Pri vyučovaní v školách ľudových práve tak ako vlani, ani tohoto roku nevykazuje rozpočtový zákon sumy venované účelom maďarským, naproti tomu veľmi výmluvne hovorí štagnácia počtu maďarských škôl a vzrast počtu zmienených už českých > škôl menšinových<.
Veľa nariekanou, avšak vôbec nikdy nepovšimnutou krikľavou krivdou zostane odňatie 19 katolíckych stredných škôl, ako aj zábor Drugeth-om založeného katolíckeho gymnázia v Užhorode a fakt, že štatuty náboženských obcí katolíckých neboly schválené ani v Bratislave, ani v Košiciach, čím tieto vo smysle mierových smlúv pozbudly možnosti vydržovať školy náboženské. Je to jednou z najkriklavejších krívd, spáchaných na prevažne katolíckom a hlavne maďarskom ľude na Slovensku a nárok na jej nápravu vyhradzujeme si i teraz, i naďalej.
Do akej miery sme i na poli hospodárskom do pozadiá zatlačení, osvetlenie toho ponechávam rozboru a vývodom ďaľších rečníkov našej strany. Dovolím si poukázať iba na to že nie je pravdou, ako by sme my robili vždy a j výlučne len politiku verejnoprávnu a gravaminóznu, lebo dovolávam sa toho, že mimo krívd, ktoré sme po tejto stránke uviedli, navrhovali a naznačovali sme celé roky tiež spôsoby riešenia, a poukazujem tiež na to, že na verejných shromaždeniach, konaných v jaseni t. r. v Lučenci a Košiciach vo spojitosti s krízou hospodárskou mino iných i ja som poukázal vo svojich rečiach na špeciálné príčiny nesnádzí na Slovensku - tak i na nesprávnu obchodnú politiku zahraničnú a politiku národnostnú - avšak poukázal som tiež aspoň na čiastočné spôsoby nápravy, ktorým podobných prostriedkov zamýšľa použiť i pán predseda vlády podľa svojho návrhu prejaveného v rozpočtovom výbore senátu. Produkčná pôžička, tým sníženie nezamestnanosti, zanestnávanie miestných pracovných síl a pod. Poukazujem na to len preto, lebo i to dokazuje, že my síce v záujme nášho ľudu, avšak predsa len snažíme sa hľadať a najsť východisko s tiesnivej biedy.
Teraz, po dosavádnych zkúsenostiach právom som zvedavý na to, zdali tiež maďarskí gazdovia, maďarskí obchodníci a živnostníci, maďarskí robotníci a maďarskí intellektuáli budú tiež v dosahu tejto pomocnej ruky. Dosavádné naše zkúsenosti, ako už rečeno, sú totiž také, že naše sťažnosti neboly ani povšimnuté, že naše návrhy neboly zpozorované, nášmu sblíženiu ešte i Slováci - Hlinka, Tiso - sa vyhýbali, ba ho takrečeno odmietali.
> Prager Presse <, ktorý k účelom propagačným rozdáva sa zdarma vo väčších hoteloch pražských cudzincami navštevovaných, sotva má jedno číslo, v ktorom by dnešné Maďarsko a tunajšich Maďarov nepoštípal, a tým menej česká i slovenská tlač vynechá samozrejme jeden deň, aby zaujala stanovisko proti Maďarstvu. V tejto atmosfére potom sú nielen v živote verejnom, ale v živote spoločenskom tunajšie národy navzdor všetkej prizvukovanej demokracii a konsolidácii postavené priamo v útočnom postrehu proti sebe.
Hľadiac na toto príkré a nepriateľské stanovisko voči menšinám a menovite voči menšine maďarskej prekvapily nás dva prejavy, odznelé pri pojednávaní rozpočtu v poslaneckej snemovni. Jedným bol prejav českého agrárnika Černého, druhý českého národného demokrata dra Ivanku. Prvý zdôrazňoval dôležitosť spolupráce s menšinou nemeckou, druhý prizvukoval nutnosť lepšieho zaobchádzania s menšinou maďarskou.
