Rozčiloval se zde páter Buday, jak jsou pracující lidé na Slovensku utiskováni. Odpověděl jsem mu na to, kdo je hlavní příčinou bídy. Na prvním místě církevní a tamější statky zbytkářské, na druhém místě fiškál, který, jakmile se dostane člověk do jeho spárů na Slovensku, dokud má krejcar, z jeho rukou nevyjde, a na třetím kněz, který ohlupuje tento národ na Slovensku. Běžte kolem Trnavy, nejkrásnější statky 1800 až 2000 měřic a jejich vlastníci jsou - Sonnenfeld, Teitelbaum, Reich a podobně. V seznamu legionářů jsem jich neviděl, ani u revolučních pracovníků. (Veselost.)

Běžte kolem Kouřimě a podívejte se tam, 7 statků ve výměře 6.800 měřic vlastní vesměs jeden vedle druhého synové národa vyvoleného. (Veselost.) Těm, kteří jak živi neorali, kteří ani neumějí zapnouti pluh za kolečka, jejichž panimámy nevědí, jestli se dojí kráva od půl roku stáří nebo od pěti let, jste dali půdu, ale pracujícím zemědělcům dali jste ždibec, který nestačí k živobytí a obyčejně půdu nejvzdálenější nebo na kopcích a písčinách. A za jakou cenu? Velkostatek Malenovice parceloval se r. 1925 a delší dobu byla vyhláška, zač od majitele Leopolda Sternberga převzal státní pozemkový úřad tento velkostatek. Za 2.342 Kč jeden hektar. Kolik platili drobní lidé, kteří dostali příděl? Pres 5.000 Kč za 1 ha, čili státní pozemkový úřad přirazil více na cenu přejímací, než sama přejímací cena činila, ačkoli zákony výslovně praví, že pro všechny fondy, kterých je několik, při přebírání půdy smí se přiraziti nejvíce 60%. (Sen. Kindl: Kde jsou ti ministři, když se projednává rozpočet?)

Pan kol. Sechtr zde včera prozradil na adresu socialistů, že ti pánové nejenže nezaplatili statky, které dostali, ale že neplatí ani úroky a přesto že zbankrotili. Tu je viděti, jaká kamarila byla v celém tom státním pozemkovém úřadě, aby socialisté, členové správního výboru pozemkového úřadu zavřeli oči, jak se rozdělují na půl zdarma nejkrásnější statky protekčním dětem. Řeknu jen statek Výspa od maltézských rytířů, který vlastní pan šéfredaktor Vraný, který by ke snídani, k obědu a k večeři snědl tři, čtyři bolševiky, a část statku maltézských rytířů, ze kterého si vzal tučné sousto generální tajemník agrární strany pan Beran. Podle informací, které jsem dostal, neplatili ani jeden tisíc Kč za jeden hektar, cenu tedy přímo směšnou. Házely se zde přímo miliony čistého zisku do kapes těchto politiků, ovšem nedostali to přídělem, nýbrž z volného prodeje. Podle zákona však snad víte, že nikdo nikomu nesmí prodati zabranou půdu bez schválení státního pozemkového úřadu, ba když se jedná o zbytkový statek, musí to býti osoba označená státním pozemkovým úřadem, jiný ji prodati nesmí. To znamená, že pánové skutečně dovedli ve svém životě udělat ohromnou revoluci. Před válkou neměli korunku, leskla se jim kolena na nohavicích, dnes mají několika tisíc měřicové statky přímo zadarmo. Aby Maltezáci byli nějak odškodněni za to, že pánové z agrární strany rozebrali jejich statky, dostalo se jim části Telekiho lesů na Podkarpatské Rusi, které vlastnili v rozměru 40.000 kat. jiter. Kdo zná ty lesy Schönbornovy a Telekiho, ví, že Maltezáci při tom neprodělali, ale že při tom velmi prodělal ukrajinský lid, obývající Podkarpatskou Rus, který je v polním hospodářství velmi chudý, poněvadž je tam půda méně plodná. Aby si mohli své potřeby veřejné, školy, komunikace a vše ostatní uhraditi, doufali, že dostanou příděl lesů a místo toho jste zašantročili tyto lesy z největší části společnosti "Latorica", která tam bezmezně vykořisťuje tyto krásné lesy a nepodaří-li se včas vítězné sociální revoluci odraziti dravé pazoury této mezinárodní kapitalistické společnosti, udělají z toho krásného Podkarpatska to, co udělali Benátčané z Dalmacie. (Sen. Sechtr: Přihlas se tam, tam se dají pěstovat medvědi!)

