Několikrát jsem telefonoval na policejní ředitelství a bylo mně zapíráno, že by byl ve vazbě. Konečně asi při pátém telefonním rozhovoru mně bylo přiznáno, že je v mravnostním oddělení, kam vůbec nepatřil, kam se dávají prostitutky, a bylo mně sděleno, že bude dodán do Fišpanky, která ho dopraví postrkem na hranice. Namítal jsem, že není pro to důvodu, žádal jsem, aby mu bylo umožněno, aby se mohl odebrati kam chce, a po velkém naléhání bylo mu teprve povoleno, že se mohl odebrati do Rakouska. Ale původně podle našich bezpečných zpráv chtěly orgány ministerstva vnitra a pražské policie zavézti ho do Jasiny a předati ho rumunské Siguranze.

A teď mám zde ještě jeden krásnější případ. Dne 8. prosince organisace fašistických rumunských studentů v Praze, v jejímž čele a jejímž protektorem je rumunský konsul, uspořádala přednášku v geologickém ústavě o rumunské kultuře. Této přednášky zúčastnil se rumunský konsul s celým svým štábem. Oposiční rumunské studentstvo se dostavilo ve velkém počtu na tuto přednášku a protestovalo proti konání přednášky, poněvadž o rumunské kultuře nemůže býti ani řeči za této vlády a všech vlád předešlých. Rumunské studentstvo protestovalo proti svým bídným poměrům, proti rumunskému fašismu, proti bílému teroru, proti zbídačování pracujících mas v Rumunsku, proti stoupající persekuci. Zvláště v poslední době bílý teror stoupl do nejvyšší míry, což dokazuje veliký politický proces v Ismailu a v Galaci, kde pro pouhé obvinění, že obžalovaný je smýšlením komunista, byly vynášeny rozsudky i na 5 let těžkého žaláře.

To je nejlepší důkaz o rumunské kultuře, o které zde chtěl nám přednášeti pan rumunský konsul. Rumunský fašism snaží se rozbíti revoluční hnutí, které je plně oprávněno, a snaží se o to proto, aby mohl lépe vykonati svůj úkol a připraviti válku proti sovětskému Rusku. Revoluční rumunské studentstvo ukázalo svojí demonstrací, že nestrpí, aby rumunský konsul rozšiřoval falešné zprávy o rumunské kultuře v době, kdy je tam nastolen bílý teror, kdy mnoho set revolučních dělníků, rolníků a studentů úpí v kriminálech Siguranzy. Tato demonstrace byla takového rázu, že přítomný konsul dostal strach a že, nehledě na "posvátnost" akademické půdy, byla zavolána Dolejšova policie, která v nepřítomnosti rektora vtrhla do geologického ústavu Karlovy university, kde se přednáška měla konati. Žádný z demonstrantů nebyl zjištěn na místě, ale rumunský konsulát pomocí svých placených agentů mezi studentstvem, synků rumunské buržoasie, podal akademickému senátu seznam studentů, kteří jsou mu známi jako revolucionáři, studenti oposiční, kteří nesouhlasí s nynějším vládním režimem. Akademický senát Karlovy university nemaje žádných důkazů, jen udání konsula, okamžitě zakročuje u policie, žádá vyhoštění revolučních studentů podle dodaného seznamu. Zde je důkaz spolupráce rumunské Siguranzy s pražskou policií s jedné a mezi akademickým senátem Karlovy university s druhé strany.

Již i universitní profesoři Karlovy university dělají dobrovolně policajty panu ministrovi Slávikovi. Žvaní se o slavných tradicích Karlovy university. Kdyby vstali z hrobu profesoři Karlovy university, profesoři a rektoři z XV. století, ti by žasli nad tím, jaké následovníky mají na svých stolcích ve XX. století v osvobozené vlasti! Akademický senát jest oficielním představitelem měšťácké kultury a spolupracuje s představitelem jednoho z nejreakčnějších států a oficielně pomáhá rumunské Siguranze. Po tomto společném zákroku akademického senátu a rumunské Siguranzy dala se Dolejšova policie do práce. Následovaly neoprávněné prohlídky v bytech studentů a jejich zjišťování, ačkoliv žádných důkazů proti nim nebylo. Jeden student byl vyhoštěn z republiky Československé proto, že v seznamu, dodaném akademickým senátem, bylo udáno, že na přednášce vystupoval proti konsulovi, ačkoliv nebyl ani zjištěn. Aby vyhoštění bylo vynuceno, byl obviněn, že se 15. ledna 1930 zúčastnil nějaké veřejné schůze politické, ačkoliv od té doby uplynulo 11 měsíců. To jsou krásné ukázky demokracie a občanských svobod, jakož i práva asylu v republice Československé proti rumunským studentům. Česká demokracie chce se zasloužiti u rumunského konsula a tím upevniti spojenectví mezi republikou Československou a Rumunskem.