K týmto pričleňuje sa krátko predtým odznelá, zmienená už reč pána býv. ministra Hodžu v Paríži, v ktorej jednosvorne s výšuvedenými rečníkmi vyslovil sa za nutnosť liberálnej politiky voči menšinám. Zdôraznil i to, že úzka spolupráca je potrebná, tým väčšmi, lebo veď do každého štátu strednej Europy emanujú vzťahy národností štátov súsedných a podľa neho vraj len touto cestou a nie úpravou hraníc lzä docieliť riešenia otázky menšinovej.
K týmto čiste teoretickým vývodom musím pridať, že tieto vývody mohly by byť docela dobre tiež argumentami za účelnejšiu úpravu hranic, avšak aby som od predmetu ďaleko nevybočil, zostávam len pri tom, že myšlienka rozoberaná vyšmenovanými pánmi a pánom býv. ministrom Hodžom doznala pôvodne vyjadrenia u Mac Donalda, avšak on na základe ním precítenej politickej mravnej zodpovednosti vyvodil z nej o veľa hlbšie dôsledky.
V jednej svojej reči totiž anglický ministerský predseda vo Spoločnosti národov vývodil, že veľkou prerogativou štátov složených z veľa národností a totiž štátov nenárodných za daných europských pomerov je práve to, aby osudu menšín uľahčily a chovaly sa proti nim tak, aby menšiny tie hrde mohly sa priznávať za časti štátu, v ktorom žijú <
Taktiež anglický premier vyložil v > Sunday Times < zo dna 16. júna 1929, že v záujme mieru a ochrany demokratických ustanovizní treba uvážiť, aké práva prináležia menšinám a ktorá je tá štátna politika, ktorú by bolo voči nim sledovať. < Cieľom musí byť zrejme to, povedal, aby situácia menšín v zemi, k jejž podstate ony patria, bola učinená tak príjemnou, aby menšiny mohly brať účasť na práci štátnej.
Dovoľujem si však otázku: Keď vidíme, z akého povýšeného stanoviska sleduje sa otázka menšinová a keď pod dojmom toho tu u nás alebo v cudzine pri danej príležitosti aj odznie nejaké to slovo, ktoré chce upokojiť alebo odvrátiť aspoň tam > vonku < pozornosť od skutočných pomerov, - kdeže vidíme u nás doma takéto zaobchádzanie?
Aby som pre krátkosť času poukázal len na svoje predchozie rozklady - bolo by tým snád nakladanie so štátnym občianstvom Maďarov, a či snáď zmienený spôsob uspokojovania maďarských škôl a kulturných nárokov?
A či snáď vzrastajúci počet vecí, zahájených napriek ukludňujúcim prejavom pána ministra spravedlnosti podľa zákona na ochranu republiky, stálé konfiškovanie listov a kníh, zavádzanie nových daní, udržovanie dane z obratu, zvyšovanie železničných tarifov v dobe všesvetovej tendencie po snižovaní cien, pokladanej za východisko z kríze hospodárskej, ktorými sa obchod a život na Slovensku ešte viac zaťažuje a udušuje, či snáď plán pána ministra financií smerujúci ku zrušeniu menších peňažných ustavov, ktorý má značnú vrstvu maďarskej inteligencie zvrátiť znova na cestu zproletarizovania, atď. atď. sú tie skutky, ktorými > má byť život menšiny príjemným učinený
Pri týchto blýsknavých slovách kdeže je tedy čo len jediný fakt, ktorý by nasvedčoval menšinovej politike, narysovanej a požadovanej Mac Donaldom, tedy jedným z kompetentných zástupcov veľmocí, ktoré sa za menšinové pomery zaručily?
Ktorá je tá ciferná kolumna rozpočtu, ktorá by nasvedčovala našej, nášmu početnému pomeru a výške nášho zdanenia odpovedajúcej účasti na živoťe verejnom, na poli hospoďárskom, v reláciách kulturného a spoločenského života?
