Mám na zřeteli některé nedostatky ve školské administrativě, které vyžadují, aby byly odstraněny. Mám na mysli okresní školní výbory, případně školní výbory městské. Za Rakouska bylo cestné a stravné členů okresních školních rad, kteří bydlí dále nežli 8 km od místa zasedání, vyměřeno zákonem ze dne 30. března 1879 ř. z., čís. 48 a nesmělo činiti více nežli 1 zlatý do 8 km a stravné ne více nežli 1 zlatý 50 krejcarů.

Činilo 1 zlatý, a pakli trvala schůze od 9 hodin ranních přes poledne, 1 zl. 50 kr.

Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 16. července 1921, čís. 65.375, bylo toto cestné a stravné zvýšeno o 150%. Všeobecně je počítáno toto cestné a stravné tak, že se vyplácí jako cestné skutečné vydání za jednu schůzi, tedy za jedno zasedání 5 Kč.

Demokratický volební řád, demokratické právo dává každému možnost státi se členem okresních školních výborů. Řeknu: Může živnostník, když při své živnosti je sám pracovníkem, jíti do města za 5 Kč denně? Ale co teprve dělník, který má také právo, aby vzal na sebe úřad člena okresního školního výboru, a on obdrží za to 5 Kč? Je nejvýš na čase, aby v tomto směru byl učiněn doplněk, aby bylo honorování přiměřené újmě výdělku, který dělník, případně živnostník za ten den, který k tomuto účelu věnuje, obdržel.

Ale nemám jenom to na zřeteli, mám také na zřeteli dozor nad školou. Jsou to okresní školní inspektoři, kteří podle zákonů říšských a zemských jsou povoláni k tomu, aby dohlíželi na činnost místních školních rad, na zachovávání školních předpisů a na práci učitelstva. Hlavním však jejich posláním je, aby sdělovali učitelům ve věcech didakticko-pedagogických, čeho je potřebí, aby jim dávali rady a pečovali o to, aby ve školství a v jeho administrativě bylo odstraněno vše, co by bylo na újmu řádného působení škol. Tato poslední funkce okresních školních inspektorů se od r. 1869, kdy byly vydány provisorní instrukce okresním školním inspektorům, mnohonásobně rozrostla. Zvláště v poslední době, kdy byla zavedena řada nových předmětů, vydány nové učebné osnovy a uvedeny do vyučování většiny předmětů nové učebné metody, je zapotřebí, aby okresní školní inspektoři konali s učitelstvem časté porady buď místní, okrskové aneb okresní, aby pečovali o řádné místní a časové rozvrhy učitelstva, a proto byly v řadě okresů za vedení školních inspektorů pořádány pedagogické semináře a pracovní schůze. Tato nová práce okresních školních inspektorů je nezbytnou, protože učitelé nejsou pro požadavky, jež jim kladou nové předměty a nové učebné osnovy, dostatečně připraveni, a kromě toho práce školní v jednotlivých školních okresích vyžaduje, aby četné pokusy, jež jsou pro rozvoj nových metod nezbytný, byly ujednoceny. I tato činnost vyžaduje časté spolupráce školních inspektorů s učitelstvem.

Ministerstvo školství, majíc na zřeteli tyto okolnosti, nařídilo školním inspektorům opětně, aby konali s učitelstvem pravidelné práce k dosažení jednotných učebných rozvrhů, aby často konali školní inspekce; a toto zdůrazňování stálé součinnosti školních inspektorů, jež mají býti pedagogickými rádci učitelstva, s učitelskými sbory považuji za věc velmi důležitou. Nesmí se ovšem zapomínati, že okresní školní inspektoři jsou podle svých instrukcí též povinni, podávati dobrá zdání o školních věcech didakticko-pedagogických a zpracovávati návrhy k vyřizování přikázaných mu prací povahy pedagogicko-didaktické.

