Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

122 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Engliš, dr Matoušek, dr Slávik, dr Šrámek, dr Viškovský.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Budeme projednávati pořad jednání, a to:

Zprávu rozpočtového výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tisk 345) k vládnemu návrhu štátneho rozpočtu republiky Československej a finančného zákona pre rok 1931. Tisk 350. - Pokračování.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, a to panu sen. dr Budayovi. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr Buday: Slávny senát! V našom politickom živote častokráť vznikajú heslá, ktoré nijako neobstoja pred kritikou zdravého rozumu. Medzi inými takéto je aj heslo: Štátny rozpočet štát potrebuje a preto každá štátotvorná strana musí ho odhlasovať.

Je toto stanovisko celkom mylné. Lebo je síce pravda, že štát potrebuje štátny rozpočet, ale tiež je pravda i to, že štátny rozpočet realizuje, do života uvádza vláda a v tejto veci, v tejto okolnosti väzí háček.

Vláda totiž - ja teraz hovorím len abstraktne, theoreticky - vláda môže štátny rozpočet aj zneužiť. Povedzme: miesto toho, aby položky štátneho rozpočtu upotrebila na nezbytné potreby štátu, upotrebí ich na svoje stranícke potreby, na stranícke časopisy, na stranícku propagandu atď. A v tomto páde zaiste každého občana a tiež i každého zákonodarcu povinnosťou je, aby takejto vláde rozpočet odoprel, aby ho zneužiť nemohla. A takýchto možností jesto veľa.

V inom prípade môže vláda zneužiť štátneho rozpočtu na favorizovanie jednej či druhej spoločenskej triedy alebo na favorizovanie len istých teritoriálnych častí štátu a v takomto páde poškodeným spoločenským triedam alebo obyvateľstvu poškodeného teritória zase nepozostáva nič iného než ako náznak protestu vláde štátny rozpočet odoprieť. Je toto stanovisko jasné a zaiste i správne. Není tedy divu, že slovenské voličstvo ho tiež prijíma, čomu dôkaz dalo práve v nedávnej minulosti.

V Košiciach vydržovala sa porada o potrebe vybudovania slovenskej techniky. Na tejto porade zastúpené boly všetky politické strany na Slovensku. A všetci tam prítomní bez rozdielu politickej príslušnosti uznali potrebu vybudovania slovenskej techniky a aby tomuto svojmu stanovisku aj dôraz dali, porada prijala návrh príslušníka agrárnej strany dr Rumana, ktorý návrh znel v tom smysle, aby slovenskí poslanci rozpočet štátny, jestli v ňom položka na slovenskú techniku pojatá nebude - neodhlasovali. A na porade tejto síce prítomný poslanec českej lidovej strany dr Mičura ohlásil sa proti tomuto a vytasil sa so shora vzpomenutým falošným heslom, že štátny rozpočet, ako štátna nezbytnosť, musí byť odhlasovaný štátotvornými stranami. Ale tento ohlas jeho nenašiel na porade žiadnej ozveny. Naopak pri poradách na to nasledujúcich, ktoré sa držaly, v záujme slovenskej techniky po všetkých mestách Slovenska, znova a znova bola prizvukovaná zásada, že slovenskí poslanci i odoprením hlasovania za štátny rozpočet majú vládu prinútiť, aby ona uznala tiež potrebu slovenskej techniky. (Tak jest!)

Slávny senát, napriek tejto tak jednomysľne a svorne prejavenej vôle slovenského národa a všetkého voličstva, vo štátnom rozpočte, ktorý práve prejednávame, položka na slovenskú techniku nie je pojatá. Keď tedy naša strana zaujíma odmietavé stanovisko proti tomuto štátnemu rozpočtu, tedy plní len žiadosť a prianie slovenského voličstva, čo zaiste uznáte všetci, že je povinnosťou i jednoho každého zákonodarcu. Že poslanci slovenských vládnych strán sa tomuto prianiu a žiadosti svojho voličstva zpreneverili. to je ich vecou a za to sa oni sami musia zodpovedať pred svojimi voličmi. Nám ale by dostačil k odopreniu štátneho rozpočtu i tento špecielný prípad a síce preto, lebo je on obrazom toho, že terajší vládny režim natoľko si všíma vôle celého slovenského národa svorne prejavenej, že nevšíma si týchto požiadavkov, neplní ich a odmieta na celej čiare. (Sen. dr Kovalik: Na Slovensku sľubujú a tu v parlamente neplnia sľuby!) Áno a následok tohoto konzekventného odpierania žiadostí slovenských môže byť len nespokojnosť.

