K čelení těchto neblahých výsledků bude potřebí, aby výroba světová přestala vyráběti anarchisticky, aby byla mezinárodně metodicky řízena a kontrolována, aby důsledky racionalisace se neděly jen ku prospěchu a k profitu kapitalistických výrobců, nýbrž také ku prospěchu zaměstnaných a veškerého obyvatelstva. Otázka nezaměstnanosti není jen otázkou dělnickou, dotýká se hluboce zájmů všech vrstev obyvatelstva každého národa a státu. Trpí-li pracující lid hromadnou nezaměstnaností, stává se neschopným nakupovati životní potřeby, následkem čehož jsou postiženy všecky ostatní vrstvy výrobní, průmyslové, řemeslné, zemědělské, živnostenské a obchodní. Nynější stav nasvědčuje, že soukromokapitalistický výrobní systém se vyžil, blíží se nezadržitelnému úpadku a přichází doba nových forem a nových organisací výrobních za spolupráce všech činitelů, vhodných k vybudování mezinárodních organisací, k zavedení nových metod podnikání, výdělečnosti a rozdílení plodů výroby, zajišťující právo na chleba a blahobyt všech.

Z vlastních prostředků byla nastoupena u nás cesta ke zmírnění účinků nezaměstnanosti a k oživení výroby. Ve státním rozpočtu a chystanými předlohami je pamatováno téměř 2 miliardami na produktivní podniky ke zmírnění tísně pracujících vrstev. Je pamatováno na účinnější výstavbu silnic, vodních cest, meliorací, zemědělské půdy a jiných podniků.

K okamžitému uvolnění ministerstvo sociální péče zavedlo příplatky ke mzdě pro nouzové práce v oboru samosprávy. Při tom je potřebí varovati, aby nouzových prací nemohlo býti zneužito ke snižování mezd. Za tříměsíční působnosti tohoto opatření bylo vyplaceno přes 12 mil. Kč jako příplatky k nouzovým pracím. Hospodářští ministři projednávají otázky podpory vývozními úvěry. Totéž ministerstvo zahájilo pomocnou akci vyživovací, pro niž je pohotovost přes 10 mil. Kč. Ve sněmovně poslanecké podaná předloha povoluje 150 mil. Kč ke zmírnění agrární, průmyslové a výdělečné krise.

Poznamenávám, že podrobnosti o této předloze budou senátu již v nejbližších dnech sděleny. Současně byla zahájena vládou a ministerstvem zásobování zlevňovací akce životních i výrobních potřeb. V drobném prodeji byl docílen mnohý, nikoli však ještě všeobecný úspěch. Působí se také účinně, aby prvotní hmoty, potřebné k výrobě, jako jsou železo, ocel, kovy, uhlí, cement a jiné potřeby, byly zlevněny k umožnění podnikavosti, výroby a práce. K úlevě hospodářských a pracovních poměrů připravují se nová zákonitá opatření, novelisace §u 82 živn. řádu, vydání zákona o zprostředkování práce, vybudování živnostenské inspekce a jiná opatření. Strany socialistické neopomenou naléhati, aby v tomto ohledu se strany státu a veřejných činitelů bylo učiněno všechno k okamžité úlevě a k vybudování nových lepších podmínek hospodářských, výrobních a sociálních.

Dovolím si několika slovy poukázati na otázku demokracie a diktatury. Rostoucí význam novodobého státu vzbudil zvýšený zájem o vliv na státní moc a na stát. Mluví a debatuje se o tom u nás i za hranicemi, jaký má býti stát, zda demokratický, opírající se o vůli, vyšlou ze svobodných voleb na základě všeobecného rovného práva hlasovacího, anebo byly-li by zájmy občanstva a státu lépe opatřeny diktaturou, vládou, jak se praví, silné ruky. I u nás se projevily hlasy, projevující nesouhlas s demokratickými zařízeními a volající po diktatuře. Většinou to byli a jsou to ještě nyní lidé, o jejichž náležitostech, zdatnostech a mravním založení nebylo a není ničeho známo; rozpřahovali se proti demokracii a svobodě a nepokrytě žádali, aby jim byla vydána moc ve státě, nebo že se jí zmocní násilím, pučem, aby mohli vládnouti a rozhodovati oni. Na místo prostředků a zbraní demokracie a demokratických zařízení žádali ustavení diktatury po vzoru v jiných státech. Obtíže vzniklé světovou válkou a sbíráním sil, budováním nových poměrů a nových cest, byly vykládány za nedostatky a pochybení demokracie, jež měly býti odstraněny diktaturou. Dnes po několika letech fašistických vlád za hranicemi, je možno se poučiti o tom, je-li pravda, že zrušením svobody a demokratických řádů a použitím metod násilí umožní se cesty k lepším poměrům, zejména hospodářským a hmotným. Poukáži na některé plody fašismu.