Kdyby okresní školní inspektoři konali jen to, co jim jejich služební instrukce předpisují, bylo by této práce dosti, hledíme-li k tomu, že okresní školní inspektor, má-li býti hlasatelem pedagogického pokroku na celém okrese, musí se stále vzdělávati. Poměry u okresních školních výborů se však vyvinují v době 60 let, t. j. od vydání instrukcí pro školní inspektory tak, že veškerou agendu u menších okresních školních výborů, t. j. tam, kde není 70 škol nebo 200 učitelů, vyřizuje zpravidla okresní školní inspektor sám, takže mu práce administrativní, jakými jsou na př. úprava rozvrhů učiva, úprava vyučování nepovinných předmětů a náboženství, schvalování rozvrhů hodin, vyměřování remunerací za předměty nepovinné, ustanovování učitelstva, návrhy platové a řada jiných věcí rázu čistě administrativního zabírají většinu času. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.)

Okresní školní inspektor je svými služebními předpisy zavázán, aby každou školu ročně jedenkráte visitoval - výnos zemské školní rady moravské z 30. listopadu 1888 - a vyšetřil podrobně vnitřní a vnější stav každé mu podřízené školy. Kromě toho se mu nařizuje, aby inspekce škol konal tak často, jak je potřebí a jak často se mu naskytne příležitost. O svých inspekcích podávají okresní školní inspektoři podrobné písemné zprávy zemským školním radám.

Na úhradu nákladů, spojených s inspekcemi škol, jsou okresním školním inspektorům vypláceny paušály cestného a diet. Tento paušál cestného a diet byl před válkou vyměřen tak, že bylo inspektorům vypláceno za jednu školu po 10 K a za jednu třídu po 5 K ročně, což bylo tehdejším poměrům celkem přiměřeno. V Československé republice byly okresním školním inspektorům tyto diety zvýšeny o 150 %, což ovšem ani zdaleka neodpovídá zvýšení nákladu na úhradu cestovného a stravného. Uváží-li se dále, že okresní školní inspektoři, ačkoli spravují několik desítek škol a několik set tříd, za tuto správu nedostávají žádné náhrady, uznáme, vzhledem k tomu, že i správcové jednotřídních škol za správu školy dostávají ředitelský přídavek, že není zajisté spravedlivým, že se okresním školním inspektorům nedostává ředitelského příplatku ani v té výši, v jaké jej dostávají řídící učitelé. Touto zřejmou nesrovnalostí se stává, že okresní školní inspektor, vzatý z řad odborných učitelů, má značně menší služební příjmy, nežli ředitel jemu podřízený, poněvadž tento má ku platu odborného ředitele ještě ředitelský přídavek, po př. příbytečné nebo naturální byt, nehledě k tomu, že ředitelé školy mohou míti vedlejší zaměstnání zpravidla na školách pokračovacích, kdežto okresní školní inspektoři pro přemíru práce kancelářské a pro hojné inspekční cesty vedlejšího vyučování převzíti nemohou. Přičte-li se k tomu, že na úhradu cestovného a stravného musejí často dopláceti ze svého vlastního platu, je zřejmo, že tato funkce, tak důležitá pro rozvoj školství, je nedostatečně honorována, a nelze-li z důvodů státní pokladny pomýšleti na úpravu příjmů okresních školních inspektorů, je nezbytno, aby se jim na cestovném a stravném dostalo alespoň tolik, kolik jim poměrně vyplácelo staré Rakousko. Proto je potřebí cestovné a stravné okresních školních inspektorů zvýšiti v tom poměru, v jakém bylo zvýšeno státním úředníkům a veřejným funkcionářům, t. j. aspoň na šesteronásobek předválečného obnosu.

Tyto dvě věci zde přednáším proto, že za nimi skutečně také půjdeme, aby nedostatek, který je ve školní administrativě, byl v brzké době odstraněn, a aby se dostalo po právu těm, kteří povinnost konají, odměny do té míry, jaké doba vyžaduje.

Chci se ještě zmíniti o menšinovém školství. Požadavek, aby každému dítěti se dostalo vyučování v mateřském jazyce, není jen požadavkem pedagogickým a nacionálním, nýbrž je také důležitým požadavkem sociálním. (Tak jest!) Máme pro toto tvrzení dosti názorných dokladů. Všude tam, kde se této samozřejmé zásady nedbalo nebo dosud nedbá, můžeme pozorovati těžké poruchy nejen ve vývoji kulturním, nýbrž i sociálním a hospodářském. Příslušníci národa, jehož dětem se nedostává dobrodiní vyučování v mateřském jazyce, nemohou se vyvinovati sociálně a nemohou se uplatniti také na poli hospodářském.

