Nyní se však také praví, že se má dozírati na vývoj cen dovozu a vývozu. Což pak vědí ti pánové, kteří dnes něco takového zamýšlejí a kteří tím vlastně chtějí zasahovati do hospodářství, tedy do základů státního rozpočtu, vědí ti pánové, jak těžko se právě kartelový zákon do dnešního dne uplatňoval, jak opatrně dlužno přistupovati ke všem těmto otázkám, aby se upravila nějaká část živnostenského řádu, že se vždy sahalo zpět k zákonu z r. 1673, a jak je často nutno, aby se dotyční sjednotili, aby dělali společné ceny? Chtěl bych jednou interpelovati právě pány z levice a připomenouti jim, když sami pracovali s sebou, jak obrovské potíže se ukázaly při zákoně o domáckých dělnících. Neboť mzda je cena dělníkova. Sám jsem se svého času jako hospodář o to zasazoval, aby mzdy byly vázány určitým zákonitým předpisem, aby se na to použilo zákona o domáckých dělnících; a jak obtížno bylo postoupiti o krok, aby se došlo až k ceně. Cena zboží domácké práce je také vázána - také zde je státní předpis - soukromými úmluvami. Ale ukázalo se, že jste i v těchto věcech v zájmu dělnictva - a jde zde o mzdy v potu vydělané, o nejnižší druh mezd - že jste zde selhali a že sami v rozhodném okamžiku přicházíte na to, že se provádí zákon, který znamená zasahování státu do soukromého hospodářství. Co totiž nastalo? Byl v jednotlivých krajinách prováděn. Vzpomínám obzvláště na to, co nastalo v jabloneckém průmyslu. Zboží se vystěhovalo z tuzemska a v Japonsku, v Indii, v Číně se vyrábělo levněji a zboží se dodávalo do našich dřívějších odbytišť. Byly zde provedeny zákazy dovozu a vývozu, omezení povolovacím řízením, tedy také zásahy státu do soukromého hospodářství. Nehledě k úplatkům a protekci u jednotlivých vývozních míst, vystěhovalo se toto zboží také do ciziny, vyrábí se tam, obzvláště v Japonsku, a to levněji, a tuzemsko stojí před nejtěžší krisí. Míním zde t. zv. bengle, skleněné kroužky z Jablonecka. Tam sedí před prázdnými pracovními stoly a zboží se vyrábí jinde. Varuji tedy již dnes před tím, aby se prováděly zásahy do soukromého hospodářství. Tímto způsobem podpora výroby není možná, nýbrž rozpočet musí jiným způsobem, považován jsa za problém cenový a mzdový, působiti k tomu, abychom peněz nejprve jednou použili tam, kam patří.

Poukázal jsem při loňském rozpočtu k tomu, že je také použití peněz, které účelům rozpočtu neodpovídá. Podíváme-li se na konkurenční podnik, na příklad t. zv. Lidrusk ve sklářském průmyslu, dělnické sdružení u Duchcova, které bylo před lety založeno a když zde ministerstvo obchodu této společnosti dá 500.000 Kč jako provozovací kapitál, tuším na 2% - ani tato 2% nebyla placena - když potom ministerstvo sociální péče tomuto sdružení Lidrusk poskytne půjčku rovněž 500.000 Kč, tedy 1 milion dohromady, pak je to nesprávné použití peněz. Loňského roku řekli mi při rozpočtu zástupcové ministerstev, že se uznává, že toto použití není správné, že se peníze vezmou zpět. Mám dnes výkaz této firmy Lidrusk, ze kterého vysvítá, že obtíže přinutily tento podnik, který byl založen, aby určitým německým krajinám dělal konkurenci v barevném skle, aby se mezitím třikráte položil, a že peníze státu vrátiti nemůže. To je nesprávné použití peněz.

Chtěl bych též upozorniti na to, že i cla jsou s to, aby zničily normální podklad pro státní rozpočet. Pánové v ministerstvu asi vědí, že jsme v poslední době obdrželi z Anglie v Kanadě protesty stran pšenice a mouky. Pánové v ministerstvu asi vědí, že Amerika opětovně intervenovala stran cla na automobily. (Sen Stöhr [německy]: Jaký pak zájem má na tom Anglie?) Má na tom zajisté zájem, neboť chce prosaditi volnou konkurenci pro Kanadu. Není tomu v mezinárodním obchodu jinak, že se v okamžiku stará o věc ten, koho se to týká. Pravím proto, že i cla, tedy něco, co se dnes nepovažuje za omezení volného hospodářství a na co každý pro sebe činí nárok, při přílišném využívání celní ochrany mohou působiti škodlivě na hospodářství.

