Peněžní ústředí podle připravované osnovy zákona bude sice samostatné a má dostati jako základní jistinu přes 20 mil. Kč, ze kteréžto částky budou půjčky povolovány ústředním svazům zvláštním kuratoriem, ve kterém však budou míti právo veta zástupci ministerstev, a to obchodu a financí, takže jistě nemohou býti rozpůjčeny peníze tak, aby se cokoliv na nich mohlo ztratiti. Zapůjčené peníze nejen že musí býti dostatečně zaručeny, ale musí býti zúročeny, takže se tímto způsobem dostane živnostnictvu pouze úvěru a žádných darů, což je také dokázáno ustanovením posledního paragrafu, který zní:

"Rozejde-li se peněžní ústředí nebo bude-li zrušeno, patří celý jeho majetek (tedy i úroky z tohoto kapitálu) státu."

Podle zkušeností, nabytých poválečným úvěrem, mohu každého ubezpečiti, že z této částky se nic neztratí, neboť naši živnostníci jsou zvyklí na pořádek a na placení výpomoci, které se jim v nutné době od kohokoli dostává. Když se jednalo o poválečném úvěru, byla zde obava, že peníze tomu účelu věnované přijdou na zmar, a dnes, kdy ještě k úplnému zaplacení je lhůta 1 roku, vidíme, že je kapitál již přes 90% zaplacen. Z toho je viděti nejlépe, že každou podporu v pořádku naše živnostnictvo včas platí a dary žádné nepřijímá, i když vidí, že jiné vrstvy národa klidně tyto již přijaly a sobě ponechaly.

Nikomu nezávidím, přeji každému, ale žádám, aby podle přísloví "Spravedlnost - základem státu" se měřilo všem stejně, tedy i našemu živnostenskému stavu, abychom mohli i my býti v naší demokratické osvobozené vlasti spokojeni. Nejsme a nemůžeme býti spokojeni s nedostatečnými položkami na živnostensko-obchodnický stav v rozpočtu navrženými, ale jako strana státotvorná budeme hlasovati pro tento rozpočet, žádáme však, aby v rozpočtu na r. 1932 bylo více pamatováno na potřeby našeho stavu. Stane-li se tak, bude to nejen ku prospěchu našeho stavu, ale i ku posílení naší milé vlasti a státu. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Kříž.

Sen. Kříž: Slavný senáte! Jako červená nit nese se rozpočtovou debatou obou komor Národního shromáždění problém hospodářské krise a nezaměstnanosti. Není téměř státu, jehož hospodářství netrpělo by důsledky veliké světové krise hospodářské. O příčinách tohoto zjevu bylo již tolik promluveno, že není potřebí dalších definicí. Jisto je, že snaha státu a jeho výkonných a odpovědných orgánů musí se nésti k tomu, aby následky hospodářské krise, které tak tíživě zasahují do existence nejširších vrstev lidu, byly mírněny.

Nejde již jen o to, aby veřejnými opatřeními dostalo se práce těm, kteří chtějí pracovati, jde o tisíce rodin, které nemají na počátku zimy ani nejzákladnějších podmínek své existence, nemají chleba. Jsme ještě velmi, velmi vzdáleni ideálu, aby každý, kdo chce pracovati, nalézal přiměřenou práci a aby za ni dostával tolik, kolik potřebuje k lidské důstojné existenci. Velmi se u nás mluví o racionalisaci. Racionalizace má znamenati pořádek, dokonalou organisaci výroby. Zapomíná se na to, že nelze docíliti harmonické organisace v hospodářském systému, nebude-li se stejnou důsledností prosazován a prováděn požadavek racionalisace v sociálních poměrech společnosti. Podívejme se jen kolem sebe, kolik jest zde nehospodárnosti a bídy, tkvící v nespravedlivé organisaci společnosti lidské! V městech jako na venkově naleznete mnoho a mnoho případů, kdy jednotlivci mají ne jednu, ale několik hospodářských základen své existence. Vidíte hostinského, sedláka a řezníka v jedné osobě a k tomu ještě obdaří takového chudáka státní finanční správa prodejem tabáku atd., zatím co chudák invalida z téže obce marně se domáhá toho, aby mu byla trafika přidělena. Je to obrázek, který na venkově vidíte velmi často. Ve městech zase nejsou řídkým zjevem lidé, kteří mají několik obchodů. A kolik je těch, jichž vedlejší příjmy ze správních radovství a jiných veřejných funkcí představují celé jmění. Systém silných jedinců, kterému klaní se úřady a všechno kolem nás! Zde také měla by se prováděti racionalisace v sociálním slova smyslu. Sociální svědomí společnosti mělo by zde býti probouzeno ve stejném tempu s voláním po zlepšení organisace hospodářské. To znamená v prvé řadě prohloubení a rozšíření sociální péče.