V zemích českých, kde jsme musili bojovati za tuto zásadu pouze v místech jazykově smíšených, bylo možno dobře pozorovati, jak otázka národnostní jest úzce u nás spojena s otázkou sociální. Byl to český dělník, který v těch nejhorších dobách udržoval češství v krajích smíšených, a tak je tomu i dodnes.

Sociální poměry malých našich lidí, žijících v pohraničí, musí býti proto i na poli školském respektovány. Důsledné provedení organisace menšinového školství znamená u nás naprosté oddělení výchovy dětí českých a německých. Již dnes, jak jsme slyšeli, je počet jinonárodních dětí na školách jiného jazyka vyučovacího opravdu minimální. Praktická potřeba a budoucnost dětí v jazykově smíšených krajích však nezbytně vyžadují, aby dětem bylo dáno co nejvíce příležitosti k naučení se druhému jazyku v místě obvyklému. Menšinová škola musí býti po této stránce daleko lépe opatřena, než školy ve vnitrozemí. Je dobře, že se na českých menšinových školách ustanovují zvláštní učitelé jazyka německého a že je v rozpočtu na tuto potřebu pamatováno. Mělo by se uvažovati i o jiných prostředcích, kterými by se vyučování němčině na českých školách menšinových zdokonalilo (konversační kroužky, styk s německými dětmi atd.). Rodičům v území národnostně smíšeném záleží velmi na tom, aby se jejich děti naučily druhému jazyku, který je v místě obvyklý, a jehož znalost má pro ně přímo existenční důležitost.

Po stránce sociální zasluhuje zvláštní pozornosti otázka přespolních dětí na školách menšinových, kterých tu bývá zvláště velký počet. V Brodku u Konice byl zřízen útulek pro přespolní děti a v Hněvotíně u Olomouce zavedena byla autobusová doprava dětí do školy. Doporučovalo by se, aby stát v podobných případech přispěl i hmotnou pomocí, kde jde o vysloveně chudé obce a rodiče. Po stránce sociální velmi prospívají mateřské školy, které se i v menšinových školách zřizují. Mají-li kde tyto instituce sociální charakter, pak je to právě v těchto místech. Velmi také prospívá dětem z menšinových krajů, mohou-li býti na čas vypraveny na venkov do vnitrozemí. Nejde jen o důvody zdravotní, nýbrž také o důvody výchovné. Bylo by dobře, kdybychom měli útulky pro děti ze škol menšinových, kde by mohly okřáti tělesně, ale kde by také měly příležitost, poznati plný život národní a kde by se i jazykově mohly zdokonaliti.

Zvýšený investiční úvěr na stavbu menšinových škol a jeho zabezpečení na dobu 10 let umožní, aby byl vypracován stavební program. Půjde o to, aby na řadu dostaly se školy, které nejvíce trpí špatným umístěním. Musí se dbáti, aby z povolených prostředků bylo co nejvíce škol postaveno. Zvláštní poměry a potřeby menšinových škol by snad vyžadovaly, aby platné stavební předpisy byly těmto poměrům a potřebám uzpůsobeny. Nevadilo by, kdyby také místním činitelům, místním školním výborům, které znají dobře místní poměry, bylo dáno více příležitosti, aby uplatnily svoje znalosti a zkušenosti v tom směru. Často by se tím mohlo hodně ušetřiti.

Na stavby menšinových škol bylo na celých příštích 10 let v rozpočtu dáno 280 mil. Kč, t. j. na jeden rok 28 mil. Kč. Uvažme, že jsme ve 13. roce samostatného státu, že legionáři a invalidé přišli z vojny, že žijí v menšinových obcích, kde musí zápasiti těžce o kus existence, kde není průmyslu, kde snad najdou výživu při zemědělství anebo při pracích, které jsou špatně honorované, kde jsou odkázáni na výživu u majitelů jiné národnosti. Když to bude trvati s menšinovými školami ještě 10 roků, pak děti legionářů a invalidů budou posílati své děti ještě do školy staré, nehygienické, zkrátka a dobře do školy, kde člověk bydleti nemá. Jsem toho názoru, že by ministerstvo školství a národní osvěty mohlo těch 280 milionů Kč uplatniti dříve, nežli v době 10 let, že by ty školy mohly býti dříve postaveny, takže by dětem českých rodičů v menšinách dostalo se budov, ve kterých by se cítily doma a kde by vliv místností samých na jejich výchovu zdárně působil.

