Pan kolega Stöhr - je mi líto, že pánové od Bund der Landwirte zde nejsou - prohlásil včera s velikým pathosem, že německé zemědělství s českým zemědělstvím bok po boku bojuje za své požadavky. Prosím, my proti tomu ničeho nemáme. Přáli bychom si, aby tato solidarita byla možnou také u jiných stavů, u dělníků a živnostníků, takováto solidarita bude přece při vybojování otázek stavovských velmi cennou. Ale takováto solidarita nesmí se týkati jen otázky žaludku, nýbrž musí míti význam také pro kulturní otázky. Že bychom byli u občanských stran - bez výjimky, pravím - našli příliš veliké porozumění pro své kulturní otázky, nelze tvrditi. Chování českých občanských stran při pražských bouřích, sčítání lidu atd. je nám důkazem, že bohužel jsme ještě velice vzdáleni toho, že spolupráce je potřebí také v oboru kulturním. Výjimku z toho - to musím zjevně zdůrazniti - činili čeští sociální demokraté, kteří v obou otázkách zaujali rozumné a jedině možné stanovisko.

Jestliže však dnes někdo obviňuje jen agrární strany, že samy mají vinu na účincích vypovědění obchodní smlouvy s Maďarskem, pak to není docela správné. Neboť právě ministerský předseda prohlásil předevčírem výslovně, že k vypovědění obchodní smlouvy došlo za souhlasu všech osmi koalovaných stran a musí tudíž také socialistické strany nésti dnes odpovědnost za to, že se dostavují neblahé následky v oboru našeho národního hospodářství. Mluvím-li o tom a o následcích, které s tím souvisí, činím tak nikoli snad proto, abych chránil průmysl. Nikoli, náš stav, stav živnostenský a obchodnický, trpí také nesmírně všemi těmi věcmi. Trpíme tím, když kupní síla zemědělských výrobků klesá, trpíme zároveň tím, když se v krajinách, kde jsou nezaměstnaní, rozšiřuje nouze a bída, a byli bychom proto očekávali, že se v rámci tohoto úvěru 150 milionů stane také něco pro stav živnostenský, že se s těmito 150 miliony má státi také něco pro nouzi živnostenského stavu. Podali jsme dnes návrh, aby ze 150 milionů bylo 50 milionů určeno pro stav živnostenský. Nepomýšlíme nikterak na to, abychom dostali nějaké subvence anebo dary, nýbrž jen levný úvěr, poněvadž naše živnostenské úvěrní ústavy jsou úplně vyčerpány. Nemají již žádných peněz, a když si u bank vypůjčují peníze, jsou úroky tak vysoké, že úvěr pro maloživnostníky přijde často na 9 a 10%, poněvadž si ústavy nemohou jinak pomoci. Nejsou s to, aby jako velké banky dostaly z poštovní spořitelny anebo z reserv ministerstva financí peníze za 2 nebo 3%. Jsou buď poukázány na skromné vklady živnostníků, které však dnes ničeho neznamenají, anebo musí si opatřiti samy drahé úvěry u bank. Vím, že náš návrh bude zamítnut, že se snad také někdo nad ním usměje. To je mi úplně jasné. Ale je myšlen zcela vážně, poněvadž chce odpomoci nouzi, ve které se náš stav nalézá.

Neboť živnostnictvo a obchodnictvo je v tomto státě význačným činitelem. Znamená na 700.000 existencí, s rodinami živnostníků armáda 2 milionů lidí, kteří jsou poukázáni na práci rukou svých, kteří nemají žádné nemocenské pokladny, žádné úrazové, starobní podpory anebo podpory v nezaměstnanosti. Když se stará vládní většina usnesla na t. zv. zákoně o přestárlých, mluvilo se o žebráckém groši, o 48 Kč, které někdo obdrží. Já však znám ze své zkušenosti mnoho set maloživnostníků, kteří by dnes byli rádi, kdyby na svá stará kolena dostávali 48 Kč měsíčně. (Sen. Wenzel [německy] Každý vidí jen bohaté řezníky a uzenáře!) Ano, nikdo nevidí těch malých lidí, kteří žijí v nouzi a bídě. Jsem sám starostou obce o 4¹/₂ tisíci obyvatelů; z 80 žádostí, které obec musila vyříditi s doporučením, bylo 12 žádostí dřívějších malých řemeslníků, kteří by dnes byli rádi - podškrtávám to ještě - kdyby dostali těch 48 Kč.