Kdeže má tu ten maďarský ľud, ktorý je na tom tonúcom Slovensku a Podkarpat. Rusi najviac udusený, čo len jediný dôvod, ktorý by odôvodnil jeho dôveru k takémuto vládnemu duchu a k takejto politike, a ktorý by pripustil, aby ešte i tunajší zástupci tohoto veľa zkúšaného, veľa trpiaceho avšak sebavedomého ľudu svojimi dobrovoľnými hlasy poskytovali prostriedky takémuto vládnemu režimu?
So zreteľom na pomery menšinové a na práve osvetlený smer vládnej politiky nič nemôžeme meniť na našom opozičnom stanovisku a na znamenie nášho protestu proti tomuto politickému smeru rozpočet neodhlasujeme.
Místopředseda Trčka (zvoní): Dále má slovo pan sen. Ikert.
Sen. Ikert (německy): Slavný senáte! Státní rozpočet pro rok 1931 předložen byl k projednávání. Byl již v poslanecké sněmovně různými řečníky kriticky zkoumán, kterážto kritika se projevila v různých směrech. Bohužel je tomu stále tak, že nejvěcnější a nejoprávněnější kritika na rozpočtu ničeho více nezmění. Souhlasím zde úplně s předsedou rozpočtového výboru v poslanecké sněmovně dr Černým, který navrhoval, aby se členům parlamentu poskytla možnost prováděti do jistých mezí změny ve státním rozpočtu, neboť jsou mnohé položky, které by snesly snížení a mnohé položky, které by zasluhovaly zvýšení.
Při projednávání státního rozpočtu konstatoval loňského roku pan ministr financí, že rozpočet musí umožniti asi jednu miliardu úspor, a věřilo se, že v nejbližších letech, ve kterých bylo lze očekávati ještě ostřejší účinky krise, nastane větší zmenšení výdajů. Musíme však bohužel konstatovati, že ve státním rozpočtu pro rok 1931 dlužno zaznamenati oproti roku 1930 rozmnožení výdajů asi o 550 milionů. Máme-li na mysli, že následkem obrovské hospodářské krise příjmy státních pokladen velmi silně po klesnou, musíme jen s největšími obavami pohlížeti na způsob, jakým v tomto roce byl rozpočet sestaven. Zvýšení státních výdajů nemělo se u nás prováděti při prekérní tísni, která ohrožuje celý hospodářský život. Měly se naopak přiměřeně omeziti neproduktivní výdaje, které vesměs jsou značně vysoké. V prvé řadě mohlo se zajisté při kapitole zemská obrana uspořiti několik set milionů. V zemědělských kruzích obyvatelstva zvýšení státního rozpočtu sotva najde porozumění v době, kdy se v zemědělství musí spořiti s každým halířem, kdy velmi často nejnutnější investice musí odpadnouti, kdy se každý pokud možno vyhýbá výdajům, aby nepropadl úplnému zadlužení a nedostal usedlost na buben.
Za účelem úhrady vydání nutno hledati stále nové příjmy, a musili jsme se v poslední době usnésti zase na nových daních, aby státní rozpočet přišel do rovnováhy. Musili jsme zde dáti svolení k různým opatřením a zákonům, o jejichž nutnosti široké masy pochybují. Podíváme-li se do jiných států, vidíme, že se tam snaží pronikavými úsporami ve státním hospodářství zmírniti poněkud krisi. V Německu dokonce snížili značně platy státních zaměstnanců, které snad byly trochu vyšší, nežli v našem státě, ba sníženy dokonce platy ministrů a členů parlamentu asi o šestinu. Doporučovalo by se, aby se také u nás postupovalo v podobném smyslu, aby obyvatelstvo konečně vidělo, že vládní kruhy pochopily vážnost situace a že jsou ochotny vyhověti jí účinným způsobem hlavně při sestavování státního rozpočtu. V Německu se snaží vyjíti strádajícímu zemědělství vstříc zcela jiným způsobem, tím že se snižují daňové předpisy pro zemědělce vzhledem k alespoň 50 %nímu poklesu příjmů a že na příklad zemědělci, kteří přiznali méně nežli 16.000 korun čistého příjmu, platí již jen pozemkovou daň. Všechny ostatní daně se odpisují, čímž odpadá asi 80 % veškerých daní. Tato opatření rolnictvu velmi ulevila. Je to velice citelná pomoc a vidíme, že se tam zemědělství vychází vstříc se zcela jinou blahovůlí a zcela jiným porozuměním.