Áno, Slovensko je nespokojné a príčiny tejto nespokojnosti sú z jednej stránky všeobecného rázu a z druhej stránky však i podrobnejšieho, špecielného rázu. Je zaiste hodno i užitočno, abysme uvažovali aspoň trochu tieto príčiny nespokojnosti Slovenska. Ovšem príčiny tieto z našej strany už toľkokráť a tak dôrazne boly prizvukované, že by to malo stačiť. Ale keď nevidíme žiadnu nápravu, nepozostáva nám nič iného než volať a klopať až dôjdeme vyslyšania. Slovenský národ predovšetkým ťažko nese, že napriek tomu, že i pred prevratom i po čas prevratu, slovom vtedy, keď s oduševnením síce, ale predsa len dobrovoľne sa pripojil k Československej republike, v tomto čase to si vymienil, aby v tomto Štátnom útvare slovenský národ bol rovnocenný s národom českým, hovorím napriek tomu, že rovnocenný slovenský národ považovaný neni. Slovenský národ je považovaný len za akýsi prívesok, za čosi menejcenného. Ďalej je všeobecne známo, že slovenský národ nikdy sa nezriekol svojej národnej samobytnosti. I keď pri tvorení ústavnej listiny trpne prijal nanútenú theoriu čsl. národa, učinil to len proto, bo mu nahovorili, že je to potrebné pre zahraničie, ale vraj len priechodne.

A teraz slovenský národ cíti sa byť zklamaný, theoria pred tým len za priechodnú vyhlasovaná sa stabilizuje a vo skutok sa uvádzajú všetky konzekvencie z nej plynúce.

Nemôže byť inakšie, len tak, že pre nás Slovákov ako sama theoria, tak i konzekvencie z nej plynúce sú neprijateľné, a to tak na poli kultúrnom, ako na poli hospodárskom. Slovensko je umele udržiavané na nižšej úrovni ako t. zv. historické zeme. Slovenčina hoci vyhlásená na štátny jazyk, predsa ešte nezaujíma to miesto, ktoré jej prislúcha. (Sen. Havlena: Denní pořad dnešní schůze je vysloven ve slovenském nářečí!) To je veľmi pekná vec a za to sme zaiste povďační, ale má to byť na celej čiare vo všetkých úradoch a školách, nielen ojedinele a výjimečne.

Veľké množstvo na Slovensku účinkujúcich českých úradníkov ešte vždy neosvojilo si štátny jazyk na Slovensku, slovenčinu a úraduje buďto po česky alebo takou pokazenou slovenčinou, že to nás Slovákov až uráža a není to ináč ani vo školách.

Stredné školy, ale hlavne Komenského univerzita v Bratislave, sú ústavy čechizujúce, a tento kultúrny útlak Slovákov má svoju ozvenu i na poli hospodárskom. I tu sa so Slovenskom práve tak macošsky nakladá, ako na poli kultúrnom. (Výkřiky.) Priemysel Slovenska je temer úplne zdivočený. (Slovní půtka sen. dr Kovalika a sen. Stodoly.)

Předseda (zvoní): Prosím snažně, pánove, o klid! (Stálé výkřiky.) - Prosím pana řečníka, aby laskavě pokračoval v řeči. Pane kolego Kovaliku a Stodolo, neráčíte míti slovo! Pánove, prosím o klid!

Sen. dr Buday (pokračuje): Není to lepšie ani vo školách. Stredné školy, ale hlavne Komenského univerzita sú ústavy čechisujíce a tento kultúrny útlak Slovákov má svoju ozvenu i na poli hospodárskom, i tu so Slovenskom práve tak macošsky sa nakladá ako na poli kultúrnom.

Priemysel Slovenska je takmer úplne zničený, aby nerobil konkurenciu priemyslu hospodárskych zemí. (Hluk a výkřiky.) Hoci na daniach je Slovensko pomerne viacej zaťažené než v historické zeme, predsa investície na Slovensku sa ani porovnať nedajú s investíciami v zemiach historických.

Železničné tarify už od rokov kričia o nespravodlivosti na Slovensku páchanej atď. atď. Následok toho je pauperizácia Slovenska. Toto je v hrubých krátkych ťahoch naznačená všeobecná príčina nespokojnosti Slovenska. (Slovní potýčka mezi sen. Stodolou a sen. dr Kovalikem.) O tom si pohovoríme, prosím, aby mňa pánovia nechali hovoriť.

