Finanční bilance tohoto rozpočtu vypadá tedy hodně smutně a nemohu v tom naprosto spatřovati pokrok mezi režimem dřívější a nynější koalice. Dřívější koalice splatila 5 miliard státního dluhu, nynější koalice potřebuje o půl miliardy ročních příjmů více a dá již opětovně ministrovi financí plnou moc, aby dělal nové dluhy, jako v nejnovější době zase v zákonu, který budeme ještě v tomto týdnu projednávati, ve zmocňovacím zákoně pro 150milionový státní úvěr.
Přecházím ke druhé části své úlohy, k politické bilanci. Chci rozeznávati mezi hospodářskou bilancí a všeobecnou politickou, obzvláště národně-politickou bilancí.
Co se týče hospodářské bilance, vynořila se nynější vládní většina s vysloveným účelem, krisi, která není lokální, nýbrž která se k nám valí z jiných států a dílů světa, u nás však má zvláštní povahu, tuto krisi pokud možno zmírniti. Tážeme-li se nyní, když nynější většina a vláda je rok u vesla: učinila skutečně opatření, kterým zmírněna byla krise ať zemědělská, ať průmyslová nebo živnostenská, pak čerpám odpověď ze skutečností.
Co se týče zemědělské krise, praví návrh sen. Luksche a soudr., který také obdržel firmu místopředsedy senátu Donáta, dne 27. listopadu 1930 toto > Je zjištěnou skutečností, že všechna dosavadní pomocná opatření, ať cestou zákonodárnou anebo jinou cestou učiněná, nepřivodila naprosto ani zmírnění, tím méně řešení katastrofální zemědělské krise, nikdy zajisté ještě nebývalé a denně povážlivý na způsobem se zostřující, že však statisíce existencí nejen ze zemědělských, nýbrž ze všech jiných kruhů vydány jsou zkáze. Všechny prostředky proti této krisi dosud selhaly. < Pánové, nemohl bych se zajisté dovolávati lepších korunních svědků nežli těchto dvou, Luksche a Donáta, abych zde před senátem zjistil, že dosavade učiněná opatření zemědělskou krisi nejen neodstranila, to bylo nemožno, nýbrž ji ani nezmírnila.
Pokud jde o živnostenskou a průmyslovou krisi, poukazuji ke skutečnosti, že armáda nezaměstnaných každého dne vzrůstá: státu a organisacemi zaopatřených kolem 100.000, k tomu dvakrát tolik jiných, dohromady přes 300.000, kteří mohou platiti za nezaměstnané. Máme od října přes 370 zavřených podniků a na 1.000 podniků, ve kterých se pracuje po zkrácenou dobu pracovní. A čeho se dnes a zítra v tomto státě dožijeme smutného následkem zkaleného poměru mezi Československem a Maďarskem, to zajisté uzavře nové podniky, způsobí novou zkrácenou dobu pracovní, takže noví lidé budou bez zaměstnání. Tedy také po této stránce úplně selhaly prostředky kterých dosud bylo použito, pokud jde o podstatné zlepšení poměrů. Nechci při tom naprosto zneuznávati, že v nejlepším úmyslu byla také tu a tam učiněna opatření, která způsobují jistou úlevu bídy jednotlivců, nechci popírati horlivou činnost zúčastněných mužů v ministerstvech: co se stalo dobrého, budiž uznáno. Ale podstatná změna situace nenastala, jak také druhá strana musí přiznati.
Když se nyní táži, kde leží asi vnitřní příčina toho, že vůči této krisi stojíme tak tápavě, tak bez pomoci, přivádí mne pan generální zpravodaj k tomu, abych učinil srovnání s Německem. Pan generální zpravodaj dotkl se před tím říšskoněmeckého programu opatření práce, který stanoven byl v Německu, ačkoli německá vláda nemá za sebou silnou většinu, nýbrž naopak, každé jednotlivé z těchto opatření nutno skoro vyžebrati. Přesto stanovila říšskoněmecká vláda dalekosáhlý program opatření práce, a provádí ho přes všechen odpor radikálních stran. Ale co vidíme u nás? U nás vytrhli, aby krisi potírali. resp. ji zmírnili, bez jakéhokoli společného programu. U nás točí se všechno kolem toho, aby se nejdříve v těžkých bojích mezi třídními stranami krok za krokem uspokojily vlastní třídní zájmy. Zde nejde o to, aby většinové strany chápaly lid jako celek, jako organismus, při kterém každý jednotlivý člen trpí s druhým, zde jde o to, aby se třídní strany snažily navzájem se oklamati, aby svým voličům mohly něco přinésti domů.
