Za všech okolností musíme žádati, aby i v ukládání daní zobrazen byl menší důchod zemědělců. Věříme, že není to možno v tomto, hospodářském chaosu u daní reálných. Ale žádáme slušně a při tom velmi důrazně, aby nastoupen byl jiný systém u daně důchodové. Zemské finanční ředitelství vydalo výnos, kterým ukládá berním správám, že mají se říditi směrnicemi danými roku loňského. Nemůže nám nikdo, myslím, vytýkat jako neskromnost, jestliže žádáme, aby směrnice pro sjednávání paušálů u daně důchodové odpovídaly tržbě zemědělcově a aby vzat byl příslušný zřetel na okolnost, že zemědělec při menším příjmu stejně vydává. Jinak činilo by to dojem, že poplatník je zdaňován ne podle svých příjmů, nýbrž že výše daně řídí se potřebou státu.

Během debaty byla několika řečníky akcentována tíživost dalšího problému současné doby, kterým je nezaměstnanost, jejíž původ rovněž dlužno hledati v zemědělské krisi. Dovedeme lidsky oceniti těžké důsledky u těch, kteří jsou postiženi, a vítáme všechna vládní opatření, kterými má býti nezaměstnanost zmírněna. Ovšem velmi podivně vypadá zpráva, kterou přinesla Korespondence Pražských Vzorkových Veletrhů: "Překvapujícím zjevem posledních dnů je v našem hlavním městě ten úkaz, že se na odklizení bláta na Král. Vinohradech, které je provozováno jako nouzová práce pro nezaměstnané, přihlásilo pouze a jedině - 6 nezaměstnaných lidí. V době všeobecné nezaměstnanosti, na kterou se stále všude naříká, je to při nejmenším podivuhodné." Že toto sociální zlo nenabylo u nás takového rozsahu jako ve státech jiných, toho příčinou je provedení pozemkové reformy. U nás provedena byla půdní reforma tak pronikavě, jako v žádném jiném státě evropském. (Sen. Kindl: V Sovětském Svazu!) Já vím, jenže tam půda nepatří zemědělcům. (Sen. Kindl: Že se tam nemůže keťasovat s půdou jako u nás!) Ano, oni jim ji prostě vezmou! Půl milionu lidí byla u nás přidělena půda. Není zjištěno, kolika přídělcům bylo jejich hospodářství doplněno na tolik, že přestali býti dělníky námezdními. I když je pravda, že na velkostatcích větší část dělnictva pozbyla zaměstnání, je jisto, že na drobných hospodářstvích je zaměstnáno lidí daleko více, než bylo na latifundiích, a je proto nespornou pravdou, že půdní reforma způsobila, že u nás není nezaměstnanost tak katastrofální jako jinde, přesto že jsme stát značně průmyslový.

Poučeni výbornými zkušenostmi v těchto i jiných ohledech, měli bychom podrobiti řádné půdní reformě i půdu na statcích státních, která byla majetkem Habsburské dynastie. To, co se od těchto objektů drobným zemědělcům dostalo, z daleka nestačí jejich potřebě. Bydlím v bezprostřední blízkosti státních statků a mohu potvrditi, že statky tyto spravovány jsou ekonomicky velmi dobře. I výsledek finanční odpovídá době. Než tyto okolnosti nemohou býti důvodem pro jejich obhospodařování státem. Skorem všechny důvody, které vedly k provedení pozemkové reformy na šlechtických latifundiích, mluví pro obdobné řešení na půdě této. Že budeme hlasovati pro rozpočet, je u naší strany samozřejmo! (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dále má slovo pan sen. Kindl.

Sen. Kindl: Vážený senáte - mohlo by se spíše říci - prázdné lavice. Ujímaje se slova při projednávání rozpočtu tohoto kapitalistického státu, chci poukázati na jeho třídní a protilidový charakter. Tak jako ve všech kapitalistických státech, i v naší t. zv. demokratické republice šetří se na těch nejubožejších z ubohých. Kde by se bylo mohlo šetřiti na potřebách buržoasie, tam se nešetří, tam se vyhazují miliardy peněz vydřených z pracujícího lidu, avšak tam, kde už není co vzít, béře se poslední sousto od úst hladovějícím. (Místopředseda Luksch převzal předsednictví.)