Mluvil jsem o vysokých úrocích bank. Dřívější ministr financí Kuneš Sonntág prohlásil nedávno v delším článku k tisku, že vklady v bankách a spořitelnách činí 45 miliard a že by při snížení úrokové míry jen o 1% připadlo 450 milionů národnímu hospodářství k dobru. Každý z nás ví, že banky platí 4% a berou 10 a 12%. Rozpětí je tedy obrovské. Přejeme si, aby se banky zabývaly skutečně jen peněžními obchody, pak by takovéto rozpětí nebylo možné, ani úpadek bank, kdyby dělaly jen peněžní obchody, a nikoli obchody se zbožím, a spekulační obchody. V tom záleží nemoc celého bankovního systému.

Slyšeli jsme, že ministerstvo zemědělství připravuje zákon na ochranu cukrovarů. Zřizování nových cukrovarů nemá býti podle toho možno. Vedli jsme po celá léta těžký boj proti velikému podniku továrníka Bati ve Zlíně. Žádali jsme po celá léta - konaly se opětovné konference, kterých se zúčastnili také ministři - nikoli aby svoji výrobu omezil, nýbrž aby jen byly zrušeny jeho správkárny, které tisícům obuvníků ubírají možnost existence. Mohu říci z vlastní zkušenosti, že jen v mé obci pracují dnes tři obuvníci jako nádeníci u obce, když Baťa také u nás zřídil filiálku a oni nemají žádné práce. Zde běží o 60.000 rodin malých obuvníků, ty chcete odbýti žebráckým obnosem 2 milionů. Není zde odvahy říci Baťovi: Tvoje kouzla proti obuvnické živnosti musí přestati, musíš alespoň zavříti svoje správkárny! Ale na druhé straně je zde úmyslem přes dobrou situaci cukrovarů vydati zákon, že se nesmějí zřizovati nové cukrovary. (Místopředseda Trčka zvoní.) Jsem brzy hotov.

Když nyní dále vidíme, že dnešní systém nepomýšlí vůbec na to, aby zlevnil výrobu, aby odstranil s cesty překážky, které brání skutečně zdravému snížení cen, pak potvrzuje nám to včerejší orgán sociálních demokratů "Právo Lidu", kde se výslovně praví, že stát sám je překážkou zdravého snížení cen, poněvadž daně a obzvláště daň z obratu se stále zvyšují, stejně jako cla, dávky, poplatky za úřední výkony, jako ceny na drahách. Na jedné straně vidíme, že zde není porozumění pro hospodářskou tíseň maloživnostníků a řemeslníků, na druhé straně vidíme, že se podporují instituce, které dlužno považovati přímo za nepřátele našeho stavu.

Také zmocňovací zákon, o kterém dnes jednáme, má býti určen na zmírnění hospodářské nouze. Víme, že nám ničeho nepřináší, že také ani není s to, aby uspíšil konec hospodářské krise, anebo aby krisi značně oslabil. Stojíme na stanovisku, že by především bylo potřebí produktivní péče o nezaměstnané, která dává dělníkům nikoliv almužny, nýbrž pracovní výdělek. To je zdravější, pánové, ale myslím, že pro všechny dělníky, nejen výlučně organisované. Posl. Hodáč prohlásil v poslanecké sněmovně právem, že tohoto úvěru použito bude k individuelním subvencím. Není přípustno, aby se těchto 150 milionů vydalo bez parlamentní kontroly, poněvadž vláda především je odpovědna parlamentu. Praví se, že stačí úplně včerejší prohlášení ministra financí, že se čas od času veřejnosti řekne, co se s těmi penězi stalo. Takovéto sliby různých ministrů slyšeli jsme opětovně, nebyly zpravidla splněny; bylo by bývalo důležité, a to je právě závažné, pojmouti do zákona takovéto ustanovení; na pouhý slib ministrů nemůžeme se, bohužel, spolehnouti. Veřejnost jest oprávněna žádati takovouto textaci, neboť nebyl to nikdo jiný nežli pan ministr financí, jenž prohlásil: Kdo platí daně, má také právo ptáti se po tom, zdali peněz, které zaplatil, bylo použito také ku blahu veškerenstva.

