Osnova zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy je velice sporná, že je potřebí novelisovati zákon č. 77 z r. 1927, jest úplně jasno a jsou s tím také všechny strany srozuměny. Krise nastalá v poválečné době ve finančním hospodářství našich okresů a obcí je nejen v Československu, nýbrž také v cizině, kde se samospráva rozvinula ve větším rozsahu, těžkým finančním problémem. Rakousko upravilo finanční hospodářství svých obcí v poválečné době již sedmkrát, Německo již pětkrát; také u nás je to jeden z nejtěžších problémů, přes který se tak snadno nedostaneme, neboť obor úkolů obcí se v poslední době značně rozšířil. Přenesená působnost byla stále rozšiřována a tím správní aparát obcí nesmírně zatížen, obzvláště ve větších obcích. První úprava obecních financí provedena byla zákonem č. 329 z r. 1921, který za účelem úlevy přirážkových břemen k přímým daním otevřel obcím nové prameny příjmů ve formě samostatných obecních dávek a obecních poplatků. Zákon zesílil také dozor vyšších úřadů. Zákonem č. 324 z r. 1921 povoleny byly samosprávným svazkům nové příděly z některých státních daní. Přes to všechno zůstaly však přirážky k přímým daním hlavním pramenem příjmů obcí a okresů, ačkoli statistika svazu německých samosprávných korporací prokazuje, že úhrada obecních rozpočtů děje se z 12% z výtěžku vlastních podniků, ze 14.5% ze státních přídělů, z 23 % z výnosu dávek a z 25 % z přirážek.

Zákonem č. '7 z r. 7 92 % byla provedena druhá úpravu finančního hospodářství samosprávných svazků a tím stanovena nejvyšší hranice pro přirážky, ale také nový podklad pro státní příděly (vyrovnávací fond), dozor však nad finančním hospodářstvím obcí a okresů zostřen.

Osnova nyní předložena vyznačuje se zvýšením nejvyšší hranice, jakož i zmírněním ustanovení pro zavedení přirážek u samosprávných korporací, které převyšují všeobecnou nejvyšší sazbu, dále zrušením vyrovnávacího fondu a přenesením těchto úloh na země samotné.

Při této příležitosti chtěl bych poukázati k tomu, že zemědělství má největší zájem na novelisaci těchto zákonných předloh, i poukazuji na usnesení poslední schůze delegátů německého odboru zemědělské rady, která se usnesla na této resoluci: Schůze delegátů uznává, že je naléhavě potřebí brzké novelisace zákona ze dne 15. června 1927 č. 77 k sanaci financí četných okresů a obcí, musí se však rozhodně ohraditi proti tomu, aby při této příležitosti omezení výše přirážek samosprávných korporací, obsažené v § 1. uvedeného zákona, bylo zrušeno, anebo také jen zmírněno: žádá dále zrušení § 21 zákona, poněvadž mnohé malé obce nejsou s to, aby sehnaly 20 % ní příspěvek k ošetřovacím nákladům ve veřejných nemocnicích, porodnicích a ústavech pro choromyslné.

Z této resoluce lze seznati, že také odborné a hospodářské orgány zemědělství domáhají se sanace samosprávných financí a že se provádí změna § 1 zákona č. 77 tím způsobem, že přirážky možno vybírati ve změněné výši, stanovené v tomto paragrafu, že však nad to zůstává v platnosti dosavadní omezení. Neboť s vyšroubováním obecních přirážek na neobmezenou výši až do 1.000, do 1.500 % konaly se pravé divy. Takovéto finanční hospodářství není více na místě a nevím, zdali v předválečné době byly obce, které byly finančně mnohem lépe spravovány nežli nyní. Neboť tehdy byl úřad obecního starosty ještě čestným úřadem, dnes však chce býti všechno zaplaceno. Na spořádaném obecním hospodářství nemá nikdo většího zájmu nežli my na venkově, poněvadž my svými dávkami udržujeme a platíme obecní hospodářství, nyní však v obcích došlo tak daleko. že jsou v čele a o věcech se usnášejí lidé, kteří ani haléřem nepřispívají, k útratám obecního hospodářství.

