Slávny senát! Nech mi je dovolené, abysom s tohoto miesta ešte na krátko prejavil naše stanovisko k otázke slovenskej techniky. Táto otázka je síce od prevratu na dennom poriadku, ale dnes nadobudla zdanlive takej aktuality, že sa stala kategorickým požiadavkom niekoľko slovenských akademikov a niektorých slovenských politických strán. Ako sme to mohli pri tejto rozpočtovej debate pozorovať, je to hlavne strana ľudová, a ako sa mi pozdáva, určitá časť slovenských poslancov republikánskej strany. Musím s tohoto miesta prehlásiť, že i my sociálni demokrati sme za zdokonalenie nášho vysokého školstva; teda bude-li treba, sme a budeme za to, aby na Slovensku bola postavená technika. Nemôžeme a nebudeme však nikdy súhlasiť s tými, ktorí túto otázku zneužívajú k stranícko-agitačným prostriedkom, už či je to na schôdzach alebo v novinách, alebo na parlamentnej tribúne.

Jestli je to pravda, že pruskú vojnu v r. 1866 vyhral nemecký kantor, preto i my čerpajúc naše zkúsenosti z dejín, sme toho názoru, že tento náš nový štát treba od fundamentov vybudovať a nie od strechy. To znamená, že je treba reorganizovať, rozšíriť a zdokonaliť naše národné a odborné školstvo na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, a len vtedy môžeme očakávať, že Slovensko rýchlejším tempom bude sa kulturne a hospodársky približovať k českým zemiam.

Sme presvedčení, že keď na čele školskej správy bude stáť vždy osoba, ako dnešný minister súdr. dr Dérer, ktorý má zvlášť pre školskú otázku tak veľké porozumenie, že vtedy i naše slovenské školstvo bude sa rýchlejším tempom zdokonaľoval. Čím dokonalejšie bude naše školstvo na Slovensku a Podkarpatskej Rusi, tým bezpečnejšie budú fundamenty tohoto štátu.

Za rozpočet hlasujeme. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Rehák.

Sen. dr Rehák: Vážený senát! Zpráva rozpočtového výboru senátu tisk č. 346 z 1930 hovorí o predlohe rozpočtu Československej republiky na rok 1931, že stabilizačný princip, ktorý bol základným rysom rozpočtov od roku 1927 do 1930, nemohol byť pri sostavení rozpočtu na budúci rok dodržaný, poneváč vraj doba terajšej hospodárskej depresie potrebuje a stavia štátnu správu pred nové a dôležité úkoly. Ak prezkumáme rozpočtové položky, vidíme skutočne, že vo všeobecnosti zachovaná bola výška výdajov podľa zkúseností posledných rokov normovaná a že prekročenie rozpočtu zapríčinily oné nové opatrenia vlády a usnesenia zákonodarných sborov, ktoré boly sklonkom tohoto roku pod tlakom hospodárskej depresie odhlasované. Opatrenia tieto, po väčšine sociálne-ochranného a hospodárskeho rázu, mohly byť bežného roku ešte kryté z rozpočtových prebytkov, na budúce roky avšak, ako je známo, bolo ich treba podložiť výnosom nových úprav daňových. Priklincujem týmto toto tvrdenie zprávy rozpočtového výboru senátu preto, lebo je tým z kompetentného miesta vyhlásená pravá príčina zvýšenia rozpočtu a že nie sú následkom toho príčinou tohože nedávno odhlasované niektoré zákony a opatrenia, ktorými sa čiastočne doplňovaly príjmy štátneho zamestnanectva a ktoré majú svoju úhradu odhlasovanú ešte v roku 1926 pri prejednaní zákona č. 103 z r. 1926.

Čo sa štruktury týka, je i táto predloha rozpočtu podobná na vlas predchodzím rozpočtom a to znamená, že je pokračovateľkou toho istého hospodárskeho princípu, na ktorom boly založené i tamtie. K tejto okolnosti dovolím si zaujať s hľadiska urýchlenia konsolidácie hospodárskych pomerov vo všetkých zemiach republiky stanovisko a mám hlavne ako Slovák na zreteli onú dišparitu, ktorá existuje po tejto stránke medzi zemiami západnými a východnými našej republiky.

Zásada štátneho hospodárenia je v ňom vyjadrená tak, že sa zaisťuje pre vykonávanie štátnych úkolov v oblasti celej republiky určitá čiastka už či v tom či onom rezorte a z tejto čiastky potom úmerne vynakladá sa na potreby tej či onej zeme a či krajiny.