Pánové, kdybychom byli měli ve staré vládní většině odvahu předstoupiti před parlament s takovouto osnovou zákona, co by byli pánové ze socialistických stran všechno činili, co by nám byli vytýkali! Ale dnes spolknou všichni tento zákon v domnění a v naději, že se té neb oné skupině dostane nějakého drobtu. Pro nás je tento zákon se všemi svými vadami, ježto také je namířen proti jakékoli demokracii a jakékoli sebeúctě k parlamentu, v této formě nepřijatelným. Budeme hlasovati proti němu. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Bergmanovi.

Sen. Bergman: Vážení pánové! Slavný senáte! Nepřihlásil jsem se ke slovu proto, abych odpovídal na tvrzení onoho komunistického senátora, který v každé své řeči mluví, jako bych byl někdy dostal zbytkový statek, a nechci také polemisovati s tím proto, poněvadž už jsem měl jednou příležitost, abych to vyvrátil. Prostě jen konstatuji, že opakováním lež, kterou tento pán zde stále přináší, se nestává pravdou.

Slavný senáte, debata provedená v tomto sboru nedávno o hospodářském stavu republiky prokázala, jak těžkou je dnešní hospodářská krise a jak vehementně jsou postiženy všechny složky národní výrobnosti. Nejtěžší situace je v zemědělství, které ztratilo rentabilitu, a u dělnictva průmyslového, které z velké části pozbývá práce.

Postavení obou těchto složek je zlé, stav ostatní národní produkce je při nejmenším krajně neutěšený, takže situace tato vynucuje si opatření zcela mimořádná. Za takové mimořádné opatření nutno považovati vládní osnovu nám předloženou, jíž zmocňuje se vláda k opatření 150 milionů Kč mimo hranici platného rozpočtu na zmírňování následků hospodářské krise.

Žádaný obnos s ohledem na rozsah krise je tak skrovný, že zmíněného obnosu musí býti použito s úzkostlivou svědomitostí a s naprostou nestranností, aby účelu tímto zákonem sledovaného bylo pokud možno dosaženo. Je litovati, že sbory zákonodárné mají v tomto případě přenésti svá výsostná práva na úzký sbor vládní a spokojiti se dodatečným přehledem o tom, jak s povoleným obnosem bylo naloženo. Tohoto stavu je litovati tím více, že - jak četné zkušenosti nás poučily - bývá často státních peněz používáno také stranicky, což v této době, kdy jde o udržení zejména malého zemědělce na jeho majetku, kdy je potřebí ochrániti ho před zadlužením, kdy jde o zachránění existence při nejmenším 30% nabyvatelů přídělů z pozemkové reformy a kdy jde samozřejmě o zachránění desetitisíců rodin dělnických od hladu, je nepřípustno a s hlediska morálního, ba i státního, nebezpečno.

Ohrožení celé zemědělské výroby, nezaměstnanost a bída dělnictva jsou zjevy tak vážné a smutné, že slavný senát musí učiniti vše, aby se mu dostalo záruky, že obnosu 150 mil. Kč bude použito bez nejmenší stopy každého stranického vlivu. Povoleným obnosem musí tedy vláda hojiti rány nejbolestnější a bude zkouškou její hospodářské prozíravosti, zda dovede tyto rány hojiti účelně, to jest produktivně. Hlavním problémem je, zda vláda spokojí se léčením následků krise, či zda bude odstraňovati příčiny krise. Budou-li se léčiti jen následky krise - a tu asi v první řadě půjde o nezaměstnanost a deficity kolektivního podnikání - bude se pokračovati v éře neproduktivních výdajů a celá akce skončí neúspěchem.

