V tak těžké situaci je dnes většina zemědělců. My nemůžeme stávkovati, ani jinak vyhrožovati, našeho elementu se nikdo nebojí, máme však právo žádati, aby naše požadavky blahovolně byly posuzovány jako požadavky ostatních. Dále žádáme snížení paušálu, který je směrnicí pro výpočet daně důchodové. Ale marně. Jelikož výrobní náklady, daňová a sociální břemena zůstala přes ohromný pokles cen našich výrobků stejná a zemědělství skoro ve všech případech je pasivní, zemědělci, kteří jsou odkázáni pouze na výnos svých polí, nemají bezmála žádných příjmů a v důsledku toho by neměli žádné důchodové dani vůbec podléhati. Paušály jsou nota bene vypočteny ještě tak, že velcí platí méně než drobní zemědělci.

Žádáme proto, a to vzhledem ke kritické situaci naší, aby paušály platné jako směrnice pro vyměřování daně důchodové byly upraveny podle nynější situace trhové, tudíž aby byly podstatně sníženy. Je to požadavek spravedlivý a odůvodněný. (Sen. J. J. Krejčí: Oni říkají, že je to správné! Letos jde o 50% dolů, tak mají býti paušály o 50% nižší!) Dokavad nenastane jiný způsob zdaňování, žádáme finanční správu, aby zastavila exekuční vymáhání daní a blahovolně posuzovala žádosti zemědělců za odepsání anebo aspoň za částečnou slevu starších daní a aby berní správy při sdělávání paušálů braly náležitý zřetel k nynější katastrofální době a přistoupily ku pronikavému snížení paušálu nejméně o 60%.

Podobně je to s daní obratovou. Ta je zvláště tíživá a přímo - řeknu - nespravedlivá, poněvadž je několikrát placena. Když má zemědělec platiti z těch pozemků, jejichž výnos potřebuje k výživě své rodiny i čeledě, to je přespříliš - a tudíž požadujeme, aby aspoň tato část pozemků od daně obratové byla osvobozena.

Na krisi zemědělské mají vinu i naše kruhy obchodní, které daly přednost mouce uherské před naší. Nejsou na těch poměrech vinny i kruhy dělnické, které cizí mouku kategoricky požadovaly? To je nejen nerozumné, ale i nevlastenecké. Krisi zemědělskou a průmyslovou a z toho plynoucí nezaměstnanost nevyřešíme než jen svornou společnou, poctivou prací všech stavů a vrstev národa bez politického předpojetí. (Výborně!)

Venkov se vylidňuje a města v důsledku rozmachu průmyslu, jak nám statistika ukazuje a ukáže, přelidňují. Já jen připomínám, že v naší malé obci, kde jsme měli před 10 lety 269 obyvatel, máme minus 30 osob. Na venkově je nedostatek pracovních sil a žádné spolehlivé čeledě. Zde je vzrůst nezaměstnanosti atd. Přes to, že se racionalisace uplatňuje i na našich statcích, bez určitého počtu dělnictva se obejíti nemůžeme. Tak se u nás skvostně poměry vytvářily, že pomalu abychom hospodařili bez pomocných sil, bez čeledě.

Chci podati malý obrázek, jak si stojí dnes náš zemědělec-zaměstnanec. Vezmeme na příklad hospodářství 100mírové. Takové hospodářství, když majitel nemá ještě dítky ku práci, vyžaduje 4 síly: 2 čeledíny a 2 služky. Čeledín má dnes průměrně 200 Kč měsíčně, zpravidla sociální pojištění celé platí zaměstnavatel, což činí s platem měsíčně 225 Kč, ročně pro jednu osobu 2.700 Kč, služka měsíčně se sociálním pojištěním 200 Kč, ročně 2.400 Kč. Nyní to znásobme dvakrát, dělá to dohromady 10.200 Kč. K tomu všichni dostanou vydatnou stravu, a počítáme-li na jednu osobu denně jen 8 Kč, činí to celoročně 2920 Kč, násobeno čtyřmi 11.680 Kč. Celkový náklad na tyto 4 dělné síly činí okrouhle 22.000 Kč. Přepočteme-li tento obnos na cenu žita při 90 Kč za 1 q, potřebuje na to hospodář 244 q. Po jedné míře sklidí průměrně, když ho nestihne žádná živelní pohroma, 3 q žita. Aby dosáhl onoho množství žita 244 q, musil by oseti žitem 80 měr veškeré své polnosti. Na to ostatní, na daně, režii atd. mu zbývá 20 měřic. To je to blaho, které máme. Je tedy odkázán jen na výnos z dobytka, a musí-li, jako dnes, prodávati pod cenu, jak má býti živ se svou rodinou a ještě vydržovati čeleď?