V sociální péči důležitou kapitolu znamená péče o zdraví dítěte. Zakládají se za tím účelem spolky, které plní důležitou práci pro budoucnost národa a jeho zdraví organisováním prázdninových osad. Význam těchto osad je všeobecně uznáván. Městským dětem dává se tím možnost pobytu na venkově, dává se jim zdraví, venkovským živnostníkům a obchodníkům umožňuje prázdninová kolonie velmi často v dnešní době jejich existenci. Tím více překvapuje, že v průběhu této debaty našel se člen senátu, dokonce žena, paní kol. Chlebounová, která ve své řeči pravila, že v prázdninových koloniích učí se děti zahálce. (Sen. Chlebounová: Tak jest!) Lituji, že tato slova, čpící záštím proti všem městským dětem, vyšla a vycházejí z úst venkovské české ženy. Paní Chlebounovou omlouvá snad jen to, že neví, co je to život chudých proletářských dětí z městských činžáků. Jinak by paní Chlebounová nemohla tak mluviti. Dětem boháčů, které mohou k moři, se nevyčítá nic, ale od těch chudáků by paní Chlebounová chtěla, aby šly za stravu dřít se o prázdninách do selských statků. (Výkřiky sen. Chlebounové.) To byla celá logika Vaší řeči. Takovou péči o dítě musíme co nejrozhodněji odmítnouti. (Sen. Chlebounová: Dětem se nesmí od malinka práce stále znechucovati, pořád říkati, že je práce jejich přítěží!) To je skreslené, co vy říkáte, skutečný život je jiný. (Sen. Chlebounová: Já jsem měla svých 6 dětí a vedle nich stále 3 sirotky!)

Žel, že vidíme jen neustálé zatěžování a zhoršování sociálních poměrů právě nejslabších existencí. Přesvědčuje nás o tom nejen život kolem nás, nýbrž také číslice státního hospodářství, jak jsou nám presentovány projednávaným státním rozpočtem. Již při povrchním porovnání jednotlivých čísel rozpočtu lze pozorovati jeden fakt: Výnos státního hospodaření rok od roku dokazuje, že finanční jeho základna uchyluje se stále více od výnosu daní přímých k výnosu daní nepřímých. Tak oproti r. 1930 preliminuje státní rozpočet na r. 1931 celkový výnos přímých daní částkou o 79 mil. menší, za to však výnos u daní a dávek spotřebních, tedy u daní nepřímých, je proti r. 1930 odhadován o 55 mil. Kč větší. (Hluk. - Místopředseda Luksch zvoní.) K tomu je dlužno připočísti ještě zvýšený výnos daně obratové, který je vykazován částkou vyšší o 100 mil.

Co z toho vyplývá? Že existence státního hospodářství převalována je rok od roku na bedra širokých lidových vrstev, zatím co veliký kapitál má řadu schůdných cest a cestiček, aby přímému zdanění unikal. Pochybujeme, že by to byla zdravá hospodářská politika. Životní úroveň širokých vrstev lidových v republice klesá a je pod předválečnou úrovní. Nelze před tímto faktem zavírati oči.

Na 300.000 nezaměstnaných lidí hledá marně po republice práci. Všechny snahy ministerstva sociální péče po zmírnění důsledků nezaměstnanosti a všechna filantropie, i kdyby byla sebe poctivěji míněna a s nejlepšími úspěchy organisována, nemůže důsledky nezaměstnanosti zhojiti, může je jen mírniti.

Hospodářská politika státu stojí před kategorickým příkazem dne, dáti nezaměstnaným práci. K tomu mají sloužiti různá opatření, vládou již ohlášená a v parlamentě projednávaná. Je nutno, aby se zde od mluvení přešlo k činům a aby povolané úřední orgány zrychlily potřebné přípravy k tomu, aby se s jarem mohly začíti práce na velikých podnicích investičních. Vláda slibuje, že učiní dále opatření, aby také země, okresy a obce mohly v zesíleném měřítku zahájiti investiční práce, které mají v programu. Chceme věřiti, že učiní se k tomu včas všechna potřebná opatření. Bude to nejlepší lék proti důsledkům hospodářské krise.

Upozorňujeme při této příležitosti na snahy a opatření, které proti nezaměstnanosti navrhuje jak strana, k níž mám čest náležeti, tak také ústředna Odborového sdružení československého.

Zdůrazňuje se zde zejména požadavek již naznačeného podnikání investičního, poukazuje se ale také na důležitou okolnost, aby vláda se snažila o snížení cen nejen nezbytných potřeb životních, nýbrž také předmětů nutných v průmyslovém zpracování. Vysoké zisky podnikatelů jdou jen a jen na úkor státu a spotřebitelů. Cenotvorná politika státu je zde tedy na místě a musí směřovati k tomu, aby poměr ceny odpovídal výrobním nákladům, aby bral zřetel k spravedlivé odměně za práci, k rozšíření výroby, k zajištění práce, a nikoli k omezování výroby a zajišťování vysokých zisků podnikatelům. Proto racionalisační snahy musí býti bedlivě zkoumány, a nemohou se uplatňovati překotně bez ohledu na ničení existencí osob dosud zaměstnaných.

