V §u 149 doplněna byla prvá věta ustanovením, že nedotčeny jsou nároky na poskytování výživy ze zákona. Stalo se to proto, aby vyloučena byla jakákoli pochybnost o tom, že nárok na zákonnou výživu nemůže býti nuceným vyrovnáním nijak dotčen. Z první věty §u 149 vypuštěna byla slova "musí býti uspokojena úplně" jako samozřejmá. Druhá věta byla škrtnuta jako zbytečná. Stejně upraven byl § 54 návrhu vyrovnacího řádu.

Ustanovení §u 153, odst. 1, podle kterého proti dosavadnímu stavu má potvrzovati nucené vyrovnání přijaté věřiteli konkursní komisař, bylo změněno v tom směru, že stejně jako dosud, má vyrovnání potvrzovati konkursní soud. Ustavně-právní výbor pokládá za účelnější, aby potvrzovací právo ponecháno bylo konkursnímu soudu, který je podle §u 77 konkursního řádu kontrolním orgánem nad činností konkursního komisaře a který právě při potvrzování nuceného vyrovnání může nestranně přezkoumati, byl-li postup konkursního komisaře i ostatních činitelů při sjednání nuceného vyrovnání správný čili nic.

Účelem ustanovení o nepatrných konkursech jest, aby řízení bylo provedeno pokud možno nejúsporněji. Zejména zde bude jistě na místě, aby používáno bylo co nejhojněji ustanovení §u 96, odst. 5, návrhu konkursního řádu, které umožňuje, aby vůbec upuštěno bylo od soupisu i odhadu jmění náležejícího do konkursní podstaty.

Změny v řádu vyrovnacím.

Důvody, pro které je zahájení řízení vyloučeno, byly doplněny připojením nového bodu 6. k §u 4, podle kterého nelze zahájiti vyrovnací řízení, jestliže dlužník dřívější vyrovnání mimokonkursní anebo nucené vyrovnání v konkursu dosud nesplnil.

V §u 33, odst. 1., připojeno bylo slovo "veřejní" před slovem "notáři", aby bylo zřejmo, že na Slovensku a v Podkarpatské Rusi týká se toto ustanovení notářů veřejných a nikoli notářů obecních nebo obvodových. Veškerá ustanovení konkursního řádu i řádu vyrovnacího, týkající se veřejných notářů, vztahují se na území mimoslovenském na notáře ustanovené podle notářského řádu z 25. července 1871, č. 75 ř. z. Tento notářský řád sice nezná názvu notáři "veřejní". V obou osnovách však z důvodů zkrácení stylisace příslušných ustanovení použito bylo názvu veřejný notář - veřejnonotářské ověření, veřejnonotářská listina - a rozuměti tím dlužno na území mimoslovenském notáře ustanovené podle notářského řádu z r. 1871, na území Slovenska a Podkarpatské Rusi pak notáře veřejné podle zákonného článku XXXV z roku 1874.

Při jednání o §u 55 bylo navrhováno, aby k tomuto paragrafu byl připojen další odstavec obsahující ustanovení podobné, jako poslední odstavec §u 50 vyrovnacího řádu platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi, podle kterého se nepokládá za zvláštní výhodu poskytnouti přiměřené odměny věřitelským svazům za přípravu vyrovnání a za zjištění majetkového stavu dlužníkova.

Návrh tento nebyl přijat v úvaze, že by se tím věřitelským svazům dostalo postavení, které se nesrovnává s jejich povahou, jako soukromých spolků, a že by byla prolomena zásada stanovená v § 30, č. 1. v. ř., který nepřipouští, aby ve vyrovnacím řízení, stejně jako v řízení konkursním, byly uplatňovány útraty vzniklé po zahájení řízení.

Také ve vyrovnacím řízení považovati dlužno za účelnější, aby potvrzení vyrovnání věřiteli přijatého příslušelo soudu vyrovnacímu - Senátu - a nikoli vyrovnacímu komisaři, jak navrženo je ve vládním návrhu. Důvody pro změnu vládního návrhu také zde jsou stejné, jako při změně §u 153, odst. 1., řádu konkursního.