Pan ministr zásobování poukázal také k tomu, že vlastně určitá zastoupení, jako obchodní komory a průmyslové organisace, nesplnily své povinnosti při snižování cen. Považuji za svou povinnost, abych jako starý úředník obchodní komory, i když nestojím již prakticky v její službách, tuto instituci vzal v ochranu; nežádal bych od zemědělské rady zajisté nikterak, aby pracovala ke snížení cen v zemědělství. Je to velmi podivná logika, když se od zájmových korporací, jakými jsou obchodní komory, žádá, aby se snad vedoucím způsobem uplatnily při snižování cen. To je samo sebou protismyslné. Pracují zprostředkujíce mezi různými výdělečnými vrstvami, mezi obchodem, živnostmi a průmyslem. Jim vsak nedostává se dnes jednoho: nejsou již žádnými autonomními korporacemi, jak tomu bylo dříve, jejich členové ustanoveni byli od desíti let většinou jmenováním, svobodná volba se nekonala, nemůže se tedy zde projeviti skutečné mínění lidu, nýbrž je to ovlivněné mínění a je zcela jasno, že v takovémto případě nelze více prováděti intensivní zastoupení zájmů právě těch stavů, které mají zastupovati.

Ale mám za to, že všechny ty věci, které se zde přednášejí, jsou nakonec věcmi, které se vlastně nedotýkají jádra celé otázky. Neboť jestliže dnes řekneme: vinu má maloobchod, zítra: vinu má zemědělství a pozítří: vykořisťující kartely, a pak se zase řekne něco jiného, pak se vlastně problému vyhýbáme. Existuje světová hospodářská krise, a hledáme-li její příčiny, musíme zajisté hledati trochu hlouběji. Poukazovalo se v poslední době v projevech v Anglii a projevech německých národohospodářů, také v přednáškách, jež konány byly zde v Praze, obzvláště na problém zlata a řeklo se: hromadí-li se zlato na jednom místě tak, jak se to děje v Americe a ve Francii, když mimo to výroba zlata tak klesá, jako v poslední době, pak musí samozřejmě ceny klesati. Jak daleko následkem zmenšení výroby zlata a tohoto zdražení zlata poklesnou, nemůžeme dnes ještě vůbec konstatovati. Ale velká otázka cenového a mzdového systému je také otázkou státního rozpočtu. Jak projevuje se to při cenách, obzvláště při mzdách a platech? Vidíme zde všude ještě vzestupnou linii a na druhé straně si říkáme: vzestupná linie je jednoduše již neproveditelná, budeme zde patrně musit dojíti k sestupné linii. Jakými prostředky, nemůže dnes nikdo posouditi. Při nejmenším měl by však stát býti nesmírně opatrným a dnes říci: všechno to, co je mojí úlohou, musí býti omezeno na to, co je nevyhnutelně nutné. Budeme dnes mluviti o dani z obratu a dani z uhlí, také o jiných daních, slyšíme o určitém zvýšení, o tvoření reserv státu, slyšíme, že jednotlivé daňové projekty, které ještě mají býti zavedeny, jsou jen stěží zadržovány, slyšíme o velkých úkolech, které ovšem jsou nutny, ale celý rozpočet neklesá, nýbrž stoupá o 600 milionů. To není plné pochopení problému. Myslím také: jestliže jsme v poslední době na jedné straně nedošli ani k nové obchodní smlouvě s důležitými zeměmi, jako s Německem, nýbrž dovedli zrušiti maďarskou obchodní smlouvu, pak nám v nejbližší době nezbude nic jiného nežli jíti touto cestou zase zpět a navázati tam, kde