Pri tejto kapitole nemôžem zamlčať krivdu a neporozumenie záujmov Slovenskej zeme pri zmene a doplnení zákona č. 77/1927. Prizvukujem to tým väčšmi, keďže dľa návrhu finančného zákona pre r. 1931 (str. 216) ministerstvo vnútra a ministerstvo financií spolupracovaly na zmene uvedeného zákona. O tejto otázke obšírnejšie pojednám v rámci kapitoly 21.
Žiaducné je, aby ministerstvo vnútra, poťažne vláda prísne naložila menovať Slovensko Slovenskou zemou a nie Slovenskou krajinou. Pod pojmom "krajina" žiadon dobrý Slovák nemôže rozumieť Slovensko, rozumieme pod tým celý štát. Máme zem Českú, Moravsko-Sliezskú, Slovenskú a Podkarpatoruskú. Pomenovanie Slovenská krajina sa síce ujíma, ale je ono protizákonné a vynútili si ho násilne neblahé pomery. Slovenské ucho to však neprijíma, a keď i sám básnik-pevec slovenský v poprevratovom nadšení spieval: "Hoj zem drahá, Slovenská zem . . ." Nech je tedy i znenie zákona dodržované a nech je Slovensko Slovenskou zemou a najvyšší jej úrad zemským úradom.
Kapitola 7. Ministerstvo spravedlnosti.
K rozpočtu, ktorý vyžaduje potrebu Kč 315,138.800, vyše 10 mil. viac ako v r. 1930, mám len tú poznámku, že keby sa štát vedel a mohol vymaniť z dôchodkov pochádzajúcich z alkoholu, na tejto kapitole by sa ozaj hodne mohlo usporiť.
Nemôžem však zamlčať oprávnenú a dôraznú poznámku na nedávné vymenovanie verejných notárov na Slovensku. Protest najväčšej politickej strany, strany republikánskej, podaný slovenskými poslancami a senátormi proti menovaniu niektorých osôb nič nepomohol. Byli menovaní i takí, ktorí si to prácou na roli národa dedičnej voskrz nezaslúžili, ktorí hovoria, že nacionalizmus je nie módou a pri ktorých boli obídení naši dobrí zaslúžení slovenskí pravotári. Za zásluhu straníckopolitickej činnosti obdržali výnosné teplé hniezda a pro tom záujmy národné a záujmy ľudu ostaly celkom stranou. Takýmto počínaním naše nezdravé pomery na Slovensku a menovite naše národné záujmy nebudú vyliečené a uhájené a márné je naše volanie po náprave.
V záujme nápravy vznášam s tohoto vysokého miesta, rečníckej tribuny senátu Národného shromaždenia appel a protest, aby naše národné potreby v celom štáte a menovite na Slovensku iným spôsobom boly opatrené a hájené.
Kapitola 10. Ministerstvo školstva a národnej osvety.
Potreba vykazuje hodne vyše miliardy, okrúhle o 55 mil. viac, ako roku predošlého. I keby celý rok počítaný obnos bol vynaložený na školstvo, usporiť by sa nemalo nič, lebo bolo by hriechom sporiť na školstve. Naopak, rozpočtený obnos je na to priskromný, aby bolo školstvo tak zaopatrené, ako to doba, záujem národa a štátu vyžadujú. Naše školstvo je otvorenou, boľavou ranou a malo i mohlo by sa sporiť inde, aby konečne rana mohla byť zahojená. Cielim tu predovšetkým na všeobecné zoštátnenie národného školstva, ktoré malo byť už dávno prevedené. Áno, zoštátnené školstvo, jednotná národná škola buď naším ideálom, ktorý sa musí uskutočniť za každú cenu, lebo len takáto škola môže úspešne vykonať veľký úkol, ktorý moderná doba škole ukladá. Národná výchova školského dorastu i dospelých prácou učiteľov takýchto škôl bude tiež lepšie napredovať.
Školy ovšem potrebujú miestnosti. A tu koľká povinnosť! Menovite u nás na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Tu by mal štát vykonať všetko. Jestli maďarský štát staval školy a vystaval ich mnoho, aby náš ľud maďarčil, tá istá povinnosť volá i na republiku, aby odčinila krivdy a stavala stánky pre osvetu a kultúru. Aspoň na istú priechodnú dobu by mal štát sám stavať a nedoliehať na obce väčšinou chudobné, aby sa sami zaťažovali. Subvencie na stavbu škôl udeľované sú celkom nedostatočné a preto výstavba škôl pri všetkej dobrej vôli občianstva je v mnohých obciach hatená, nehovoriac ani o tom, že máme ešte vždy školy v rumoch, ktoré nám vojna alebo živelná pohroma zničila. I nepriateľ musí uznať, že sa na poli školstva v republike vykonalo veľa. I naše zaostalé obce na Slovensku prejavujú o školu iný záujem, ako pred desaťročím za poroby. Mnohé ukázaly krásny príklad porozumenia o školu. Ako je táto okolnosť chvalitebná, tak je odsúdenia a opovrženia hodná udalosť, ktorá je žiaľ nie ojedinelá, keď člen obecného zastupiteľstva, k tomu ešte kňaz, podá odvolanie proti usneseniu obce, ktorá vecný náklad školy odhlasovala. - Mnoho sa vykonalo a predsa je to nepatrná časť toho, čo sa ešte musí vykonať. Na štát čakajú úkoly veľké a tie všetky musia byť postupne prevedené. Keď štát stavia skoro všetky iné verejné budovy, je v prvom rade jeho úlohou, aby staval školy.