Tento princip je v teorii zaiste správny a spravodlivý a tiež by sa aj v živote takým javil a osvedčoval, keď by bol vo všetkých oblastiach republiky daný ku tomu stejný predpoklad, a to by bol predpoklad ten, že hospodárska úroveň zemí je približne stejná, ich úkoly a povinnosti podobné a ďaľší hospodárský vývin jednako zabezpečený.

Nebude mi treba, nazdávam sa, nikoho, v tomto slávnom sbore presvedčovať, že tento predpoklad na území celej republiky jednotne neexistuje, ba že je oproti tomu smutnou skutočnosťou, že naše zeme ako hospodárske jednotky sú na veľmi differujúcích stupňoch potencie a vývinu, z čoho vyplýva, že aj ich úkoly a povinnosti nie sú stejnomerné. Akékoľvek porovnávanie s tohoto hľadiska vypadne vždy pre zeme východné, Slovensko a Podkarpatskou Rus nanajvýš nepriaznive a facit je, že obe tieto zeme hospodársky slabé a pri tom preľudnatelé nie sú v stave dostať z vlastných sil a z úmerne im poskytnutých štátnych prostriedkov všetkým svojím povinnostiam a pri tom ešte vyvinovať sa hospodársky stejným tempom ako historické zeme.

O mnohých tých príčinách tohoto stavu, ktoré sú mimo oboru štátneho hospodárenia, neidem sa ďalej rozširovať. Dôležitým sa mi zdá byť pri tejto príležitosti konštatovanie toho, že následkom hore označenej hospodárskej politiky vlády, ktorej výrazom je i terajšia rozpočtová predloha, nedocielilo sa od prevratu v zmienených zemiach tej hospodárskej úrovne a toho pokroku, ktorý bo byl žádatelný.

Nechcem tvrdiť na sto procentov, že je to výslednicou tejto politiky, ale fakt je, že konsolidačný proces na Slovensku je retardovaný, že nastáva štagnácia a v niektorých odvetviach hospodárskeho života a miesto pokroku dostavuje sa úpadok.

Nechýbajú ovšem hlasy, ktoré poukazujú na túto okolnosť ako na krach centralistickej politiky a označujú to ako umelé ochudobňovanie Slovenska. To je ovšem nesmysel, ale posudzujúc stav tento vecne, nemožno ujsť dojmu, že tu bolo čosi pochybené a zameškané. Ak má rozpočet slúžiť skutočne konsolidácii pomerov, ako je to v zpráve o rozpočte vytýčené, musí byť ohľadom na stávajúce pomery hospodárskej nesrovnalosti zdôraznená v ňom potreba politiky vyrovnávania a musia byť ku prevádzaniu tejto urobené všetky potrebné opatrenia. Terajšia hospodárska depresia dolieha na soslabené hospodárstvo Slovenska stupňovaným tlakom a burcuje verejné kruhy a verejných činiteľov k zásahu. Vznikajú oblastné poradné sbory, aby inaugurovaly ráznejšiu činnosť a ruch ku riešeniu hospodárskych obťaží. I v kruhoch snemovných zástupcov zo Slovenska pilne uvažuje sa o jednotnom postupe v otázkach hospodárskych, slovom s tamtej strany brieždi sa.

Je ovšem potrebné, aby aj vládne kruhy zrevidovaly svoje terajšie stanovisko a s porozumením pre pravý stav vecí spolusnažily sa vytvoriť postup nový a inaugurovať hospodársku politiku takého rázu, ktorá by mala za zásadu tendenciu vyrovnávaciu miesto doterajšieho systému prideľovania kvóty. Verím, že prispením všetkých kompetentných kruhov a činiteľov konštruktívneho snaženia podarí sa nájsť základnu pre túto novú politiku a podarí sa docieliť toho, aby sa v budúcom štátnom rozpočte aj uplatnila a v hospodárskom živote čím skôr prejavila.

Toľko považoval som za povinnosť poznamenať ku všeobecným hospodárskym zásadám, pre krátkosť času mám ešte len niekoľko poznámok poťažne pripomienok ku jednotlivým skupinám rozpočtu.