jsme snad z neopatrnosti příliš rychle přestali. (Sen. Stöhr [německy]: My poběžíme za vámi!) Jednoho krásného dne nám asi nic nezbude, neboť jednoho dne si řekneme: textilní průmysl stojí. Prosím, co učiníte s dělníky, převezmete vy dělníky? Nikoli, řekne se, my nemůžeme. Nezbude pak nic jiného, nežli aby se navázalo tam, kde jsme přestali. (Sen. Stöhr [německy]: Na naše útraty!) Kdo to nakonec ponese, to sám nemohu říci. Všichni se toho budou musit zúčastniti, bude se musit zúčastniti jak zemědělec, tak obchodník a také dělník, a nebude možno udržeti nějaký standard, chceme-li vybřednouti z tohoto zmatku. Mohou se státi zázraky, někteří lidé slibují si od zázraků něco zcela zvláštního, některé kruhy chtěly dokonce označiti umělou inflaci jako prostředek, který by se měl provésti ve všech zemích zlata, tím že se řekne: "Valorisuji všechno, jak to bylo před válkou - to byla zlatá doba - valorisuji mzdy, postavím je na starou úroveň, rovněž postavím ceny na starou úroveň a když je všechno valorisováno a nemám dosti peněz, tisknu jednoduše peníze". Nevím, zdali možno dnes sáhnouti k takovémuto prostředku. Neboť učinili jsme s tím již špatné zkušenosti. Zajisté, naše domácí prostředky, jakých užíváme, nedostačují ani zemědělství ani průmyslu. To jsou dnes zoufalé prostředky, ale když se někoho tážeme: "Řekni mi jednou cestu", pak nedovede cestu nalézti, a po mém názoru vzejde jen pomalu světlo. (Sen. Langer [německy]: Odstranění kapitalismu!) Dobře, chceme také odstranění kapitalismu pojmouti do studia, ale kolik bychom v této zemi měli odstraniti kapitalismu, nebude státi za to. Neboť o to jsme se v posledních 10-12 letech hojně postarali a nezbývá mnoho kapitalismu. Podívejte se na podnikatele a zaměstnavatele. Zaměstnavatel je často na tom bídněji než ten, kdo béře mzdu a plat. Je v hrozném rozčílení a starostech a nemá často ničeho z dneška na zítřek. Chci-li odstraniti tento kapitalismus, pak není potřebí zvláštní námahy. Ale něco musíme uvážiti: mírovými smlouvami dostali jsme se do útvarů malých států. Věděli jsme dříve, kam můžeme prodávati naše textilní zboží, kde mají býti zaměstnáni dělníci, věděli jsme, že mouku dostaneme také z Maďarska, poněvadž zde nebylo žádné hranice, nebyl žádný přílišný blahobyt, ale byla zde jistá bezpečnost. Dnes jí více není, a dnes sedí vedle nás konkurent, který každoročně musí zase vyvážeti miliardy zlata, a tyto miliardy zatěžují přirozeně neustále také naši výrobní sílu, naši konsumní sílu, naši pracovní sílu. Mírové smlouvy jsou beze vší pochyby jedním z největších kamenů na cestě k ozdravění a budeme musit všichni pracovati společně, podnikatel i dělník, aby alespoň část z toho byla odklizena z cesty. Mluví se také velmi zhusta o tom, že jen rovní mezi rovnými mohou pracovati. Zajisté, jsem také úplně přesvědčen o tom, že v tomto státě musíme zjednati jistý klid, že v tomto státě musíme upustiti od malicherné politiky popichování, abychom vůbec ještě přidrželi lidi k tomu, aby pracovali, aby zůstali v zemi a nechtěli se vystěhovati. Také toho musíme docíliti, také to musí býti naší snahou, a to jest ovšem veliká, dlouhá kapitola.