Já jsem byl svědkem toho, jak se rozdělovaly zbytkové statky ještě v poslanecké sněmovně v I. období. Nebylo většího štváče proti státnímu pozemkovému úřadu a jeho činitelům, jako pan posl. Rudolf Bergman. V "Roli" byly paličské články, kterých jsem několikrát používal na bolševických schůzích, a to už cosi znamená. (Veselost.) A najednou jsem v kuloárech parlamentu, pan Bergman se tam prochází, vyjde pan min. rada Pazderka a praví: No, pane poslanče, co říkáte? Vybrali jsme vám krásný stateček, snad už nám nebudete nadávat. Bergman povídá: Stojí to za to - a "Role" Bergmanovo se na chvíli odmlčelo. To je ta čistota ideí poslance národně-demokratické strany Rudolfa Bergmana. Dokud neměl tučné sousto v kapse, nebylo na státním pozemkovém úřadě ani jediného vlásku poctivého, ale jak mu vybrali krásný zbytkový statek v řepařském kraji - je prý tam také krásné bydlení - a nedal za měřici ani 1000 Kč, ač hodnota jest 6.000 až 7.000 Kč, tak se odmlčel. Idea byla splněna, protože on byl uspokojen, a o to ostatní mu nešlo. (Hlas: Už jste to tu vykládal!) Kdyby se to opakovalo tisíckrát, nebyl by ten zločin nikdy starý. Když budeme tisíckrát vypravovat o zlodějnách, špiritusu, o válečných půjčkách a bankách, nebude to nikdy staré a je stále potřebí to připomínat. (Sen. Kindl: Už mají nové aféry!) Ovšem, že už jsou zase nové milionové aféry, přijdu na ně později.

V našem kraji se řeší pozemková reforma tak, že ten chudák, který nemá býti z čeho živ, ten půdní mravenec Tomáš Baťa vlastní už 4000 ha půdy, ale rafinovanou cestou, aby nemusil z čistého zisku z tohoto majetku platiti vysoké daně, vlastní knihogruntovně tuto půdu Fond pro zaopatření Baťových zaměstnanců, tedy fond všeužitečný, který platí daleko jinou kvotu daňovou z čistého zisku, než by platila firma nebo osoba Tomáše Bati. Tomáš Baťa to dělá ve všem tak rafinovaně. Má konsum, kde trží 200 mil. Kč, ale není to konsum Tomáše Bati, nýbrž je to konsum zaměstnanců firmy Tomáš Baťa. (Sen. Sechtr: Ukaž, jaké máš boty. Že jsou to baťovky!) To jsou moje a boty mi nešil Baťa.

Nad Baťou jste žasli před měsícem všichni, jak podle Stalina řeší otázku pracovní doby, že zkracuje pracovní týden na 5 dnů. "Právo Lidu" pělo chvalozpěvy, že nejen Stalin, i Baťa dělá v kapitalistickém světě to, co Stalin. Měli jste být v sobotu 13. prosince ve Zlíně. 5 dnů se má pracovat, ale o hodinu se zvýšila pracovní doba z 8 hodin na 9, výkon jednotlivých dílen se zvýšil ze 2.000 na 2.400 párů, čili dříve se vyrobilo šestkrát 2.000 párů, tedy 12.000 za týden, a dnes se vyrobí pětkrát 2.400, to je také 12.000 párů za týden. V sobotu měl jsem tam ilegální tábor lidu na nádraží. Když lid se nemohl vejíti do 23 vozů osobních, když vozy byly nacpány, na plošinách a na můstcích stálo vždy mezi dvěma vozy 20 až 22 lidí, čili jen tímto jedním vlakem o 4. hod. odpol. ze Zlína do Otrokovic jelo 2.300 lidí, ptal jsem se výpravčího úředníka, kolik lidí se může při takovém napěchování vejíti. To jel jeden takový vlak na západ a druhý na východ a kromě toho 40 automobilů prostředně velkých pro 30 osob - tam jezdí také velké automobily, které vezmou 40 až 42 osob - odvezlo 1000 lidí. Čili ve volný den, v tu volnou sobotu, kterou vy jste tak opěvovali, musilo pracovati až do 4 hod. odpoledne 7.000 dělníků. A vy chcete takové hrdinství přirovnávati ke gigantickému dílu, které dělá Stalin se soudruhy na východě? Tam by takového chlapa, který by takovou kalamitu zavinil, zavřeli, poněvadž, když má býti pracováno týden, musí býti takový týden tolika a tolika denní. O tom ministerstvo soc. péče neví ničeho. Mne, když jsem na tom táboru mluvil, našli policajti a četníci, kteří jsou ochránci zákona, ale že ženy nemají pracovati po 1 hod. odpol. v sobotu a že šly z práce až ve 4 hodiny a že to byly i dívky mladé, do 20 let, to četníci nevěděli, poněvadž vůči bohatým zákon neplatí, jak jste to zde včera potvrdili.