Je nesporné, že posledné snemové obdobie prinieslo splnenie niektorých postulátov štátneho zamestnanectva a keďže sa tak stalo v dobe ťažkej, temer v predvečer hospodárskej depresie nie je možno neuznať dobrú snahu snemovných sborov, že vykonaly čo bolo za daných pomerov možné. A keď teraz zcela politická verejnosť zaneprázdnená je inými problémami, netreba zabúdať, že i štátne zamestnanectvo, ktoré, možno tvrdiť, že od počiatku války nevyšlo z kríze, nachádza sa následkom všeobecnej hospodárskej depresie tiež v zťaženej situaci a že na príklad vzrast nezamestnanosti tiež na mnohé rodiny zamestnanecké kruto dolieha. Krikľavý symptóm toho je v dnešnom tisku uvedená štatistika o klienture štátnej záložne v Prahe a potvrdí sa to i z iných miest republiky, že väčšina zamestnancov sjednáva si úver pre denné životné potreby v zastavárňach. Týmto neutešeným stavom stáva sa zasa aktuelnou otázka vymanenia štátneho zamestnanectva z dlhov, otázka, ktorú bol asi pred rokom kolega sen. Navrátil nastolil, ale ktorá nebola dosiaľ vyriešená. Úfam sa, že v dobe, keď vo vláde hľadajú sa prostriedky pomáhať lacným úverom rôznym iným stavom od hmotného úpadku, i ministerstvo vnútra mohlo by brať zrateľ na podobnú potrebu štátneho zamestnanectva. (Tak jest!)

Ku torbe ministerstva národnej obrany musím poznamenať, že pre jej potreby máme vždy plného porozumenia a že nám mimoriadne záleží na tom, aby i v širokých kruhoch obyvateľstva šírilo sa toto porozumenie a tým aj uznanie zdatnosti našej armády. Musím avšak uviesť jeden prípad, kde sa tento dobrý pomer narušuje. V Malackách na Slovensku sriadená bola pred niekoľko rokami vojenská cvičebná strelnica pre delostrelcov, ktorá svojimi rozmerami zasahuje aj do chotárov súsedných obcí. Stáva sa často, že v dňoch strieľania obyvateľstvo Hasprunky odrezané je od onej časti chotára svojho, ktorý je polohou vojenskej strelnice preťatý, a tým nastáva menovite v dobe súrnych poľných prác svízelná situácia. Luď, inak pokojný a dobrý, je tým krajne roztrpčený a to tým viacej, že ponosy a zákroky u vojanských úradov boly doteraz vždy bezvýsledné.

Zajímavou okolnosťou je pri tom, že dľa jednej verzie strelnica táto nemá ešte vôbec vrchnostenského povolenia, (Slyšte!) lebo spisy tej veci sa týkajúce kdesi zapadly na župnom úrade v Bratislave a povolenie vydané nebolo. Tým odpadlo aj jednanie so záujemcami. Strelnica ovšem je už od roku v provoze. Som presvedčený, že nepatrný vhodný zásah ministerstva národnej obrany mohol by celú túto záležitosť k uspokojeniu ľudu vybaviť.

V kulturnych otázkach pripojím sa ku všetkým tým, ktorí behom debaty zasadzovali sa za čím skoršie vybudovanie slovenských vysokých škôl. A pri tom nemôžem opomenúť vytknúť našim administratívnym úradom, že z byrokratického stanoviska brzdia výstavbu a umiestenie bratislavských, kliník v rámci slovenských zemských zdravotných ústavov. Je to tým podivnejšie, keď že väčšina slovenského zemského výboru je za takéto riešenie výstavby a min. školstva a nár. osvety zakúpilo a dalo k dispozícii potrebné pozemky.

Nie je mi možno tiež prejsť mlčaním popri jednej z krívd, ktorou trpí mnoho jedincov z kruhov učiteľstva a štátnych a podnikových zamestnancov, a to práve tí, ktorí ako verní občania tejto republiky vyplnili svoju vojenskú povinnosť uloženú im zákonom.

Veľký rad týchto zamestnancov, ktorí pre svoju telesnú spôsobilosť boli z občianskeho povolania vytrhnutí a k vojanskej službe povolaní, keď sa vracajú po vykonanej vojenskej povinnosti, nebývajú zasa do služby hneď prijatí, ale musia cez dlhé mesiace čakať, kým sa tak stane, ba stáva sa, že mnohí vôbec prijatí niesu. Tí ktorí sa po dlhom čakaní prípadne i dostanú zasa do služby, sú zkrátení tým, že v rôznych úradoch ich služobný pomer sa rozdielne posudzuje a výsledok je vždy ten, že oproti tým, ktorí vojakmi neboli, sú citeľne poškodení. U učiteľstva vidíme, že pri započítaní učiteľskej praxe, ktorá je častokráť rozhodujúcou pri obsadzovaní správcovských miest, je i mladšia učiteľka oproti staršiemu kolegovi, ktorý bol náhodou vojakom, vo výhode.

U mnohých úradov je často prezenčníkom odpieraná i tak zv. I. slovenská platová úprava a za odmenu dostane sa im po návrate do služby len zhoršenej úpravy číslo 2.