Jaké je vlastně pozadí této skandální aféry? Je toto: Rumunská vláda objednala u brněnské Zbrojovky a u plzeňské Škodovky za mnoho a mnoho milionů válečného materiálu a zbraní. K čemu rumunská vláda tento materiál a zbraně objednala, je jasné. Je přece všeobecně známo, že rumunský stát, vláda a armáda, jsou určeny jako příští nástupiště kapitalistických armád proti Sovětskému Rusku. Tu, aby bylo dokázáno, že my svůj úkol v Malé Dohodě chápeme vážně a že si chceme zasloužiti ostruhy, přikročuje i akademický senát Karlovy university k tomu, aby pomáhal policii a rumunské Siguranze při persekuci a pronásledování revolučních oposičních studentů.

Již v rozpočtovém výboru jsem měl příležitost také několik takovýchto případů uvésti. Celý tento režim, všechny tyto případy dokazují, že máme pravdu, že v tomto státě nastoluje se bílý teror, nastoluje se fašismus všemi prostředky a cestami jen proto, aby mohla býti připravena válka proti sovětskému Rusku, aby mohl býti násilím zlomen každý odpor revolučního proletariátu. (Potlesk senátorů strany komunistické.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Curkanovič.

Sen. Curkanovič (rusky): Slavný senáte! Prohlížeje státní rozpočet naší republiky pro rok 1931, srovnal jsem jej s loňským rozpočtem, ve kterém aktiva byla vyšší než pasiva o 52,962.693 Kč a nacházeje 5,302.300 Kč jako saldo ještě ve prospěch aktiv, nemohu se ubrániti nepříjemnému pocitu, že náš státní rozpočet, ačkoliv byl sestaven pečlivě a uměle, nestojí bohužel na pevné, tvrdé půdě. Pan ministr financí musil sice při sestavování rozpočtu bojovati s nemalými nesnázemi, zvláště když s jedné strany bylo nutno zvýšiti výdaje - úhrnem více než o 1 miliardu Kč - a na straně příjmů těžko bylo najíti prameny na úhradu těchto výdajů, a musíme obdivovati péči a umění pana ministra financí, že v této těžké a neutěšené situaci - v době deflace, poklesu cen skoro všech výrobků a všeho zboží - přece jen dovedl svázati konec s koncem a sestaviti rozpočet ještě aktivní. Ale tato nízká částka na straně aktiv nevzbuzuje v nás velké důvěry. Neboť může se státi, že v příjmech ve skutečnosti nedostane se plné rozpočtené částky a ve vydání se některá překročí - a již bude rovnováha porušena. A toho si naprosto nelze přáti. Nelze si toho přáti z různých důvodů. Na naši republiku, obklopenou se všech stran naprosto nikoliv přáteli, zvykli si lidé dosud pohlížeti jako na stát po každé stránce konsolidovaný, který svými vlastními silami, svým vlastním rozumem, svou prací, svou energií a svými schopnostmi dovedl uvésti do pořádku a upevniti své materiální a finanční postavení, a proto nezbytně dlužno usilovati, aby i nadále naše hospodářská a finanční situace byla upevněna, aby byla taková, aby ve svých občanech vzbuzovala důvěru v sebe a ve stát a u sousedů úctu a vážnost.

Co se musí učiniti, aby se zlepšil náš státní rozpočet? Aby se skutečně polepšila a upevnila hospodářská a finanční situace našeho státu? Abychom vyšli se ctí, vyšli vítězně z této všeobecné hospodářské krise, která zachvátila nejen náš stát, nýbrž bezmála skoro celou Evropu a vzbuzuje v ní vážné obavy? (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Ostatně nám není nic do jiných států, do jejich krise, ale svému státu musíme, jsme povinni poskytnouti pomoc, musíme napnouti všechny svoje síly, abychom odstranili krisi, abychom zlepšili jeho hospodářskou a finanční situaci. A to již není tak nemožné, jak se říká na první pohled. Vláda jen musí míti odvahu a odhodlanost hleděti najíti způsob, jak zvětšiti předměty příjmů ze všech pramenů, ze kterých čerpá svoje prostředky, s jedné strany, a s druhé strany usilovati omeziti své výdaje do krajnosti!

Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby na chvíli přerušil svou řeč.

Vážený senáte, byl mně podán návrh sen. Stolberga a druhů, na základě §u 46 jedn. řádu.

Prosím, aby byl přečten.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Návrh sen. Stolberga a druhů na základě §u 46 jedn. řádu:

Pan ministr věcí zahraničních se vybízí, aby obratem podal senátu zprávu o průběhu jednání o obchodní smlouvu s Maďarskem.

Zároveň nechť pan ministr věcí zahraničních podá zprávu o účincích bezesmluvního stavu na obchodní styky s těmi státy, se kterými jsme v poměru nejvyšších výhod.

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s tímto návrhem pana sen. Stolberga a druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina.

Návrh ten je zamítnut.

Budeme pokračovati v jednání a prosím pana sen. Curkanoviče, aby ve své řeči pokračoval. (Hluk.) Prosím o klid!

Sen. Curkanovič (pokračuje): Mluvě o zvýšení příjmů mám především na zřeteli naše státní hospodářství a podniky. Z rozpočtu vidíme, že ze všech pouze jediné tabákové hospodářství, zvláště tabáková režie je tou hlavní tepnou, která poskytuje státu živné šťávy, zachovávajíc jeho stabilitu, všechna jiná buď mají nedostatky, nebo jsou pro stát i břemenem.

Státní lesy a statky. Řeklo by se, že 952.087 ha lesů a úrodné půdy, t. j. 284.411 ha v Čechách, 301.491 ha na Slovensku a 366.185 ha na Podkarpatské Rusi mělo by dáti státu čistého ročního příjmu aspoň 190 mil. Kč, počítáme-li jen po 200 Kč z 1 ha. A zatím vidíme, že tyto ohromné komplexy státních lesů a pastvin a orné půdy poskytují státu všeho všudy - soudě podle číslic rozpočtu - jen 69,071.900 Kč ročně, ale ani tato částka nepřevádí se do státní pokladny, poněvadž po srážce částek na investice erár dostává jen 20,077.900 Kč ročně, to znamená, že 1 ha poskytuje hrubého příjmu asi 73 Kč, skutečného pak příjmu úhrnem 21 Kč ročně.

Majíce před sebou tyto číslice, mimovolně se tážeme, jak to je možné? Lesní a polní hospodářství dává skutečně tak malý důchod? Nelze skutečně z 1 ha vytěžiti více než 21 Kč? Jak by mohl v takovém případě existovati zemědělec, mající, dejme tomu, 100 ha pozemků a lesa, kdyby těchto 100 ha při prostřední úrodě a umírněném využití lesa poskytovaly mu jen 2100 Kč ročně. Nelze pochybovati, že se hospodářství v těchto státních majetcích neprovozuje v dostatečné míře racionálně, zvláště pokulhává u nás na Podkarpatské Rusi.