Odvolávaje se, slavný senáte, na ostatní změny, které jsou obsaženy v důvodové zprávě, uvádím, že vládní návrh zákona podroben byl v celém svém rozsahu přezkoumání po stránce jazykové a provedeny byly na něm četné změny stylistické, které se věcného obsahu jeho nikterak nedotýkají. Změny tyto zřejmy jsou ze srovnání obou textů, návrhu vládního i usnesení ústavně-právního výboru. Jednotlivé změny jazykové a stylistické uváděti zde možno není.

Slavný senáte! Jménem ústavně-právního výboru navrhuji, aby uvedený vládní návrh zákona, kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, byl schválen ve znění uvedeném ve zprávě výboru ústavně-právního.

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci.

Zahajuji debatu. Navrhuji trvání lhůty řečnické na dobu ¹/₂ hodiny. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není. Budeme se tedy podle toho říditi.

Uděluji slovo řečníku přihlášenému na straně "proti", panu sen. Tichimu.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! V době nejtěžší hospodářské krise, která po mém mínění nedosáhla dosud vrcholu, radíme se o zákoně, o kterém se tvrdí, že přichází velice pozdě, poněvadž prý by byl býval s to zabrániti mnohým konkursům a vyrovnáním. Vidíme před sebou skutečně těžké hospodářské úpadky. Víme, že jich loňského roku nesmírně přibylo. Hospodářské úpadky činily v r. 1929 2900, kdežto r. 1930 stouply již na počet 4300. Předlužení, které roku 1929 dosáhlo výše 456 milionů, činilo roku 1930 již 705 milionů. Rekord insolvencí v listopadu překonán byl v prosinci, ačkoli vlastně vlna zastavení platů zpravidla začíná po novém roce. V prosinci 1930 bylo 453 vyrovnání proti 260 v prosinci 1929 a 190 v prosinci 1928. Hromadění hospodářských úpadků předstihuje vyčisťovací epidemii deflační krise. Za celý rok 1930 vyhlásilo úpadek 4300 firem, dvojnásob tolik jako před 2 lety. Při tom se výše pasiv v posledních letech zvýšila o půl miliardy ročně. Měli jsme r. 1928 2145 vyrovnání s pasivy 595 a předlužením 290 milionů. Roku 1929 bylo 2894 vyrovnání s pasivy 1023 a s předlužením 456 milionů, roku 1930 již 4303 vyrovnání s pasivy 1564 milionů a s předlužením 705 milionů. Předlužení dosáhlo částkou 705 milionů rovněž vrcholu nikdy nebývalého. Počet konkursů se rovněž silně zvýšil, činil v prosinci 82, loňského roku 66, za celý rok 1930 886 oproti 650 roku loňského a 518 před 2 lety. (Místopředseda dr Hruban převzal předsednictví.)

Zajímavé je rozdělení vyrovnání a konkursů podle jednotlivých skupin povolání. V zemědělství bylo v prosinci: 2 konkursy a 18 vyrovnání, v průmyslu a živnostech 33 konkursy a 163 vyrovnání, v obchodu 34 konkursy a 224 vyrovnání, v hostinské živnosti 2 konkursy a 16 vyrovnání, v dopravě 3 konkursy a 3 vyrovnání, peněžní ústavy zůstaly ušetřeny, kdežto ve svobodných povoláních byly 2 konkursy. Že se vede špatně nejen v obchodním životě, dokazuje poslední statistika, která nám praví, že v Praze samotné bylo roku 1930 provedeno 122.000 exekucí. A obáváme se bohužel, že tyto otřesy našeho hospodářského života nedosáhly dosud vrcholu.

