Opakuji, i kdybychom nechtěli k tomu bráti zřetel, i kdybychom chtěli přihlížeti jen k ryze národnostnímu momentu, nemohli bychom nikterak přiznati, že tu jsou nyní známky nějakého zlepšení. Naopak. Od té doby, kdy tato vláda je u vesla, musí se říci, že vypukla přímo vůle zničiti naši sudetskoněmeckou državu a že tato vůle ještě trvá. Chtěl bych v této příčině připomenouti jen to, co jsme ztratili ze své německé državy a německého pracovního místa postátněním lesů, které prováděno bylo od toho okamžiku, kdy tato vláda uchopila se vesla. Chtěl bych připomenouti to, že utvoření fondu pro menšinové školy v obnosu 280 milionů znamená nové nebezpečí pro naši sudetskoněmeckou državu. Jaký duch zničiti nás právě nyní zase panuje, ukázalo se přece při způsobu provádění sčítání lidu. Musíme toho litovati, že německé strany nebyly s to, aby proti tomu něco s úspěchem provedly. Není tedy správné, říká-li někdo, že tu jsou známky nějakého zlepšení.

Máme-li na mysli projevy ministrů v posledních dnech a týdnech, musíme si skoro říci: zanechte veškeré naděje! Ministr Bechyně prohlásil, že se o německo-českých věcech bude mluviti, až na to bude čas. Ale, pro Bůh, kdy na to má býti čas? Jedenáct, dvanáct roků již na to čekáme. Ministerský předseda Udržal prohlásil, že Němci stále ještě jsou příliš málo loyální. Ale, pro Bůh, co se ještě od nás očekává, co máme ještě činiti, abychom dokázali svoji loyalitu? A co ministr vnitra Slávik dal předevčírem uveřejniti jaksi na ospravedlnění toho, jak se postupovalo při provádění sčítání lidu, je zajisté vrchol všeho, takže bychom musili říci: zanechte veškeré naděje! Nemáme jiného prostředku nežli to, že z oposice a ze svého nejvnitřnějšího přesvědčení odmítáme státní rozpočet. Známe těžkou situaci, ve které se nalézají německé vládní strany, a kdybychom chtěli býti zlomyslnými, mohli bychom se nad tím radovati. Ale jde o všechen náš sudetskoněmecký lid, a proto musíme jen litovati, že německé vládní strany nebyly s to zadržeti, byť jen jedinou z těchto věcí, které nás denně zraňují, které náš sudetskoněmecký majetek postihují přímo smrtelně.

Slavný senáte! Chci se obzvláště zabývati trochu našimi požadavky v oboru školství. Okamžik, kdy se má jednati o státním rozpočtu, je přece dosti dlouhý, abychom se zase jednou dohovořili a vyjádřili o zásadách. Nemáme obzvláště žádné důvěry ke školské správě. Vidíme, že se školská správa béře cestou, která je pravým opakem našich dvou hlavních požadavků v oboru školství, to je našich národnostních a kulturně-křesťanských školských požadavků. Cílem našich školských snah zůstane po národnostní stránce školská samospráva. Nic není přirozenějšího nežli to. Chtěl bych připomenouti to, že se dříve na české straně projevovalo větší porozumění pro tyto naše kardinální požadavky. Zde v senátě byla ještě v prvém období přijata resoluce, ve které se tehdejší vláda vybízela, aby předložila školskou ústavu na základě autonomie. Je-li některý požadavek přirozeným, pak je to tento požadavek. Chtěl bych v této příčině připomenouti pověstné memoire III, které nevymizí z naší paměti a které pro Československo v jeho dnešní formě zajisté hrálo velikou úlohu. V tomto memoire III praví se doslova: Němci budou míti v tomto státě svou vlastní školu. Jsou také skutečně všechny německé strany, ať se jinak ke škodě veškerého sudetského němectví, kdo ví jak rozcházejí, přece jen co do požadavku školské autonomie za jedno. Známo je o ministru školství předešlé koalice, že, když nastoupil svůj úřad, líčil školskou autonomii přímo jako svůj školský program. Doznávám, že jsem tehdy s úlevou naslouchal. Krok, který jsme právě jako nynější vládní strany učinili do vlády, platil našemu veškerému lidu a nebyl tedy přece jen marný. Víme, že ministerské slovo nebylo splněno. Nemlčeli jsme k tomu. Byli bychom také ještě uznali to, když ministr potom své slovo trochu zlepšil a v druhém projevu prohlásil: Počátkem školské samosprávy bude autonomní zemská školní rada, takže by tato autonomní německá zemská školní rada byla nejvyšším zemským úřadem pro německé školství. Také to nebylo splněno. Můžeme si pomysliti, kteří činitelé byli směrodatnými, že toto ministerské slovo nebylo splněno. Ale jako jsme tehdy volali po německé školské samosprávě, tak voláme také ještě dnes, a pravíme, že jen německá zemská školní rada jakožto německá nejvyšší školská korporace pro veškeré německé školství přichází v úvahu, při odstranění zcela nedemokratického zákona Metelkova, zemská školní rada, vyzbrojená ve své plenární schůzi takovou zákonnou plnou mocí, které potřebuje, aby její činnost jakožto nejvyšší instance německého školství měla nějaký smysl, vyzbrojená německým předsedou, německou jednací řečí, německou jednací řečí s podřízenými školskými úřady - všechno samozřejmou věcí - a zejména plenum vyzbrojené zákonnou plnou mocí, rozhodovati jakožto nejvyšší instance při zrušování, ale také při zřizování nových škol a povolování nových tříd. Bohužel, musíme říci: Zdá se, že od tohoto cíle jsme nyní více vzdáleni, než kdy jindy.