Pohlédněme, jak vypadá u nás v číslicích. Souhrny státních lesů a polí činí na Podkarpatské Rusi 366.185 ha, a to 312.468 ha lesů, 13.172 ha polí a 40.545 ha pastvisk; neplodné půdy jest asi 3.100 ha. Celý roční příjem z těchto ohromných ploch polí a lesů činí u nás ne více než 12,990.500 Kč, to znamená, že po odečtení neplodné půdy 1 ha dává ročně asi 35 Kč. A to tenkráte, když 1 ha na Slovensku dává průměrně ročně 124.70 Kč a v Čechách 134.30 Kč čistého důchodu. Je sice na Slovensku a v Čechách jiná konjunktura, neboť tam na příklad jediná Báňská Bystřice z 88.916 ha vymačkává ročně 20,098.500 Kč, to jest 225 Kč z 1 ha; a v Čechách na příklad Frýdek poskytuje z 54.170 ha ročně čistých 15,938.400 Kč, t. j. 294 Kč z 1 ha. Jak vidíte, je velký rozdíl mezi hospodařením na Slovensku a v Čechách a vedením hospodářství ve státních statcích na Podkarpatské Rusi. Ale i tato číslice - 35 Kč z 1 ha - dostává se na Podkarpatské Rusi pouze průměrně, podrobnosti pak ukáží nám něco jiného, nikoliv úplně nezajímavého. Státní lesy a statky na Podkarpatské Rusi spravují 3 ředitelství: užhorodské, buštinské a rachovské. Začněme s posledním. Rachovské ředitelství státních lesů hospodaří na 130.535 ha, ve kterých je více než 23.000 ha pastvisk - polonin - a orné půdy. Ono trží ročně čistých 7,045.700 Kč, čili 54 Kč z 1 ha. Buštinské ředitelství, které spravuje 117.597 ha - v tomto počtu více než 12.000 ha pastviska a orné půdy - trží ročně čistých 5,274.600 Kč, čili 45 Kč z 1 ha. Užhorodské ředitelství státních lesů, které má ve své správě 118.053 ha, v tom více než 18.000 ha polonin a jiných pozemků, dostává ročně úhrnem 670.200 Kč, to znamená z 1 ha ročně jen 5.70 Kč. Jest otázka, jak je to možné? Ovšem, uvážíme-li že v užhorodském obvodu i lesy jsou horší a že tyto lesy dávají veskrze málo stavebního materiálu, nebo vůbec ho neposkytují, že pilařské závody nyní zastavily práci, že vyvážení dříví z lesů je velmi nesnadné a dříví tam někde v nepřístupných houštinách hnije a ničí se, že se do ciziny nic nevyváží, jedním slovem, že konjunktura dřevařského obchodu je tam velmi špatná, přes to přese všechno tato úžasně nízká číslice - 5.70 Kč z 1 ha - nemůže na sebe neupozorniti. Vždyť jen houby a jahody, když se ničeho více v lese nedotkneme, poskytnou více než 5 Kč z 1 ha. Vždyť za suché chrastí, kterým by naši chudáci rádi zahřívali své chaty, bylo by lze desetkrát více dostati z 1 ha. Možno-li takové hospodářství nazvati pořádným, racionelním? Vždyť se dříví vyváží a prodává dosti draze - za 1 m3 platí se u nás i s dovozem 65 Kč - a topí se u nás výlučně skoro dřívím, nikoliv uhlím, a ředitelství lesů každoročně prodává tisíce a tisíce m3 a přece je z toho málo užitku: 5.70 Kč z 1 ha. Je mi ovšem daleka myšlenka připisovati vinu správě s tímto cenným státním majetkem, nebo podezřívati ji z nějaké nekorektnosti, ale nemohu se zdržeti od kritiky a jak se domnívám, vhodné kritiky, že hospodaření zvláště v užhorodském ředitelství státních lesů nejen nestojí na té výši, kde státi má, nýbrž že je prostě špatné. Snad proto, že správa je nepoměrně vysoká, snad proto, že ředitelství musí pykati za staré hříchy a platiti nemocenské pokladně každoročně statisíce na starých nedoplatcích a snad i proto, že toto ředitelství je často velmi štědré vůči rozličným bohatým židovským firmám a odepisuje statisíce korun v jejich prospěch. Tak byly nedávno odepsány ohromné částky, skoro čtvrt milionu Kč, dvěma bohatým židovským firmám. Zač, za jaké služby? To ovšem zůstalo dosud nerozluštěno. Ale s druhé strany totéž lesní ředitelství bez výčitek svědomí, prostě jen svou nedbalostí, nedávno uvedlo do zkázy a zničilo lesní průmyslové družstvo, zřízené našimi sedláky, kteří vložili všechny své těžce vydělané peníze do tohoto podniku. Tak se u nás hospodaří se státními lesy, tak se u nás ničí náš národní majetek. (Předsednictví se ujal místopředseda Luksch.)

Považuji za svou povinnost obrátiti pozornost ministerstva zemědělství a jiných příslušných činitelů na tento nanejvýš nepotěšitelný zjev v našem lesním a polním hospodářství, domnívaje se, že by neškodilo vymysliti způsob, jak by se zlepšilo a udělalo více racionelním tak, aby státní lesy a statky na Podkarpatské Rusi poskytly státní pokladně tolik, kolik od nich má dostati. Podle mého skromného mínění je nejvyšší čas provésti u nás spravedlivou lesní reformu a přiděliti drobným sedlákům a bezzemkům ty nevýnosné lesní pozemky, které měly by se proměniti částečně v užitečné pastviny, částečně v úrodnou půdu hodící se k osetí. A nynější tou dobou státní orné pozemky a pastviny bylo by lépe a rozumněji rozděliti bezzemkům za přiměřenou cenu, než vésti ve své režii tak nevýnosné hospodářství. V takovém případě i naši sedláci zlepšili by svou neutěšenou situaci a státní pokladna dostala by, byť i nikoli hned, několik desítek a také několik set milionů korun.

Podívejme se dále na jiné státní podniky. Snad jsou lepší podporou naší státní pokladny.

