Měl jsem v této věci, slavný senáte, v rukou dopis starosty ze Strmilova v jižních Čechách. Starosta této obce je ředitelem měšťanské školy, sociální demokrat. Obec Strmilov si šla do vyrovnávacího fondu pro příspěvek 100.000 Kč. Požádala mne, abych ve vy rovnávacím fondu intervenoval, aby se této obci dostalo určitého přídělu, poněvadž mi starosta napsal, ze již nemá na známky aby mohl korespondovati s úřady , které na něm žádají různé potřeby. Ve vyrovnávacím fondu mě řekli: Ano, obec Strmilov dostane, ale ne 100.000, nýbrž zálohu 5.000 Kč a ku konci roku, jestli nám něco zbude, dostane Strmilov ještě 5.000 Kč. To je 10.000 Kč. Není to tedy vyrovnání na 60 % , ale na pouhých 10 % , a ještě s podmínkou, jestli něco zbude. Správně ten starosta mi řekl, když jsem mu to sdělil: > ProsímVás, řekněte jim. ať si to nechají, my jim to tady položíme, ať ti páni přijdoua dělají si to sami! < (Sen. Petřík: Jedné obci poslali 60 Kč s příkazem, aby se s tím šetřilo! - Veselost.) Nyní, vážení přátelé, po novele zákona čís: 77, po této novele, kterou projednáváme, bude věc vypadati takto: To nebude centrální vyrovnávací fond náhradový, nýbrž dá se to zemím, aby země s tím hospodařily - to se chytře přenáší ten odpor a nenávist k vyrovnávacímu fondu na země; tam jsou zemský výbor, zemská zastupitelstva, tedy to budou představovati tito pánové, když to centrála nemůže unésti. Tedy po novele to bude vypadati takto: Země Česká dostane 257 mil., z toho pro sebe si nechá 84 mil., pro obce a okresy bude míti k disposici 172 miliony . Před chvílí jsem vám řekl, že okresy a obce v Čechách potřebují 518 milionů a k disposici bude, i po té dotaci daně z piva, pouze 172 miliony. Zase budou rozpočty upravovány a budeme se vyrovnávati na určité procento. Moravská země dostane 174 miliony, ponechá si pro sebe 80 milionů a dá k disposici okresům a obcím 94. mil. Slovensko dostane 73 miliony, ponechá si pro sebe 33 mil., okresům a obcím na Slovensku dá 49 mil. Podkarpatská Rus dostane 13 mil., sama pro sebe si nechá 2 mil a obcím dá 9 mil. Kč. Země budou povinny vypláceti obcím a okresům, ne ty celé částky, které jim přísluší, ale čtyři pětiny, to znamená, že nyní nastane licitace mezi zeměmi, obcemi a okresy, země budou chtíti jednu pětinu pro sebe uspořiti a budou utahovat obecní a okresní rozpočty až do nemožností.

Jak to vypadá při řízení schvalování rozpočtu, vy to nejlépe víte, ale prosím vás, dovolte, abych zde ještě přednesl jeden obrázek, abych ukázal na to, jaký je tu postup. Město Dobřany žádalo v r. 1928 o příspěvek ze zemského vyrovnávacího fondu v Praze ve výši 122.240 Kč. Bylo však poskytnuto pouhých 18.426 Kč. V r. 1929 zadala tato obec o příspěvek ve výši 447.000 Kč, žádost byla zamítnuta. V r. 1930 žádáno o příspěvek ve výši 434.371 Kč, do dnešního dne nebylo o žádosti rozhodnuto a byla poslána záloha 700 Kč.

Podle nařízení bývalého zemského správního výboru a nyní zemského úřadu mohou obce, které žádají za příspěvek ze zemského vyrovnávacího fondu, hospodařiti jen v mezích rozpočtu upraveného zemským úřadem. Jak bylo možno obci dobřanské v r. 1928 hospodařiti v mezích upraveného rozpočtu, když tento upravený rozpočet na r. 1928 byl obci vrácen až v lednu 1929? Jak bylo možno v r. 1929 hospodařiti v mezích upraveného rozpočtu. když tento upravený rozpočet na r. 1929 nebyl zemským úřadem obci vrácen do 20. října 1930? Jak je možno v r. 1930 hospodařiti v mezích upraveného rozpočtu, když tento nebyl vrácen, jak možno sestavovati rozpočet na r. 1931, když obec nemá upravené rozpočty na r. 1929 a 1930?

