A tyto poměry se v poslední době hodně zhoršily, jak jsme toho byli svědky při projednávání otázky hospodářské krise, když jsme s podivením shledali, že senátu nedostává se ochrany z míst k tomu povolaných. Všechny stesky do tohoto odstrkování senátu, kterých za doby jeho trvání bylo již velmi mnoho, minuly se a minou každým účinkem, dokud nebude tato druhá komora postavena na jiné základy, aby se stala úplně neodvislou. Do té doby bude každý stesk zbytečný. Jak jsou členové senátu ceněni, stačí ukázat na sestavení vlády. Za celou dobu jeho trvání nebyl žádný jeho člen povolán do vlády, až na malé dědictví, které bylo převzato z revolučního Národního shromáždění pouhým ponecháním býv. ministra zemědělství Práška, který při prvních volbách do Národního shromáždění byl jako ministr zvolen členem senátu. Od té doby nejen že žádný senátor nestal se ministrem, ale dokonce zde velmi málo některého ministra vidíme, a tak stáváme se jaksi mimořádnou částí parlamentu a jsme téměř úplně isolováni a nemáme téměř žádného kontaktu s vládou, a když poměry donuceni chceme řešiti některé časové otázky, jsme ihned zakřiknuti. Cítíme všichni, že je zde potřebí nápravy. Buď dát senátu ať již jakýmkoli způsobem takové postavení, jaké zaujímá senát v jiných státech, nebo nezatěžovat státní rozpočet dnes zbytečnou položkou. Je nás všech starších lidí nedůstojné, abychom svou úlohu hráli za politickým jevištěm. O toto výměnkářství nikdo z nás nemůže stát. (Místopředseda Donát převzal předsednictví.)

A jak je tomu s pravomocí senátu, tak je to i s jeho umístěním. Tato nevhodná budova, v níž se senát nachází, která se opřádá historií, neposkytuje senátu nic, poněvadž postrádáme vše, čeho senát potřebuje. Jsme odkázáni na nepatrnou místnost konferenční, sotva 25 m2 velikou a pak na malou úzkou chodbu, kde je vzduch přímo strašný. O klubovních místnostech a příchodu k nim, o vnitřním nejprimitivnějším zařízení, kde si nelze ani pořádně ruce umýt, o vytápění těchto místností a pod. ani nemluvím. Každý návštěvník, zejména cizinec, musí si o senátě učiniti velmi špatný dojem, vidí-li, v čem se nalézá. Každým rokem vydává se na udržování a opravy dosti peněz a tyto peníze se vydávají zbytečně, poněvadž nevhodná budova se svými nevhodnými místnostmi zůstane nevhodnou budovou. Jak jinak je postaráno o poslaneckou sněmovnu, a pak se nedivme, že se na senát pohlíží již podle budovy, jako na staré haraburdí. O tuto záležitost se naše předsednictvo velmi málo stará.

Když ministr financí předložil poslanecké sněmovně rozpočet na r. 1931, konstatoval ve svém exposé, že dílo rozpočtové je sděláváno za světové hospodářské deprese. Konstatoval, že klesl rozsah průmyslové výroby, jíž jsou státy, tedy i náš stát, přesyceny, a že počet nezaměstnaných stoupl. Od té doby, kdy toto prohlášení učinil, poměry se ještě zhoršily, nezaměstnanost a krise se zvětšila. Při tom konstatoval, že nejvíce jsou postiženy průmyslové kraje v severu Čech, tedy kraje, které na veřejné potřeby ať státní, či samosprávné nejvíce přispívají.

Dalo by se proto očekávati, že vzhledem ke značné hospodářské krisi bude přizpůsoben i státní rozpočet, aby byl úměrný nynějším poměrům a platební schopnosti poplatnictva, aby bylo poplatnictvu ulehčeno a ono mohlo tak překonati tuto těžkou dobu, zejména však, aby stát umožnil odbouráním břemen zlevňovací akci, která je dnes předmětem řešení hospodářské krise. Ale my jsme svědky, že právě v této kritické době přichází se naopak s rozpočtem zvýšeným, kterým mají býti břemena, zejména obchodních a průmyslových kruhů, ještě těžší, než byla dosud. Tento čin vyvolává oprávněný údiv a poplatníci, již dnes přetížení, jsou zvědavi, odkud tento zvýšený požadavek bude hrazen.