Předseda (zvoní): Prosím ještě jedenkráte o klid! Pane generální zpravodaji, ja budu velmi vděčen za to, že budete zajisté příkladem!

Sen. dr Buday (pokračuje): Podobne iné v krátkosti môžem poukázať aj na niekteré speciálné príčiny nespokojnosti Slovenska. Prvá takáto príčina je prepjatá straníckosť, ktorá už neušetrí ani štátne úrady, štátne ustanovizne, ale vdierasa do nich bezočivo k hrubým straníckym cieľom, ich používa na veľkú škodu občianstva, ba neváham povedať, na veľkú škodu štátnosti. Nech je mi dovolené predniesť konkrétny príklad na dôkaz toho, čo som tvrdil.

V Nitre je to veľký prostranný župný dom, v dome tomto župnom umiestené boly pred tým všetky župné úrady, následovne aj župný úrad práce. Po uvedení do života krajinskej samosprávy župné úrady boly odsťahované a následkom toho v tom veľkom župnom dome, ktorý sa stal potom okresným domom, bolo množstvo volných miestností. Tedy úrad práce, ktorý zostal v Nitre, mohol zostať na svojom mieste, ale nie, presťahovali ho, ale viete kde? Do rolníckeho domu, ktorý je majetkom agrárnej strany a v ktorom je umiestený aj sekretariát tejto strany. A prečo sa stalo to všetko, čo sa prieči zdravému rozumu, prečo sa stalo toto presťahovanie úradu práce? Jedine a výlučne preto, aby agrárny tajomník prácu hľadajúcich robotníckych gazdov mohol prehovoriť, aby vstúpili do jeho strany. Pánovia! Toto zachádzanie je prameňom mnohej a neblahej neuspokojnosti. Sám som očul rozhorčeného, od práce odbytého jednoho robotníckeho gazdu povedať v rozhorčenosti: "Keď majú prácu len pre agrárnikov, nech republiku, keď bude v nebezpečnosti, len agrárnici hája." Sem až vede zavádzanie straníckosti do štátnych úradov. Straníckosťou i tie najpeknejšie ustanovenia, ako pozemková reforma, nemocenské, starobné poistenie zvrhajú sa na prameň nespokojnosti. Uráža Slovákov a následovne aj veľkú nespokojnosť budí, keď vidia tú veľkú nedôveru, akou sa voči nim chová často štátna správa. Pánovia, dokázané je, že jestvujú-li isté tajné nariadenia, ktoré Slovákov z istých služieb zrovna vytvárajú a kým sa voči Slovákom takto pokračuje, zatvárajú sa oči voči Nemcom, ktorí skutočne ohrozujú republiku - pokračuje sa celkom opačne. (Čujme!)

Nech tuto stoja na dôkaz českého prípadu. (Hluk. - Predseda zvoní.) Jedno nedávne číslo "Národních Listů" referujúce o zasednutí klubu senátorov napísalo toto: "Na četnou radu závažných stížností, došlých sen. R. Bergmana, referoval týž o poměrech národnostních a jazykových na českém severu a na rostoucí troufalost tamních německých podnikatelů. Zároveň podal zprávu o jednání státních úřadů, které namnoze podporují německou iredentu a úplne ignorují protistátní jednání majitelů dolů a vrchních báňských úředníků na dolech německých podnikatelů."

Tedy niektorí Nemci prevádzajú iredentu a štátne úrady ich v tom podporujú. Takto voči Nemcom a ako voči Slovákom? "Slovenský Večerníka", časopis strany pána ministra zahraničia, doniesol surový a nespravodlivý výpad a upodozrenie proti niektorým úradníkom krajinského úradu preto vraj, lebo majú pokrevných v Uhorsku, ktorých niekedy aj navštevujú. Áno, časopis tento neštítil sa upodozrievať krajinský úrad sám s poukazom na maďarské služby natoľko, že sám krajinský viceprezident musel verejne protestovať proti týmto článkom cit. časopisu.

Nedávno, ako som čítal, že podobného obsahu bola interpellácia podaná v posl. snemovni.