Nyní se podívejme na některé položky ministerstva zemědělství, v jehož čele je nám sympatický ministr, rolník Bradáč! Nadějeme se, že potřebám našeho venkova bude blíže a bude mu lépe rozuměti než vysokoškolský profesor, třeba byl též příslušníkem veliké strany venkovského lidu. Ministerstvo školství participuje ve státním rozpočtu 243 mil. Kč. Zajímá mne především, jak jest obstaráno naše zemědělské školství. Prošel jsem celý etát tohoto odboru a domnívám se, že, pokud se týče našich t. zv. historických zemí, je o ně dostatečně postaráno. Vysokých zemědělských škol máme nadbytek, zvláště nyní po provedené pozemkové reformě. Celkem máme všech zemědělských škol 268, které navštěvuje 8.154 hochů a 1.766 dívek. Připadá tedy na jednu školu průměrně 30 žáků. Z tohoto počtu škol je 50 státních a 201 zemí a okresy vydržovaných. Z tohoto počtu je 140 škol v Čechách. Pro náš stav mají největší důležitost t. zv. školy rolnické 2leté, jichž máme toho času 30. Jednoročních máme 8 a hospodyňských jednoročních 24.

Školy rolnické - kuratorní - byly vybudovány jednotlivými okresy za přispění země. Vykazují bohužel této doby slabou frekvenci. Je to hanbou našeho stavu, když učitelé o prázdninách musí žáky do těchto škol sháněti. Ovšem mají dnes školy tyto menší obvody než před několika roky. Máme téměř v každém okrese nebo hejtmanství jednu hospodářskou školu. Je potřebí uvažovati, jakým způsobem povznésti návštěvu těchto důležitých našich odborných škol. Každý se obrací na stát a také já bych navrhoval, aby se dávala stipendia alespoň těm chudším zemědělcům. Snad by to konečně i naše zemědělství nějak uneslo.

Na zemědělské školství se věnuje v rozpočtu ministerstva zemědělství 23 mil. Kč. Zemědělské výzkumnictví z oboru výroby rostlinné a živočišné stojí nás hodně peněz, 23 mil. Kč. Bylo by si přáti, aby pro praktický život mělo více ceny a přineslo více užitku než dosud a nebylo pouhé theoretikum. Zemědělská rada dostává na režijní výlohy, na podpory družstev skladištních atd. částku 3¹/₂ mil. Zde projevuji přání, aby se podpory udílely objektivně a spravedlivě všem potřebným.

Na krupobitní a dobytčí pojišťovnu je preliminováno 4 mil., které v případě neuskutečnění pojišťovny do r. 1931 mohou býti dány na podporu veřejného a svépomocného zemědělského pojištění a ku podpoře malozemědělců. Pan kol. Mikulíček se zmínil o tom, až se budou dělit zelení s černými, že to bude veselé. Připomínám, že se může té dělby zúčastniti a uvidí, kolik toho ti černí dostanou.

Položka "chov hovězího dobytka" 2 mil. 480.000 Kč, je vzhledem k nynějšímu zákonu o plemenitbě hospodářského zvířectva velmi nízká a dala by se snad aspoň zdvojnásobiti tím, že by se snížil o 2¹/₂ mil. náklad na hospodářské výzkumnictví, které nás stojí 23 mil. Kč.

Z položky "chov dobytka" poskytují se podpory na opatření plemenných býků, za jich vzorné ošetřování, jakož i na odchov mladých býčků a na podpory na zřizování obecních býčích stanic připouštěcích atd. Tím způsobem je zvýšení této položky odůvodněno.

Chov koní vyžaduje nákladu 21¹/₂ mil., v tom osobní náklady 8¹/₂ mil., věcné 13 mil. Chov koní je dnes skoro jen pro omezenou potřebu našeho zemědělství a je vlastně více pro vojenské účely. Je v úpadku. Máme dnes 9 chovných hřebcích stanic, z toho v Čechách 3, Kladruby, Nemesice, Písek, 1 na Moravě a 6 na Slovensku. Nemohlo by z tohoto obnosu býti lépe dotováno odvětví chovu dobytka, tam něco ušetřit a sem to dát? Chov koní zajisté následkem vývoje automobilismu se více rozvíjeti nebude.

Příspěvek na cvalové a klusácké spolky sportovní i při té nynější krisi činí 167.000, na pořádání koňských výstav 107.000, příspěvky na zřízení a udržování rejdišť pro hříbata 40.000. To všechno bývalo někdy dobré, ale dnes se žádná rejdiště nepotřebují, poněvadž nepřipouštíme klisny, a tedy nevím, pro koho bychom rejdiště měli.