Co se týče nové úpravy, pokud jde o školní rozpočet, shledáváme, že se skoro veškeré učitelstvo obrací proti změně § 4, odst. 5-6, poněvadž se domnívá, když místní školní rada sama nesestaví a nestanov í školní rozpočet, že zástupcové obcí škole nezabezpečí takovou finanční podporu, která školní správě skutečně náleží: já sám mám za to, že je povinností každého, ať již zasedá v místní školní radě nebo v obci, aby se rozhodně zasazoval o školství a škole k tomu povoloval nutné prostředky. Rovněž tak se má věc se změnou § 21 co do placení pětiny léčebného za ošetřovance umístěné v nemocnicích a ústavech. Dosavadní placení léčebných výloh obcemi bylo pro ně těžkou finanční otázkou a zatěžovalo obecní hospodářství tak vysokou měrou, že často mnohá obec skutečně nevěděla, jak pro to má sehnati prostředky . Nové formulování přinese oproti dosavadnímu stavu sice podstatné ulehčení, po mém názoru bylo by však mnohem jednodušší a v zájmu malých obcí, kdyby tento § 21 úplně odpadl.

A nyní slovo o dani z piva, dani, která vždy a pokaždé zvířila mnoho prachu, když šlo o to, aby se tento lidový nápoj výše zdanil. Osnova sama zachovává zdanění hotového výrobku při výčepu piva v pivovaru, zavedené zákonem č. 676/1920, kdežto dříve byla mladinka, tedy polotovar, předmětem daně a podle důvodové zprávy se tento způsob zdanění již vžil a bezvadně provádí.

Jestliže se nyní podle nynější předlohy daň u obyčejného výčepního piva zvyšuje z 24 na 46 h, u ležáku z 32 na 60 a u speciálních ze 40 na 80, pak je zajisté samozřejmé, že se pivovarský průmysl a také hostinští staví proti tomuto zvýšení s poukazem k tomu, že hospodářská krise nabyla katastrofální povahy a že tím stav obchodní a živnostenský jsou velmi těžce ohroženy. Zároveň však jeví se velice ohroženou existence malých pivovarů, které beztak jdou vstříc zániku. Zaujímáme zde stanovisko, že je možno malým pivovarům umožniti další existenci, a jsme přesvědčeni, že přiznání daňových úlev těmto malým pivovarům snad umožní další existenci.

V zájmu producentů chmele a ječmene však jest, aby zvýšení daně z piva nenastalo vůbec, anebo jen takovým způsobem, aby to nepostihlo konsumenta. V § 20 této předlohy je výslovně stanoveno, že jakékoli přesunutí na konsumenty je zakázáno. Podle důvodové zprávy klesly následkem poklesu cen ječmene, sladu a chmele výrobní náklady jednoho litru desetistupňového piva asi o 19 hal., takže by pivovary byly beze všeho s to, aby z vlastního nesly konjunkturální dávku.

V poslanecké sněmovně vzal posl. Kremser tento výpočet za základ: na jeden hektolitr desetistupňového piva potřebuje se asi 30 dkg chmele, tento stál roku 1925 24 Kč 3 hal. Loňského roku jen. 3 Kč 51 ha, 5 kg sladu, kterého je dále na hektolitr potřebí, stálo dříve 55 Kč 70 hal., loňského roku 39 Kč, úspora na obou těchto surovinách činí tedy na hektolitru samotném 37 Kč 22 hal. Zvýšení daně z piva činí však jen 14-20 Kč na hektolitru. Z toho vidíme, že právě pivovarský průmysl dosud ještě stále byl ušetřen hospodářské krise. Tato krise se vybila jen na zádech producentů chmele a ječmenu. Pro nás však je obzvláště směrodatné, že naši pěstitelé chmele a ječmene za všech okolností musí býti chráněni, krise, která právě tato výrobní odvětví nejtížeji postihuje, jevila by ještě daleko plnější měrou své účinky a vydala by úplné zkáze velká odvětví kvetoucí zemědělské výroby, kdyby zde nebyla brzo zjednána pomoc.

Chceme-li vyváznouti ze všech těchto krajně hrozivých poměrů, pak pomůže nám jen jedno: sjednocení všech tvůrčích sil, potřebujeme klid a pořádek a skutečnou positivní práci. Dosáhneme-li toho všeho, pak můžeme snad ještě v poslední chvíli pomoci našemu veškerému národnímu hospodářství, dříve nežli bude pozdě, snad můžeme nejen hospodářství, nýbrž veškerému obyvatelstvu tohoto státu, obzvláště také německému lidu, poskytnouti místo kamení chléb. (Potlesk. )

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Hubka.