To dnes tedy v té novele se předpisuje, že do 3 měsíců, event. do 4 měsíců, mají tyto věci býti vyřízeny pod určitými sankcemi. Já jsem opravdu zvědav, jestli nyní ty obce přijdou ke svému a bude-li u zemí poněkud pohyblivější ten aparát, aby požadavky obcí byly náležitým způsobem vyřizovány tak, aby obce mohly podle vládního nařízení hospodařiti podle schválených rozpočtů, které jim ovšem jako schválené musí býti z nadřízených orgánů dodány.

Mám povinnost, slavný senáte, abych promluvil ještě ke dvěma věcem, pokud se týče této novely . Především je to otázka autonomie místních školních rad. Včera tady o věci hovořeno, když kolegyně Plamínková přednášela zprávu a bylo zde tvrzeno, že požadavky úpravy §u 4 této novely vyplývají z kruhů učitelských. Inu, vážení přátelé, když se jedná o daň z piva, mají zájem na tom pivovary a pivovarští dělníci, když se jedná o úpravu bytových otázek, mají na tom zájem domácí páni a nájemníci a když se jedná o školské věci, je první povinností učitelů, aby měli na takovýchto otázkách zájem a aby přednášeli, ukazovali na nebezpečí, které ze zákonitých opatření plyne. Ale konstatuji, že to nebyli jenom učitelé, že to byla plena místních školních rad, v nichž učitelové mají jenom jednu třetinu, která celými stovkami peticí zaplavila poslaneckou sněmovnu, žádajíce úpravu §u 4 v tom smyslu, aby nebyla omezována další samospráva místních školních rad. Nevím, jestli takové petice dostal také senát, nedostal-li je, není to věcí těch místních školních rad, ale toho, že senát ve veřejnosti se už nepokládá za nic, že se veřejnost domnívá, že senát musí všechno odhlasovat tak, jak to poslanecká sněmovna předkládá: Proto tedy snad ty petice nepřišly sem. V těch peticích poukazuje se zcela správně na to, že béře se samospráva tomu nejzákladnějšímu úřadu, té nejzákladnější korporaci, která s vývojem našeho školství úzce souvisí. Připomínám si řeč pana ministra národní obrany v branném výboru poslanecké sněmovny, jak pan ministr hodnotí školské vzdělání. A když si připomeneme, že 90% naší školní mládeže navštěvuje školu obecnou a měšťanskou a že starati se o tuto školu národní v prvé řadě povinnost má místní školní rada, vidíme, jaké nebezpečné dílo se tu provozuje, jestliže se autonomie místních školních rad omezuje, a její dobré plány pro vývoj národního školství brzdí.

Důvod, proč už v r. 1927 se proti místním školním radám šlo a proč se jde proti nim i tentokráte, je zřejmý z důvodové zprávy vládní k této novele. Vláda, pan ministr financí, se bojí, že některé místní školní rady dávaly by na školské potřeby příliš mnoho, že by daly podnět ke stavbě budov, k náležitému vybavení škol věcnými potřebami atd. Pan ministr financí je totiž toho názoru, že některé školní budovy podobají se palácům a že tedy v určitých věcech školy se týkajících jsou vydání zbytná a nezbytná a mezi taková zbytná vydání pokládá pan ministr financí náležité vypravení našich škol.