Na mocenský státní aparát zvyšují se položky při dnešní hospodářské krisi, aby se mohlo zostřeně postupovati proti hladovému proletariátu. V tomto rozpočtu zvyšujete položky na četnickou výzbroj, na vězeňskou stráž, policejní úředníky a stráž bezpečnosti. To jsou u vás nejdůležitější činitelé v tomto státě. Železniční a poštovní zaměstnanci, kteří musí vykonávati těžkou, úmornou a důležitou službu v tomto státě, nejsou u vás ničím, ty stále jen zbídačujete a hledíte je spoutat fašistickým terorem, aby byli odkázáni na milost a nemilost fašistických byrokratů, kteří jim chtějí vnucovat i politické přesvědčení. Tam až jste dospěli v 13. roce prý našeho osvobození, až tam jste klesli vy, sociálfašisté, kteří si ještě dnes chcete říkat zástupcové malého lidu, že budete schvalovat rozpočet, ve kterém jsou položky pro přípravu imperialistické války proti jedinému státu, kde si vládne pracující lid, proti Sovětskému svazu.

Abyste zakryli tuto zradu, páchanou na dělnické třídě, štvete zároveň s kapitalistickými hyenami proti tomuto státu, kde již pracující lid súčtoval se svou buržoasií a nyní pracuje na vybudování socialistického státu, jelikož i vám je známo, že lid vás již prohlédl a nedá se slepě hnát na krvavá fašistická jatka, proto zřizujete fašistické bandy, které organisujete proti vnitřnímu nepříteli, jímž je dělnická třída, řadící se do jednotné revoluční fronty, a proto také za vaší pomoci fašisují se veškeré státní podniky, jako jsou pošty a železnice, abyste měli v těchto tak důležitých složkách předpoklady k vedení války. Proto také schvalujete vydání na policejní tanky, na útočné kolony se slzavými bombami a všechna vydání, která směřují proti revolučnímu proletariátu. Vaše frázovité řeči, které zde pronášíte, nejsou brány vážně již ani vašimi nejvěrnějšími straníky a hodina, kdy budete revolučními dělníky smeteni, se blíží.

Vy, bývalí protiklerikální bojovníci, propagátoři rozluky církve od státu, nyní se staráte o tučné prebendy kněží a zapomínáte na ty, od kterých jste pod sliby ve volbách lákali hlasy a pak jste je zase zradili.

Staropensistům jste slibovali zrovnoprávnění s novopensisty, avšak nedostáli jste svým slibům a zradili jste je opět, tyto ubožáky, kteří dodnes nedostali ani haléře a zmírají přímo hlady. Ale zato jste zvýšili pense bývalým rakouským generálům, kteří vás přece nevolili, ale přece jste se o ně tak postarali. Jste jim snad vděční za to, že ve světové válce posílali proletariát na krvavé jatky? Zde je opět viděti vaše zrada, vy sociálfašisté, kterou nezakryjete před staropensisty žádnými frázemi a vykrucováním. Totéž jste provedli u aktivních státních zaměstnanců, kteří se již nyní přesvědčili o vaší opětné zradě, kterou jste s t. zv. 13. služným na nich provedli.

Chcete svoji zradu zakrýti tvrzením, že vám byla věnována důvěra při volbách do nemocenské pokladny státních drah? Toto vaše tvrzení však dokazuje, jak jste již otupělí, že se chlubíte, jak jste zvítězili. Vaše "vítězství" v těchto volbách na drahách je získáno nejhroznějším terorem. Toto vaše "vítězství" bylo již dříve připravováno, když jste podle zákona čís. 286 vyházeli tisíce nepohodlných státních zaměstnanců. Tento zákon jste si již proto dříve odhlasovali.

Před dvěma roky jste podnikli útok na revoluční státní zaměstnance, na které jste sami ve svých sociálfašistických plátcích štvali, aby byli vyhazováni ze státních služeb komunisté, kdežto o korupčníky a zloděje jste se nestarali, aby byli vyhazováni ze služeb, poněvadž to byli převážnou většinou vaši lidé. Takoví Dondové, Hřídelníkové a Motyčkové, ti mohli klidně rozkrádati státní majetek, těch jste se ještě zastávali. Toto vaše vítězství bylo získáno jen hrozným fašistickým terorem, který jste na drahách sami zavedli, kdy bylo kandidátům a podpisovatelům kandidátky vyhrožováno i propuštěním, budou-li na naší kandidátce, neb budou-li ji podpisovati. Hlasovací lístky byly vydávány přelepené již fašistickými a sociálfašistickými nálepkami. Naši soudruzi byli doslovně vyhazováni z volebních místností od uren, naše hlasovací lístky byly z uren vyhazovány a za jiné zaměňovány. Jestliže se tímto vítězstvím ještě chlubíte, pak dokazujete, že jste sociálfašisty a že připravujete fašistický režim tak jako Pilsudski v Polsku.

