Tedy tej spolupráce slovenských poslancov a senátorov za účel malo by ustálenie položiek pre Slovensko na nasledujúcí rok a kontrolu, či sa v minulom rozpočte pre Slovensko ustálené položky upotrebily. Spolupráca bude mať za účel vymáhanie Slovensku v zodpovednej kvote patriacich investicií, štátnych dodávok a fondov. Návrhami zákonov pracovať na zlepšení hospodárskych, sociálnych, kulturnych, administrativných pomerov na Slovensku. Návrhami zákonov zlepšovať stav roľníctva malého a veľkého priemyslu, obchodníctva a robotníctva, úradníctva slovenského. Úkolom tejto spolupráce by malo byť aj odalkoholizovanie Slovenska ako jednej vážnej príčiny zchudobnenia, morálného a finančného úpadku ľudu. (Sen. Kindl: Kdyby na tom stát nevydělával! Na tom vydělává ohromné miliony!) Vydelává hrozné miliony na alkohole, ale nevydeláva ich, poneváč si škodí, týmto poplatnictvo činí platenia dane neschopným. Kto vydáva na alkoholizmus peniaze, nemôže platiť dane, tedy to je mylná mienka, že by odalkoholizovaním štát sám seba poškodzoval, naopak jestli toto poplatníctvo bude fyzicky, morálne i finančne silnejšie - a ono bude, keď bude odalkoholizované - tedy to bude aj na osoh štátu.

Hneď pri prevrate sa začala akcia všetkých poslancov slovenských za odalkoholizovanie Slovenska, moja maličkosť bola vtedy referentom tejto veci v parlamente, už bolo badať aj dobré následky tejto akcie, ktorá žialbohu zasekla a od tých čias narástlo krčiem až hrôza, v mestách 50-100 krčiem, v dedinách 5-10 krčiem. Alkoholizovanie sa podporuje shora i zdola na škodu ľudu a štátu. Úkolom tejto spolupráce má byť aj zamedzenie úžasného vysťahovalectva zo Slovenska a poskytovanie prác nezamestnaným. Úkolom tejto spolupráce má byť aj kontrola spravodlivého upotrebenia týchto 150 mil. úveru.

Obchodná smluva s Maďarskom môže byť len taká, ktorá nepoškodzuje obzvlášte naše slovenské roľníctvo. Slovensko produkuje toľko a tak výbornej pšenice, jačmeňa, žita a tak výbornej múky, že nepotrebujeme maďarskej pšenice. Múka zo slovenskej pšenice je výborná a súca na to najjemnejšie pečivo. Spotrebujme tedy našu poľnohospodársku výrobu, buďme si samostační, kupujme od našej priemyslovej výroby, od našich obchodníkov na priemysle slovenskej výroby a bude v mnohom pomožené hospodárskej krízy. V prítomnom návrhu zákona obsažených 150 mil. Kč úveru má byť upotrebené v zodpovedajúcej kvôte pre Slovensko na zmiernenie hospodárskej kríze. Tu musím spomenúť žilinskú úvernú banku, ktorá padla a ktorým padnutím ten najchudobnejší ľud Oravy, Hor. Trenčianska, Liptova a Turca je ohromne poškodený. Tam by sa malo pomáhať tým vkladateľom, ktorí svoje ťažko vyrobené peniaze, za mnoho rokov usporené peniaze, vložily do banky a padli. Ale na túto pomoc nemá vláda peňazí! (Sen. Kindl: Krade se tam v bankách jako tady? - Výkřik sen. Zimáka.) Ja sa čudujem pánu kolegovi, že on takto sám seba postaví ako o veciach úplne nevedomého človeka. Veď nie Hlinkova banka padla, ale tá banka bola v druhých rukách a Hlinka ju sanoval. No tak, pane kolego, tak čo vy celkom opačne ukazujete veci?

Spolupráca slovenských poslancov a senátorov má mať za účel i kontrolu spravodlivého upotrebenia týchto 150 mil. úveru pre Slovensko a poneváč nevidíme v návrhu zákona zabezpečenú kontrolu parlamentnú žiadaným predbežným, podrobným, aspoň ¹/₄ročným verejným vyúčtovaním v oboch komorách Národného shromaždenia, preto hlasovania zúčastniť sa nemôžem.