Paláce školní! O tom může býti různý názor. Finančník může považovati některou budovu za palác, stavitel za vhodnou podle stavebního zákona, ale pedagog a lékař řekne, že je nedostatečná. Tedy to je názor čistě individuelní. Ale dělati z tohoto názoru stanovisko zásadní, a dokonce vtělovati toto individuelní stanovisko do zákona, myslím, že při nejmenším je nesprávné. Místní školní rady - a beru v ochranu všechny - počínaly si při dosavadní úpravě školských poměrů velmi opatrně. Vždyť tady byla dostatečná možnost, byly tady ventily , jimiž každý poplatník měl možnost stěžovati si do příliš vysokých rozpočtů školních a mohl tedy dožadovati se u nadřízených orgánů, aby školské rozpočty byly upraveny. Musím s tohoto místa vzíti místní školní rady v ochranu a musím protestovati proti tomu, že už v r. 1927, a nyní opětně, dělá se útok na školskou samosprávu. A odhlasujeme-li také tento paragraf, uděláme to jen proto, že pokládáme celou novelu za provisorium. o němž pan ministr financí říká, že bude trvati 3-4 léta. Ale my, a myslím, že všichni, máme k tomu povinnost prohlásiti, že se postaráme s našimi autonomními a školskými pracovníky, aby tato 4letá lhůta scvrkla se aspoň o 50 %, aby toto provisorium netrvalo déle než rok, nanejvýš 2 léta. Uvidíme i důsledky této novely, a jsem přesvědčen, že veřejnost, tak jako nás přinutila novelisovat zákon č. 77, přinutí nás novelisovat i tento nejnovější zákon, tuto nejnovější novelu, a bude to i ve směru autonomních financí i ve směru školské autonomie. (Sen. Douda: Je potřebí novelisovati také zákon č. 125!) Zajisté, že ano, pane kolego, a myslím, že, když už novelisujeme to velké historické dílo z r. 1927, dojde i na novelisaci zákona č. 125.

Já ještě k těm místním školním radám upozorňuji, snad to poslanecké sněmovně uteklo, že touto novelisací nastává tu dvojí práv ní stav. Obce, které budou současně školní obcí, budou míti jiný právní stav, poněvadž tam místní školní rady budou sice připravovati návrh rozpočtu, ale definitivní úpravu tohoto rozpočtu provede obecní zastupitelstvo. Podobný stav bude také tam, kde školní obec tvořena je z několika politických obcí, z nichž jedna ponese úhradu školního schodku do 80 %, ale tam, kde školní obec bude tvořiti více obcí, z nichž žádná nebude míti povinnost 80 %ní úhrady schodku, tam bude poměr dosavadní, tam budou místní školní rady rozpočet dělat a obce budou míti právo rekursu, kdežto v těch obcích, kde školní obec a politická obec má ty též hranice, bude sdělávati školní rozpočet obec a školní obec bude míti práv o rekursu. Tedy právní stav, který vyvolá zase celou řadu administrativních opatření, vyvolá celou řadu rekursů, račte prominouti, naše administrativa již rekursním řízením je tak zaplavena, že, přijde-li ještě toto, lituji ty úřady, poněvadž budou míti novou horu papíru vyřizovati, nové věci, které, objektivně posuzováno celé otázce neposlouží.