Ku všetkému ešte tí, ktorí sú prijatí po polročnom a viacmesačnom čakaní, od kedy sa vrátili z vojny, ztrácajú túto dobu služobne a sú tým vyňatí z riadnych postupov a povýšení.

Riešenie tejto bôľnej otázky nesnesie ďalšieho odďaľovania a vyžaduje si skorej nápravy. Dosavádna prax je nespravodlivá a bolo by treba a v záujme štátu, aby sa náprava stala vo všetkých rezortoch stejnomerne: ak žiadame, aby štátny zamestnanec konal svoju vojanskú službu oddane, a chceme, aby sa mu táto nestala protivno a konal s chuťou túto povinnosť, ktorá v danom okamihu bude vyžadovať jeho najväčšiu obetavosť, jeho krv, preto musíme zahladiť všetky hore uvedené nepriaznivé následky, aby sa necítil za svoju službu trestaným.

Ku skupine hospodárskych ministerstiev núti mňa tlumočiť dávny požiadavok obyvateľstva hlavného mesta Slovenska a súsednej veľkoobce Petržalky, aby konečne zrušené bolo mýtne na dunajskom moste, spojujúcom obe tieto obchodne rušné miesta. Je to unikum v našom štáte a v dnešnej dobe prežitok starých časov, ktorý hatí premávku, brzdí obchod a cudzinecký ruch. Tento mýtny poplatok je v demokratickom štáte nespravodlivým zaťažením istej čiastky občianstva, keďže náklady na všetky ostatné štátne mosty snášajú sa spoločne a je priamo ostudou na hranici štátnej pod očima zahraničia.

A taktiež treba mi tlumočiť, a to s dôrazom, požiadavok z kruhov hospodárskych a podnikateľských na Slovensku, aby tak zv. 5% súťažová výhoda pre slovenské firmy bola ministerskou radou i na ďalšie roky zaistená a štátnymi úrady náležite rešpektovaná.

Je vôbec príkazom ťažkej terajšej doby, aby sa Slovensku neubieralo na pracovných a obchodných možnostiach a prinajmenej toľko a plne bolo mu poskytnuté, čo mu úmerne prináleží.

Pri terajšej drahote peňazí a núdzi o prostriedky finančné je otázka úveru a to lacného úveru zvlášť naliehavá, preto je treba poskytovanie tohoto usnadňovať a prekážky stávajúce odstraňovať. V tomto smere, nazdávam sa, je svrchovane na čase, abysom vyzval pozornosť ministerstva pravosúdia poťažne ministerstva unifikácie na zastaralý exekučný a dražobný poriadok nateraz ešte na Slovensku platný, ktorý nesmierne zaťažuje zabezpečenie a tým aj znesnadňuje poskytovanie lacného úveru.

Myslím, že nebude vážnych vecných ani politických prekážok, aby bol tento poriadok nahradený iným moderným a aby v tomto obore tým prevedená bola unifikácia.

A konečne ešte niekoľko slov k skupine socielne-zdravotnej. Odznely tu behom debaty niektoré sťažnosti, ktoré dajú sa po väčšine administrativnou cestou odstrániť a nazdávam sa, že sa aj tak stane. Vychycujem z nich jednu, a to je sťažnosť prednesená p. senátorom za volebný kraj M. Ostravský, ktorá vzťahuje sa i na iné nemocnice a ktorej jadro je, že na úkor riadneho nemocničneho prevozu zahniezďuje sa tu a tam prevoz sanatorný. Viem, že je to proti predpisu a súdim, že sa táto otázka vyriešiť dá jedine zákonom, ktorý by určil taxy za lekárske výkony na triedach v štátnych nemocniciach, a kedže sa i z kruhov členov liečebného fondu ozývajú hlasy o primeranú úpravu, myslím, že ministerstvo zdravotníctva vo verejnom záujme malo by prikročiť ku riešeniu tejto záležitosti čím skôr.

Pred podporu telovýchovy má min. zdravotnictva a tel. výchovy v rozpočte položku 2 aj pol miliona. Obnos to mizivý v porovnaní s inými v tomto ohľade pokrokovejšími štátmi. Čo však se dá veľkého docieliť dávaním jednou rukou, keď na druhej strane vo forme dane zo zábavy berú sa športovcom o vela väčšie obnosy ročne a tým brzdí sa šport a telovýchova v rozmachu. Bolo by už raz na čase zrušiť túto daň u amatérskeho športu, jej výnos není úmerný s tými škodami, ktoré prináša štátu brzdením dobrovoľnej telovýchovy.