K definitivní úpravě stavebního programu a dalšího postupu hraničářských škol považuji za svou povinnost zdůrazniti právě nyní nezbytnost a neodkladnost těchto staveb v naší oblasti na severní a východní Moravě. Jsou to místa: Úsov (měšťanka), Véska u Olomouce (měšťanka), Mohelnice (měšťanka), Nový Jičín (obecná), Hradečná u Uničova (obecná), Vikýřovice u Šumperka (obecná), Stikovec u Příbora (obecná), Životice u Nov. Jičína (obecná), Hladké Životice u Fulneka (obecná), Raškov u Šumperka (obecná), Kyselov u Olomouce (měšťanka), Krasíkov u Zábřeha (obecná a měšťanka), Budišov nad Budiš. (obecná), Kolštejn (obecná), Staré Město p. Sněž. (obecná), Polom u Hranic (obecná), Dolní Dlouhá Loučka u Uničova (obecná). O přístavby škol volají na prvním místě: Ženklava u Nov. Jičína, Hanušovice u Šumperka, Šumperk, Fulnek, Šternberk, Nedvězí u Olomouce.

Tento seznam i jeho vnitřní seřazení odpovídá našim poznatkům skutečnosti a poměrů, jak stran oprávněnosti a nezbytnosti těchto menšinových škol v jednotlivých obcích smíšených, tak i stran jich dosavadních nedostatečných a nevhodných umístění a velkých nedostatků. V zájmu školském a státním je potřebí rychlou realisaci těchto staveb r. 1931 a 1932 uskutečniti.

Přicházím ke konci a dovolím si přednésti citát presidenta republiky Masaryka. Pan president napsal: "Malí národové jsou podobni tak nazývanému "malému" člověku. Je zásluhou socialismu, že vybojoval pro toho malého člověka politickou i sociální rovnoprávnost."

Vážený senáte, my sociální demokraté jsme bojovali a bojujeme za úplné dosažení sociální rovnoprávnosti. Jedním z prostředků je nám škola. Socialisté musí se snažit, aby jejich vliv v Národním shromáždění byl tak početný, aby mohli uplatniti směr pro výchovu, aby žactvo, které vyjde ze škol obecných a měšťanských, bylo prodchnuto duchem za provedení a uskutečnění sociální rovnoprávnosti.

Je s povděkem kvitovati, že školská správa vydala nové učebné osnovy pro obecné školy a že tyto učebné osnovy jsou pro všechny školy v celé republice stejné. Duch výchovy a výchova sama musí býti všude stejná. Sociální demokracie při kladení svých prvých základů pro budování strany dala na prvé, tedy nejpřednější místo, školu. V programu ze dne 27. až 29. září 1930 stojí: "Správa školská budiž upravena tak, aby veškeré školství podléhalo jednotné správě, t. j. podle zásad demokracie správě státu za účasti občanstva a učitelstva." Sociálně-demokratická strana dělnická zůstane povždy této zásadě věrna a nepřipustí, aby mohl nastoupiti v republice směr ke škodě výchovy našich příštích generací. Voláme k dělnictvu a všem, kteří se propracovali k tomu stupni, že dovedou ocenit školu, aby nepřipustili nikdy krok nazpět, nýbrž jedině kupředu. Naše strana bude hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Uděluji dále slovo panu sen. inž. Marušákovi.

Sen. inž. Marušák: Slavný senáte! Budiž mi dovoleno, abych zaujal stanovisko k některým rozpočtovým položkám technickým a dopravním. Žijeme v době urputného hospodářského zápasu jednotlivých států evropských mezi sebou a hospodářského zápasu Evropy jako celku s Amerikou.