S vďakou kvitujeme, že sa chystajú návrhy zákonov: o obvodových meštiankach, o štvrtých triedach meštianských škôl, o organizácii školskej správy, o školských inšpektoroch, o neštátnom učiteľstve atď. Sú to však tak závažné a dôležité veci, ktoré maly byť dávno uzákonené. Pítame sa menovite, prečo bolo treba prispôsobiť meštianky k rakúskemu spôsobu, keď sme my na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi mali dobre osvedčené a strednej škole prispôsobené štvortriedné meštianske školy?
V personálnej otázke nemôžeme súhlasiť s dosaváď ujatým spôsobom menovania učiteľských a profesorských síl, ktorý pôsobí na školách i u osôb chaos, ktorý sa opakuje každoročne neskorým vymenovaním síl na školy. Je to ukrutne nepríjemný spôsob a robí dojem provizoria. Neviem ako je v Čechách a na Morave, ale u referátu ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave idú v tom ohľade veci ad absurdum. Žiadame rozhodne, aby personálne otázky boly vyriešené prv než patriční páni odíjdú na dovolenú, aby každá škola, každá osoba už 30. júna vedela, čo bude 1. septembra. Tiež je potrebné dirigovať každú osobu na svoje dočasné, alebo definitívné miesto.
Nedostatok učiteľstva je všeobecne pociťovaný; dalo by sa tomu odpomôcť priechodným opatrením, aby učitelia-vojáci boli prepustení k svojmu povolaniu.
Krivdu učiteľov-vojakov, ktorým vojanská prezenčná a válečná služba sa nezapočítáva do postupu a penzie, treba odčiniť. Je vôbec divný výnos ministerstva školstva a národnej osvety č. 35.227/29-I., ktorým sa započítáva vojanská služba prezenčná len tým učiteľom-vojakom, ktorí ju vykonali pred 1. januárom 1926 a boli definitívnými štátnymi učiteľmi. Trpieť ujmu na vojne i v občianskom povolaní, - kde je tu spravodlivosť a demokracia?
Úprava platov odborných učiteľov dľa zákona č. 104/26 nie je primeraná požiadavkám kladeným na toto učiteľstvo. Tu je potrebná náprava.
Zájazdy učiteľov zo Slovenska do Čiech a Moravy treba pre ich kultúrnú a pedagogickú hodnotu obnoviť, dostatočne financovať a rok po roku praktikovať.
Pri stredných školách, kde sú miestnosti pre internáty, ako je to v Banskej Bystrici, treba tieto vystrojiť a uviesť do užitku.
Mestu Breznu n./Hronom žiadanú a sľúbenú strednú školu, na ktorú je ono ochotne priniesiť veľké obeti, treba povoliť a tým odčiniť krivdu, ktorá bola Slovensku zatvorením gymnázia vo Veľkej Revúci učinená.
Je neudržateľný stav budov niektorých škôl, ako štátneho učiteľského ústavu a štátnej kovorobnej školy v Banskej Bystrici. Tu je už naozaj svrchovane potrebná náprava.
Otázku vysokej školy technickej nepúšťame so zreteľa a zasadzujeme sa za jej uzákonenie.
Podobné súrne treba uzákoniť aj evanjelickú teologickú fakultu v Bratislave.
Ľudovýchova na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi ide pomalým tempom, na túto dôležitú potrebu musí byť v rozpočte lepšie pamätované.
Treba dostatočne pamätovať na jediné pred prevratové Slovenské muzeum v Turč. Sv. Martine, pre ktoré je ročná subvencia 15.000 Kč, celkom nedostatočná. Slovenský muzeálny spolok v Turč. Sv. Martine, stavia pre toto muzeum novú budovu nákladom 8 mil. Kč. Slovač sama sosbierala na ten cieľ vyšše 2 mil. Kč. Chybuje ešte 2.5 mil. Kč. Každoročne je na ministerstvo školstva a národnej osvety podávaná prosba o zabezpečenie tohoto obnosu v štátnom rozpočte, posledná prosba podaná bola 3. apríla 1930 pod čís. 822/1930 a je naozaj divné, že na tieto prosby nikdy ani len odpoveď nepríjde. Dôrazne žiadame, aby vec bola vyšetrená, náprava zjednaná a žiadosť krajne vyriešená.