Ke koncu prehlašujem, že moje slová jak vo všeobecnosti, tak aj v konkretných prípadoch smerovaly ku tomu, aby spojenými silami zástupcov ľudu a štátneho aparátu docielilo sa potrebnej nápravy. Som presvedčený, že keď sa nám podarilo docieliť úplnej politickej jednoty, že keď kultúrne sjednotenie tak zdarne pokračuje, vyriešime kladne aj zbývajúci ešte problém hospodárskeho vyrovnania a stemelenia, ak každý pravý občan priloží ruku k dielu. (Potlesk. - Výborně!)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Šťastný.

Sen. Šťastný: Slavný senáte! Jako již několik řečníků v této rozpočtové debatě, tak také já, nechci říci protest, ale aspoň velmi důtklivou připomínku předesílám tomu, že státní rozpočet se dává senátu takřka v poslední chvíli, a že je to opravdu této zákonodárné komory nedůstojno. Mám za to, že to není ani dobrá výchova a tradice, poněvadž ani poslanecká sněmovna neměla tolik příležitosti, aby jednala o státním rozpočtu, což patří k nejprimárnějším právům kteréhokoli parlamentu, jak to vidíme v cizině, zejména ve Francii.

Naše debata se chýlí ke konci a je mi jen příjemno konstatovati, že mohu následovati několik kolegů vlastního klubu, kteří se velmi účinně zastali jednotlivých území naší republiky a jejich zájmů. Byl to kol. Merta, který velmi účinně hájil Podkarpatskou Rus, kol. Marušák, který se dobře zastal zájmů země Moravsko-slezské a byl to zejména rektor university bratislavské prof. Milota, který velmi pěkně obhájil dnešní kulturní, hospodářské a sociální zájmy slovenského lidu. Jak jsem řekl, hodlám doplniti tyto záležitosti na celek a chci říci toto:

Parlamenty, posuzujíce rozpočet, nezkoumají obyčejně jen číslice, zkoumají spíše ducha rozpočtu a jeho politické poslání. V této debatě k mnohonásobně již kontrolovaným číslicím prelimináře podotýkám, že v číselném odhadu, jako je to v kterémkoli jiném hospodářství, mohu míti více po př. méně štěstí, nikdy však přísnou jistotu. Je pravda, ministr financí má u nás dosti autority, aby udržel svou linii, která zní: Bez úhrady ani haléře vydání! V tom také spočívá autorita našeho státního rozpočtu, aspoň na straně vydání. Mluvil-li jsem k letošnímu rozpočtu o temné položce, která rozpočet psychologicky zatěžovala, a to každý rok až do tohoto rozpočtu našeho, tož tentokráte jsme opravdu odlehčeni. Známe konečně číslici našich reparačních povinností.

Patrně toto ulevující vyjasnění zapůsobilo pro odvahu pana ministra, nebrániti pro letošek zvýšení rozpočtové míry. Nepochybuji, na světě je mnoho šlechetných lidí a přehlédnutím terénu jsme zjistili, kolik jícnů přeteklo rozhořčením nad opovážlivostí, v nynější situaci hospodářských nesnází přicházeti ještě se zvýšením státního rozpočtu. Toto je kritická pravda hodně laciná. Bylo by dobře, aby kritika tohoto druhu si zjistila z oněch příčin výrobní stagnace tu jednu z nejvýš důležitých: Nedostatek mobilních financí a bankovní tyranii, která je právě tímto způsobem nejlépe umožněna.

Pomíjím-li ony z kritisujících, kteří ani vlastní kritiku nemíní vážně, tedy je věcí názoru, uznati či neuznati zbytečnost kritické míry daných hospodářských svízelů. Zvýšení rozpočtu okrouhle o ¹/₂₀ nemůže vykonati rozhodující vliv na platnou míru stabilisované čsl. koruny. Ostatně ta naše koruna až do posledních týdnů nemluvila ani pravdu. Teprve postupující zlevňování naši korunu stabilisuje tak trochu na míru skutečnosti. Nebylo vyhnutí, měli-li jsme vyjíti z obchodní a tím výrobní stagnace, musilo dojíti ke zlevnění životních potřeb a hmot, anebo - říkám to nikoli rád - nemohli jsme držeti korunu na její valutární výši.