Chci se zde omeziti jen na to, že řeknu: K prohlášení, které německé pracovní a hospodářské souručenství podalo již v parlamentě ústy mého kolegy prof. dr Kafky, připojuji se v plném rozsahu. Budeme pokračovati v positivní práci, ve své produktivní práci v loyalním smyslu, nepřipojíme se však v budoucnosti bezpodmínečně k většině, nýbrž vyhrazujeme si také již při tomto rozpočtu volný projev mínění a hlasování. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Dále má slovo pan sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Rozpočtová debata podle toho, jak mluvčí různých vládních kruhů kritisovali hlavní jednání byrokracie, dokázala pravdivost našeho tvrzení, že tento stát se fašizuje suchou cestou. Zde s tohoto místa dokazoval včera národní demokrat Viktor Dyk, že se u nás nejen nedodržují, ale beztrestně překročují zákony. Zde s tohoto místa člen agrární strany Sechtr, člen strany, která plných 12 let, co existuje tento stát, vede politiku v tomto státě, si stěžoval, že se odepsala miliarda daní a že on musí věděti, komu se odepsala, když proti pracujícím domkářům a zemědělcům postupuje se s největší bezohledností a ostrostí. (Sen. Kindl: Ať se zeptá Udržala!)

Nebyl jsem přítomen řečem všech pánů kolegů z vládních stran, ale většina jejich referátů nesla se tímto směrem výtek, směrem překračování zákonů, nedodržování platných zákonů. Co to je, vážení přítomní? Není to vyložený fašismus, kde se překročují nebo nedodržují zákony? (Sen. Kindl: To je fašismus na beton!) Není to čistě v zájmu bohatých vrstev, nedbání právního stavu v tomto státě? O překročování ústavy škoda mluvit, hlavně v otázkách práva shromažďovacího, spolčovacího a v otázce volnosti projevu slovem a tiskem. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Tedy není to nadávka, když Vám z měšťáckých stran vytýkáme, že jste fašisté, a když těm, kteří jsou zde z t. zv. socialistických stran, říkáme sociálfašisté.

Pracujícímu lidu v tomto státě všech kategorií, nejen námezdním dělníkům, nejen dělníkům manuelní práce, i dělníkům práce duševní daří se čím dále tím hůře - kapitalistům vede se čím dále tím lépe. I vládní listy musily konstatovat, že stáváme se ze státu dlužnického státem věřitelským, čili, že naši kapitalisté uplatňují to, co vydřeli zde na nás, na pracujícím lidu a na konsumentech, za hranicemi, v Jugoslavii, v Rumunsku, Polsku, Německu, Rakousku, ba i v tom krajně nepřátelském Maďarsku. Oč kapitalismus vzrostl, oč kapitalistům přibylo na jejich majetku, o to byli chudé, široké masy pracujícího lidu . . . (Sen. Kindl: Okradeni!) ano, v pravém slova smyslu v mezích zákona okradeni. (Výkřik sen. Kindla.) A při tom při různých oficielních příležitostech vykládáte o revolučním postupu při tvoření tohoto státu, o demokracii, o rovnosti mezi občany, že není rozdílu mezi bohatým a chudým. (Sen. Kindl: To je k smíchu!)

Vážení, měli byste býti stíháni, když mluvíte o tom, že zde byla revoluce. Neměli byste profanovat slovo revoluce, jako by neměli socialisté profanovat slovo socialismus a marxismus. Co se změnilo tou nacionální revolucí? (Sen. Kindl: Firma!) Vulgárně řečeno: Chlívky se přemalovaly a žravá prasata zůstala v nich stará. (Veselost.) A pokud přišla nová, hladná, jsou o to dravější a žravější. Nic více. - Sebrali jste halíř Petschkovi, Rotschildovi, Weinmannovi, Baťovi? (Sen. Chlebounová: To jste vy měli udělat!) My to chtěli udělat, paní kolegyně, já na tu pozemkovou reformu přijdu, ale zde byli hasiči Bechyně, Habrman a ti ostatní, ale Bechyně a Habrman hlavně, poněvadž Bechyně se do internacionální strany přiženil, utekl od národních dělníků, ale uvnitř zůstal tím nacionalistou, jakým byl až do doby, než se přiženil do internacionální partaje. Pamatujeme ještě, jak to vypadalo v revolučním Národním shromáždění, když ještě ti nezkorumpovaní zástupci dělnictva reklamovali pro dělnictvo jeho požadavky, jak byli odvezeni večer po paličské řeči na Hrad, tam jim byla dána injekce a na druhý, třetí den chodili zde v těchto síních se skloněnou hlavou, poněvadž jejich sociální otázka byla již rozřešena a o proletariát se nestarali. S tohoto místa padla z úst sociálního demokrata Stivína slova vůči Šrobárovi: Krvavý pse, oko za oko, zub za zub! - a na druhý den jel Stivín do Hradu a pak tři dny chodil s hlavou skloněnou, až posl. Kovařiková, která se stala poslankyní z prosté dělnice - jděte se podívati, jaký prostý život vede v Hodoníně - mu řekla: Již aj tebe, potvoro, nainfikovali, již i ty jsi v tom? Víte, že předseda senátu, jako ministr spravedlnosti řekl, aby si lid pomohl sám. Bylo více těch radikálních elementů, ale nechtěli jíti na kořen zla. A pánové měli vždy dostatek léků, aby utišovali jejich radikalism, ale revoluce nezměnila v hospodářské struktuře naprosto nic. A proto říkáme, vy, kteří dnes patříte k státním stranám, měli byste býti trestáni, když řeknete, že stát vznikl revoluční cestou. Nic se nezměnilo, až na to, že přišel nový lid, nová šlechta, o to horší, že je dravější a žravější.