Svého času mně agrární strana ve zlé vykládala, když jsem mluvil o > vydírání <. Bylo to něco jiného, co agrární strany dělaly, když jednoho chudáka hnaly proti druhému? Když prohlašovaly, pro invalidy, pro nezaměstnané nemáme ničeho tak dlouho, dokud neobdržíme cla. Bylo to něco jiného nežli politické vydírání? Ale smutné bylo na druhé straně, že tito pánové vydírati musili, že u druhých, u socialistických stran nenalezli tolik porozumění, aby si tyto strany řekly: Co činíme pro selský stav, činíme pro sebe, poněvadž zjednáváme dobré kupce svých výrobků. To je právě podle mého názoru hlavní chyba u nynější vlády: nebyla ještě nalezena společná základna, na které by bylo lze v míru si sesednouti, nýbrž jeden hledí od případu k případu přelstíti druhého a činiti to, co druhému dává, závislým od toho, aby sám něco dostal. Na ten způsob postupuje se bez programu, a následkem toho v mnohém ohledu bezvýsledně. Poněvadž v této příčině změna ještě nenastala, budeme musit ještě dlouho čekati na obsáhlý pracovní program. V Německu to dovedou za těžších okolností, je vinou nynějších většinových stran, když se u nás ničeho nedosáhne. Co mne úplně přesvědčilo, že třídní strany ve státě jsou škodlivy a že jen státní strany, lidové strany ve státě mohou rozvíjeti blahodárnou činnost, je postup nynější většiny v posledním roce. (Sen. Stark [ německy ]: Protože nejste ve vládě!) Každý může býti šťasten, kdo nyní není ve vládě; neboť nésti odpovědnost za nynější situaci je nesmírně těžké.To mně všichni páni kolegové přiznají. Uznávám těžkou situaci, ve které se nalézáme, a nikomu to nevytýkám, konstatuji jen skutečnost, která zde je, že se většinové strany ve svých názorech tak daleko rozcházejí, že jest jim nesmírně za těžko se sejíti, a to přes společnou nouzi, kterou my všichni musítne trpěti.
Tím přecházím přes tuto smutnou skutečnost a přicházím k další části, k národně-politické bilanci. Máme v Československé republice stálou státní krisi a budeme ji míti, dokud ústava v tomto státě nebude provedena. (Sen. Stark [ německy ]: V těch 4 letech, kde jste tam byli, nebyla žádná státní krise!) Pozvedali jsme dosti často hlasu svého; co jsme mohli činiti, učinili jsme. Vaše strana však učinila poměrně málo, aby odstranila krisi. Co nyní pravím, mělo by ostatně býti také vám příjemné, neboť je to náš společný zájem, který zastupuji. (Sen. Stark [ německy ]: Vás zde již nikdo nebere vážně, poněvadž věci překrucujete!) Pane kolego Starku, mohl bych býti nezdvořilý, ale to není mým způsobem. Máme, pravím, tak dlouho státní krisi, dokud ústava není provedena. Naše ústava spočívá na demokratickém podkladě, o tom není pochybnosti. Ačkoli ji dělali jen Češi a Slováci, hledí přece zásadně učiniti všem národům ve státě zadost. Vaší ústavě s volebním právem, nepřihlížím-li k jazykovémn zákonu, nelze celkem ničeho vytýkati. (Sen. Löw [ německy ]: To přece byly naše první skutky!) Jaké pak skutky? Ústava je vybudována na mírové smlouvě St.-Germainské, bylo nutno převzíti a provésti podmínky, které tato mírová smlouva stanovila. Potud měl náš kolega dr Medinger pravdu, když veřejně mluvil o > služebnostech <, které na tomto státě váznou. Samozřejmě nikoli ve smyslu soukromoprávních služebností, to nemohlo právníka, jakým je dr Medinger, napadnouti. Bylo to jen srovnání, a dr Beneš byl při nejmenším nezdvořilý, když zde mluvil o hrubé ignoranci. Nikoli, tento stát byl za jistých předpokladů založen na jistých slibech, které ze smlouvy St. Germainské musil převzíti také do ústavy. Tato ustanovení stojí doslova v ústavě. Tam stojí, že nehledě k oficielní řečí každý státní občan má býti rovnoprávný a že obzvláště rozdíl konfese, vyznání a řeči nesmí býti nikomu na škodu, obzvláště nikoli při přijímání do úřadů, při zakládání společností a pod. Prosím, přečtěte si to v mírové smlouvě St. Germainské anebo v ústavě! Cituji skoro doslova. Přičítám nyní tomuto státu za vinu, že tato ustanovení do dnešního dne ještě nejsou provedena a že to při každém novém finančním zákoně projevuje zcela zřetelné účinky v neprospěch Němců.
