Jestliže zástupcové konsumentů nám chtějí vážně pomoci, pak musili by býti ochotni usnésti se na opatřeních, která by obrovský dovoz omezila na bezpodmínečnou nutnou míru. Mohli by s těmito opatřeními souhlasiti tím spíše, poněvadž by tím mohli malorolníkům, kteří pěstují žito, oves, dobytek a vyrábějí mléčné výrobky, zabezpečiti alespoň výrobní náklady a skromný zisk pro jednoduché živobytí. Dokud konsumenti a jejich organisace dávají přednost zahraničnímu máslu, zahraničním bramborám, zahraniční mouce, americkému sádlu, jakož i zahraničním banánům a jinakému jižnímu ovoci před našemi stejně dobrými tuzemskými zemědělskými výrobky a před našim znamenitým domácím ovocem, nemůžeme věřiti, že mají vážnou vůli pomáhati domácímu zemědělství. Nemůžeme pochopiti, že konsumenti, místo aby pracovali spolu se zemědělci, velmi často jdou s obchodníky a průmyslníky, kteří namnoze jenom se snaží, aby cestu od producenta ke konsumentovi nesmírně zdražili ke škodě těchto uvedených skupin obyvatelstva. Nežádáme almužny, ale chceme spravedlivou ochranu a spravedlivou odměnu za naši tvrdou práci, které se nám přes dvojnásob dlouhou dobu pracovní dosud nedostávalo.
Také ke kapitole školské dovolil bych si ještě zcela krátce upozorniti na některé věci v mém volebním okrese. Školské poměry v okresu mimoňském to jsou, které vybízejí k ostré kritice. V celém okrese mimoňském, který je velice rozlehlý, jsou dvě německé měšťanské školy, a to v Mimoni jedna chlapecká a jedna dívčí měšťanská škola. Za to byla zřízena česká menšinová škola v Proseči, ačkoli v Proseči nebydlelo ani jedno české dítě. Děti se shánějí ze sousedního českého území, a to většinou z jednotřídní české školy ve Vápně. V české škole ve Vápně je prý jen ještě 4 nebo 6 dětí, takže je zde nebezpečí, že sice česká menšinová škola v Proseči, kde není ani jednoho českého dítěte, zůstane zachována, že však škola ve Vápně pro nedostatek žáků bude musit býti zrušena. Nyní počet žáků německých v Proseči, Novém Mlýně a Kostřicích, kteří pro znovuzřízení německé školní expositury přicházejí v úvahu, stoupl zase na 23, a bylo by lze obě školní třídy, českou i německou, umístiti ve školní budově. Obec se také zavázala, že se postará o byt pro českého učitele mimo školní budovu. To všechno bylo stanoveno protokolárně za přítomnosti okresního hejtmana a školního inspektora z České Lípy, a přesto se zřízení německé expositury odkládá z jednoho měsíce na druhý. Bylo by jen příkazem lidskosti, zprostiti německé děti jejich nebezpečné, polem a lesem vedoucí, skoro hodinu trvající cesty do školy, obzvláště ještě během zimních měsíců, a poněvadž jsou dány všechny předpoklady, otevříti německou školní exposituru dnem 1. ledna 1931. Mimo to jsou v okresu, a to v Janově Dolu a Náhlově dvě české menšinové měšťanské školy. Počet obyvatelů mimoňského okresu činí 21.366, z toho je 19.636 Němců a 1.730 čechů. Pro 1.730 Čechů jsou dvě a pro 19.636 Němců rovněž dvě měšťanské školy. Českou měšťanskou školu v Náhlově navštěvuje 12 dětí v prvé třídě, 11 dětí ve druhé třídě a 10 dětí ve třetí třídě. Tedy ve všech třech. třídách 33 dětí. V Janově Dolu je v prvé třídě 11 dětí, kdežto další třídy ještě nejsou otevřeny. Jsou tedy zde pro 44 českých dětí dvě měšťaňské školy, které musí stát jako menšinové měšťanské školy vydržovati a které by bylo docela dobře lze sloučiti v jednu měšťanskou školu. Pro ostatních 3.600 německých školních dětí v soudním okresu mimoňském musily stačiti 2 měšťanské školy. Nyní městská obec Osečná, která musí přikročiti ke stavbě školní budovy, zamýšlí zříditi měšťanskou školu také v Osečné, i žádal bych pana ministra školství, aby ministerstvo působilo k tomu, aby tato věc mohla býti co nejrychleji uskutečněna. Další nutnou záležitostí je zřízení německé školní expositury v Proseči v okresu mimoňském. Dřívější německá školní třída, která byla umístěna ve školní budově, kterou postavila obec, byla zrušena a děti musily choditi do školy v Jablonci, vzdálené 3/4 hodiny.