U nás musíme v té příčině říci, že, pokud jde o ochotu berních správ, bylo by si věru přáti velmi mnohého. Rozdělení daní, obzvláště daně z obratu a důchodové, má účinky velmi nepříznivé a nespravedlivé, poněvadž výrobní náklady výrobků jsou daleko pod průměrnými cenami zemědělskými, a poněvadž půda již nyní má značně menší hodnotu a tudíž také mnohem méně úvěru. Při obrovském poklesu cen v r. 1930 nemůže nejen u obilí, nýbrž také u dobytka a mléčných výrobků byti řeči o čistém zisku ve formě peněz, v jakékoli formě: tím méně, ježto režijní náklady, mzdy a sociální břemena značně vzrostly. Na všechny tyto okolnosti mělo by ministerstvo financí bezpodmínečně bráti zřetel také při stanovení paušálu daně z obratu u malorolníků a mělo by se provésti přiměřené, alespoň 50%ní snížení. Zemědělci, pracující se ztrátami, jsou velmi těžce postiženi daní z obratu anebo také velmi vysoka vyměřeným paušálem, poněvadž přesunutí při našich cenových poměrech prakticky není možné. Bude úkolem státu, aby konečně pomýšlel na odstranění daně z obraty pro zemědělství se stanoviska daňové spravedlnosti. Obzvláště odstranění daně z obratu pro vlastní potřebu je bezpodmínečnou nutností a bylo ve většině evropských států již provedeno. Daň z obratu pro zemědělská družstva bylo by za všech okolností odstraniti, poněvadž výrobky, které družstvu prodává, byly již jednou zdaněny daní z obratu u zemědělce a tudíž druhé zdanění jeho zboží, které zemědělec předal vlastnímu družstvu k zužitkování znamená dvojí zdanění. (Souhlas.)
Další věcí, u které ministerstvo financí v budoucnosti zajisté musí projeviti větší ochotu nežli dosud, jest otázka stanovení paušálu důchodové daně u finančních úřadů. Ačkoli každý zemědělský poplatník důchodové daně má právo podávati individuelní přiznání, dává se přednost paušálním sazbám, jsou-li poněkud snesitelny, poněvadž zemědělec nevede pravidelného účetnictví, alespoň ve většině případů, a k vedení jeho často nemá času. Následkcm toho jsou naši malí a střední rolníci, jsou-li vyzváni podati průkaz o podkladech svého přiznání, většinou vydáni berním úřadům a dávají tudíž přednost paušálu, který jest jim také zákonem zaručen.
Ačkoli na základě výpočtů výnosu, které jsou vybudovány na skutečných poměrech cenových a výnosových, zemědělské organsace prokazují poměry čistého zisku z 1 ha zemědělské půdy, namáhají se berní úřady s nepatrnými výjimkami s dojemnou snahou, aby tyto paušální sazby ke škodě a proti vůli zemědělců, povinných platiti důchodovou daň, a proti každému rozumu pokud možno bez jakéhokoli bližšího hospodářského odůvodnění zvýšily do nekonečna. Také letošní paušální sazby, které diktovalo zemské finanční ředitelství, jsou měřeny na více než 50%ním poklesu cen zemědělských výrobků, nesmírně vysoké a našly všude nejostřejší odmítnutí.