Zde v debatě bylo dokazováno ústy vašich řečníků agrárníků, národních demokratů a soc. demokratů, že zde neexistuje právní stav, nýbrž že zde libovolně uplatňuje každý své manýry a hlavně že se tu nesmí, kdyby zákon zněl sebe lépe, proti majetnému toho zákona použíti. Je předkládán rozpočet v době největší krise. Sociálfašisté všech směrů utišují nespokojenost trpících mas tvrzením, že dojde k velkému zlevnění životních potřeb. Co by bylo povinností vaší vládní koalice, abyste za takových těžkých hospodářských dob dělali? Zlevniti také ten státní rozpočet, zmenšiti ho, šetřiti, ale ne šetřiti tam, kde má dělník, který kope na dráze anebo je výhybkářem neb posunuje vagóny, tedy dělá nejnebezpečnější práci, 600 Kč měsíčně, ale šetřiti tam, kde je nad 4.000 Kč měsíčně. Navrhovali jsme již několikráte, aby se upravily platy, aby byla také úspora ve státním rozpočtu, a to, aby se přikročilo k určitému, důstojnosti člověka odpovídajícímu minimu, ale aby se nepřekročilo také maximum. Navrhovali jsme, aby státní zaměstnanec měl nejméně 1.400 Kč měsíčně, ale žádný více než 4.000 Kč. A pánové ze všech stran to považují za demagogii. To je podařená věc: těch několik hořejších deset tisíc nemůže vyžíti za 4.000, ale spodní statisíce mohou vyžíti za 600 až 700 Kč. Slibuje se zlevnění všeho a zatím pan ministr železnic ohlašuje 20% zdražení dopravy osob a 33 % zdražení dopravy zboží, které zase budou musiti zaplatiti konsumenti. Ohlašují se nové daně. Chybí vám půl miliardy, a při tom se demagogicky namlouvá všem trpícím bez rozdílu, jsou-li to úplní proletáři nebo poloproletáři, kteří část svého živobytí mají hrazenu z vlastního majetku, že bude levněji. Nebude levněji. Nejste schopni vyjíti z této kalamity. Kapitál dospěl svého kulminačního bodu, svého vývoje, kapitalistický řád nedovede opatřiti práci ani námezdním dělníkům, ani chudým proletářům. Kapitalisté ničí třídní stav a proto vaše léky jsou pouhým záplatováním, které za chvilku zase popustí a zjeví se díra ještě větší.

Vážení, promluvím nyní k jednotlivým resortům specielně.

Rozpočet ministerstva zemědělství. Prostudujte ho podrobně a zase vidíte: pro bohaté, pro zbytkáře, pro statkáře, položka za položkou. (Výkřiky sen. Chlebounové.) Promiňte, paní kolegyně, prošel jsem jej celý, jiného úsudku nemůžete o něm učiniti. Měli jste sčítání zemědělských podniků, tam jste shledali 80% zemědělských podniků pod 5 ha výměry. Taková výroba zemědělská nevyžaduje, a také prakticky se nepoužívá koní k obdělávání tohoto hospodářství, a jestli ano, tak sotva ve 2-3% ti do 5 ha mají koně. A vezměte si jednotlivé položky, kolik dáváte na podporu chovu koní? 21 milionů přímo a na zvěrolékařství 12 milionů, čili 34 milionů. Naproti tomu na podporu chovu hovězího dobytka, na kterém participuje těch 95%, z toho téměř 1 milionu podniků, dáváte 2,480.000. Je krise, má se zlevňovati, ale i rozpočet ministerstva zemědělství je zvýšen ve vydáních o 1,200.012 Kč, a příjmy jsou sníženy o 790.507, čili rozpočet je zvýšen o více než 2,100.000 Kč. (Sen. Chlebounová: Co je to proti půl miliardě?) Paní kolegyně, řekněme si upřímně, neměl by resort ministerstva zemědělství čerpati zase jenom přímo ze zemědělství, z lesnictví a rybářství na svoji úhradu? Podle účetní uzávěrky za r. 1929 vybralo se této daně z tohoto podnikání, které representuje podle prof. Brdlíka 27 miliard čistého zisku, ročně 51 mil. Kč. Rozpočet ministerstva zemědělství činí 252 mil., čili z toho, co vyberete na jiných daních konsumních, z toho co vyzískáte na státních podnicích, dáváte na ministerstvo zemědělství téměř 200 mil. Když dojde k nějaké katastrofě, co to je, když se dá pár mizerných tisíc Kč podpory, proti té škodě? Loňská škoda 4. července byla odhadnuta na 900 mil., a kolik se dalo chudým podpory? (Výkřiky sen. Chlebounové.) To jsou úřední cifry a já se jimi řídím. Dávalo se jim semeno, které bylo méněcenné, kterého se mnohý chtěl zbaviti, poněvadž se ho nemohl jinak zbaviti, nemohl ho prodati a když jsem intervenoval u zemědělské rady jako zvolený poslanec, bylo mi řečeno, že se podpora může dávati v penězích, ale že se v penězích dávati nemusí. Proč tedy nedáte těm chudákům, malorolníkům a malodomkářům těch pár mizerných korun a proč se musejí platiti takové miliony těm, kteří pohodlným způsobem odbudou to, co nemohli na volném trhu prodati?