Obtíže působí našemu německému školství ještě mimo to české menšinové školy v našem území. Nemusím zajisté teprve zdůrazňovati, že jako každý můj klubovní kolega stojím na stanovisku: každé dítě patří do školy svého mateřského jazyka. Ani slova nepronáším proti oprávněnému menšinovému školství. Ale musíme říci: Největší část nynějších českých menšinových škol neznamená nic jiného nežli lovení duší. Ministr Hodža pronesl nejdříve slovo lovení duší a zamítl to. A přec je tomu tak. Proč nedostáváme seznamu o návštěvě těchto menšinových škol podle národností? Ukázalo by se, že absolutně největší část těchto českých menšinových škol jsou čirou zbytečností a nesměřují k ničemu jinému nežli k lovení duší. A nyní ještě jako koruna přistupuje k tomu utvoření fondu pro menšinové školy. Jsem toho dalek, abych chtěl vytvářeti protivy mezi německými stranami, ale musím přece říci, že se mi jeví nepochopitelným, jak mohly německé strany hlasovati pro tento fond pro menšinové školy. (Sen. Kahler [německy]: Vy jste dříve pro to nehlasovali?) Vy jste ho přece vytvořili! Pane kolego, němečtí sedláci nebudou rozuměti fondu pro menšinové školy, za to vám ručím jako syn německého sedláka. Ale ohražuji se také z jiné příčiny proti tomuto fondu pro menšinové školství, svádí k omylům, pokud jde o cizinu. Víme, jak nedostatečně je cizina ještě zpravena o nás, a je tomu bohužel tak, že se v cizině slovo "fond pro menšinové školství" chápe jako obrovská laskavost vůči menšinovým národům tohoto státu, v klamné domněnce, že tento fond ustanoven je pro zřizování a zabezpečení školství těchto menšin. Víme, že je tomu právě naopak. Slovo, jež pronesl ministr dr Dérer, že jest určitě také pro německé a maďarské menšinové školství, toto slovo nepřijímáme. Slyšíme sice poselství, ale nedostává se nám víry. Neboť co jsme od let v této příčině zažili, opravňuje nás říci: toto slovo je pro nás přímo výsměchem. Kdyby se tím zamýšlelo obdarovati také německé a maďarské školství, pak bylo by se musilo jednati zcela jinak vůči zařízením, která si vzala za úkol pěstování německého školství. Míním vexatorní vystupování školské správy vůči německému Kulturverbandu a proti jeho snahám, udržovati německé školství v ohrožených krajinách, a mohu připojiti, přímo utiskující postup školské správy proti jinému školství, které sice nepatří k menšinovému školství, které však přece zařaditi dlužno do této kategorie, proti velmi důležitému - to podtrhuji - školství našich řádových sester, které bohudíky zde a onde máme.

