi, zavaleni přeplněnými skladišti, neboť ožebračením dělníků a zničením maloživnostníků a pracujících rolníků ztrácejí pro svoje výrobky potřebné konsumenty uvnitř hranic všech kapitalistických států. A proto mezinárodní kapitalističtí dravci snaží se pro své zisky dobýti jedné šestiny zemské souše, kterou jim Sověty z jejich dravých drápů vyrvaly. A protože dnes již jsou přesvědčeni, že se vyhlédnuté kořisti mohou zmocniti jenom násilím, imperialistickou válkou, připravují se už delší dobu na to, aby za zájmy několika kapitalistických skupin hnali na válečná jatka desítky milionů proletářů, živitelů svých chudých rodin.

Odzbrojovací konference občas svolávané jsou jenom bohapustým švindlem na oklamání těch, kteří mají své zdraví a životy nésti na trh - prý v zájmu vlasti.

Jak to vypadá ve státě, jehož zahraniční ministr předsedá tuto dobu jedné z těchto odzbrojovacích konferencí? (Veselost. - Hlas: Vždyť není ještě zvolen, jak může předsedati!) Byl zvolen, přes protest. Ale nevezme to předsednictví, když ho zvolí? (Hlas: Co nevezme?) To by nesměl býti socialista a k tomu ještě český socialista. (Sen. Johanis: Považoval byste to za špatnost?) Za švindl. Na jedné straně předsedati odzbrojovací konferenci a na druhé straně nechat, jak budu konstatovati, uvnitř státu všecko hospodářství hynout. Jen zbrojařský průmysl se rozvíjí, jen ten je plně opatřen a při tom, když se dělají za desítky a sta milionů a miliardy zbraně, žvanit v Ženevě o odzbrojení a o stoletém míru. (Výkřik sen. Johanise.)

Proces proti prof. Ramzinovi a společníkům v Moskvě ukazuje na úlohu francouzského generálního štábu v přípravách na válečné tažení proti Sovětskému svazu. Z různých výpovědí vysvítá i úloha československá. Byla snaha přiděliti úlohu ve válečném tažení proti Sovětské unii i Československu. Tolik jest jisto již dnes, že Československo má hráti úlohu dodavatele válečného materiálu Polsku, Rumunsku a okrajovým státům. Procesem bylo prozrazeno, že intervence byla odložena z roku 1930 na rok 1931, proto je důležito konstatovati, jak československý zbrojní průmysl právě v poslední době se rozvinoval.

Právě k novému roku učinilo Rumunsko u Škodových závodů ohromnou objednávku v ceně tří miliard lei, to je 600 milionů Kč, a v posledních dnech novou objednávku v ceně 400 milionů Kč u Zbrojovky v Brně na pušky a kulomety. Zároveň činí rumunská vláda objednávku u pražské továrny Janečkovy na dodávku 800 kulometů a různé opravy zbraní, takže továrna, která pracovala pouze 5 dní v týdnu, je dnes plně zaměstnána. Zároveň vyjednává Rumunsko se Škodovkou o dodávku pro příští rok ve výši 8 až 10 miliard lei.

Předseda (zvoní): Pane kolego, toto všecko nepatří k věci!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Já nevím, když dnes je krise politická a ministři a strany politické nemohou se dohodnouti, zdali krise politická, z níž se nemůže nynější koalice dostati ven, také nebyla způsobena hospodářskou krisí?

Důsledky hospodářských událostí projevují se v různých politických událostech. Každou revoluci, která měnila právní řády a měnila také mnohdy hranice státu, předcházely příčiny hospodářské, a proto, bylo-li právem v parlamentě u agrárních poslanců, aby při kulturní otázce mluvili o chovu prasat, koňů a pod. zvířátek, myslím, že se nedopouštím žádného přečinu proti parlamentárním zvyklostem, když při zákoně, který má po určité stránce upravovati hospodářský poměr mezi jednotlivými občany, mluvím o politických důsledcích hospodářské krise.

Řada okolností zbrojní výroby ve Škodovce svědčí, že jde o jednotné přípravy k intervenční válce pod generálním francouzským štábem. Na př. Škodovka vyrábí pro Polsko, Rumunsko a okrajové státy děla stejného typu a stejného kalibru, takže lze používati nejen stejného střeliva, nýbrž i obsluhy kterékoliv armády těchto států, čímž je dána nejen možnost technické jednotnosti intervenční armádě, nýbrž i jednotného hlavního velení. S tím souvisí i skutečnost, že dodávkové práce jsou zhotovovány podle francouzských plánů.