Nynější ministr financí s tohoto místa několikráte tvrdil, že naše státní rozpočty jsou poměrně vysoké a neúměrné k celkovému důchodu ve státě, že je musíme snižovat, aby nezatěžovaly celý hospodářský život více, než je snesitelné, a my jsme tento jistě zdravý názor plně schvalovali. Tato chvalitebná zásada byla však po posledních volbách do Nár. shrom. opuštěna a na místě sníženého rozpočtu, předpokládá se rozpočet zvýšený hned o půl miliardy. (Sen. Havlena: A co chcete dělat s nezaměstnanými?) Pane kolego, kdyby se bylo hospodařilo jinak, nemusili bychom u nás do té krise přijít. Nemusilo se hned z prvopočátku vyhazovat.

Ovšem, zvýšení o půl miliardy podle čísel a ne podle dnešní hodnoty Kč, která je daleko vyšší, než byla před rokem. Za občanské většiny šlo se ke stabilisaci státního rozpočtu, která je tak nutná, ke stabilisaci hospodářského života ve státě vůbec. Opuštění této zásady je nebezpečným postupem, který může míti pro nás všechny velice neblahé následky, neboť je návratem k poválečné psychose v našem státě, kdy tak lehko bylo užíváno pravidla, že, nemáme-li, musíme se vypůjčiti.

A tak co Německo, Rumunsko a jiné okolní státy své státní rozpočty snižují, přichází se u nás se zvýšením, aby poplatníci byli ještě více zatíženi.

Jak sám ministr financí doznal, jsme ve veliké hospodářské krisi a tu je povinností zejména parlamentu a vlády, aby hledaly východisko z této nebezpečné situace. Měli jsme zde v senátě také již příležitost o této otázce pojednati, rovněž tak i v posl. sněmovně bylo o krisi jednáno, ale kromě několika stranických projevů, které měly více agitační účel, a mimo útoky na živnostnictvo, které byly podnikány bez náležitých dokladů a byly proto paušální a tím nespravedlivé, nebyla naznačena téměř žádná cesta vedoucí k nápravě. Neboť řešení krise tak, jak až dosud bylo prováděno, mohlo by býti postačitelné, kdyby se týkala jen buď určitého obvodu anebo některého oboru. Na odstranění nynější, možno říci, všeobecné krise, nestačí taková opatření, jakých až dosud bylo používáno, nestačí na ní nějaké prostředečky jako domnělé zvednutí koupěschopnosti u některých kategorií nějakým pro celý hospodářský život téměř nic neznamenajícím příspěvkem. Zde je potřebí jiných a pronikavějších opatření. A státy, které svou hospodářskou krisi řeší vážně, také vypracovaly k tomu veliký plán, aby ji pokud možno vyřešili. Podívejme se do Německa, jak svědomitě tuto otázku pojímá a jak se k ní postavila tamní vláda. Tamní vláda vypracovala široký hospodářský plán, aby postavila celé hospodářství na pevný základ. V prvé řadě přichází s ulehčením daňovým a daňovým zjednodušením vůbec. Mnohé daně tam odpadnou, nebudou vybírány, jako daň majetková, která do 20.000 marek nebude již předepisována, což přichází k dobru jak malým živnostníkům, tak zemědělcům. Daň obratová od 5.000 marek, t. j. 40.000 Kč odpadne, bude zavedena kontrola ostřejší o hospodaření ve státě, zjednodušení úřadování a pod. Vláda tato účelně pracuje ke zlevnění všech výrobků a dociluje tím větší koupěschopnosti v tuzemsku a větší konkurenční schopnosti německého průmyslu za hranicemi. Již dnes jsme svědky, že německé výrobky i po vyclení dostanou se u nás levněji, jako železo, uhlí, cement a pod., nežli výrobky tuzemské. Pak si ovšem může vláda dovoliti přijíti s návrhem na snížení gáží a mezd, poněvadž to, co zaměstnanec na jedné straně ze svých příjmů sleví, to na druhé straně ve větší koupěschopnosti získá a není poškozen. To je správné řešení krise, vedoucí ke skutečné nápravě, jsme přesvědčeni, že i u nás by mělo býti takovým způsobem postupováno a že by se našim zaměstnancům a rovněž i celému hospodářskému životu více pomohlo, kdyby se takovým způsobem odstraňovaly příčiny zvýšení cen životních potřeb. Na místě toho, aby se zkoumaly otázky, jak nejlépe dojíti k vyřešení stávající krise, je téměř jedinou prací mnohých našich národohospodářů, útočiti proti živnostnictvu a snažiti se o jeho naprosté zeslabení. Konečně kdyby tito pracovníci snad v omylu, který je odpustitelný, se skutečně domnívali, že je živnostnictvo překážkou lepšího života našeho občana, tak bychom prostě řekli, že nevědomost hříchu nečiní. Ale tomu tak není, neboť tito lidé jsou sami u sebe přesvědčeni, že, co tvrdí, vymyká se skutečnosti, a dělají to jedině z toho důvodu, aby se zavděčili špatně informované veřejnosti a svým voličům. Tedy k vůli stranické politice musí trpěti náš hospodářský život, a musí trpěti i náš stát. Takovou politiku provádějí některé strany u nás, co zatím v jiných státech v těchto základních hospodářských otázkách není mezi stranami rozdílu a dovedou spojit a věcně a vážně o nich uvažovati a je řešit. Takové nezodpovědné řeči jsou zde pronášeny při projednávání kterékoli předlohy a byly zde pronášeny zejména při projednávání osnovy zákona o povinném míchání mouky, kdy někteří řečníci dávali si záležeti, aby v těchto útocích vynikli.