V Italii, kde vláda silné ruky se uplatňuje po deset let, není patrné, že by tam nastoupená cesta byla schůdnější a vykazovala blahodárnější účinky na veřejný, společenský, kulturní a zejména hospodářský život; také nevykazuje, že by tam bylo méně veřejné a soukromé korupce než kdekoli jinde. V tomto státě, ve kterém byla svoboda občanstva a demokracie zrušena, kde vládne silná pěst a bezohledná vůle jednotlivce, není lépe, nýbrž je mnohem hůře nežli v demokraciích. Státní hospodářství zápasí tam s velikými schodky. Průmysl, práce a výdělečnost byly značně ohroženy. K záchraně státního a veřejného hospodářství a k hrazení schodků pomáhaly doposud zahraniční půjčky. Nedávno bylo učiněno v Itálii nové násilné opatření: bylo nadiktováno snížení příjmu a platů zaměstnancům a zřízencům o 8 až 10% dosavadních příjmů, úředníkům o 30 až 55%. Mnozí z našich byrokratů propadali také fašistickým záchvatům, snili o násilné diktatuře směrem dolů. Ejhle, jak pěst silné diktatury měří zřízencům, zaměstnancům a státním úředníkům! Podobně je v Maďarsku, neboť maďarské státní hospodářství žije ze zahraničních výpůjček a úroky a úmor hradí tam novými výpůjčkami, což znamená, že také tam, v zemi násilného protidemokratického režimu, spěje státní správa a soukromé hospodářství, ovlivňované silnou rukou, k rozvratu a neblahému konci. Také v tomto státě bylo ohlášeno snížení platů zaměstnancům, zřízencům a státním úředníkům.

Při této příležitosti považuji za svou povinnost poukázati na prostředky a zbraně, jimiž se nynější vládní režim v Maďarsku snaží prodloužiti svou vládu, a udržeti v bezmocnosti pracující lid. pokrokové a osvícené občanstvo.

Vážený senáte, pánové a dámy! Je vám známo z časopisů, co se stalo v posledních dnech. V Budapešti se konají již příští neděli volby do městského zastupitelstva. Vláda Bethlenova se tu obává své porážky a vítězství maďarské sociální demokracie. Stalo se něco neuvěřitelného, aby tomu bylo zabráněno. V Budapešti vychází velký žurnál "Magyarság". Je to orgán maďarských legitimistů, kteří jsou ve spojení se Zitou Habsburskou a usilují, aby její syn Otto nastoupil na maďarský trůn. Tento habsburský list je v nejužším spojení s vládou Bethlenovou a podnikl nyní bezpříkladný útok na maďarskou soc. demokracii. Nemluvili bychom o věci, kdyby se tento boj odehrával na půdě státu maďarského. Tomu však tak není.

Do této věci byly vtaženy také osobnosti naší republiky, v prvé řadě předseda našeho senátu dr Soukup, ministr školství dr Dérer, a vedle těchto dva členové našeho senátu, sen dr Farkas i já. Maďarský žurnál uveřejnil dopisy našeho předsedy senátu, podle něhož týž oznámil vůdci maďarské soc. demokracie Garamimu v Budapešti, že mu po kurýrovi z pokladny své strany posílá částku 10.000 Kč a současně ho vyzývá k důvěrné schůzi ve Vídni ve věci nastoupení Otty Habsburského na maďarský trůn. Dále uveřejnil tentýž list maďarský podrobné zprávy o tom, že prý se v Bratislavě konala nějaká důvěrná konference sociální demokracie československé, maďarské a rakouské, a to za účasti aktivního ministra československého dr Dérera, jakož i dvou československých senátorů Habrmana a dr Farkase z Košic. Účelem této konference prý byla společná dohoda o postupu proti Maďarsku.