Jsem-li už u kapitoly "koruna a její problém", apeluji na uznání nutného oprávnění posuzovati valutu také trochu se stanoviska těch, kteří svým sociálním postavením jsou nuceni počítati co nejúzkostlivěji. Peníze jsou směnný prostředek, musíme tudíž nahlédnouti nezbytnost parity příjmu a vydání. A tu, i když si odmyslíme nynější výrobní depresi, která automaticky stlačuje už sama o sobě mzdovou míru, tož naše dělnictvo i při plné zaměstnanosti žilo ve stálém, mnohde bolestném odříkání. Životní míra jeho je nemožně nízká. Proto jsme usilovali o zlevňovací hnutí, majíce vždycky odvahu varovati před opačným, to jest hnutím za zvýšení mezd, poněvadž levnější živobytí ve svém důsledku zesiluje hodnotu příjmu, třeba početně zůstává týmž. Viděli jsme přece, že majitelské vrstvy obchodní a výrobní jsou ziskově až saturovány. Sotva však zbytečně vysoké ceny poněkud, jen tak trochu stydlivě, ustupují, zaměstnavatelské kruhy už projevují kuráž sáhnouti opět na dělnické mzdy. To se rozumí, že je nepoženou směrem nahoru, když na ně sáhnou. Lituji, že o tom musím mluviti, ale byl to sám zpravodaj o státním rozpočtu, který také tuto možnost naznačil způsobem takovým, že skoro pro ni plaidoval. Je pochopitelné, že se stanoviska širokých hospodářských vrstev musíme odmítnouti takovéto vyjadřování na tomto odpovědném místě.

Dámy a pánové! Není nesmyslnější politiky. Opakuji tolikrát již řečené: pálí hnízdo, v němž osudově s ostatními sedí obchod a průmysl, stará-li se, abychom se stali z největší míry národem žebráků. Komu chce prodávati, komu chce vyráběti? Bankokracie tak již narostla, že správní rady výrobních podniků ocitají se zcela v rukou bankovních ředitelů. Banky namnoze diktují mzdovou politiku přes hlavy ředitelů, znalců za podnik jinak zodpovědných. Při tom se finanční kapitál houževnatě brání státním zásahům. Pánové tohoto výrobního světa zradili své zásady, dovedli chvíli i zahráti na struny etatismu, šlo-li o jejich egoistické zájmy. K jejich přání stát zachraňoval zruinované banky, továrnám odpisoval dlužné daně. Miliardy stály tyhle státní zákroky. Běda však, dovoláváme-li se státní pomoci, třebas jen nehmotné, stát finančně nezatěžující, pro nejslabšího v národní společnosti, pro dělnictvo. Zpátečnický tisk, ovšem "Národními listy" počínajíc, roztroubí se na poplach proti nebezpečí etatismu. Touhle cestou jsme se dostali do vážné krise zákonodárné a dokonce i zákonné. Starý svět, milující sociální útisk, nejenom se brání zákonnému vyrovnání sociální disparity, on znemožňuje i dobrou a důvodnou snahu po opravě poznaných nedostatků a chyb zákonů už starších i hodně starých. Zákon z r. 1859, živnostenský řád, třebas několikrát zlomkově novelisovaný, ve své podstatě platí dál. V některých svých částech je přímo v konfliktu s nově platnými zákony, ale jede se, třebas v nezákonném chaosu, dál. Žel, na povolaných místech vládních se o tom ani neví. Nemohlo by se přece státi, aby koncept vládního návrhu na novelisaci §u 82 živnostenského řádu spokojil se pouhým vypuštěním, stejně už nemožného odstavce pod lit. h). Jeden z odstavců tohoto paragrafu drží ještě ustanovení o pracovní knížce zákonem ze dne 17. října 1919, č. 571 Sb. z. a n., zrušené. Jsou-li vládní činitelé takhle ležérní v těchto věcech, pak jest ovšem málo naděje, že najde milosti ve vládních kruzích ono solidní mínění, že novější zákony v praxi už vykazují své závady.

Dámy a pánové! Považuji za svou povinnost varovati před upřílišněnou vírou - poněvadž z této víry plyne právě tato ležernost - že nebezpečí politických extrémů jest zcela překonáno. Řekl jsem zcela otevřeně při projednávání rozpočtu na letošní rok, že v hnutí bolševickém nevidíme spásu našeho dělnictva. Hnutí toto - a vidíme to přece i v tomto slavném shromáždění - sleduje pouze příležitost ke kraválům a staví je výš nežli soustavnou práci za spravedlivými nároky dělnickými. Jsou-li bolševici už 13 let v Rusku u neobmezené moci, nedovedli ani pro masy pracujících zastaviti situaci opravdu hladovou. (Sen. Kindl: Ale nemají tam ani jednoho nezaměstnaného!) Konstatuji, že v Rusku mají chlebenky, tučenky, a jiné enky, tedy je nutno přiznati zlo a hladovou situaci, kterou zaplať pánbůh, vzal čert i s válkou. (Sen. Kindl: Když naši lidé mluví pravdu, tak je vyhazujete ze strany!) Proti nepravdě je těžko polemisovati. My jsme zvyklí, čemu vy se vyhýbáte obyčejně, mluviti pravdu, ať se to líbí nalevo nebo napravo, či nikoli. (Sen. Kindl: Kolik jste jich vyhodili ze strany?) Ještě jsme nikoho nevyhodili.