Všeobecně bylo by k státnímu rozpočtu jen podotknouti, aby se v budoucnosti více pomýšlelo na úsporná opatření, a bylo by jen uvítati, kdyby jednotlivá ministerstva přihlížela všude k tomu, co se v rozpočtové debatě v obou komorách přednese, aby alespoň v rozpočtu pro rok 1932 nastalo zmenšení neproduktivních výdajů. Uvítáme s radostí, kdyby se podařilo snížiti příští rozpočet o jednu nebo dvě miliardy. Úlevy pro naše národní hospodářství je za všech okolností naléhavě potřebí, a bude úkolem našich státníků, aby moudře čelili nynějším katastrálním poměrům. Zde bude potřebí pracovati společně v zájmu celého státu, nechceme-li, aby na nás všechny přišel zmatek. Posloucháme-li mínění lidu, lhostejno kterého jazyka, zdá se nám, jako bychom slyšeli podzemní dunění jako předzvěst budoucí bouře.
Mně se vždycky zdá, jako bychom tančili na sopce, kde každého okamžiku hrozí výbuch. Bude úkolem povolaných činitelů, aby toto znamení doby pečlivě pozorovali a hledali pomoc. Musí se podařiti, těžce ochuravělému národnímu hospodářství přinésti ozdravění a záchranu. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Tschapek. Prosím, aby se ujal slova.
Sen. Tschapek (německy): Slavný senáte! Když nám byl předložen letošní státní rozpočet, zpozorovali jsme s hrůzou, že byl o značný obnos vyšší. Předložili jsme si otázku: jak je možno v době nejvyšší hospodářské krise rozpočet oproti předešlým rokům - kdy prameny příjmů poplatníků byly ještě lepší - zvyšovati, kdy přece musíme býti prodchnuti poznáním, že platební schopnost výdělečně činného středního stavu jest úplně vyčerpána. Vývody pana ministerského předsedy Udržala poskytují nám ovšem vysvětlení. Praví, že nestojíme ještě u konce krise a že je bezpodmínečně potřebí k odstranění krise zakládati reservy a že z tohoto důvodu bylo nutno rozpočet zvýšiti.
Proti takovéto, jak se pan ministerský předseda vyjadřuje, moudré vládě neměli bychom žádných námitek, kdyby nám skutečně byla dána záruka, že se preliminovaných obnosů skutečně použije k odstranění hospodářské krise. Je zajisté dosti příznačno, že došlo k usnesení povoliti jistý obnos, že se však ve znalosti věcí příštích moudře zamlčuje, jakým způsobem se má tohoto obnosu použíti. Zdá se, že to podle koaličních poměrů odvoditi dlužno jen z toho, že je zde vůle vyhověti přáním vládních stran, aniž by se v nejmenším přihlíželo ke skutečným potřebám hospodářství. Musili jsme dosud pozorovati bohužel pokaždé, že při takovémto rozdílení národnostní klíč již předem jakoby zde nebyl, takže Němci vždy přišli zkrátka, a víme již dnes, že se ze slibovaného obnosu dostane výdělečně činnému německému střednímu stavu jen mizivě nepatrná část.
Znamením poznání je zajisté, když pan ministerský předseda prohlašuje, že již nemůžeme mluviti o ryze zemědělské krisi, nýbrž že se krise stala všeobecnou, kterou trpí všechny stavy. I když také trvalo trochu dlouho, nežli toto poznání proniklo u směrodatných kruhů, těšíme se přece, že se konečně celková situace chápe správně, musíme se však zároveň diviti, že se jedním dechem hned říká, že podmínkou odstranění krise je předpoklad laciného chleba, a když se nepřímo dává na srozuměnou, že zlevnění v prvé řadě musí vcházeti od maloobchodu. Mohu jen míti za to, že se zde zastupuje názor ministerstva zásobování, které se přece snaží vykonávati cenový diktát, poněvadž právě již podle zvyku ve všech samostatně výdělečně činných osobách spatřuje jen lichváře. Myslím, že poslední novinářské zprávy podaly opětovně důkaz, že maloobchodní ceny byly poměrům přiměřeně sníženy, že by snad ještě více mohly býti sníženy, kdyby byly přiměřeně sníženy velkoobchodní ceny. Ale zde to přestává, neboť před trusty a kartely, tu shýbá se i vláda a netroufá si dotknouti se jich, i když tím snad tisíce jiných existencí zahyne, jako na příklad obuvníci, živnost oděvnická atd. (Sen. Stöhr [ německy ]: Baťovi se daří přece zcela dobře!) Ano, Baťovi se vede dobře. (Sen. Stöhr [ německy ]: Tak vidíš! Baťa je také švec!)