Můj názor je ten, že v tomto zápase přikloní se vítězství na stranu toho státu, který bude míti zdatnější odborné síly, zejména inženýry a lepší, levnější a rychlejší dopravní prostředky pro dovoz a vývoz surovin a hotových tovarů ať průmyslových, či zemědělských. Amerika má před Evropou velký náskok z doby světové války, kdy na cizí účet co nejlépe a levně rozšířila a zmodernisovala svůj průmysl. Americký průmysl nahospodařil reserv, které mu dávají možnost, aby se staral sám o sebe i bez pomoci státu a při tom aby vydatně podporoval školství a výzkumnictví. Soukromá americká podnikavost vydržuje si přes 1000 výzkumných ústavů, které zaměstnávají přes 40.000 inženýrů. Pak není divu, že v Americe se rodí překotně vynálezy, že se racionalisuje a typisuje. Tyto úkoly v Čsl. republice, která je rovněž státem založeným převážně na výrobě průmyslové, spočívají skoro výhradně na bedrech státní správy. Máme sice také ústavy, jako Masarykova akademie práce a Normalisační společnost, avšak jejich práce nenašla ještě dostatečně sympatického přijetí ve veřejnosti. Naše širší veřejnost chová se reservovaně k racionalisaci v obavě, že všechna zjednodušení a úspory docílené badatelským důmyslem, mají za účel rozmnožovati nezaměstnanost a usnadňovati práci kartelům. Tuto obavu podporuje vydatně ku př. sobecká činnost kartelu železářského. Nicméně vývoj věcí je takový, že pokrok technický nedá se zabrzdit. Je však nutno, aby ti, kteří na tomto pokroku pracují, uváděli jeho činnost do života pod širokým zorným úhlem, aby sloužil nikoli jen egoismu kapitálově silných jedinců, ale aby rozmnožoval blahobyt celé lidské společnosti.

Prostředí, kde oba tyto základní prvky, odborná zdatnost a sociální cítění, možno člověku vštípiti a přivésti k platnosti, je škola. České školství požívá odedávna dobré pověsti. Doufejme, že tomu tak bude brzy i na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Kde jsou však dosud citelné nedostatky, je naše školství v národnostně smíšených krajích, zejména na našem státním pohraničí. Je povinností státní správy, aby zejména svým veřejným zaměstnancům dala možnost řádné školské výchovy v mateřském jazyku v místě jeho služební činnosti. Vítám s povděkem, že pořízen byl fond na vybudování menšinového školství, který má možnost prostaviti částku 280 mil. Kč v době 10letého období. Počítáme-li, že se nám nedostává na 700 menšinových škol, pak možno předvídati, že stanoveným obnosem se ministerstvo školství svého úkolu sice plně nezhostí, ale že se mu hodně přiblíží.

Z vyšších škol zasluhují zvláště naší podpory školy živnostenské, průmyslovky a vysoké školy technické. Nedostatečně umístěna a vybavena je zejména česká škola průmyslová stavební v Brně, ač zejména tato škola ležící v centru našeho státu a v městě tak vysoce průmyslovém, by měla býti vybavena jako škola vzorná. Na vybudování a zařízení vysokých škol zřízen byl stavební fond ve výši 900 mil. Kč, použitelných v době 15 let. Toto opatření státní setkalo se s velkými sympatiemi na všech vysokých školách. Stává jen jedno přání, aby tento fond posloužil spravedlivě všem vysokým školám a všem zemím. Považoval bych za velmi vhodné opatření, aby rozvrh, jak upotřebiti tohoto fondu, nebyl ponechán výhradně jen oběma zúčastněným ministerstvům, t. j. ministerstvu školství a ministerstvu veř. prácí, nýbrž aby rozdělení fondu stalo se v dohodě a za součinnosti všech vysokých škol. Jen tak dá se zabrániti nedůvěře, že by fondu mohlo býti použito jednostranně a že by Morava se Slovenskem byly zkráceny.

V budování vysokých škol musí býti postupováno účelně, plánovitě a hospodárně. Nevypadá to dobře, když se na př. sotva postavené pavilony českého vysokého učení technického v Praze-Dejvicích přestavují pro účely jiné, při čemž se jedná i o rozbití celistvosti tohoto vysokého učení. V tak závažných otázkách by měl býti více respektován vysokoškolský senát a měly by býti brány v poradu kulturní výbory sněmoven, a to poslanecké sněmovny i senátu, aby se respektovalo také mínění parlamentu.