Všechny tyto zprávy vyvolaly u nás úžas. Jakmile jsme tyto dokumenty viděli, poznali jsme okamžitě, že jde o falsifikáty. S této tribuny prohlašuji pod sankcí své cti, jakožto člen Národního shromáždění československého, jménem vlastním, i jménem ostatních kolegů, předsedy senátu dr Soukupa, ministra školství dr Dérera a senátora dr Farkase, že všechny dopisy a dokumenty, uveřejněné v "Magyarságu" v Budapešti, jsou od počátku až do konce padělky, že tu byly padělány i naše podpisy, že předseda našeho senátu dr Soukup žádných peněz do Maďarska neposlal a že také v Bratislavě se nekonala vůbec žádná shora uvedená konference, jíž bychom se byli podle "Magyarságu" zúčastnili. To prohlašuji zde a to prokážeme pod sankcí přísahy také před soudem.

My se však nespokojíme jen s tímto prohlášením v našem parlamentě. Nám záleží na tom, aby byla celá věc projednána před příslušným forem soudním. Původně jsme chtěli žalovati v Budapešti. Nemáme však v maďarskou justici žádné důvěry. Pamatujeme se na pověstný proces proti falšovatelům francouzských a československých bankovek v Budapešti. To byl evropský skandál. Byla to maďarská justice, která podnikala vše, aby stopy zločinu zahladila, a jenom pod tlakem veřejného mínění evropského byli padělatelé s princem Windischgrätzem a policejním presidentem budapešťským v čele pro forma odsouzeni. Dnes však jsou již dávno všichni tito zločinci zase na svobodě, a největší padělatelský ničema mezi nimi, princ Windischgrätz, je již zase dokonce v parlamentě, a je tu podporou vlády Bethlenovy. Před tuto pověstnou justici maďarskou my tedy nepůjdeme. Bylo by to také pod naší důstojností. Tato maďarská justice jest jenom děvkou fašistické vlády maďarské. Tato justice by žádné pravdy nezjistila a my bychom se před ní žádné spravedlnosti a ochrany své cti nedovolali. Zjistíme si věci cestou jinou.

V Praze vychází denní žurnál maďarský "Pragai Magyar Hirlap". Má své kanceláře v budově "Prager Tagblattu" v Panské ulici. Tento maďarský žurnál pražský je v nejužším spojení s habsburským žurnálem "Magyarság" v Budapešti. Z toho důvodu také otiskl všechny falsifikáty, jak byly uveřejněny v Budapešti. My jsme proto podali na tento pražský maďarský žurnál trestní oznámení pro přečiny proti bezpečnosti cti. Tato věc není však jenom věcí naší osobní, nebo věcí naší strany, nýbrž je také současně věcí celé naší republiky. Předseda senátu, aktivní ministr republiky a dva členové senátu byli obviněni, že soustavně podpláceli oposiční stranu maďarskou a zúčastnili se akcí, jež vláda Bethlenova prohlašuje za zločiny velezrady proti maďarskému státu a chce proto všechny osoby v Maďarsku, jež byly v této souvislosti jmenovány, dáti zatknouti a pohnati před soud jako obviněné z trestných činů, na něž je stanoven i trest smrti. Všechny domnělé důkazy proti nim jsou však padělány.

Rozhodli jsme se proto podati na "Pragai Magyar Hirlap" ještě další trestní oznámení, a to pro rozšiřování nepravdivých zpráv podle §u 18 zákona na ochranu republiky. Poskytli jsme tedy maďarskému žurnálu pražskému všechny možnosti, aby mohl provésti důkazy pravdy o všem tom, co napsal a co vedle něho otiskl také "Magyarság" v Budapešti. Maďarský žurnál habsburský v Praze bude tedy dokazovati a my prohlašujeme, že tuto věc dovedeme až o konce. My se pravdy dopátráme a pak se také podíváme na všelijaká zvrhlá individua maďarská, která u nás žijí z neznámých prostředků a která se potloukají po Praze, po Bratislavě a celém Slovensku a žijí jenom ze špionáže proti našemu státu.

Naše československá justice dává také všechny záruky, že věci tyto budou vyšetřeny s největším urychlením a nejkrajnější objektivitou. Budou vydány rozsudky a my se přičiníme, aby tyto rozsudky byly publikovány ve všech vážných žurnálech evropských.