Poslední úřední statistiky dokazují, že se v tomto státě nalézá 718.000 živnostenských podniků, a že z nich je 91,8 % malých podniků, to jest podniků, které zaměstnávají nejvýše 5 dělníků. Vidíme tedy, že vládě na těchto asi 92 % výdělečně činného středního stavu naprosto nic nezáleží, že má zájem jen na těch 8 % velkoprůmyslu a že se všemi prostředky snaží chrániti tyto, jakož i zemědělství. Poukazuji při tom hned k tomu, že vláda zamýšlí v nejbližší době zakázati zřizování dalších cukrovarů, že zamýšlí cestou zákona předepsati míchání benzinu s lihem, aniž by při tom povážila, že tím nastati musí podstatné zvýšení cen, zkrátka řečeno, vláda se snaží všemi prostředky, které má po ruce, chrániti zájmy velkoprůmyslu, že však jí nezbývá ničeho pro veliký počet malých živnostníků a obchodníků.
Jednostrannost vlády poznáváme nejlépe, procházíme-li jednotlivé položky státního rozpočtu. Poněvadž živnostníky a obchodníky v prvé řadě zajímá ministerstvo obchodu, chci se jím zabývati poněkud obšírnějí. Od té doby, co naše strana je zastoupena v zákonodárném sboru, vznášeli jsme vždy požadavek, aby se ministerstvu obchodu dostávalo větších obnosů, aby toto ministerstvo také ve skutečnosti mohlo hájiti zájmy stavu živnostenského a obchodnického a pečovati o jeho další vývoj. Zde budiž výslovně konstatováno, že jde o produktivní výdej státu, poněvadž je nepopiratelnou skutečností, že vysoko vyvinutý stav živnostenský a obchodnický znamená pro stát lepší pramen příjmů, takže by tyto výdaje v dozírné době plynuly zase nazpět do státní pokladny.
Ke svému politování musíme bohužel konstatovati, že ministerstvu obchodu také pro rok 1931 dáno bylo k disposici jen 48,6 milionů Kč. Jestliže sociální demokraté označují ministerstvo obchodu jako t. zv. > tiché ministerstvo <, pak nemůžeme se tomu diviti, béřeme-li v úvahu skrovný náklad pro toto ministerstvo. Záleží přece spolu na vás, odpomoci tomuto zlu. Šetřte na neproduktivních výdajích a dejte ministerstvu obchodu potřebné prostředky a můžete býti ubezpečeni, že vám veškerý stav živnostenský a obchodnický za to bude vděčen.
Jedním z hlavních požadavků ke kap. ministerstva obchodu je nadále zlepšení živnostenského pokračovacího školství. Žádáme postavení vlastních budov pro živnostenské školy pokračovací a přičlenění účelných, moderními stroji opatřených školních dílen. Tento požadavek je tím naléhavější, poněvadž zbědovanost stavu živnostenského je tak velká, že málo který řemeslník se nalézá ve šťastné situaci, aby si mohl opatřiti všechny stroje, kterých je pro stálý pokrok techniky a stále vzmáhající se snahy racionalisační potřebí. Jestliže stát má prostředky na zřizování - jak pan ministr financí sám přiznává - pohoršení budících nádherných staveb pro menšinové školy, pak je náš požadavek po vybudování živnostenského školství pokračovacího zajisté oprávněný.
Musíme však také nadále žádati lepší vypravení ústavů pro podporu živností.
Podíváme-li se zde na státní rozpočet, vidíme, že se většiny obnosu pro to zařaděného použije na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Tato skutečnost je zajisté v příkrém rozporu s vývody pana ministra financí dr Engliše, který svého času prohlásil, že účinky hospodářské krise nejsou stejnoměrně rozděleny a že nejvíce jsou postiženy kraje se soustředěným průmyslem, obzvláště severní Čechy. Je tudíž nepochopitelno, že se přes toto poznání právě stavu živnostníků a obchodníků v severních Čechách a také na Moravě a ve Slezsku neposkytují potřebné prostředky.