Vezměte jen na příklad jednou status úředníků v tomto státě. Kdo tento status úředníků přezkoumává podle jeho národnostního složení, uvěřil by tu, že v tomto státě 13 1/2 milionů bydlí podle posledního sčítání lidu přes 3 miliony Němců? Říká se nám: Dostali jste přece německého vyslance v Pekingu. Ano, ale kolik vyslanců a konsulů musili bychom vlastně míti podle našeho počtu obyvatelstva? Říká se nám: Máte německého sekčního šéfa. Dobře, ale na kolik sekčních šéfů máme vlastně právní nárok? Při nové systemisaci byla v Čechách stanovena tři místa zemských vicepresidentů. My Němci čítáme v Čechách 33 % obyvatelstva. Nemělo by býti samozřejmé, aby jeden z těchto vicepresidentů byl Němec? (Různé hlasy [ německy ]: Nedostaneme žádného!) Včerejší > Prager Presse < to odůvodňovala tím, že by bylo nutno přeskakovati úředníky. V tomto státě takovýto argument! Kolik přece zasloužilých úředníků bylo přeskočeno lidmi, kteří věru nebyli tak zdatní, aby musili býti dáni do vyšší stupnice. Nelze takovéto přeskočené osoby odškodniti jinak, když nutno přinášeti politické oběti? To jsou prázdné výmluvy, aby se před veřejností zakrývaly stálé nespravedlnosti, které se nám dějí v úřednickém sboru. Máme vysoké školy, střední školy, měšťanské a obecné školy; po této stránce nemusíme si věru stěžovati do přílišné blahovůle, naopak, máme v této příčině mnohé požadavky, ale můžeme přece říci: Co jsme měli, zůstalo nám celkem zachováno. Ale kdo spravuje toto naše německé školství? To je přece to nejintimnější, nejniternější každého národa, jeho vlastní kultura, jeho školství, jeho vzdělávací ústav. A všechno to spravují samí úředníci, národnosti cizí. Jen asi 6 německých úředníků je přiděleno ministerstvu školství. Ministerstvo školství spravuje nyní ministr, který má v programu své strany samosprávu národů v tomto státě. Nechci naprosto, aby ministři programy své strany vyhlašovali za program ministerstva, jistě nikoli, ale měli bychom se přece domnívati, že ministr, který v programu své strany má tento požadavek, měl by míti alespoň odvahu, kterou dříve měl dr Hodža, mluviti alespoň o národnostní školské samosprávě. Bohužel, nastalo také v této příčině zhoršení, nesmí se o tom ani mluviti.