Zkušenosti mluví co nejdůrazněji pro to, aby žádaných 150 mil. Kč bylo využito účelně, aby za tento obnos opatřovaly se nové hospodářské hodnoty.

Přihlížeje k situaci zemědělství a venkova vůbec, musím prohlásiti, že na venkově mohl by býti třebas daleko čilejší ruch stavební, kdyby výkladem zákona o podpoře stavebního ruchu ministerstvem sociální péče bylo možno dosíci úrokového příspěvku též i jiným méně zámožným vrstvám, než jen dělnictvu. Dnes je stav takový, že náš domkář a zemědělec platí v podobě daní na zúrokování dluhů, váznoucích na majetku lidí poměrně zámožných, což jest úkaz velmi nezdravý.

Doporučuji odstranění tohoto neudržitelného stavu jak v zájmu sociálně slabších tříd našeho venkova, tak ve jménu hospodářské spravedlnosti. Oživení stavebního ruchu na venkově bude míti nejen blahodárný vliv na zaměstnanost dělnictva stavebního, nýbrž i na zaměstnanost mnohých živností a na zvýšení konsumu výrobků průmyslu stavebního.

Toto mimořádné opatření na zmírnění hospodářské krise nesmí býti posledním článkem opatření, nýbrž spíše článkem prvním, jemuž v době co nejkratší musí následovati opatření další. Stát jistě nemá v moci, aby dobu světové krise změnil v rámci svých hranic na dobu kvetoucí prosperity, avšak může svými opatřeními chrániti své občany před důsledky nejtíživějšími. Pro venkov to znamená, že stát nemá moci uchrániti dnes našeho zemědělce před zadlužením, ale je povinností státu, aby pečoval o snesitelnost zadlužení, čili o snížení míry úrokové.

Zlevnění úvěru samo o sobě vykoná pro hospodářský život více, než celý zákon, o němž dnes jednáme.

Doufám, že vláda s veškerou rozhodností nastoupí cestu šetrnosti, pokud jde o neproduktivní vydání, a to zejména v oboru representace, a že co nejdříve provede zhospodárnění veřejné správy v tom stupni, aby získané úspory umožnily jí účinné čelení hospodářské krisi bez použití mimořádných úvěrů.

Je to možné a záleží to od poctivého odhodlání vlády, zda se tak stane. Při všech těchto akcích najde zajisté vláda republiky v zákonodárných sborech plné podpory, poněvadž snahou nás všech je, aby československý stát byl zemí trvalé hospodářské prosperity a ne živořícím útvarem stranicko-politických zájmů.

Lid zemědělský, vedený ideou národní pospolitosti a věřící v demokracii, poskytne vládě všechnu mravní oporu při akcích, sledujících spravedlivé vyřešení hospodářských obtíží přítomné doby.

Zlevnění úvěru, odpovídající snížení daně obratové, a spravedlivé zjištění příjmů, podrobených dani důchodové, musí býti první etapou ve zlepšovacím procesu. Zdá se, že bude nutno podpořiti akci pro udržení osevu cukrovky a pomoci těžce postiženým chmelařům, zelinářům a lnářům.

Aniž bych šel do podrobností těchto životních otázek pro naše národní hospodářství, aspoň stručně chci říci: Jen plný provoz průmyslových podniků může definitivně odstraniti nezaměstnanost. Plná zaměstnanost průmyslu je pak možná jen při posílení domácího konsumu a při stoupajícím vývozu. Pro tyto skutečnosti musí míti a zajisté má porozumění i zemědělství. Průmysl musí si pak uvědomiti, že zemědělský lid jest jednou z nejpočetnějších a v některých případech, jako u umělých hnojiv, hospodářských strojů a četných jiných předmětů spotřeby, jedinou vrstvou konsumentskou, a proto prosperita průmyslu jako celku při současném zbídačení vrstev zemědělských je nemyslitelna. Proniknutí tohoto poznání do naší hospodářské politiky, uplatňované především v obchodních mezistátních smlouvách, bude základem velkorysého a plodného řešení současné hospodářské krise.