Dalším našim požadavkem, který nebyl splněn vůbec anebo jen z části, je podpora živnostenského úvěrnictví. Kdežto pro velkobanky, které dosud stále mohly rozdíleti vysoké dividendy, zbývají sta milionů, zbývá pro živnostenské úvěrní organisace, které byly založeny jen proto, aby tisícům a tiskům malých řemeslníků a obchodníků poskytovaly potřebný provozní kapitál za dostupný úrok, jen pakatel 10 milionů Kč. Zde musíme vysloviti požadavek, aby se měřilo stejnou měrou a aby se živnostenskému úvěrnictví věnovala stejná pozornost jako stejným institucím jiných stavů, při čemž by za, spravedlivý podklad bylo bráti daňovou poplatnost stavů, jež přicházejí v úvahu.
Mluvíme-li již o daních, musí nás naplniti tím větším podivením, že se v době nejtěžší hospodářské krise, která nabyla již katastrofální povahy, pomýšlí na zvýšení různých daní a dávek. V době, kdy počet zastavení práce v podnicích stále vzrůstá, kdy krátké směny v průmyslových a živnostenských podnicích jsou na denním pořádku a kdy počet nezaměstnaných neustále vzrůstá, čímž se kupní síla obyvatelstva stále víc a více oslabuje, pokouší se vláda z výdělečně činného středního stavu zvýšením daňových břemen vymačkati prostředky, kterých je potřebí, aby se mohlo vyhověti požadavkům jednotlivých vládních stran. Poukázal jsem při poradě o daňových zákonech na katastrofální následky takovýchto opatření a chci dnes poukázati jen na starý náš požadavek, aby konečně jednou odstraněny byly výnosové daně jako nemorální, a aby důchodová daň byla prohlášena za daň podléhající přirážkám. Takovýmto zdaněním dostalo by se státu stejných, ne-li snad vyšších příjmů, kdežto na druhé straně bylo by u finančních úřadů potřebí mnohem menšího aparátu úřednického. Tím by také byl dán prvý krok ke snížení výdajů státní administrativy, které přece podle prohlášení pana ministra financí jsou o jednu miliardu příliš vysoké.
Ale nedosti na tom, že vláda zamýšlí zvýšiti daně, přikročuje také ministerstvo železnic ke zvýšení sazeb, o 20 %. Také zde jsou to zase jen živnosti, obchod a průmysl, které tím výhradně budou postiženy, poněvadž dělnické lístky jsou ze zvýšení vyloučeny a režijní lístky prý také nebudou zdraženy. Mohli bychom po případě rozuměti nějakému zvýšení, kdyby se jeho výnosu použilo k tomu, aby se železniční poměry upravily moderně, přiměřeně poměrům dnešní doby. Ale tomu tak není. Poukazoval jsem opětovně na neudržitelné, řekl bych skoro, lidí nedůstojné poměry na nádražích v Chřibské-Rybništi, Jablonci a České Lípě a přesto se dosud nic nestalo. Tak stanice Česká Lípa, jedno z nejdůležitějších dopravních středisek v severních Čechách, nemá ani čekárny, takže cestující, kteří často musí čekati po celé hodiny na připojení, jsou nuceni zdržovati se v zakouřených restauračních místnostech anebo vydávati se větru a povětří. Stojím na stanovisku, že by zvýšení železničních sazeb naprosto nebylo potřebí, kdyby železnice byla spravována ryze obchodnicky a hlavní svůj zřetel obracela k tomu, aby v každém ohledu vycházela vstříc přáním cestujícího obecenstva.
Stejně jako u ministerstva železnic je tomu u ministerstva pošt. Také zde pokoušejí se stále zvyšovati různé poplatky, ačkoli již máme smutnou pověst, že máme nejvyšší poplatky. Obzvláště u pošty se zdá, že větších příjmů je potřebí jen k tomu, aby jednotliví poštovní zaměstnanci mohli býti pověřováni tím, aby německá označení míst a ulic překládali do státního jazyka a aby své t. zv. úřední moci zneužívali v národnostním ohledu, jak tomu bylo při sčítání lidu v České Lípě. Tam dal si pan poštovní ředitel Vítek zavolati všechny poštovní zaměstnance, aby se jich otázal, jak vyplní sčítací archy, a když několik přece mělo odvahu přiznati se k německé národnosti, poznamenal hrozivým tónem: > To si budeme pamatovati. < Co to má znamenati pro německé státní zaměstnance, nepotřebuji zajisté teprve zvláště zdůrazňovati, poněvadž přece jsme to musili s dostatek poznati v praxi. Ale je to zase důkaz toho, že pošta není snad spravována podle hledisek obchodních, nýbrž jedině a výlučně národnostně-šovinistických.