Na zpeněžení zemědělských výrobků v oboru zemědělské výroby je pamatováno částkou 1,188.000 Kč k vybudování prodejních organisací a odbytišť. Na hospodářské výstavy a exposice zemědělských výrobků 1,340.000 Kč. To jsou všechno číslice sice dosti značné, ale o kterých nevíme, kterým vlastně institucím se z těchto peněz dostává podpor.

Na statistiku, publikace, ankety, zpravodajství o stavu osení a sklizně je preliminováno 232.500 Kč. Na opatřování informací o stavu zemědělství v cizině, na zakupování příslušné literatury po zrušení zemědělských attaché 159.000. Na mezinárodní kongres zemědělský pro příští rok 250.000.

Uvedl jsem některé položky z rozpočtu ministerstva zemědělství proto, že mnohé z nich dávají nám možnost dovolávati se podpory pro naše hospodářské instituce, a žádám pana ministra zemědělství, aby dal podřízeným orgánům pokyn, aby posuzovaly žádosti spravedlivě a věcně, bez veškeré stavovské a politické předpojatosti. Bohužel, byli jsme dosti nemile překvapeni a musili jsme se teprve práva dovolávat.

Novelisace potřebuje zákon o plemenitbě hospodářského zvířectva, zvláště v některých ustanoveních. Starý zemský zákon byl dobrý, vyhovoval našim poměrům, jen měl býti přísněji dodržován. Máme mu mnoho co děkovati za povznesení chovu našich hospodářských zvířat. Válka zasadila našemu chovu velkou ránu, zdecimovala jej po stránce početní i chovné. Zemský zákon se již neobnovil, byl nahrazen zákonem, který byl na Moravě zaveden, a proti tomuto zákonu je mnoho odůvodněných stesků se strany drobných i středních zemědělců, a to nejen ze řad našich, nýbrž i ze řad republikánských, jmenovitě republikánské Domoviny, a pokud je mi známo, usnesla se organisace Domoviny již dávno na požadavku novelisace tohoto zákona.

Mnoha chudým obcím byly způsobeny tímto zákonem veliké nesnáze, neboť neměly pohotových peněz a musily se na nákup dlužiti. Nebyly to malé částky, které musily býti placeny za plemeníky, 2- až 3násobné ceny oproti ceně trhové za plemeníky obyčejného domácího chovu. Ať drží plemeníka obec, nebo jej předá soukromníkovi, vždy z toho vyplývá vysoká taxa připouštěcí, což v dnešní nouzi o peníze, zvláště u drobných zemědělců, se velice těžce pociťuje. Z těch a jiných ještě závažných důvodů dožadujeme se již delší dobu novelisace tohoto zákona.

Kde uvázla slibovaná státní podpora na obnovení ovocných kultur? Před dvěma léty bylo naše ovocnictví postiženo katastrofou, jaké není u nás pamětníka. Přímo polární mrazy zničily nesčetná stromořadí a sady. Přes 11 mil. stromů bylo zničeno a mnoho jich ještě po letošní zimě zajde. Po pravdě konstatuji, že ministerstvo zemědělství mělo dobrou vůli přispěti státní pomocí k obnovení zničeného stromoví a v tom směru vypracovalo osnovu zákona, která však z nepochopitelných důvodů uzákoněna nebyla. Byly to snad důvody finanční nebo jiné? Domnívám se, že by se byla úhrada našla docela dobře v rozpočtu ministerstva zemědělství; takto je počítáno v dnešním rozpočtu na obnovení zničených stromů a rekultivaci pouze 50.000 Kč, což je podpora přímo směšná. Bez státní výpomoci obnovení našich stromořadí a zahrad nelze očekávati v dohledné době, nebo všelijakým materiálem, poněvadž dnešní krise znemožňuje rolníku zakoupiti si dobré školkované stromky. Zničením stromoví utrpěl stát ohromnou národohospodářskou škodu a je potřebí ji nějakým způsobem co nejdříve sanovati. Jsem přesvědčen, že by onen zákon u žádné politické strany nenarazil na odpor, neboť je to zájem všeho obyvatelstva a tudíž je samozřejmé, že by byl také jistě přijat.