Při této příležitosti zdůrazňuji: My nemáme žádné animosity a žádného nepřátelství vůči maďarskému státu a maďarskému lidu. My si maďarského lidu hluboce vážíme. Přejeme mu z upřímného srdce vše dobré i novou šťastnou budoucnost. Chceme žíti s ním v míru,přátelství a shodě. Hluboce želíme toho, že tento dobrý a ušlechtilý maďarský lid nemá dodnes vlády, jaké by zasluhoval. Byla to maďarská šlechta, jež vyvolala celou katastrofu maďarského národa, a je to tatáž maďarská šlechta, jež dnes ještě maďarský lid zotročuje a udržuje v poddanství, jež v celé kulturní střední a západní Evropě vyvolává úžas, odpor a hněv. Maďarsko jest jedinou zemí, v níž se po válce nic nezměnilo. V Maďarsku není dodnes žádné občanské rovnoprávnosti, není tam skutečně žádného všeobecného rovného a tajného práva hlasovacího. Volební právo se tu vykonává veřejně zdvižením ruky, aby magnáti maďarští mohli svými pacholky komandovat dělnictvo jako nějaké negry ve střední Africe. V Maďarsku není žádného skutečného svobodného ochranného zákonodárství dělnického. Maďarský dělník je otrokem všech otroků. V Maďarsku nebylo žádné skutečné reformy pozemkové. Předseda maďarské vlády Bethlen nezastupoval v Haagu zájmy maďarského národa, nýbrž jenom maďarské šlechty, která chce provésti tu neslýchanou věc, aby maďarský lid jí svými daněmi, svými mozoly a svou krví zaplatil všechny velkostatky a zámky, které jí byly právem zabrány v Československu, Jugoslavii a Rumunsku. Maďarská šlechta chce znovu dosadit Habsburky na maďarský trůn. Maďarský lid proti tomu protestuje. Byl to již Kossuth Lajoš, jenž sesadil Habsburky, kteří byli po válce znovu dethronisováni verdiktem celého civilisovaného světa. Krev milionů lpí na tomto prokletém rodu habsburském. Maďarský lid nechce nikoho z degenerovaného plemene habsburského. Maďarský lid je upřímně pro demokratickou republiku maďarskou. Nemáme a nechceme žádných konfliktů s tímto republikánským lidem maďarským. Jsme však proti Habsburkům jako věčnému nepříteli demokracie a míru. Habsburkové byli sesazeni mírovými smlouvami a my jich v Budapešti nesneseme. Nikdy a nikdy! A kdyby se mělo státi, že by fašistická vláda Bethlenova, nebo kterákoli jiná šlechtická vláda maďarská učinila jakýkoli pokus o obnovu habsburského panství v Budapešti, pak prohlašujeme, že se pozvedneme všichni bez rozdílu, staří a mladí, a nebude-li vyhnutí, chopíme se i zbraní, abychom jednou pro vždycky zadupali zlověstnou krvavou hydru a usekali ruce věčných intrik proklatého rodu, který jsme vypráskali ze svých vlastních zemí, a který může býti jen vděčen za to, že ze světové katastrofy vyvázl se zdravými hlavami. Jsme přesvědčeni, že všechen poctivý lid maďarský bude v případném okamžiku s námi. (Potlesk. - Sen. Mikulíček: Kdyby se Habsburkové vrátili, tak by zrušili zákon na ochranu republiky a jak by to pak vypadalo? Oni zákon na ochranu republiky nepotřebovali po celá století!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Prosím o klid!

Sen. Habrman (pokračuje): Nepovažuji za nutné k řečenému ještě zvláště prohlásiti osobně, že nejsem monarchista a že si nepřeji návratu Habsburků. (Spor sen. Mikulíčka a senátorů strany soc.-demokratické.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Habrman (pokračuje) Soudruzi, nechte pana Mikulíčka!

Nicméně chci uděliti paní Zitě Habsburské, jejímu nejstaršímu synku a ostatním jejím dětem dobře míněnou radu. Pokud zůstane paní Zita v ústraní a v mezích působnosti soukromé paní a matky svých dětí, přeji jí tak jako všem ostatním ženám a matkám všechno dobré. Upozorňuji ji však, kdyby Habsburkům napadlo vtírati se k Československu, nechť vezme na vědomí, že bychom jim ukázali cestu z našich území. Jako rolník a hospodář vytrhává býlí na svých polích a pálí je, jako člověk bez rozmýšlení ubíjí zmiji a divokou zvěř, postavili bychom se všemi zbraněmi proti pokusům Habsburků o moc u nás. (Potlesk.)