Ke konci svých vývodů chci jen ještě prohlásiti. že stanovisko mé strany ke státnímu rozpočtu vyplývá z toho, co jsem již řekl. Žádáme v prvé řadě snížení neproduktivních a skoro jednu pětinu veškerých příjmů pohlcujících vojenských výdajů, za to vybudování živnostenského školství pokračovacího a ústavů pro podporování živností, jakož i podporu živnostenského úvěrnictví, odpovídající daňové poplatnosti stavu živnostenskho a konečně zrušení fondovního hospodářství, při kterém se sta milionů obracejí na účely, které odpovídají přáním některé politické strany, které však odňaty jsou jakékoli kontrole veřejnosti. Dokud těmto hlavním požadavkům živnostnictva a obchodnictva na poli hospodářském a speciálně našim požadavkům v oboru kulturním a národním nebude vyhověno, dotud není německé živnostenské straně možno hlasovati pro rozpočet. (Potlesk.)
Místopředseda Trčka (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Teschnerovi.
Sen. Teschner (německy): Slavný senáte! Dříve nežli si dovolím uchopiti se slova k rozpočtu jako takovému, musím poukázati k okolnosti, na kterou také jiné strany bylo poukazováno a která se přes názor všech vážně smýšlejících členů obou komor dnes právě tak přehlíží jako ve všech předchozích letech. My všichni víme, že předložený rozpočet znamená nezměnitelnou předlohu, která se na základě většinové vlády ve státě přijme, poněvadž přijata býti musí. Táži se tudíž znovu, zdali sobě členové zákonodárných sborů jsou vědomi, že šlapou nohama po svém nejpřednějším právu, právu prováděti změny na státním rozpočtu, vyplývající ze stávajících poměrů, vyplývající však také ze stávajících poměrů jednotlivých národů tohoto státu mezi sebou: Od r. 1926, od vstupu německých stran do vlády, slýcháme obzvláště od těchto německých stran, že nemají vlivu na utváření rozpočtu, že přes jejich více než loyální spolupráci přání jejich zůstávají nepovšimnuta, jde-li o spravedlivé rozdílení státních prostředků Němcům.
Letošní rozpočet daly obě nejsilnější německé strany, svaz zemědělců a sociální demokraté, účastenstvím ve vládě, tedy za své spolupráce, vypracovati a přece postrádáme zase jeden z hlavních jeho požadavků: spravedlivosti vůči německému obyvatelstvu. Má však také vadu, že nepřihlíží přiměřeně ke světové krisi a k možnosti, při skvělém finančním zdraví přiměřenými finančně-politickými opatřeními zmírniti hospodářskou depresi.
Finanční hospodářství zapomíná, že krise oslabila, ve prospěch pobírání úroků a dividend bez jakékoli práce, zaměstnání a příjem z práce, tyto základní pilíře hospodářství, že by bylo její povinností, jak jsem dovodil ve svých vývodech k 13. služnému, ve špatných dobách, v době nezaměstnanosti, dáti do oběhu své reservy, dáti je k disposici hospodářství, aby se úlevou přispělo pomocí národnímu hospodářství, trpícímu krisí. Míním při tom skutečné reservy, které tu jsou v hotovosti, anebo které se zakládají na možnosti úvěru, nikoli takové, které vyplývají z vědomého podceňování příjmů. Uvolněním těchto skutečných reserv a tím, že se jich dostane národnímu hospodářství, má se tomuto usnadniti, lépe řečeno umožniti překonání doby krise, a velkorysými investicemi, obzvláště pokud jde o zcela nepostačitelné dopravnictví a dopravní prostředky, má býti o nezaměstnané postáráno produktivní prací.