Nejhůře zasáhla krise průmyslová do lnářství, a to nejen poklesem cen, nýbrž i poklesem odbytu. Polovina loňské sklizně je na skladě u obchodníků, což znamená, že letošní celá sklizeň zůstane neprodána a na jaře se len síti nebude. Dlužno litovati, že při uzavírání smluv nebylo pamatováno na naše lnářství a že dovoz nebyl aspoň částečně omezen uvaleným clem. Kde byl tehdy spolek tírníků a Lenosvaz? Dnes se dělají všeliká opatření a těžko mrtvého křísiti.

Naše cukrovarnictví není na tom lépe. A tak jeden zemědělský průmysl za druhým zkomírá ke škodě státu a celé společnosti a ovšem i dělnictva.

Konečně došlo na snížení cen železa, tohoto důležitého artiklu ve všech odvětvích našeho národního hospodářství. Boj vlády se železářským kartelem, pokud jsme jej mohli sledovati, byl úporný a skončil se vítězstvím kartelářského velkokapitálu. Vláda místo navrhovaných 15% - a to nebylo mnoho - musila se spokojiti se 7%, čili 10 Kč za 1 q. S tímto snížením my zemědělci nejsme naprosto spokojeni, jelikož je nepatrné, a dá se předpokládati, že se u našich řemeslníků, továren na hospodářské stroje, strojníků atd. v náš prospěch neprojeví, spíše naopak. Kartel železářský vydělává na našem státním a soukromém hospodářství po léta těžké miliony a mohl by v této kritické době více učiniti, kdyby nebyl po většině v rukou našich národních odpůrců, řekl bych, v rukou židovských.

Musíme se dožadovati snížení cen uhlí jako artiklu denní potřeby, a to snížení pronikavého, ne takového, jakého se má konsumu dostati ze státodolu 60 až 80 hal. na 1 q na dolu. To se v drobném prodeji u obchodníků sotva projeví. Je to přímo nepochopitelné, jak může v drobném prodeji býti uhlí prodáváno za 24 až 36 Kč, když na dole stojí 4.50 až 6 Kč. Je to zásluhou, bohužel, našich státních drah, poněvadž se uhlí zdražuje vysokými tarify, ale lví podíl na této vysoké ceně mají také velké zprostředkovatelské firmy, které jsou většinou v rukou židovských.

Byla mi sdělena zajímavá zpráva, že totiž majitelé dolů na Ostravsku prodávají rakouským drahám uhlí franko Břeclava 10 tun za 1.375 Kč, tedy 1 q za 13.75 Kč. Naproti tomu platí naše dráhy těmže dolům za 10 tun na dole 1.497 Kč, čili 1 q za 14.97 Kč, je to tedy o 1.22 Kč více na 1 q. Je tato okolnost panu ministru železnic známa?

Pokud se týče pozemkového úřadu, žádáme, aby zaknihování drobných přídělů bylo i u těch, kteří dluhují přes 200 Kč, co nejdříve provedeno a tito aby byli tak zv. reglementace, t. j. kurately státního pozemkového úřadu bez dalších kautel zproštěni a stali se neobmezenými vlastníky přidělené půdy.

Konečně jsme se dočkali berních knížek a ministerstvo financí vydalo pokyny berním úřadům, aby ve formě výpisu z účtu byl poplatník informován, mnoho-li na daních a přirážkách zaplatil a mnoho-li ještě zaplatiti má. To je velká radost pro zemědělce, není-liž pravda, to je velká vymoženost.

Také dlužno podotknouti v nynější době zemědělské krise, že zemědělci na Českobudějovicku nemají dosud zaplaceny dodávky pro vojsko z roku 1914. R. 1914 na rozkaz býv. okr. hejtmanství v Čes. Budějovicích dodali rolníci vozy, koně s příslušenstvím, aniž by jim za tyto dodávky bylo zaplaceno. Již 16 let uplynulo a dosud nebylo ani groše těmto rolníkům za jejich dodávky zaplaceno, ač se o zaplacení stále hlásili. 16 let čekati, to přesahuje meze trpělivosti, a z těchto rolníků jsou mnozí, kteří jsou nyní státem exekvováni pro nedoplatky daní, ač sami 16 roků bez úroků čekají na své zaplacení.

Apeluji na pana ministra vnitra, zahraničí atd., aby již konečně byly vyřešeny reparační akce, aby se již jednou dostalo zemědělcům zaplacení po 16letém čekání za tak cenné produkty a v zemědělství tolik potřebné.