Verejné ľudové knižnice napriek zákonitým predpisom nie sú v takom poriadku, ako je to žiaducné. Knihami by maly byť obce z úradnej povinnosti zásobené. Vrelé doporučujem, aby ministerstvo školstva a národnej osvety uviedlo darom do knižníc záslužné 7 sväzkové dilo prof. Kulhánka: Kronika Československá.
Kapitola 11. Ministerstvo zemedelstva.
Veľká, nesnesiteľná a katastrofálna kríza zemedelstva je boľavou kapitolou nášho života, s ktorou sa musíme všetci bez rozdielu vážne zaoberať a podniknúť všetko možné, aby útok namierený na základy nášho štátu víťazne bol odrazený. Ministerstvo zemedelstva na čele s pánom ministrom Bradáčom podniklo všetko, čo bolo v jeho moci, aby krízu zemedelstva miernilo a postupne odstránilo.
Jestli je reč o nesnesiteľnej krízi roľníctva v Čechách a na Morave, kde sú predpoklady vývoja o veľa priaznivejšie, jestli sa kríza dostavila tam, a vieme dobre všetci, že je tomu tak, čo povedať o krízi a biede slovenského ľudu, kde sú zastaralé chyby a nedostatky ešte vždy zjavné a pre mnohé k tomu sa družiace príčiny, tu táto nesmierna kríza a jej následok, úplný nedostatok, ženie náš slovenský ľud priamo do zúfalstva. Tu je ozaj potrebná dôkladná pomoc a náprava. - Pomoc a náprava. - Ako že ju podniknú? Roľnícky ľud volá a úpenlive prosí o pomoc. Musí mu byť pomožené. Vláda a patriční činitelia musia nájsť spôsob pomoci a pomáhať včas, kým nebude neskoro.
Na našich chudobných krajoch Oravy, Liptova, Spiše, Gemera, Turca, Zvolena atď., bola by účelnou pomocou správne prevedená lesná reforma, lebo kraje tie sú večšinou kraje dobytkárske a keby obdržaly prepotrebné pasienky z lesnej reformy, boly by im tieto pasienky stálym večným a dostatočným zdrojom životných potrieb.
Zemedelské školstvo, ktoré je menovite na Slovensku ešte vždy v plienkach a i v tých málo, myslím 30 školách je počet žiakov nedostatočný a ťažko sohnaný, je povolané pro porozumení obyvateľstva stvoriť lepšiu budúcnosť slovenskému roľníctvu. Vďačne vyzdvihujeme dobrú snahu ministerstva zemedelstva, ktorú stále k týmto naším potrebám prechováva. Je žiaducné, aby vo vybudovaní tohoto školstva urýchlene bolo pokračované.
Vodohospodárske meliorácie Slovensko neuspokojujú, lebo je krikľavý a veľký rozdiel v nákladoch investovaných v jednotlivých zemiach, pri čom sa Slovensku dostala len almužna. Žiadame rozhodne nápravu.
Ostatné potreby zemedelské, menovite na Slovensku, ktoré boly behom rôznych jednaní dostatočne pripomenuté, potrebujú tiež neodkladný liek, aby život drobného roľníka mohol tiecť riadnym tokom, na prospech drahej otčiny republiky Československej.
Kapitola 13. Ministerstvo priemyslu, obchodu a živností.
Jestli sa prizvukuje pomoc a ochrana v zemedelstve, rovnako je ona potrebná remeselníctvu, ktoré prekonáva boj na živoť a smrt. Menovite štátnymi dodávkami by bola pomoc a záchrana malým živnostníkom poskytnutá. A tu Slovensko zasa boľne zkusuje, že sa mu tej pomoci len v podobe almužny dostáva, keď je mu udelené len asi 5% štátnych dodávok. Voláme i tu po bezodkladnej náprave.
Boľastný výkrik koželúžskeho priemyslu na celom Slovensku a menovite v Lipt. Sv. Mikuláši je nám dostatočne známy, a predsa pomoc a záchrana, o ktorú je žiadané, už od rokov neprichodí. Dôrazne žiadame pomoc, kým nebude neskoro.
Upozorňujeme a výstražne voláme, že by nebolo múdre a spravodlivé obmedzovať výrobu v železiarňach a šmaltovniach čsl. štátu v Podbrezovej a Hronci do tých čias, kým nebude postarané o náhradný priemysel, keďže z týchto továrieň žije vyše 30.000 obyvateľov Podhronia.