Ale i sám ministr financí ve svém exposé prohlásil, že snížení cenové hladiny nedospělo ke spotřebiteli, ale neuvedl toho příčinu. Neuvedl zejména, jakým procentem participuje na distribuci denních potřeb stát a jiné samosprávné svazky, neuvedl ty veliké platební povinnosti podnikatele, jichž je celý řetěz, v němž zaujímá primát daň z obratu, kterou malý člověk v největší míře platí ze svého. Uvedu zde některé ty povinnosti: Tak podnikatel je povinen platiti daň výdělkovou s veškerými přirážkami samosprávných svazků, daň důchodovou, dále nájem, světlo, otop, mzdy, reklamu, dovozné, clo, kolky, známky, poštovní ceniny, telefon, telegramy, pojištění životní, pojištění povinného ručení, pojištění proti vloupání, pojištění dopravní, případné pojištění výkladních skel, dále příspěvky sociálním pojišťovnám, nemocenské, starobní, invalidní, úrazové, příspěvky Všeobecnému pensijnímu ústavu, dále má výlohy pošt. spořitelny, manipulace, provise, složenky, šeky, doporučené zásilky, poštovní, má cestovní výlohy, jako stravné a noclehy, příspěvky odb. organisacím, společenstvům, obchodní komoře, má podporovati odborné časopisy atd. atd. Dále má výlohy na inventář, přikupování a obnovování nových potřeb ke zlepšení výroby, pracovní nářadí, dále obchodní dopisní papíry, obálky, tužky, péra, obchodní knihy, tiskopisy, potřeby pro dílnu atd. Ale on musí také počítati se ztrátou na zboží, buď podlehnutím mody nebo i zkažením, co je zejména u obchodníků s potravinami. Ale jest ještě jedna povinnost, která sice není závazná, ale je mnohdy ještě více než závazná. Jsou to různé příspěvky a dary na vše možné, co se kde vyskytne, a tyto vedlejší povinnosti musí živnostník plniti jedině proto, že je živnostníkem, aby případně neztrácel sympatie a tím i zákaznictvo. A tyto mimořádné výdaje jsou velmi značné, ale nikdo je necení, nikdo je neuznává, ačkoliv je živnostník plniti musí.

My přiznáváme, že v našem státě jsou odvětví, která mají vysoké zisky a mají je téměř stabilisované pod patronancí úřadu. Na ty si nikdo netroufá, poněvadž mají moc světa v rukou. To jsou ti kapitalističtí mamuti, o nichž bylo jednáno v rozpočtovém výboru senátu, jsou to ty blahodárné kartely, ať železářské, cementářské, papírnické a jiné, které si nadiktovaly ceny svých výrobků a neslevují buď nic anebo velmi málo. Ale o těch se zde mluví velmi málo, ne-li nic, na ty si netroufá ani ministerstvo zásobování. A nyní uvažte, že ten malý, který má tak ohromné množství povinností, má ze svého, často nepatrného výtěžku sleviti a bohaté, kapitalistické a povětšině cizácké podniky s cenami nehýbají. Lidé, kteří se ohánějí sociálním cítěním a honosně se k socialismu hlásí, jsou právě mezi prvními, kdož útočí proti malým, a ne proti velikým.