Komu není lhostejný zdárný hospodářský rozvoj Československé republiky, tomu musí především záležeti na rychlém a dokonalém dobudování vysokých škol technických. Vysoké učení technické v Praze je v té šťastné situaci, že první používá dobrodiní zákona fondového. Je však nutno míti na zřeteli, že také česká vysoká škola technická v Brně, která byla zakládána za poměrů a okolností velmi těžkých, potřebuje k svému dobudování nezbytně nových pavilonů nákladem asi 70 mil. Kč, z nichž by se mělo bezodkladně použíti aspoň 20 mil. Kč pro stavbu prvních dvou pavilonů, totiž pavilonu pro stavební inženýrství a architekturu a pavilonu elektrotechnického. Stavební místo jak pro novostavbu techniky, tak university je zabezpečeno a dohodou ze 13. října t. r. v zemském úřadě odstraněno nedorozumění, které brzdilo výstavbu obou vysokých škol. Na reservovaných plochách bude možno umístiti vedle zmíněných již pavilonů pro techniku také potřebné budovy pro lékařskou, přírodovědeckou i filosofickou fakultu a kromě toho i společný ústav fysikální a společnou knihovnu.

Při tom upozorňuji, že město Brno projevilo při zřizování Masarykovy university největší porozumění a obětavost: samo přemístilo svoje ústavy jako chorobinec a sirotčinec mimo Brno, aby umožnilo umístění universitních fakult. Musím konstatovati, že do dnešního dne, t. j. za dobu 10 let, není ještě vyřešena otázka náhrady městu Brnu za postoupené budovy.

Rozhodujícím činitelem v našem životě hospodářském jsou komunikace, mezi něž patří železnice, silnice, vodní cesty a vzdušné linky. Doprava po těchto komunikacích spadá do správy několika ministerských resortů, které nepracují vždy paralelně vedle sebe, nýbrž často i proti sobě. To platí zejména o státní správě železniční, která v dopravě po silnicích a po vodě spatřuje velmi nevítaného konkurenta a proto jej potírá. Tuto disharmonii odnáší vedle zaměstnanců obyčejně také obecenstvo, které se mnohdy nemůže domoci výhodného spojení autobusového, protože si toho železniční správa nepřeje. Chvályhodně si počíná ředitelství státních drah v Košicích, jež velmi čile zavádí vlastní autobusovou silniční dopravu, aby nahradilo obecenstvu nedostatek železnic.

Že nynější hospodářskou krisi odnášejí také železnice, je zjev všeobecný. K této krisi došly by železnice později, jak se zdá, i přirozeným vývojem. Je to viděti dobře na př. na železnicích amerických, jejichž papíry silně klesají přes to, že nesnižují dividendu. Plní se však u nich předpověď továrníka Forda, že se dráhy už přežily a budou nahrazeny prostředky levnějšími.

Přes tuto krisi na železnicích nemůžeme dáti souhlasu k tomu, co se děje, že totiž dráhy propouštějí takřka všechny smluvní a výpomocné zřízence, kterým za víceleté věrné služby připravily smutné vánoce se smutným Ježíškem. Tím nám správa železnic znesnadňuje vyřešení otázky nezaměstnanosti a způsobuje, že, co ona na jedné straně ušetří, vydá se v jiné státní pokladně na podporu v nezaměstnanosti.

Nesouhlasíme také s tím, jestliže státní správa železnic vánoční příspěvek či t. zv. 13. služné uhrazuje si tím, že snižuje zaměstnancům dosavadní režijní výhody a že jim zdražuje o 80 až 100% služební byty. Při tom překvapuje, že v místech, jako na př. ve Znojmu, která platovým zák. čís. 103/1926 byla zařazena do nižší skupiny činovného, správa železnic sice snížila oproti dřívějšku funkční přídavek, nesnížila jim však nájemné z úředních bytů, čili ona na nich neprávem vydělává, což jest jistě nepřípustné, nehledě ani k tomu, že to drážní zaměstnance zneklidňuje a vyvolává v nich pocit hořkosti. Zaměstnanci ze služebních bytů utíkají, aby se vyhnuli vykořisťování. (Sen. Riedl: Byty ve starých státních domech jsou dražší než v domech postavených se státní garancií!) Ano, jsou dražší než v domech postavených za státní garancie.