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Modráček. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Modráček: Ctěné shromáždění! V rozpočtové debatě, kterou jsme včera vykonali, bylo mnoho mluveno o nynější hospodářské krisi. Je to pochopitelné. Přesto, že řečníci, jak se samo sebou rozumí, dívali se na věc se svého stranického hlediska, přece jen vynikla zde i z této debaty ona dvě hlediska na nynější krisi, jimiž se zabývají národohospodáři v celém světě. Jsou to hlediska, z nichž jedno dívá se na nynější krisi jako na výsledek nadvýroby, druhé pak jako na krisi cenovou, snad konkretněji krisi valutární. Také náš finanční ministr dr Engliš vyslovil se o nynější krisi jako o krisi cenové. O tom není pochyby, že obě hlediska dají se mezi sebou srovnati. Mohou býti zastávány podle toho, jak na věc hledíme. Nadprodukce jest a byla v celém světě, o tom nemůže býti pochyby. Příčiny jsou taktéž známé: ohromný rozmach technických prostředků, racionalisace do krajnosti provedená v průmyslu a v zemědělství, rozšíření osevní plochy takřka ve všech dílech světových a při tom několik let úrody. Všechny tyto momenty působily, že jsme se ocitli po letech poválečného nedostatku v nadbytku řady spotřebních prostředků.

Několika názornými číslicemi objasňuje tento hospodářský rozmach memorandum sekretariátu Společnosti národů o výrobě a obchodu v letech 1923 až 1929, z něhož vyjímám těchto několik málo čísel.

R. 1926, praví se v memorandu, vzrostlo oproti r. 1913 obyvatelstvo světa asi o 10%, kdežto světová výroba plodin a surovin vzrostla přibližně o 25% a světový obchod asi o 24%. Od r. 1927 do r. 1929 nový vzestup: obyvatelstvo vzrostlo o 2% a výroba plodin a surovin o 8%, světový obchod o 11%.

Memorandum připomíná, že vzrůst produkce plodin podporovaly neobyčejně bohaté žně r. 1928. Produkce průmyslová v jednotlivých oborech předstihla ještě vzrůst produkce obilnin a surovin. Na tomto vzestupu produkce participují všechny díly světové, nejen Evropa, i severní a jižní Amerika, Afrika, Asie.

V těchto číslech je opominuto pouze, že rozvoj produkce tu ilustrovaný byl jednostranný. Ne ve všech oborech hospodářských produkce stoupala stejnoměrně. Víme, že byly to hlavně velké průmysly, v nichž byly investovány ohromné kapitály, jež byly po válce k disposici nebo byly znovu vyzískány, v nichž spekulace nacházela co největší zisky, kdežto zanedbány byly hospodářské obory, jež vyžadovaly taktéž intensivní hospodářské činnosti, která v nich nenastala proto, poněvadž nutné kapitály byly pohlceny jednostrannými investicemi. Jmenuji na příklad, že takřka ve všech státech je stále ještě nedostatek bytů, že všude se zápasí s nedostatkem kapitálu stavebního a hypotečního a že vlastně právě tento obor spotřeby národní zůstává, pokud se týče produkce, značně za vzrůstem obyvatelstva. Ale to jen mimochodem.