A nyní, slavný senáte, ještě mně dovolte několik slov o našem hlavním městě. Město Praha je mnohému z nás sídlem, mnohému z nás hostitelem, ať jsme příslušníky kterékoli politické strany, kterékoli národnosti, domnívám se, že Praha je dobrem hostitelem těm, kteří v jejích zdech přebývají. (Sen. dr Hilgenreiner [ německy ] : Nám Němcům ne! - .Sen. dr Heller [ německy ] : Ne vždy! - Sen. dr Hilgenreiner [ německy ] : Se všemi národy jedná lépe než s Němci!) Pánové, posoudíme-li, jak se chovají města s německou většinou k těm občanům české národnosti, kteří používají pohostinství, nebo jsou občany těchto měst, a porovnáme-li, jak se Praha chová k občanům německé národnosti, musíte přiznati, že je v tom velký rozdíl ku prospěchu hlavního města tohoto státu. (Sen. dr Heller [ německy ] : Naopak!) Hlavní město Praha je naší chloubou, naší pýchou. je to naše čest. Ale naše zákonodárství se k tomuto našemu hlavnímu městu chová daleko hůře než bývalá stará vláda. Naše zákonodárství k hlavnímu městu se chová, račte prominouti, že užiji toho tvrdého slova, macešsky. Již zákon 329 z r. 1921 nedělal pro Prahu, jako hlavní město republiky žádné výjimky. Postavil Prahu naroveň kterékoliv obce, kdesi v > Zapadlíkově < a zákon č. 77 Praze nesmírně uškodil. Praha byla postižena ztrátou na přídělu z daně z obratu a přepychové v částce 30 milionů , reforma daně činžovní a zvláštní daně výdělkové připravila ztrátu 1/3 přirážek za r. 1929 a za r. 1930, to činí 73 milionů korun, které má Praha vraceti, jak jsem již řekl. Nedoplatky a odpisy z jiných pramenů přirážkových a dávkových způsobily úbytek příjmů hlavního města Prahy v částce 130 mil. Kč. Je pravda, že zákon čís. 77 v §u 11, odst. 2, připouští, že Praze může ministr financí vyplatiti 10 mil. Kč, jestliže Praha dosáhne určitého limitu přirážkového. Aby tohoto limitu Praha mohla dosáhnouti, byla by musila zvýšiti přirážky o několik desítek procent. Co to znamená v Praze zvýšiti přirážky, na př. v otázkách bytových, v otázkách placení nájemného, je samozřejmé, a proto pražské obecní zastupitelstvo varovalo se zvýšiti přirážky o pouhé půl procento, nato o desítky procent, a v důsledcích toho, že nedosáhla Praha přirážkovým zákonem stanoveného limitu, ztratila těch 10 mil. Kč. Praze se jen ukázalo, ale nedalo. A nyní v novele přichází § 9. odst. 3. těchto 10 mil. Kč znovu, ale již ne pro Prahu, nýbrž pro všechna zemská města, tedy také pro Brno a Bratislavu, ale zase výplata těchto 10 mil. Kč je vázána přirážkovým limitem a opětně Praha v tomto případě má se rozděliti s Brnem a Bratislavou podle počtu obyvatelstva. Poněvadž Brno a Bratislava mají již dnes ten zákonem stanovený limit přirážkový, dostanou z těchto 10 mil. Kč, Praha přirážkový limit nedosahuje a dosáhnouti z důvodů samozřejmých nemůže, tedy z těchto 10 mil. Kč nedostane zase ničeho. A přece, když se sdělával zákon o Velké Praze, již v tomto zákoně se ukládala veliká povinnost Praze jako hlavnímu městu, a aby mohla Praha tyto úkoly hlavního města vykonávati, aby se jich mohla zhostiti, bylo Praze slibováno, slibováno, slibováno. Ale ve skutečnosti nedostala Praha ničeho. Proto se obrací Ústřední zastupitelstvo hlavního města Prahy, bez rozdílu politického přesvědčení, na vládu Československé republiky a žádá: 1. aby v novele k zákonu čís. 77 z r. 1927 byly obci pražské vráceny veškeré příjmy, které před vydáním tohoto zákona měla, (to je 10 % příděl daně z obratu a přepychové daně v obvodu pražském vybrané, praecipuum 20 %.

2. aby zrušeno bylo pro Prahu omezení §u 30 zákona č. 77/1927 ohledně zadlužitelnosti, které vývoj města těžce bude brzditi,

3. aby obci pražské bylo opět svěřeno vybírání daní a přirážek vlastními berními úřady ,

4. aby znovu bylo uvažováno o zavedení dávky z regulovaných pozemků za účelem postižení spekulace se stavebními pozemky,

5. aby obci pražské, jakmile předloží 10letý finanční plán investiční, poskytnuta byla k uskutečnění jeho přímá finanční podpora státu v té míře, jak toho bude hlavní město ke svému vybudování potřebovati.

Jak stát na potřebv města Prahy přispívá, vidíme z úkolu silničního fondu. Tento silniční fond má k disposici 150 mil. Kč. Hlavně se vybírá z daně na motorová vozidla. (Místopředseda Trčka převzal předsednictví.) Poněvadž v Praze je velká spousta automobilů a autobusů, platí Praha plnou jednu třetinu na tento silniční fond 30 mil. Kč. A ačkoli hlavním městem naší republiky probíhá 8 státních silnic a měla by tedy Praha již z toho titulu nárok na určitou subvenci, nedostává ze silničního fondu ani haléře, naopak musí sama nést všechny komunikační náklady, které dnes jsou ovšem ohromné.

A já proto velmi prosím vás všechny, kolegové, abychom se za požadavky hlavního města republiky postavili, poněvadž chceme jistě všichni, aby toto město bylo krásné, aby se líbilo nám i cizincům. Jestliže my nedovedeme oceniti, co Praha dělá, dovedou to ti druzí. Vzpomeňme si, jak při nedávné vzácné návštěvě jednoho význačného Angličana bylo prohlášeno, že Praha za 12 let, co trvá republika, udělala pro zlepšení svého stavu více nežli za uplynulých 1200 let. To je krásné vysvědčení. Umožněme, aby Praha dělala víc, aby se nám všem líbila a abychom se také řádným způsobem zhostili té povinnosti, kterou my všichni jako obyvatelé, jako hosté k tomuto hlavnímu městu máme.