Od dlouhé doby vznášíme požadavek německé školské samosprávy. Po mém názoru je nejvýš na čase, aby tento požadavek nabyl konečně konkretní formy. Postavte se jednou před veškerou sudetsko-německou veřejnost bez rozdílu stran - budou tomu tam rozuměti - a řekněte: Vy zástupcové a vůdcové stran, sejděte se konečně jednou a stanovte konkrétně tyto požadavky za nás, stanovte program německé školské samosprávy. Zde dlužno konečně přiznati barvu, tak to dále jíti nesmí. A jestliže k tomu ještě nedošlo - mluvím abstraktně a nedívám se na nás - pak si ta strana a ty strany, které se sjednotí, aby požadavek autonomie německého školství vyslovily konkretní formou, dobudou zásluh daleko za hranice svých stran, za veškeré sudetské Němectvo.

Pánové, máme také, pokud jde o kulturně křesťanský moment, své podstatné požadavky a starosti, těžké starosti. Nad naším školstvím vznáší se od vzniku republiky duch reformy, duch novoty, duch pokusu, školy a školské formy nejsou z kamene, musí se přizpůsobiti životním poměrům, mají-li míti vůbec existenční oprávnění. Tomu se nemůže nikdo uzavírati. Ale přece musí na konec přijíti doba, že tomuto reformování musí být učiněn konec, neboť jestliže někde je potřebí klidu, pravím to jako učitel, pak je ho přece zajisté potřebí ve škole. Ale tyto školské reformy, pokud se projevují, jsou jednostranné a proto v základě nedemokratické. Tu máme především složení různých komisí, na příklad komise pro porady o změně vyučovacího plánu na našich měšťanských školách. Tyto komise jsou složeny jednostranně. Mají-li v demokratickém státě míti oprávnění, pak musí k těmto komisím býti přibráni zástupcové všech směrů. Vytvořili jsme z nutnosti nejvyšší školský úřad pro německé katolíky v Československu, také se stanoviska ryze demokraticky státního nebude možno jej přehlížeti. Tato školská organisace je čelnou organisací, za ní stojí statisíce státních občanů, kteří v ní jsou spolčeni. Nesmějí tudíž již z té příčiny býti v demokratickém státě přehlíženi. Přes to nebyl do jmenované komise povolán žádný zástupce této školské organisace, početně nejsilnější. Proto jsou komise jednostranné, nedemokratické, a to se projevuje také v jejich usneseních. Je-li správné to, co jsme mohli seznati z odborných listů, má býti na měšťanských školách zavedena koedukace. Nejsem mužem, který by se lekal koedukace, nestavím se proti ní, ale jedno musím říci: to znamená znovu konec několika set německých tříd měšťanských škol a právě tolik odborných učitelů přijde tím o svá místa, ať již smýšlíme o koedukaci tak nebo onak. A co slyšíme na příklad o učebném plánu dějepisu? Varuji, dokud jest ještě čas. Již roku 1951 má se věc státi skutečností; vlastně bychom to mohli přece uvítati, neboť bylo by to příležitostí, abychom pak naše masy uvedli zase přiměřeným způsobem do pohybu.

Demokratický moment v tomto školském reformářství projevuje se také tím způsobem, jak ministr škrtnutím péra pod heslem "reforma gymnasia" odstranil jednoduše zařízení, které stávalo snad celá staletí, čímž vyučování latině bylo odsunuto do třetí třídy. Tedy další zatlačení humanistického živlu v našem všeobecném vzdělání. Nemusím zde upozorňovati na přijetí, jehož se tomuto výnosu dostalo v kruzích, které by neměly zůstati neslyšeny. Chci jen říci, že to je podobné demokratické jednání, jak to bylo za ministra Habrmana, který jednoduše škrtnutím péra zvrátil ustanovení, která trvala celá desetiletí. (Sen. Časný [německy]: Bylo nejvýš na čase!) Přijde na to, pane kolego, chceme o tom promluviti a pak se to ukáže, ale žádný ministr nemá v demokratickém státě právo, dbá-li něco na demokracii, aby jednal takovýmto způsobem. Bylo by se také ukázalo, jestliže již pan ministr má v úmyslu omezovati dále humanistický směr, kdyby byl předložil plán objektivně složené komisi, co by se snad potom bylo z toho stalo.