Když jsme v poslanecké sněmovně u všech německých stran prorazili s návrhem na dosazení menšinového výboru, aby se o této otázce mohlo konečně jednou vážně jednati, bylo podniknuto všechno možné, aby tento návrh byl oddálen, a teprve v poslední době byl přikázán právnímu výboru. Dr Beneš vyslovil se v Ženevě proti rozšíření ochrany menšin. Takové věci že se vyjednají doma. Nu dobře, tak to udělejte jednou doma! A nezapovídejte německým stranám ve vládní většině, aby o takovýchto věcech vůbec vážně mluvily! Poskytuje se jim sem tam volnost, aby zde s tribriny přednášely stížnosti, nějaký ventil musí přece zůstati otevřen, jako vůbec nyní strany většiny mají více volnosti pohybu, nežli jsme ji měli my. Ale když na příkl. posl. Hodina mluví o menšinových školách a při tom na základě cifer dokazuje, jak se s námi Němci jedná jako s občany druhé třídy, zůstane to při řečech, nestane se nic. To je to nejhorší pasivum v tomto státě, že otázka, kterou první muž v tomto státě prohlásil za životní otázku státu, do dnešního dne není rozřešena a že ústava, která v liberálním smyslu všem národům chce dáti rovnoprávnost ve veřejném životě, do dnešního dne není provedena.
Vždy znovu přichází se s pokřiveným názorem > národního státu <. Jestliže národní stát znamená tolik, že český národ nyní, když dospěl k vlastnímu státu má právo a svobodu, bohatých prostředků státu užívati ke svému volnému vývoji, pak my Němci nemáme proti tomu toho nejmenšího. Ale stát, který je tak bohatě požehnán statky, ve kterém bydlí tak pilní lidé, musí míti také místo a volnost pro jiné národy. Není potřebí, aby se český národ vyžil na útraty německého národa. Naopak, je v tom přímo nebezpečí pro český národ, nevíme přece, co může přinésti další budoucnost.
Měří se nestejnou měrou v tomto státě, o tom není pochybnosti. To jsme viděli teprve nyní při sčítání lidu. Ubezpečuje se na české straně, že nestojí o národnostní renegáty. My také nikoli. Ale dělá se všechno možné, aby se takovéto renegátství usnadňovalo. Jiný příklad, kde se dokonce řeže do vlastního masa. Cizinecký ruch r. 1929 vykazoval v tomto státě něco přes 300.000, z toho bylo 158.000 z Německa; 60.000 z Rakouska, možno tedy počítati 314.000 Němců, dále bylo 5.700 Francouzů, 8.000 Angličanů a 19.000 Američanů. Podívejte se však, jak se podle národnosti přechází těmto různým cizincům vstříc! Francouzům, Angličanům a Američanům vychází se vstříc s největší laskavostí, Němcům však ani v nejmenším. Pražský starosta připouští každý nápis, japonsky a čínsky, ale ani jediný německý nápis. (Sen. inž. Havlín: Podívejte se do Ústí n. L. nebo vůbec tam, kde máte většinu!) Praha není Ústí. A vy to přece chcete dělati lépe, vy přece nechcete napodobiti staré Rakousko, vy se přece chcete odrakouštiti. (Sen. inž. Havlín: To chcete vy, abyste vládli nad námi!) Vy si hrajete na národ, který pracuje k míru mezi národy. Jsem přesvědčen, že nejlepší mezi vámi tento systém odsuzují. Ale dosud nikdo nenalezl odvahy, aby učinil patřičné kroky. V den, kdy nejlepší lidé z různých národů v tomto státě se sejdou k vnitřní mírové práci, nebudeme více potřebovati Ženevy. To bude slavnost a svátek pro tento stát, který pro svoje bohatství přírodních pokladů a pro píli svých národů mohl by státi v čele evropských států. Ale musíme míti vážnou vůli, zjednati konečně mír, a obzvláště když nouze, hospodářská nouze tísní přece všechny národy.
Nekritisuji ostře německé vládní strany, že v tomto roce nedosáhly toho více, ačkoli bych to mohl činiti, poněvadž nám mnozí dříve činili těžké výčitky. Proč ne? Poněvadž my všichni, my Němci, všichni jsme biti. Řekl jsem před rokem s tohoto místa: Jestliže ti pánové tam docílí úspěchů, uvítáme je s radostí, poněvadž jsou v zájmu našeho německého lidu. Tak želím toho dnes s nimi co nejbolestněji, že nebyli s to, aby během tohoto roku dostali německou otázku do popředí a aby nás Němce přiblížili rovnoprávnosti, na kterou podle státního základního zákona máme plný nárok. V senátě prohlásil člen jisté většinové strany, že bylo chybou, že se Němcům od prvopočátku dávalo příliš mnoho. Ano, máme býti postaveni na roveň psovi, kterému se jen čas od času hodí kousek, aby byl zticha? Nemáme potřebí, abychom žebrali, máme to v ústavě, že máme býti rovnoprávní, žádáme jen své právo. Dokud ústava nebude provedena, prohlašujeme zde a před celým světem a také v Ženevě, že národnostní vyrovnání v Československu přes německé ministry není provedeno, že tento stát ještě nespočívá na jistých základech své ústavy.