A tu se domníváme, že vyrovnací a konkursní řád samotný sotva pomůže, aby této krisi zabránil. Nemůže pomoci, jestliže vláda sama neučiní nějaká vážná opatření, aby čelila hospodářské krisi. Víme, že se před několika týdny oba zákonodárné sbory usnesly na zmocňovacím zákoně o 150 milionech. Dodnes je vláda nečinna, víme, že se dodnes v ministerské radě bojuje o to, kdo má obdržeti větší, lví podíl z těchto 150 milionů. Mezitím vzrůstá počet nezaměstnaných příšerně, zavírá se jedna továrna za druhou, obce a okresy nevědí si rady co mají počíti s nezaměstnanými, jak by mohly nezaměstnaným pomoci. Že také živnosti a obchod trpí touto obrovskou krisí, dokazují četná vyrovnání, konkursy a exekuce. Nelze popříti, že na novelisaci konkursního a vyrovnacího řádu mají zájem všechny vrstvy obyvatelstva. Hlavní účel novelisace má spočívati v tom, aby věřitelé byli chráněni před velikými ztrátami, i panuje dnes dále domněnka, že dnešní právní řád nestačí, aby zabránil nesolidním praktikám různých dlužníků, aby zabránil obohacení na útraty věřitelů. Víme, že účel záleží také v unifikaci vyrovnacího a konkursního řádu, poněvadž v sudetských zemích máme ještě starý rakouský zákon o konkursním a vyrovnacím řádu z 10. prosince 1914, č. 357, kdežto na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí starý maďarský konkursní řád z 15. prosince 1915, č. 4070, a poněvadž je logicky také nutno, aby se konkursní a vyrovnací řád jakožto zákon pro hospodářský život velmi důležitý přizpůsobil dnešním hospodářským poměrům.

Ozývaly se hlasy, které se domnívaly, že by bylo nejlépe vyrovnací řád vůbec zrušiti, poněvadž se ho někdy také zneužívá. Nemůžeme ovšem sdíleti toto mínění, poněvadž vyrovnání stále ještě oproti konkursu pro poctivého dlužníka - podškrtávám to - znamená dobrodiní a poněvadž vyrovnání mu stále ještě poskytuje možnost, aby zachoval svou existenci. Vyrovnání slouží dále také věřitelům, kteří takto jsou chráněni před neodvratnými ztrátami, jež se snižují na nejmenší míru. Jsou jisté případy, a nechci nikterak bráti tyto lidi v ochranu, které zavdávají příčinu, že věřitelé jsou roztrpčeni, ale takové živly shledáváme všude v hospodářském životě, netoliko v živnostech a obchodě. Ale konkurs je na rozdíl od vyrovnání konec všeho, nehledě k trestním následkům, které jsou s tím spojeny, víme, že největší část celé konkursní masy spotřebují zpravidla advokáti, jsou-li správci podstaty, pak soudní poplatky, přednostní věřitelé, stát pro daně, a také sociální ústavy, takže věřitelům zpravidla mnoho nezbude. Žádný rozumný člověk nebude se stavěti proti tomu, aby věřitel byl chráněn, aby minimální kvóta byla zvýšena, aby ustanovení byla zostřena a aby obzvláště učiněn byl konec spekulaci s opětovným vyrovnáním. Přes to však dlužno konstatovati, že ne všichni lidé, kteří musí jíti do konkursu nebo do vyrovnání, jsou podvodníci nebo darebáci.

Jsou jisté důvody, které při zastavení platů, postihne-li někoho, jsou pádné a na nichž tak mnohý sám viny nemá. Dnešní hospodářská situace přináší s sebou, že sklad zboží často přes noc klesne v ceně, že obchodník nebo živnostník musí prodávati se ztrátou, nesmírně drahé nájemné, které tak mnohou existenci znemožňuje, rodinné události, onemocnění, pak zřizování konkurenčních podniků přináší opětovně s sebou, že někdo musí zastaviti své platy. To všechno dlužno, myslíme-li o této otázce, objektivně uvážiti, dříve nežli nad hodným člověkem zlomíme hůl a hodíme všechny na jednu hromadu. Každý člověk, jde-li do vyrovnání nebo do konkursu, musí beztoho, je-li slušným člověkem, tuto věc nésti morálně velmi těžce. To musí býti jasno každému, kdo může nahlédnouti do hospodářského života. Valná většina úpadků má svou příčinu v nesmírně drahém bankovním, úvěru, poněvadž banky dodnes přes všechny pokusy nebylo možno pohnouti k tomu, aby snížily úrokovou míru, aby se zřekly části svých provisí, ačkoli banky dnes tonou v penězích. Vyrovnací a konkursní řád zůstává po mém přesvědčení polovičním opatřením, dokud bankovním zákonem nebude učiněna přítrž řádění těchto upírů, kteří již tisíce lidí uvrhli do neštěstí.