Zemské finanční ředitelství má za to, že usedlost v obilnářské krajině do 8 ha, v pícninářské krajině do 10 ha může obhospodařiti rodina majitele, která se skládá snad ze 2 osob a několika malých dětí, dozoru potřebných, bez cizích pracovních sil, poněvadž při těchto výměrách nechce již připustiti srážku pro služební personál. Z toho vidíme, že u těchto úřadů není nejmenšího odborného porozumění pro takovéto otázky, a chtěl bych věděti, jak veliká by mohla býti restrikce našeho úřednického aparátu, kdyby se ve státních úřadech vykonalo tolik práce, která se u zemědělců předpokládá jako samozřejmá. Bylo by pak beze všeho možno postrádati alespoň 50 %.
Musíme v otázce paušalování daně důchodové poukázati k tomu, že alespoň 50%ní srážka paušalovaných sazeb může přijíti v úvahu pro rok 1930. Jako další odůvodnění chci ještě poukázati k tomu, že se režie, měřená na poměrech předválečné doby, značně zvýšila a že mezi cenami našich výrobků a cenami potřebnébo zboží, které kupujeme, není zde žádné parity. Několika malými příklady z praxe chci jasně posvítiti na situaci.
Když jsem si v předválečných letech chtěl koupiti pár nových bot, a to v ceně l0 korun, potřeboval jsem na to při tehdejší průměrné ceně žita 14 korun, 72 kg žita. Chci-li si dnes koupiti tytéž boty, pracované u řemeslnického mistra, pak musím za ně zaplatiti alespoň 150 Kč, a počítám-li nynější průměrnou cenu žita 90 Kč, potřebuji na to 166 kg žita, tedy více nežli dvojnásobné množství. Jiný příklad: V předválečné době platilo se za prostřední oblek, jaký se nosil na venkově, 50 korun, to jest 357 kg žita, dnes tentýž oblek stojí 600 Kč a na to potřebuji, žito počítáno po 90 Kč, 666 kg žita, tedy zase asi dvojnásobné množství. Anebo jsem kupoval v předválečné době kosu, platil jsem za ni 1,60 až 2 koruny, potřeboval jsem na to 11,5 až 16,5 kg žita, dnes stojí kosa 20 - 24 Kč a potřebuji na to 22 - 26 kg žita. Anebo jiný příklad. Koupil jsem žací stroj, platil jsem za jednu z nejlepších známek Kormick nebo Osborne 450 korun a potřeboval jsem na to, ježto průměrná cena za živou váhu u dobytka činila asi 1 korunu, prodati krávu živé váhy 450 kg. Dnes stojí žací stroj v téže jakosti alespoň 4000 - 5000 Kč a ježto průměrná cena za totéž zboží činí asi 6 Kč, musil bych za to přivézti na prodej krávu alespoň 788 kg živé váhy, abych mohl stroj zaplatiti. A tak bylo by lze pokračovati v těchto příkladech do nekonečna, chci tím však jen prokázati, že se existenční možnosti pro zemědělství značně zhoršily. K tomu ještě přistupuje, že daň z obratu zavedena byla teprve v době poválečné a také daň z příjmů platilo jen několik větších zemědělství, kdežto malorolníci zůstali daně z příjmů úplně ušetřeni. Kdyby naše finanční úřady pro všechny tyto okolnosti měly jen trochu porozumění, musily by nám při paušalování daně z obratu a z příjmů vycházeti co nejvíce vstříc. Jestliže vláda a jiné stavy přes všechny tyto národohospodářské souvislosti přecházejí bez povšimnutí a rolnictvu v jeho nesmírné nouzi nepomáhají, pak přijdou v nejkratší době tisíce usedlostí na buben, rodiny propadnou proletarisaci, zatíží pracovní trh ještě více a rozmnoží počet nezaměstnaných do nezměrna. Dámy a pánové, dovolíte-li, aby tyto poměry, které zrají s nesmírnou rychlostí, trvaly ještě déle, pak vháníte všechno venkovské obyvatelstvo do zbolševisování. Mám příležitost, abych jako funkcionář v některých úvěrních ústavech tyto věci pozoroval, jak zemědělství již zase je nesmírně zadluženo, a nedivím se pranic tomu, když zadlužení zemědělství podle výkazů státního statistického úřadu překročuje již 27 miliard. Vyslovili jsme již požadavek, aby selský výměnek byl osvobozen od t. zv. daně darovací, a bylo by povinností ministerstva financí předložiti v té příčině osnovu zákona. V době, kdy se zákonem zavedlo nucené sociální pojištění, nemá se selský výměnek, který znamená dobrovolné starobní pojištění samostatných zemědělců, ještě podle středověkých zásad zatěžovati daní z darování, kterou ještě k tomu finanční úřady velmi často předpisují v neoprávněné výši a která selského přejimatele nesmírně těžce postihuje. Jsou mi známy případy, kdy tato daň z darování po smrti výměnkáře předepsána byla ve výši mnoha tisíc korun.