Nyní, vážené dámy a pánové, ačkoli nebývá mým zvykem plésti se do poměrů v cizích zemích, považuji za svou povinnost promluviti zde o poměrech v Polsku. Tuto povinnost cítím jako soc. demokrat, jako přítel polského lidu a svobodné republiky Polské. (Sen. Mikulíček: A jako starý přítel Pilsudského z jedné internacionaly!) Jest věcí každého národa říditi své osudy - my jsme měli ještě mnoho jiných přátel kdysi, než byl Pilsudski, kteří dnes dělají ostudu socialismu a také sobě. (Hluk. - Výkřiky.) Soudruzi, já vás prosím o klid. Bude-li potřebí, já panu Mikulíčkovi odpovím sám. Je věcí každého národa říditi své osudy a řešiti své problémy. Je-li však kdekoli na světě národ bičován a mučen, je-li přibíjen na kříž a hnán na Kalvárii, je-li věc svobody a práva lidu ohrožena, jako je tomu v tu dobu v Polsku, je povinností všech mužně cítících lidí odsouditi násilí a zločin. Jeť násilí páchané na jednom národu nebezpečným svodem k páchání násilí vůči národům ostatním. O posledních volbách v Polsku také naše některé, ovšem nesocialistické, listy psaly o "vítězství vládních stran". Žádného vítězství volebního není, znemožnilo se lidu svobodné vykonávání voleb. Čeho jsme byli svědky v uvedených volbách, nebylo vítězstvím. To bylo násilí, páchané na lidu v Polsku. A zůstane hanbou všech, kteří se tohoto násilí dopustili. Příslušníci oposičních stran dělnických, občanských a selských byli v pravém slova smyslu pochytáni a uvězněni v Brestu Litevském, aby jim bylo znemožněno podíleti se na volbách. Zde bylo s nimi zacházeno hůře, nežli s nejsprostšími zločinci. Nebylo jim popřáno použíti vlastních oděvů. Byli vězněni v nečistých kobkách a v pravém slova smyslu mučeni hladem. Jedině proto, že měli své názory hospodářské, politické a kulturní, a že v jejich smyslu byli by působili ve volbách. Brest Litevský nabyl tak pověsti, jaké kdysi požívala pařížská Bastila a v dobách rakouského absolutismu pověstný Spielberg. Uchvatitelé moci zachovali se vůči vlastnímu svému lidu, který nesčetněkráte proléval krev a dával životy a statky za znovuzřízení polské samostatnosti a neodvislosti hůře než Prusko v Poznaňsku, Rakousko v Haliči, ba i samo ruské carstvo v Kongresovce. Polský lid byl šeredně oklamán, připraven o svobodu a práva, jež v žádném uspořádaném státě nesmí býti dotčena, mají zůstati nejsvětějším právem občanstva. Zdravím s tohoto místa naše polské soudruhy a všechen polský lid násilím olupovaný o občanská práva a přeji si, aby spáchaná násilí byla odčiněna a v bratrské Polsce opětně svoboda a demokracie byly ustaveny. (Výborně! - Potlesk.)

Mnoho dobrých a jistě velice ušlechtilých lidí zabývá se u nás v poslední době otázkou trestu smrti. Prakticky to znamená požadavek změny trestního zákona. Souhlasím. Naše strana má tento požadavek ve svém programu a je samozřejmý. Na prvním mezinárodním sjezdu II. socialistické internacionály 1889 v Paříži, po němž byla založena světová sociální demokracie, prohlášeny byly násilné prostředky a zbraně za nepouživatelné v denních zápasech pracujícího lidu za cíle socialismu. Leč ani v socialistické politice žádná zásada, žádný čin a žádné prohlášení není bezpodmínečné. Před 3 léty, tuším, na bruselském sjezdu sociálně-demokratických stran, byla přijata resoluce navržená britskými soudruhy, ve které se uložilo za povinnost všem socialistickým stranám ve světě pro případ, že by vláda jejich státu vypověděla válku nebo vtrhla násilně na cizí území bez předchozího předložení sporu mezinárodnímu smírčímu soudu, aby socialisté v zemi vystoupili proti své vládě násilím a revolučními prostředky. (Sen. Mikulíček: To bylo také v Basileji ujednáno a viděli jsme, že se pak socialisté rvali mezi sebou!) Tam byl také Lenin a Trocký. (Sen. Mikulíček: Lenin se nerval, to jistě ne!)