Je nutno učiniti dále rozhodná opatření proti jakémukoli spekulačnímu zastavování výroby a vyhraditi odborovým organisacím a veřejné moci právo zkoumati příčiny zastavení práce v jednotlivých podnicích. Nezaměstnanost ve značné míře zvyšuje také to, že starobní zaopatření je tak nedostatečné, že řada osob starších 65 let, nemohouc z renty hájiti nejnutnější existenci, musí hledati další zaměstnání. Proto novelisace zákona o starobním pojištění dělnickém, o podporách starým osobám, jakož i o pojištění soukromých zaměstnanců je nejvýš naléhavá.

Očekáváme, že návrhy naší strany a Odborového sdružení československého vládě v otázce nezaměstnanosti podané budou nejen zkoumány, nýbrž jako nezbytné také realisovány.

K jednotlivým kapitolám rozpočtu chtěl bych v resortu ministerstva veřejných prací upozorniti na toto:

Je to především provádění soustavné elektrisace státu. Vítáme zde, že ministerstvo veřejných prací se konečně rozhodlo důraznějším způsobem doporučiti interesovaným činitelům unifikaci drobných elektrárenských společností všeužitečných, i to, že trvá na dalším prodloužení zákona o přeměňování elektrických podniků na podniky všeužitečné. Je na příklad

nadále neudržitelný stav, aby v soustavné elektrisaci byla taková nesoustavnost, která by trpěla, aby všeužitečný podnik vyráběl elektrický proud a rozváděl na primárních vedeních, aby však neměl možnosti prodávati jej sám všem konsumentům a prodej aby obstarával někdo jiný. (Sen. dr Witt: V Ostravě je opačný případ, tam kupují a rozvádějí energii jen překupníci!) Bohužel ano! Domáhali jsem se úpravy této otázky již po několik let a kvitujeme, že konečně se dostáváme do období, kdy tento neudržitelný stav v soustavné elektrisaci se počíná likvidovati.

Soustavná elektrisace splnila již značný díl svého poslání, daleko větší úkol má však ještě před sebou. Jako dosud, chceme i nadále umožniti dokončení tohoto velikého díla. Ministerstvo veřejných prací ohlašuje potřebu novelisace zákona o finanční podpoře soustavné elektrisace venkova. Ponechávajíce si meritorní stanovisko k připravované novelisaci na vhodnější chvíli, zdůrazňujeme, že provádění elektrisace ve všeužitečných společnostech, ve kterých je značný kapitál státu, zemí, okresů a obcí, nemůže a nesmí míti známky posic žádných politických nebo stranických zájmů. Jen tak bude lid míti k soustavné elektrisaci potřebnou důvěru a jen za naprostých záruk v tomto směru může stát soustavnou elektrisaci podporovati.

S hlediska zájmů budějovické župy, kterou zde zastupuji, zdůrazňuji dále potřebu zvýšené pomoci státu v otázce inkamerace a výstavby státních silnic a podpory na úpravu silnic okresních. Program silniční politiky na českém jihu byl s příslušnými činiteli sjednán pomocí Národohospodářského sboru jihočeského, není potřebí ho zde detailovati, chceme jen, aby nezůstal na papíře a byl důsledně prováděn.

K vodohospodářským otázkám se zřetele jihočeského chtěl bych s tohoto místa tlumočiti obavy, kterým se nemůžeme ubrániti, sledujeme-li v poslední době polemiku o tom, dává-li projekt štěchovických přehrad dostatečnou záruku technické jistoty a náležitého využití investovaného kapitálu. Jest jistě věcí odborníků, aby o těchto otázkách hovořili, ale nemůžeme se ubrániti dojmu, že tato diskuse vede se příliš pozdě a že odborníci, kteří s projektem nejsou spokojeni, měli možnost říci své stanovisko daleko dřív, a ne v době, kdy celé dílo, vyžadující řaduletých a jistě svědomitých příprav, má býti zahájeno. Dlužno uvážiti, že na definitivní úpravu Vltavy pod Prahou čeká nejen Praha s okolím, ale že provedení tohoto díla je zájmem celé jedné poloviny české země. A tu když pozorujeme různé ty výstřelky agitace proti úřednímu projektu Štěchovic, nemůžeme se ubrániti dojmu, že to jde vlastně o skrytý zápas Labe s Vltavou, kde zájmům průmyslově i zemědělsky silných krajů polabských mají býti na řadu let obětovány zájmy chudého a hospodářsky zaostalého kraje, lemujícího vltavské břehy od Zbraslavi k Budějovicům.

Tyto tendence dlužno ovšem se vším důrazem odmítnouti. Žádáme, aby prozkoumání projektu bylo urychleno tak, aby stavba štěchovických přehrad byla co nejdříve zahájena.