Také snížení poplatku z nemovitostí a darování za zemědělské objekty alespoň o 50 % je rovněž požadavkem, který jsme již loňského roku vyslovili při projednávání státního rozpočtů. Tomuto požadavku ministerstvo financí nižádným způsobem nevyhovělo. Sazby roku 1931 jsou pro nynější poměry naprosto nevhodné a při klesání pozemkového důchodu vzhledem k nesmírné hospodářské depresi příliš vysoké. Nynější vysoké sazby a umělé vyhnání ceny do výše se strany vyměřovacích úřadů znamená stálou daň z majetku a rovná se částečnému vyvlastnění. Má-li selská rodina neštěstí, že následkem úmrtí musí prodělati několik převodů, odejme stát až polovinu ceny ve formě převodcích a dědických poplatků a mnohý selský statek se tím zničí, přijde na buben a mnohé, selské rodiny upadnou v bídu.
Co se týče domovní daně třídní, jeví se nezbytně nutným, aby nastálo snížení ve 4. a 6. třídě, poněvadž se při špatné bonitě půdy může státi, že domovní daň u statku do 50 strychů může byti vyšší nežli pozemková daň. Hospodářské a obytné budovy zemědělce stojí, pokud jde o stavební náklad, často dvojnásob tolik, nežli co by v případě prodeje bylo lze docíliti za statek i s příslušnými pozemky. Zužitkovati přebytek obytných místností většinou není možno, anebo není možno ani ve výši domovní daně třídní u přirážek na to vypadajících, poněvadž ve venkovských obcích, vzdálených od průmyslových krajů, není jednoduše nikoho, kdo by je najmul. Z těchto důvodů neměla by se také přirážka k činžovní dani domovní nadále omezovati nejvýše na 150 %, oproti čemuž sazby u domovní daně třídní zůstávají až na 250, ba 300 %.
V době nesmírného nedostatku peněz, který panuje u zemědělství, je přímo nelidské, když finanční úřady dávky a daně vymáhají s bezohlednou krutostí a nebéřou zřetele na podané žádosti o poshovění. Víme, že stát na hrazení svých výdajů musí vybírati dávky, ale má tyto dávky vždy také přizpůsobovati hospodářským poměrům. Má-li ministr financí nazbyt miliony pro banky, pak musilo by také býti možno, aby se zemědělství v jeho nynějším těžkém existenčním boji přicházelo pokud možno vstříc odpisováním daní. V každém případě měly by úroky z prodlení za daně, poplatky a dávky býti sníženy ze 7 % alespoň na 4 % anebo měly by býti úplně zrušeny. Jak státní berní správa na rozdíl od nás vychází vstříc velkým akciovým společnostem, vysvítá z tohoto:
Podle novinářských zpráv bylo 13 velkoprůmyslníkům a akciovým společnostem odepsáno skoro 50 milionů Kč, a to: cukrovarům Schöllerovým 7,768.000 Kč, továrně na zápalky Solo 6,091.000 Kč, měďárně Čechy 4,700.000 Kč, České průmyslové bance 5,704.000 Kč, Anglobance 4,700.000 Kč, Eskomptní bance 8,300.000 Kč, Textilním závodům Mauthnerovým 1,280.000 Kč, České bance Union 3,700.000 Kč atd. Máme za to, že by bylo mnohem více potřebí a spravedlnější, přizpůsobiti zdanění malých a středních sedláků a také maloživnostníků nynějším bídným výdělečným poměrům nežli velkým podnikům, které stále platí vysoké dividendy, které svým správním radám platí vysoké tantiemy a svým ředitelům v jednotlivých případech statisíce na služném, poskytovati odpisy jdoucí do milionů. Takovéto věci v kruzích malých existencí na venkově přímo pobuřují, poněvadž si musíme říci, že za tyto obrovské sumy mohla býti mnohým desetitisicům malorolníků důchodová daň odepsána anebo snížena alespoň na spravedlivou míru.