Režim, který jste vy, sociálfašisté, na drahách a poštách zavedli, je již k nesnesení, neboť dnes nerozhoduje služební zdatnost, ale příslušnost k fašistické nebo sociálfašistické organisaci a špiclovská povaha. Máme zjištěny případy - a na to činím pozorna pana ministra železnic - že zaměstnanec, který konal řádně své povinnosti, s kterým byli jeho nadřízení vždy spokojeni - nebyl komunistou - to poznamenávám - byl špiclován dílovedoucím notorickým alkoholikem organisovaným u soc. demokracie proto, že nechtěl mu ze svých skromných prostředků dávati 10-20 Kč na pivo. Braní úplatků je podle služebního řádu zakázáno a má býti přísně trestáno. V tomto případě však nebyl trestán ten, kdo terorem vymáhal úplatek, nýbrž ten, kdo odepřel úplatek dáti. Tedy vyložené podporování korupce nadřízenými úřady.

Tento případ stal se u plzeňského ředitelství dráhy a pan ministr již o něm jistě asi ví, neboť se právě o něm jedná u ministerstva železnic.

Pánové to chtějí svésti na jinou kolej, aby zakryli podporování korupce, a tvrdí, že onen člověk, který má býti propuštěn, je komunista, ač to pravda není, ale v zdůvodnění trestu mluví se takovým způsobem, jako by to psal člověk, který za války utrpěl silný otřes nervů. Proč se, pánové, stále skrýváte za záclonu demokracie? Proč to neřeknete zcela otevřeně, že komunisté nesmí býti ve státních službách? Dejte si to do služebního řádu a zaměstnanci budou vědět, jak se mají zařídit. Nestyďte se za fašistický režim, když jej sami zavádíte. Proč neřeknete také, když jsme postaveni mimo zákon, že nechcete od komunistů žádné daně a že nemusí také na vojnu?

Že korupce a zlodějství na drahách je, dokazuje i případ pana vrch. inspektora Dondy, který za úplatky přijímal do práce lidi, kde mu takový chudák musil dáti až 4.000 Kč za to, že byl přijat do zaměstnání. Tento případ hledí se také v tichosti likvidovati, ačkoli chudáci byli připraveni o velké peníze, které si musili vypůjčiti. Bylo by o mnoho důležitější takovéto případy vyšetřovati, nežli kdo je komunistou, nebo u Mezinárodní federace železničářů organisován.

Pan ministr železnic řekl, že pro politické přesvědčení nesmí býti nikdo pronásledován, ale zde mu podám ještě několik případů persekuce. Na Slovensku je spousta železničářů, kteří v místě, kde nyní vykonávají službu, se narodili, bydlí tam 40 až 50 let, mají domovské listy vystavené před válkou v roce 1912, ale nyní mají předložiti ověření o státním občanství. Podali si žádost o ně, ale úřady to již léta prodlužují, aby je mohly tím, že toto ověření jim nedají, držeti v šachu. Kdyby se takovýto člověk o něco ozval, řekne se, že nemá státní občanství a vykáže se za hranice. Tak jste Slováky osvobodili, že dnes neví, kam vlastně patří a kde mají státní příslušnost. Ptám se p. ministra vnitra, jsou-li mu tyto a podobné případy známy a jak hodlá příslušnost statisíců občanů upraviti?

Dále žádám p. ministra železnic, aby zde prohlásil, byl-li vydán nějaký tajný výnos, že komunisté nesmějí býti ve službách dráhy, a jestli vydán nebyl, jak zakročí proti těm, kteří se dopustili podle zákona o teroru trestných činů tím, že pro politické přesvědčení propustili některého zaměstnance. Dále ho žádám, by nám řekl, je-li mu známo, že zaměstnanci jsou bezdůvodně, jen z libovůle některých byrokratů, s místa na místo přesazováni, čímž jsou zaměstnanci poškozováni, dráze vznikají zbytečné výlohy a výkonu služebnímu to neprospěje. Železniční služba vyžaduje, aby zaměstnanci byli existenčně zajištěni, aby měli dostatečný odpočinek a aby nebyli zbytečně provokováni a drážděni, jen pak mohou službu řádně vykonávati.