Vytvořením vodohospodářského fondu dostane se u nás otázka vodohospodářská do kolejí, které dávají záruku náležitého hospodaření a účelného racionelního podnikání v investiční politice důležitého úseku hospodářského. Projekt štěchovický, který je základnou splavnění Vltavy k Budějovicům, je jistě jedním z nejdůležitějších dílců celkových vodohospodářských otázek státu. Z účtů budoucího vodohospodářského fondu musí dojíti v době co nejkratší k dokončení regulačních prací Vltavy v Budějovicích, k další regulaci Vltavy od Budějovic k Hluboké, k zahájení regulace Otavy u Písku, Strakonic a Katovic a k budování retenčních nádrží na Blanici a Želnavě. K tomu se pojí náš požadavek využití vodních sil na Vydře a Křemelné.

K provádění lesní reformy chtěl bych poznamenati jen tolik: My v jižních Čechách velmi těžce neseme, že v období dřívějšího vládního režimu mohlo dojíti k tomu, aby nejkrásnější pohraniční hvozdy Šumavy byly ponechány dosavadním majitelům. Odpovědnost za to, že zájem státu podlehl zde zájmům bývalé šlechty a s ní spojených anonymních interesentů padá na hlavy těch, kteří nedbali varovných hlasů a připustili propouštění zabraných pohraničních lesů ze záboru.

Zásady, podle kterých má se zbytek lesní reformy prováděti nyní, jsou pokrokem potud, že budí zdání zachování platného zákona o přídělu lesní půdy a že soukromé interesy silných jedinců, urvati z lesní reformy co nejvíce pro sebe, jsou úředně odmítány. Důsledné provádění principu, přidělovati lesy jen korporacím veřejným, jako je stát, země, okresy, obce a komunální svazky, nutno za všech okolností dodržeti.

Žel, že slabé finanční posice našich okresů a obcí budou praktickému provádění této zásady namnoze brzdou. Krok k lepšímu znamená zde sice novelisace zákona čís. 77, právě provedená, která připouští opatřování úvěru pro nabytí lesního majetku pro obce a okresy, a doufám, že výhody této naše komuny využijí v měřítku co největším, ale i přesto bude velmi těžko našim komunám, které mají zájem na získání lesního majetku, aby opatřily si k tomu potřebné finanční prostředky.

Při tvoření veřejnoprávních svazků komunálních k nabytí lesního majetku, bude potřebí veliké opatrnosti, aby byla naprostá jistota, že také zde při tomto útvaru lesní reformy bude jakýkoli soukromý zájem jednotlivců na obohacování z lesní reformy vyloučen. Při tom velmi důrazně vytyčujeme v provádění lesní reformy požadavek, aby postaráno bylo o zaopatření těch lesních zaměstnanců, kteří provedením lesní reformy byli by ohroženi na své existenci.

Chtěl bych při této příležitosti dotknouti se také otázky státního hospodářství rybničního, hlavně s hlediska jihočeského, kde, jak známo, stát převzal velmi značnou rybniční plochu do svého obhospodařování. Určité kruhy politické rozvířily u nás v poslední době otázku vysoušení některých rybníků za tím účelem, aby této plochy použito bylo k provedení přídělu půdy jednotlivcům. Není pochyby o tom, že soukromého interesu v tomto směru je zde dosti. Snad tu a tam plně oprávněného, poněvadž pozemková reforma hlad po půdě v jižních Čechách neuspokojila. Snad by se tedy dalo o věci jednati, ale způsob, jakým požadavek vysoušení rybníků k účelům přídělovým se provádí, nese tak jasné znaky politické agitace jedné strany, že nelze k věci samé míti mnoho důvěry, a byl by svrchovaný čas, kdyby ředitelství státních lesů a statků a povolaní odborníci jasně a určitě se vyjádřili, do jaké míry bylo by možno vybičované naděje v této otázce uspokojiti.

Jsme pro to, aby tam, kde není poškozen veřejný zájem národního hospodářství a státu, oprávněným požadavkům se vyhovělo. Jsme však proti tomu, aby zájem státu ustupoval zde nezřízené agitaci jedinců ze sobeckých a politických důvodů, určitými činiteli podporované.

Vlastní rybniční státní hospodářství dalo by se kritisovati z různých důvodů. Tak na př. není pro znalce poměrů tajemstvím, že rybniční hospodářství státní je neúměrně zatíženo příliš velikým počtem úřednických sil, zejména vyšších kategorií. Tam, kde k provedení rybolovu stačil za schwarzenbergské správy jeden úředník, správec, dirigováni jsou nyní dva inženýři a 4 až 6 dalších úředníků, dokonce s titulem ministerského rady. Ovšem tito pánové nejsou tam na výletě, jsou tam služebně, jsou zaplaceni a odnášejí si přirozeně vedle ryb, o nichž nevím, jsou-li zaplaceny, velmi často také diety. Tento luxus má se na druhé straně vyvážiti tím, že dělníkům při rybolovech zaměstnaným platí se mzdy rok od roku horší. Letos na Třeboňsku platila státní správa lidem za pracovní dobu od 4 hod. ráno do 6 hodin večer královskou mzdu 10 Kč na den, tedy na hodinu práce v bahně a ve vodě 70 haléřů. Není to skoro hanba pro stát jako pro zaměstnavatele? A při tom běda dělníkovi, který by si chtěl osvojiti leklou nebo vyřazenou rybu. Hned je z něho zloděj, ne-li něco horšího. Na Třeboňsku vinou úředníků republiky vžilo se již úsloví: "Za Schwarzenberga to takové nebylo!"