Vládní předloha jako taková je celkem dobrá, naše obchodní komory prokázaly cenné služby, mnohé náměty komor byly přijaty. Na konkursním řádu se mnoho neměnilo, ale na vyrovnacím řádu provedeny závažné změny, poněvadž se chce nesolidním lidem ztížiti vyrovnání a hlavně, poněvadž mají býti chráněni věřitelé, aby jejich požadavky z vyrovnání byly lépe zabezpečeny, nežli tomu bylo dosud. Nejmenší kvóta zvýšena byla z 35 % na 50 %. S tím můžeme celkem souhlasiti, i když toto opatření má své světlé a stinné stránky. Také o tom musí nám býti úplně jasno, poněvadž jsme si toho vědomi, že dlužník, nemůže-li sehnati 50% ní kvotu vyrovnací, vháněn je do konkursu, což zároveň znamená také zničení jeho existence. Byli bychom očekávali, že se zde bude dělati rozdíl pro určité případy, kdy nezvratně bude dokázáno, že vyrovnání nebylo způsobeno vlastní vinou.

Otázka správce podstaty je také něčím, k čemu musíme zaujmouti stanovisko. Zákon poskytuje možnost, že správcové podstat mohou býti vybíráni ze všech vrstev obyvatelstva. Viděli jsme bohužel opětovně, že není dobře ustanovovati advokáty za správce podstaty, neboť pak se velká část podstaty spravuje "dobře", v prvé řade spravuje dobře pro advokáta samého.

Je také důležito, aby v novém vyrovnacím řádu bylo přesně vyjádřeno ustanovení, které z vyrovnání, jež věřitelé přijali a soud schválil, činí hned exekuční titul, to jest na základě vyrovnání samého nepotřebuje věřitel sháněti exekuční titul, nýbrž ten jest již tím dán.

Žádný rozumný člověk nebude také namítati nic proti tomu, jestliže mzdy, platy zaměstnanců, podpory, sociální zařízení pro blaho dělníků a pozůstalých, poplatky, honoráře lékařům a porodním asistentkám označeny jsou jako první třída. Ale musíme se stavěti proti tomu, že daně, poplatky, cla a také příspěvky do sociálních ústavů, které zde byly 3 roky před zahájením vyrovnání nebo konkursu, vesměs zařaděny jsou do druhé třídy. Myslíme, že by byl rok úplné postačil; když následkem lajdáctví stát u některého velkého podniku po celá léta nevybíral daní a přirážek pro obce, když dlužné příspěvky pro sociální ústavy činí celé tisíce, považujeme za bezpráví, aby tím jiní věřitelé byli zkráceni. Víme, že to často jsou daně do obrovských obnosů vzrostlé, které mnohého dlužníka nutí do vyrovnání, které jsou příčinou vyrovnání. Podívejme se jen na statistiku z roku 1926. Zde připadá na věřitele prvé třídy, to jsou přednostní, 1.4 procenta, na věřitele druhé třídy 10.7% a na věřitele třetí třídy 86% všech přihlášených pohledávek. V rozdělení z konkursní podstaty vypadá rozdělení zcela jinak. Zde dostávají přednostní věřitelé prvé třídy kvotu 35%, věřitelé druhé třídy 20% a věřitelé třetí třídy 31%, ačkoli činí de facto 86% všech pohledávek. A proto také obchodní komory a dnes také kolega Stolberg navrhují, aby lhůta pro přednostní pohledávky druhé třídy snížena byla ze 3 roků na 1 rok.