Není také škoda času, ježto změna rozpočtu podle zdejších zvyklostí je vyloučena, po celé týdny ve výborech a v plenu pronášeti řeči, přednášeti výtky a stížnosti? Má to zejména v senátě nějaký účel, ježto není zde možnosti korektury, také v této korporaci mlátiti prázdnou slámu? Musím činiti neparlamentární srovnání že se rozpočet na rok 1931 po projednání v poslanecké sněmovně podobá kosti, která je zbavena i šlach, na které vůbec nic více nezbývá k ohlodání. Nejjednodušší a nejúčelnější projednání by bylo, rozpočet předložiti a když ho členové parlamentu prostuduvali, odhlasovati, poněvadž zde není možnosti nějaké změny. Právě v posledních letech jsme zažili, že ke konci roku se musí vyříditi nejen důležité předlohy v rychlíkovém tempu, nýbrž že terminované zákony v poslední minutě před uplynutím bez důkladnosti zase živoří dále jako provisoria. Ve starém kaceřovaném Rakousku říkalo se tomuto systému > Fortswursteln < a při vychvalovaném odrakouštění jsme se tohoto systému nezřekli, neboť je velice pohodlný a zbavuje v mnohých případech, ovšem jen přechodně, veliké odpovědnosti před lidem.
Pan ministr financí prohlásil ve svém exposé k rozpočtu zřejmě svůj souhlas se zahraniční politikou pana ministra Beneše, a přece byli bychom od chladně uvažujícího finančního a hospodářského politika očekávali poznání, že politiku prestiže státu nelze nikdy uvésti v soulad s jeho hospodářskou politikou, že nikdy státu nepřinese to, oč bychom se v hospodářském ohledu měli zasazovati, hospodářské přiblížení k Německé říši; Rakousku a Maďarsku, našim nejbližším sousedům. Jestliže oba ministři na téže koleji budou ve své politice pokračovati, budeme v brzku přesvědčeni o skutečnosti, že tato cesta systematické celní a hospodářské války, opisovaná slovem > korektní < poměry, je falešná, že státně-politické a také hospodářsky politické vedení vsadilo na falešného koně a že v nejlepším případě to bude mrtvá jízda, ne-li zasloužená porážka na obě strany.
S hospodářského stanoviska vzato sestavován byl rozpočet v době, ve které začalo světové klesání cen. Index velkoobchodní klesl z 916 na 808, to je 13 % podle posledního výkazu Národní banky na 771, to je nyní více než 20 %, jinými slovy, lze nyní za 100 Kč koupiti právě tolik jako dříve za 113 resp. 120 Kč. Ale stát patří se svou správou k velkoobchodníkům. Počítá, měřeno na kupní síle, s 1.700 milionů Kč více nežli to odpovídá indexu. To znamená stejný postup, jakým kdysi dr Rašín odstraňoval hospodaření s deficitem. Světový pokles cen pokračoval od r. 1920 ve čtyrech oddělených etapách až k nyní namnoze dosažené mírové paritě, a podle této musilo se nyní veškeré hospodářství zaříditi, samozřejmě také stát jako hospodářský stroj, který takovéto změny nesměl nechati bez povšimnutí. Jestliže však nyní stát lpí na starých cifrách bez ohledu na tyto skutečné změny, stává se zdražovatelem. Dr Engliš opustil cestu, kterou se kdysi bral. Pohyboval se do r. 1930 na linii, která mu umožňovala stabilisovati, konsolidovati, ulehčiti. Nyní činí opak. Nejdříve větší zatížení. Toto větší zatížení projevuje se především ve výši rozpočtu podle měnové jednotky, pak ve změně, resp. vzrůstu kupní síly koruny a naposled konečně pokud jde o výši národního důchodu.
Jedno jest jisto: klesající tendence ve výdajích od r. 1927 do 1930 zde byla, a to o 300 milionů. V těchto letech byla kupní síla koruny menší. Přepočítáno na dnešní kupní sílu stoupl rozpočet a dosáhl rokem 1.931 plus o 1 1/2 miliardy nynější hodnoty peněz. K tomu přistupuje ještě půl miliardy nových daní a dávek, takže dvě miliardy, které vyplývají z obou obnosů, dávají 20 %ní větší zatížení oproti roku loňskému. S počínajícím poklesem cen a výroby v r. 1930 byla břemena zvýšena, ale únosnost zmenšena. Na tom nemají vinu jednotlivé osoby. Letos však projevuje se značné snížení výroby a při sestavování rozpočtu pro rok 1931 nebralo se na odpovědném místě již zřetele k okolnosti, že tento rozpočet ve své úhrnné sumě znamená skutečně 13%ní, správněji 20%ní vyšší