V položce ministerstva zemědělství je také cifra 1.990.600 Kč na ruské emigranty. V kolika takových koutcích máte zastrčené položky na udržování této lenivé chátry, která se nám tu rozvaluje a z níž se již vyklubalo několik vrahů a lupičů? V Rusku připadá na 1 km2 7 obyvatel, v republice Československé podle posledního sčítání pravděpodobně 100 obyvatel. Nezdá se vám, že by měli dosti široké pole působnosti . . . (Sen. dr Witt: Ano, ale pustíte je tam? ) Ano, pustíme, jen kdyby tam šli. (Výkřiky sen. Kindla. - Sen. Hubka: Neurážejte nepřítomné!) Jméno Volovik nemůže nikoho uraziti. Jestliže Rabušinský a ostatní odvezli si dosti jmění za hranice, aby mohli podporovati různé akce kontrarevoluční, jestliže žena, podobná trochu dceři Mikuláše II., se soudí o těžké kapitálové dědictví, uložené v Anglii, Německu a jinde . . . (Výkřiky sen. Kindla.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Mikulíček (pokračuje): . . . bylo by povinností jejich a všech ostatních, kteří měli bohatá depa ve Francii, v Anglii a v New Yorku, aby se starali o své stejně smýšlející emigranty.

Divím se, že je těžko vyheverovat pro nezaměstnané, sirotky a přestárlé pár set tisíc korun, a zde je jedna položka u ministerstva zahraničních věcí, která každého roku v účetní závěrce zjevuje se jako překročená. Těch 400 Kč mohlo již býti také přidáno, aby byly celé 2 mil. Kč a ne 1,999.600 Kč. Neb snad dělal ten rozpočet Baťa? Možná, kdybych rozcupoval ostatní resorty, že bych tam našel zase něco podobného, čili do všech koutů se zatrkují peníze, aby se dávaly lidem, kteří dávno za 12 let mohli si najíti poctivou práci. Ovšem, shledáváme se tu s lidmi, kteří mají 50 až 55 let a jsou zapsáni jako studenti. Budou studovati do smrti a do smrti dostávati rentu.

Vážení, 242 mil. Kč stojí naše ministerstvo zemědělství. Když nás někdy pozvou postižené kraje do oblastí, které navštívila povodeň nebo smršť, žasneme, jak proto, že se neobětuje milion nebo 2 mil. Kč na regulaci většího toku, nadělána je každoročně škoda, která za 2 až 3 roky vyváží částku, kterou by regulace stála. Podle účetní uzávěrky ministerstvo veř. prací, které má také povinnost přispívati na regulační práce toků, ne že by bylo překročilo rozpočet, nýbrž ušetřilo a dokonce r. 1928 nevyčerpalo preliminovaný rozpočet o 28 mil. Kč! Nezdá se vám, že by bylo účelné, místo psáti sáhodlouhé články o různých katastrofách a prolévati krokodýlí slzy, učiniti nátlak na ministerstvo zemědělství, aby vůči zemědělství v otázkách regulace plnilo svoji povinnost. Dnes je podle dr Czecha 300.000 nezaměstnaných. A prosím, peníze zde jsou, jsou preliminovány, nevyčerpají se, ale práce se nepodnikne, aby aspoň pominula částečně tato nezaměstnanost.