Státní lázně. Všechny úhrnem, jak vidíme z rozpočtových číslic, poskytují ročně čistý důchod 805.300 Kč, ale co z toho, jaký užitek z toho má stát, když celý tento příjem a mimo to ještě 15 mil. Kč státní půjčky musí se obrátiti na investice v těchto našich podnicích. Nebylo by lépe i zde učiniti opatření v tom směru, aby státní pokladna měla z nich prospěch. Kdyby se pronajaly jednotlivcům nebo družstvům, a jistě se najdou, erár nejen nebude dopláceti, ale naopak každoročně zvětší se jeho příjem o mnoho milionů korun.

Státní dráhy. Takový ohromný státní podnik, mající hodnotu několik miliard Kč, poskytuje ročně příjmu všeho všudy 33,154.100 Kč. Ale i tento příjem ve skutečnosti není příjmem, poněvadž jest úplně určen na investice v tomto podniku kromě jiné ještě půl miliardy Kč, které dlužno uhraditi částečně z nepoměrně vysoké půjčky - 400 mil. Kč - částečně pak ze svých vlastních reserv - 81,800.000 Kč -. A co má státní pokladna z tohoto státního podniku? Jak vidíme, nic. Není pochybnosti, že tento podnik pokulhává proto, poněvadž u nás skoro jedna čtvrtina obyvatelů, mající různé výhody, jezdí drahou úplně zadarmo a druhá čtvrtina za sníženou cenu. Vezměte jen to ohromné množství železničních zaměstnanců. Všichni mají bezplatnou jízdu na železnicích. Nejen oni sami, nýbrž i celá jejich rodina a blízcí a dalecí příbuzní. A nejen ve službě, nýbrž i mimo službu. A nejen oni sami, nýbrž všechny jejich zásilky železniční převážejí se zadarmo. Proč to? Zdaliž v jiných odborech, na příklad na poště, poštovní zaměstnanec nevyplácí a nemusí vypláceti své osobní dopisy a zásilky? Zdaliž zaměstnanci finančního nebo berního úřadu neplatí důchodové daně právě tak jako jiní občané republiky? Ale kromě železničních zaměstnanců užívá rozličných výsad na železnici ještě množství rozličných jiných osob, ústavů, zařízení, korporací atd., které nemají vůbec nic společného se železničním odborem. Proč se to u nás tak provádí, na to je těžko najíti uspokojivou odpověď. A nyní, místo aby se počalo se zrušováním rozličných, ničím neodůvodněných výhod a výsad, ministerstvo komunikací rozhodlo se zvýšiti železniční sazby, aby ještě více byli zatíženi občané, platící vždy plnou cenu za svoje jízdy. Domnívám se, že se nemá začínati z tohoto konce, ale že, aby se zvýšil příjem ze železničního podniku, jest nutno podrobiti pečlivé revisi všechny dosavadní výhody a výsady a omeziti je na nejmenší míru. A jen tehdy státní pokladna dostane i od tohoto ohromného podniku ročně mnoho milionů.