Ještě poznámku k podaným pozměňovacím a resolučním návrhům. Je samozřejmé, že pozměňovací návrhy budou zamítnuty. Většina nemůže přiznati menšině, co sobě sama nepřiznala, měniti totiž nějak rozpočet. To chápu velmi dobře; že padnou rovnou pod stůl, jest jasno. Domníváme se však, že plníme svou povinnost, jestliže část svých návrhů z poslanecké sněmovny podáváme také zde.
Co se však týče resolučních návrhů, upozorňuji na jednu věc. Zavedla se před několika lety - na tom neseme také již spoluvinu - velmi pohodlná taktika. V prvých letech poskytovaly tyto resoluční návrhy vždy jistý zájem. Šlo o to, aby většina zaujala stanovisko, a to bylo mnohdy choulostivou věcí, poněvadž většina musila zamítati věci, které některým byly sympatické, na druhé straně bylo přijato mnohé, co nebylo právě sympatické. Nyní se všechny resoluční návrhy přikazují rozpočtovému výboru. Tam je obdrží zpravodaj, ten je nechá přiměřeně dlouho odležeti a krátce před novým rozpočtem přinese je do rozpočtového výboru s tímto návrhem: > Poněvadž máme před novým rozpočtem, nemá žádného účelu, jednati nyní o starých resolučních návrzích, navrhuji tudíž, aby navrhovatelé při novém rozpočtu podali resoluční návrhy a abychom zde resoluce přiložili ke starému papíru. < Tak se to ve skutečnosti provádělo před několika týdny u nás ve výboru. Ale to je přece příliš jednoduché a příliš pohodlné. Takovýmto způsobem se sami snižujeme a ukazujeme, že to, co zde děláme, nemá vážného významu. A přece jsou tyto návrhy podány tak, že by mohly působiti vážněji. Proto prosím, aby se nelpělo na tomto systému, nýbrž aby se zvolil systém, který projevuje vážnost jednání. Forma, která byla zvolena, je sice vůči oposici zdvořilá, ale jeví se na druhé straně jako klamání, skutečnou vážnost nelze pozorovati.
Končím. Kamkoli se podívám, zdá se mi, nejen protože jsem v oposici, nynější rozpočet býti pasivem, pasivem po finanční, pasivem po národně-politické stránce. Lituji toho z celého srdce. Mohli bychom přes všeobecnou krisi vypadati lépe. Pochopíte, že za takovýchto okolností je výhodou býti v oposici a že nás zcela nespravedlivě postihuje výtka, že kritisujeme ostře jen proto, poněvadž nejsme ve většině. Za nynější situace lituji všech, kdož musí spolupůsobiti ve většině, aby těžkou káru vytahovali z hlubokého bahna, do kterého se právě dostala.
Proto je nám zvláštním potěšením na znamení nedůvěry k vládě a k většině hlasovati proti rozpočtu v jeho celku. (Souhlas.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Niessnerovi.