Abychom si dovedli učiniti správný posudek o zatížení naší výroby a našeho obchodu, vezměme za podklad výpočet nynějšího ministra financí. Ten odhaduje celkový důchod v našem státě na 60 miliard. Z této částky žádá státním rozpočtem 10 miliard, tedy téměř 17%. Nyní přicházejí samosprávné svazky se svými požadavky, které činí ca 13 miliard z celkového důchodu. Připočteme-li k tomu ostatní výdaje na sociální instituce, vydání správní a jiné, o nichž jsem mluvil, dojdeme k tomu, že každý výrobek je zatížen ca 50% veřejných a občanských povinností. V tom tkví pravá příčina vyšších cen životních potřeb. Konečně, kdyby toto veřejné břemeno bylo stejnoměrně rozděleno, aby každý poplatník platil poměrně stejně, snad by se uneslo. Ale tomu tak není. Veliké části poplatníků jsou daně ukládány menší, jiní opět dovedou různými cestami a konečně i hrozbami o propouštění dělnictva se daňovým povinnostem vyhnouti, a tak největší břemeno spočívá na bedrách malých a středních podnikatelů, kteří pod tíhou upadají. Přesto, že po této stránce není s nimi žádného slitování, jsou označováni za zdražovatele, a to jen proto, že musí nejvíce na udržení státu a samosprávných svazků přispívati, že poskytují prostředky, kterých je tak často používáno různým způsobem a v různých formách opětně proti státu.

Bývá zde často mluveno jednak o daňových slevách a jednak o daňových odpisech. Slevy a odpisy budí údiv. Proč prý se slevuje a odepisuje. Nás, kdož jsme věci znalí, to nepřekvapuje, poněvadž známe příčinu, proč se odepisovati musí. Nás by naopak překvapilo, kdyby se zjistilo, o kolik bylo, zejména u živnostnictva, předepsáno více, než mělo býti předepsáno. Nastanou-li pak nějaké odpisy, kterých docílí jen zákona znalý člověk - a docílí-li jich, pak se tak stane teprve po dlouhotrvajícím vyšetřování a nespočetných dokladech, pak se neodpisují skutečné daně, nýbrž téměř napořád neoprávněný požadavek berních správ, odepisuje se to, nač nemá nikdo, ani stát, žádných nároků. U lidí, věci neznalých, takové odpisy však činí dojem blahovolného, ohleduplného a nezaslouženého postupu se strany státu oproti živnostnictvu. Ale právě tito lidé nejvíce se nad tím pozastavují a shledávají to za nesprávné.

Při projednávání tohoto rozpočtu v rozpočtovém výboru poukázal jsem na omyl ministerstva financí, kterým bylo vedeno při vydání nařízení o přísnějším vymáhání daní. Jmenované ministerstvo pozastavilo se nad tím, že vklady u peněžních ústavů znamenají přírůstek a naproti tomu berní úřady vykazují daňové nedoplatky. Z toho odvozovalo, že poplatníci na místě placení daní peníze ukládají a daně neplatí. Proto bylo vydáno nařízení, aby byly daně vymáhány přísněji. Nechci zde uváděti jednotlivé případy, kam toto nařízení vedlo, ale musím vyvrátiti omyl, že vzrůst vkladů nastal neplacením daní. Podíváme-li se jen na náš zahraniční obchod, vidíme pokles nejen ve vývozu, ale neobyčejně veliký pokles v dovozu.

Kapitál v době dobré konjunktury byl přirozeně v oběhu, bylo jej použito k obchodu a do značné míry k nákupu produktů za hranicemi. Dnes následkem stagnace obchodu zůstává nepoužíván a leží po většině v peněžních ústavech. Ale jest ještě jiná příčina, proč je vzrůst vkladů, a to ta, že na základě nejistoty a velkého risika v podnikání počínají si peněžní ústavy při povolování zápůjček velmi opatrně a nejen to, ale hledí své zápůjčky z nejistých míst dostati zpět, aby se kryly před možnými ztrátami. Tím se dá vysvětliti onen vzrůst, který vedl ministerstvo financí k velkým důsledkům.