Není pochyby, že je možno dívati se na tuto krisi jako na krisi produkční, jako na krisi z nadprodukce. Ale my máme plné právo dívati se na ni též jako na krisi cenovou. Patříme-li totiž na nynější krisi hospodářskou jako na jeden z článků hospodářských procesů poválečných, můžeme říci plným právem, že nynější krise je druhý veliký jev krise deflační, již jsme prožili před několika lety a s námi i jiné mnohé státy. Jako v letech 1923 až 1925 i nyní jsme svědky velikého spádu cen, jež vyšinuly se v letech poválečných vysoko nad pokles valuty. Nadvýroba, která nynější krisi způsobila, je v podstatě jen hybnou silou procesu cenového, jenž gravituje k obnovení porušené rovnováhy s hodnotou valuty, určenou zlatem. V tomto smyslu uznávám, že nynější krise je krisí cenovou. Naše valuta, jak víme, vykazuje již po řadu let pevný index oproti zlaté koruně okrouhle 6¹/₂. Srovnáme-li s tímto indexem průměrný index velkoobchodních cen r. 1928, vidíme, že byl 9.93, jinými slovy, označíme-li index zlata čís. 100, byl průměrný index velkoobchodních cen 139.9, tedy skoro o 40% vyšší. V tomto nepoměru obou indexů zříme názorně, jak cenový proces po válce vyšinul se ze svých předválečných kolejí, čili správněji, jak ještě r. 1928 po předchozí deflační krisi a přes neobyčejný technický pokrok byl cenový index v rozporu s přirozenou valutární základnou.

Ohromný pokles kursů standardních akcií téměř na všech bursách Evropy i v Americe (skoro o 45%), dokazuje, že dnešní krise není jen přechodnou krisí cenovou, jako byly krise předválečné, nýbrž že je to vyrovnávací proces cenový, který se všeobecně cítí. Při té příležitosti nemohu opominouti, abych se nezmínil o zajímavé přednášce, kterou měl tyto dny dr Robert Eisler z Paříže v Uranii. Dr Eisler má za to, že poválečné krise jsou důsledkem vzrůstajícího nedostatku či vzrůstající potřeby zlata, jelikož nynější těžba zlata zdaleka nestačí. Zlato se zdražuje a rozrušuje takto a ničí vytvořené cenové niveau. Navrhuje proto, aby měna se odpoutala od zlata a vytvářily se ideální peníze, odpovídající skutečným tržním poměrům, jinými slovy, aby vytvořena byla měna indexní, pohyblivá, přizpůsobující se cenovému indexu zboží.

Několik slov k této myšlence. Myšlenka tato je velmi těžko proveditelná a jak správně bylo již při této přednášce uvedeno, byla by to vlastně jakási plánovitá inflace. Dr Eisler zapomíná na to, že poválečný cenový proces se nevyšinul jen z rovnováhy se zlatým standardem, nýbrž že i mezi cenovými indexy jednotlivých odvětví hospodářských nastala anarchie, že i zde byla porušena hluboko rovnováha předválečná. Vidíme to nejlépe na tom, jak nízko byl a ještě dosud jest index plodin zemědělských vůči indexu průmyslových produktů.

Ještě letos v listopadu činí u nás index zemědělských plodin 646, ale index surovin a tovarů průmyslu 936, tedy ohromný nepoměr vůči době předválečné. Indexní peníze, jež navrhuje Eisler, by na tomto nepoměru, na této porušené rovnováze mezi jednotlivými odvětvími nezměnily nic, než že by se snažily učinit tento nepoměr trvalým. Tím by se však krise cenová, již prožíváme v době poválečné, jen prodlužovala. Má-li nastati normální hospodářský vývoj, musí nevyhnutelně ceny všech různých odvětví hospodářských přijíti nejen do rovnováhy se zlatým standardem, nýbrž i samy mezi sebou, a to nemůže dokázati žádná měna, tím méně měna umělá.

To uvádím jen na osvětlení nynější hospodářské krise. Osvětlení to přes to, že je teoretické, je nicméně velmi důležité, abychom si ujasnili, jak by bylo možno pracovati k usměrňování tohoto procesu.

My si předně nemůžeme přáti, aby už teď nastalo přizpůsobení indexu cenového ke zlatému standardu. To by znamenalo takový spád cen, že by to vyvolalo ohromné katastrofy. Znamenalo by to znehodnocení investicí, které po léta byly dělány v průmyslu, konečně i také v zemědělství a ve všech oborech hospodářských. Znamenalo by to nevyhnutelně ohromnou nezaměstnanost, znamenalo by to náhlý spád všech platů, zejména mezd, byla by to, jak pravím, prostě všeobecná katastrofa finanční.