S tohoto hlediska nutno právě projednávanou předlohu považovati jen jaksi za částečné léčení aneb za injekci, která sama o sobě nemůže přivoditi dokonalé ozdravění churavícího organismu hospodářského života státu.

Ke konci této své poznámky rád bych řekl, že zvláště těžké postavení má za dnešního stavu pan ministr zemědělství, a je velmi litovati, že ministr zemědělství nemůže zásluhou svých předchůdců počítati s většími prostředky finančními pro zmírnění krise v zemědělství, a to proto, že svého času stamilionový fond pro opatření umělých hnojiv byl vyčerpán nedosti účelně a dozajista hodně předčasně.

Pan ministr zemědělství musí proto hledati jiné cesty, když se mu nedostává hotových prostředků finančních, aby československé zemědělství mohlo lépe krisi čeliti a rány krisí způsobené rychleji zhojiti, a touto cestou nemůže býti po mém soudu nic jiného, než soustředění odborových snah, práce a činnosti svépomocné v rámci odborové zemědělské korporace s členstvím povinným a vlastními příjmy, kterážto korporace, ať již pod názvem zemědělských komor, či společenstev by nahradila nynější nedostatečnou funkci zemědělských rad.

Doufám, že povoleného obnosu bude použito tak, aby nikdo nebyl v pochybnostech, že se ho použije účelně a tak, aby parlament mohl býti kdykoliv informován o jeho použití. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. dr Kovalik. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! K návrhu zákona o 150 mil. úveru v mene našej strany poznamenávam následovne: Vo vládnom prehlásení terajšej koalície bolo povedané, že vláda bude dvíhať Slovensko v hospodárskom, sociálnom a kultúrnom ohľade na tú úroveň, na ktorej úrovni stoja zeme České a Moravské. Slovenský národ a slovenská krajina majú také fyzické a morálne hodnoty, že ku dvíhaniu úrovne sociálnej, politickej a kultúrnej potreboval by národ len spravodlivosti aby sa mu dostávalo v každom ohľade, čo mu vo štáte patrí. Na investiciách, dodávkach a rozdeľovanie fondov je i prítomných 150 mil., aby sa Slováci vo svojej krajine uplatňovali na celej čiare, aby inteligenti ani roľníci a remeselníci a robotníci nemuseli vyvandrovať. To Slovensko by sa v republike vyvinovalo svojmi vlastnými silami, čo i nie elektrickou rýchlosťou, ale dostatočne, keby sa mu správne dostávalo, čo mu patrí a keby bola spolupráca všetkých slovenských poslancov a senátorov.

Podľa spravodlivosti by sa malo dostávať Slovensku 20% na investíciách a dodávkach (Hlas: 22%!), áno, 22%, a nedostáva sa mu ani 4%. Na školstvo by malo dostať 22% a nedostáva sa mu ani poloviny. Aj pre upotrebenie 150 mil. Kč úveru žiadame spravodlivosť voči Slovensku. Tieto miliony majú byť pre slovenských drobných roľníkov, ale nie pre zbytkárov upotrebené, pre slovenských remeselníkov a robotníkov a majú byť prevádzané núdzové práce na Slovensku, to všecko v takej kvote, ako Slovensku patrí a nie aby sa len kosti hádzaly Slovensku. Či bude i tento 150 mil. Kč úver spravodlive používaný pre Slovensko, pochybujeme preto, lebo vo vládnom návrhu je záväzok vlády len pre zúčtovanie v záverečných účtoch, ako to hovorí § 3: Výdaje, učinené na vrub tohoto úveru budou vyúčtovány v státním závěrečném účtu toho kterého roku.