Ke konci prohlašuji: V čele akce snižovací musí jíti dobrým příkladem stát sám. Musí omeziti svoje výdaje, šetřiti s každou korunou, nesmí spoléhati, že v jednom roce uhradí zvýšený rozpočet, poněvadž by to znamenalo nové daně, dávky atd., musí vzíti zřetel na finanční sílu poplatníků a situaci doby. Bude-li státní administrativa, sociální péče, zvýšené požadavky hospodářské, kulturní, obrana státu, zahraniční politika atd. vyžadovati větších nákladů, dospějeme při klesající konjunktuře průmyslové i hospodářské k těžkým finančním otřesům a po krisi hospodářské i průmyslové dospějeme ke všeobecné krisi státní.

A aby k těmto smutným a vážným koncům nedošlo, je zajisté přáním všech kruhů, vedoucích činitelů i všech upřímných a opravdových vlastenců, Čechů a Slováků.

Dáme státu vše, čeho pro udržení státního hospodářství, klidu a pořádku potřebuje, poněvadž předpokládáme, že toho pro blaho státu a občanstva moudře a rozumně a nestranně využije.

Prohlašuji, že jako příslušník koaliční strany lidové budu hlasovati pro tento rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. Pocisk. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Pocisk: Slávny senát! Slovensko má stále ešte odlišné problémy, ktoré musíme viesť na dennom poriadku a pri určitých, príležitostiach na kompetentných miestach na tieto problémy poukázať. A preto používam tejto príležitosti pri rozpočtovej debate a chcem z tohoto miesta na tieto naše zvláštne slovenské problémy poukázať.

Jedon z takýchto dôležitých problémov je školská otázka na Slovensku a Podk. Rusi. Z hľadiska celoštátneho je to tak dôležitá otázka, že by sa jej mala venovať na patričných miestach tá najväčšia pozornosť. Organizácia národného školstva v Československej republike není jednotná. Dnes ešte je iná v zemiach českých a iná na Slovensku a Podk. Rusi. Táto organizačná nejednotnosť povstala tým, že po prevrate na Slovensku a Podk. Rusi začala školská správa organizovať školstvo na podklade uhorského zákona, kým v českých zemiach na podklade zákona rakúskeho. Už v mnohých zákonoch bola prevedená postupom doby unifikácia, len otázka školská ostala pri starom. Už viacrazy vynorily sa vo verejnosti zprávy, že ministerstvo školstva a národ. osvety prikročí k urovnaniu týchto nejednotných školských zákonov. Ukázalo sa však po každých takýchto zprávach, už či rezortného ministra, alebo ministerstva samého, že tieto zprávy majú ráz čiste agitačný. Sme však toho názoru, že tak dôležitá otázka ako je otázka školská, nemala by sa stať strianícko-agitačným prostriedkom.

Sledujeme-li výchovu nášho školského dorastu na Slovensku a Podkarpatskej Rusi a srovnáme-li s výchovou školskej mládeže v českých zemiach, máme ten pocit, že jestli by toto tempo malo byť aj do budúcnosti dodržiavané, Slovensko a Podkarpatská Rus by sa ani za 50 rokov nepriblížily kulturne k českým zemiam. Nemôže sa nám Slovákom a tým menej Čechom, ktorí sú už na Slovensku trvale usídlení, vytýkať, že by sme nemali pre túto otázku plného porozumenia. Prekážkou rýchlejšieho tempa, docieliť rovnaké výsledky vyučovania v slovenských školách, ako v školách v českých zemiach, je práve nejednotnosť školskej organizácie, ktorá zapríčiňuje úplný chaos.

Preto môže sa stať, že ku pr. niektorá obec chce si postaviť novú obecnú, alebo štátnu školu, ktorá má vyhovovať moderným, pedagogickým podmienkam, postaví sa tu do cesty rím.-kat. farár a použije všetkých prostriedkov, aby toto prekazil a snaží sa presvedčiť obyvateľstvo, že na miesto obecnej alebo štátnej školy má si postaviť školu církevnú. Pri takejto príležitosti v mnohých prípadoch pomáhajú mu ešte aj obecní notári a okresní náčelníci. Tam, kde sú pokrokoví občania, nastane medzi nimi a rím.-kat. farárom niekoľkoročný urputný boj, ačkoľvek ako obecný notár, tak okresný náčelník, musia veľmi dobre vedeť, že dľa uhorského zákona, ktorý je na Slovensku ešte platný, je neprípustné, aby obecné prostriedky boly používané na postavenie, alebo rozšírenie církevnej školy.

V zemiach českých sú verejnými školami národnými tie školy, ktoré sú vydržiavané štátom, alebo niektorou miestnou obcou politickou. Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi sú školy vydržiavané štátom, obcami, církvami všetkých náboženských složiek, spolkami a jednotlivcami. Všecky tieto školy majú až na niektoré malé výnimky právo verajnosti. Karakter škôl interkonfesionálnych majú len školy štátne a obecné. Práve touto organizačnou rozháranosťou trpí na Slovensku najviac školstvo čsl. a tiež školstvo národnostných menšín a následkom toho nemôže docieliť väčšieho rozvoja a vyššej úrovne.