Tato krise je přechodná, o tom není pochyby, a snad se tu již blížíme jejímu vyvrcholení nebo jsme již na cestě k jejímu zmírňování. Aspoň to vidíme na tom, že sklady zboží se pomalu vyprazdňují. Náš vývoz přes to, že klesl, je poměrně větší než dovoz; dovoz klesl podstatně více než náš vývoz. Je to důkaz, že se vyprazdňují skutečně naše sklady. Totéž se pozoruje v Německu. A není pochyby, že to bude znamenati dříve nebo později obnovení průmyslové aktivity. Po mém soudu těžko však půjdou ceny příliš nahoru. Mám dojem, že tato krise již trvale sníží aspoň o něco úroveň cenovou, jako ji snížila první deflační krise. Proces vyrovnávací, jímž se mají ceny konečně přiblížiti své zdravé základně, bude potom trvati ještě delší dobu. Naší povinností je, pochopiti tento problém a snažiti se, pokud je to v naší moci, napomáhati v našem hospodářském životě tomu, aby tento proces se dál organicky, plánovitě, normálně a bez velkých otřesů.

Nebezpečí, že by tento proces mohl býti i příště provázen nežádoucími otřesy, způsobuje řada překážek a momentů, jež je potřebí odstraniti nebo odbourávati. Ozdravovací proces cenový po válce zdržuje předně vysoká celní ochrana, jež se staví v cestu pravidelné mezinárodní směně statků. Dnes prožíváme celní a obchodní konflikt, o kterém se dnes nemohu šířit, protože mám jisté ohledy. Nesmíme dávati zbraň do ruky sousedu, s nímž jsme v konfliktu, ale řekneme si snad za krátkou dobu, až se věci urovnají, zda jsme si počínali v této věci správně, čili nic. Myslím, že co nevidět bude konflikt mezi námi a Maďarskem urovnán, že ustoupí stavu smluvnímu, poněvadž i Maďarsko má na tom zájem, a poslední řeč Bethlenova ukazuje, že ta tvrdost maďarské vlády se již hodně změkčila. Ale, jak pravím, nechci v této věci pronášeti kritická slova, nechám si posudek o tom, až bude příhodnější chvíle. Není pochyby, že šílená snaha stavět a stavět čím dále tím vyšší hradby celní a různé překážky mezinárodnímu obchodu vraždí konec konců hospodářský život všech národů a zemí a zadržuje, jak pravím, přirozený proces cenový. Dokud tento stav potrvá, nemůžeme říci, že jsme se vrátili do normálních hospodářských poměrů.

Druhým rušivým momentem v tomto vyrovnávacím cenovém procesu, jak jsem to nazval, jsou stoupající veřejná břemena, která se přenášejí do režie podnikové, do cen a pak jest ovšem velmi těžko a bez otřesů přizpůsobovati ceny té přirozené úrovni, na niž nevyhnutelně musí se sestoupiti.

Dalším rušivým momentem jsou monopoly a kartely, které zvyšují umělým způsobem ceny surovin, jež se opět přenášejí do nákladů výrobních a cen hotových výrobků a opět ruší přirozený sestupný proces cenový. V Německu byl zřízen zvláštní výbor, který měl za úkol vyšetřovati krisi v železářském průmyslu. Ten konstatuje na základě obsáhlého materiálu, že je v tom jistý klam, když se myslí, že nadvýroba v železářském průmyslu byla způsobena racionalisací, zdokonalením techniky atd.

Tento výbor konstatuje, že ve valné většině případů byly podniky rozšiřovány, aniž při tom byl brán zřetel na technické zdokonalení, jen proto, aby se zvýšila výroba, aby se využilo příznivé konjunktury. Průmysly se zkartelovaly, stanovily čím dále tím vyšší ceny, které zatížily investice ostatních průmyslů, jak praví tento výbor, každým rokem nejméně o 150 mil. marek; tím se zdražily investice průmyslu a tím se zasáhlo velmi rušivě do tržních poměrů, což je jednou z příčin toho, že německý průmysl dnes s takovými ztrátami vstoupil do této krise. Jako zákonodárci musíme dbáti toho, že bude potřebí vůči kartelům a monopolům jakéhokoli druhu zákonodárně zakročiti, aby nestály v cestě zdravému cenovému procesu hospodářskému. (Předsednictví převzal místopředseda Luksch.)