My ale žiadame rozhodne postavenie parlamentnej komisie pre kontrolu používania 150 mil. Kč úveru; toto verejné súčtovanie parlamentu je v štáte parlamentárnom tak samozrejmé, že by sa nejaká komisia ani nemusela žiadať. Tu musíme ale konštatovať tú veľmi poľutovania hodnú vec - i činitelia vládnych strán pozastavili sa nad tým - že vládny návrh zákona nestojí o záväznosť verejného účtovania. Títo činitelia vládnych strán požadujú vo svojich rečiach odpovednosť verejného súčtovania a záväznosť diať sa majúceho verejného súčtovania, na čo ale vláda nepristáva a tí vládni činitelia predsa odhlasujú ten zákon tak, ako je. To nie je opravdivý parlamentarizmus, to je nedôstojná hra s parlamentarizmom. Bo uznávam zákon za dobrý a vtedy ho odhlasujem, bo uznávam zákon za nedostatočný a vtedy ho neodhlasujem, ako to robí anglický, francúzsky a iný parlamentarizmus. Ale uznávať zákon za nedostatočný, tedy chybný a predsa ho odhlasovať - pýtam sa vládnych strán, alebo činiteľov týchto strán: Je to správné parlamentárné pokračovanie?

Keby ti vládní činitelia povedali vláde, že jestliže nebude v zákon ten potrebný dodatok pojatý, že oni zákon neodhlasujú, som presvedčený, že vláda pod tlakom tej oprávnenej požiadavky by v zákon dala, čo tam má byť. Poneváč však vláda vie, že u vládnych strán, alebo ich činiateľov tá nespokojnosť a tie požiadavky sú len fiktivné, len pro foro externo, vláde ani nenapadne požiadavok splniť a zákon doplniť. Takéto parlamentarizovanie niektorých činiteľov nezodpovedá duchu opravdového parlamentarizmu.

Uvádzam tu ešte jedon k tomuto celkom analogický príklad z najnovšej doby, ktorý sa týka specielne Slovákov a Slovenska. Vláda sľúbila zdvíhať úroveň Slovenska na úroveň Čiech a Moravy. V Čechách je jedna česká a jedna nemecká technika, na Morave jedna česká a jedna nemecká technika, na Slovensku žiadna. Slovenská technika je specielne pre Slovensko nevyhnuteľne potrebná z dôvodov aj hospodárskych vyškoliť slovenských zememeričov pre úpravu katastru pozemkových kníh, ktoré sú vo veľkom chaose, takže roľníci nemôžu dostávať úveru, poneváč v pozemkových knihách nie je správne uvedený ich majetok atď., ktorá úprava katastru pre Slovensko je prepotrebná tak ako každodenný chlieb, Ďalej je potreba vyškoliť Slovenské inženierstvo pre pozdvihnutie priemyslu, obchodu a podnikateľstva na Slovensku, čo je potrebné pre zmiernenie krize, pre zamedzenie vysťahovalectva zo Slovenska.

Ako že zdvihá vláda túto úroveň Slovenska? Do rozpočtu nedá ani len tú zememeričskú školu, ako počiatok slovenskej techniky.

Pôjdeme dalej: Vládné strany sa na Slovensku bijú v prsá a sľubujú svojim voličom, že žiadajú a že budú hlasovať za slovenskú techniku. Ba rečnili tu v senáte, že zememeričská škola pre Slovensko je potrebná, dokazujúc to do tej miery, že ak nebude mať Slovensko zememeričskú školu, nebudú katastry v poriadku, čo robí pre Slovensko ohromné škody.

Bol som v bývalej župe trenčianskej, kde roľníctvo svoje presvedčenie jednohlasne volalo: Nepotrebujeme ani kommasácie, ale žiadame o úpravu katastru, a to hneď!

Tiež vládne strany na Slovensku sa bijú v prsá, že slovenská technika je potrebná a že stoja za ňou. Keď ale v rozpočte na r. 1931 niet položky pre slovenskú techniku, oni predsa odhlasujú rozpočet. Teraz pýtam sa: čo je to? Je to opravdu parlamentarizmus? (Sen. Šelmec: Nikdo nepremluvil, že nebude hlasovať! To povedali celkom iní ľudia!) Ale tu povedám, že vzdor tomu činitelia vládnych strán na Slovensku uznávajú potrebu slovenskej techniky a keď majú faktmi, skutky dokázať, odstupujú a nekonajú tu svoju parlamentárnu povinnosť. Konáme ju a budeme konať. Však ďalej to ešte odôvodním.