Tento Baťa, který na všechny strany shrabuje stamiliony čistého zisku ročně, ještě nemá dost a ještě rve z rukou obcím a družstvům půdu. Obec Kvasice chtěla les, který je v jejím rayoně. Vlivní politikové agrární strany dokázali, že polovinu toho lesa dostalo družstvo utvořené v Tlumačově, t. j. ³/₄ hod. cesty od Kvasic. Tam je státní statek, kde tak hospodaříme, že správa státních statků vykazuje z hostince, mlýna a polí v rozpočtu 4.500 Kč ročního nájmu. Z hostince, mlýna a polí! Každý chudák musí zaplatiti nejméně 3.000 Kč ročního nájmu jen z pokoje a světnice, zde státní mlýn, státní hospoda a role k tomu jsou pronajaty za 4.500 Kč. (Hlas: Komu?) Tento kvasický les byl rozdělen z polovice pro družstvo v Tlumačově, sestávající ze 4 lidí a z polovice pro obec kvasickou. (Sen. Sechtr: Vždyť jsi byl proti vysokému nájmu a teď chceš, aby byl vyšší; to je logika!)

Tak když ten nájem, kol. Sechtře, z hospody by přišel normálně na 20.000 Kč ročně, ze mlýna asi na 15.000 Kč a z těch polností také několik tisíc, normálně má to tu hodnotu, a když státní správa to dá za 4.500 Kč, je to v pořádku podle tvého názoru? Myslíš, že tam sedí nějaké protekční dítě? (Výkřiky sen. Sechtra.) Ty lesy, kde se člověk nadře a celý čistý zisk musí dáti majiteli, který z něho jako parasit tyje.

Když se zaplatilo za hotel Radiopalác v Jáchymově 12,800.000 Kč, vrazily se do něho těžké statisíce a nenese dnes ani 3%. Stát musí platiti z půjček 10%, jak vám vypočítal dr Engliš, když uzavíral půjčku ještě ministra Bečky. Nájemce toho hotelu získává ročně těžké statisíce a kdybychom se přimlouvali za vyšší nájemné v Radiopaláci v Jáchymově, porušili bychom svou zásadu nízkého nájmu pro člověka pracujícího na poli. To je tvá logika, šlapeš si na jazyk! Kvasický les je už dnes zašantročen Baťovi, ale nejen les. Stavební družstvo v Otrokovicích, uznané za všeužitečné, potřebuje stavební pozemky, poněvadž bez nich nemůže postaviti baráky. Je tam vhodná půda na stavební pozemky, 6 ha na silnici z Otrokovic do Tlumačova, ale správa státních lesů a statků rozhodla, že tuto půdu potřebuje Baťa na odvodnění pod drahou v Otrokovicích. Pozemek, který stavební družstvo potřebuje, je proti Baťovu o 8-10 metrů výše, nemá žádné souvislosti s komplexem několika set měřic půdy, které Baťa chce a pravděpodobně - nevím, ale jak jsme zvyklí po denních událostech - se mu to podaří, poněvadž on, chudák, nemá kde bydleti a nemá býti z čeho živ, a těch ostatních 30, kteří by si postavili na tomto pozemku domečky, mohou bývati v té osvobozené vlasti pod širým nebem.

Jak se hospodařilo se státními lesy a státními statky, dokazuje také případ protekčního dítěte Zbořila - zase protekce býv. ministra Staňka a ostatních činitelů v Bojkovicích. Poněvadž Zbořil v Bojkovicích dostal tak čistým způsobem statek 23.000 měřic půdy, nemohl se státi ani pan posl. Staněk, který je vedoucí agrární strany, ministrem v tomto státě. Tam nahoře jim to nechtělo jíti přes krk, aby takového poctivce udělali ministrem v tomto státě a proto byla rvačka uvnitř agrární strany, která osoba tím ministrem má býti. Ale když byl tento statek ve vlastnictví Pozemkové banky, lidé měli volný přístup do zahrad a do lesů, zkrátka, jak to líčil sen. Petřík v rozpočtovém výboru, měli přístup na všechny pozemky kromě obdělané úrody polní. Dnes nejkrásnější komplex kolem zámečku Miramare Zbořil zahradil přesto, že ve smlouvě přejímací stojí, že tam lidé mají volný přístup. On na to nedbá a dělá si, co sám chce.