Sen. Niessner (německy): Velevážené dámy a pánové! Od té doby, co se naše strana nalézá ve vládní většině, je neustále terčem nejprudších útoků všech t. zv. oposičních německých stran a také komunistů. Jedna strana půjčuje s největší ochotou druhé straně argumenty proti nám. Bojují proti našemu účastenství ve vládě. Chápeme potřebu otírati se o nás a jíti proti nám ze stranicko-politických důvodů. Chápeme to již proto, poněvadž vlastní politika těchto stran, jak komunistů; tak také německých občanských stran, stojících mimo vládní většinu, jest úplně neplodná a bezvýsledná a že se snaží, aby tímto způsobem zastíraly bezvýslednost své politiky. Tyto strany činí nás odpovědny za všechno, co se ve státě děje, za každý přehmat kteréhokoli orgánu správního, za všechny nedostatky, za každé opomenutí; za každý přehmat některého strážníka nebo četníka jsme činěni odpovědnými a dokonce za krisi a její zjev y. Řečník přede mnou, pan kolega Hilgenreiner, ujišťoval sice opětně, že ho nenapadá kritisovati německé většinové strany. Ale část jeho vývodů byla v rozporu s tímto tvrzením. V rozporu k němu však ještě větším jsou projevy tak skoro všech křesťansko-sociálních řečníků na venkově a projevy a útoky křesťansko-sociálního tisku proti nám, kteří se proti nám obracejí s obzvláštní prudkostí a dokonce, jak jsem již řekl, za krisi a za nouzi v obyvatelstvu činí odpovědny dnešní většinu a také nás. Myslím, že těmto pánům dlužno říci, že mají přece míti odvahu obviňovati skutečné vinníky. Jím je dnešní hospodářský systém, z něhož tato krise vyplývá. Ale tu chovají se podstatně zdrženlivěji a skromněji.
Snažíme-li se jíti na kloub kritice proti nám namířené, shledáváme v tom namnoze dva motivy. Předně u některých německých občanských stran, zejména u německých křesťanských sociálů, stále ještě nepohasla touha po občanské koalici, stále ještě zdá se jim tento způsob vlády býti ideálem. Druhý motiv je, že by nás rádi měli venku z vládní většiny, aby se sami posadili na naše místa. Nemohu si pomoci, musím přece úlohu německých křesťanských sociálů označiti jako nejšprýmovnější. Němečtí křesťanští sociálové se domnívají, že svou pošramocenou pověst osvěží, zahájí-li proti nám přímo soustředěnou palbu. Považuji to za šrapnelový oheň. Nechte si, pánové, říci, že to není nic jiného, nežli oheň s třaskavými hrášky, který nám nemůže uškoditi a neuškodí. Pánové, k vládnutí patří jisté nadání. Toto nadání němečtí křesťanští sociálové neosvědčili. Ale nepodali dosud ani průkazu způsobilosti, že dovedou dělati oposici. Dělá-li některá strana oposici, musí míti především sama čisté svědomí. Jestliže si nějaká strana tolik libuje v katovské úloze, jak tomu je u německé křesťansko-sociální strany, pak alespoň nesmí míti máslo na hlavě. Což pak se páni němečtí křesťanští sociálové domnívají, že jejich minulost je vymazána, že se na ni zapomnělo? Myslím, že němečtí křesťanští sociálové mají nejméně práva se o nás takovýmto způsobem otírati. Jestliže to říkám, neříkám to z nějaké citlivosti, jsme zvyklí zcela jiným útokům a bojům, také nás ani nenapadá, abychom oposici proti nám stojící chtěli nějak přesvědčovati, ale dlužno zde jednou ukázati na celou bezdůvodnost a neudržitelnost útoků proti nám namířených. Stojíme-li na stanovisku koalice - a jinak nežli koalicí nelze v tomto státě vládnouti - a oceňujeme-li spravedlivě výkony, snahy, složení, vůli a pracovní schopnost dnešní koalice oproti dřívějším koalicím, pak myslím, že mohu zajisté s klidem říci, že srovnání nevypadne v neprospěch nynější koalice. Nynější koalice jest - nepřeceňuji ji, vím, že jsou mnohem ideálnější formy vlády - ale jest mezi dosavadními koalicemi beze vši pochyby nejlépe fungující, takovou, která přirozenému složení státu a jeho obyvatelstva nejlépe odpovídá. Všechny dřívější koalice byly státu a veškerému obyvatelstvu škodlivější - vím, že mám mluviti relativně - nežli nynější.