Na vznik stávající hospodářské krise jsou různé názory a podle těchto názorů jsou zase různé navrhované cesty k jejímu řešení. Dr Winter v posl. sněmovně prohlásil, že hospodářská krise vznikla z přechodu stávajícího hospodářského řádu, který pozbyl své životnosti, do nového řádu. Myslím, že je na omylu každý, kdo vznik nynější hospodářské deprese takto posuzuje. Tuto teorii slyšíme z lavic komunistických, a měl-li by to býti takový blahobyt, jako je v Rusku, o ten jistě málo kdo stojí a lepší by nebyl. Vychvalované společné hospodářství bylo nejen za nejprimitivnějších dob národů, ale i v dobách pozdějších se v některých místech lid k němu vracel a nemělo nikdy dlouhého trvání, což je konečně pochopitelné. Neboť je dokázáno, že touha po soukromém vlastnictví je vrozená, která se nedá naprosto žádnými zákony a nařízeními odstraniti, je prostě tak silná, že není v lidské moci ji znemožniti. A ti, kdo dnes obhajují hospodářství kolektivní nebo komunální, jsou jistě ve svém nitru těmi největšími obhajovateli svého soukromého vlastnictví, jinak by se podřídili tomuto učení a všechno by rozdali. Proto živit veřejnost takovými teoriemi, je hodně nebezpečné, poněvadž nemá nikdo zaručeno, jestli by mu nový řád existenci zlepšil. Ovšem, tendence této teorie je jiná, je skryta a my ji dobře vidíme. Má úmysl, když ne úplně vymýtit, tedy hodně zeslabiti stav živnostenský. Jestli tato cesta vede k blahobytu, o tom pochybujeme a rovněž pochybujeme, že by vyřešila hospodářskou krisi. Řekl jsem, že na vznik krise jsou různé názory a my vidíme příčiny, pokud se týče krise průmyslové, v přílišném liberalismu kapitalismu, v překotné racionalisaci a chamtivosti jednotlivců. Krise vznikla z přetížení všech výrobních a obchodních vrstev, vznikla z těch velkých veřejných a obchodních povinností, kterými je náš život tak sešněrován, že se nacházíme jako v začarovaném kruhu, z něhož nevidíme východisko. Jedna cesta vede odbouráváním stávajících břemen, uvolněním povinností, a tu v prvé řadě musí začíti stát. Druhá cesta vede, aby se stát nedal ovlivňovati technikou do té míry, aby se celá státní soustava stala od ní odvislou. Je na státě, aby včas upravil tuto vlivnou složku státní síly a spojil jí se zájmem státu. Nebude-li pro tyto cesty pochopení, budou-li se státu ukládat stále nové a nové povinnosti, aby byl více a více zatěžován, pak důsledky toho ucítí celý stát. My v tomto případě nehájíme pouze stav živnostenský, nýbrž prosperitu a existenci celého státu.

Mluví se nyní téměř stále o snížení cen životních potřeb a hledá se vinník, který tomu překáží. S tím hledáním si neláme nikdo hlavu, ani veřejnost si s ním nedá mnoho práce; to je ostatně známo, že vinníkem je živnostník. Ostatně, proč by si měla veřejnost tím lámati hlavu a hledati příčinu vyšších cen, když se jí toho dostane z úředních míst?

Tak na př. v rozpočtovém výboru senátu ministr zásobování uvedl několik příkladů, jak meziobchod vydělává a kázal to na prodeji kávy a zejména na prodeji brambor. Jenže zprávy, které má ministr zásobování po ruce a které úředně uvádí ve známost, neodpovídají pravdě a jsou proto nesprávné. Je co litovati, že ministr je takovými údaji mystifikován a přiváděn do nepříjemného světla. Takové zprávy zlehčují úřad a co hlavního, nesprávně informují celou veřejnost, která se pak na takové údaje odkazuje.

Tak uvedl, že při kávě Santos je při drobném prodeji režie a zisk 19.45% a při tom na ztrátu pražením počítá pouze 12.68%. Zde je viděti, že dostal naprosto nesprávnou informaci, poněvadž každý, kdo praží kávu, řekne, že při nejmenším se ztratí 20 až 22%, pak ovšem, když odpočítá zde uvedenou ztrátu, sníží se ve skutečnosti ten zisk o 7¹/₂%, tedy na jen asi 12¹/₂% až 13%. K tomu ovšem přistupuje veškerá režie, kterou má a kterou jsem počítal, a tedy ten zisk je tak malý, že, kdyby jej měl pan ministr zásobování skutečně poctivě a spravedlivě uváděti, pak by jej neuváděl, poněvadž by bylo viděti, že obchodník vydělává poměrně velmi málo. Vytýkám ještě, že p. ministr zásobování přijde a řekne: Zisk a režie činí 19.45%. Kdyby si dali v ministerstvu - a tam mají dosti času - a jestli je u nás někdo nezaměstnaný, pak je to ministerstvo zásobování - práci, aby odpočítali ten zisk a přinesli jen čistý zisk, pak by to ovšem vypadalo poněkud jinak.