Dosud nezaplatil potřebnou podle smlouvy dávku z majetku a z přírůstku na majetku, a když se o věc komunističtí zástupci v obecním zastupitelstvu brali, aby bylo smlouvě učiněno zadost, jaké gesto učinil pan Zbořil? Řekl, že nebude zaměstnávati jediného člověka, když proti němu komunisté štvou a 420 lidí, kteří byli většinou organisováni u sociální demokracie, vypověděl. Kdyby ti lidé byli organisováni u nás, nechali bychom pana Zbořila pěkně poklízeti dobytek a dojiti kravičky a dělati všechnu tu práci, kterou dělali ti chudáci. Ale tam sociálním demokratům spadlo srdce dolů, šli prositi a teď pan Zbořil dal dělníkům jednomu za druhým příkaz, aby se přihlásili do fašistické organisace dělnické, a přirozeně, pro toho, kdo se nepřihlásí, znamená to letěti z práce. Pan Zbořil nejenže dostal tento ohromný statek za poloviční cenu, ale ještě tam provádí vyložené nevolnictví se svými zaměstnanci.

Co bylo se Zbořilem, bylo také s národním demokratem, hrdinou od řeky Usury, panem posl. Špačkem. Posl. Špaček, který je úředníkem samosprávy v Ostravě, jistě velmi pilný půdní mravenec, dostal velkostatek Fulnek u Jasiny, 8.000 měřic dobré půdy, nedal ani celých 6 mil. Kč a dnes tam, kde by sta rodin mělo výživu, vlastní to ten nezištný vlastenec.

Pánové, pozemková reforma prováděla se takovým způsobem, že lid na venku věří, že jest potřebí nové revoluce, nové pozemkové reformy a pak teprve bude provedena pozemková reforma spravedlivě.

Dostal jsem právě dnes přípis v otázce pozemkové reformy. Obec Libotín, okres Prachatice, žádala za příděl lesů ve výměře 200 ha, ale tyto lesy dostal p. Holoubek, velkostatkář z Bohumělic, před válkou chudák, dnes milionář, člověk, který tam ani většinou nebydlí, poněvadž sedí ve správních radách továrních podniků v Praze, a samozřejmá věc, že je protekční dítě určité politické strany.

Sama o sobě je kapitola, jak se jedná na státním pozemkovém úřadě se zaopatřením, s požitky, které podle zákona náležejí dělníkům a úředníkům, kteří pozbyli zaměstnání. To je přímo Kalvárie, co tito lidé musí zažíti a je kolikrát úplně zbytečno intervenovat několik roků, páni se nerozhoupou, přesto, že zákon jim výslovně káže: Připravili-li jste úředníka, šafáře nebo kohokoliv, zemědělského dělníka o práci, jste povinni podle zákona, podle tabulek uvedených v zákoně, dáti jim určité odškodnění, vždyť přec na toto odškodnění platí všichni, kteří jakýkoliv příděl půdy aspoň v drobném dostanou, tuším 15 až 16%.

A největší nespravedlnost se děje v handlování s přidělenou půdou. Jak jsem již uvedl případ v rozpočtovém výboru, kde dělník, otec 5 dětí, z nichž nejstarší je 11 let staré, dostal příděl půdy r. 1925 a vybudoval si tam studnu nákladem asi 500 korun, hodně hlubokou, asi 16 až 17 m. 4 roky beze všeho tuto půdu obdělával - bylo to na stavební pozemek. Zaplatil obojí dávku, určenou mu státním pozemkovým úřadem a dnes podle svědectví úředníka ze státního pozemkového úřadu rozhodl soud v Uh. Hradišti, že mu ten pozemek nepatří, že patří osobě jiné. A ještě tento okresní soud přisoudil tomuto dělníku, otci 5 dětí ve stáří do 11 let, zaplatiti 1.600 Kč útrat.

Vážení, to je vyložený zločin, páchaný na takových drobných lidech, když přes to, že ten člověk tuto půdu 4 léta obdělává, vybuduje si tam studnu, nadělá si měkkých nepálených cihel, aby si tam mohl postaviti baráček, poněvadž nemá pro svou rodinu byt, má dokonce potvrzenku, že to zaplatil, že dal za ten pozemek 1.50 za 1 m2, okresní soud rozhodne, že mu nepatří podle svědectví úředníka státního pozemkového úřadu. Nevím, jak to rozhodne krajský soud, ale myslím, že bychom takových případů našli více. (Sen. Kindl: Na př. na Budějovicku!)