Na konec dovolte mi, pánové, abych se zastavil ještě u jednoho státního podniku. Mám na mysli státní tiskárny. Jest jich u nás pět. Zařízení těchto tiskáren pohltilo mnoho milionů Kč, ale užitek z nich, jak ukazují číslice rozpočtu, je přímo nepatrný. Nejen to, nýbrž dovolím si tvrditi, že po stránce finanční ony přinášejí státu často i ztrátu. Všechny tyto tiskárny společně vykonávají ročně tiskové práce, státní a soukromé, za 25,184.500 Kč, jiných příjmů mají 3 mil. 103.000 Kč, úhrnem 28,287.500 Kč, a z této částky připadá na zisk 1,363.300 Kč, což se rovná 4.8%. To se ovšem preliminuje pro rok 1931. Ve skutečnosti však to tak v r. 1931 nevyjde. Pan ministr financí si neuvědomil, že příštího roku, podle vší pravděpodobnosti, nebudou se konati žádné volby; nebudou ani volby do zemských a okresních zastupitelstev, ani volby do Národního shromáždění, nebude ovšem ani soupis lidu, což poskytlo státním tiskárnám na mnoho milionů Kč práce a tím i statisícové příjmy. Ale i z tohoto rozpočtového příjmu, kdyby se i ukázal, zbude všeho všudy jen 63.300 Kč, t. j. 0.23% z provozní jistiny, neboť 1,300.000 Kč jest určeno na investice jedné ze státních tiskáren. Uvážíme-li, že státní tiskárny, které neplatí žádných daní a jsou osvobozeny i od kolkovních poplatků, pracují s minimálním ziskem - Praha s 5.5%, Žatec s 1.65%, Bratislava s 6.4%, Košice s 12.3%, Užhorod s 7.25% - docházíme k závěru, že přijímajíce soukromé práce, dělají přímo nemožnou konkurenci jiným tiskárnám a tím ničí soukromý tiskárenský průmysl. Následkem takové nepřípustné soutěže na příklad v Užhorodě ve dvou posledních letech došlo k úpadku tří tiskáren, které zanechaly po sobě statisíce nezaplacených daní. A jaký užitek z toho má stát? Pro koho vlastně je potřebí všech těchto 5 státních tiskáren? S výjimkou pražské a snad ještě bratislavské, ostatní venkovské jsou úplně zbytečné a dokonce škodlivé, tím spíše, že státní zakázky, které dostávají většinou bez nabídek, tisknou za docela vysoké ceny a již tím působí státu milionové ztráty, soukromé pak práce často přijímají za cenu podvýrobní, čímž působí nevypočitatelnou škodu soukromým tiskárnám, které nejen že nemohou platiti státní pokladně daň důchodovou, daň z obratu atd., nýbrž v četných případech jsou nuceny likvidovati. Ukazuje na tento nenormální - a řeknu více - nemorální poměr úřadů k soukromému tiskárenskému průmyslu, prosím ministerstvo vnitra, aby učinilo opatření k postupné likvidaci těchto zbytečných státních podniků. Ujišťuji vás, pánové, že tím stát nic neztratí, a naopak jeho pokladna získá každoročně statisíce a i miliony Kč.

Slavný senáte, dovolil jsem si jen ukázati na několik zřídel, z kterých bylo by ještě lze vyčerpati mnoho milionů pro státní pokladnu, ale kromě těch bylo by lze ukázati ještě na jiné. Co by se na příklad stalo, kdyby náhle byly zvýšeny ceny lepších druhů tabáku, doutníků a cigaret, počínaje třebas s "egyptkami". Myslíte, že si spotřebitelé odepřou kouření? Nikoli, pánové, kdo platí za 20 egyptek 6 Kč, ten jistě zaplatí 7 nebo 8 Kč a kouřiti nepřestane. A znovu státní pokladna dostala by nové milionové příjmy.

To by tedy byla jedna strana našeho státního rozpočtu. A na druhé straně dlužno uvážiti, aby výdaje byly pokud možno sníženy a omezeny na nejmenší míru. Nedělati zbytečné investice, nedělati milionové dary zbankrotělým bankám, nefinancovati rozličné spekulanty a dobrodruhy - a buďte ujištění, pánové, že nebudeme se musiti báti o naše finanční postavení a že se bezpečně vyhneme i Scylle i Charybdě.

Dovolte, vážení pánové, abych několika tahy aspoň částečně vylíčil vám nynější hospodářský, kulturní a politický stav Podkarpatské Rusi. Všeobecná hospodářská krise, která zachvátila v posledních letech nejen naši republiku, nýbrž skoro celou Evropu, nikde se nepocítila tak silně, jako u nás na Podkarpatské Rusi. Ačkoliv úroda u nás byla letos prostřední, a pokud jde o víno, dokonce krásná, přece ceny zemědělských plodin poklesly tak nízko, že o jejich prodeji není ani řeči. A proč by měli prodávati, když za získané peníze nic nekoupí, poněvadž ceny továrních výrobků, zvláště těch, kterých potřebuje náš sedlák, nejen nepoklesly, nýbrž v některých případech ještě stouply. Stejná bezútěšná situace jest i ve zdejším chovu dobytka, který jest jedním z hlavních pramenů příjmů našich Vrchovinců. Prodávati zemědělské plodiny a dobytek za babku je líto a přece je toho potřebí, poněvadž peněz je potřebí na koupi nejnutnějších věcí v domácím hospodářství a hlavně na zaplacení daní. A daně u nás nejen že nepoklesly, nýbrž vzrostly do neuvěřitelných rozměrů.