Vážení! Vidím v rozpočtu ministerstva zemědělství také položku na pojišťovnu 4 mil. Kč. Už se dohodli páni z tábora zelených s černými, že ta pojišťovna bude hotovou věcí? Rozdělili jste si již ředitelství v té nové pojišťovně tak, jak se rozdělilo v Ústřední sociální pojišťovně, kde je agrárník, prosím, v dělnické sociální pojišťovně místopředsedou, s platem 8.000 až 10.000 Kč měsíčně. Tak se zdá, že je již ruka v rukávě. (Sen. Kindl: Měsíčně!) Má ředitel Ústřední sociální pojišťovny 10.000 Kč měsíčně, nebo nemá? (Sen. dr Witt: Snad ředitel! Ale funkcionář?) Místopředseda má 90 nebo 96.000 Kč ročně! Tak je to! (Sen. Kindl: To je ještě málo!) Tak to je 8.000 Kč měsíčně. (Sen. Kindl: On nemá 10.000, ale má 9.990 Kč!)

Vážení, hlavně agrárníci ohánějí se stále v tisku i zde v řečích o hrozné bídě zemědělců a včera se zdálo, že pan kol. Sechtr se zde rozplyne starostí o drobné zemědělce. Ale už vám pátý rok připomínám otázku daněprostého existenčního minima pro zemědělce, už 5 let bude od té doby, co předseda sněmovny Malypetr oznámil mně, jako prvému podepsanému na návrhu o zavedení daněprostého existenčního minima do určité výše příjmů, a dosud jste nevymohli, ačkoliv vymůžete v koalici všecko, aby se tento návrh prakticky provedl.

Již loňského roku v rozpočtovém výboru navrhoval sen. Petřík, aby se odbourala, anebo úplně osvobodila určitá část zemědělských poplatníků do určité výše čistého katastrálního výnosu, ale to se jenom mluvilo, dalo se to do novin a více nic. Vážení, neudělali byste nic nového. V Anglii je již dávno ten systém zaveden a je zaveden již léta na druhém díle světa. Anglie je nejvyspělejší zemí kapitalistickou a tam v druhé zemi socialistické je také zavedeno daněprosté existenční minimum. Musil vám to potvrditi váš dr Hnídek v důvodové zprávě pro berní reformu. Jistě se předem správně o tom přesvědčil, že v Rusku je daněprosté existenční minimum v době, kdy nebyly sovchozy a kolchozy.

Četl jsem před týdnem, že . . . (Sen. Kindl: Udělali jsme pořádek! - Sen. Sechtr: To je pěkný pořádek! - Sen. Kindl: My to nerozkrádáme jako agrárníci!) Před několika dny ohlásili v "Právu Lidu" sociální demokraté pachtovní návrh. Jsou členy vládní strany, jsou druhou nejsilnější stranou, jistě jim přijdou na pomoc v této otázce, a jsou k tomu mravně nuceni přijíti na pomoc agrárníci, klerikálové, čeští socialisté, i němečtí agrárníci, poněvadž všichni dokazují, že se zemědělcům daří zle a že je potřebí jim pomoci. Ujišťuji vás, když návrh otištěný v "Právu Lidu" přijde na jednání zákonodárných sborů, že komunisté budou pro tento návrh hlasovati oběma rukama. Čekáme jenom, kdy s tím přijdete, nebude-li to zase jenom pustá demagogie a více nic. Poměry pachtovní jsou přímo příšerné. Já jsem před 14 dny byl v Třebízi, kde prosím, připadá na jednu rodinu, je to obec u Slaného, 30 měřic, existenční minimum by zde bylo uhájeno, jenže ta půda patří pánům, kteří bydlí v Praze, ve Slaném a jinde a zde 30 rodin, které hospodaří na najaté půdě, nemají ani jednu měřici polí a při tom platí ročního nájmu 3 až 3.8 q pšenice. Uvážíme-li, že mnohdy když přijde nepříznivý rok, urodí se nejvýš 5 až 5.5 q pšenice, zač by potom sil a zač by oral. Snad se urodí více té pšenice, také se mně urodilo již 550 kg pšenice po měřici, to podle toho, jak jsem se modlil. (Veselost.) Sklidí se také 8 až 9 q po strychu, to je abnormální, normálně se sklízí 6 až 7, mnohdy je to i pod 5 a potom ten člověk oře, seje, hnojí a dře se úplně zadarmo, je úplným nevolníkem té půdy. (Sen. Chlebounová: Proč nejde do továrny!) Když těch dělníků je mimo práci 300 tisíc! Já jen připomínám paní kolegyni, že je v Třebízi 75 čísel a je tam 2.400 měřic půdy, čili průměrně 32 měřic půdy na 1 rodinu, ale poněvadž tu půdu vlastní několik parasitů, to jsou skuteční parasité podle prof. Srdínka, kteří prostě tyjí a ssají krev z těch, kteří to tam zpracují. Těšili se lidé, že tam bude provedena pozemková reforma na statku nějakého p. Baňky. Ten p. Baňka má velice bohatý statek v Trpoměchách. Když jsem v této věci před týdnem intervenoval na stát. pozemkovém úřadě, řeklo se mně tam, že to není jednoho p. Baňky, nýbrž v Třebízi že je pan otec a v Trpoměchách pan syn. Dnes jsem dostal přípis od býv. p. starosty, že je to podvod a že to patří jen jednomu. Tak se obchází zákon o pozemkové reformě a tak se klame veřejnost. To je jen jeden takový případ, ale podobně je tomu i ve více místech. V mé obci Malenovicích pronajal chudý farář za 500 až 600 korun měřici. Počítejte, když je dnes 1 q žita za 90 Kč a urodí se tam nic víc než 5 q, ten člověk doplácí tam na nájem a práci obdělávání a hnojení dá zadarmo. Ten pán má kongruu od státu, nestydí se brát 300 až 400 od pohřbu nebo svatby a má to svědomí, že pronajímá půdu po 8 až 10 měřicích lidem, kterým má dáti půda živobytí a má to svědomí, že od těch lidí béře tak vysoké nájemné. On se skrývá při tom za konsistoř. Konsistoř má ¹/₄ mil. měřic půdy a na tom případě je viděti, jak se loupilo. Kardinál Dietrichstein byl místodržitelem na Moravě a za jeho působení vzrostl majetek arcibiskupství olomouckého na ¹/₄ mil. měřic půdy, vyloženě lupem. (Hlas: Jak to bylo s tím invalidou?) Kdybys sledoval ty věci, zjistil bys, že okresní soud mne osvobodil jednou pro vždy. To byl čistě humbuk. Myslím, že nemáme ve Zlíně okresního soudce bolševika. To bude spíše vzdálený příbuzný Baťův, a víš, že Baťa má velmi rád bolševiky, jako trn v patě!