Dnešní zvýšený počet úrazů a zabití na železnicích jak osob civilních, tak i zaměstnanců jest jen následek vašeho protilidového fašistického režimu, kterým jsou zaměstnanci přetěžováni ve službě, nemají dostatečného odpočinku, mimo to jsou pronásledováni a zbytečně šikanováni. Tresty, které se dnes zaměstnancům diktují, neodpovídají jejich proviněním ve službě, tresty jsou velmi přísné a nezjedná se jimi náprava u trestaného, nýbrž spíše rozčílení, což má opět vliv na jeho služební výkon.

Je nutno zmíniti se též o vraždící racionalisaci na železnicích, která rok od roku stoupá. Počet úrazů a zabití stoupá tak rapidně, že dnes není dne, kdy by nebyla v novinách zpráva, že opět tam a tam byl rozdrcen železničář vlakem. A co je příčinou tohoto hromadného vraždění? Váš fašistický režim, kde jste tisíce zaměstnanců vyházeli na dlažbu a zbylí jsou ve službě různými popohaněči tak uštváni, že jsou přímo vháněni do náruče smrti. Jak se však potom jedná s pozůstalými po zabitém zaměstnanci, když se domáhají náhrady za ztrátu jediného živitele, ukazuje tento případ: V tunelu na Wilsonově nádraží byl zabit strojem smluvní dělník, který byl jediným živitelem svých starých rodičů. Když se tito domáhali renty po zabitém a dokazovali, že byl jejich živitelem, byli se svými nároky zamítnuti a zamítnutí toto bylo zdůvodněno tím, že zabitý syn je nemohl podporovati ze svého platu, který činil 20 Kč denně, neboť tato částka prý nestačila na výživu jemu samému a musil prý býti ještě sám někým podporován, jinak by byl nemohl s tímto platem vystačiti. (Slyšte!) Tak se správa dráhy, když je přitisknuta ke zdi, sama přiznala, že své zaměstnance tak mizerně platí, že jim to nestačí k živobytí, a že musí býti někdo třetí, kdo jim musí zaměstnance živiti, aby jim nezemřeli hladem. Je velký div, že se správa dráhy nedomáhala náhrady na starých rodičích za to, že je zbavila syna, kterého musili podporovati. Tak vypadají všechny ty naše sociální instituce, které jsou jen k tomu, aby vybíraly příspěvky, ale žádá-li se na nich, aby konaly své povinnosti vůči pojištěncům, tu jejich nároky bývají zamítány. A prosím v těchto institucích sedí také zástupci malých zaměstnanců, kteří za různé službičky, jako poslední případ tajného jmenování Fišera úředníkem, zrazují zájmy nižších zaměstnanců. Takovéto poměry jste zavedli vy, sociálfašisté, poněvadž bez vaší pomoci by si buržoasie nesměla dovoliti to, co si dovoluje za vaší spoluvlády.

Upozorňujeme drážní úřady i ministerstvo železnic na tyto poměry a budeme je také volati k odpovědnosti před veřejností za všecka neštěstí na drahách, pakliže se co nejdříve nepostaráte o nápravu. A jelikož víme, že vy dobrovolně nic neuděláte, nýbrž že si to lid musí vybojovati, proto říkáme k železničním zaměstnancům: Sjednoťte se do společné revoluční fronty a veďte boj za řádnou, námi vytýčenou platovou úpravu, za odstranění špiclovského systému a politického teroru a za všechnu moc dělnické třídě!

Ještě se zmíním o tom švindlu se zlevňovací akcí. Jak vážně to sociálfašisté míní se zlevňovací akcí, je nám nejlepším důkazem, že za spoluúčasti šesti sociálfašistických ministrů ve vládě v čele se sociálfašistou ministrem Bechyněm, jde stát v zlevňovací akci "dobrým" příkladem napřed. Aby ukázala vláda, jak to doopravdy se zlevňováním míní, zdražuje od 1. ledna 1931 o 80 až 100% naturální byty, o 20% zdražuje jízdenky na drahách a poštovní poplatky. Domácí páni, aby nezůstali se zlevňováním pozadu, pospíšili si a zdražují od 1. ledna byty o celých 120% a již to svým nájemníkům ohlašují s omluvou, že stát také zdražuje. To je pokračování vaší zbídačovací politiky, jak jste se to, v zájmu svých chlebodárců, kapitalistů, usnesli. (Sen. Mikulíček: Na jednom ředitelství vypsali ofertu na pražce! Mezi ofertami se objevila také oferta sovětská! Co říkám, to mám od člověka, kterého nesmím jmenovati, poněvadž by vylétl z práce! Každý pražec byl o 5 Kč lacinější, než jak zněly oferty českých dřevařů!)