Na Slovensku máme školy rímsko-katolické, evangelické, kalvínské, gréckokatolícke, pravoslávne, židovské a ortodoxno-židovské, úhrnom 2.615, ktoré majú dohromady 4.575 tried. Nepripadajú tedy ani dve triedy na jednu školu. Lepší pomer je už na školách obecných, ktorých je 166 s 310 triedami a najlepšie na školách štátnych, ktorých je 1.184 s 2.988 triedami.

Pomery na školách meštianskych sú pomerne lepšie, avšak týchto je na Slovensku stále veľký nedostatok.

Dľa rozvrstvenia je z týchto 99 škôl štátnych meštianok s 563 triedami, 3 školy meštianske vydržiavané obciami s 18 triedami a 25 škôl církevných meštianok s 84 triedami.

Úroveň nášho ľudového školstva karakterizujú práve číslice, dľa ktorých máme na Slovensku: 2.996 ľudových škôl s 5.901 triedami, v ktorých sa vyučuje slovenským jazykom, maďarským 732 s 1.491 triedami, nemeckých 117 s 337 triedami, rusínskych 128 so 154 triedami. Na 104 mešť. školách vyučuje sa slovensky v 560 triedach, maďarsky v 17 školách meštianských so 69 triedami, nemecky v 7 mešť. školách s 33 triedami, a jedna škola rusínska s 3 triedami. Z 3.970 škôl ľudových je ešte dnes v rukách církví 2.615, teda viac ako 65%. Že aký dorast sa vychováva v týchto rôznych církevných, ešte dnes v mnohých prípadoch Československej republike nepriteľských školách, nemôže nám byť ľahostajné. Tieto církevné školy sú ešte dnes pod vlivom maďarských a maďaronských kňazov, ba častokráť iridentistov. V týchto školách vyučuje a vychováva sa podľa toho, akého politického presvedčenia je farár. Vyučuje sa v nich k nesnášanlivosti náboženskej, národnostnej a štve sa proti republike. V týchto církevných školách je učiteľ, alebo učiteľka lútkou farára, ačkoľvek náklady na tieto školy nesie štát, a církev nesie najvýš 6% celého školského nákladu. Církev sama ustanovuje si na školách svojich učiteľov a stane sa častokráť, že na miesto kvalifikovaného učiteľa prijme nekvalifikovanú silu, len preto, že táto sa osvedčila bezvýhradne pracovať za ľudovú stranu a zriekne sa politicky byť samostatnou. Je pochopiteľné, že nie nadarmo sa naša ľudová strana a maďarskí kresťanskí socialisti tak húževnate stavajú za církevné školy. Oni vedia veľmi dobre, že kto má školy v rukách, ten pôsobí na výchovu dorastu a ovláda ľud politicky. Oni nepotrebujú kultúrne vyspelý národ, ale potrebujú ku svojim politickým cieľom nemysliacu masu.

Z týchto dôvodov snaží sa československá sociálna demokracia na Slovensku a všetka pokroková verejnosť vymaniť naše národné školstvo zpod vlivu církví, poneváč len tak môžeme očakávať rýchlejšiu nápravu výchovy našej čsl. mládeže a takto Slovensko priblížiť kultúrne českým zemiam. Poslednú dobu sa ministerstvo školstva a národnej osvety na čele so súdr. ministrom dr Dérerom intenzívnejšie zaoberá naším slovenským národným školstvom, za čo mu je čsl. pokrokové obyvateľstvo na Slovensku iste len povďačné. Bolo by len žiadateľné, aby aj ostatní vládni činitelia mali pre túto otázku náležitého pochopenia a neboli pri sostavovaní štátneho rozpočtu tak úzkoprsími, ako sa to dialo v posledných 12 rokoch.

Chceme-li, aby slovenské dieťa malo možnosť zadovážiť si toho samého vzdelania ako dieťa v zemiach českých, musíme mu dať k tomu tú samú priležitosť a možnosť. Je nevyhnuteľne treba, chceme-li vyhoveť novodobým požiadavkom pedagogickým, aby naše slovenské jednotriedky, roztrieštené v rôznych církevných školách, boly sústredené v školy viactriedové. Uvedomíme-li si, že ešte dnes na Slovensku je 63.5% jednotriedok, 21.3% dvojtriedok a len 15% viactriednych ľudových škôl, len v tedy môžeme najlepšie pochopiť nedokonalosť nášho slovenského ľudového školstva, čo má samozrejme za následok polovičatú školskú výchovu. My sme iste ministerstvu školstva a národnej osvety len povďační za to, že za posledných 8 rokov dopomohlo vybudovať na Slovensku 278 štátnych ľudových škôl, ale pri tom nesmieme zabúdať, že z týchto je 119 jednotriedok a 119 dvojtriedok a len malý zlomok viactriedok. Škôl štyrtriedných a viactriednych máme na Slovensku len 34.