To, pánové a dámy, není jen u toho, co jsem naznačil. Svádíme se státní správou každý rok, jakmile slunce oteplí, veliké zápasy, aby, jako tomu bývalo celá desetiletí za dřívějších správ šlechtických, také za státní správy směli lidé do lesa a nemusili platiti poplatky, aby směli lidé do lesa ke sbírání jahod, hub, k svému osvěžení fysickému atd. To se dnes nesmí. Chcete-li vstoupiti do státního lesa, musíte platiti poplatky, a to dosti slušné, poplatky za to, chcete-li sbírati jahody, ostružiny, maliny atd.

Jak to vypadá, když dosavadní stav rozdělení lesní držby je takový, že určitou část, řekněme, schwarzenbergských lesů, převzal stát, s touto částí souvisí pak dosud ještě další statky schwarzenbergské, do schwarzenbergských lesů můžete volně, Schwarzenberg se nebojí, že bude přiveden na mizinu, ale do státních lesů musí každý chuďas platiti takové vysoké poplatky. Myslím, že opatření, aby v lesích se neprováděl pych - a to je opatření, na které se pánové ze státní lesní správy odvolávají - by se dalo zaříditi jiným způsobem než vybírati 5 až 10 Kč od nejchudších lidí a že by bylo jen v zájmu lesní správy, kdyby pro příští období chudému lidu umožnila tímto způsobem obživu.

Ke konci chtěl bych ještě pana ministra vnitra upozorniti na neblahé důsledky opatření zemského úřadu, který, jak známo, zakázal dopravu osob nákladními auty. Toto opatření, i kdyby vzešlo z důvodů sebe vážnějších, velmi těžce postihlo chudé jihočeské trhovce, kteří užívali aut k dopravě svého zboží z místa pobytu do místa trhu, poněvadž se jich k najmutí nákladního auta spojilo několik a při tom přirozeně také se svezli. Jde o lidi nejchudší, naprosto nemajetné, kteří na trhu ve vzdáleném městě sotva vydělají několik korun, a tito ubožáci jsou nyní v důsledcích citovaného nařízení šikanováni četníky, zastavováni na silnicích a jest jim znemožňováno, aby se svým zbožím mohli na nákladním autu jeti. Apeluji na příslušné činitele, aby se postarali o to, aby prakse nařízení byla liberálnější, aby trhovcům v menších skupinách se zbožím jezdících, nebylo v dopravě nákladními auty činěno překážek. Jistě že sami ve vlastním zájmu dají pozor, aby se jim nic nestalo.

Končím! Strana sociálně-demokratická hlasuje pro státní rozpočet v tom přesvědčení, že koná tím jen svou povinnost vůči svým voličům, a bude i nadále starati se o to, aby zájmy malého člověka měst i venkova byly ve všech oborech státní správy co nejlépe hájeny. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Dále má slovo pan sen. Kostka. Uděluji mu je.

Sen. Kostka (německy): Slavný senáte! Je všeobecným zvykem, že se při rozpočtu klade řada požadavků, myslím však, že je také krajně nutno chápati rozpočet jednou jako ryzí projekt cenový a mzdový, a s tohoto stanoviska jej posuzovati. Tu přicházíme při pouze povrchním pozorování k názoru, že požadavky, které dnešní doba klade na obyvatelstvo, resp. na soukromé hospodářství, stát neplní, neboť jinak musil by se dnes bezpodmínečně držeti pevně cifer, kterých se dosud používalo jako cifer výdajů. Co nesmí činiti jednotlivec, nesmí a nemá činiti také stát. Nemá výdaje zvyšovati v okamžiku, kdy se nacházíme v nejtěžší hospodářské krisi, kdy jak v zemědělství, tak i v průmyslu, živnostech a obchodu mluvíme jen o krajní spořivosti.