Další kapitola rozpočtu, kterou mám za úkol osvětliti, je hospodaření na státních statcích a lesích. Vážení, kdyby tak hospodařil soukromý podnikatel, jako hospodaří správa státních lesů a statků, tak by jistě jeho rodina v zájmu jeho ženy a ostatních příslušníků, o něž je povinen se starati, uvalila na něho kuratelu. Milion měřic půdy vlastní stát, správa státních lesů a statků obhospodařuje skoro 1 milion měřic půdy. Příjem by nebyl nejhorší, činí 837,148.300 Kč, tedy z 1 měřice je to 837 korun, ale jak se tam musí mizerně kalkulovati s dalším, když do státní pokladny přijde čistý zisk 20,077.900 Kč, čili z 1 měřice, ze které se utrží 837 Kč, dá se do státní pokladny jenom 4 Kč? Pánové, to je skutečně hospodaření, které by se nikde jinde nesneslo. Jakým právem potom vybíráte na rolnících v chudých krajích 5 až 6 korun paušální daně z obratu nebo v bohatších krajích 7 až 8 korun, když vaše státní lesy a statky vynášejí jenom 4 Kč z jedné měřice čistého zisku. (Sen. Novák Fr. (rep.): Musí se investovat!) Mluvíte o tom, že se musí investovat, pane kolego. Ano, vy také musíte spravit střechu a postaviti nové stáje, když staré letí a musíte upraviti své hospodářství, zlomí-li se voj u vozu, zlomí-li si kůň nohu, musíte koupiti nového atd. Ale to je absolutně neomluvitelná věc. Zde je na 68.000 ha půdy v nájmu a jestliže normálně činí nájem 200 až 250 Kč při půdě lepší - při špatnější není pod 150 Kč - pak 68.000 ha pronajaté půdy by musilo vynésti bez jakýchkoli výdajů obnos několikanásobně větší nežli 20 mil. Kč, které se odvádějí od státní pokladny. A vy zase klidně o tom podebatujete, odhlasujete a správa státních lesů a statků se pod kůží směje. Nevím, jak to dopadlo, poněvadž mně ten dotyčný poškozený nepodal zprávy o konečném výsledku, když jsem vedl deputaci místostarosty Timčuka z Kobelecké Poljany na Hrad. Tento byl dozorcem při kácení lesů ve státních lesích a statcích v okolí Kobelecké Poljany, nějaký statkář a továrník Kerlin koupil kulatinu ve státních lesích, platil 60 Kč za 1 m³ na místě; kácení a dopravu platil sám. Místostarosta z Kobelecké Poljany přijde a dokazuje, že vyplatil mzdu svým dělníkům, za 21.000 m³ kulatiny, ale Kerlin tvrdí, že té kulatiny bylo jen 15.000 m³. Poněvadž Timčuk platil 16 Kč od 1m³ a Kerlin mu upírá 6000 m³, znamená to obnos téměř 100.000 Kč, takže ten člověk, který má majetek, domek a pole, úplně by to ztratil. Když jsem šel s touto deputací do kabinetní kanceláře, pan sekční šéf Schiezsl řekl, že to je stará známá věc, že byly již 2 deputace u pana presidenta v Topolčiankách a my že prý, jsme již čtvrtá deputace v té věci. Věc táhne se přes 2 roky, je mi sice neznám konečný výsledek, ale příznačné je, že něco takového může vůbec nastati. Uvažte, ošidí-li parťáka o 6000 m³, ošidil také státní pokladnu, poněvadž někdo musil o tom vědět, že se neodvezlo jen 15.000 m³, nýbrž 20.000 m³. Když vidíme takové případy a pravděpodobně jest jich více, nemůžeme se diviti, že dostaneme mizerné 4 Kč z jedné měřice do státní pokladny včetně pil, pivovarů, lihovarů, cihelen a všech podniků, které stát vlastní. Je to hospodářství přímo bankrotářské. (Sen. Fr. Novák (rep.): Kolik vy máte měřic a čistého zisku?) Nemám čas, vypočítám vám to po schůzi, mám 5 ha svého a 3 najatého a žije na tom 10členná rodina celý rok, ale za 4 Kč z měřice by 10členná rodina mohla jíst jeden týden. To je čistě bankrotářská politika. V rozpočtovém výboru řekl p. sen. Kroiher, že pohneme trochu odbytem našeho dřeva, až dojde dech dumpingu ruskému. Myslím, že až dojde dech dumpingu ruskému, tedy vás pánové z vládní koalice již zuby bolet nebudou, ale že my se dočkáme ve zdraví, až dojde dech vám, to jest jistá věc. (Výkřiky.) To vám již povídají všichni objektivně situaci posuzující činitelé. Říká vám to jednou redaktor "Pražského Večerníku", po druhé vám to řekne arcibiskup Kordač a po třetí vám to povídá zde v "Přítomnosti" (ukazuje) největší pěvec Hradu Ferdinand Peroutka. (Veselost.) Přečtěte si čísla 47, 48 a 50. A ten se nad tím, pane kolego, nesměje, nýbrž vážně nad tím přemýšlí a připomíná, abyste nebyli příliš nemile překvapeni. (Hlas: Těšte se, že to bude brzy!) Buďte bez starosti, ve zdraví toho dožiju.