Kapitola 14. Ministerstvo verejných prác.
K tejto kapitole by sme mali my Slováci kapitolu lekcií a žalôb. Pozemné stavby, silnice a mosty neboly u nás v tom rozsahu prevádzané, ako to potreba vyžaduje. Veľmi nepatrná a krikľavá je však stavba vodovodov.
Za dobu od prevratu bolo na Slovensku postavené do r. 1930 len niekoľko vodovodov, pre ich nepatrnosť uvediem i mená obcí: Babiná, Balog Čierny, Bánovce, Brusno, Sv. Ondrej, Fajtov, Jabriková, Kežmarok, Koliba, Hr. Sv. Kríž, Hor. Levota, Mudroňovo, Nitra, Hor. Opatovce, Pelgardt, Poljehno, Praha u Lučenca, Rákoš, Telgardt a Staré. Spolu v 19 obciach nákladom Kč 15,253.000. - Význačnejšia rekonštrukcia bola prevedená na vodovodoch v Novej Bani, Ružomberku, Rožňave, Trenčíne, Trenč. Tepliciach, Kremnici, Spiš. Nov. Vsi, B. Štiavnici atď., mimo pravidelného rozširovania vodovodov v Bratislave a Košiciach.
Od prevratu do konca r. 1928 bolo postavené na Slovensku 11 nových vodovodov nákladom asi 3,695.000 Kč, v Čechách za tu dobu bolo v stavbe 183 vodovodov nákladom viac než 200 mil. Kč. V r. 1929 bolo na Slovensku v stavbe 9 vodovodov o rozp. náklade 9 mil. Kč, v Čechách 119 vodovodov nákladom asi 315 mil. Kč. Pomer pre rok 1930 utvoril sa pre Slovensko ešte nepriaznivejšie.
Na celom Slovensku je asi 70 obcí zásobené vodou z vodovodu, v Čechách počet zásobených obcí presahuje číslo 950.
To sú dáta, pri ktorých sa musíme zamysleť, hľadať a odstrániť príčinu nesrovnalosti. Stavby vodovodov sú do značnej miery subvencované štátom a zemou a je ozaj žialné, prečo mestá a obce na Slovensku boly i v tomto ohľade tak zanedbané.
Krikľavostí u každého rezortu a tak i tu je viac. Takou krivdou a nespravodlivosťou je i zákon o vodohospodárskom fonde, o ktorom správne "Slovenský denník" napísal, že "Brat bratovi nepraje?" Žiadame i tu okamžitú nápravu, ako to bolo na kompetentných miestach už viackráť zdôraznené a žiadané.
Keď pozreme k tejto kapitole finančného zákona na r. 1931 pripojené mapy: nivelizačnú a elektrizačnú, vidíme, aká je sieť na Slovensku riadka a musíme protestovať, že se Slovensko i po tejto stránke zanedbáva.
Kapitola 16. Ministerstvo železníc.
I toto je veľmi bolavá kapitola pre Slovensko, známa posledne z hnutia za stavbu dráhy Červená Skala-Margecany.
Ľud Horehronia vo svojej bezradnosti a ohromnej nezamestnanosti, ktorá sa javí ako v drevárskom, tak aj v kovovom priemysle, z ktorých odborov má tamojšie obyvateľstvo hlavný prameň výživy, rozhodne žiada, - a toto podškrtávam - aby sa so stavbou Červená Skala-Margecany v najkratšej dobe a v plnom prúde začalo, aby sa tým katastrofálne účinky a zjavy nespokojnosti aspoň čiastočne zmiernily. Iste je hospodárštejšie a moralnejšie dať prácu, ako podporu v nezamestnanosti!
K tejto krátkej, ale jadrnej výzve ľudu Pohronia sa všetci zástupci Slovenska bez rozdielu politických strán jednomyseľne pripojujú, čo zdôrazňujem i s tohoto miesta: rečníckej tribúny senátu.
Ku kapitole železníc by bolo veľa čo hovoriť. Bôlne sa nás dotýka menovite tarifná otázka a skutočnosť, že železnice budúcim rokom zdražia. Za ťažkých okolností, v akých náš ľud je, bol by sa mal nájsť spôsob iný zvýšiť štátne príjmy a nie zdražovať vozbu železničnú.
Kapitola 21. Ministerstvo financií.
Pri stručnom pojednaní o tejto kapitole nemožno obísť dane, ktorých je toľko, že sa v nich ani odborník nevyzná, a zdôrazniť treba skutočnosť ohromného neporiadku v daňových záležitostiach. Veru v 12. roku trvania slobodnej vlasti by mal vyzerať daňový poriadok ináč. Sú veľmi krikľavé prípady daňových spletitostí a snáď nieto poplatníka, ktorý by nebol mal nespravodlivé nepríjemnosti so svojimi daňovými záležitosťmi.