Cifry byly opětovně uvedeny; chci se jen zmíniti, že v řádném rozpočtu spatřujeme o 424 milionů více příjmů a o 458 milionů více vydání, při vydáních, která odpovídají přirozeným potřebám, potřebám školy, sociální péče, veřejných prací, také zaopatření osob ministerstva financí, potřebám však, které dnes nemohou býti splněny, neboť právě tak, jako se musí jednotlivec krajně omezovati, měl by to v nynějším okamžiku činiti také stát. Ukazuje se, že stát také jako podnikatelská organisace, jakou jest, i když formou trochu smíšenou - u železnic a pošty - dnešní době podle rozpočtu neodpovídá. Kdybyste takovouto kalkulaci předložili některé samosprávné korporaci, některé obci, kdybyste viděli, že obec, která má u podniku položku příjmů 4.000 milionů, dociluje pro celou obec přebytku vlastně jen 33 milionů, jak to jest u našich drah, pak byste obci vytýkali, že tento podnik je špatně veden. Podnik musí pro veškerenstvo, v tomto případě pro obec, a jako podnik státní pro stát, vynésti více, musí v době hospodářské krise bezpodmínečně upustiti od investicí pomocí příjmů a směl by v tomto případě jen půjčkou zjednati zlepšení svých provozních prostředků. Musil by to, co vydělá, bezpodmínečně dáti k disposici. Vidíme však zvýšení osobních tarifů, zvýšení poplatků za balíky u pošty, které také vynese jen 50-55 milionů, zvýšení, kterému prý se nelze vyhnouti. To není žádná hospodárnost a nelze to v nynější době, i kdyby to pro jiné doby bylo možno, nikterak schvalovati. Jsme tak lehce ochotni, ačkoli stát dlužno zajisté jinak posuzovati nežli soukromé hospodářství, činiti právě dnes soukromému hospodářství výtky: Proč nejste při stanovení cen, při celé své kalkulaci opatrnějšími, proč nejdete se svými cenami dolů? Tyto výtky nejsou z valné části oprávněny, vyvrací je také velmi energicky a případně podání, které v nejbližších dnech předloží ministerstvům zemský svaz obchodních grémií a obchodních společenstev s německou řečí jednací v Teplicích-Šanově. Ta totiž konstatovala jednou opravdové skutečnosti; jednal jsem opětovně s těmito pány a řekl jsem jim: "Je naléhavě potřebí, abyste tyto výtky také na patřičném misie vyvrátili." Také pan ministr financí označil detailní obchod jako hradbu zprostředkovatelů, která prý brání snížení cen a všechno nechává plynouti do vlastních kapes. Řekl jsem tedy těmto pánům opětovně: "Zjistěte jednou přesně, jak se utvářil vývoj cen v posledních 2 letech. Rok 1928 byl asi dobou konsolidace, kde se věřilo v jakousi trvalost obchodu. Srovnejte tedy jednou ceny roku 1928 s dnešní dobou." A bylo provedeno šetření ve všech větších a také středních městech severních Čech, a to v Hostinném, v Mostě, v Bochově, v Duchcově, v Německém Jablonném, v Karlových Varech, v Podbořanech, v Lovosicích, v Liberci, v Teplicích-Šanově, v Rochlici, v Krásné Lípě, v Kamenickém Šenově atd., tedy ve větších a menších městech, v lázeňských místech, ve venkovských obcích a městech, která mají méně zemědělského obyvatelstva. Šetření vztahovalo se na rozdíl cen z října roku 1928 a října r. 1930, a to byly zjištěny ceny mouky, krupice, rýže, krup, hrachu, loupaného hrachu, čočky, margarinu, sody, čajového másla, vajec, bramborů, kávy atd., celkem 25 nejdůležitějších a nejvíce užívaných druhů zboží. Ukázalo se toto: procházíme-li jednotlivá místa po řadě, nalézáme snížení cen v roce 1930 oproti r. 1928 v Hostinném o 19%, v Mostě o 22%, v Duchcově o 19%, v Německém Jablonném o 22%, v Karlových Varech o 19%, v Lovosicích o 16%, v Podbořanech o 19%, v Liberci o 23%, v Rochlici o 23%, v Krásné Lípě o 13% a v Kamenickém Šenově o 22%. Kde jsou tedy oprávněny výtky, že detailní obchod, o který zde hlavně jde, neslevil ze svých cen, když možno konstatovati takovéto věci z oficielních dat a tržních ceníků? Není správné, že maloobchod, jak praví pan ministr financí, je hradbou, nýbrž musí to býti jiné příčiny, které vlastně dnes způsobily obtíže v hospodářském životě. Stojí za zmínku, že pokles cen ve větších městech je větší nežli v malých městech; máme na příklad v Liberci pokles o 23%. Průměrný pokles u všech těchto druhů zboží činí 20%. Jisté věci, na které má stát spolu vliv, poklesly ovšem v ceně velmi málo. Sem patří především cukr a sůl. Je zcela podivné, že dnes v severních Čechách obdržíme ze sousedního Německa sůl lepší jakosti za levnější cenu nežli u nás; s cukrem je tomu podobně.