Ještě jiný příklad tohoto nedemokratického jednání. Řekl jsem již před tím, že jsme vytvořili nejvyšší školský úřad německých katolíků pro Československo, korporaci, která, počítáno málo, representuje 150.000 státních občanů, kterou tedy o sobě v demokratickém státě přehlížeti nelze. Je pochopitelno, že se v době, kdy se brojí proti všemu kulturně-náboženskému ve školském životě, tato čelná organisace také zabývala takovýmito otázkami. Sepsala podání, ve kterém vysloveny jsou její všechny požadavky, aniž by bylo potřebí změniti podstatu našeho školského života, základní požadavky, které by bylo lze splniti, aniž by bylo nutno změniti podstatu naší školské správy, požadavky týkající se střední školy, požadavky zejména také stran obecné školy, minimální požadavky, jedním slovem požadavky - a to chci obzvláště zdůrazniti - které jsou oprávněny vzhledem ke zprávám, které stále znovu prošly novinami, že se snaha nynějšího ministra školství nese k tomu, aby provedl jednotnost ve školství. Bylo zde více nebo méně zřetelně řečeno, že mají pak býti odstraněny stávající konfesijní školy, jak jsem se před tím zmínil, na příklad naše konfesijní klášterní školy. Žádali jsme v podání odpověď od ministra. Konstatujeme, že jsme sice byli přiměřeným způsobem přijati, ale podání bylo odevzdáno již před rokem a dodnes jsme na tyto své základní požadavky neobdrželi odpovědi, zdali to vláda považuje za hodné, tyto požadavky projednávati, anebo zdali je jednoduše odmítá. Měli bychom právo, mohl bych říci, jakožto organisace 150.000 státních občanů, žádati odpověď v demokratickém státě.

Jiná věc hrozí nyní našemu školství. Není to žádnou školskou věcí, zanáší se však do středního školství. Myslím zde na předvojenskou výchovu mládeže, která má přijíti, vojenské cepování v našem středním školství. Na obecné školy se to nevztahuje, poněvadž to má začíti teprve po věku školou povinném. Protestujeme proti tomu již nyní a budeme tak také činiti nejostřejším způsobem zde, bude-li zde tato předloha projednávána. Hráti sobě na vojáky nepotřebujeme v našich středních školách. Všechna čest zvyšování tělesné zdatnosti. Jsme prvními, kteří se pro ni zasazují. Ale o to lze pečovati jiným způsobem a pečuje se také po mém názoru nyní způsobem dostatečným. Je zvláštní, jsou věci, které člověka nutí přemýšleti. Jakmile se nějakým způsobem objevují věci, které se týkají křesťanského náboženství, řekne se již předem: Nikoli!, sice bychom si nemohli vysvětliti, proč všeobecné požadavky lidu, které jsme vyslovili také v návrzích v senátě a v poslanecké sněmovně, nebyly splněny. Jsou to druhé sváteční dny u našich velkých svátků. Je to směšné, ten strach před tím, dáti této věci veřejně zdání něčeho křesťanského. Očekáváme nyní vzhledem k vánočním svátkům od vlády nařízení, kterým se druhý den zákonitě prohlašuje za svátek, když již nikoli z náboženských, tož přece ze sociálních a hospodářských zájmů, právě v našich dnech.

Pokud jde o kulturní moment, postupuje se v našem školském životě způsobem zcela zvláštním. Jsme přívrženci konfesijní školy. Naše školy jsou nejen ústavy vyučovacími, nýbrž také ústavy výchovnými, a výchova bez základu světového názoru visí ve vzduchu. Proto patří moment světového názoru jako podstatná úloha do školství. Nalézáme se zde ve šťastné shodě - a to mohu klidně říci - se všemi velikými duchy všech národů a všech věků, kteří se vyjádřili o vychovatelství. Shodujeme se také vždy více s moderní vědeckou pedagogikou, která právě moment světového názoru požaduje jakožto sjednocující moment pro veškeré školství. Musíme se přímo diviti, že o tomto zjevu v kruzích, které by přece o tom musily věděti, nic věděti nechtějí, že tedy Československo podle všeho chce své školství zaříditi bez tohoto momentu světového názoru, což v jiných státech již dávno opustili. To znamená, provozovati před tímto zjevem přece přímo pštrosí politiku. My však k tomu mlčeti nebudeme. V nějaké formě musí nám vyučovací správa vyjíti vstříc a zjednati snesitelné poměry, pokud jde o kulturně-křesťanský moment, ve smyslu zmíněného podání k ministerstvu školství, a účinkem toho bylo by pak stále pokračující přiblížení k řešení tohoto problému, pokud jde o moment světového názoru, řekl bych v anglickém smyslu: pokud možno největší umožnění soukromého školství a státní podpora tohoto školství podle procenta jejich návštěvníků. To je výslednicí demokratického vedení státu. Nechcete-li toho, říkáme to otevřeně a poznáváme to, že toho nechcete, pak bude naším heslem: Poctivá rozluka! Chceme svobodu školy, nechceme žádného nátlaku, nenutíme nikoho do škol s náboženským směrem. Kdo má radost ze školy s nenáboženským směrem, nechť ji má, ale nechceme se také dáti do toho nutiti, jsouce orientováni náboženským světovým názorem, do škol, které jsou cizí náboženskému světovému názoru. To je podstata svobodné školy a tento požadavek dlužno vznésti na konec. Prakticky proveditelnou je věc jistě, neboť jsou země v Evropě, kde věc již byla provedena.