Je pochopiteľné, že pri tejto organizačnej roztrieštenosti ľudového školstva na Slovensku a Podkarpatskej Rusi nedá sa očakávať v dohľadnej dobe takej konsolidácie, aká je už dnes prevedená v českých zemiach, uvážime-li ešte všetky tie ťažkosti, ktoré sa školskej správe stavajú do cesty.

Táto roztrieštenosť ľudového školstva na Slovensku a Podkarpatskej Rusi má tiež za následok, že budovanie meštianskych škôl nepostupuje rýchlejším tempom, ako by to vyžadovala dnešná doba a celoštátny záujem a hlavne záujem slovenského pracujúceho ľudu. Uvážme, že za posledných 8 rokov vybudovalo sa na Slovensku iba 21 meštianskych škôl. Najlepším dokladom je štatistika zo školského roku 1929 až 1930, na základe ktorej na Slovensku bolo celkom 134 meštianske školy, z ktorých bolo 107 slovenských a ostatné inojazyčné, maďarské a nemecké, a 60 stredných škôl, kým v Čechách bolo 1061 škôl meštianskych a 151 škôl stredných. Je nesporné, že tento nepomer je priamo krikľavý. V Čechách bol pomer počtu žiactva meštianok k žiactvu obecných škôl ako 1:4.5, kým na Slovensku 1:17. Tu ide práve o školu, ktorá dáva hlavne širokým vrstvám robotníckym primeranejšiu výchovu a ktorá by mohla najviac prispeť k vyrovnaniu kulturnych rozdielov medzi Slovenskom a českými zemiami. Nepomer vo vývoji národného školstva na Slovensku a v zemiach českých javí sa nám najlepšie, keď si len všimneme t. zv. školstva menšinového v týchto zemiach. V školskom roku 1929/30 bolo českých menšinových meštianok s vyučovacím jazykom českým, ktoré sú vydržiavané celkom zo štátnych prostriedkov, v Čechách 117, na Morave a Sliezsku 63, teda celkom 180, kým na celom Slovensku bolo 134 meštianok a z týchto len 106 štátnych. Štátnych obecných škôl menšinových bolo v Čechách 760, na Morave a Sliezsku 314, teda celkom 1074, kým na Slovensku bolo celkom len 1075 štátnych ľudových škôl. Že ako to vyzerá s menšinovými školami na Slovensku, je kapitola sama pre seba a majú po tejto stránke najsmutnejšie zkúsenosti československí úradníci a zamestnanci, ktorí konajú službu na pohraničí a majú školou povinné deti. Títo prinášajú po stránke školskej výchovy svojich dietok tú najväčšiu obeť. Tu bude nevyhnuteľne treba, aby školská správa urýchleným spôsobom budovala menšinové štátne ľudové školy už i preto, aby dietky týchto našich pohraničiarov nemusely chodiť do škôl maďarských alebo nemeckých.

Predstavme si len takú národnostne smiešanú obec na našom pohraničí, kde máme na pr. viac rôznych škôl s jednotriedkami, a to štátnu ľudovú, rím.-kat., evangelickú, kalvínskú, židovskú a iného náboženského vyznania. Ktorá z nich má byť slovenskou a ktorá maďarskou? Zavede-li sa na štátnej škole vyučovací jazyk slovenský, tým ešte nie je zaručené, že všetci slovenskí rodičia budú do nej svoje deti posielať, poneváč zkúsenosť nám ukazuje, že v mnohých takýchto prípadoch ešte dnes rozhoduje na Slovensku príslušnosť k církvi a nie k národnosti. Táto skutočnosť je dôkazom toho, že kým nebude prevedená na Slovensku reorganizácia ľudového školstva, sú marné všetky snahy urýchliť vývoj menšinového školstva na Slovensku, nech sa to týka ktorejkoľvek národnosti.