Kdyby se byl pan ministr zásobování obrátil na konsumní družstva, byl by dostal docela jinou zprávu, takovou, jakou jsem již uvedl.

Tak je to i s uvedením zisku při prodeji brambor, na nějž počítá 42%. Ovšem tak, jako u jiných produktů, tak také i při tomto počítá režii a zisk dohromady, aby zisk hodně vystoupil. Kdyby byl zisk skutečně tak veliký, myslím, že by se kde kdo chytil tohoto obchodování, poněvadž by skýtal naději na rychlé zbohatnutí.

Pan ministr uvedl doslovně podle stenografického protokolu, že brambory se nakupují za 30% prodejní ceny - tedy cena prodejní byla uvedena na 60 hal. - v místě nakládací stanice. To je 18 korun, ale nemůže se to počítati jako průměr, poněvadž leckde, kde je pole vzdálenější a dovoz tím dražší, přirozeně, že cena v nakládací stanici jest jiná. Ale i kdybychom zůstali u té ceny, která počítá na dovoz 8%, ve skutečnosti však dovoz činí ne 8 nýbrž 12%. Potravní daň počítá na 8% zisk a režii u velkoobchodníka na 15%, zisk a režii u detailisty na 42%. Předně cena nákupní i s dovozem na dráhu není 30% prodejní ceny, poněvadž sám dovoz na dráhu z místa výroby dělá značnou položku. Tak v městě východních Čech prodávali zemědělci začátkem října na trh dovezené brambory přímo z vozu za 40-45 Kč. Neříkám tím, že prodávali draho, poněvadž musejí počítat všichni s dovozem spojené výlohy. Dovozné až do sklepa obchodníkova činí nejméně 9 Kč, z místa dráhy na dráhu. Ztráta odrobení se hlíny, ztráta s vyschnutím a hnilobou činí plných 25% neboli 9 Kč, ovšem, když je až do posledního bramboru prodá. K tomu přistupuje nájem za uskladnění a celý ten řetěz daní, přirážek a poplatků, jak jsem již uvedl, dále ztráta s provázkem, takže skutečně docílený zisk je pouze nepatrný. Ostatně dokladem toho jsou konsumy, které neprodávají o nic levněji než podnikatel soukromý, ačkoli požívají jistých výhod, jichž živnostník nemá. Jděte se přesvědčiti na trh k těm prodavačkám brambor, je-li u nich nějaký blahobyt. A proti těmto chudým lidem se z míst úředních útočí.

Takovými nesprávnými údaji chce ministerstvo zásobování se uplatnit a dokázat svou důležitost, ale cesta, kterou k tomu volilo, vede jedině k poškozování živnostnictva a nemůže nikomu prospět, naopak poškodit dokonce náš stát. Na těchto základech se neudrží, i kdyby stávající firmu dalo zapsat do rejstříku pod firmou jinou. Nechci zde opakovat to, co bylo již tolikrát zdůrazněno, a poukazovat na velkopodniky a kartely, ale musím varovat před pokračováním takové politiky, poněvadž zeslabuje nejspolehlivější a nejjistější pilíř našeho státu, živnostnictvo.