Zároveň pracuje Škodovka na velkých objednávkách pro Polsko. Aby mohla vyhověti, zadržuje československé ministerstvo národní obrany své objednávky. Kromě toho dodává Škodovka Litevsku a Estonsku.

Mezi jiným válečným materiálem vyváží Škodovka 8 a 10 cm polní děla, 7 cm děla proti letadlům, ale také těžká obléhací a lodní děla o kalibru 35 cm. Kromě toho vyrábí pancéřové plotny a věže, pancéřová auta, letadla a pod. válečný materiál. Dodává ovšem i příslušné střelivo. Pušky a kulomety vyrábí a dodává hlavně brněnská Zbrojovka. Konečně všechna československá zbrojní výroba pracuje pod vedením a dohledem francouzského generálního štábu.

Jádrem československé zbrojní produkce jsou Škodovy závody, jichž pověst vynikla již za poslední světové války známými 30¹/₂ cm hmoždíři. V továrnách Škodovky je zaměstnáno 30.000 dělníků a jiných zaměstnanců a v březnu r. 1929 byl otevřen v Dubnici na Slovensku nový ohromný závod hlavně pro výrobu tanků a kanonů, který má zaměstnávati 12.000-14.000 dělníků. Tamtéž je zřízena zvláštní dělostřelecká školní střelnice Škodovky. Škodovy závody jsou téměř cele ovládány francouzskou zbrojní firmou Schneider a Creuzot.

Škodovka není jenom dodavatelem válečného materiálu pro Rumunsko a Polsko, nýbrž je v posledních letech i budovatelkou domácího válečného průmyslu těchto zemí. Roku 1926 zřizuje závody v Polsku, které přejímá továrna letadel Frankopol. Roku 1927 dobývá Škodovka většiny akcií Ploešťské továrny v Rumunsku. Kromě toho ovládá Škodovka převážně i největší díl ostatního zbrojního průmyslu v Československu. Je to továrna letadel Avia v Praze, akciová společnost pro výrobu automobilů, i pražská továrna na zbraně se 600 dělníky. Brněnská Zbrojovka, kterou stát ovládá, je největší továrnou na pušky a kulomety v tomto státě. Brněnská Zbrojovka se Škodovkou soustředily kolem sebe koncern muničního a kovového průmyslu; sem patří továrna kovů v Bratislavě a nově zřizovaná továrna v Bystřici n. V.

Z toho všeho vyplývá, že téměř všechen zbrojní a muniční průmysl je podřízen koncernu Škodových závodů a tím francouzskému generálnímu štábu. A i zbrojařské závody v Československu, které dosud nejsou v koncernu Škodovky, co nejdříve s ním splynou.

K ocenění vlivu francouzského generálního štábu na československé zbrojení je v koncernu Škodovky výroba automobilů a motocyklů. Dlužno též konstatovati, že pod vlivem Škodovky je většina průmyslu automobilního, který má při motorisaci armády důležitou úlohu. Vliv francouzského generálního štábu jde daleko za hranice vlastního zbrojařského průmyslu. Také téměř všechen československý průmysl na výbušné látky je mu podřízen. Jen Škodův koncern zaměstnává v tomto oboru 1200 dělníků. Kromě něj jsou tu ještě 3 veliké závody na výbušiny neb jejich suroviny, jako v Mariánských Horách u Ostravy, dynamitka v Bratislavě a j. Podnik v Mar. Horách zvýšil r. 1930 akciový kapitál ze 40 mil. na 100 mil. Kč a je v přímém spojení s podobným závodem ve Francii.

Také rychle zřizované a rozšiřované chemické továrny u Ústí n. L. a j., jakož i továrny na umělé hedvábí dlužno sem zařaditi. Není možno v krátké řeči plně zachytiti válečné přípravy ve všech oborech průmyslu. Většina těchto závodů pracuje pod přímou kontrolou československého generálního štábu, jenž je v úzkém styku s generálním štábem francouzským. Též i horečná racionalisace a koncentrace válečného průmyslu nasvědčuje zvýšenému tempu příprav na válku.