Práve tak dôležitou otázkou, ako sú ľudové školy a meštianky na Slovensku a Podk. Rusi, je otázka vybudovania odborných škôl. Keď srovnáme naše odborné školstvo s odborným školstvom v českých zemiach, javí sa nám tento nepomer ešte vo väčšej miere, ako v ľudovom školstve a meštiankach. Podľa školskej štatistiky z roku 1929/30 je v Československej republike 34 obchodných akademií, z týchto na celom Slovensku a Podkarp. Rusi je len 6, ktoré sú zariadené s maďarskými a nemeckými pobočkami. V obchodnom školstve je tento nepomer ešte krikľavejší. Tak máme v Československej republike podľa uvedenej štatistiky 52 obchodných škôl a z týchto na celom Slovensku a Podk. Rusi len 4. A je len samozrejmé, že tento nepomer sa nám javí tiež v rozpočtových položkách na rok 1931. Položka preliminovaná na obchodné školy činí úhrnom 35,045.000 Kč, z ktorého obnosu na Slovensko a Podkarpatskú Rus pripadá 4,672.500 Kč, t. j. asi 13%. Srovnáváme-li toto procento s počtom obyvateľstva na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, ktoré tvorí asi 25% celého obyvateľstva Československej republiky, je tento obnos príliš malý, keď ešte k tomu vezmeme do ohľadu, že Slovensko a Podkarpatská Rus boly za starej maďarskej doby úplne zanedbané. A preto sme toho názoru, že jak obchodným školám tak aj školám priemyslovým a odborným, mala by sa zo strany školskej správy venovať väčšia pozornosť, ako sa to dialo za posledných 12 rokov.

Ešte nepriaznivejší pomer javí sa nám v školstve priemyslovom a odbornom. Podľa štatistiky z roku 1929/30 máme v Československej republike 88 priemyslových a odborných škôl, z týchto na Slovensku 8 a na Podkarpatskej Rusi 5, ktoré ale ani kvalitatívne nevyhovujú.

Na tieto školy je v rozpočte 1931 preliminovaný obnos úhrnom 48,524.700 Kč, z toho pripadá na Slovensko a Podkarpatskú Rus 4,963.500 Kč, t. j. asi 10%. A konečne chcem poukázať na odborné školy pre ženské povolania, ktoré sú na Slovensku a Podkarpatskej Rusi len na ukázku, aby slovenské ženy videly, že aj takéto školy existujú. Týchto máme v celej Československej republike 69 a na Slovensku a Podkarpatskej Rusi 6. Na tieto školy je v rozpočte preliminovaný obnos úhrnom 13,396.200 Kč a z tohoto obnosu na Slovensko a Podkarpatskú Rus 762.800 Kč, čo činí asi 5.7%. Z toho, čo som tu uviedol o nedostatku nášho ľudového, obchodného a priemyslového školstva, musí byť aj laikovi jasné, že prečo Slovensko a Podkarpatská Rus sú ešte dnes po 12 rokoch našej samostatnosti kulturne, hospodársky, sociálne a vo všetkom, čo s touto zaostalosťou súvisí, tak pozadu za českými zemiami. Ale tiež súčasne môžeme si vytvoriť aspoň približne obraz o tom, že ako to vyzeralo s naším školstvom po prevrate, keď začala školská správa organisovať naše tak rozhárané a zaostalé školstvo. Nebolo dostatok slovenského učiteľstva a tým menej profesorov pre stredné a vysoké školy. Každý, kto v tejto kritickej dobe prišiel na Slovensko ako odborník organizovať naše školstvo, bol rozumnými Slovákmi privítaný otvoreným, náručím. Len ľudia tomuto novému štátnemu útvaru nepriateľskí štvali a štvú ešte i dnes proti českému kantorovi len preto, že priniesol na Slovensko kulturu a pokrok. Kto si vie predstaviť tie ohromné ťažkosti, ktoré musely byť pri reorganizácii nášho školstva prekonané a ktoré ešte v budúcnosti čakajú na školskú správu, ten nemôže takým nekritickým, ba priamo demagogickým spôsobom zaoberať sa školskou otázkou, ako to činil s tohoto miesta pán sen. dr Buday. Nechcem spomínať všetky tie hriechy, ktoré napáchali práve jeho oltární bratia na slovenskom ľudovom školstve - česť výnimkám - a to nielen za maďarského režimu, keď sa na základe Apponyiho školského zákona na rímsko-katolických školách bez každého odporu maďarizovalo, ale tiež aj od prevratu do dnešnej doby. Práve preto má pán sen. dr Buday najmenej práva kritizovať dnešnú školskú správu. Jeho strana neprispela ničím, čo by bolo školskej správe umožnilo zlepšiť a zdokonaliť úroveň nášho slovenského školstva. (Místopředseda Luksch převzal předsednictví.)