Poslední proces proti sabotáži průmyslové, kde obžalovaní přejali úlohu státního návladního, aby do rozhlasu, tedy před nejširší veřejností, na sebe žalovali, kde soud z jedné tašky vyňal připravený rozsudek smrti, aby za chvíli z druhé vyňal prohlášení milosti pro odsouzené, tento proces je příznakem těžkých poměrů a těžkých konců diktatury nad dělnictvem. Snad i tyto skutečnosti u nás pomáhaly, ale překonání rozvratů u nás je historickou zásluhou našeho socialisticky organisovaného dělnictva. (Sen. Mikulíček: Ne organisovaného dělnictva, nýbrž vašich, dobrými prebendami opatřených vůdců!) S touto hřivnou je potřebí zacházeti s největším uznáním.

Zároveň prožíváme těžké hospodářské svízele. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Já Ti, Mikulíčku, nezávidím, ale když Tě vidím, jak můžeš na tribuně posílati pusu na špacír docela nekriticky a neodpovědně, chápu Tvoji lehkou úlohu a tak se dařívalo i té vaší agitaci. (Sen. Mikulíček: Protože chceme, aby se dělníci opravdu měli dobře!) Protože široké masy rády poslouchají to líbivé. Ale u člověka, který ví, kde se nachází, má také hráti trochu role pocit odpovědnosti. (Sen. Mikulíček: A je pravda či není, že Beneš má k disposici miliony? - Sen. Hubka: A Ty nevíš, že to má v rozpočtu k disposici, on je přece neukradl! - Sen. Hlávka: V Rusku staví takové lidi ke zdi!) Tam by stavěli vaše lidi ke zdi, o tom nepochybujeme.

Současně prožíváme těžké hospodářské svízele. Počet nezaměstnaných vzrůstá a je s podivem ona lhostejnost, s jakou je tato skutečnost přijímána. Veškerá výroba zařizuje se ve smyslu t. zv. racionalisace. Pravím t. zv. racionalisace. Ve své řeči v debatě k rozpočtu letos v rozpočtovém výboru tento problém jsem velmi podrobně probral, a konstatoval jsem, co to je, že to není racionalisace, poněvadž racionalisace musí míti smysl hospodářský a ne jen výrobní a čiře výdělečný. (Souhlas.)

Opakoval bych, co jsem zde již vícekráte řekl, mám-li podrobně dokazovati, že tak, jak vývoj ve věci té vidíme, nelze mluviti o racionalisaci v dobrém smyslu toho slova. Ale důsledky jsou tu a jsou takové, že nikdy už nezaměstnáme onu žalostnou armádu dnes vyloučených dělníků. (Sen. Kindl: Poněvadž je to krise trvalá!) Na to je potřebí pomýšleti a dělati preventivní opatření, kraválem to nespravíme.

Ať se jakkoli shánějí prostředky k mírnění bídy nezaměstnaných, netajme si, že hodnota státního příspěvku, jen do listopadu t. r. vykazující částku 48 mil. 790.489 Kč, jest utracena zcela neracionálně. Varuji opětně před tímto neproduktivním systémem, při němž ani sledovaného účelu, mírnění bídy, není dobře dosaženo. Uvažme, že je to proti loňsku za tytéž měsíce téměř trojnásobná částka! To neznamená ovšem, že je trojnásobný počet nezaměstnaných, poněvadž jsme některé enklávy poměrně zvýšili, ale poměrně dvojnásobný počet nezaměstnaných proti loňskému roku přece u nás máme. (Sen. Mikulíček: Jako sekretář musíš přiznati, že je to plivnutí do moře, že potřebujeme pro nezaměstnané 135 mil. Kč měsíčně, když bychom jim dávali 15 Kč denně!) Vím o tom, ale nikde na světě, ani v Rusku jsme neviděli, že by se dávalo nezaměstnaným, co absolutně potřebují. (Sen. Mikulíček: 15 Kč denně není absolutní potřeba!) Tam by na to ani neměli a padly by jejich státní finance. Vás zejména varuji, abyste to neříkali, poněvadž na tom Rusku prohrajete svou autoritu a pověst.