Tvrdí se nyní často - a zde docházíme k výroku pana ministra zásobování - že přece tady máme konsumní spolky, které se dnes přece vlastně staly regulátory cen. Není pravda a není správné, co zde zase přehnanou měrou zdůrazňuje pan ministr zásobování. Ve většině těchto měst, kde jsou větší konsumní spolky anebo několik konsumních spolků jako na příklad v Žatci, v Hostinném, v Teplicích, v Broumově, v Bochově, v Mostu nebo ve Frýdlantu, zůstal obchod s napětím všech sil oproti konsumním spolkům konkurence schopným a nepodlehl konsumním spolkům, ačkoli tyto podle daňových zákonů jsou mnohem méně zatíženy nežli soukromý maloobchod, ačkoli nad to dostávají také subvence a mimo to, pokud to jsou konsumní spolky železničářů, mají od drah tarifní výhody. Ukázalo se, že při 47 druzích zboží, ze kterého jsem před tím některé jmenoval, obzvláště v Žatci, Hostinném, Teplicích, Broumově a v Mostě maloobchod i při poskytování obzvláštních slev a rabatů, jaké konsumní spolky obyčejně dávají, zůstal konkurence schopným. Další šetření byla provedena a budou také předložena ministerstvu stran textilií, a tu se ukazuje, že je především nesprávné a nelze národohospodářsky nikterak odůvodniti, že by se na př. procento na vlně, které se projevuje jako sleva v surovině, mohlo projeviti také na hotovém výrobku. Zcela jednoduchým příkladem je textilní zboží, vlněné zboží, kde v surovině, surové vlně, máme snížení ceny o 45%, které se až do hotového obleku v jednotlivých oborech zmenšilo na 10%. Proč? Poněvadž jsme mezi tím dostali značné zvýšení mzdy a poněvadž je vůbec nemožno takovouto slevu na ceně udržeti až k poslední ruce. (Sen. Langer [německy]: To není pravda, co zde říkáte!) Dovolte, abych vám přečetl příklad, když tomu nevěříte. Jde zde o říjen 1928. Tu stály 3 m látky 100 Kč za 1 m, v říjnu 1929 bylo lze látku obdržeti za 282 Kč a v říjnu 1930 284 Kč. Pracovní mzda pro krejčí byla v dotyčném místě v roce 1929 zvýšena. Tedy na konec neprojevila se plná, nýbrž jen malá část, jen 10% snížení ceny u hotového zboží. Při čemž ovšem nesmíme zapomenouti toto . . . (Sen. Langer [německy]: Kde pak to bylo, řekněte mi přece místo a firmu!) Mohu vám to říci soukromě, když si to přejete. Je zcela jasno, že výdělečné stavy - a to jsou dělníci právě tak jako jiné stavy - tím trpí. Bylo by velmi dobře, kdybyste (obrácen ke komunistickým senátorům) zde pracovali za stejným cílem, neboť nezaměstnanost odpovídá úplně těžkým ztrátám, které se na druhé straně ukazují na zásobách zboží. Vezměte obchodníka, vezměte zemědělce, producenta! Úplně se přehlíží, že neustálé oddrobování cen na konec musí vésti k těžkým úpadkům. Důkazem toho jsou také sdělení ministerstva spravedlnosti. Mohli jsme se dozvěděti cifry z jednání ve výboru o vyrovnávacím a konkursním řádu. Podle pozorování a cifer statistiky nastaly celkem - byť ne ztráty - ale případy insolvence se sumou jedné miliardy za rok. To ovšem nejsou ztráty, neboť, když někdo jako podnikatel musí začíti vyrovnání, není úhrnná suma ztrátou. Ale vezmeme-li v úvahu, že veškeré národní hospodářství musí spolu spolknouti a stráviti jednu miliardu pochybných pohledávek, a že v nynější době má ještě neustále ztráty na vlastních zásobách, přiznáte, že také samostatný jest ohrožen ve své existenci. Zjistili jsme, že na příklad to, co spolek věřitelů projednával, snad jen z 50% dlužno považovati za ztráty. Zjistili jsme dále, že to ostatní, co zajištěno je v hypotékách, peněžních ústavech anebo přednostních pohledávkách, také daně státu - také daňové slevy, které musí býti poskytovány, a také nedobytné daně patří k tomu - na konec mělo by se projeviti také ve státním rozpočtu, právě tak jako u správních úřadů, obcí, okresů, které musí žíti z těchto příjmů. To jsou tedy ztráty všeho hospodářství, všeho hospodářského života, které jistě činí půl miliardy.