Abych odůvodnil toto tvrzení, poukazuji na poplatnost kolektivních podniků. Tak podle statistiky z r. 1927 bylo 800 konsumních družstev. Členů měla tato konsumní družstva 772.824. To jsou povětšině členové, kteří zastupují rodiny, a můžeme směle toto číslo zečtyřnásobit, takže můžeme říci, že se svým nákupem se obracelo na konsumní družstva přes 5 miliony obyvatel našeho státu, tedy téměř jedna čtvrtina. Tržba jmenovaných družstev činila v tomto roce 1.838,164.242 Kč. Připadalo na jednu rodinu průměrně 2.378 Kč. A z této ohromné tržby bylo na daních a poplatcích zaplaceno 13,081.000 Kč. Kdyby podle této výše zaplacených daní platily ty zbývající ³/₄, dostala by státní pokladna celkem asi 52-56 mil. Kč daní a poplatků. Mohl by stát existovati při takových příjmech? Proto je potřebí uvědomiti si, co znamená soukromý podnikatel pro stát. Mohlo by se namítnouti, že velcí podnikatelé padají v daňových povinnostech nejvíce na váhu. Cožpak nemáme dosti případů, jak se se státem dovedou vyrovnávati a jak se dovedou daním vyhnouti? Zůstává zde střední a malý podnikatel, který nese ta největší břemena státu a všech samosprávných svazků. Proto je potřebí opatrnosti, aby stát nebyl zbaven pramenů svých příjmů.

Jsme odpůrci každého nepřiměřeného zisku a za takové lidi se nestavíme. Jsou-li zde, ukažte na ně veřejnosti, ale neodsuzujte paušálně, aby nevinní, těžce životem se probíjející lidé, netrpěli zbytečně a nebyli odsuzováni nespravedlivě. Má-li býti snížena cenová hladina ještě více, pak je potřebí odbourati břemena, snížiti je. Pak se však nesmějí státu ukládati nová a nová břemena a zatěžovati jej. Jestliže však někde bují skutečná drahota, pak je to stát. Stát se v prvé řadě neřídí zlevňovací akcí, kterou jeho ministři od výrobců a obchodu žádají. Na př. známka na dopisy stála před válkou 10 hal., dnes stojí 1 Kč, je tedy zdražena desetkráte. Známka na dopisnici stála 5 hal., dnes stojí 60 hal., je tedy zdražena 12kráte. A tak můžete jíti od jedné věci ke druhé a uvidíte, že stát je nejdražší. Zde by byla půda pro ministerstvo zásobování, aby donutilo stát k takovým slevám, aby odpovídaly poměru znehodnocené naší valuty, a pak by mohlo žádati slevu všude.

K porovnání dnešní cenové hladiny, a možno říci cenového chaosu, mohu uvésti, že před válkou rovnala se cena 1 až 1¹/₂ housky ceně jednoho vajíčka, dnes je potřebí 3-4 housek, 1 kg másla rovnala se ceně 40 housek, dnes je potřebí 60 housek, 1 q uhlí rovnal se ceně 55 housek, dnes je potřebí 120-130 housek, z čehož je viděti, že posudek výroby a ceny výrobků nejsou často domyšleny a že máme také krisi cenovou.

Hospodářská krise dala se očekávati a také předešlá občanská koalice činila proti ní opatření. Zavedení zemědělských cel nebylo nic jiného, než předcházení krise a bohužel, tehdejší oposice nechtěla chápati, proč se tak činí a využívala tohoto nutného opatření proti nám. Nebudu vzpomínati těch scén, ale byl jsem nyní překvapen doznáním kol. Pánka v rozpočtovém výboru, který otevřeně přiznal, že se tehdy stala z oposičních stran chyba. Mne toto doznání těší, ale nezapomínejme, že byla na těchto clech založena volební agitace, pomocí níž měla býti poražena občanská většina. Jak se to srovnává s hospodářskou politikou, když jen k vůli zájmům strany obětují se zájmy státu, jest ovšem jiná otázka.

Jak jsem již uvedl, jsou na řešení hospodářské krise různé názory. My vycházíme s toho hlediska, má-li býti tato krise účinně řešena, že je potřebí také účinných opatření. Nestačí nějaké prostředečky, pouhé provisorium, nýbrž je nutno vypracovati široký a dobře promyšlený plán. Nesmí se v tom hledati, jak to obyčejně bývá, popularita stran, naopak je potřebí nepopulárním opatřením čeliti jednak případnému zhoršení poměrů a pracovati k zlepšení. Je známo, že každé opatření někoho se dotkne, ale zde nesmí jíti o zájem určité části lidu, nýbrž o celek. V prvé řadě je potřebí získávati dobré obchodní smlouvy, hledati, pokud možno odbytiště za hranicemi. Naše zastupitelské úřady v zahraničí musí v prvé řadě věnovati se otázce obchodní a vyhledávati nám obchodní spojení s cizinou. Nestačí, aby byly vyčerpávány otázkami administrativními, nýbrž naopak obchodními. Dále je potřebí posíliti střední stav omezením rozpínavosti velkokapitálu. Nestačí říkati, že střední a malý podnikatel musí se přizpůsobovati poměrům a době. Každý nemůže býti Baťou, nýbrž je potřebí mu podati ruku, zejména poskytnutím levného úvěru a poskytováním státních dodávek. Měla-li již bývalá rakouská vláda takové porozumění pro živnostnictvo, tím více dá se očekávati od vlády demokratické republiky. Nežádáme darů, žádáme buď nezúročitelnou nebo nízko zúročitelnou zápůjčku. Oběti, které živnostenský stav státu přináší, toho jistě zasluhují.