U nás na Slovensku bolo veľkou chybou odobrať daňové záležitosti od obcí - od notárov, a sústrediť tie u berných úradov. Chaos je stály, dane, dane i cudzie sú potrepané nepatričným jednotlivcom, ktorí snáď majú podobné meno. Sú aj iné nesrovnalosti, platby sú často na ťarchu pripisované a neodpisované, predpisy daní už raz zaplatené sa znova vymáhajú, exekúcie a dražby sú v plnom prúde, nieto človeka, kto by sa v tom vyznal a chyby napravil a následkom toho rozhorčenie u ľudu sa stále zmáha a nie je div, že poplatníctvo na takéto poriadky repce, je nespokojné a nedobre žehná republike.
Zaplatil-li si niekto prepísanú daň, stáva sa, že je opätne vymáhaná a keď preukáže potvrdzenku o zaplatení, povedia mu, aby si podal žiadosť o výmaz predpisu. I nepríjemnosť trpieť a ešte i prosbu podávať o výmaz len preto, že je na úradníkovi chyba, to je ozaj nespravodlivé molestovanie poplatníctva. Úradníctvo pri návale práce a návštevníkov je celé znervoznelé a s poplatníkmi v takomto položení nie je v stave zachádzať vždy slušne, čo má zas svoje neblahé následky. Veru náprava je potrebná.
Myslím, toho roku boly zakladané daňové knihy na viac rokov. Tieto sa však robily bez spoluúčinnosti patričných obcí a iste staré neporiadky boly do nich prenesené. Štátna finančná správa by veru bola mohla pribrať súčinnosť obcí k sostavovaniu daňových kníh a iste by sa bolo mnoho zlého odstránilo. Náprava by bola ešte vždy možná a bolo by potrebné, aby berní úradník vyšiel do jednotlivých obcí, ako to i niektoré obce žiadaly, ale výhovorku, kto uhradí úradníkovi cestovné trovy, treba najprv odstrániť a vec žiaducím a prepotrebným spôsobom zariadiť.
Veľa, preveľa materiálu proti daňovým nesrovnalostiam by sa dalo z každodenného styku s ľudom nashromaždiť a ním na neporiadky posvietiť. Dôrazne žiadame o svrchovane potrebnú nápravu, aby konečne nastal daňový poriadok.
Daň z mäsa, ako návrhy v senáte podané tiež žiadajú, buď konečne čo veľká krivda drobného ľudu odstránená.
Za Slovensko musím sa zmieniť o vládnom návrhu zákona, ktorým sa mení a doplňuje zákon č. 77/1927.
Veľkou chybou bolo, že osnova nebola daná obciam a mestám k vyjadreniu. Keďže sa táto osnova vzťahuje na úpravu finančného hospodárstva sväzkov územnej samosprávy, bolo by sa to malo stať za každú cenu.
Vládny návrh poťažne zákon limitované obecné prirážky zvyšuje a tým pri dnešných ťažkých hospodárskych pomeroch sú na obecenstvo nové ťarchy uvalené. Na Slovensku neboly obecné a zemské prirážky, obecné prirážky boly prevažne nižšie, ako sú teraz, a župná prirážka bola celkom nepatrná. Pri dnešných zvýšených ťarchách ukladajú sa obciam rôzne nové výdavky a príspevky, a príjmy sa snižujú. Obce i mesta sú veľmi zaostalé a treba pomýšlať na sanáciu tohoto neudržiteľného stavu.
O okresoch možno povedať to isté, ba sú ešte často ubohejšie a stoja pred nimi vážné úkoly, na ktoré sú ich finančné podklady absolútne nedostatočné.
O sanácii samosprávnych financií obšírne pojednala a patričné memorandum ministerstvu financií a ministerstvu vnútra zaslala Národohospodárska župa vo Zvolení.
Žiadame, aby na základe pádnych vývodov tohoto memoranda bolo patričné jednanie zahájené a tak samosprávné financie dľa potreby boly upravené.
Týmto moju reč k budúcoročnému rozpočtu končím a v mene najpracovitejšieho, najvernejšieho a najoddanejšieho ľudu, ľudu republikánskeho-roľníckeho prehlašujem, že tento ľud je k svojeti a drahej otčine republiky Československej verný, chce a bude stavbu svojej otčiny osvedčeným spôsobom so všetkých síl napomáhať, ju pred nepriateľmi i svojím životom chrániť, ale žiada a to právom, aby mu bolo v jeho biede a nedostatku pomožené. (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Jesser.