Sen. Hubka: Slavný senáte! Zákon čís. 77 má datum. 15. června 1927. Dnes projednáváme jeho novelu. To tedy znamená, že po 3 letech a několika měsících měníme tento zákon. Kdo by tu nevzpomínal těch chvil, kdy jsme 9., 10., 13. a 14. června projednávali soubor vládních osnov tří důležitých zákonů: zákona o přímých daních, zákona o nové úpravě samosprávných financí a zákona o stabilisačních bilancích. Hlavním motivem všech těchto tří zákonů bylo uvolniti přetíženým prý vrstvám výrobním na poli veřejných břemen cestu, která k tomuto cíli měla vésti bezohledný útok na samosprávu. Tehda v červnu v r. 1927 zúčastnilo se debaty o těchto osnovách vedle zpravodajů, jimiž byli: dr Procházka, dr Karas a dr Fáček, také pan ministr financí a 37 řečníků. Zajímavý byl názor vlády, zejména na osnovu zákona pozdějšího, čís. 77. Vláda a pan ministr financí tuto osnovu označovali za provisorium. Horlivější nežli vláda a pan ministr financí byli ti členové Národního shromáždění, kteří mluvili pro osnovy. Ti pokládali jednání o těchto věcech za historický okamžik naší zákonodárné práce. My, kteří jsme tehdy byli v oposici, měli jsme za to, že všechny tři osnovy byly neslýchaným útokem proti demokracii, byly prací na utlučení samosprávy a byly zřejmým projevem třídní politiky berní.

Vzpomínáme-li těch chvil, kdy jsme o těchto osnovách zde hovořili, nemohu opomenouti to, co bylo obsaženo v důvodové zprávě rozpočtového výboru senátu z té doby . Tuto důvodovou zprávu přednášel kol. dr Karas a výslovně citoval: > Popřevratová doba ukázala, že mnohékorporace nedovedly rozumně používati samostatnosti a moci, které jim staré zřízeníobecní z r. 1864 přiznalo. V zájmu celku jeví se nutným, jako se děje u soukromníkav občanském životě, postaviti tyto veřejné korporacepod kuratelu, omeziti jejich samostatnost. K tomu cíli směřoval již zákon z 12. srpna1921, čís. 329 Sb. z. a. n., a poněvadž nedosáhl žádaných výsledků, předkládávláda osnovou touto nové větší omezení volnosti autonomních svazků a zamýšlenoureformou veřejné správy učiní se opět ještědalší krok v tomto směru. <

Porovnáme-li obsah důvodové zprávy rozpočtového výboru senátu tehdejší a porovnáváme-li to, co říká rozpočtový výbor senátu dnes, vidíme již z těchto dvou zpráv, jak významná změna nastala v situaci vnitřní politiky. Jak dnes mluví rozpočtový výbor jinak o demokracii a poslání samosprávy, nežli mluvil před 3 léty. A přece na tehdejší důvodové zprávě rozpočtového výboru i na dnešní důvodové zprávě podepsán je jeden a tentýž kolega dr Karas, ovšem jednou jako zpravodaj, to bylo v r. 1927, po druhé jako předseda, to je tuto dobu a zpravodajkou o této osnově je kolegyně Plamínková, která docela jinak vystihla potřeby samosprávy, nežli to dovedl kol. dr Karas, samosprávný úředník v r. 1927.

Vnucená správa nad hospodářstvím komunálním projevovala se v r. 1927 a v letech pozdějších hned několika směry.

Byl to především limit přirážek, byl to útok na samostatnost místních školních rad, byla to naprostá závislost samosprávného finančního hospodářství na poměrech finančního hospodářství státního a na způsobilosti státní finanční administrativy, bylo to nařízení o úpravě rozpočtové potřeby a úhrady a dohlédací práv a nad rozpočty obecními, byly to trestné sankce proti starostům, zřízení vyrovnávacích fondů, nařízení o nových zápůjčkách, zásah do úřední správy obecní, vynucené doznání o způsobu získávání příjmů a o stavu jmění a dluhu obcí.