Tendenciu tohoto útoku na Slovensko sme chápali jednomyseľne tak, že chceli zase vyštvať úradníkov, zbaviť miesta niekoľko slovenských úradníkov, aby mohli byť nahradení českými. Takto sa pokračuje proti Slovákom. Než nerozumný tento výpad má aj iný význam. Môžete si predstaviť, s akou delíciou použili iredentistickí Maďari týchto článkov "Slovenského večerníka" v zahraničí, aby dokázali, že na Slovensku je nespokojnosť tak veľká, že krajinský úrad preukazuje službu Maďarom. A tiež zbrane dáva do rúk iredentistickým Maďarom časopis p. ministra zahraničia. To len mimochodom.

Veľmi zlú krv robí a preto i veľkú nespokojnosť na Slovensku ten spôsob, akým sa pokračuje proti katolíckym školám. Ráčte mi dobre "rozumeť", slávny senát. Hovorím: proti katolíckym, nie všeobecne proti školám náboženským. Lebo proti istému druhu náboženských škôl, ako sú školy evangelické, sa nepokračuje, ale skryte sa im ešte napomáha, proti katolíckym školám už či skryté, či verejne podniká sa pohon, aby vo väčšom a väčšom počte mohly byť zavierané. (Hluk. - Výkřiky, - Předseda zvoní.) Hovoril som už, že stredné školy na Slovensku sú vždy ešte ústavy čechizujúce, na ktorých sa hlavne na to hľadí, a o to usiluje, aby bola zviklaná viera, menovite mladíkov katolíckych. Preto boly zabrané početné naše katolícke gymnáziá a preto ešte i teraz všemožne sa prekáža, aby na stredné školy dostali sa za profesorov slovenskí mladíci. Nedávno Slovenskom prebehnul žalostný chýr, že na stredných školách uprázdnené profesorské stanice ešte ve školskom roku boly zaplnené, ovšem českými profesormi preto, aby na konci školského roku mohlo byť rečené skončivším svoje študiá mladíkom slovenským: všetky miesta sú obsadené. Zrejmá je tu snaha, aby i ľudové školy staly sa takými čechizujúcimi ústavy, akými sú školy stredné. Zhrozil som sa, keď nedávno chodiac po Kysucách videl a presvedčil som sa, že na tamojších štátnych školách väčšina učiteľov sú Česi. Pánovia, je to velice charakteristický zjav. Česká pokroková verejnosť . . . (Hluk. - Výkřiky.) Hneď to vysvetlím.

Slávny senát! Je toto zvláštny a charakteristický zjav. Česká pokroková verejnosť zatracuje, že Maďari zavádzajú numerus klausus na vysokých školách. Ale toto neprekáža, aby na Slovensku na učiteľských preparandiách bol tiež numerus klausus a jedine s tým cieľom, aby bolo znemožnené slovenským mladíkom zadovážiť si učiteľský diplom a potom takto umele vyvolaný bol nedostatok učiteľov, aby na slovenské školy mohli byť posielaní českí učitelia. (Výkřiky.) Aby sa takíto učitelia dostali potuteľne na katolícke školy, tomu k vôli neštítia sa ani protizákonných nariadení.

Pánovia, nedávno referát ministerstva školstva a národnej osvety vydal nariadenie pre školské stolice náboženských škôl, že jestli sa na uprázdnenú stanicu nehlási diplomovaná sila - nesmie zvoliť nediplomovanú ani v povahe dočasného učiteľa, ale vraj majú sa obrátiť na školský referát, ktorý im odtiaľ úradne vyšle učiteľskú silu. (Výkřiky.)

Toto nariadenie sa jednoducho protiví zákonu, ktorý predsa zabezpečuje náboženským školám úplnú svobodu voľby, ale tendencia jeho je zrejmá, týmto spôsobom pomalu, nepozorovane, skryte chcú nadsadzovať pokrokárskych učiteľov na katolícke školy.

Slávny senát! Aby tento cieľ - čechizovanie slovenských škôl - mohol byť udržaný aj v budúcnosti, preto nemôže dostať Slovensko svojej krajinskej školskej rady, hoci bez nej zákon o krajinskej samospráve je kusý, bo je nedochôdča a napriek tomu že školská rada Slovensku bola opätovne a záväzne - sám som toho svedkom - sľúbená od mnohých pánov, ktorí v terajšej vláde sedia, a aby čechizujúci smer u slovenských škôl bol naďalej udržaný, preto musia byť naďalej do všetkých odborov referátu školstva dosadení Česi, ako sa to stalo nedávno s 2 pánmi. Čo však Slovákov najviac rozhorčuje, je systematické poškodzovanie Slovenska, vo všetkých temer odvetviach štátnej správy, ale hlavne pri fondoch, ktorá prijdú rozdeliť medzi krajiny republiky.