Chtěl jsem jako neprávník mluviti jen všeobecně k předloze. Prohlašuji, že po mém přesvědčení není špatná, že je dobrá, a doufám, že přispěje k ozdravění v našem hospodářském životě. Přeji si však také, aby se ve svém provádění stala nejen dobrodiním pro věřitele, nýbrž aby se nestala prostředkem ke zničení existence všech hodných a nešťastných lidí. Celkem jsme jako strana s tím spokojeni, že se konečně jednou řeší tato ožehavá otázka. Budeme tudíž hlasovati pro předlohu. (Potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kostka. Dávám mu slovo.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Myslím, že nejdůležitější otázkou u této předlohy jest, abychom ji pokud možno nejrychleji dostali pod střechu. Ukázala se totiž podivná skutečnost, že připravování tohoto zákona způsobilo nepřiměřený vzrůst počtu vyrovnání. Tu se ovšem oni dlužníci, jak doufám - což bych také ministrovi financí velice doporučil - velice přepočetli, neboť doufám, že se všech těch 150 vyrovnání, která se nalezla v posledním měsíci a která se ještě podle starého zákona měla s 35% dostati pod střechu, protahovati bude tak dlouho, až nový zákon bude oběma parlamenty, tedy v poslanecké sněmovně a v senátě přijat a schválen, a že teprve tehdy bude možno vyříditi jejich vyrovnání, když budou moci zaplatiti 50 %. Není pochybnosti, že velká část osob, které se v posledním měsíci domáhaly vyrovnání, nepatří k nejsolidnějším živlům obchodního světa, nýbrž že chtěla ještě podle starého zákona činiti pro sebe nárok na 35 %.

Vyrovnací a konkursní řád má podle zásad znamenitých hospodářů a učitelů práv účel jen tehdy, možno-li v něm skutečně poznati tendenci, pracovati k očistě hospodářského života, vymýtiti tedy z hospodářského života živly nesolidní. Tyto zásady uznají zajisté všechny skupiny. Cifry, které jsme v poslední době musili bohužel konstatovati u nás pro konkursy a vyrovnání, politování hodným způsobem stouply. Pan řečník přede mnou tyto cifry již uvedl. Nemůžeme si je však dosti často připamatovati. Vidíme, že nouze v hospodářském životě postihuje dnes také solidní obchodnictvo, solidní průmyslníky, svědomité a odpovědnosti sobě vědomé muže v hospodářském životě. Vidíme-li, že se od r. 1928 do 1930 počet vyrovnání zvýšil více než dvojnásobně, pak musí zde býti jiné pohnutky, nežli tomu bylo v dřívější době: je to těžká tíseň našeho hospodářského života. Bylo již uvedeno, že roku 1928 provedeno bylo 2133 vyrovnání, roku 1930 stoupl počet vyrovnání na 4411. V prosinci 1930 samotném bylo 452 vyrovnání a 53 konkursů. V prosinci činila aktiva ve vyrovnáních 68.2 milionů, pasiva 127.3 milionů, tedy předlužení o 60 milionů Kč. Propočítáme-li to na celý rok, přicházíme k těžkým ztrátám našeho celého národního hospodářství a ovšem také k těžkým ztrátám veškeré výroby a všech těch, kdož se aktivně zúčastnili národohospodářského života a na konec za své zboží peněz neobdrželi. Propočítejte si to, přijdete na 600 až 700 milionů Kč ztrát z vyrovnání v jediném roce. Je to obrovská suma, která se dnes odnímá hospodářskému životu, i vidíme, že nemáme žádnou depresi, jak se to svého času optimisticky řeklo, nýbrž dobu nejtěžší krise, kterou náš hospodářský život musí dnes prodělávati.