Mluvě o daních, jsem nucen obrátiti pozornost pana ministra financí na nepřesné, často nespravedlivé rozdělení a vyměření jak přímých tak i nepřímých a rozličných jiných daní na Podkarpatské Rusi. Daňové komise, které nejsou vždy sestaveny zdařile, ačkoliv se scházejí, přece se scházejí většinou jen proto, aby rychle a povrchně provedly odhad příjmů jednotlivých majetníků půdy a domů, a proto nelze se diviti, že tento odhad v 75% daleko nesouhlasí se skutečností. Došlo k tomu, že dnes zvláště drobní zemědělci naprosto nemají sil, aby unesli toto nesnesitelné daňové břímě. Příjem se u nás odhaduje často libovolně. Podle takového odhadu důchod z půdy činí průměrně 800-1000 a často více Kč z jednoho katastrálního jitra. Má-li někdo na př. 10 katastrálních jiter, ukládá se mu důchodová daň z ročních 10.000-12.000 Kč, a neuvažuje se, že z tohoto příjmu, kdyby vůbec takový i byl, musejí žíti kromě hospodáře ještě jeho žena, 5-6 dětí, tchyně a jiní příbuzní.

Srovnejte nyní, prosím, příjem získaný ze státních pozemků s domnělým důchodem, který prý přináší půda drobného zemědělce. Tam, jak jsme již slyšeli, 5 až 50 Kč z 1 ha, a zde 800-1200 Kč z jednoho katastrálního jitra. Jaké je zde měřítko? Kde jest spravedlnost? U nás se vůbec nedbá nařízení č. 403/20 Sb. z. a n. o dávce z převodu majetku v ceně do 20.000 Kč pro drobné zemědělce.

Není to lepší, i pokud jde o daň z obratu. Těchto daní vůbec již nikdo nevyšetřuje. Sedlákovi se tato daň vyměří prostě nazdařbůh nebo podle údajů individuí hledajících lehké živobytí. Podle takového udání nedávno skoro polovice obce Járok u Užhorodu dostala platební rozkazy na zaplacení daně z obratu z prodaného dříví, sena, plodin, bramborů atd. Zde jsou (ukazuje doklady). Částky daně z obratu podle těchto příkazů jsou pro naše poměry přespříliš vysoké: od 5.000 do 12.000 Kč. Zatím je známo, že v takové chudé obci sotva se najdou 2-3 sedláci, kteří by mohli utržiti za své zemědělské plodiny 3000-4000 Kč ročně.

Jest potřebí daňové reformy, jest jí potřebí především na Podkarpatské Rusi, kde je tolik nespravedlností a křivd. Nezbytně je nutno provésti konečně katastrální vyměření jednotlivých nemovitostí, dlužno zavésti pořádek v pozemkových knihách, které jsou dosud u nás v úžasném chaosu a nepořádku. Dlužno provésti odhad všech nemovitostí a určiti mez příjmů osvobozených od jakýchkoliv daní. Hospodářská situace našich sedláků je nyní přímo zoufalá a exekutoři pobíhají po vesnicích a nemilosrdně berou, zvláště u chudých bezzemků, všechno, co se jim dostane do rukou. Ale bohaté obchodníky, bohaté firmy, a také banky berní úřad z jakéhosi důvodu šetří. Já sám znám jednu banku v Užhorodě, která je dlužná na daních asi ¹/₂ mil. Kč, a to již celou řadu let, ale berní úřad zachází s ní z jakéhosi důvodu neobyčejně šetrně. A vůbec jest u nás jakýsi zvláštní systém vymáhání daní. Zvláštní a pro zdravě myslícího člověka nepochopitelný, poněvadž ty, kdož hledíce svědomitě plniti svou občanskou povinnost, přesně a pravidelně platí daně, berní úřady stále znepokojují, pronásledují, ba dokonce trestají, ale toho, kdo nepodává žádného přiznání a vůbec nic neplatí, ani se nedotknou a konec konců všechny daně mu z jakéhosi důvodu odepíší. Tak na příklad jedna akciová společnost, obchodní podnik v Užhorodě, neplatila 2%ní daně od r. 1919 do r. 1930, takže dlužné daně z tohoto titulu přesahovaly 200.000 Kč. A co myslíte, že se stalo? Firma dosáhla toho, že tato ohromná částka, kterou přímo defraudovala, byla jí z jakéhosi důvodu odepsána. Jiná obchodní firma vybírala podle předpisů od svých zaměstnanců každého týdne po částech daň důchodovou, kterou však neodváděla bernímu úřadu. A jak myslíte, že v tomto případě se zachoval berní úřad? Místo aby tuto firmu udal státnímu zastupitelství, berní úřad počal pronásledovati zaměstnance platebními příkazy. To je naše berní soustava.