Ministerstvo zemědělství mělo by se tudíž snažiti, aby zemědělská výroba byla přiměřeně chráněna. Zvýšením kupní síly venkovského obyvatelstva, které činí asi 40 % veškerého obyvatelstva, získal by průmysl, obchod a živnosti. Omezením dovozu zemědělských výrobků, který činí celkem asi 3 - 4 miliardy a který by při trochu stabilních cenách a při změněném způsobu zemědělství, jejž by měl stát podporovati, mohl býti hrazen v tuzemsku, bylo by možno poněkud pomoci strádajícímu zemědělství. Kdyby se tyto sumy, které obchodní bilanci nesmírně zatěžují, dostaly větším dílem tuzemské produkci, byl by mnohý průmyslový a živnostenský podnik zase lépe zaměstnán. Musíme se přímo diviti, že se průmysl proti těmto našim snahám staví, bohužel, velmi často nepřátelsky, kde by přece také proň bylo lépe zvýšiti tím domácí odbyt. Bylo by tím zjednáno zase více pracovní možnosti, mnohý stroj, který nyní odpočívá a rezaví, uvedl by se zase do pohybu a mnozí nezaměstnaní by nalezli zase práci. Také zástupcové skupin konsumentských měli by míti na tom zájem a konsumenti sami mohli by spotřebou domácí mouky a hlavně domácího masa, domácích mléčných výrobků pomáhati malým a středním rolníkům, kteří tyto produkty vyrábějí, aby si zabezpečili nejjednodušší živobytí, aniž by tím sobě škodili. Ceny našich výrobků jsou naší pracovní mzdou, kterou si ve tvrdé 12 - 16 hodinové pracovní době musíme vydobýti a právě tak, jako zákonitým ustanovením zakázáno, resp. silně omezeno je zaměstnávati cizozemské pracovní síly, tak žádáme také my malí a střední rolníci podobnou ochranu své výroby a odměnu za svou těžkou práci. Bylo by, co jsme také již loňského roku žádali, v prvé řadě omeziti dovoz zahraničních vepřů, hlavně z Polska, Rumunska a Maďarska. Dovážíme v poměru k počtu obyvatelstva z Polska a Rumunska asi 14 - 18krát tolik vepřů jako Německo. Také máslo a tuky, které většinou vyrábějí naši malí a horští zemědělci, dovážejí se ve velmi velikém množství. Žádáme zde ještě jednou ministerstvo zemědělství naléhavě, aby vhodnými opatřeními dovoz všech těchto výrobků pokud možno omezilo. Ke změně naší výroby a také zkrácení cesty od výrobce ke konsumentovi potřebujeme v prvé řadě vybudovati naše družstevnictví. Každá změna výroby je však, jak známo, spojena s většími investicemi. K tomu nedostává se nám prostředků. Bude tudíž musit býti věcí ministerstva zemědělství, aby pro vybudování našeho družstevnictví připravilo potřebné sumy, aby mohlo plniti své národohospodářské úkoly ve prospěch producentů i konsumentů. V Německu, kde venkovské obyvatelstvo činí mnohem menší procento veškerého obyvatelstva nežli v našem státě, mají pro tuto otázku mnohem větší porozumění a byl pro vybudování organisací pro odbyt dobytka, obzvláště však pro finanční posílení ústředních družstev, která provádějí prodej jatečného dobytka, věnován obnos 30 milionů marek, to je 240 milionů Kč. To všechno přispělo k tomu, že lze skoro celou potřebu domácího trhu hraditi z vlastních zásob. Uvážíme-li naproti tomu, jak málo porozumění jest u nás pro tuto otázku, pak musíme projednávání této otázky v Německu nazvati přímo vzorným. Je potřebí, aby se našemu obyvatelstvu připomnělo projednávání