Sen. dr Jesser (německy): Našemu zamítnutí systému dostalo se v posledních dnech smutného potvrzení. Ještě nikdy neprojevil se poslední úmysl systému, odnárodnění, anebo, abychom použili terminologie Společnosti Národů, asimilace národních menšin tak příkrým způsobem, jako při sčítání lidu. Poznali jsme opětovně pobuřující dvojí hru vlády: odpovědní ministři nasazují před parlamentem a před veřejností masku kultivovaného západního Evropana, dovolují však nerušeně používati metod vedlejší vlády. Co nemohou činiti úřady, poněvadž svému státu chtějí zachovati svatozář humanity a spravedlnosti, co však musí činiti, aby odvážné tvrzení memoiru III o dvou milionech Němců dodatečně vylíčili jako správné, přenechávají vedlejším vládám, které lze kdykoli zapříti, ovšem teprve potom, když splnily svůj úkol. Menšiny v tomto státě nejsou tolik vydány zjevnému násilí, jako ještě nebezpečnější, těžce postižitelné, organisované souhře zodpovědné vlády a nezodpovědné vedlejší vlády.
Statistický státní úřad provedl své vědecké a organisatorní přípravné práce bezvadně. Provedení vládou těžce poškodilo vědeckou vážnost tohoto úřadu, neboť nemůže býti větší výtky, nežli výtka vědomého klamání vědeckého odborného světa. Český národ a jeho stát získaly několik tisíc proselytů a pozbyly značné části své mezinárodní prestiže. Pánové ukazují konečně jednou také vědě Janusovu tvář, jednou s rysy humanisty, pak zase s rysy nesvědomitého šovinisty. Pan dr Beneš řekl jednou německému vyslanci za příčinou nějakého protiněmeckého štvaní: "Zde promluvil duch Vršovic!" Tentokráte však u vlády a vysoké byrokracie zvítězil duch Vršovic nad tak často citovaným duchem Lán. Že prý existuje dodatečná mravní korektura falšovaného výsledku sčítání lidu, že vláda prý musí po obecních volbách všude tam, kde lze konstatovati nápadné rozdíly mezi sčítáním lidu a volebním katastrem, příčiny těchto rozdílů zjistiti a pak proti vinníkům zakročiti. Víme, že toho nikdy neučiní, neboť je spoluvinna ať již tichým strpěním, ať tajným podporováním vedlejší vlády anebo zjevným podporováním, jako u ministra pošt a ministra národní obrany. Jak žalostně se pan ministr vnitra osvědčil při odvetných opatřeních, ukazuje případ ve Štokách. I kdyby se bylo do Štoků poslalo několik set lesních dělníků ze Šumavy, byl by proti tomu mohl namítati právě tak málo, jako my proti tisíci slovenských lesních dělníků v německé části jazykového území u Hřebče. Neboť toto přistěhování je v obou případech naléhavou nutností lesního hospodářství.
Pletichy při sčítání lidu těžce zdiskreditovaly myšlenku aktivismu. Přes to uznávám beze všeho obětavou a namáhavou práci obou německých ministrů a obou německých vládních stran. Lid je za to povinen díky všem těmto stranám, že plníce společnou úlohu zabezpečení výsledků sčítání lidu proti falšování, odsunuly do pozadí četné rozdíly názorů. To je positivům, zisk, shledáváme potvrzeno to, o čemž jsem pro svoji osobu nikdy nepochyboval: Žádná německá strana nevězí v náladě národnostního odříkání, žádná nehájí oslabení národnostního sebevědomí, žádná se nespolčuje s oním druhem českého vlastenectví, které od Němců žádá základní podrobení se myšlence českého národního státu.
Existuje však dalekosáhlá duševní jednotnost všech německých stran také v politickém smyslu: Jsou ochotny převzíti zodpovědnost za nový stát, a to vybudovaný na základně, která se dnes také ve spojenecké Belgii stala akutním problémem a ve Švýcarsku dávno je rozřešena: na podkladě organisovaného spolužití národů.
Kritika systému vnitřní politiky byla by neúplná, kdyby nebyl přezkoumáván také systém zahraniční politiky co do svých tendencí. Pan kolega Teschner kritisoval v rozpočtovém výboru francouzskou orientaci jako falešnou. Pan ministr Krofta popíral ve své odpovědi jakoukoli Německu nepřátelskou tendenci, mimo to však sdělil, že právě francouzská vláda klade váhu na to, aby Československo mělo přátelské styky s Německem. Pan ministr mluvil zajisté subjektivně pravdu, jde však o to, na jakých politických předpokladech mají býti žádoucí přátelské styky vybudovány, zdali na předpokladě politické parity, anebo na předpokladě nerovného rozdělení moci. Že dnes celá Evropa je rozdělena ve dva tábory, tábor obhájců nestejného rozdělení moci a tábor odpůrců tohoto systému, a že Francii dlužno považovati za representanta první these, Německo za representanta druhé these, nemůže zapříti ani pan zástupce ministerstva zahraničních věcí.