Na konec své řeči chci konstatovati, že předložená novela má celou řadu zlepšení oproti tomu, co nám servíroval zákon č. 77. Tyto výhody, to zlepšení je vypočítáno velmi pěkně a důsledně v důvodové zprávě rozpočtového výboru, nebudu tedy blíže o tom hovořiti.

Chci jenom říci ještě toto: Doba provisoria, po kterou bude novela trvati, musí nás vésti k tomu, abychom připravovali základnu pro řádné uspořádání hospodářství samosprávného. My známe požadavky, které samospráva v tomto směru na nás klade. Je to především účelné rozdělení úkolů mezi správu státní a samosprávu, za druhé je to přidělení pevných a vydatných a přímých finančních zdrojů, a pokud zůstanou přirážky v platnosti, musí býti zaveden náležitý pořádek do státní administrativy finanční. Ono jde o to, nejenom aby se přirážky předpisovaly, ale jde hlavně o to, aby se také přirážky vybíraly a tomu, komu patří, náležitým způsobem odváděly. (Sen. Sechtr: A aby se také spravedlivě předpisovaly!) Obce předpisují spravedlivě, ale berní úřady a berní správy nedostatečně je vybírají a velmi špatně odvádějí. Tedy pořádek ve státní administrativě finanční! Nic na papíře, ale řádně vyinkasovati a také pořádně zaplatiti hotovost.

A pak budeme moci na naší samosprávě žádati, aby konala svou povinnost ve směru odpovědnosti. Vy jste, pánové odpovědni za pořádek v obcích a okresích. (Sen. Sechtr: Ty ne?) Ano, jsem, my všichni jsme odpovědni, a já mluvím k těm, kteří tady nejsou, k těm našim samosprávným pracovníkům. My na ně voláme: Vy jste, pánové, odpovědni, vy máte povinnost odpovídat za správu obcí, okresů a zemí. Ano, mají-li povinnost odpovídat, musíme my jim dát podklad pro tuto odpovědnost a tento podklad se projevuje v tom, že naší samosprávě musíme dát svéprávnost, nesmíme se domnívati, že jsme tady ve funkci nějakých kurátorů, že samospráva potřebuje od nás vnucenou správu - ačkoli namnoze by to mělo býti naopak a samospráva měla by býti kurátorem práce zákonodárných sborů. My to dobře víme, kde ta zákonodárná práce je nedostatečná. Dejme tedy obcím svéprávnost a potom jim dejme hospodářskou soběstačnost. Když obcím nalinkujeme, jak musí finančně pracovati, co mohou anebo nemohou hospodářsky dělati, nežádejme pak na nich, aby nám také odpovídaly, nežádejme na nich odpovědnost. Samosprávě musíme dáti svéprávnost a soběstačnost a pak nám bude samospráva také odpovídati.

Mějme důvěru ke svým spoluobčanům! Já nechápu postavení některých členů zákonodárných sborů, když staví se na povýšené stanovisko nad samosprávnými pracovníky. Většina z nás naučila se v samosprávě rozuměti veřejným otázkám, naučila se politice - a dnes když zaujímáme místo v zákonodárných sborech, chceme někoho mentorovati, poučovati? Když jsme vyšli z kruhů samosprávných pracovníků, mějme k nim důvěru. Mějme důvěru a sledujme vývojovou linku našeho veřejného pořádku tak, jak často je opakována a dávána. (Výborně!)

Nebude spořádaného státu, nebudou-li spořádané obce, obráceně; chtějme spořádané obce a budeme míti spořádaný stát. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Trčka (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. dr Feierfeil. Dávám mu slovo.