Dále je nutno snížiti všechna dosavadní břemena na míru nejmenší, aby jejich výše odpovídala platební schopnosti poplatníků. K tomu je potřebí zjednodušení státní administrativy a tím snížení rozpočtu. Dále je potřebí, aby na základě vypracovaného plánu byla opatřena lidu práce, čímž bude získána větší schopnost koupě u domácího producenta, který je pro náš trh nejjistější a nejspolehlivější.

Ať se zanechá hledání nového řádu a tím dělání rozbrojů a nepřátelství v lidu a ať se hospodaří podle dosažitelných příjmů, a jen do té výše nechť se vydává. Je nutné omeziti dělání výdajových zákonů, aniž bychom měli zaručeno, že ukládaná jimi břemena mohou býti trvale hrazena. Jen úsporným a šetrným hospodařením a prací můžeme dojíti ke zlepšení poměrů. To ovšem neznamená nějaké zbytečné omezování, nýbrž rozumné vydávání.

Taková je směrnice naší politiky. Naše strana je stranou státotvornou. Stav živnostenský je vůbec založen státotvorně. Stojí za každých okolností na této půdě a proto uznává, že stát musí míti prostředky ke své existenci. Ale právě proto, že chce, aby jeho existence byla zaručena, musí žádati, aby se hospodařilo dobře, tak aby mohl míti náš živnostník k vedoucím tohoto státu důvěru. (Výborně!)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Feierfeil.

Sen. dr Feierfeil (německy): Slavný senáte! Jak již náš řečník ve všeobecné rozpravě zdůraznil, budeme hlasovati proti státnímu rozpočtu, jak to také učinili naši kolegové v poslanecké sněmovně. Chceme tím obzvláště říci, že k nynější vládě nemáme důvěry, že by splnila byť jen jediný z našich oprávněných a nezadatelných požadavků, ačkoli ve vládě zasedají 2 němečtí ministři. Chápeme ovšem, když včera sociálně-demokratický řečník řekl, že jim připadá za těžko hlasovati pro rozpočet, chápeme úplné situaci, ve které se nalézá tato strana. Ale nemůžeme akceptovati to, co sociálně-demokratický řečník řekl jaksi na vysvětlení okolnosti, že se projevují známky toho, jako by se konečně naše situace měnila. Nikoli, známky, které zde v této příčině byly, byly důkladně vymazány právě od té doby, kdy nynější vláda jest u vesla.

I kdybychom chtěli pustiti se zřetele hospodářskou katastrofu, ve které jsme se v tomto roce octli, pak nelze zajisté dnes nepřihlédnouti k tomu, že jednání o obchodní smlouvu s Maďarskem, jehož šťastný výsledek je pro nás životní nutností, patrně se rozbíjí, čemuž se ostatně při politice, kterou Československá republika oproti Maďarsku od trvání tohoto státu prováděla, nesmíme diviti. Byl to řetěz - a to nutno podškrtnouti - neustálých nejhrubších nevlídností vůči Maďarsku. Zřízení Malé Dohody nemělo konečně jiného účelu, nežli držeti Maďarsko na uzdě. Vzpomínám dále na to, jakou úlohu hrál stát v aféře falšování franků, a na to, jak se ministr věcí zahraničních zachoval v této aféře, dále na to, jak se Československá republika zachovala v otázce Habsburků, ve věci, která se týče jen Maďarska, stejně jako se československé věci nikterak nedotýkají Maďarska. Ale, jak řečeno, pod dojmem dnešních novinářských zpráv jsme nuceni tyto věci konstatovati. Je pochopitelné, že tu nedochází k uspokojivému řešení, a že hlavní vinu na tom má československá politika vůči Maďarsku.