V článku "Něco se děje", povídá Peroutka: "Průmysloví kapitáni budou pokládati společenský systém tak dlouho, za dobrý a nenahraditelný, dokud v něm mohou ještě vydělávati." Tedy správně to oceňuje. Já vám přečtu z toho jenom úryvky. Dále povídá Peroutka v tom článku v "Přítomnosti": "Pravidelná potíž s lidským rozumem je to, že uvěří v revoluci teprve tehdy, až uzří divoké muže poskakovati na barikádách. Není jich dnes, a přeci jsme v revoluci, pokud nazýváme revolucí takovou situaci, kdy nabývají převahy síly, jež nutí a donutí k přestavbě společnosti."

A dále tu povídá Peroutka: "Která hlavní síla patrně podkopá kapitalistický řád? Socialismus? Komunismus? - Sotva," povídá Peroutka. "Křesťanství a anarchism pak jistě ne. Rozhodnou ránu kapitalismu zasadí asi kapitalismus sám. Bezuzdně produkující jen touhu po zisku hnaný kapitalista sám stává se revolučním elementem. Jsou to následky, které se vymykají jeho vůli." (Výkřiky.) Jen se smějte, on vám dojde smích. Buďte bez starosti. Co děláte vy, že nám zakalujete schůze, konfiskujete tisk, váš Slávik, že rozhání shromáždění a zavírá přední činitele, to není důkaz vaší síly, nýbrž důkaz vašeho strachu, poněvadž silný se nemusí bát. Ten, kdo je přesvědčen o správnosti své zásady a svého programu, ten nemusí. hájiti je bajonety, pendreky, kriminálem a censorem. (Sen. Fr. Novák [rep.]: V Rusku to tedy musí býti hrozné!) V Rusku není ani jedna desetina policie, co máte vy zde. Tam je policistou každý komunistický dělník, který sám dává pořád pozor na pořádek, aby ho nikdo druhý nerušil!

Povídá dále Peroutka: "Nemůžeme ovšem ještě mluviti o absolutní nadprodukci. Kdo by byl tak necitlivý a slepý k nedostatku, v němž žijí jeho bližní, aby se odvážil říci, že vyrábíme více, než potřebujeme?" Čili to, co tvrdíme my: nesprávné rozdělení výtěžků lidské práce má za následek ohromnou krisi, není nadbytek produktů, ale je nedostatek prostředků u konsumentů, aby potřebné produkty si sami sobě mohli zaopatřiti; nemají na to. Nízké příjmy několika milionů za mzdu měsíčně pracujících, nízké mzdy jejich znemožňují odbytí výrobků, což má za následek nejen krisi v průmyslu, ale, což je to nejstrašnější, krisi odbytovou zemědělských výrobků; důsledek toho je, že lidé umírají pozvolna podvýživou a hladem.

Dále povídá Peroutka: "Ztrácíme už všechno právo pojednávati o nezaměstnanosti jako zjevu přechodném." I ten hradní pěvec věří, že tato nezaměstnanost je zjevem trvalým, že tato krise není přechodnou, nýbrž akutní krisi kapitalistického právního řádu.

Dále povídá Peroutka: "Obraz nadprodukce se před námi uceluje. Část marxismu stává se skutečností. Obtíže našich časů ukazují, že udeřila hodina, kdy svoboda výroby musí býti překonána a nahrazena zásadou výroby, organisované pro určenou organisovanou spotřebu."

Najednou to, co my tvrdíme desítky let, že ve výrobě nemůže existovati stále ten anarchismus pro zisk, kterého jsme dnes svědky, přiznávají páni, kteří jinak ještě stále nás politicky potírají. "Lidský rozum musí učiniti další rozhodující krok, ať už je to některým průmyslovým kapitánům více nebo méně protivné. Pomýšleti na to, že hromadnou výrobu spotřebují bohatí, toť jako pomýšleti na to, že jednoho dne moře se vleje do řeky."

Tak řeší otázku měšťácký spisovatel, nepřítel komunistické idee, nepřítel politiky komunistů. Tvrdí, nepozvednete-li schopnost koupě širokých mas pracujícího lidu, jako těch, z nichž rekrutuje se nejvíce konsumentů, že nedostanete se z této kalamity. Vy jejich schopnost koupě nemůžete nijak zvýšiti. Kapitalisté vám nedovolí, abyste oklestili jejich zisky, poněvadž stát sám jako takový není ničím jiným, než potlačovacím aparátem v rukou panující třídy, t. j. třídy kapitalistické a vy jste jen výkonnými orgány - všechny politické strany - pokud se nehlásíte ke komunismu - toho kapitalismu.