Další rušivý moment je ve spekulaci činžovní. My se divíme tomu, proč detailní ceny nenásledují poklesu cen velkoobchodních, proč dokonce v jednotlivých oborech detailní ceny zůstávají na staré výši, ač ceny velkoobchodní podstatně klesly. Když se však jde do podstaty věci, přijde se na to, že veřejná břemena zůstala stejná, že se nesnížily ceny pro detailní obchod a že činže se zvýšily přímo enormně. Činže mnohého detailisty za krám a byt činí dnes tolik, jako dříve celá jeho tržba. Zrovna tak je tomu i pokud se týče platů atd. Jich pokles by ovšem způsobil katastrofu, kdyby měla potrvati nynější tendence, směřující ke stálému zvyšování činže, která pohlcuje, zvláště v novostavbách, dnes jednu třetinu i více platu zaměstnance. Zde máme také velmi vážný rušivý moment, který se staví v cestu zdravému vývoji národohospodářskému a který je potřebí potírati.

Přicházím zde opět - jak se tomu říká - k tomu svému koníčku, k lichvě se stavebními místy, s pozemky. Ať se díváme na krisi bytovou, na ty enormně vysoké činže z krámů a bytů v novostavbách s toho či onoho hlediska, vždy přijdeme při podrobnějším a důkladnějším přemýšlení o věci k tomu, že hlavní příčinou tohoto zdražování je pozemková lichva.

Nebudu zde uváděti opět příklady, které jsem uvedl již několikráte, že dnes máme v Praze ceny pozemků dvacetkráte vyšší než před válkou, ačkoli naše valuta znehodnotila se pouze 6¹/₂krát. Je-li index zemědělských plodin dnes na tomtéž niveau jako index valuty, jestliže index průmyslový přes to, že je příliš vysoký, činí 9, jest index stavebních míst nepoměrně vyšší, 15-20. Dá zdravý rozum, je-li předražen tak důležitý hospodářský i spotřební prostředek, jako jsou stavební pozemky, na nichž se stavějí byty, dílny a krámy, že to musí velmi nepříznivě působiti ve výrobě a v cenách. Zde je nutně potřebí učiniti nápravu již také s toho důvodu, aby zabránilo se katastrofálnímu znehodnocení nemovitostí, neboť není možno jejich ceny udržeti ve všeobecném cenovém poklesu a ponecháme-li spekulaci řádit, dočkáme se chvíle, kdy poletí ceny nemovitostí strašlivě dolů a budou vražditi nejen majitele, nýbrž také banky a všechny, kteří tam mají úvěr. To je veliké nebezpečí.

Lituji, že v bytové komisi, která byla zřízena při ministerstvu soc. péče, nedošlo v této věci ke kompromisu. Sotva se začalo jednati o zákoně na potírání pozemkové lichvy, ihned se postavili někteří páni proti projednávání, řkouce, že je to problém příliš složitý, že by se musili zeptati svých klubů atd.; zkrátka a dobře, bylo to odstaveno, až to bylo odstaveno úplně. My se však řešení této otázky nevyhneme a musíme na ni dříve nebo později - a nejlépe co nejdříve - velmi rozhodně sáhnouti.

Kdyby dnes byly normální poměry ve stavebním oboru, ani bychom snad hospodářskou krisi necítili, kromě toho, že by byla krise zemědělská - již nepodceňuji - alespoň v městech bychom krisi snad ani nepocítili, poněvadž by bylo dosti práce na stavbách a měly by co dělati živnosti stavební. Takto však vidíte, že nejen průmysl zastavuje své závody, nýbrž i stavební průmysl je úplně ochromen, předně tím, že jsou investovány ohromné kapitály v průmyslových investicích, které dnes leží ladem a se znehodnocují, a za druhé tím, že jsou pozemky příliš drahé, odrážejí od stavby a peněžní ústavy se bojí půjčovati na nemovitosti, poněvadž je to riskantní v době všeobecného poklesu cen, neboť se neví, jak to bude dopadati s cenami nemovitostí, které jsou postaveny na spekulační hodnotě pozemků.