Státní zaměstnanci a dělníci vám za tuto vaši práci poděkují, neboť již vám nebudou věřit, že jejich zbídačením jsou vinni komunisté, jak vy jim stále nalháváte. Kdo pak je vinen zbídačováním dělnictva v sousedním Rakousku? Tam přece austromarxisté pracují tímtéž způsobem jako vy tady, jenže to nemohou sváděti na komunisty. Tento fašistický režim podporujete vy, sociálfašisté. Režim tento směřuje proti celé dělnické třídě, jak dokazuje toto: Na Ostravsku zahájili kovobaroni a uhlobaroni zostřený frontální útok proti pracujícímu lidu. Uhlobaroni chtějí po etapách propustiti 12.000 horníků, prý jako přebytečných a zároveň snížiti již beztak mizerné mzdy horníků až o 40%. Na jedné straně chtějí propouštěti, ale na druhé zase přijímati horníky na podepsání reversu, kterým se zavazuje, že bude pracovati za úkolové mzdy, snížené o 40%. Dále se má zříci práva býti přijat do bratrské pokladny. Takto chtějí udělati z horníků sezónní dělníky. Takovýto útok na dělníky dělají i kovobaroni, kteří taktéž využívají dnešní krise, aby dělníky zbídačili. Tento společný útok smlouvali zaměstnavatelé na několika konferencích, ale na tyto konference neposílali se pol. úředníci a fízlové, aby se dověděli, o čem se jedná. Když však dělnictvo svolalo si závodní a šachetní schůze, kde se mělo jednati o společném boji proti zbídačování dělnictva, byly tyto schůze obsazovány politickými úředníky a prošpikováno shromážděné dělnictvo fízly. Místnosti, kde se tyto schůze konaly, byly obleženy četnictvem. Toto opatření nám dokazuje, že žijeme v kapitalistickém třídním státě. Máme prý svobodu, ale ptáme se, pro koho? Pro kapitalistickou třídu. Příklad:

Na neděli 14. prosince byl svolán do Frýdku veřejný projev, na kterém smělo býti promluveno o tomto útoku na pracující lid. Projev tento byl okresním úřadem ve Frýdku v poslední chvíli zakázán. - Jelikož nebylo možné, dělnictvo o tomto zákazu vyrozuměti, dostavilo se do Frýdku 6.000 dělníků. Dělnictvo shromažďovalo se na náměstí, kde projev měl býti konán. Aby dělnictvo bylo vyprovokováno ke srážce, počala po náměstí projížděti rychlým tempem automobilová stříkačka, obsazená místními fašisty. Ta měla nahraditi tank, který dosud Frýdek nemá. Chtějíce zabrániti srážce, která by byla jistě nastala, nebýti chladné rozvahy dělnictva, vyzvali jsme dělnictvo, aby se z náměstí odebralo na tržiště, kde mělo mu býti sděleno, že projev je zakázán. Četnictvo, které po celou noc popíjelo ve frýdeckých hostincích, které vedl opilý policejní úředník Müller, podniklo zuřivý útok proti bezbrannému lidu. Bili do dělníků pendreky a bajonety, neohlížejíce se, že jsou tam i ženy a děti. Chtěl jsem upozorniti na tuto surovost a vyzvati dělníky, aby se nedali vyprovokovati. Byl jsem však stržen opilými četníky na zem do bláta a smýkán přes to, že jsem je upozorňoval, že jsem členem Národního shromáždění. Na to žandarmové odpovídali posměšně. Jelikož mě jeden četnický lotr škrtil, upozorňoval jsem, že tak jako se mnou nesmějí zacházeti ani se zločincem. Na to odpovídali četníci: Bodni ho, dej mu pažbou a pod. Takovýto fašistický režim jste zavedli vy, sociálfašisté. Ale již se vám i buržoasii otřásá půda pod nohama a budete i s tímto režimem smeteni revolučním proletariátem. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Dále má slovo pan sen. Pastyřík.