V našem novém programu máme ustanovení, které praví: "Kdyby mělo dojíti k tomu, že by nás chtěli zbaviti svobody a demokracie, pak se proti těmto pokusům postavíme revolučně se zbraněmi v rukou." To tedy, přátelé, znamená, třebaže jsme pro boje prostředky demokratickými, třebaže jsme se odříkali v denním postupu používání násilí, že v daném okamžiku, kdyby nám šlo o krk, postavili bychom se na odpor se zbraněmi v rukou.

Ve včerejší debatě proslovil můj starý dobrý přítel, jehož si velice vážím a mám jej osobně velice rád, soudr. sen. Niessner, se zvláštním důrazem, že on a jeho přátelé s katem do koalice nešli. Také my, českoslovenští sociální demokraté, nepůjdeme do společenství s katem. Uvedený výrok o koalici s katem měl snad vyjádřiti nespokojenost, že v Československu nebyla z trestního zákona vyškrtnuta ustanovení o trestu smrti.

Chci k tomu . . . (Sen. Mikulíček: A MacDonald tu zásadu provádí snad už v Indii v praxi?) Ale MacDonald je v tomto ohledu špatným žákem Stalinovým. (Hádka mezi senátory strany komunistické a senátory strany soc.-demokratické. - Předseda zvoní.)

Chci jen připomenouti, že býlí trestu smrti nevyrostlo na záhonech české vzdělanosti, (Hluk a výkřiky. - Předseda zvoní.) kultury Husa, Chelčického, Komenského a Masaryka. Zdědili jsme je z habsburského klerikálního Rakouska s mnohými jinými nešvary a nekulturnostmi. (Slovní potyčka mezi sen. Mikulíčkem a německými soc. demokraty.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Habrman (pokračuje): My, českoslovenští sociální demokraté, budeme pravděpodobně v daném okamžiku hlasovat pro odříznutí této koule s našich nohou a domnívám se, že mnoho příslušníků českých nesocialistických stran nynější koalice nás v této chvíli neopustí. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Předseda (zvoní): Prosím konečně o klid!

Sen. Habrman (pokračuje): Soudruzi, prosím, nedělejte panu Mikulíčkovi takovou čest, abyste mu dávali látku k disposici.

Vyslovením se pro anebo proti trestu smrti nevyčerpává se však problém, jejž řešiti je povinností soc. demokratů a všech osvícených lidí. Tímto problémem je zločinnost. Je to hrozná rána na těle lidskosti. Horší, nežli která jiná. Více nežli 95% obětí, vyplňujících vězení trestnic světa propadlo osudu následkem tvrdých hospodářských a sociálních poměrů. Bída, hlad a nemožnost uchytiti se v počestném zaměstnání přivedla je na scestí hříchu, poklesku a zločinnosti. Jako při řešení jiných problémů, i zde je potřebí jíti na kořeny zla. Tyto nalézají bohatou živinu v hospodářských a sociálních nesrovnalostech soukromo-kapitalistické lidské společnosti, nedostatečné anebo žádné výchovy, nedostatku vzdělanosti a osvícenosti. V tomto ohledu je potřebí nasaditi páky odbouráváním půdy, poskytující bohatou živinu zločinnosti.

Přiznávám, že v jednotlivých případech nezdá se mi toto pravidlo prostým výjimek. Je úkolem vědy a odborníků poučiti nás, z čeho vyrostli a vyrůstají zločinečtí vrahové, jako byl Lecián, jako je Wolovik a cynický vrah dívky Grujbárové Lukšík a j. Při této příležitosti chci se jen ještě otevřeně přiznati, že především sympatisuji a cítím s oběťmi násilníků a cynických vrahů, na něž, jak se zdá, veřejnost i mnozí ušlechtilí lidé u nás zapomínají.

V pražských a berlínských ulicích došlo k pouličním projevům, vyvolaným filmy. Nebudu se zabývati událostmi berlínskými. Jsou v podstatě jiné povahy a sledují jiné cíle nežli v Praze. V Berlíně tažení hackenkreuzlerů proti Remarquovu filmu "Na západní frontě klid" bylo vyvoláno k docílení znemožnění šíření odporu proti válčení. Uvedený film předvádí hrůzy války. Jeho účelem je znechutiti válčení a buditi pochopení pro mír a lidskost. Toho nemohou hackenkreuzleři potřebovati. Jsou živeni Vilémovským duchem a propagují novou válku. Věříme a přejeme si, aby soudnost německého lidu zvítězila a zločinné válečné choutky řádícího nacionalistického šovinismu byly z kořene vytrhány. V Praze filmové nepokoje měly jiný původ. Bylo uváděno, že projevy má se zameziti působení vlivu cizojazyčných filmů, zejména německých, na náš lid.