Toto poškodzovanie sa niekedy deje bezohľadne a otvorene, väčšinou však skryte a potutelne a dosahuje už temer takej miery, že je to niekedy v niektorých okamžikoch nápadné a zatracujú to českí ľudia i české noviny.

Tak na pr. "Našinec" doniesol túto drobničku: "Omedzenie dovozu vína z Maďarska? Medzi Maďarskom a našou republikou jedná sa o úpravu obchodnej smluvy, jejž znenie by nečinilo nove povolené clá iluzornými. Maďari sa brania a žiadajú kompenzácie. "Pesti Hirlap" sdeľuje, že československí agrárnici chcejú Maďarom, aby je tak priviedli k ústupnosti, povoliť neobmedzený vývoz vína do našej republiky. Čo na to rieknu vinári na Slovensku?" Slávny senát! Tí naši vinári na Slovensku už riekajú a cítia, že sú na pokraji záhuby a jestli sa toto uskutoční, zahynú úplne a budú môcť za to poďakovať systematickému poškodzovaniu slovenských záujmov.

Alebo, pánovia, máme tu zamýšľané rozdelenie istej časti dávky z piva medzi samosprávné územia. Pri tomto Slovensko zase má vyjsť macošsky. Má sa mu dať sotva 5 až 6%. A keď sa proti tomu bránia Slováci, povie sa takto: V historických zemiach sa piva nepomerne viacej pije, ako na Slovensku, preto je aj spravodlivé, aby z dávky z piva sa historickým zemiam pridelil primerane väčší prídel. Na prvý pohľad, pánovia, táto téza sa zdá spravodlivá, ale keď ju človek rozobere, prijde na lesť. Prečo? Je síce pravda, že v historických zemiach sa piva nepomerne viac pije, ako na Slovensku, ale tiež pravda je, že na Slovensku sa zase nepomerne viac vína pije ako v historických zemiach. A teraz pozorujte. Dávka z vína sa odvádza celá do štátnej pokladne a zo štátnej pokladne každá krajina a každá zem dostáva primerane svoje participácie. Tak by bolo spravodlivé, aby primeraný prídel dostala každá zeme aj z dávky z piva.

Uvedený príklad dostatečno svedčí, že skryte, potuteľne sa poškodzuje Slovensko. Inde zase toto poškodzovanie je tak bezohľadné, tak otvorené, že sa nad ním pozastavujú a zhrozia aj také slovenské kruhy, ktoré ináč nevynikajú v obrane slovenských záujmov proti agresivite českej.

"Slovenský Denník" nedávno doniesol ostrý úvodník, "brat bratovi nepraje", v ktorom sa píše toto: A tu musíme konštatovať, že návrh zákona o štátnom vodohospodárskom fonde, ktorý je teraz pojednávaný, je voči Slovensku krajne nespravodlivý. To znamená, že v českých zemiach ide sa venovať v najbližšej budúcnosti ďaleko viac z tohoto fondu, než v zemiach ostatných. Na budúci rok na pr. má dostať zem Česká asi 67 mil. Kč, Labe, Vltava a iné. Zem Moravsko-Sliezska 6 mil. Kč a Slovensko na Dunaj 2 mil. Kč a na Váh len 3 mil. Kč. Stačí tieto číslice postaviť jednu vedľa druhej, aby na prvý pohľad bolo videť, že takýto návrh je voči Slovensku až macošsky nespravodlivý. V procentoch je tedy pomer tento taký, že Čechy by maly dostať 86% a Slovensko len 6%. A pánovia, takýto je pomer takmer všetkých fondoch, ktoré prijdú na prídel zemiam. A vy sa divíte potom, že sú Slováci nespokojní? Vy sa divíte, že Slovensko krváca? Je predsa jedna vec, v ktorej ten pomer je obrátený. Na Slovensko pripadá 80%, a toto je na vysťahovelstvo, ale toto je práve výsledok toho systematického poškodzovania Slovenska. (Tak jest!) A tento ohromný útek slovenskej krvi nás bolí tým viac, lebo nevidíme žiadnej známky, ktorá by nasvedčovala, že by vláda tento hriešny stav, toto hrozné vysťahovanie Slovákov, nemluvím, zmeniť, ale len usiľovala zmierniť, lebo to, čo sa mluví o tejto veci, čo sa koná, ani pri najlepšej vôli nemôžeme nazvať odpomocou. A na dôkaz nech tu stojí český dôkaz. Českými dôkazy naschvál vždy operujeme.