Pokoušíme-li se, novým vyrovnacím zákonem provésti několik zlepšení, nutno přiznati, že celá řada ustanovení beze vší pochybnosti na jedné straně povede k úlevě pro ty, kdož se domáhají vyrovnání, na druhé straně však také bude míti prospěch pro věřitele. K těmto výhodám patří zvýšení vyrovnací kvoty na 50 %, patří k tomu dále, že uskutečněné vyrovnání poskytuje exekuční titul za předpokladu, že dlužník dotyčnou pohledávku uznal. Dosud tomu tak nebylo, dosud musilo to, co ve vyrovnání bylo usneseno, býti zažalováno. V osnově projevuje se dále tendence, pracovati k urychlení a zlevnění celého řízení. Dosud bylo předepsáno ukončení do 90 dnů od zahájeného řízení, kdežto dnes máme 90 dnů od podání žádosti. Není to tak bezvýznamné, neboť slyšíme právě od organisací věřitelských, že na Slovensku byly jisté soudy zvyklé, že hned na počátku vyrovnání připouštěly průtahy. Nikoli z vlastní viny, neboť soudy jsou přetíženy. Představte si, že se od soudu žádá, aby s týmž personálem vyřídil za 1 rok 2000 a v příštím roce 4000 vyrovnání, které přirozeně souvisí se žalobami a exekucemi, takže ti soudní funkcionáři a úředníci jsou z toho přímo zoufalí. Nejsou více s to, aby takovéto práce zmohli. Je to totéž jako u daní. Můžeme mnohé nedostatky řízení, které dnes spatřujeme v celém soudním řízení, odůvodniti jen přetížením úřednictva. K tomu ještě přistupuje, že úředník musí bojovati s denními starostmi, s obtížemi platových poměrů, že nemá zabezpečený dostatečný příjem jako v dřívější době, že se všech stran je tísněn, že zodpovědná agenda stále více vzrůstá, takže nakonec pod těmito břemeny musí zahynouti. Takové případy jsme již viděli. Také zde měla by ministerstva co nejpečlivěji bdíti nad tím, aby se opatřil vhodný dorost, který by všemu tomu mohl vyhověti.

Výhodou celého řízení je beze vší pochybnosti to, že během 5 let nelze provésti 2 vyrovnání, čemuž dosud tak nebylo, a že během 2 let od podání nutno zaplatiti vyrovnací sumu. Bude znamenati výhodu také to, budeme-li míti unifikaci pro Slovensko a pro historické země a budou-li do vyjevovací přísahy pojaty také detailní otázky, které kladou věřitelé.

Probírali jsme ve výboru tyto otázky zevrubně. Jen o jedné otázce nedošlo ke shodě, i chci sobě dovoliti, tuto otázku probrati zde poněkud blíže. Týká se postavení věřitelských spolků. Velmi často již, velevážené dámy a pánové, bylo mezi právníky diskutováno o tom, čí postavení vlastně je silnější, postavení dlužníkovo anebo věřitelovo. A ukazuje se zde velmi podivná tvářnost: při všech těchto vyrovnáních a konkursech ukazuje se velmi zhusta, že dlužník, podporovaný několika věřiteli, velmi brzo získá převahu a také potom podrží převahu nad většinou dlužníků, kteří se vlastně domáhají toho, co je správné. A to je chyba. Organisace věřitelů je bezpodmínečně potřebí, a všichni právníci, kteří se touto látkou zabývali, projevili vždy nakonec názor, že organisace věřitelů je nezbytnou podmínkou.