Úlohou vlády musí býti, aby nejen stát spravovala, nýbrž aby si vytkla také další cíle, úlohou musí býti snaha po tom, aby se tento stát rozvíjel ve stát spravedlnosti a demokracie, aby se tímto způsobem domohl bezpečnosti a spravedlnosti pro všechny své obyvatele. Pánové na německé straně, byla s německého stanoviska všenárodní koalice lepší nežli nynější? Byla pokusem, konečně nezdařeným pokusem, překlenouti třídní rozdíly v českém národě, byla však také vlastně namířena proti menšinám a trvale státu nemohla prospěti, poněvadž zastírala pravou tvářnost státu. Občanská vláda, byla ta ideálem, byla lepší nežli nynější vládní většina? Občanská vláda znamenala sjednocení sil koalice. Za občanské vlády podniknuta byla celá řada těžkých útoků proti demokracii, proti vymoženostem pracující třídy, a s parlamentem se jednalo, zkrátka řečeno, jako s hadrem na boty. Občanská vláda také ve skutečnosti nedovedla rozřešiti ani jediný z dále vytýčených úkolů, selhala tedy v této příčině naprosto.
Shrneme-li, musíme říci, že obě formy vládní, které předcházely dnešní formě, byly nepřirozenější, více zdržující a škodlivější nežli nynější. A nyní se táži: Co by se zlepšilo, kdybychom vystoupili z vlády? Byly by snad odvráceny krise? Vedlo by se dělníkům lépe, doznalo by právní postavení německého obyvatelstva nějakého zlepšení? Naopak, myslím, že by to znamenalo krok nazpět pro německé obyvatelstvo a také, jak se domnívám, pro celý stát. Stát by strpěl nejvíce, ale také o tom se neklamejme, německé obyvatelstvo. A běda dělnictvu, kdyby zase přišla vláda, která by nic jiného neměla na mysli, nežli pouhý třídní zájem majetných, jak tomu bylo u dřívější vlády! Opakuji, neapelujeme na blahovůli oposičních stran, ať si dělají oposici podle libosti, mnoho-li chtějí. Ale dlužno přibíti na pranýř a konstatovati, komu vlastně slouží, když se pokoušejí podkopati a poškoditi postavení německých vládních stran ve vládní většině.
Přiznávám beze všeho, stojí nás to těžké přemáhání, hlasovati pro rozpočet v předložené formě, o tom není pochybnosti. Ke skutečnosti, že socialistické strany jsou účastny ve vládě, bylo v tomto rozpočtu přihlédnuto pramálo. Tento rozpočet nese všechny známky třídního rozpočtu majetných a dlužno zajisté litovati a želeti, že vykazuje větší potřebu skoro o půl miliardy. Ale při posuzování nesmí zůstati bez povšimnutí, že právě na příklad křesťanští sociálové měli by nejméně příčiny stěžovati si do tohoto zvýšení rozpočtu. Měli by při tom spíše přiznati svou vlastní vinu. Toto zvýšení stalo se nutným v prvé řadě neblahou, škodlivou berní politikou dřívější vlády, která nebrala naprosto žádného zřetele na budoucnost a která výhradně měla na mysli zájmy bohatých, majetných vrstev. S touto půl miliardou bude a musí právě býti nahrazeno to, co zmeškáno vinou dřívější vlády, ve které byli také zúčastněni němečtí křesťanští sociálové.
Pánové! Opakuji, koalice, jaká je dnes, je přece lepší a lze to dovoditi a dokázati v mnohém ohledu. Nesmí se zapomínati, že nynější vládní většina nastoupila svůj úřad v době nad pomyšlení špatné konjunktury, hospodařského úpadku, a přece bylo možno v mnohých oborech napraviti opomenutí dřívějších vlád a obzvláště občanského bloku. Podařilo se nám přece jen dosáhnouti mnohého pro válečné invalidy, pro pensisty, pro státní zaměstnance, v době, kde se jinde platy státních zaměstnanců snižují, přece jsme konečně leccos prosadili. V bytové otázce bylo vytvořeno provisorium, které nynějším nouzovým poměrům odpovídá. Stalo se mnoho pro nezaměstnané, pro dělníky se zkrácenou dobou pracovní a v nejbližší době bude i když ve skromné míře, vytvořen investiční fond pro umožnění nouzových staveb, skutečnost, které ovšem pan řečník přede mnou, byť i v jiné formě, litoval, která však je odůvodněna. (Sen. dr Hilgenreiner [ německy ]: To je nové dělání dluhů!) To je dělání dluhů, třebas, ale kdo má z normálních příjmů zapravovati takováto vydání? (Výkřik sen. dr Hilgenreinera.) Pane kolego, vy jste nadělali více dluhů, vy jste stát zatížil i na 11 roků ozbrojovacím fondem. To jste nedělali žádné dluhy? Zde, kde se něco dělá pro nezaměstnané, zde se vaše křesťanské svědomí zpěčuje, ale pro militarismus jste bez rozmýšlení povolili přes 3 miliardy. Myslím tedy, že to, co jsem zde v krátkých obrysech uvedl, je nesmírně mnoho proti tomu, co přinesla vláda, ve které také stál pan kolega Hilgenreiner.