Vážení, dnes již neplatí to vaše "venkov jedna rodina". (Hlas: Dvoje děti!) Ano, dvoje děti, jenže děti vlastní a nevlastní. (Sen. Sechtr: Zvedené a nezvedené! To jste vy komunisté!) Agrární strana je vlastní matkou jedněm, které hýčká. (Sen. Kindl: Které se nechtějí dát okrádat! - Hlas: Jeden musí dělat a druhý z něho těží! - Hluk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Mikulíček (pokračuje): Agrární partaj je vlastní matkou těm, kteří začínají od 100 měřic nahoru, ale těm, kteří jsou pod 5 měřic dolů, je prachmizernou macechou, horší, nežli je ta, po které se jmenuje ta propast u Sloupu.

Takové poměry jsou na venkově. Dnes už je diferenciace venkova, takže tam vidíme horší třídění nežli v Indii. Na venkově se to dělí v kasty hůř, než v té Indii. Dnes si pořád namlouváte, že patří každý, kdo má měřičku půdy, do strany agrární, poněvadž je zemědělec, ale již začínají tomu zemědělci nevěřit i vy. (Sen. Sechtr: Ale k vám nejdou, jak je vidět!) Odpusťte, už to je postup, když od vás se odpoutali, že se odpoutali od nepřítele. Kam jdou? Zatím nejsou ještě dost zralí, aby přišli k nám, musí projíti dříve školou zde těch vašich přátel, kteří věří v socialismus klidnou cestou, ale až i tam budou zklamáni, pak se sejdou s námi.

Kapitolou samou pro sebe je státní pozemkový úřad. Tam teď doznalo vlastnictví v době porevoluční určitých změn. Ale za jakou cenu? Dělali to na východě Lenin s Trockým také 10 let prostřednictvím státního pozemkového úřadu a prostřednictvím několika set tučně placených úředníků a s výsledkem takovým: Chudákovi korec a protekčnímu dítěti anebo k tomu, který měl, aby si ušlapal cestičku, tomu celý dvorec? Jeďte podle trati (Výkřiky.) a dívejte se z okna, když jedete tratí, krásnými rovinami, úrodnou zemí, tam nevidíte záhonky po měřici nebo po dvou, tam jsou komplexy 50, 60, 80 až 100 měřičové. To znamená, že to nepatří pracujícímu rolníkovi, nýbrž někomu, který tam někde blízko v zámečku bydlí, ale o dobyteček ani o hospodářství se nestará, ale užívá toho, co vydře na pracujícím zemědělském dělníkovi. Běžte nebo jeďte kolem trati a všude vidíte tento obraz.