Slavný senáte! Budeme o těchto svých školských požadavcích mluviti tak dlouho, až budou splněny. Tyto naše školské požadavky jsou služebností tohoto státu v tom smyslu, jak to kolega dr Medinger svého času vyjádřil ve velmi známém a velmi komentovaném prohlášení. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Německé školské požadavky!) Pane kolego, také křesťansko-náboženské školské požadavky. Žádné vyznání nesmí býti znásilňováno. Řekl bych, to je služebnost ve shodě s tím, co slíbeno bylo v memoire III, že Němci budou míti své vlastní školství. Bylo by to k dobru státu, kdyby zde konečně nastal obrat.

Pokud však neznamenáme změnu kursu, budeme zamítati státní rozpočet, specielně pokud jde o školství, a volati zde a do ciziny: Nedostává se nám nejprimitivnějšího práva každého kulturního národa, práva na vlastní školu. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Farkas.

Sen. dr Farkas (maďarsky): Ctený senát! Je stará vec, že ľahko sa kritizuje, ale ťažko sa jedná. Veľadôstojní páni zo strany slovenskej ľudovej ako aj z nemeckej kresťanskosociálnej strany vedia veľkolepe kritizovať a odvádzať konzekvencie. Pán senátor Buday ako aj páni senátori Hilgenreiner a Feierfeil napadli ostrou kritikou dnešné vládnuce strany a chcú, aby to, čoho si oni prajú, uskutočnili sme my.

Kritiku nutno vysloviť. Nutno ju vysloviť úprimne, nepredpojate a poctive; avšak nesmie kritizovať ten, ktorý sám si zaslúži kritiku, nesmie kritizovať ten, kto sám svojou činnosťou prispel k situácii, ktorú oni dnes kritizujú a ostrými slovy odsudzujú.

Pánovia, tri roky znamenajú veľmi dlhú dobu v živote vlády. Kto bol tri roky odpovedným činiteľom vládnej správy, ten musel si byť vedomý toho, čo mal podnikať, aby podoprel a uskutočnil svoje záujmy menšinové. Keby tito páni mohli poukázať čo len na jediný prípad, čo len na jediný skutok, v ktorom by sme mohli uznať, že ním pomohli tunajšej nemeckej či maďarskej menšine, že stvorili ustanovizne, ktoré sú tu v prospech menšín - keby len na jedinú takúto vec mohli poukázať, v tomto prípade právom by nás mohli kritizovať a vytýkať nám, že sa po pravých cestách neubierame.

Avšak páni títo ani sami nemôžu na takéto výdobytky poukázať, ani sami nemôžu sa vytasiť s výsledkami, ktoré požadujú na nás a tedy nečinia právom, využívajú-li teraz týchto argumentov voči nám.

Mám za to, veľavážený senát, že týmto pánom nie je dôležité to, aby boly brané v úvahu v prvom rade ich minoritné záujmy, ač, domnievam sa, bola by to okolnosť veľmi závažná, lež u nich má dôležitosť to, aby ich reakčné záujmy boly v tomto štáte realizované. Ja si totiž dovediem predstaviť istú situáciu v prípade, keby oni boli vo väčšine. Jestliže by vládli tu oni, zdali by sme neprežívali doby najtemnejšej a najväčšej reakcie? A preto musíme sa obávať, že títo páni prajú si uplatniť sa nie v prvom rade v záujme svojich vlastných národných menšín, ale v záujme najtemnejšej reakcie.