Tři politická hesla ovládají právě nyní duchy v Evropě. Předně heslo zachování poměrů, vytvořených mírovými smlouvami. Stoupenci tohoto směru připouštějí však sami, že nové poměry nejsou ještě upevněny, že nová rovnováha je pouze vratká; proto mluví o nutné stabilisaci. Této lze jen docíliti, jestliže vítězové z r. 1918 trvale podrží výhodu vojenské, politické a hospodářsky-finanční moci. Musí tudíž žádati zabezpečení, totiž zabezpečení před přesunem tohoto rozdělení moci, lhostejno, zda toto nebezpečí přichází od politiky anebo od hospodářství, neboť hospodářské ozdravění přemožených států a národů znamená zároveň politické posílení. Toto smýšlení vede na konec ke grotesknímu požadavku, aby se při jednání o odzbrojení přihlíželo k válečnému potenciálu, což vede k tomu, že se přirozené rozmnožování národa, technická výkonnost a zvýšená inteligence označuje jako nebezpečí pro mír a že se od poražených národů žádá zcela určitý směr smýšlení, který nazýváme pacifistickým, který však není ničím jiným nežli konečným uznáním politické úlohy za bezbranný předmět pro politické a hospodářské kompensace, které si vítězné státy vzájemně přiznávají, dojde-li mezi nimi k diferencím. Viz odzbrojovací konferenci anglicko-francouzskou: aby Anglie mohla prosaditi námořní odzbrojení, konceduje Francouzům zbrojení na pevnině.
Druhé heslo zní: revise mírových smluv. Její přívrženci brojí proti každé stabilisaci, která je vybudována na podkladě smluv. Žádají buď obnovení poměrů před rokem 1918 anebo provedení Wilsonovy these o sebeurčovacím právu národů, při čemž dlužno hned poznamenati, že Wilson, jako všichni západní Evropané a Američané, neměl ani tušení o dvojím významu slov "národ" a "lid". Konečně druží se k poraženým národům státy nespokojené s mírovou kořistí, jakož i národy ve vítězných státech a koloniích, které se probudily k novému národnímu sebevědomí a které chtějí odvrátiti dřívější politické, hospodářské a kulturní poručenství státního nebo panujícího národa. Naposled přicházejí v úvahu skupiny, které chtějí provésti své sociální reformní nebo revoluční plány.
V obou velikých skupinách pozorovati však možno známky úpadku. Povstávají z hospodářského úpadku a ze strachu před sociálními převraty. Tak vzniká vnitřní nejistota. Vítězové chtějí podržeti národnostní a politické výhody smluv, ale zároveň odvrátiti hospodářské a sociální nevýhody, které vyplývají z hospodářského otřesení právě následkem těchto smluv. Zvláštní hospodářská struktura, obzvláště střední a východní Evropy, nutí k hospodářským úmluvám mezi vítězi a poraženými, národnostní a státní sacro egoismo naproti tomu k vojensko-politické rivalitě. Revisionisté stojí před týmž problémem: jejich hospodářské zájmy nejsou jednotné, ba často protichůdné, v některých případech i národnostní a politické. Máme v obou případech před sebou boj mezi národními, státními a politickými ideami, neříkám ideály, a hospodářsko-sociálními životními zájmy.
Největší francouzský žijící básník Romain Rolland označil situaci pro Francii a vítězné státy výstižně takto: "Žádný mír v Evropě bez revise smluv. Jest jasno, že Francie nemůže odzbrojiti, drží-li se pevně toho, že smlouvy musí zůstati nezměněny, neboť kdyby toto obrovské zbrojení náhle přestalo, nezůstal by z pravděnepodobné konstrukce této nové Evropy ani kámen na kameni. Jestliže naši politikové znají tuto pravdu, pak jednají zločinně, poněvadž nemají dosti odvahy, aby svému národu řekli: Musíš konečně dělati mír, anebo rozhodnouti se pro novou válku." Můžeme připojiti: anebo vzbuditi sociální revoluci, která rovněž nenechá kámen na kameni.
Evropská situace je strašně vážná. Válka nebo revoluce znamenají konec, potvrzují slovo o poklesu Evropy. Proto nabylo třetí heslo politického významu: Nikoli stabilisace, nikoli obnova, nýbrž nová úprava, přestavba, výstavba. Mluví se o Panevropě, střední Evropě, o dunajské konfederaci, o agrárním bloku, o vybudování Malé dohody v hospodářskou unii, o regionálních úmluvách, bojuje se proti největším výhodám, za přednostní cla a požaduje se úprava proudění zlata a j. v.