zatížení. Vědělo se již tehdy, že se cena a výroba za r. 1931 sotva zlepší, a přece byl rozpočet zvýšen. Chce československý stát plouti proti světovému vývoji? Ještě se nalézá ve stadiu blaženosti - je přece ostrovem blaženosti - u nejsme jisti před překvapením, že se stát vůbec dovede vymknouti ze světového hospodářství a že jako šťastný ostrov v bouřlivém proudu doby, vývoje a nepořádku zůstane nedotčen. Je vyššího zatížení bezpodmínečně potřebí? Stát je pro stroj na udržování a správu sátu sám velkoobchodníkem, velkonakupovatelem. Považte jen armádu, pro kterou r. 1931 skutečně bylo do rozpočtu zařaděno Kč 1.991. Podle toho, co řečeno, kupuje stát následkem poklesu velkoobchodního indexu všechny výrobky, pro něho v úvahu přicházející, mnohem levněji, nežli v minulých letech, musí tedy již roku 1930 míti uspořeno mnoho milionů a musí r. 1931 při stejné tendenci uspořiti ještě více milionů. Tyto úspory však musí přirozeně vyrovnati úbytek příjmů. podmíněný krisí. Musí za všech okolností preliminované miliony býti také vydány, kdyby se podle skutečné situace mohlo uspořiti? Ale kam přijdou úspory? Podle statistické příručky 3 jsem zjistil, že úpravou platů od r. 1926 docíleny byly ročně úspory ve výši 300 - 400 milionů Kč, které povolenými 700 miliony nových daní vzrostly ročně na 1 miliardu. Kde jsou tyto úspory? Nedivili bychom se, kdyby pan ministr financí, aby odůvodnil nová úsporná opatření, přišel s novým snížením platů a mzdy, poněvadž index velkoobchodu klesl, ačkoli dosud neučinil ani kroku, aby tento pokles cen jevil účinek v maloobchodu, tím že by zisky meziobchodu byly odkázány na přiměřenou míru. Již jednou pokusil se stát o to, tím že snížil pláty, v neuvěřitelném domnění, že by ceny musily klesnouti, když úředníci a učitelé dostanou menší plat. Dokud stát není ochoten prostředky své moci působiti na utváření cen v malém, nesmí také opětovati takovéto nebezpečné manévry. A jestliže skutečně nastane pronikavé zlevnění, dlužno stále ještě uvážiti, že zaměstnanci a učitelé placení ze státní pokladny daleko ještě nedosáhli parity svých požitků, takže jsou špatněji placeni, nežli tomu bylo před válkou.
V celé státní správě nedostává se obchodního ducha. Žádný nepředpojatý pozorovatel nemůže se ubrániti úsměvu, mluví-li se o komercialisaci státních podniků. To dlužno označiti za prázdné mluvení za tím účelem, aby parlament byl vyloučen z dozoru a kontroly nad těmito podniky, aby naopak svatý Byrokratius seděl v sedle ještě pevněji, aby si mohl neobmezeně počínati. Skutečně obchodnické vedení pracovalo by s polovičním nákladem a patrně také s polovinou personálu, a to s desateronásobným výsledkem. Ze všech resortů ozývají se stížnosti, že úředníci jsou přetíženi, že nemohou práci zdolati. Proč? Ve mnohých případech je tomu skutečně tak, obzvláště ve finanční a justiční správě, ve kterých se došlé spisy hromadí do výšky věží, na př. u zemského finančního ředitelství, kde jistý spis odpočívá od dvou let a vůbec ho nelze nalézti, ačkoli jde o bytí a nebytí sirotka. V čem však záleží namnoze toto množství práce a vícepráce? Zbytečné formule a zbytečné psaní, naprosto zbyteční dozorčí a revisní úředníci, kteří nahlížením do spisů a výtkami chtějí dokazovati svou nezbytnost. Jsou u správních těles státu vůbec úředníci, kteří jednou byli v praktické obchodní službě, mají obchodní v zdělání a dovedou šířiti také obchodního ducha, vštípiti ho také podřízeným úřadům? Kdyby soukromé podniky pracovaly stejným způsobem, brzy by zašly, byť byly sebe lépe fundovány. Není pochybnosti o tom, že by se skutečnou komercialisací provozní náklady daly snížiti a nelze pochopiti, že jinak uznaně zdatná finanční správa pana ministra dr Engliše tuto hluboko zasahující, rozhodnou otázku odsunuje stranou. Pochybím sotva, jestliže tvrdím, že z řečeného dlužno odvozovati, že by bylo lze uspořiti jednu miliardu. Kdyby na př. veškeré dráhy byly vedeny obchodnicky, pak nebylo by potřebí od 1. ledna 1931 zvyšovati znovu tarify, kdežto v Německu téhož dne nastává snížení