Teraz jedna, Hlinkova slovenská ľudová strana je konsekventná a keď v rozpočte zákona niet položky pre slovenskú techniku, ktorú slovenská ľudová strana už niekoľko rokov považuje z hospodárskych dôvodov za nezbytnú a potrebnú, tak rozpočet neodhlasuje. To je konzekventné parlamentárné chovanie sa. A zasa prejavujem: Som presvedčený, keby tie vládné strany a ich činitelia boli energicky naliehali na vládu a ministerstvo školstva, že by tá slovenská technika bola. Ale oni nepoložili za podmienku odhlasovania rozpočtu slovenskú techniku a vláda vidúc, že tým na Slovensku vedeným rečiam nemusí prikladať váhu, ani jej neprišlo na um položku pre slovenskú techniku do rozpočtu vziať. A ja terak tu pred Národným shromaždením povedám, že tá slovenská technika predsa bude, lebo byť musí. To povedal i profesor brnenskej techniky, Urzíny, Slovák, ktorý povedal toto: keby všetky strany na Slovensku žiadaly túto techniku, tak by už bola. Ba čo viac: postavenie slovenskej techniky bolo už, myslím, r. 1922 v ministerskej rade rozhodnuté. Ale doposiaľ nebola prevedená.

Z týchto mojich dôvodov toto som chcel konštatovať, že keby sa zasadily vládne strany a ich činitelia za tú či za tú vec u vlády, tak by sa to aj previesť dalo. V parlamente sa hovorí: to a to je chybné, to je potrebné. Aj u nás na Slovensku sa hovorí: to je chybné, to je potrebné, za to my sme, ale keď príjde potom ku skutku, keď príde k tomu hlasovaniu, a odhlasovaniu rozpočtu, vtedy ten parlamentarizmus sa neuplatní. (Sen. Šelmec: Stranícka disciplina i vás viaže, pane kolega! - Nemôžete nič robiť proti svojej strane!) Ale vtedy nech nesľubujú, že budú za to, keď potom nie sú za to. My keď niečo sľubujeme, tak to konzekventne držíme a pracujeme za to. (Sen. Šelmec: My tiež pracujeme za ňu!) Ja hovorím, že tá slovenská technika bude, lebo byť musí. (Sen. Šelmec: Bude, musí byť!)

Žiadam verejne tu pred senátom Národného shromaždenia, aby z tých 150 mil. bolo na založenie zememeričskej školy ako začátku slovenskej techniky upotrebené 5 mil. Kč, načo sme podali aj rezolučný návrh, ktorý dovolím si tu predčítať. (Sen. Šelmec: Ale ráčte dovoliť, pane kolega, naši chudobní roľníci sú teraz pod exekúciou, ti potrebujú pomoc z týchto 150 mil.!)

(Čte:) "Vláda sa vyzýva, aby zo 150 mil. mimoriadneho úveru . . . (Kontroverse mezi sen. Ďurčanským a Šelmecem.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid! - Pán sen. Ďurčanský nemá slovo.

Sen. dr Kovalik (pokračuje): . . . na zmiernenie hospodárskej krízy bolo použité 5 (päť) milionov na sriadenie a postavenie slovenskej zememeričskej školy ako počiatku slovenskej techniky cieľom pozdvihnutia hospodárskych pomerov na Slovensku.

Odôvodnenie: Mimoriadny úver 150 miliónov Kč má slúžiť na zmierňovanie následkov terajšej hospodárskej krízy. Poneváč na Slovensku je kataster neusporiadaný a v takom chaose, že tento stav zapríčiňuje stálé sťažnosti nášho slovenského roľníctva a zapríčiňuje poľnohospodárstvu ohromné škody a tak je pre nemožnosť racionálneho hospodárenia tiež jednou príčinou hospodárskej krízy, preto je potrebné bezodkladne vyškolenie slovenských zememeričských síl, čo sa docieli postavením a sriadením slovenskej zememeričskej školy, ako počiatku slovenskej techniky; slovenskí zememeriči, ktorých je potreba niekoľko sto, by úpravou katastru na Slovensku prispeli ku zlepšeniu a pozdvihnutiu racionálneho poľnohospodárstva a tým ku zmierneniu hospodárskej krízy; budovaním zememeričskej školy by sa dala práca slovenským staviteľom, podnikateľom, remeselníkom, robotníkom a obchodníkom so stavebným materiálom, ktorá práca je tiež čiastkou zmiernenia hospodárskej krízy a tak tých na tento cieľ použitých päť milionov úplne zodpovedá intenciám a cieľom 150milionového úveru."