Varuji opětně před tímto neproduktivním systémem, při němž ani sledovaného účelu, mírnění bídy není dobře dosaženo. Je potřebí znovu říci, že dělnictvo nechce podpor, dělnictvo žádá práci. Neříkám to do vzduchu. Je zde dosti možností, aby se přání tomuto vyhovělo, aspoň z největší míry. (Sen. Kindl: Zabavte továrny! - To neuděláte!) To bychom to spravili. Tam by byla zima a tma za chvilku, kdybychom jen zabavovali. Továrny se musí baviti prací, mají-li míti cenu. Jestliže soukromé podnikání ochablo, je tu řada objektů veřejných, jimiž hnouti znamenalo by okamžitě zaměstnati tisíce a desetitisíce dělníků. Žádné nouzové práce, když nouze je právě v tom, že národohospodářsky důležité objekty necháváme pouze na papíře ve stavu snad i dobře propracovaných plánů.

Máme jednu smůlu, to je nadbytek příliš moudrých a opatrných odborníků - řeknu přímo - podezřele opatrných. Jsou to velkolepá díla na střední Vltavě, štěchovické přehrady, které ve svém využití přinášejí ročních až 500 mil. koňských sil. Ty jsou těmito mudrci přímo sabotovány. My máme pro jejich zábavu a, kdo ví, jaké osobní cíle při chudičkém vybavení elektrickou energií, páliti vzácné uhlí, aby nás budoucí generace za zničení této stále vzácnější hmoty právem proklely. Praha, residenční město republiky, má býti zbaveno štěchovickými přehradami ostudy, že občas v jejích hotelích nemají cizinci ani vody k umytí. Český jih, zamořený bídou, má býti otevřen novému životu, ale mudrci se baví a bída běží dále. Velmi důtklivě žádám vládu, zejména pana ministra veř. prací, aby v zájmu podstatného zmírnění zbytečné bídy velkolepé dílo co nejrychleji zahájila.

Mám znovu opakovati, co jsme sídelnímu městu republiky dlužni? Mám znovu dokazovati nemožnost jejího stavu ve vnitřní dopravě v městě? Pankrácký most na př., který by důležitou její část zbavil tolika obtíží, rovněž odpočívá na papíře, ač je ve své podstatě dálkové cesty záležitostí přímo státní. Budeme pomalu pořádati nábožná procesí, aby nás Pán Bůh chránil moru nezaměstnanosti, sami ji svévolně udržujíce. (Sen. Kindl: To je docela možno!) Ty půjdeš patrně s sebou.

Pan ministr financí zatím té nemohoucí Praze zcela bezohledně konfiskuje poslední prostředky - finanční politika státu opravdu nevysvětlitelná. (Místopředseda dr Heller převzal předsednictví.)

Chtěl bych ještě, dámy a pánové, upoutati pozornost na nejdůležitější a největší náš podnik státní, československé státní dráhy. Mluvil o tom kol. Havlena před několika hodinami, ale já mám některé momenty, které přece jenom jsou hodně závažné. Je toho velice litovati, že ani pan ministr financí se stránky národohospodářské ani u nás v senátě, ani v poslanecké sněmovně nevěnoval tomuto tak významnému státnímu podniku tolik pozornosti, kolik právem by zasluhoval.

Především se budu zabývati nynější organisací. Železnice vede ministr železnic a má podle podnikového zákona k ruce sbor odborníků. Je toho opravdu velice litovati, že složení tohoto sboru není takové, jaké měl zákonodárce na zřeteli. Především není ve správním sboru zastoupen svět obchodní a průmyslový, pro který původně byla reservována dvě místa, kromě toho zařízením bývalého ministra železnic Najmana stal se správní sbor pouhým kolegiem sekčních šéfů. Toto opatření je proti samému duchu zákona a službě ovšem rovněž neprospívá. Rozhodují totiž členové správního sboru jako kolegium o vlastních svých návrzích. Je přirozeno, že jejich usnesení stěží může kontrolovati ministr, který spravuje resort jako politik, a nikoli jako úředník či odborník. Zde rozhodně není něco v pořádku. Rozhodli-li bychom se pro zřízení ministerstva dopravy, kam by ovšem náležely všechny věci z resortu železničního a poštovního, z resortu ministerstva veřejných prací, jako je doprava letecká a vodní, pak by bylo nutno, aby v čele podniku železničního stál generální ředitel a jemu pak by bylo podřízeno generální ředitelství, kdežto ministerstvu by zbyl pouze sbor zákonodárný, dozor vrchní nad bezpečností dopravy a částečně i správní ve III. instanci. Kdyby se k tomuto nemohlo přikročiti z důvodů politických nebo jiných ihned, konal by výbornou službu ministru politikovi státní tajemník na způsob státních podtajemníků, fungujících v cizině v resortech se službou komplikovanou. Ten by byl zárukou kontinuity služby a odborného vedení.