Není to všechno, čím se samosprávě sáhlo na život. Ale už to, co jsem tu rámcově vytknul, postačí na důkaz útoku na existenci samosprávy. Tenkrát v r. 1927 jsme varovali, ovšem marně. Trvalo rok a dva roky, než se přišlo i v těch kruzích, které dříve zákony chválily, k názorům jiným. Dnes jsou to nejen socialisté, nýbrž také příslušníci strany národních demokratů, a zejména i příslušníci strany republikánské, kteří nikoli jako vojáci, nýbrž jako vůdci stojí v čele oposice proti praktikování zákona č. 77. Dnes u samosprávných pracovníků se všeobecně poznává, že krví platila samospráva přípravy pro změněné názory. A my kvitujeme loňské volební úspěchy pro oposici také z tohoto pramene, neboť právě celá řada samosprávných pracovníků pochopila, kde tkví význam socialismu, pochopila, že tohoto socialismu je potřebí i pro úpravu samosprávných otázek.

A tak dnes, ani ne po celých 40 měsících, měníme novou úpravu samosprávných financí na nejnovější úpravu samosprávných financí - zcela podle mody. Lze jenom litovati - a tu se vracím k tomu, co řekl kol. Modráček - že my sami dáváme podnět k úsudkům o málo hodnotné zákonodárné práci. Tak důležité věci, jako je úprava samosprávných financí, měly by býti budovány na podkladech docela jiných, trvalých, pevných zákonů než je tomu dnes, kdy jedno provisorium střídáme provisoriem druhým, a kdy pomalu ani ti nejrafinovanější znalci našich zákonů nebudou vědět, co je vlastně v platnosti.

Prohlašuji hned předem, že to; co dnes je nám novelou k zákonu č. 77 předkládáno, nás neuspokojuje. Odhlasujeme tuto novelu jen jako opatření z nouze, berouce za slovo pana ministra financí i nynější vládu, která v důvodové zprávě vládní k osnově, kterou předložila poslanecké sněmovně, sama označuje tuto novelu za opatření prozatímní.

Vláme k této osnově několik poznámek. Přirážkový limit se dnes obcím zvyšuje. Myslím, že zbytečně. Těžbo bychom našli v republice Československé dnes obec, která by lehkomyslně, bez uvážení zvyšovala dosavadní svou přirážkovou hranici. Tehdy r. 1927 byly jiné poměry a diktovali jsme obcím limit hodně nízký. Za dnešní všestranné hospodářské tísně připouštíme obcím zvýšení tohoto limitu, a jsem přesvědčen, že jen velmi málo obcí - a já chci tvrditi ani jedna - se neodváží tento dosavadní svůj limit přirážek zvyšovati, poněvadž to znamená zvýšení všech hospodářských a denních potřeb obyvatelstva té které obce, a ať rozhodují na radnicích, v obecních zastupitelstvech zástupci kterékoli strany, rozmyslí si to dnes, aby stěžovali živobytí občanů, poněvadž vydávali by se přísné kritice svých nejbližších přátel a nejbližších sousedů. Stává se tedy toto opatření v novele téměř zbytečným. Je dlužno konstatovati, a to velmi důrazně, že otázka samosprávných financí není odvislou od většího nebo menšího limitu přirážek.

Prameny finanční tísně naší samosprávy tkví docela jinde. Poukáži na ně, ale již předem říkám. že hlavní důvod rozvráceného stavu financí samosprávných je úzká odvislost přirážkového systému od daňového hospodářství státního a od všeho toho, co s tím úzce souvisí a co můžeme označiti jednou větou: situace ve státní administrativě finanční. Kde jsou hlavní prameny dnešní přirážkové mizerie financí samosprávných? Jsou především v tom, že přímé daně, k nimž přirážkový systém je navázán, se v základě svém snižují. Přečtěte si důvodovou zprávu k finančnímu zákonu na r. 1931 a dočtete se tam, že sám pan ministr financí připouští půlmiliardovou srážku, půlmiliardové snížení základny přímých daní. A chceme-li podívati se do jednotlivostí, mohu posloužiti několika ukázkami, které jsem si opatřil z pečlivě vedeného dotazníku Svazu čsl. měst a okresů. Jak vypadají daňové základny u zvláštní daně výdělkové, o nichž zde bylo již mluveno, v jednotlivých případech? Na př. Brno. Brno mělo r. 1927 před účinností zákona o reformě přímých daní daňovou základnu ve zvláštní dani výdělkové 8,989.613 Kč. R. 1929 po účinnosti zákona o berní reformě, už jen 4,671.413 Kč. Břeclava na Moravě r. 1927. 95.110 Kč, r. 1929 55.120 Kč. Nové Dvory u Kutné Hory r. 1927 42.886 Kč, r. 1929 pouhých 4.363 Kč. Dvůr Králové r. 1927 139.776 Kč, r. 1929 95.082 Kč. Hronov r. 1927 120.800 Kč, r. 1929 67.956 Kč. Kolín r. 1927. 1,029.342 Kč, v r. 1929 342.083 Kč. Kopisty u Mostu r. 1927 177.859 Kč, r. 1929 23.795 Kč. Pečky na dráze r. 1927 181.226 Kč. r. 1939 51.000 Kč. Plzeň r. 1927 4,201.170 Kč, r. 1929 3,867.845 Kč. Česká Třebová r. 1927 22.997 Kč, r. 1929 5.443 Kč a konečně ještě jedna obec, Židlochovice na Moravě r. 1927 79.355 a v r. 1929 pouhých 30.000 Kč.