Nejen daně, nýbrž i neobyčejně velká nezaměstnanost strašně zatěžuje a zneklidňuje naše obyvatelstvo. Pro špatnou konjunkturu pilařské závody většinou zastavily práci a jiné továrny u nás nemáme, a v lesích je práce zastavena, cesty se nespravují, mosty se nestaví, hranice jsou uzavřeny, Amerika k sobě nepouští - a to je postavení přímo zoufalé, z kterého skoro není východiska. Aby zapomněli, aby nemyslili na svou bídu, naši Vrchovinci tráví často svůj volný čas v krčmách, kterých jest u nás hojnost, a hledí utopiti své hoře v kořalce a denaturovaném lihu. Je štěstí, že Podkarpatská Rus je bohatá na krčmy a že je kde poseděti. Více, mnohem více, než všechny jiné části naší republiky. Člověk by tomu nevěřil. Ale 900.000 Kč jako roční plat za licence Podkarpatské Rusi je nejlepším důkazem toho; a mezitím šestkrát větší Slovensko platí za licence jen 1,349.000 Kč, a bohaté Čechy úhrnem 400.000 Kč. To je rozdíl. Je pravda, že ministerstva zdravotnictví a sociální péče, stejně jako Podkarpatská divise Čsl. Červeného kříže, vidíce tuto strašnou bídu na naší Vrchovině, pokoušejí se ji zmenšiti, zřizujíce mezi hladovějícími bezplatné kuchyně, mezi nemocnými lazarety s bezplatnými léky atd. Považuji za svou povinnost vysloviti upřímné uznání zvláště ministerstvu zdravotnictví za vydatnou pomoc, kterou každoročně poskytuje našemu obyvatelstvu tím, že na pokrmech, na lécích, na teplých šatech a obuvi, na otopu a světle poskytuje zdarma našim chudým a hladovým více, než ve všech jiných částech republiky úhrnem. Ovšem, tato pomoc jest jen dočasná, ona bídy neodstraní. Zde je potřebí užíti radikálnějších opatření a prostředků. Dlužno najíti a dáti obyvatelstvu práci, práci nikoliv na jeden den, ale na dlouhý čas. Dlužno získati prostředky, aby bylo lze přikročiti ke stavbě cest, ke stavbě a opravám nutných mostů, k melioraci těch ohromných zpustlých ploch půdy, kterou bylo by lze poděliti ještě sta a tisíce sedláků nemajících půdy, dále k úpravě řek a potoků, které každoročně dvakrát nebo třikrát vystupují z břehů a berou s sebou a ničí celý majetek našeho sedláka. Lze pochopiti, že tyto práce nemohou jíti na účet vyrovnávacího fondu. Zde musí poskytnouti pomoc vláda. Vždyť náš vyrovnávací fond je nepatrný: dosud činil všeho všudy 1,400.000 Kč a v r. 1931, podle novelovaného zákona, nejchudší země, Podkarpatská Rus, dostane z něho jen 5,200.000 Kč, v téže době, kdy na bohaté Čechy připadne 159 mil. 500.000 Kč, na neméně bohatou Moravu 134,100.000 Kč a na Slovensko 46,800.000 Kč. A v lesích lze nalézti práci ihned, byť jen na výrobu pražců pro železnice, po kterých je poptávka a ještě dlouho bude, jak v republice, tak i v cizině.

A konečně ještě jedna neobyčejně důležitá otázka, jejíž blahovolné vyřešení dalo by našemu obyvatelstvu práci na dlouhý čas. Je to otázka stavby dráhy Michalovce - Užhorod - Mukačevo - Iršava - Rachovo. Snad se to na první pohled ukáže nesplnitelným, snad se to ukáže utopií, ale jen pohlédněte, pánové, na mapu Podkarpatské Rusi a uvidíte, že železnice počínaje již od slovenského Nového Města, jde podle jižní hranice naší země podél celé Podkarpatské Rusi a místy dokonce přes cizí území. Myslím, že jeden pohled na mapu vám poví vše. Říká se, že více slov není potřebí. Je nejvyšší čas pomysliti o možnosti stavby zmíněné železnice, která byla by pravým zdrojem výživy pro tuto vzdálenou, ale důležitou část našeho státu, která by se nikterak neměla přehlížeti. Bude to míti nejen velký význam hospodářský, ale nesporně i strategický. Bylo by sice na takovou investici potřebí neméně než 1000 mil. Kč, ale bylo by lze rozložiti to na celých 10 let a věřím, že by se tato investice úplně vyplatila. Prosím pana ministra komunikací, aby dal vypracovati tento plán a podle možnosti nezdráhal se předložiti jej ministerské radě ku přijetí.