Ctený senát! Človek by sa domnieval, že v slobodnom, demokratickom štáte, ide-li o nápravu veľkého a naliehavého zla, odložiac akékoľvek nedorozumenie, každú nenávisť a všetky antipatie nájdu sa všetky strany a usilujú o záchranu tej tonúcej lodi tak, že všetci somknutí v jedno ruka v ruke pracujú za prosperitu a budúcnosť tohoto štátu. Nesmeli by sme počuť teraz žiadneho podnecovania a žiadneho poburovania, zabudnúť by sme museli tieto galiby a museli by sme si riecť: tu je dvanásta hodina, odložme všetky rozpory a všetko hašterenie medzi stranami a hľadme odpomôcť týmto hospodárskym, pálčivým nesnádzam. Až keď sa tak stane, budeme mať ešte vždy času dosť k týmto debatám medzi sebou. Teraz však len toto je podstatné, len toto je dôležité a to by sme mali svornou vôlou a spoločnou dohodou vyriešiť. Lebo že je veľmi zle, to nado všetku pochybnosť vidíme nielen u nás, ale takmer vo všetkých štátoch Europy a na celom svete.

Europa je dnes fakticky tonúcou loďou, a cestovatelia na nej miesto toho, aby sa somkli, miesto toho, aby štáty europské ruka v ruke snažily sa ucpať tie trhliny, ktoré túto tonúcu loď ohrozujú zkazou, medzi sebou navzájom a nechápajúc sa vyhrávajú sa proti sebe.

A predsa rozhľadíme-li sa okolo nás, pánovia, spatríme toto: Amerika, tá mocná, bohatá Amerika svádza dnes tiež obrovský zápas so svojimi hospodárskymi strasťami, a kým s jednej strany vidíme tam nesmierne nahromadené bohatstvo, slyšíme traskot nahromadeného zlata, ktoré si chce za každú cenu uvolniť cestu - dotiaľ s druhej strany vidíme tam tú 6milionovú nezamestnanosť, ktorá je pre hospodársky život v Amerike práve tak nebezpečná, ako vo väčšine štátov Europy.

Krutý boľševický systém v Rusku, aby svoju politickú moc zachránil, vyssál bez milosrdenstva všetky hospodárske sily svojho obyvateľstva, postavil do jedinej, spoločne organizovanej, systematickej hospodárskej fronty všetky hospodárske sily zeme a s týmito zaútočil na náš nesriadený, rozdrobený a zoslábly systém hospodárský. Je starým pravidlom, že proti rovnakým silám môžu sa uplatniť len podobne rovnaké sily. Vidíme-li, že vydridušský bolševický systém Ruska sahá k takýmto krutým prostriedkom, vtedy i my musíme si zjednať aspoň odolnosť proti tomuto systému. Keby sme aspoň my mohli zorganizovať tie hospodárske sily, aby národy Európy, prebudiac sa zo svojich terajších mrákot, prišli na to, že proti tomu je len jediná pomoc, a tá je porozumia-li si navzájom, odbúrajú colné hranice, uvoľnia-li navzájom premávku tovaru a osôb, a potom spoločne, ruka v ruke budú môcť obstáť v tomto hroznom boji. (Sen. Böhm [maďarsky]: Začnime tuná!) K tomu sme ešte veľmi maličkí, avšak mienim, že, čo hovorím, je správne, a tiež vy, pane sen. Böhme, mali by ste pomáhať, na miesto toho, že celú politiku odvraciate na koľaje vedľajšie.

V Nemecku vidíme, že nemecká vláda taktiež núdzovými nariadeniami, výnimečnými opatreniami snaží sa upevniť hospodársku silu nemeckej ríše. Vidíme a chápeme, že mohutná nemecká strana sociálnedemokratická stavia sa po bok nemeckej vládnej moci v záujme prevádzania týchto núdzových nariadení, lebo dobre si je vedomá toho, čo robí, lebo vie, že neprispeje-li pomocou nemeckej štátnej moci v tomto hospodárskom boji, zmocnia sa vlády Hittlerovci a ostatní kresťanskí socialisti, čím by bolo Nemecko úplne zničené. Nemecká sociálnedemokratická strana veľmi dobre preciťuje významnosť situácie a veľmi dobre vie, ako si má počínať. (Sen. Böhm [maďarsky]: A tuná robíte nenávisť!) Hlas nenávisti je váš, my vyznávali sme vždy slovo dorozumenia. Ostatne máte, pane sen. Böhme, možnosť reflektovať na všetko, o čom tu prehovorím.

Vážený senát! Vidíme, že tiež Anglia, táto mohutná ríša, zápasí so svojimi obrovskými hospodárskymi ťažkosťami a čujeme už i tam hlasy, že by bolo treba výnimečnej hospodárskej diktatúry, lebo že vraj ináč nemožno anglické hospodárske svízele riešiť. Sme síce iného stanoviska, a však chápeme situáciu Anglie, a boli by sme radšie, keby ani Anglia nenastúpila cestu hospodárskej diktatury, ale po starom chodníčku, v ceste parlamentu snažila sa riešiť svoje hospodárske nesnádze.