Vybral jsem jen tah namátkou, neúmyslně, jednotlivé obce velké i malé, jak za sebou jdou, ale i z těchto případů je možno konstatovati, jak hluboko poklesla úroveň hladiny zvláštní daně výdělkové od r. 1927 do r. 1929.

Zvláště nápadným je pokles u zvláštní daně výdělkové a přece všeobecní daň výdělková a zvláštní daň výdělková tvoří svými přirážkami 60 % přirážkových příjmů jednotlivých obcí tedy velkou většinu, a jestliže klesá hladina těchto daní, přirozeně klesá i hladina příjmu přirážkového, a kdo to odnáší, jsou naše obce.

Druhý pramen poklesu příjmů u samosprávy jsou daňové odpisy u přímých daní výnosových. Mám zde zase několik cifer, které velmi krásně objasní situaci. V letech 1919 až 1929 činil předpis u všeobecné daně výdělkové 2.217.486.769 Kč, odpis na této předepsané dani činil 390,992.135 Kč, čili 17 a 1 %. Předpis u zvláštní daně výdělkové v těchto 10 letech činil 2.74,969.706 Kč, odpis 586 mil. 759.881 Kč, čili 21 1/3 % . Na 100 Kč všeobecné daně výdělkové připadá tedy 17 a 1 Kč odpisu a zbývá 82 a 1 Kč : na 100 Kč zvláštní daně výdělkové připadá 21 1/3 Kč odpisu, čili zbývá 79 Kč. Jaké byly odpisy přirážek během r. 1929, vysvitne z těchto několika čísel: Odpisy přirážek zemských činily 53,798.562 Kč: z toho v Čechách 21.566.522 Kč. Odpisy přirážek okresních dělaly 26,203.686 Kč, v Čechách 22.165.733 Kč. Odpisy obecních přirážek - prosím, na to pozor - r. 1929 činily- 86,661.354 Kč, z toho v Čechách 47,726.283 Kč. Pro zajímavost uvedu ještě také odpisy přirážek komorních. Ty dělaly 6,370.476 Kč, z toho v Čechách 2.180.321 Kč.

A nyní, jak se dělají obecní, okresní a zemské rozpočty. Obce, okresy a země počítají s přirážkami k plné předepsané dani, ale dostávají jenom část. Rozpočty obecní jsou sdělávány na základě informací o stavu daňové základny, ale po sestavení rozpočtu přijde zpráva, že předpis je menší v důsledku odpisů, reasumací - a obec má vraceti, ačkoli to, co má dostat, nedostane.

Odpisy konány jsou po vybrání přirážek a tak obce jsou nuceny přeplacené přirážky vraceti. Zajímavý doklad. Město Louny a město Komořany jsou nuceny, aby vrátily přeplacené přirážky za léta 1912, 1913 a 1914. A zvláště zajímavým je případ u města Prahy, která má vraceti přirážky přeplacené za rok 1928 a 1929 v částce 73 mil. Kč. Má je vrátiti ve dvou letech. V r. 1930 30 mil. Kč a je uloženo, aby Praha do rozpočtu pro rok 1931 vložila zbývajících ještě 43 mil. Kč, které má vrátiti.