Netvrdím to jen já. Přečtěte si, co řekl i ten největší hierarcha v tomto státě, že kapitál, technika a věda, místo co by měly býti požehnáním pro lid, místo co by měly zmírniti námahu industrialisací výroby, stávají se kletbou pro miliony a miliony lidí, kteří se racionalisací, technikou a bezohledným kapitálem vyřazují ze společenské výroby.

Myslíte, že ještě na chvíli se to dá zadržeti. Dlouho ne. Nic nepomůže sebe ostřejší persekuce. Revoluci nedělají jednotlivci. Ani v Rusku ji nedělal Lenin. Ten jen vedl revolucionáře k vítězství. Vývoj poměrů před revolucí vytvořil takovou atmosféru, takové mocenské poměry, že, když našla revoluce dobré vůdce, s poměrně malými ztrátami zvítězila. Povídám: s poměrně malými ztrátami. Stotisícové ztráty přivodila až kontrarevoluce, bílí generálové, zásobovaní zbraněmi, střelivem, šatstvem a penězi od kapitalistických států, hlavně dohodových. Tedy revoluce se nedá ani přivoditi psaním, ani sebe lepší řečí, ani sebe lepšími agitátory. Revoluce vyrůstá z poměrů. Vy jako obhájci kapitalismu napomáháte čím dále tím většímu vyrůstání podmínek pro revoluci. Naším úkolem je všechny revoluční síly usměrniti do určitých kolejí, aby v rozhodujícím okamžiku lidstvo vítězná sociální revoluce zachránila s obětmi co nejmenšími. Dnes je přesvědčen každý pracující člověk, že, chce-li žíti, kapitalismus musí zemříti. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Vyhrazuji předsednictvu censurování řeči pana sen. Mikulíčka. (Sen. Mikulíček: Tak vidíte, již censurují i Peroutku!)

Další slovo má pan sen. Šabata. (Výkřik sen. Kindla. - Hluk.)

Pana sen. Kindla volám k pořádku! (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Prosím o klid!

Sen. Šabata: Slavný senáte! Je naší ústavní povinností zkoumati každoročně rozpočet pro nastávající rok. Nynější rozpočet je třináctým od doby naší státní samostatnosti, a těší mne, že mohu konstatovati, že naše poměry politické, kulturní i hospodářské se rok od roku vyvíjejí klidněji a uceleněji, a doufám pevně, že se nám podaří vyřešiti těžké národohospodářské problémy způsobem uspokojivým pro stát i jeho obyvatelstvo.

Rozpočet, jedna z nejdůležitějších státních nezbytností, v němž jako v zrcadle se odráží síla a mohoucnost státu ve všech jeho složkách, musí býti sestaven co nejpečlivěji a odpovídati pravdivě potenci hospodářské síly, býti úměrný platební nosnosti občanstva, musí býti jasný a přehledný.

Bylo by záhodno, aby stejná péče, která se věnuje každoročně rozpočtu, byla věnována i projednání uzávěrky státního účtu za minulý rok, neboť ten nám poskytuje pravý obraz státního hospodářství ve skutečných výdajích i příjmech.

Po léta byl nám předkládán rozpočet stabilisovaný. Zvykli jsme si naň a nemile se nás dotklo více jak půlmiliardové zvýšení, tím více, že se tak děje v době všeobecné zemědělské a průmyslové krise. Sám pan ministr financí doznává, že jen z nutnosti "hromadného plnění úkolů nových a velkých" se musil odhodlati k tomu kroku.

Které jsou to úkoly velké a nové? Je to především nová položka výdajová, resultující z nedávno projednaných mírových smluv, která po 37 roků bude každoročně figurovati v našem rozpočtu částkou 114 mil. Kč, dále konečná úprava pensí staropensistů 135,500.000 Kč, přírůstek na osobních vydáních v důsledku resystemisace 57 mil., vánoční příspěvek státním zaměstnancům 111 mil. 500.000 Kč, zvýšení podpory nezaměstnaných v důsledku reformy o gentském systému 51 mil. Kč, zvýšení podpor stavebního ruchu podle nového zákona 15 mil. Kč, zvýšení požitků těžkým invalidům 13,500.000 Kč, dále je to zvýšený požadavek na stavbu státních budov 50 mil. Kč, což činí celkem 547 mil. Kč, o kteroužto částku musil býti rozpočet zvýšen.

Kdyby nebylo finančních úspor z dob nenáviděné všemi socialistickými stranami občanské koalice, ke kterým může pan ministr financí sáhnouti, nebylo by možno dosíci aktivního rozpočtu bez dalšího uvalení nových břemen na poplatnictvo. Dost na tom, že úpravou samosprávných financí narostou nám nová další břemena, která v dnešní těžké krisi na náš stav dolehnou, když beztak již dnes své daňové povinnosti můžeme učiniti zadost jen s krajním sebezapřením.