železničních tarifů a provádí se snížení poštovních poplatků, ačkoli na př. státní dráhy venku v říši samy musí sehnati, více než 700 milionů říšských marek na placení podle Youngova plánu. Jsou jen dvě možnosti utvářiti železniční provoz, aby nesl výtěžek: skutečně obchodnické vedení, což předpokládá, že dráha přestane býti nástrojem politického šovinismu, době přiměřená dopravní a tarifní politika, která by musila rozmnožiti náklad i počet cestujících, místo aby je zatlačovala na jiné dopravní prostředky, jako na př. automobily. Již zase ozývají se stížnosti ministerstva železnic, že automobily podkopávají příjmy drah. Ale nelze se diviti, jestliže následkem tarifní politiky obchodník používá levnějšího auta, jakožto dopravního prostředku. Z falešné správy však pocházejí schodky. Kdo je má nésti a hraditi? Ubozí poplatníci, cestující a dopravci, kteří za hříchy opomenutí finanční správy a železniční správy jsou trestáni zvýšenými sazbami. Kdyby nastala skutečná komercialisace státních podniků a úřadů, pak bylo by panu ministru financí možno vyhnouti se zvýšení rozpočtu, poněvadž by se mohly dělati úspory. Přes to přebytky jakožto reservy. Zcela příznačnou známkou finanční správy jest úspěšná práce s rozpočtovými reservami. Státní příjmy byly ministerstvem financí velmi opatrně zařaděny, ale brutálně a bezohledně vymáhány, a následek toho byly větší příjmy, které podle závěrečných účtů činí mnoho milionů, od roku 1927 do 1929 několik miliard. Pokladniční hotovosti vzrůstají a činily koncem r. 1929 již 5 1/2 miliardy. K tomu byla r. 1929 zaplacena zase 1 miliarda dluhů, dvojnásob tolik, co bylo preliminováno. Nyní činí státní dluhy posledních výkazů 37 miliard. Pan ministr Engliš zaplatil ročně 1 miliardu dluhů a na úrokovou službu použil skoro 2 miliard. Bude-li se v počatém tempu dále spláceti, bude-li možno zahájený systém zachovávati, bude republika ve 20 až 25 letech prosta dluhů, což by ovšem bylo výhodou všech národností. Z toho však následuje, že při státním dluhu 37 miliard v době krise, jakou máme, není potřebí přílišného napínání a zatěžování. Stát tedy do nynějši krise vkročil s hotovostí 5 1/2 miliardy a má mimo to ještě možnost úsporou jedné miliardy, komercialisací podniků a správy uložiti opětnou reservu, poněvadž stav dluhů stanovenými reparačními platy nyní je přesně zjištěn. Jakým způsobem se tedy používá rozpočtových reserv? Slyšeli jsme od zpravodaje pana posl. Hnídka v poslanecké sněmovně, čemu rozuměti dlužno slovem reservy. Finanční správa míní tím ty miliardy, která má mezi svými příjmy, poněvadž preliminář byl vědomě nižší nežli očekávané příjmy. Podle výpočtů ministerstva financí budou následkem zjevů krise příjmy menší, i stanoví vyšší preliminář, zvyšuje ho na cifru, která pravděpodobně je dosažitelna. Jako vážný národohospodář a zkušený odborník ví však pan ministr financí, že zmenšení státních příjmů je rovněž zjevem krise, který snad za krátkou dobu může odpadnouti, takže nastane co do příjmů dřívější stav. Předložený rozpočet je tedy se stanoviska fisku ve srovnání k národnímu hospodářství pro fiskus velice výhodný, pro národní hospodářství však tím nevýhodnější. Nyní chtěl bych ještě říci několik slov o tom; co by se mělo činiti. Již dne 11. listopadu t. r. jsem s tohoto místa řekl, že správným důsledkem deprese a hospodářské krise by bylo, za pomoci obrovských reserv uleviti situaci národního hospodářství, dáti tyto reservy zpět do oběhu, snížení výdajů anebo pasivní rozpočet. Vzniklý schodek byl by se mohl hraditi z reserv, a tyto zde jsou. V soukromém hospodářství dává se kapitál z dobrých let zbývající, reservy; zpět podniku do oběhu, aby se udržela konsolidace. V československém státě děje se naopak: v době deprese a krise zůstávají miliardy v pokladnách a hospodářství se neuleví, nýbrž způsobem, jakým se sestavuje rozpočet, vydává se zkáze. Svatý Fiskus je hluchý a němý vůči hospodářské situaci, vidí pouze stát a zapomíná, že tento přece se skládá z jeho obyvatelstva a jejich hospodářské situace.