Italský fašistický systém zbankrotoval i na poli hospodárskom a márne sa usilujete, neukážete nám príklad na tomto svete, kde by fašizmus bol mohol svoju moc udržať a vyvinovať. (Sen. dr Grosschmid [maďarsky]: Prečo sa s tým obraciate na nás?) Preto, lebo vy reprezentujete systém, ktorý chce tuná uskutočniť stav, ktorý nastolil Mussolini v Itálii.

Vážení pánovia! V konečných výsledkoch tedy situácia je tá, že my všetcia musíme hľadať východisko z kríze, musíme sa snažiť seba navzájom pochopiť; avšak reči, ktoré tu odznely z úst zástupcov nemeckej strany kresťansko-socialistickej, a reč, ktorú tu dnes predniesol pán sen. Buday, ani trochu sa nehodí k utvoreniu tohoto dorozumenia, vzájomnej dohody a spolupráce. To tu musím pribiť a to musíme všetci uznať. (Výkřiky sen. dr Grosschmida.)

Veľavážený pane sen. Grosschmid! Vyznávate-li vy fakticky poctive a uprimne usmierenie, ste-li vy seriozným prívržencom dohody i v tomto štáte, a prizvukujete-li, že vy a vy všetci ste pravými, vernými a loyálnymi občanmi tohoto štátu, nuž prečože nejednáte podľa toho? (Sen. Richter [maďarsky]: Nuž či neplatíme dane?) S tým sa tu nevytasujte, tie platí i ten posledný sedliacky robotník. Platenie daní je len nepatrnou časťou povinností štátneho občana. Štátnoobčianské povinnosti majú svoju väčšiu, etickú časť, ktorú vy neplníte, a ja len ľutujem, že to musím tuná prehlásiť. (Sen. Böhm [maďarsky]: Loyalita!) Nestačí ju len prizvukovať, ale treba tiež uznávať zásady, na ktorých tento štát spočíva.

Bojovné methody, ktorých sa pridržiavate vy, sú hodné odsúdenia za všetkých okolností, lebo hovoríte-li a píšete-li, že ste vernými a loyálnymi občanmi tohoto štátu, vtedy prečo sa nepokúsite odhaliť tuná úprimne a poctive strasti maďarskej menšiny, a keby ste naozaj chceli napraviť tie svízele, ktorými maďarská menšina trpí, vtedy by ste nemali jednať tak, ako jednáte teraz. (Sen. dr Grosschmid [maďarsky]: To len ponechajte nám!) Ponechám vám to, ale po tejto ceste ide tunajšie Maďarstvo zkaze v ústrety! (Sen. Richter [maďarsky]: Pekný Maďar, kto takto mluví!) Od pána sen. Richtera poučenie neprijímam, ja tunajšiu maďarskú menšinu obhájim, ja za ňu poctive pracujem, k tomu ja mám právo, to je moja povinnosť a v tom mi nikto zabraňovať nebude! (Sen. Böhm [maďarsky]: Preto ste dostali mandát, aby ste na nás útočili!) Nie je pravda! Sedím tu už rok a nikdy som na vás neútočil. (Sen. Richter [maďarsky]: Prečo útočíte teraz?) Poviem vám pre čo, a tiež to odôvodním.

Veľavážení pánovia! Keby ste vy prišli sem a riekli: Podívaj sa, vládna väčšina, ty československá štátna moc, stvorila si svoj mladý, demokratický štát, položila si ho na veľkolepé liberálne zásady; zda nepokladáš za svoju povinnosť, za svoj životný úkol, aby si dávala dobrý príklad cudzozemsku, že dovedieš riešiť svoje minoritné nesnádze, že si schopná sanovať všetky krivdy a sťažnosti tunajšej maďarskej a nemeckej menšiny? To by bola tá prirodzená uprimná a poctivá mluva: žiadať o nápravu týchto sťažností. (Sen. dr Grossschmid [maďarsky]: Nuž čože robíme teraz?)