Kdybychom jen řešení otázky bytové vzali řádně do rukou, dnes by bylo práce dosti a nemusili bychom mluviti o tom, že máme 150.000 nebo více nezaměstnaných.

Rozumí se samo sebou, že zákon, o kterém jednáme, krisi neodstraní. Není také z toho důvodu předložen, aby krisi odstranil, nýbrž je předložen z důvodu, aby byly prostředky na zmírnění následků krise. Snad by nám bylo milejší - přiznám, že mně ano - kdyby byla vláda přišla s osnovou zákona, jíž by se povolil úvěr 1500 mil. Kč na stavby nebo jiné produktivní práce, poněvadž by aspoň spousta lidí byla dostala zaměstnání. Taková osnova zákona, nám předložena nebyla, musíme se tedy zabývati touto. Žádný z nás nebyl potěšen její stylisací. Jsem nucen podepsati slova svého přítele dr Macka, který nazval tento zákon zmocňovacím zákonem nejhoršího druhu. Takové zákony nesmějí se často opakovati v našem parlamentárním životě, ty mají svoje odůvodnění jenom v dobách velmi vážných krisí, v dobách válečných nebo v době nějakých převratů atd., v dobách normálních ovšem bychom nemohli připustiti ani projednávání takovéhoto zákona. Ale o tom není pochyby, že i naše doba je velmi vážná. Nevíme, jak ještě krise, ve které se nacházíme, vyvrcholí, do jakých dimensí dospěje, a jak bude zostřena. Musíme býti připraveni na všechno.

Že vláda žádá zmocnění k obnosu tak značnému, vysvětluje se právě tou vážností doby a velikosti krise, v níž se nacházíme.

Dnes po vysvětlení, jež nám dal p. ministr financí za vládu, můžeme se spřáteliti s touto předlohou. Je dnes jisto a víme, k čemu bude sloužiti. Víme, že bude sloužiti k podporám nezaměstnaných, že 4 miliony z tohoto obnosu půjdou ještě na vánoce na podporu dětí nezaměstnaných. Víme, že budou podporovány organisace, podporující nezaměstnané a i nezaměstnaní neorganisovaní, budou z toho podporováni také rolníci a snad i organisace živnostenské atd. To konečně všecko nevíme, jak peníze budou použity, ale já podtrhuji s povděkem a uspokojením, že p. finanční ministr se nám zaručil, že obnosy vydané podle tohoto zákona budou přesně a podrobně vyúčtovány, že parlament bude moci kontrolovati, jak s těmi 150 miliony bylo hospodařeno. (Výkřiky komunistických senátorů.)

My ovšem nejsme tak daleko jako v Rusku, kde mohou vydati dekret, kterým zrušují nezaměstnanost nebo ji přímo zakazují. My takové zázračné zákony ještě dělati nedovedeme. (Sen. Kindl: Dejte dělníkům práci a chléb!) My také nejsme toho mínění, že hladový dělnický lid se nakrmí revolučními frásemi. (Tak jest!) Víme, že, máme-li zmírniti bídu a nezaměstnanost, můžeme to učiniti tím, když bude použito k tomu veřejných prostředků. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Až budou po této krisi dělníci dělati bilanci, jak kdo jim pomáhal a zeptají se vás, co jim řeknete? - Že jste dělali trochu kraválu ve sněmovně. Ale my můžeme prokázati, že jsme zvýšili a prodloužili podpory v nezaměstnání a že jsme hleděli zmírniti bídu rodin dělnických, pokud se dalo. (Potlesk.)

A poněvadž tento zákon směřuje k zmírnění bídy, kterou vyvolává tato krise, budeme pro tento zákon hlasovat. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Köhler.