Pán minister obchodu nedávno si zašiel do Bratislavi a tam si zarečnil pri otvorení živnostenskej rady. V reči svojej bol prinútený uznať veľký úpadok slovenských remesiel. Ale akou odpomoc, aký liek odporučoval? Nech tu stoja jeho vlastné slová.

"Slovenská živnostenská rada se ustanovuje v dobe, kdy mnohý obor našich živností zprumyslněním ztratil svou existenci a bude proto potřebno řešiti tuto naléhavou otázku. Pro Slovensko toto řesení není tak nesnadné, ponevadž jako země lidového svérázu najde vždy pro své lidové umění pole působnosti v průmyslu."

Toto chce byť liekom proti ohromnému vysťahovalectvu slovenskému? V historických zemiach, keď živnosti upadaly, nahradzuje ich veľkopriemysel, ktorý poskytuje tisícom a tisícom ľudí chleba, na Slovensku ale, kde remeslá upadly a kde veľkopriemysel je umele ničený, tam páni moji odpuručuje sa ľudové umenie, ktoré môže dať chleba - nanajvýše desiatkam ľudu.

Pánovia, keby vec nebola tak tragicky smutná, bolo by to smiešne. Ale jest iný liek proti ohromnému vysťahovalectvu odporučujú "Lidové Noviny". Píšu totižto: "V poslední době lze sledovati na pražských nádražích vzrůst počtu jednotlivců i celých rodin, které na nádražích přespávají. Jsou to většinou Slováci, přijíždějící do Prahy za prací bez dostatečných finančních prostredků, se ženami i bez nich, i malými dětmi, jimž nezbývá ani na chleba a cestu zpět. Společnost čsl. Červeného kříže upozornila na tento mravně i zdravotně nepříznivý zjev úřady, aby informovala na Slovensku tamní obyvatelstvo o neúčelnosti a nebezpečnosti techto výprav do velkých měst, není-li předem zajištěna práce, nebo úhrada zpáteční cesty. Ovšem toto je nejpohodlnější. Hovoříte Slováčkovi: Zemřite hladem jen doma." Takto nič sa nerobí . . . (Sen. Mikulíček: Největším nepřítelem slovenského lidu je velkokapitalismus!) Krikom tomu neodpomôžete, kôl. Mikulíčku. Takto, pánovia, nič sa nerobí na zmírnenie ohromného vysťahovalectva Slovákov. Naopak, ešte i teraz dosadzujú sa na Slovensku do štátnych služieb Česi, tí na také miesta, ktoré by mohol zaujmúť ktorýkoľvek slovenský vysťahovalec. Mach vo svojej knihe dokázal, že ešte vlani v krátkej dobe 3 mesiacov do väzenia krajského súdu v Bratislave bolo vyslané 6 nových strážnikov a všetci boli Česi. Pánovia, ráčte uveriť, čo sa deje v tejto veci, to už presahuje medze zdravého rozumu. Snáď ale toto je práve najpotešiteľnejšie, lebo to znamená blízky konec tohoto hriešneho systému dľa toho latinského "quem deus perdere vult, dementat." Nedivte sa pánovia, za takýchto okolností uznáva sa za pravdivú výpoveď kladená do úst českého človeka: My Slovákov nepotrebujeme, my potrebujeme Slovensko. Než ktorý na svoju národnú hrdosť dbalý Slovák by mohol podporovať a dôverovať vláde, ktorá k tomuto systému napomáha? Slávny senát, aby ztratená dôvera Slovákov znova k životu bola vzkriesená, musí prijsť nová vláda s novým programom, ale hlavne novými skutky vôči Slovákom. (Výborně! Potlesk.) Správne hovorí vo svojom bohužial zamlčanom upozornení na parlament náš predprevratový národný pracovník dr Bazovský. Jedenástiročná zkúsenosť dnes viace než kedykoľvek predtým dokazuje potrebu a imperativne káže, aby práva slovenského národa tak, ako ony boly v Pittsburskej dohode kontemplované a do ústavnej listiny československej republiky inkorporované, boly do života uvedené. Bez prevedenia Pittsburgskej dohody kultúrnu a hospodársku prosperitu slovenského národa nemožno zabezpečiť. To je túha slovenského národa a niesú smerodatné mienenia trebárs zo Slovenska pochádzajúcich, ale českým centralistom oddaných činiteľov, a to tým menej, lebo proti neohroženým zastáncom práv slovenského národa je obyčejne zavádzaný zničující osobný pohon, kdežto centralisti sú odmeňovaní. Zamysleť sa musí človek nad týmito pravdivými slovy. Ja se nedivím Čechom, že usilujú získať takých Slovákov, o akých hovoril dr Bazovský. To je prirodzenosťou ľudskou, že všetko možné človek podniká, aby si uspokojil svoje svedomie. Česi sa zaviazali dať Slovákom isté práva v Pittsburgskej dohode. Záväzok ten došiel potvrdzenia v Ženeve, splnený ale není a tí slovenskí centralisti sú na to dobrí, aby hovorili, že oni si nežiadajú splnenie záväzného slova. Ale divím sa Slovákom, že na veľkú škodu svojho národa sa k tomuto dajú použiť.