Je nebezpečí ovlivňování našeho lidu cizojazyčnými filmy? Ano, jest. Film stává se stále účinnějším činitelem v životě národů a lidí. Němý a zejména zvukový mluvící film. Účinnějším, nežli byly doposud divadlo, kniha, časopis. Mluví k masám, působivě, jímá mysle, duše a srdce statisíců a milionů lidí denně. Lze této působivosti cizích filmů čeliti? Ano. Nikoli však pouličními projevy a vytloukáním oken. Napsal jsem o tom článek do "Nové doby" a "Práva Lidu" již v srpnu, tedy před pražskými projevy. Účinným prostředkem proti působivosti cizích filmů na náš lid může býti jen vlastní prvotřídní výroba filmů, zejména mluvících. Jelikož prostředky soukromých podnikatelů u nás nevystačují, je potřebí pomoci ze zdrojů veřejných. Český film může počítati s radiem nejvýše deseti až dvanácti miliony příslušníků své jazykové oblasti. Německá výroba filmová počítá se 70, francouzská se 60 a anglická se 200, ruská se 150 miliony. Bez náležité pomoci a prostředků veřejných nebudeme míti žádoucí filmové výroby, schopné soutěže s filmy cizími. Musíme ji však míti. Naše kultura zasluhuje k posílení svého ducha, svých tradic a naší vzdělanosti vlastních filmů, jimiž by se mluvilo v řeči lidu, mluvilo a zpívalo, předváděly se děje a události v duchu našeho umění a života, abychom rostli ze sebe a vychovávali příští pokolení v duchu naší vzdělanosti. Nemáme však ještě zdatných odborníků. I zde je potřebí pomoci. Máme vysokou školu hudební, Uměleckou akademii a jiné školy vysoké. Četná divadla s vynikajícími herci a herečkami, zpěvačkami a zpěváky. Jsme národem kumštýřů, herců a hudebníků. Potřebujeme zříditi u nás při vysoké škole hudební odbor pro všecky obory kinematografie a poskytnouti všecky prostředky a možnosti k vybudování vlastní výroby filmové. Tak se ubráníme vlivu ciziny, pokud je to žádoucím, a poskytneme našemu lidu požitek českých filmů. Česká mluva a český zpěv budou slyšeny denně v nesčetných biech k radosti a užitku milionů, když budou naše filmy soutěže schopny.

Pouliční výtržnosti proti německým filmům v Praze neprospěly, jen uškodily. Ztížily uplatnění našim umělcům v Německu a poškodily je hmotně. Německé filmy předvádějí se v Praze a v Československu dále. A bude tak i v budoucnosti. Není příčin, pro které by dobře mluvící cizojazyčné filmy neměly býti u nás předváděny.

Jsme samostatným suverénním státem. Jsme s cizinou spjati tisícerými pouty. Jsme státem vývozním. Velká část našeho obyvatelstva žije z výnosu naší vyvezené práce. Chceme a musíme vyvážeti naše výrobky do ciziny a nemůžeme se uzavírati dovozu z ciziny k nám. Ani výrobků filmových. Máme censurní filmový úřad, bez jehož souhlasu u nás nic se na plátno nedostane. Členové naší filmové censury jsou schopni posouditi, co se u nás předvésti dá a co nikoli. A konečně máme nadbytek možností i v tomto ohledu projeviti názory a žádati nápravu, myslíme-li, že není všecko v pořádku.

A nyní několik slov o politice pouliční. Byly u nás doby, kdy nebylo možno zříci se pouličních projevů. V ohledu národním a politickém jsme byli přehlíženi. Nebylo nás dbáno. Svět o nás nevěděl. Naše svízele a obtíže nebyly evropské veřejnosti známy. Neměli jsme možnosti samostatně pracovati v ohledu národně-politickém, kulturním a školském, hospodářském a sociálním pro vlastní lid a jeho potřeby, jak jsme si přáli. V těch dobách výkřik ulice byl oprávněný a byl nutný. Byl to výkřik do světa. Bylo to volání o pomoc. Dnes je v mnohém ohledu jinak. Máme vlastní stát, většinu v zákonodárných sborech. Rozhodujeme ročně o 20 miliardách Kč státního rozpočtu a rozpočtu podniků státních a státem spravovaných. Máme možnost na těchto základnách tvořivě pracovati.