Politický výsledek tohoto přehledu zní: Mírové smlouvy Evropu nekonsolidovaly, nýbrž otřásly jí do jejích základů. Nové rozdělení moci má v sobě více zárodků válečných a sociálních katastrof nežli před válkou. Národnostní problémy nejsou rozřešeny, nýbrž rozmnoženy a zostřeny. Soukromé hospodářství někdejší je dnes úplně otřeseno, sociální bída nabyla nesnesitelných forem, oběh peněz octl se ve zmatku, zbrojení obrovsky vzrostlo, staré samovlády byly namnoze vystřídány diktaturami. Mírové smlouvy neskončily dějiny světa, jak se chtělo. Daly vývoji nové popudy, které zahajují novou epochu.
Které ze tří hesel mají zodpovědní politikové všech národů převzíti? Myslím, že jest jen jedna odpověď: třetí, přetvoření, přestavbu Evropy. Při tom však musíme se střežiti utopií. Tato novostavba nemůže vzniknouti přes noc, musí začíti řešením nejblíže ležících problémů, to jest řešením v prostoru, který nejtíže jest postižen národnostními, politickými a hospodářskými následky mírových smluv, ve střední a východní Evropě.
Tím přicházím k politice v československém státě. Řekl jsem před osmi lety, v době, kdy Češi a některé německé strany žili v opojení hospodářské konjunktury: Československo nemůže býti ostrovem blažených v moři bídy. Před několika měsíci řekl pan ministr Beneš: Československo jest ostrovem relativního pořádku a relativního blahobytu. I tato opatrná samochvála není více oprávněna, neboť hospodářská krise nabývá také zde forem, které přímo i největším optimistům musejí se zdáti příšernými. Vlny z obklopujícího moře bídy zaplavují také československý ostrov. Zaplavily již dávno spojence na jihovýchodu. Nouze je donutila uznati hospodářské společenství zájmů s Maďarskem. Pan ministr věcí zahraničních, který ještě před několika lety příkře odmítal nějakou dunajskou konfederaci, stal se dnes zastáncem regionálních hospodářských smluv. Praví v "Neue Freie Presse": "Československo, Jugoslávie, Rumunsko a Polsko držely v posledních letech úzce dohromady, poněvadž jejich politické zájmy byly stejné." Poněvadž pan ministr mluvil před tím o tendenci tvoření skupin se stejnými průmyslovými a agrárními potřebami, chce asi říci, že politické společenství zájmů urychlilo hospodářské sblížení. Dovolávám se celého senátu jako svědka, zdali něco ví o užším hospodářském spojení s těmito státy. Sotva že došlo k ubohým obchodním smlouvám. Pan ministr ví ovšem, že o užším hospodářském spojení se severovýchodními agrárními státy bude lze vůbec mluviti jen po připojení Maďarska a Rakouska. Praví také v článku ze dne 27. listopadu t. r.: "Maďarsko a Rakousko ukazují nyní ochotu, dohodnouti se se jmenovanými státy o novém regionálním hospodářském dorozumění." Jak velká je tato ochota, vysvítá z přerušení vyjednávání s Maďarskem, ke kterému došlo týden po této předpovědi. "Neue Freie Presse" dala za tuto větu vložku, která se dotýká jádra problému: "Takovéto dorozumění bylo by pro Rakousko možné jen s přibráním Německa." Tak je to. Československo může pojmouti jen zcela nepatrnou část agrárního přebytku jihovýchodních států, může tedy spojencům Malé dohody poskytnouti jen velmi hubené výhody. Také Rakousko přichází jako konsument v úvahu jen s velmi skrovnými obnosy. Rumunsko a Jugoslávie musí míti veliký německý trh, chtějí-li zachrániti své zemědělství před zhroucením. Pan ministr má v zásadě pravdu, je však zajatcem své protiněmecké zahraniční politiky, zahraniční ministr v něm je v rozporu s národohospodářem. Každé hospodářské seskupení, ve kterém pojato je Německo, německé Rakousko a Maďarsko, zvyšuje politický vliv těchto států na jejich okolí. Je nevyhnutelno, aby nejsilnější účastník hospodářsky a politicky vedl a aby příznivá dopravně-technická poloha Vídně a Budapešti jakožto přirozených překladišť mezi východem a západem jevila zase své účinky. Poněvadž takovéto tvoření skupin obnovuje také volnost stěhování a oslabuje hospodářský protekcionismus s jeho neblahými soběstačnými cíly, vytvoří se velmi lehce hospodářské a politické struktury doby předválečné. Zde leží pathologické překážky oficielní zahraniční politiky, regionální sloučení obrovské prostory střední a jihovýchodní Evropy ruší automaticky politické a národnostní škodlivé následky pro Německo, Rakousko a Maďarsko, působí tedy v mírumilovném směru revisionisticky.