Dokiaľ však tento Slovákov poškodzujúci systém vláda bude podporovať, dotiaľ dôveru v nej mať nemôžeme a rozpočet neprijímame. A nielen to.

Na znak protestu, že i tak jednomyseľne prejavená vôla slovenského národa, ako sa ona ukázala vo veci slovenskej techniky, povšimnutá neni, naša strana sa ďalšej debaty nezúčastní. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Habrman.

Sen. Habrman: Slavný senáte! Dámy a pánové! Předložený rozpočet na r. 1951 ve skupině první činí 9.064,319.500 Kč, asi o 230 mil. Kč více než roku loňského. Druhá skupina, vykazující úhrnné číslice o státních podnicích, je stanovena ve výši 10.613,640.000 Kč, asi o 200 mil. Kč více než roku loňského.

Tyto číslice podávají zjevný důkaz o stále rostoucím významu novodobého státu. Ještě v ranných dobách parlamentních zřízení omezoval se stát na politickou správu, bezpečnost státu a občanstva, věci kulturní a spravedlnost. Dnes je novodobý stát, zejména u nás, činitelem, jehož důležitost rok od roku roste. Zaujímá stále širší rozsah působnosti. Zasahuje mocí zákonodárnou, správní a prostředky hospodářskými do všech oborů působnosti práce, potřeb a života veškerého obyvatelstva.

U nás je stát největším podnikatelem, zaměstnávajícím vedle správních orgánů a činitelů statisíce zaměstnanců a dělníků. Mnoho lidí u nás ještě považuje kolektivní podnikání za boží dopuštění, před nímž je potřebí všemi prostředky se brániti. Veřejnost si však uvědomuje, třeba dosti pomalu a pozvolna, že kolektivní hospodaření u nás bylo uskutečněno, trvá a vyvíjí se měrou téměř úžasnou. Stát vlastní a orgány k tomu ustanovenými spravuje dráhy, pošty, telegrafy, rádio, doly uhelné, hutě, výrobu a prodej tabáku a soli a nesčetné jiné podniky, ceny mnoha nesčetných desítek miliard, a jak vykazuje letošní rozpočet, s ročním provozem 10 miliard Kč.

Stát zabývá se otázkami práce, ochranným zákonodárstvím dělnickým a sociálně-politickým, sjednal a určil podmínky, které dříve i za éry liberalistické neznal. Mocí zákona upravil dobu pracovní, platnou pro zaměstnané i zaměstnavatele zákonnými ustanoveními. Vybudováním sociálního pojištění chrání za mzdu, plat a gáži zaměstnané v případech nezaviněné nezpůsobilosti výdělečnosti, v případech nemoci, úrazu, stáří a invalidity. Řeší pomoci nezaměstnaným zákonem a z prostředků státních. A je všem jasné, že v tomto směru novodobý stát bude pokračovati. Pečuje o věci kulturní a hospodářské a řídí styky s cizími státy.

Činnost sociální nebyla schvalována všemi vrstvami obyvatelstva. Dospěli jsme však k novému nástupu kolektivní činnosti státu. Po vrstvách hospodářsky nejslabších vystupují dnes výrobní vrstvy s požadavky na stát. Nejen v ohledu celní ochrany, dopravy a politiky, volají po zásahu státu k podepření výroby. Zemědělství žádá meliorace za přispění státu, úvěry k podpoře zemědělského podnikání. Požaduje, aby stát převzal úkol přejímatele a prodavače obilnin. Žádá zřízení pojišťoven za přispění státu proti živelním pohromám a pádu dobytka. A dalo by se uvésti mnoho jiných požadavků a přání, kladených zemědělstvím na stát.