A my i dnešní novelou uvádíme rozpočty obecní do velmi nepříjemné situace. Vlastně ani to není dnešní novela, nýbrž odhlasovaný zákon o ochraně nájemníků, kde schvalujeme srážku 20 % z činžovní daně, to znamená na př. u obce pražské 6 mil. Kč, které již v rozpočtu pro rok 1931 má. Kde ta obec má těch 6 mil. Kč vzíti? A chcete-li ještě jiný příklad mohu vám uvésti rozpočet obecní na rok 1931 z Jindřichova Hradce. Tam započítali 80% přirážek k činžovní dani, která má vynésti 119.000 Kč; dnes plná 1/5 čili 20% se z této daně sráží, a to pro tento okamžik znamená pro Jindřichův Hradec 24.000 Kč. Kde má obecní správa těchto 24.000 Kč vzíti, když již na poslední haléř s rozpočtem v příjmech počítala, a najednou jí bude těch 24.000 Kč scházet?

My s těmito věcmi přicházíme ke konci správního roku, zasahujeme velmi zhoubně do rozpočtů samosprávy a chceme, aby pak ta samospráva konala řádně své povinnosti, byla na výši těch představ, které máme anebo máme míti o řádném samosprávném hospodářství.

Máme ještě třetí pramen, z něhož prýští neblahá situace samosprávných financí, a to jsou daňové a přirážkové nedoplatky. Pro zajímavost uvedu, jaké jsou daňové nedoplatky pro rok 1939. Daň důchodová 1.703 miliony, pozemková 111 milionů - uvádím okrouhle - domovní daň třídní 16 milionů, domovní daň činžovní 83 miliony, všeobecná výdělková 203 mil., zvláštní výdělková 193 miliony, obratová 1.384 miliony, poplatky 524 miliony. Celkem jeví se daňových nedoplatků za r. 1929 3.443,492.924 Kč. Z toho odpisy činí 466,077.355 Kč.

K tomu nedoplatky přirážek za r. 1929. Opětně řada zajímavých číslic. Nedoplatky zemských přirážek za r. 1929 činí 475,321.873 Kč. Z toho v Čechách. 274 mil., na Moravě 56 mil., ve Slezsku 9 mil., na Slovensku 119 mil., na Podkarpatské Rusi 15 mil.

Nedoplatky okr. přirážek činí 237 mil. 819.721 Kč. Z toho v Čechách 202 mil., na Moravě 23 mil., ve Slezsku 5 mil., na Slovensku 2 mil., na Podkarpatské Rusi 1 mil.

Nedoplatky přirážek obecních za r. 1929 činí 762.569.640 Kč. Z toho v Čechách 469 mil., na Moravě 88 mil., ve Slezsku. 16 mil., na Slovensku 168 mil., na Podkarpatské Rusi 18 mil.

Nedoplatky přirážek školních, pokud byly vybírány - to jest jen v Čechách - činí 13,845.825 Kč. Nedoplatky přirážek zdravotních činí 26,863.000 Kč. Nedoplatky k t. zv. 12 %ní dávce pozemkové činí 2,974.437 Ku. Neuvádím nedoplatky komorní, kostelní, ubytovací, učňovské atd.

Na všech přirážkách za r. 1929 bylo nedoplatků 1.557,031.990 Kč. Z toho v Čechách 999 mil., tedy skoro jedna miliarda, na Moravě 180 mil., ve Slezsku 38 mil., na Slovensku 306 mil., na Podkarpatské Rusi 37 mil.

Z této půldruhé miliardy přirážkových nedoplatků připadá na obce 762 mil. Kč na přirážkových nedoplatcích: Připočteme-li k tomu přirážkové odpisy, jak jsem se o nich zmiňoval, a důsledky poklesu přirážek na základě snížení daňových hladin u přímých daní, máme obrázek, kde vlastně je ubohost samosprávných financí.

Uvedu alespoň jeden případ, jak to vypadá na př. v Č. Budějovicích? Uděláte si tak obrázek i podle jednotlivého případu. Město Č. Budějovice má k 20. listopadu 1930 nedoplatků na daních s přirážkami bez daně obratové a přepychové 33,493.939 Kč, nedoplatek na obecních přirážkách 12.081.753 Kč. A když už jsem v těch Českých Budějovicích, ukáži na této cifře nedoplatků přirážek, jak by mohla obec pracovat, kdyby těchto nedostatků nebylo. Nedávno jsem byl na veliké veřejné schůzi v Budějovicích, kterou svolali rodičové školních dětí z toho důvodu, že v Českých Budějovicích některé školní budovy naprosto nevyhovují ani pedagogickým, ani hygienickým požadavkům pro školní mládež. Od rodičů bylo žádáno, aby místní školní rada postarala se, aby v tomto městě byly postaveny aspoň dvě nové školní budovy . Podle předběžného rozpočtu bylo by potřebí na jednu tuto budovu 6 mil. Kč, čili na obě 12 mil. Kč. Hle, vážení kolegové, tady je těch 12 mil. Kč, které obec na nedoplatcích přirážek má dostati. Kdyby obec těch 12 mil. Kč dostala, postaví krásné dvě školní budovy a nebude oprávněných nářků od rodičů, že jejich děti jsou v dosavadních českobudějovických školních budovách zdravotně mrzačeny.