V ohledu národně-kulturním a školském byl od převratu vykonán značný kus užitečné a úspěšné práce. Bylo vybudováno školství vysoké, střední a národní. Ústavy pro vědu a umění. České a slovenské děti nemohou býti více odnárodňovány. Prospěšnějším nežli sebe lépe míněné nářky a domlouvání, aby náš lid nebyl ke svému jazyku a tím i České věci vlažným, bude účinná, poctivá a odpovědná práce. Školství naše poskytuje k tomu nejlepší příležitost. Všichni činitelé v národě mají možnost v tomto ohledu přispěti svojí hřivnou. Profesoři, učitelé, vědečtí pracovníci, umělci i rodičové. Vykonaná práce výchovná na školách, v rodině a ve společnosti, zejména však také práce v ohledu hospodářském a sociálním, směřující k zabezpečení blahobytu pracujícího lidu a jeho zaopatření, bude nejlepším prostředkem k zabezpečení věci národa a státu.

My, sociální demokraté a socialisti, v tomto smyslu neustaneme pracovati a působiti k dobru našeho lidu. Setrváme na stanovisku svobody a demokracie. Jsme připraveni postaviti se proti komukoliv, kdo by v tomto ohledu pomýšlel na úklady.

Slavný senáte! Pro předložený rozpočet budeme hlasovati. To nemá býti vykládáno jako bezpodmínečný souhlas se vším, co obsahuje, na co je v něm nedostatečně pamatováno, anebo dokonce bylo zapomenuto. Nikoliv. Je to dílo kompromisu, proto vadné a neuspokojivé. Vítáme mnohé položky v rozpočtu, slibující pomoc k umožnění výdělečnosti, zmírnění následků nezaměstnanosti, umožnění a vybudování sociální a zdravotní péče. Těší nás mnohé v rozpočtu školství a národní osvěty, ač bychom si přáli mnohé doplnění. Vítáme projevenou vůli k vybudování školních budov, zejména menšinových.

Jsme si vědomi, že účastí v koaličních vládách nemůžeme vždy dosíci požadavky nám příjemné. Jsme povinni nésti odpovědnost i za věci nesympatické a nelíbivé. Jsme však pro účast v koaličních vládách, pokud lze odpovědnou politikou ve státe zachycovati rány a úklady, jež by mohly býti proti věci pracujícího lidu, demokracii a svobodě mířeny, a pokud nám bude možno zachovávati vymoženosti docílené a budeme míti možnost nové úspěchy uskutečniti. Budeme dále pracovati v duchu svobody a pokroku pro věc práce a socialismu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. kol. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Dříve než přijdu k některým otázkám, týkajícím se našeho hospodářského života a našich stávajících poměrů, dovolím si poukázati na postavení této druhé komory, jaké v našem zákonodárství zaujímá. Myslím, že žádnému členu senátu nemůže býti lhostejno, jak se tyto poměry vyvíjejí a jak se stáváme čím dál bezvýznamnými. Počínaje prvou schůzí senátu jednalo se mezi sněmovnou a senátem o rovnoprávnost a toto jednání se vede dále a my si musíme přiznati, že ustupujeme a že se stáváme čím dále, tím více komorou hodně podřadnou. Ovšem již v ústavních zákonech bylo pamatováno na to, aby senát nestal se nikdy rozhodujícím činitelem sněmovny, ježto usnesení posl. sněmovny může se státi zákonem bez ohledu na senát, což pro tuto komoru neplatí. Dalo by se to omluviti, kdyby senát byl a mohl býti skutečným korektivem, aby mohl na projednávaných předlohách něco měniti, aby mohl upravovat a opravovat, ale tato možnost je nám dána jen zdánlivě, a ne skutečně, poněvadž vliv posl. sněmovny na nás je příliš veliký, než aby se dalo něco měniti. Proč se tedy tato druhá komora zřídila, je nevysvětlitelné a působí to na každého, kdo vážně o této věci přemýšlí, dojmem hodně deprimujícím, jestliže starší lidé do senátu vyslaní s bohatou životní zkušeností a praxí jsou odsouzeni k papouškování, na čem se posl. sněmovna usnese.