Sen. Pastyřík: Slavný senáte! Letošní rozpočet projednáváme pod tlakem všeobecné krise. Započali jsme odstraňovati krisi zemědělskou, a dnes vidíme, jak jsme již tenkráte předpovídali, že z ní povstane krise všeobecná, neboť opět se dokázala pravda pořekadla: Když nemá sedlák, nemá ani pán, to jest, že pak chybí každému, nejen sedlákům a pánům, nýbrž i živnostníkům a konečně i dělníkům.

Je sice povinností státu, aby se o odklizení krise staral všemožně, neboť také on bude postižen, a to citelně, i když ne snad okamžitě. Řekněme si upřímně: Mohou rolníci, živnostníci a vůbec celý střední stav platiti takové daně důchodové, když důchod bude o polovici menší? Mohou obchodníci a živnostníci platiti nynější výši daně výdělkové, když vydělávati nebudou? Je možno získati touž částku na té nespravedlivé dani obratové, kterou beztak z většiny musí živnostník a obchodník platiti ze svého, když obraty budou nejméně o 30 % menší? Jistě že ne, a přece, vážené dámy a pánové, přichází p. ministr financí, vlastně celá vláda, se zvýšeným rozpočtem, ač stále se hlásalo, že rozpočty naše se musí každoročně snižovati. Stojí to opravdu za uváženou, a myslím, i když jsem zástupcem strany vyhraněně státotvorné, že mohu svoji nelibost nad tím plným právem přednésti.

Řádný hospodář stará se v prvé řadě o příjmy a teprve podle nich činí vydání. U nás je to naopak. Páni nadiktují vydání a teprve hledají úhradu a není pak ani jinak možno, než že v době, kdy se na živnostníky a obchodníky volá: "Snižte ceny svého zboží a výrobků", vláda přichází se zvýšením daní, dávek, jízdného a různých poplatků.

Může se mně namítnouti: Kde se má vzíti na všechny potřebné výdaje? Tu docela klidně pravím: Když nemám, tak nedám, a mnohé vydání odložím na dobu vhodnější. Konečně není doba tak daleká, kdy občanská koalice - a ne panská, jak řekl dnes pan sen. Havlena - dokázala, že šetřiti se musí, a ona také to dovedla. Také tenkráte byla žádána mnohá vydání. Řeklo se: Nemáme na to.

Při řeči kol. Thoře o šetření vykřikl p. kol. Havlena: A co uděláte s nezaměstnanými? Na to odpovídám docela klidně: To, co se dělalo dříve. Neznali jsme podporu v nezaměstnanosti a nikdo hlady nezemřel. Ovšem staral se každý poctivě, aby našel sobě práci, která mu dala dostatečný výdělek. Dnes většina nezaměstnaných se o zaměstnání vůbec nestará, protože dostane podporu zadarmo. Mnohý také, když práce se mu nabízí, řekne, že se nabízená práce pro něho nehodí, že je zvyklý pracovati něco jiného. Nemyslete, že jsem snad proti pomoci lidu a proti udělení podpory těm, kdo ji skutečně zasluhují. Ale starejme se v prvé řadě, aby se pro každého práce našla! Provádějme regulace řek a toků, o kterých jsme se nedávno zase přesvědčili, že jsou nedostatečné a přivádějí poplatníky k velikým škodám zátopami, které ovšem cestou milosti se snaží opět stát zmírniti a má s tím znovu nové vydání. Kdybychom peníze, které vydáváme na nezaměstnané, obrátili k zaopatření práce k podnikám jmenovaných regulací, splavnění řek, nouzových staveb atd., daleko lépe bychom prospěli pracujícímu lidu a tím také státu. Podívejme se v sezoně polních prací, jak to venku vypadá. Hospodáři nemohou dostati pracovní síly, a když je mají, v největší sezoně tyto jim utekou pod různými malichernými výmluvami. Slyšíme stěžovati si na to, že i na venkově je používáno velkou měrou strojů, a mohu dokázati, kdyby větší hospodář neměl různé stroje, jako samovazače, vyorávače řep a brambor, že by s polní prací nebyl vůbec včas hotov. A nebyl by postižen jen sám, nýbrž zkázou obilí utrpěli by i konsumenti a také státní pokladna.