Sen. Köhler (německy): Dámy a pánové! Během rozpočtové debaty slyšeli jsme od jednotlivých řečníků stížnosti do nouze a bídy a také řečníci, kteří patří k vládním stranám, mluvili ostře o panujících poměrech. Dnes máme před sebou zákon, který má sloužiti k tomu, aby zmírněny byly následky hospodářské krise. Takovýto úmysl bylo by označiti za veskrze chvalitebný, a my němečtí národní socialisté mohli bychom takovýto zákon uvítati s největší radostí, kdybychom měli záruku toho, že se použití německých daňových peněz díti bude podle spravedlivých zásad. Smutné zkušenosti, které jsme my Němci dosud učinili při zadávání státních dodávek, při subvencionování nouzových staveb a pod., činí nás v nejvyšší míře nedůvěřivými. Z mnohých stížností, které nás právě v této příčině docházejí, chci dnes promluviti o odstrkování stavebních živnostníků v městě Lanškroune. V tomto městě zadán byl velký počet veřejných prací, na příklad stavba české školy, skladiště tabákové továrny, činžovní domy pro dělníky tabákové režie, které zadány byly skoro vesměs přespolním stavebním živnostníkům, kteří ovšem zase zaměstnávají přespolní dělníky na místo domácích nezaměstnaných dělníků. Rozhořčení domácích stavebních živnostníků jest již z té příčiny velmi velké, poněvadž odstrčení nutno označiti za zjevné a poněvadž nelze upříti skutečnost, že dodané práce přespolních stavebních živnostníků, pokud jde o svědomité provedení, v mnohém nevyhovují. Také v okresu šumperském, kterýžto okres s Krnovem vykazuje největší počet nezaměstnaných v zemi Moravsko-slezské, nepoužívá se při zadávání veřejných staveb domácích dělníků. Nemůžeme mlčeti k takovýmto poměrům, poněvadž nechceme býti spoluvinni, a žádáme tudíž, aby se zadávání veřejných staveb dálo tak, aby ani němečtí domácí stavební živnostníci ani četní nezaměstnaní němečtí dělníci neměli příčiny ke stížnostem.