těchto otázek v našich sousedních státech, aby naše zemědělství ve svém zoufalém boji o zachování jen poněkud přiměřených cen dobytka mohlo své stanovisko s dostatek ospravedlniti. Neagrární strany projevují zamítáním těchto zemědělských požadavků, diktovaných krajní nouzí, málo národohospodářského porozumění. Také pro naše domácí ovocnářství musí býti zabezpečena dostatečná ochrana omezením dovozu, poněvadž obrovskou spotřebou těchto většinou zámořských výrobků plynou zase sta milionů do ciziny, která by při rozumném jednání našeho konsumujícího obyvatelstva mohla připadnouti domácímu ovocnářství. Bude zde zase věcí ministerstva zemědělství, aby subvencionováním různých svépomocných zařízení, jako ovocnářských burs, skladišť pro ovoce, třídících strojů, jakož i prostředků na potírání škůdců, naše ovocnářství v každém směru podporovalo. Bude-li moderní organisací trhu, dobrým tříděním, pěkným balením a stejnoměrným zbožím dosaženo zlepšení jakosti našeho domácího ovoce, dosáhne naše české ovoce zase svého světového jména předválečných let. Jestliže spolupráce vlády zde neselže, rozmnoží se také zase doma počet spotřebitelů ovoce, poptávka po domácím ovoci zase značně stoupne. Ale také v cizině budou zase rádi kupovati české ovoce, a tak mohlo by snad v nejbližší době zbýti ovoce jako jediné vývozní zboží naší tak značné agrární výroby.
Dalším nutným opatřením ministerstva zemědělství je dostatečná a pronikavá podpora našeho lnářství, aby našim chudým horským sedlákům zůstala zachována část jejich existenčních možno stí, a bylo by také povinností domácího průmyslu, aby naše domácí pěstitele lnu podporoval přednostním nakupováním domácího lnu. Je povinností vlády, aby zavedením přiměřeného cla na len a provedením přiměřeného omezení dovozu pomohla ohroženému lnářství. Musíme bohužel viděti, že všechny obory zemědělství strašně trpí účinky krise. Pěstitel obilí jako chovatel dobytka, pěstitel chmele jako ovoce, pěstitel vína i lnu, pěstitel zeleniny i výrobce mléčných výrobků, všichni musí dnes vyráběti daleko pod výrobními náklady a musí hleděti, na to, jak se přes bídu domácího zemědělství ještě za několik miliard dováží zemědělských vyrobků z ciziny.
Ministerstvo financí zařadilo do rozpočtu na podporu polního hospodářství a chovu dobytka poměrně velmi malý obnos 16,4 milionů, to jest asi 0,16% celkového rozpočtu. Za přiměřené podpory a přeměny zemědělské výroby a za přiměřené úpravy dovozu mohly by zůstati doma alespoň 3 miliardy. Počet nezaměstnaných činí nyní několik set tisíc. V zemědělství naproti tomu panuje nedostatek dělníků a malorolníci musí se denně namáhati 14 - 16 hodin a nemohou pro nedostatek dělníků býti s prací hotovi. Kdyby dovoz agrárních výrobků byl zamezen, pak mohlo by dalších 400 tisíc rodin, čili asi třikrát tolik, co dnes máme nezaměstnaných, nalézti roční příjem 8.000 - 10.000 Kč. Také otázku nezaměstnaných lze řešiti zlepšením poměrů v zemědělství, neboť práce venkovského obyvatelstva se při dnešních cenách zemědělských výrobku odměňuje jen asi polovinou toho, co dostávají průmysloví dělníci. Proto znamenati je stále ještě neustálý příliv venkovanů do měst a tím vzrůst nezaměstnanosti.