Vidíme skutečně, že dnes pracovní síly venkov opouštějí a hledají si práci v továrnách. Pak ovšem nemohou býti plodiny v pořádku a včas sklizeny. Když se žádá láce u středního stavu, musí k tomu přispěti každý a je potřebí, aby všichni se naučili hospodařiti a šetřiti a nevydávali na zbytečné věci.

Dnes opět stěžoval si pan sen. Havlena na to, že kritisujeme vydání na nezaměstnané. Položka 50 mil. Kč není taková, aby náš rozpočet musil stoupnouti k vůli nezaměstnaným hned o půl miliardy, ale musili jsme na to poukázati, že v dnešní době krise, kde se po nás volá, abychom zlevnili naše výrobky, je potřebí, aby dělnictvo si práci hledalo, a pak nezaměstnanost by nebyla zbytečně tak velká.

Přirovnání mezd p. sen. Havleny mezi Československou republikou a Amerikou jest jednostranné a dovolím si je vyvrátiti ze zkušenosti, kterou mně sám projevil náš občan, který se vrátil z Ameriky, poněvadž tam neměl dostatek prostředků na výživu a musil daleko více pracovati v krátké době pracovní. Dokázal mi tedy, že by byl daleko dříve hotov se svým zdravím a životem, kdyby zůstal v Americe, kterou zde pan kol. Havlena tak chválil.

Pan kol. Havlena stěžoval si také na to, že ministerstvo železnic propustilo 10.000 zaměstnanců-dělníků, a že tím rozšiřuje také okruh nezaměstnaných. Jsem mu za to povděčen, že také hned poukázal na to, že vlastně ministerstvo železnic bylo k tomu nuceno, jestliže má v rozpočtě o 59 mil. Kč méně nežli v rozpočte minulém, a že z peněz, získaných na dani přepravní, dostane méně nežli v minulých letech. Ovšem, pánové, kde není, tam se nemůže také žádat.

Pan ministr financí je dobrý hospodář a umí s námi dobře točit, ale jen s námi, malými a středními. Již před 10 lety jsem mu u příležitosti, když žádal zvýšení daně obratové, radil, aby více přitáhnul k placení ty velké, a dnes musím ho přímo o to prosit, neboť, vážené dámy a pánové, není to jistě spravedlivé, aby velký koncern továren, na příklad Spolek moravských cukrovarů v Olomouci, platil ze 15 velkých podniků celkovou daň 6000 Kč, ze kteréžto připadá na cukrovar v Hulíně pouze 617.10 Kč, ačkoli maloživnostníci a obchodníci hulínští, kteří zdaleka nemají takového příjmu jako cukrovar, musí zaplatit 11.380 Kč čisté výdělkové daně. Něco podobného je také ve Štěpánově, kde tamní železárna, která zaměstnává přes 700 dělníků, platila 600 Kč a nyní platí 1.700 Kč výdělkové daně. A podobných podniků jest ještě více. Žádá-li se vyšší zdanění těchto, hned se poukazuje na to, že budou propuštěni dělníci a že nezaměstnanost tím okamžikem stoupne. Tu se hned páni leknou a daně nejen snižují, nýbrž také odpisují a o nezaplacené daně se nestarají. Vykazujeme přes 4.750 mil. Kč daňových nedoplatků, kterých jistě je velmi málo mezi živnostníky a obchodníky, kteří jsou stále exekutory ku placení honěni.

Nemůže-li živnostník nebo obchodník ihned daně zaplatiti, je nejen exekvován, ale má-li nemovitost, jsou mu nedoplatky zavtěleny do pozemkové knihy, a stalo se již v mnoha případech, že mu byly pro neplacení daní exekučně prodány. Tím ovšem živnostník byl vyhnán ze svého a nikdo se nestaral, kde bude pracovati nebo jestli dostane dostatečnou podporu v nezaměstnanosti.