Co se týče otázky nezaměstnanosti a hospodářské krise, víme, že politika všech států s výjimkou Francie ovládána je starostí o chléb. Zdá se nám, jakoby světové hospodářství stálo před zhroucením. V Československu však přistupují k přirozeným zjevům nezaměstnanosti ještě četné oběti restrikce německých státních úředníků a zřízenců, dále více nežli 100.000 pracujících lidí, kteří pozemkovou reformou připraveni byli o práci, přístřeší a zaopatření, mezi nimi sta starých lidí, kteří od mnoha měsíců čekají na odbytné ze zaopatřovacího fondu, který utvořen byl za tím účelem pro restringované dělníky a zřízence bývalého velkostatku, a kteří bez vyřízení dále musí hladověti a poukázáni jsou na milost milosrdných lidí. Další rozkouskování lesů, které provedeno bude v nejbližší době, způsobí nové tisíce nezaměstnaných a nerozumná obchodní politika, která se pěstuje od let v tomto státě, připravila již v textilním a sklářském průmyslu statisíce lidí o práci. Podle exposé pana ministra dr Czecha stoupl počet nezaměstnaných ze září do konce listopadu 1930 o 50%, při tom skutečný počet nezaměstnaných a stejně tak dělníků po zkrácenou dobu zaměstnaných vůbec zjištěn není. Pro naše obchodně politické poměry je zajisté příznačným, že na příklad máme obchodní smlouvu s Grónskem, že však stále ještě nemáme žádné smlouvy se sousední Německou říší. Vlivem české agrární strany byla před 6 měsíci vypověděna obchodní smlouva s Maďarskem a nebyla dosud, jak známo, obnovena, ačkoli bylo dosti času k vyjednávání. Skoro jednu miliardu činil podle statistiky vývoz do Maďarska, dovoz obilí a mouky v roce 1930 odhaduje se na 981 milionů. Slyšíme venku od zemědělců, že všechny dosud přijaté zákony přinesly sotva znatelné zmírnění, ale naprosto žádné řešení hospodářské krise. Ve schůzi organisace německých zemědělců na Moravě musil pan ředitel Hilmer konstatovati, že oba sousední státy Německo a Rakousko odebíraly největší část přebytečných agrárních výrobků a žádal pro oba státy sjednání obchodních smluv. O svém stanovisku k maďarské obchodní smlouvě se prozatím odmlčel. My němečtí národní socialisté prohlásili jsme před několika měsíci, že cla a bezesmluvní stav nemohou býti prostředkem, který vede k uzdravení našeho hospodářství. Dokud se nechce přistoupiti k odstranění nynějších neudržitelných hospodářských poměrů, je nám jednoduše nepochopitelno, že se pan ministr sociální péče musí zrovna rváti o každý milion na zmírnění nouze. Můj soudruh ve straně posl. Kasper poukázal v poslanecké sněmovně k tomu, že požadovaný úvěr 150 milionů nevystačí, a také zpravodaj poslanec dr Macek prohlásil ve svém závěru, že bude potřebí domáhati se nových úvěrů. Počítá se tedy s tím, že armáda nezaměstnaných nejen poroste, nýbrž že se stále bude zvětšovati také počet těch, kdož své pracovní místo ztratí navždy. Zmocňovací zákon nepřinese žádného řešení dnešní hospodářské otázky. Pochybujeme o tom, poněvadž víme, že naše hospodářská politika bohužel je příliš podrobena stranicko-politickým vlivům. Poukazovali jsme opětovně na gentský systém, pro naše poměry úplně nezpůsobilý, a prohlásili jsme, že při takovéto obrovské nezaměstnanosti je povinností státu pečovati o oběti hospodářské krise. Státy s podobnými zákony o nezaměstnaných, na př. Holandsko, Belgie musily odborovým organisacím poskytnouti prostředky ve formě půjček, které jsou splatny teprve tehdy, až nezaměstnanost bude zase normální a pokladny pro nezaměstnané zase aktivní. Když již není možno vytvořiti obligatorní pojištění proti nezaměstnanosti, pak musíme žádati, aby organisacím poskytnuty byly včas potřebné nezúročitelné úvěry, aby mohly pravidelně vypláceti měsíční podpory nezaměstnaným členům. Organisace mají právě v nynější těžké době plniti jiné úkoly a nemohou tudíž býti neustále záložnami pro stát. V boji proti obrovské nezaměstnanosti navrhuje se zkrácení pracovní doby. Podškrtáváme tento požadavek a doplňujeme ho v ten smysl, že by stát měl příležitost začíti s tím v továrnách na tabák. Nemůžeme své sociálně-politické návrhy stále opakovati, musíme však při této příležitosti opětovně konstatovati skutečnost, že k provedení uspořádané péče o nezaměstnané je potřebí jednotné organisace veřejného zprostředkování práce, a to zcela obzvláště v zemi Moravsko-slezské, kde veřejné zprostředkování práce není ani upraveno na základě dřívějšího zemského zákona, jak tomu je v Čechách. Pan ministr sociální péče ohlásil ve svém exposé, že osnova zákona jest již hotova, i doufáme pevně, že tuto osnovu nestihne stejný osud jako osnovu zákona o zavedení pracovních soudů, která jest již po celá léta ohlašována. S nynější státní stravovací akcí se nevystačí, ježto již nyní úplně spravedlivé rozdílení poukázek na potraviny je holou nemožností. Tisíce nezaměstnaných čekají na zavedení podpory v dobách kritických, která s sebou přináší nové zatížení jednotlivých organisací. Chceme-li tedy pomoci, pak peněžní prostředky 74 milionů pro nezaměstnané, jež zařaděny jsou do rozpočtu, daleko nestačí, a chceme-li zemědělství, průmyslu, živnostem a dělnictvu pomoci v trvale bezútěšné době, pak těch 150 milionů, které ještě k tomu mají býti vydány bez parlamentní kontroly, rovněž nepostačí, i žádali jsme z toho důvodu zvýšení obnosu na 300 milionů. Bez parlamentní kontroly o použití tohoto obnosu a bez zvýšení těchto 150 milionů není nám bohužel možno hlasovati pro předložený zákon.