Pokyn, který ministerstvo financí dalo toho času berním úřadům, aby vůči poplatníkům bylo postupováno co nejbenevolentněji, svědčí o prozíravosti finanční správy a uznání těžkých poměrů, v jakých se ocitlo v dnešní době zemědělství. Prohlášení pana ministra financí, že se těžko odhodlával ke zvýšení rozpočtových výdajů, že bude usilovati o snížení daňových břemen a pracovati ke snížení položek výdajových, jmenovitě pokud se týče nákladů na veřejnou správu, a tím pracovati ke stabilisaci rozpočtu, bereme s povděkem na vědomí. Ostatně tuto práci mu usnadní podle nynější perspektivy samy poměry národohospodářské podle lidového rčení: Kde nic není, tam ani čert nebere.

V přesvědčení, že v každém státním resortu dá se při dobré vůli bez bolesti hezkých pár milionů desítek ušetřiti, vznáším na státní správu jménem veškerého poplatnictva všech vrstev důtklivou žádost za zahájení té největší šetrnosti a úspornosti. Při všech výdajích a zvlášť nákladných investicích je potřebí pečlivě zkoumati jich nezbytnost, účelnost a rentabilitu. Nepříznivá situace hospodářská již dnes projevuje se dosti citelně v poklesu vybraných daní. Za posledních 9 měsíců bylo celkem vybráno na daních 3.450 mil. oproti loňsku minus o 417 mil. Kč. Původcem obilní krise světové je velké zvětšení ploch obilních v Americe a rostoucí export Ruska atd. v důsledku levnější výroby než u nás. My vyrábíme mnohem dráže jak v hospodářství, tak průmyslu, a proto nejsme s to čeliti konkurenci i přes veškerá opatření zákonná. Svého času mně jeden socialista pravil, že jim je lhostejno, máme-li u nás úrodu nebo ne, že se hladu nebojí, že se z ciziny doveze, čeho potřebujeme. Ano, doveze, ale zač? Bylo to r. 1927/28, kdy u nás v Čechách byla velká neúroda žita následkem nepříznivé zimy a jakési sněžné plísně. Musilo býti sáhnuto k dovozu potřebné chleboviny a víte, zač se tehdy prodával 1 q žita? Za 230 Kč, dráže, než byla pšenice, a před tím za 160 Kč. Jakmile cizina zjistila, že tuto plodinu musíme dovážeti, ihned to využitkovala a na ceně přirazila. My zemědělci jsme z toho neměli ničeho, naopak, byli přemnozí, kteří i na živobytí toto drahé obilí musili kupovati. Tak by to bylo i napříště, kdyby nás v Čsl. republice stihla neúroda. Odnesli bychom to my zemědělci i konsumenti a celní ochrana by byla ilusorní. Tehdy si toho páni socialisté tak nepovšimli - bylo dostatek výdělku, o korunu nebylo, žilo se nad poměry, až přišla dnešní doba, krise nejen v zemědělství, ale i v průmyslu a konečně vyvrcholila v nezaměstnanosti. Velkoobchod navezl velká kvanta laciného obilí a mouky na sklad, stlačil ceny našich výrobků pod výrobní náklad, ale nepostaral se o to, aby láce se projevila také v řadách konsumentských. Ještě dnes jsou v Praze 4 rohlíky za korunu, jako když byla pšenice za 230 Kč. I chleba přes to, že žito kleslo na ceně o 50 %, zlevnil jen o několik haléřů na 1 kg. Stejné poměry jsou v produkci živočišné, kupuje se za babku a prodává se ne o mnoho levněji, než před rokem. Tak u nás nuceni byli zemědělci sáhnouti ke svépomoci: zabíjejí dobytek, zaplatí poplatky a rozprodávají maso mezi sebou. Je to něco neobvyklého, ale co naplat, když peněz je potřebí a prodati nelze ani za nízkých cen. Bohužel, berní správy a úřady nepřihlížejí k této těžké hospodářské situaci a exekučními prodeji vymáhají zaplacení daňových nedoplatků, ač většina exekvovaných i při dobré vůli platiti nemůže, poněvadž nemá čím. Mnozí a mnozí zemědělci žádali za odepsání daní alespoň částečné, ale jen v nepatrném počtu bylo jich žádostem vyhověno. Naproti tomu jsou mně známy případy, kde jednotlivým továrníkům a akciovým podnikům byly odepsány na daních velké částky. Mnoho-li pak dostane stát z těch miliardových nedoplatků, které zajisté nejsou za námi zemědělci, nýbrž spíše za velkoprůmyslem?