Ještě jedno je potřebí ministerstvu financí připomenouti. Máme také, bohudíky, poplatníky, kteří chtějí míti každý rok své daně vyrovnány, ale nevím, podle kterých předpisů je jim to znemožňováno tím, že se předpisy provádějí o dva roky později, nežli daň je placena. Mluvím ze zkušenosti. Letos bylo mému známému předepsáno na dani důchodové o 508 Kč více. Jakmile předpis dostal, šel na berní úřad s knížkou a žádal, aby mu byl předpis pro r. 1930 vyúčtován a předložil platební rozkaz. Když úředník knížku vyplnil, shledal dotyčný, že pro rok 1930 má předepsanou opět sazbu starou. Upozornil úředníka na tento omyl, který mu odpověděl: Není to žádný omyl, my vám na rok 1930 musíme předepsati placení podle r. 1928 a vy nejste povinen vyšší daň o 508 Kč letos platiti, nýbrž až roku 1931. Jistě je mnoho takových předpisů i vyšších a vidíte z toho, že podobnou praksí přichází stát ke svým penězům mnohem později, nežli je mohl dostati. Kdyby však dotyčný snad zemřel anebo platiti nemohl, přijde státní pokladna o tento obnos vůbec.

Dále prosím, aby našim živnostníkům, kteří v nynější krisi nemohou dochvilně daně platiti, byly také tyto snižovány a odpisovány, a kde to není možné, aby jim byly povoleny mírné měsíční splátky.

Konečně žádám dochvilné placení za státní dodávky a státní stavby, neboť, bohužel, mohu dokázati, že naši živnostníci nedostávají za své práce na státních stavbách vykonané včas zaplaceno a tím ovšem, ztrácejí velké peníze na úrocích, jelikož dluh tento je nezúročen, naproti tomu však musí živnostníci za dodaný materiál buďto hned platiti nebo hraditi vysoké úroky dodavatelům.

A teď budiž mi ještě dovoleno říci, jak si představuji odstranění krise v našich živnostech. Vážené dámy a pánové! V prvé řadě je potřebí, abychom se starali o důkladné vzdělání našeho dorostu, a to nejen zřizováním živnostenských odborných škol, nýbrž i stavbami budov pro tyto školy, řádné vybavení jejich dílen a učeben, neboť v dnešní době konkurence udrží se jedině ten, kdo je řádně vyškolen a odborně vzdělán. Žádáme zestátnění živnostenských škol a umožnění jejich návštěvy. (Sen. Sláma: Na to pan ministr vyučování jistě zapomněl!) Snad se rozpomene, když mu to připomenu. (Sen. Kříž: Pan ministr železnic také zapomněl!) Račte mně, pane kol. Kříži, říci, nač pan ministr železnic zapomněl, a já na to odpovím. O školství naše je dosud velmi skromně postaráno a dá mně jistě za pravdu každý, kdo viděl v sousedních státech postavené přímo paláce ke vzdělání našeho dorostu. Máme mnoho co doháněti a je potřebí, abychom to co nejdříve dohnali. Připomínám, že je nutná stavba budovy v Brně pro Zemskou radu živnostenskou a Ústav pro zvelebování živností, aby její rozvinutá činnost během 23 let netrpěla újmy nedostatkem místností a zařízení ke vzdělání nejen našich učňů, nýbrž i pomocníků a mladých mistrů. Musí záležeti nejenom nám, nýbrž i státním činitelům na tom, aby náš řemeslník nevyráběl a nedodával pouze svým nejbližším konsumentům, ale aby se stal také vývozcem svých výrobků a tak se přičinil o to, aby za jeho dobré zboží přicházela do naší republiky nejen pro něho dobrá mzda, ale také pro stát dobrá valuta.

My nechceme podporu v nezaměstnanosti, ale chceme pro naše živnostníky a jejich dorost dostatek práce a výdělku. Doporučuji proto vřele, aby v našich zahraničních úřadech byli také nejen teoreticky, nýbrž i odborně vzdělaní zástupci, kteří by se o obchodní spojení s naší republikou starali. K tomu cíli, aby naši malí živnostníci stali se vývozu schopní, potřebujeme také řádné vybavení a podporování ruchu výstavního a veletržního, na kterém jedině může malý živnostník své výrobky zahraničnímu konsumentu předvésti, jelikož nemá dostatečných finančních prostředků, aby snad cestováním v cizině hledal odbytiště.

Opakuji znovu, že nežádáme žádných darů ani milosti, ale potřebujeme také podpory finanční pro naše snaživé živnostníky a proto žádáme, aby se jim co nejdříve dostal levný úvěr. Před několika měsíci se rozvinula naším přičiněním otázka zřízení peněžního ústředí a tu již nepřátelské noviny počaly nám vyčítati, že dostáváme dary ze státní pokladny; ačkoliv o této záležitosti se ještě nejedná, musím tyto výpady odmítnouti a na pravou míru postaviti.