Sen. dr Feierfeil (německy): Slavný senáte! Nikdo nebude moci říci, že daně, o kterých se většinové strany mezi sebou shodly, a které nyní také docházejí parlamentního schválení, souhlasí s velikými sliby při volebních provoláních roku loňského žádné nové daně, nýbrž snížení daní a zmenšení veřejných břemen, to byla krásná slova tehdejší, a nyní přichází po lhůtě sotva jednoho roku vánoční dar obyvatelstvu, kterému e ukládá celá řada nových daní, a to právě také malému člověku. Větší rozpor mezi tím, co bylo slíbeno, a tím, co se nyní skutečně děje, lze si sotva představiti. (Odpor u něm. soc.-demokratů. - Sen.. Stark [ německy ] : S tím masy neoklamete!) Na sjezdu, pane kolego, který se konal před několika týdny, mluvilo se o Himalaji úspěchů německých vládních stran, zcela obzvláště jedné strany. (Hluk.) Ve skutečnosti je tento úspěch více nežli žalostný, zejména oproti tomu, čeho se na úspěších ještě nedostává a co jste všechno slibovali. (Různé výkřiky sen. Starka.) Himalaja břemen, pane kolego, Himalaja břemen leží na obyvatelstvu, ke kterým se přidávají nová břemena. (Sen. Stark [ německy ] : Máte obyvatelstvo skutečně za velmi hloupé!) Na tyto zcela obyčejné projevy nebudu odpovídati. I to, co se označuje za úspěch, ruší se touto novou daní, na příklad trochu honosně nazývaný 13. měsíční plat pro státní zaměstnance anebo konečné vyřízení věci staropensistů. O 13. měsíčním služném víme, že to je vlastně jen eufemistický způsob vyjádření, neboť je to nejvýš jen 70 %ní vánoční remunerace, ještě k tomu s tolika výjimkami a tolikerým omezením, že to průměrně nedělá ani 50 % . A věc staropensistů byla přijata již před rokem, ale dodnes není ještě provedena ani prvá etapa zákona. Sta staropensistů, kteří čekali na toto zlepšení svého hladového života, klesla mezi uzákoněním a prováděním věci do hrobu; a co se nyní proslýchá o konečném provedení, je v pravém opaku k tomu, co staropensisté očekávali na základě slibovaného zrovnoprávnění s pensisty z roku 1926. O tom ještě promluvíme, bude však nutno dnes již vybídnouti pana ministra sociální péče, aby jako ministr sociální péče dal konečně s urychlením vykonati práce na provedení zákona v tom duchu, který byl skutečně podkladem zákona. Ale nehledě k tomu všemu, nové daně, na kterých se nyní usnášíme, počítáme-li k tomu ještě zvýšené železniční tarify , slyšíme přece také již o zvýšených poštovních tarifech a tak zcela bez významu to také nemůže býti, když ministr národní obrany skoro v každé své řeči praví, že nemůže vystačiti s rozpočtem pro armádu, takže obyvatelstvo, pokud jde o vojenská břemena, očekávají ještě mnohé daně -vezmeme-li toto všechno v úvahu a máme-li dále na mysli, že k těmto novým daním každý, také staropensisté, státní zaměstnanci a obzvláště malý člověk přímo nebo nepřímo musí přispívati, pak to, co se líčí a chce vyličovati jako úspěch, pozbývá ceny, anebo jest již úplně zrušeno. A pak následující: slyšíme stále znovu slovo hospodářská krise a víme všichni, že je to trpká, strašlivá pravda; všude panuje hrozná hospodářská bída, den ode dne vzrůstající počet nezaměstnaných číslicí 300.000, jak se nyní udává, jistě není vyčerpán, nemluvě ani o příslušnících rodin těchto nezaměstnaných.

V souvislosti s tím chtěl bych také poukázati na lidi, kteří své studie často dokonali za těžkých materielních a sociálních obětí, vykonali své zkoušky a nyní po celá léta musí čekati, až dostanou místo, které jen trochu odpovídá jejich studiím. Zemědělská krise nabyla forem, které v širokých kruzích našich vesnic vzbudily přímo zoufalství a beznaději. Zdá se skoro, že bude zase, jak tomu bylo v osmdesátých letech minulého století, starší z nás se budou ještě pamatovati, kdy ničiti sedláky bylo skoro modou. Mimo to je prý přes 4 miliardy daňových nedoplatků, které přes drakonickou přísnost, s jakou se tyto nedoplatky přes největší hospodářskou tíseň nyní vymáhají, z největší části jsou nedobytny. Živnosti a průmysl stagnují bez naděje na polepšení, reelní obchod upadá, vyrovnání a konkursy hlásí se denně v obrovském počtu a křiklavou známkou jest obzvláště to, že nejreelnější uchazeč o úvěr dnes může míti úvěr jen za úroky , které dlužno označiti přímo za lichvářské. Věru, nynější doba není s to, aby snesla nové daně. Příkaz doby zní, nikoli působiti na zvýšení daní, nikoli zvýšení daní, nýbrž snížení daní bylo by příkazem doby.