Vy robíte toto: Vy chápete sa každej príležitosti, aby ste tento štát v cudzine, v cudzozemskej tlači, u Spoločnosti národov stále očerňovali a pomlúvali. To robíte vy a to sú vaše bojovné metody. (Sen. Böhm [maďarsky]: Tomu ani sám neveríte!) Ba verím, lebo to vidím a zkušujem. Vidíme udalosti, vidíme skutky, ktoré nelzä popierať. Vy sami vyhlasujete vo svetovej tlači vaše krivdy a ponosy a beháte ihneď ku Spoločnosti národov. Prečo sa nepokusíte tieto otázky, tieto krivdy tuná v zemi a podľa ústavy štátu vyriešiť? (Sen. Böhm [maďarsky]: Nevyslyšia nás! - Sen. Richter [maďarsky]: Nie je tomu tak!) Prečítajte si len tú zaplatenú anglickú tlač Rothermereovu, preplnená je vašimi ponosami. (Sen. Richter [maďarsky]: Čo nás po Rothermereovi?) Je to práve takým svätuškárstvom, ako farizejstvom je celá vaša politika.

Pánovia! Nemožno zatajovať a uprimne i poctive musíme vyriecť, že máme strasti a máme sťažnosti, a želáme, ba požadujeme, aby tieto strasti boly tuná v tejto slobodnej republike naozaj zažehnané. O to sa i pokusíme, a jestliže vy pánovia nebudete rušiť a neinfikujete tú čistú a kľudnú atmosféru, ktorej cieľom riešenia týchto otázok potrebujeme, vtedy tiež budeme v stave tieto ťažkosti doceľa kľudne vyriešiť. Nie podnecovať a nie poburovať treba, ale treba vo vážnej svornosti pracovať. (Sen. Böhm [maďarsky]: Vy ste vo vašej strane maličký, Vás prosím nevyslyšia, Vy ste len nástrojom!) Možná, že som menší než pán sen. Böhm, avšak predsa len dosiahnem viac s politikou, ktorú sledujem ja, než s tou, ktorú sledujete vy.

Nemožno tedy schvalovať to, že pomery otravujete tu umele, že antipatiou, nenávisťou činíte nemožným, aby si tunajšie národy porozumely a aby mohlo dôjsť ku sblíženiu medzi tunajšími Čechmi, Slovákmi, Rusínmi a Maďarmi.

Nedovediem si ani predstaviť, že by tento štát, ktorý sa zrodil z krvavej vichrice války, ktorý svoju ústavu položil na tak veľkolepé zásady - že by tento štát a jeho povolaní štátnici dezauvovali tie nádherné zásady, a mám za to, že táto ústava zvíťazí, k čomu vy, pánovia, musíte podať pomocnú ruku.

Sme štátom mladým, a nemožno od štátu, ktorý sa ešte len vydáva na cestu, požadovať, aby hneď v prvých minútach vyriešil všetky svoje veľké a ťažké úkoly. Ráčte mať trochu trpezlivosti, trochu dôvery a trochu blahovôle, a ráčte trochu počkať. (Sen. Böhm [maďarsky]: Čakali sme už 12 rokov!)

A ešte jedno, pánovia, lebo i to je predmetom dnešného môjho prejavu. V posledných dňoch váš úradný list "Prágai Magyar Hirlap", jehož vodcov si veľmi vysoko vážim, docela sa zapomenul a uverejnil plným textom istý falšovaný protokol, aniž pokladal za nutné prehlásiť, že on sám neverí v existencii tohoto protokolu. "Prágai Magyar Hirlap" nenašiel jediného odsudzujúceho slova proti tomu, aby dokumenty boly umele vyrábané, a k tomu, aby odsúdil metódy, to podlé ťaženie, ktorými tunajší, v poctivosti sošedivelí štátnici, úprimne a poctive pracujúci politici majú byť nesvedomite, vyrábaním falošných dopisov a protokolov pomlúvaní. K odsúdeniu týchto falzifikátov nemal "Prágai Magyar Hirlap" ni jediného slova. (Sen. dr Grosschmid [maďarsky]: Vyčkajme, čo konštatuje súd!) Beriem na vedomie, že pán sen. dr Grosschmid berie v ochranu jednanie listu "Prágai Magyar Hirlap". (Sen. Richter [maďarsky]: "Prágai Magyar Hirlap" len registroval!) Viem, čo toto registrovanie znamená. V tomto jednaní listu "Prágai Magyar Hirlap" vidím ja politiku, tendenciu. A pána sen. Richtera neprosím o žiadne poučenie. Inou otázkou je, ako končí vec u súdu. Našou povinnosťou je toto jednanie "Prágai Magyar Hirlapu" pribiť na pranier, lebo je ono iloyaľitou proti vedúcim osobnostiam tohoto štátu.