Naše dráhy nejsou dosud na výši doby. Československé železnice by mohly těžiti z geografické polohy, kdyby jejich výkonnost nebyla podvazována zaostalostí železničních zařízení a nedostatkem dopravní schopnosti. Je to v prvé řadě málo únosný spodek a svršek. U většiny hlavních drah snese svršek 30tunovou váhu vozů jen při omezené rychlosti. Místní dráhy snesou váhu vozů ponejvíce jen 22-24 tun. Naproti tomu dráhy zahraniční snesou vozy o váze 32 tun a větší. V Německu na př. investovalo se v posledních letech poměrně dvakrát tolik do svršků, co u nás, ač tam mají svršek dokonalý. Místo svršků 25 let starých, máme u nás svršky 40, 50 ba i 60 let staré. Místo, aby se ročně vyměňovaly 4% svršků, vyměňují se jen 2 až 3%. Se zanedbaným svrškem rostou udržovací výlohy. Ročně se dostává do rozpočtu na železniční svršek 150 mil. Kč, ač by bylo potřebí aspoň 200 mil. Máme kolem 100 různých zastaralých typů kolejnic, které je nutno vyměniti.

Také stav lokomotiv a vozů je nedostatečný. Stav lokomotiv z r. 1923 klesl v r. 1929 o 5%, ačkoli výkonnost v tunokilometrech vzrostla o 47%. Máme dosud v provozu 599 strojů starších 40 let, kteréžto stáří tvoří nejkrajnější mez. Počet nákladních vozů klesl v 10 letech o 5 %. V době zvýšené dopravy vypomáhá si železniční správa upotřebením vozů cizozemských. Naše vagonky a továrny kovodělné byly by plně zaměstnány, kdyby měly býti odčiněny nedostatky čsl. železnic.

Trapnou kapitolu tvoří železniční mosty, jak pro nedostatek investic, tak pro nedostatek technických sil k obstarávání nejnutnějších úkonů. V Německu je u železničních mostů zaměstnáno tři až čtyřikrát tolik sil jako u nás ve stejném rayoně. Pak není divu, že nemohlo býti přikročeno ani k vypracování moderního mostního řádu, a že se tohoto používá z r. 1837 a 1872. Obnova železničních mostů zabezpečila by práci tisícům profesionistům a dělníkům.

V stejně trudných poměrech jsou naše stanice. Programy pro přestavbu stanic se nedodržují. Nádraží jsou také nedostatečně osvětlená. Elektrickým světlem jest opatřena dosud pouze ¹/₃ stanic, ač levnost elektrického proudu k tomu přímo vybízí.

Také nové dráhy budují se velmi pomalu. Z investičního programu železničního podle zákona z r. 1920, č. 235 postaveny byly železnice Zvolenská, Veselí-Nov. Město n. V., Vsetín-Bilnice. Na provedení čekají zvláště trati Červená Skála-Margecany, Handlová-Horní Štubňa a Lideč-Půchov.

Poukazuje se často na vysoké náklady osobní u dráhy. Ve skutečnosti tyto náklady velice poklesly. Tak r. 1921 činil osobní náklad 3.362 milionů Kč, kdežto r. 1928 po provedené systemisaci pouze 2.197 mil. Kč, t. j. snížení o 40%. Proti r. 1924 vzrostla v r. 1928 vlaková doprava v ujetých tunokilometrech o 21 % a r. 1929 o 29%.Naproti tomu r. 1924, kdy železnice spravoval ministr dr Franke, byly drážní investice preliminovány částkou 848 mil. Kč, zatím co r. 1928 byly o 77% nižší, a na r. 1931 se preliminují o 50% níže. Z uvedeného je zřejmo, že zanedbáváním železnic, restringováním investičních nákladů a propouštěním dělnictva se prokazuje špatná služba, která se vymstí.

Z dopravních prostředků nabyly neobyčejného významu silnice, hlavně vlivem rapidně rostoucího automobilismu. Naše silnice jsou také rentabilní. Jenom v historických zemích dopraví se po silnicích ročně přes 4 miliardy tunokilometrů zboží. Počítáme-li tunokilometr po 20 hal., pak je to slušná částka, přes 800 mil. Kč, kterou silnice slouží veřejné dopravě. V celé Československé republice činí tato služba přes 1 miliardu Kč ročně. Dosud dopravní poplatek po silnicích platí si jen automobilismus v částce, která tohoto roku dosáhne výše asi 200 mil. Kč.