Však uvidíme, či dá, či nedá, ale toto je náš rezolučný návrh. V tejto škole môžou sa učiť synovia slovenských roľníkov, tých 5 milionov bude tedy na pomoc roľníctvu a stavbu zememeričskej školy ako počiatok techniky. Nech sa považuje týchto 5 milionov daných na núdzové práce, lebo stavba je tiež pomáhanie a zmiernenie zemedelskej kríze, a to na takú prácu, ktorá donesie dobré úroky. Tedy koreň je spolupráca poslancov a senátorov zo Slovenska a na tejto spolupráci poslancov a senátorov zo Slovenska cieľom zlepšenia hospodárskej krize, cieľom zlepšenia sociálnych a hospodárskych pomerov na Slovensku, cieľom zabezpečenia najvitálnejších požiadaviek, aby všetci mali každodenný chlieb na stole, svolal poradu vodca slovenskej ľudovej strany Andrej Hlinka poslancov a senátorov zo Slovenska.

Ale odpoveď týchto poslancov a senátorov bola, že oni sami budou sanovať pomery. No vidíme, ako sú tie pomery sanované. Pomery na Slovensku sanovat dajú sa len spoločnou, premyslenou, intenzivnou prácou slovenských poslancov a senátorov, ktorí by mali predložiť požiadavky vláde, a som presvedčený, keby všetci poslanci a senátori zo Slovenska podali vláde žiadosť, ako sa to v niektorých prípadech stalo, na pr. keď sa žiadala železnica Červená Skala-Margencany, tam všetci vystúpili jednotne a dlho trvel odpor pre túto prácu, však to je tiež tak zv. núdzová práca, ale je tej železnice treba pre štát, vzdor tomu, že dlho trval odpor proti stavbe tejto železnice, veď to trvalo 5-6 rokov, predsa len keď bolo jednotné vystúpenie všetkých poslancov a senátorov zo Slovenska, vláda povolila a predsa prišlo ku stavbe. Keď hovorí sa, že Praha by sa bála tejto spolupráce, ale ani Praha, ani slovenskí poslanci a senátori nemajú sa báť spolupráce Slovákov, lebo každý organizmus je vtedy zdravý a silný, keď všetky časti toho organizmu sú zdravé a silné. Štát je tiež organizmus, preto musia byť jeho časti zdravé a silné. I Slovensko musí byť zdravé a silné, Slovensko heslem divide et impera roztrhovať a soslabiť, to není štátna politika, lebo keď soslabí sa Slovensko hospodársky a sociálne, tým bude sama republika trpeť. Slovensko treba posilniť a Praha by nemala hatiť spoluprácu všetkých slovenských poslancov a senátorov, lebo to je nielen pre Slovensko dobré, ale to je dobré aj pre republiku. Takým konsolidovaním pomerov na Slovensku by získala republika svoje dobré meno zasa v cudzine a obzvlášť v Maďarsku, lebo Maďari sa tešia rozháranosti slovenskej. To je vážná vec, to si má vláda veľmi upovedomiť odobrať chúťky Maďarom nielen na opravu hraníc, ale odobrať chúťky aj na celé Slovensko, čo už tak rečeno netajene prezradzujú faktori Maďarov, aj sám Bethlen a iní, že im nestačí len oprava hraníc, oni majú ďaľšie ciele, čo ani neutajujú. Tedy odobrať takéto chúťky by bol najlepší prostriedok a intenzívná spolupráca všetkých slovenských poslancov a senátorov. Tomu Praha by sa mala len tešiť a nie to hatiť. Na hraniciach Slovenska nesmazateľnými literami má stáť a stojí súsedom našim to "Vzdajte sa všetkej nadeje". Škodlivá politika je tá divide et impera! To som už teda povedal.