Je nyní velice podivno, že v takovémto okamžiku státní rozpočet vůbec ještě postupuje se zvýšením, je to jednoduše nevysvětlitelné a pro hospodářství přímo nesnesitelné. Musíme také poukázati k tomu, že pokles odbytu v takovémto okamžiku zdražuje také režii, a jestliže my dnes ještě nemáme přílišnou restrikci v určitých kategoriích, na příklad zaměstnanců - dozvěděl jsem se včera, že vlastně počet zaměstnanců, podléhajících pensijní povinnosti, přes těžkou hospodářskou krisi nebyl příliš zmenšen - pak je to důkazem toho, že také neproduktivní břemena dotyčných vzrostla, jež musí nésti průmysl a výdělečný život. Stát musil by tedy bezpodmínečně vzíti na to zřetel. Ale co činí? Exekvuje a v době, kdy se nikdo v daních nevyzná, má každý platiti právě daně; táže-li se dotyčný, za který rok je exekvován anebo pro kterou daň, pak to úřad nedovede říci, ani zda pro důchodovou nebo pro jinou daň, ani pro který rok. Úřady a ještě více odvolací úřady musí se namáhati s rekursy z let 1928 a 1929. Nastal úplný chaos a bylo by první úlohou státní správy, aby zde zasáhla pomocí racionalisačních opatření. Ale co se učinilo? Lidé, kteří se v místě vyznali, byli jen proto, poněvadž nebyli úplně mocni státního jazyka, vyhnáni k čertu a dnes stojíme tu v některých krajinách s úplně neschopným úřednickým materiálem, který všechnu tuto práci musí zmoci. To je nemožnost, tím docházíme k chaotickým poměrům. Jest jen velikou otázkou, za jakou dobu to vůbec možno změniti. Jest již jednou nezvratnou skutečností a dokazuje se to vždy znovu: hospodářský život potřebuje volnost, není úředních opatření, která jsou s to trvale působiti na hospodářský život. Hospodářský život uplatňuje se na základe svobodného hospodářství a svobodné konkurence, a činíte-li něco jiného, děláte to obyčejně zcela falešně. Chci zde uvésti příklad, který je velmi příznačný. Jsme všichni přesvědčeni, že se v nynější době musí něco učiniti pro nezaměstnané a pečovati o ně. Zdůrazňoval jsem to především také já: jsem pro produktivní péči o nezaměstnané, jsem pro to, aby se nezaměstnaným opatřila práce, na které vydělá, i když ne tolik jako dříve, ale přece jen vydělá. Je to lepší nežli dávati jim almužny a podpory. Ale co z toho vzniká? Mohu to studovati každý den. Dotyčný cítí se při této trvalé podpoře na tom lépe nežli u soukromého podnikatele. A když mu potom nabídnu nějakou práci, nevyjde již více z podpory v nezaměstnanosti. (Sen. Langer [německy]: Jen platiti se musí dělníkovi!) Platiti se mu ovšem musí, vždyť se mu platí. Dostává dokonce touž mzdu, a právě proto, že dostává tutéž mzdu, nevychází již z péče o nezaměstnané, nejde více k soukromému podnikateli. (Sen. Langer [německy]: To není pravda!) Přijďte do Liberce, ale ne k podpoře v nezaměstnanosti, nýbrž abyste to tam studovali. Lidé přicházejí dnes také, aby byli účastni podpory v nezaměstnanosti, a podívejte se na obrovská břemena, která na sebe berou města, jež zaměstnávala mnoho lidí v jiných oborech. Přejdou-li k péči o nezaměstnané, najdou tito lidé náhle všichni zase cestu ke svému domovu. Ale zde, chci jen zdůrazniti, že státním zasahováním, tedy i s nejlepšími prostředky péče o nezaměstnané docilujeme na konec špatného výsledku. Tak je tomu zpravidla; docilujeme špatného výsledku, promiňte ostré slovo, také zákonem o mísení mouky. Tím se vykonává pranepatrný vliv na cenu pro zemědělství, na ceny pro konsum činí se nepříznivý vliv a na konec přichází ještě, že okolnost, že nemáme obchodní smlouvy s Maďarskem, přinese nám nedozírnou škodu. Tato smlouva ztroskotala o zákon o mísení mouky. (Sen. Stöhr [německy]: My při tom můžeme zahynouti!) To je nyní velká otázka; kde najdu nějaký prostředek? Může stát vůbec při zasahování do takových věcí činiti něco, co obyvatelstvu trvale prospěje? Myslím, že nikoli. (Sen. Stöhr [německy]: Vytvořte něco jiného!) Něco jiného bude nutno hledati a bude toho nutno bedlivým studiem opatrně použíti. Druhá věc týče se potom ministerstva zásobování. Otáži se jednou pánů od zemědělství, až přijde se všemi těmi opatřeními vlivu na ceny jako ministr zásobování, jako ochránce konsumentů, táži se, co se zde stane. (Sen. Stöhr [německy]: Co nám ten může ještě vzíti?) Je přece zlé, jestliže jednou stojíme na stanovisku, že jednotlivec nám již nemůže nic vzíti, myslím však, že hospodářství je dnes přes všechnu bídu přece ještě tak silné, že státní úřady mohou vždy ještě něco nalézti, co mohou vzíti, a toho bych se chtěl vyvarovati. A proto nemohu se také dnes již vysloviti pro to, aby se zde dále sledoval úmysl, jak jej zamýšlí ministr zásobování, proměniti své ministerstvo pro zásobování lidu v ministerstvo spotřeby a vzkřísiti snad zase lichevní soudy. Neboť také to je již obsaženo v novém návrhu, který, tuším, vládě byl dnes předložen. To je přece pravý opak volné soutěže, a chcete-li dnes vykonávati dohled na vývoj cen, pak nemůže to v žádném případě býti státní orgán. Žádný státní orgán, především žádný ministr, nesmí vykonávati na ceny takový vliv, aby na ně působil ve prospěch výroby, dělníků a konsumentů. (Sen. Stöhr [německy]: Lichevní soudy budou zase trýzniti malého sedláka!) Byl jsem velice rád, když zmizely, neboť projevovaly samou nespravedlnost a nezasahovaly nikdy ve prospěch konsumentů.