Víme, že při účastenství ve vládě lze všechno vyřizovati jen kompromisy a že to podmiňuje také oběti. Přinesli jsme v tomto smyslu oběti, musili jsme je přinésti, netajíme se při tom tím, že se poměry nestaly ideálními, že v tomto jednom roce, po který jsme ve vládě, již vzhledem ke svému malému počtu a ke všem poměrům nebyli jsme s to, abychom napravili všechno s takovou rychlostí a pohotovostí, jak to pan řečník přede mnou žádal, který se svojí stranou byl po 4 leta ve vládě, aniž by také byl splnil, jen zlomek toho, čeho dnes od nás žádá během jednoho jediného roku. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera.) Byly to skoro 4 roky. Je tedy skutečně mnoho práce a největším problémem, který máme řešiti, zůstává hospodářská krise a zmírnění strašné nouze, kterou má za následek. Stojíme před zlou, snad před strašlivou zimou pro desetitisíce, ba statisíce chudých, nezaměstnaných lidí. Přesto shledáváme, že při každém milionu, který má býti povolen za účelem podpory a nouzových prací, musíme smlouvati. Je potřebí pomoci nejširší měrou a rychle. Bude nyní ve státě jistě na 300.000 nezaměstnaných, k tomu desetitisíce, snad statisíce lidí po zkrácenou dobu zaměstnaných, u kterých bída pokud možno někdy je ještě větší nežli u mnohých nezaměstnaných. Zde je nejrychlejší pomoci potřebí. Jestliže se vláda s největší přesností a rychlostí ujala zkrachovaných bank, musila by rychle zasáhnouti alespoň také zde, kde jde o největší ubožáky. Místo toho shledáváme stále ještě příliš nepatrné porozumění, jakož vůbec měšťácké kruhy vůči bezútěšným, smutným zjevům naší doby projevují vlažnost a lhostejnost, která rozčiluje a pobuřuje. Což stále ještě nikdo nechápe, v jakém nebezpečí se nalézáme? Nebylo zajisté ještě nikdy doby, kdy protivy mezi pobuřujícím přepychem a nejhorší chudobou byly tak příkré jako v nynější době. Nebylo také ještě nikdy doby, ve které bylo znamenati takovou míru bezcitnosti vůči lidské bídě naších dnů. Ještě nikdy také nebyla ve své ubohosti,odhalena jako dnes fráze, že kdo chce pracovati, práci také vždy najde. Máme statisíce lidí, kteří by rádi pracovali, kteří však žádné práce nenalézají, ačkoli si mohou nohy uběhati. Ale co činí majetná třída, co činí podnikatelé? Právě této doby se používá k tomu, aby se provádělo nové snižování mzdy na dělnících, zřízencích a úřednících, aby se provádělo propouštění a aby se tímto způsobem situace dělníků a zřízenců ještě zhoršovala, ještě více příslušníků této třídu uvrhalo v bídu. Událost z poslední doby je příznačná pro bezcitnost buržoasie. Nejde přece při tom, při otázce, jak bojovati proti krisi a organisovati péči o tyto lidi, postižené krisí. o almužny. Ale zde v Praze provedena byla sbírka pro nezaměstnané a tato ve velkém stylu provedená sbírka měla výsledek 52.000 Kč. V tom projevuje se otupělost, bezcitnost, řekl bych surovost, neporozumění, nedostatek jakéhokoli sociálního cítění, když bohaté, majetné obyvatelstvo Prahy nedovede přispěti více nežli 52.000 Kč na zmírnění hromadné bídy v Praze. Zlé zárodky kvasení povstávají tímto jednáním měšťácké třídy.