Historický vývoj této celé otázky vás, velectění, velmi brzo také o tom poučí. Ukazuje se, že celé neštěstí, že o této otázce u nás jako také již ve starém Rakousku nebylo a není jasno, způsobilo neblahé rozhodnutí nejvyššího soudu z r. 1915. Toto rozhodnutí totiž řeklo: "Existuje-li takováto organisace věřitelů a uplatňuje-li tato organisace věřitelů nějaký požadavek za svoji námahu, nemůže býti tato pohledávka ve vyrovnacím řízení uznána. Považuje se, byla-li dříve uspokojena, za zvláštní výhodu této věřitelské organisace a výhody toho druhu věřitelským organisacím poskytovány býti nesmějí". To byl chybný závěr a významní učitelé práv již před převratem ve starém Rakousku uznávali, že je zde těžká chyba. Maďarsko odstranilo toto ustanovení ve svém zákonodárství. Dále odstranilo Chorvatsko toto ustanovení a v nových vyrovnacích řádech vidíme všude, že toto ustanovení nejen bylo odstraněno, nýbrž že věřitelským organisacím přiznáno bylo dokonce přednostní právo, na příklad v Rakousku, kde je pro to zvláštní paragraf, že organisace, spolky na ochranu věřitelů, jakmile jsou uznány - a na to kladu zvláštní váhu - mají přednostní pohledávku proti dlužníkovi. Zdali je potřebí jíti tak daleko, nevím, ale není pochybnosti o tom, že dnes bychom bez těchto organisací na ochranu věřitelů nevystačili. Slyšíme-li, že tyto organisace také bez revise našeho vyrovnacího řádu dovedly to, že při vyrovnáních, která prováděly, v posledním čase docíleno bylo 46%, 47% a 48%, pak vidíme zcela jasně, že tyto organisace pracovaly dobře. V čem tedy záleží tato dobrá práce. Záleží především v tom, že se koná obchodnická práce, neboť je beze vší pochybnosti potřebí zcela řádné obchodnické práce k tomu, aby se předem vyloučily všechny snahy o zastření a všechny nekalé živly. To se musí díti na místě samém. Stává se zajisté na Slovensku ve velmi častých případech, že to nejsou právě nejčistší živly, se kterými musíme jednati. To nutno zjistiti na místě samém, musí se tam zjistiti, jakým způsobem dlužník přišel do neštěstí, zdali to nezavinil sám, anebo zdali úmyslně nemá viny na vyrovnání a podobných věcí více. Advokáti jsou zajisté také oprávněni, aby to zjišťovali a budou tak také činiti budoucně. Ale je přece velmi často nutno prováděti toto zjištění také na místě samém, při čemž obchodní organisace, svaz na ochranu věřitelů koná bezpodmínečně nejlepší služby pro věřitele.

Bohužel však také zde velmi často některý věřitel sám působí jako odpůrce, neboť mně právě zástupcové těchto organisací sdělili, že nejnebezpečnějšími odpůrci řádně prováděného vyrovnání jsou ti, které nejdříve zachvátí veliká zlost, tím že říkají, že tohoto dlužníka nutno odpraviti, neboť že je bezpodmínečně podvodníkem. Proč tak činí? Aby dostali do svých rukou co nejvíce plných mocí a pak s dlužníkem ujednali pro sebe zvláštní výhody. Tomu zabraňuje rovněž organisace na ochranu věřitelů, a podívám-li se na jména, která u nejdůležitějších organisací na ochranu věřitelů zde v Československu spoluúčinkují, nalézám tam jména našich největších obchodníků, našich nejvýznačnějších průmyslníků. Vědí asi, proč tak činí, proč dnes velmi silně podporují z vlastních peněz tyto organisace. Mají tím výhodu, že nejlepších vyrovnání docílily tyto organisace. Bohužel bylo později z nějakých důvodů z osnovy vyňato ustanovení, které bylo obsaženo v prvé osnově z r. 1927. Radili jsme se ve výboru - pan zpravodaj to naznačil, ale nemluvil o tom obšírněji - o tom zevrubně a ukázalo se, že při hlasování polovina výboru byla pro dosazení věřitelských organisací do zákona, čímž by tyto nabyly práva uplatňovati svoje pohledávky právě tak jako každý jiný, což není žádnou zvláštní výhodou, nýbrž akcí oprávněnou, provedenou v zájmu věřitelů. Více přece nechtěli. Mám za to, že když se snad právě v nynějším okamžiku výbor koalice dohodl o společné formuli, když ministerstvo obchodu, jak jistě vím, s takovýmto jednotným požadavkem souhlasí, když také ministerstvo spravedlnosti nebude míti proti tomu patrně žádných námitek, musí se ctěný senát zajisté odhodlati k tomu, abychom v poslední hodině provedli zlepšení, které označuji jako bezpodmínečně nutné. Nečiníme tím nic zvláštního, neboť jsem se již zmínil, že Maďarsko má takovéto ustanovení, rovněž Rakousko, rovněž Jugoslavie, a že nová osnova v Německu rovněž obsahuje takovéto ustanovení v zájmu svazů na ochranu věřitelů. Proč měla by právě zde v Československu býti zvláštní nedůvěra k těmto dobře vedeným a dobře organisovaným svazům na ochranu věřitelů a v zákoně nebýti obsaženo o tom žádné ustanovení?