Kruhy středostavovské se domáhají vybudování úvěrnictví za podpory z prostředků státních; kruhy průmyslové se domáhají zřízení vývozních úvěrních fondů. Stát staví z prostředků veřejných a státních silnice, vodní cesty, meliorace zemědělské půdy. Jeho zásahem do otázek bytové a stavební péče stalo se, že bydlení lidí neobstarává jen soukromé podnikatelstvo. Přispěním státu mocí zákona a pomocí peněžní uskutečnil stavbu bytů a bydlení kolektivními činiteli státními, samosprávnými a družstevními. Ještě mnoho jiných požadavků a přání kruhů podnikatelských a výrobních se přednáší, žádajících zásah, pomocí prostředků státních. To znamená, že novodobý stát stává se čím dále, tím mocnějším a působivějším kolektivním činitelem v životě národa a lidí všech povolání a v tomto směru bude se vyvíjeti také v budoucnosti.

O výrobní a výdělečné krisi pojednal jsem s tohoto místa již minule. Nicméně považuji za svou povinnost poukázati na nutnost, aby bylo učiněno všecko ke zmírnění strádání nezaměstnaných, k oživení výroby ve všech směrech a ke sjednání možnosti práce. Nám všem je zřejmé, že i nynější krise nevznikla jen v našich poměrech. Je součástkou mezinárodní a světové krise výrobní a výdělečné. U nás byla nejtíživěji zasažena vedle zemědělství výroba vývozní. Textil, porcelán, sklo a jiné. Je si však uvědomiti, že v mnohém oboru vytváří se krise trvalá. Hornictví následkem zvýšení těžby uhlí, téměř ve všech státech, využitkování vodních sil a elektřiny, úspornými zařízeními tepelnými bylo značně podvázáno. Sotva nabude bývalých možností. K podobnému osudu jaksi v počátku spěje doprava železniční. Automobily a autobusy staly se jejími konkurenty. Vývoj v tomto směru nebyl ještě ukončen, ačkoli počátek tohoto vlivu doznává se již v samotném ministerstvu železnic.

Oproti těmto zjevům je vhodno poukázati na to, že současně rostou a vyvíjejí se průmysly nové, které ve značné míře jsou schopny zaměstnati uvolněné lidské síly v podnikání zasaženém moderním vývojem. Vznikla výroba přístrojů a potřeb radiových. Bylo mi sděleno před rokem nebo dvěma, že tato nová výroba zaměstnává již u nás přes 5 tisíc zaměstnanců.

Podniky elektrotechnické rostou a zaměstnávají stále více sil. V životě lidském není nic trvalého a ustáleného. Všecko se vyvíjí. Nabývá jiných tvářností a jiné podstaty. Nové potřeby rostou. Je třeba i tento zjev míti v patrnosti, s ním počítati a podle těchto zjevů se zaříditi.

V tu dobu nejnaléhavějším úkolem států, všech činitelů veřejných i soukromých je otázka nezaměstnanosti. V prvé řadě zmírnění jejích následků a uskutečnění takových opatření, jež by znovu oživila výrobu a zaměstnanost širokých vrstev výrobního pracujícího lidu. U veřejných zprostředkovatelen bylo 31. října t. r. přihlášeno 121.781 neumístěných uchazečů práce. Ve skutečnosti, jak se praví, počet nezaměstnaných stoupl na 300.000. Je to největší počet nezaměstnaných od r. 1921 a 1922, kdy bylo napočítáno na 400.000 nezaměstnaných. V kruzích sociálně-politických a zejména socialistických doporoučí se k zmírnění nezaměstnanosti tato opatření: Zkrácení doby pracovní týdně na 40 hodin. Tento požadavek se blíží uskutečnění za hranicemi i u nás zaváděním 5denního pracovního týdne. Uvažuje se o zvýšení věku školní povinnosti do 15. roků a o snížení věkové hranice aspoň do 60 let k nároku na starobní rentu za současného zvýšení důchodů starobních. Dosavadní výše starobní pense počínaje od 1100 Kč je neudržitelná. Musí býti nastoupena cesta k úpravě. Dělnický pensista má nárok na důchod, z něhož by mohl býti živ. Tím by nastalo zmenšení nástupu mladistvých dělníků o jeden ročník a časnějším pensionováním dělníků a zaměstnanců o několik ročníků, následkem čehož trh práce bude uvolněn. Tato opatření by ovšem nevystačila k odbourání pohrom na pracovním trhu, způsobených moderní organisací práce, zvanou racionalisací.