Leč historickou úlohou proletariátu a všeho pracujícího lidu ve všech kapitalistických státech jest, aby pod vedením III. Internacionály každou imperialistickou válku přeměnil ve válku občanskou, porazil buržoasii, rozbil zločinný soukromo-kapitalistický řád a nastolil spravedlivý řád socialistický, kolektivistický. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Přerušuji jednání o tomto bodu pořadu.

Projednáme nyní bod další, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. Šabata, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj sen. Šabata: Slavný senáte! Krajský soud v Litoměřicích ze dne 31. července 1930, č. j. Nt XIII 127/30-3, žádá za vydání sen. Stránského k trestnímu stíhání pro zločin podle §u 15, č. 3, a pro přečiny podle §u 18, č. 2, a § 15, č. 3, zákona na ochranu republiky - č. 1921/30 předs. -.

Předmět, o který jde, je tento: Podle zprávy krajského soudu v Litoměřicích pronesl sen. Stránský dne 1. června 1930 na veřejné schůzi komunistické strany v Předlicích tyto pozastavené výroky:

ad 1. "Dnešní zbrojení států směřuje jen proti sovětskému Rusku. Kapitalisté sázejí na poslední kartu a chtějí konečně vypověděti otevřenou válku. Jestliže imperialisté se snaží dělnictvu namluviti, že jenom válkou se mohou hospodářské svízele odstraniti, zapomínají, že dělníci dobře vědí a pamatují, jak to vypadalo ve světové válce, a dnes již uznávají, že musí nastoupiti týž boj, jako nastoupil proletariát ruský, a že tehdy zapomněli všude zakroutiti svým monarchům krky. Dělníci celého světa chápou, že je potřebí vykopati takový hrob, z něhož by ta špinavá kapitalistická společnost vylézti nemohla".

ad 2. "Pracující třída u nás konečně vidí, že se musí postaviti na obranu a pracující třída celého světa je si vědoma, že v rozhodném okamžiku vypoví válku - válce. Hledá se jen vůdce - dělníci rozpoznávají, že je to komunistická strana, že je to III. Internacionála. Musíme se snažiti, abychom ji posílili. Doba jde rychlým tempem tak, že dělníci nestačí již ani tak rychle myslit a jest již nejvyšší čas, aby se dělnictvo vzpamatovalo".

ad 3. "Bašta v závodech bude čeliti všem nebezpečím, bašta, která v rozhodujících okamžicích dovede i uchvátiti moc, podle vzoru ruských dělníků. Naším heslem budiž válka - válce".

ad 4. "Případ radotínský se zavádí v celém státě a dělnictvo je povinno, aby stejným způsobem policii oplácelo".

Návrh a odůvodnění: Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát nedal svolení k trestnímu stíhání sen. Stránského pro uvedené výroky ad 1 až 4, neboť jednotlivě i v celku posuzovány, nejsou ani podněcovacího, ani pobuřujícího rázu proti československému státu a jeho zřízení, ani nevybízejí k použití nezákonných prostředků k dosažení cíle - spíše je lze považovati za obvyklé fráze, bez kterých se komunistický politik obejíti nemůže. Konečně proneseny byly za slabé účasti na veřejné schůzi.

Bylo proto senátu navrhnouti, aby nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Stránského.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal svolení k trestnímu stíhání sen. Stránského, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tudíž souhlas k trestnímu stíhání sen. Stránského se nedává.

Oznamuji, že

do výboru ústavně-právního na místo sen. Jokla nastupuje sen. Jarolim,

do výboru sociálně-politického za sen. Janíka sen. Hancko.

Navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 22. ledna 1931 o 10. hodině s tímto

1. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 253), kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí. Tisk 362.

2. Návrh, aby zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu byla projednána osnova zákona, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí. Tisk 362.

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Litoměřicích ze dne 2. srpna 1930, č. j. Nt XIII 129/30-2, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Stránského pro zločin podle §u 15, č. 3 (podněcování ke spolčování k úkladům o republiku a podněcování ke zločinu vojenskému) a pro přečin podle §u 18, č. 2 zák. č. 50/23 na ochranu republiky (čís. 1923/30 předs.). Tisk 341.

4. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 270), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní a plavební smlouva mezi republikou československou a královstvím Rumunským, podepsaná na Štrbském Plese dne 27. června 1930, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. července 1930, čís. 114 Sb. z. a n. Tisk 376.

Jsou proti tomuto návrhu námitky? (Nebyly.)