Automobilismus potřebuje však silnic dobrých. O Československé republice říká se žertem, že je v cizině známá dobrým pivem a špatnými silnicemi. I když to není úplně pravdivé, přece jen se nedá popříti, že naše silnice, a to jak státní, tak okresní jsou ještě hodně zanedbané.

Silniční fond, zřízený zákonem ze dne 14. července 1927, č. 116, má uvésti čsl. silnice do pořádku. Silničním fondem zaručuje se státním silnicím měřícím 8.475 km použití jednomiliardové zápůjčky u Ústřední soc. pojišťovny během 10 let na zpevnění vozovek. Také silnicím nestátním v délce 58.348 km jest odst. 2, § 5 tohoto zákona zaručen určitý příspěvek na jejich zlepšení. Dnes, po tříletém působení silničního fondu máme už jisté poznatky, takže si můžeme udělati představu, zdali fond splní úkol na sebe převzatý, či nikoli.

Dosažené zkušenosti s fondem nám říkají, že by bylo potřebí změny tohoto zákona, máme-li se dočkati opravdového celkového zlepšení silnic. Zákon zaručuje fondu každoročně běžné příjmy, jež sestávají z daně motorových vozidel a z celních poplatků za automobilové součástky a pohonné látky. Těchto běžných příjmů má býti použito především na zúrokování a umoření miliardové zápůjčky v Ústřed. soc. pojišťovně v 69 pololetních splátkách. Dále má býti z nich použito 27¹/₂ mil. Kč na zvýšení řádné dotace v rozpočtu ministerstva veř. prací na udržování státních silnic a 25 mil. Kč na novostavby a přestavby státních silnic a mostů. Zbytek běžných příjmů má připadnouti na subvencování úprav prováděných na silnicích nestátních.

Běžné příjmy ze silničního fondu činily v r. 1927 31.70 mil. Kč, v r. 1928 141.60 mil. Kč, v r. 1929 158.20 mil. Kč a v r. 1930 mají činiti 190 mil. Kč. Celkem tudíž do konce letošního roku dosáhnu výše 421,500.000 Kč.

Z těchto běžných příjmů bylo podle zákona vyplaceno do konce letošního roku na udržování státních silnic a na jejich novostavby a přestavby celkem 157 mil. 500.000 Kč. Kromě toho vydalo se až dosud přibližně asi 30 mil. Kč na úrokování a umořování výpůjček poskytnutých Ústřední sociální pojišťovnou na úpravu silnic státních. Odečteme-li tato dvě zákonitá vydánív celkové výši 187 mil. 500.000 Kč od běžných příjmů, zbývá nám částka 334 mil. Kč, jíž mělo býti použito na zlepšení silnic nestátních.

Ve skutečnosti však bylo vyplaceno až dosud na úpravu veškerých nestátních silnic pouhých 121 mil. Kč, t. j. 36%. Zbývajících 64% v částce 213 mil. Kč nebylo svému zákonitému účelu zachováno, nýbrž použilo se jich k další úpravě silnic státních.

Na silnice státní byly do konce tohoto roku vydány ze silničního fondu tyto částky: Na zvýšení řádné dotace, na udržování státních silnic 82.50 mil. Kč, na zvýšení mimořádné dotace na novostavby a přestavby státních silnic a mostů 75 mil. Kč, z miliardové zápůjčky u Ústřední sociální pojišťovny bylo vybráno 380 mil. Kč, z peněz určených zákonem pro silnice nestátní bylo použito na silnice státní 186 mil. Kč a na 4letý čekatelský úvěr podnikatelský bylo postaveno státních vozovek za 183 mil. Kč. Úhrnem bylo vydáno 906,500.000 Kč. Bylo tedy až dosud vydáno na silnice státní ze silničního fondu přibližně 8kráte více než na silnice nestátní, ačkoli silnic nestátních je opačně 8krát více než silnic státních.

Faktem je, že dnešním systémem se prostředky silničního fondu určené pro silnice nestátní úplně vyčerpaly. Do 15. října t. r. byl na úpravu silnic nestátních v rozpočtené výši 342 mil. Kč povolen státní příspěvek v částce 232 mil. Kč.