Takovýchto případů je celá řada, mohli bychom jich uvésti na desítky , ale pro informaci služiž jen tento jediný jako zvlášť vynikající pro to, co tady tvrdím.

Jiná závada, ne už finančního rázu, ze které pramení ta hrozná situace financí samosprávných, je berní administrativa, která spolu s daněmi vybírá přirážky a obcím je odvádí. Podle zákona vybrané přirážky platí berní úřad obcím v e 12 splátkách měsíčně pozadu. Starostové, kteří jsou zde v tomto shromáždění, mi potvrdí, že platy u obcí nekonají se pozadu, nýbrž napřed, ne posledního, ale prvého každý měsíc. A jestliže obec na prvého nemá na výplatu, musí se vypůjčiti a teprve na konci měsíce může, když dostane od berního úřadu, tuto výpůjčku splatit. Ale obcím nikdo nepůjčí pro krásné oči toho kterého starosty, obec musí platiti úroky a o ty to úroky je na svém příjmu zkracována. (Sen. Plamínková: A živnostníci též naříkají, že jim obce neplatí, poněvadž nemá peněz!) Ano, poněvadž nemá peněz.

Berní úřady spojují při odvádění daní a přirážek platy poplatníků v jedno, a když některý poplatník zůstane část daní dlužen, berní úřady hojí se na tomto nedoplatku tím, že berou do svého příjmu také přirážky , které mají odvésti obcím. Jsou tedy berní úřady celou řadou milionů Kč z tohoto pramene naší samosprávě dlužni. A já se odvažuji tvrditi, že je to zřejmá defraudace přirážek, že je to zřejmé a úmyslné obchodování s penězi, které berní správě nepatří, které patří samosprávě, ale berní správa je samosprávě neodvádí, jenom proto, aby mohla vykazovati, že, pokud se týče daní, jsou u ní poměry daleko příznivější.

Projevuje se tedy dnes poškozování samosprávy v celé řadě případů tím limitem, zrušením školních přirážek, zrušením 10 % ního státního přídělu z výnosu daně obratové, který byl obcím vzat, snížením obecních dávek z přírůstku hodnoty nemovitostí na pouhou jednu čtvrtinu - to všechno připravilo obce o určité příjmy. Za to se jim uložila ale nová břemena: ošetřování občanů ve veřejných zdravotních ústav ech, v chorobincích a ústavech pro choromyslné, příspěvek přestárlým se nadiktoval obcím, obce musí vésti stálé seznamy voličské, poskytují se na účet samosprávných financí úlevy při novostavbách, a tak myslím, že tu situaci samosprávných financí, pokud je tato situace závislou na pořádné státní administrativě finanční, nemohl lépe vyjádřiti nikdo jiný, než starosta města Písku, příslušník strany národně-demokratické. Starosta Brandejs odpovídaje na dotazník Svazu českých měst a okresů říká: >Šťastné je město, které má ještě jiné zdroje příjmů, než zdroj přirážkový, neboť způsoben by byl velký zmatek ve finančním hospodářstvíobcí, kdyby jedině s výnosem přirážek mělo býti počítáno.< Tak ovšem může mluviti písecky starosta, kde město Písek má zaručený příjem z obrovských lesů, nemůže tak ale mluviti starosta tam, kde příjem obecní odkázán je téměř výhradně na přirážky a kde právě ty nepořádky ve finanční berní správě státní způsobují potom také nepořádek ve financích samosprávných. A my, místo abychom chytili pravého vinníka za pačesy , útočíme na samosprávu, dělajíce ji odpovědnou za zoufalý stav dnešních komunálních korporací. Jako cukrlátko pro osnovu zákona z r. 1927, pro ten zákon č. 77, byl obcím nabídnut vyrovnávací fond. Nuže také několik slov k němu.