Odmítáme tedy tento vánoční dar pro obyvatelstvo, neopomeneme také promlouvati k obyvatelstvu o tomto novém požehnání nynější koalice a obzvláště německé sociální demokracie. Odmítáme obzvláště také projednávanou novelu k zákonu o obecních financích z r. 1927, a to zvláště proto, poněvadž opustila a zvrhla zásadu, která byla vyslovena zákonem z r. 1927 a kterou označiti dlužno za jádro zákona a pro kterou jsme hlavně tehdy hlasovali pro věc. Touto předlohou umožňuje se až do 150 % stoupající výše přirážek oproti tomu, co zákon z r. 1927 označuje jako maximum výše přirážek. O tomto zákoně o obecních financích z r. 1927 se namnoze říká, že zabil obecní samosprávu. Musíme na to odpověděti, že určením zákona z r. 1927 nebylo zrušení obecní samosprávy, nýbrž, přihlížíme-li k poměrům, za kterých tento zákon vy šel a vyjíti musil, znamenal právě záchranu obecní samosprávy . Víme ovšem také, že obce v době poválečné stály před zcela jinými úkoly. nežli tomu bylo před válkou. Nebylo proto možno vystačiti s takovou výškou přirážek, jaká byla před válkou, kteréžto přirážky těm, kdož platí dnes přirážky jevily se býti přímo ideálním stavem. Ale když přirážky vzrostly z 30 - 40 % , což bylo před válkou mnoho, nikoli na 300 , nýbrž na 800%, na 1.000% a na 1.500 % , ba u některých obcí dokonce na 2.000 %, a jsou zde příklady na 4.000 %, pak je to zjev, který musil míti za následek zničení samosprávy každé obecní správy. V tomto směru byl zákon stanovením nejvyšší přirážky na 300 %ř přímo záchranou obecní samosprávy. (Sen. Stark [ německy ] : Vy ale rozumíte velmi mnoho obecnímu hospodářství, když tohle říkáte!) Rozumím něčemu, ovšem ne tolik jako Vy. Pro správné posouzení této příčině nutno poukázati také na starý zákon o obecních financích z r. 1864. Podle tohoto mohla obec volně disponovati, jen když vystačila s 15 % . S přirážkou od 15 - 40 % byla poukázána na potvrzení okresního výboru, s více nežli 40 % byla poukázána na zemský výbor a při 50 % dokonce také na schválení místodržitelství; jestliže se tyto oba nejvyšší zemské úřady neshodly , bylo potřebí usnesení zemského sněmu a dokonce císařské sankce. Finanční zákon z r. 1927 ustanovuje nyní, jak známo, že obce mohou do 100% disponovati úplně volně. Teprve odtud počínaje až do 200 % má působiti okresní úřad, ve kterém, jak známo, zasedají členové všech stran, jakožto dozorčí úřad. Jestliže ustanovení starého zákona, že již od 15% počínaje bylo potřebí schválení dozorčího úřadu, neznamenalo žádné zasahování do samosprávy, mohli bychom se domnívati, že zákon z r. 1927, který do 100 % ponechává volnou disposici, v této příčině také není zasahováním do samosprávy. Dohlédací úřad neměl r. 1864 jistě žádného práva zasahovati přímo do vytváření rozpočtu, škrtati to neb ono, požadovati to neb ono, což podle zákona z r. 1927 bylo možno: To jsme také od počátku zamítali a pro slibovanou novelu žádali jsme především změnu v tomto směru. Ostatně vezme-li se věc v praxi, není zde vůbec podstatného rozdílu. Když se dozorčímu úřadu podle starého zákona zdálo účelným, aby to neb ono z rozpočtu zmizelo, potřeboval jen odepříti potvrzení rozpočtu. Chtěli bychom tudíž ještě říci, že boj proti obecnímu zákonu z r. 1927, jakoby byl hrobařem samosprávy, dlužno vésti s jistou opatrností. Musí za tím vězeti něco jiného. Nelze říci, že obecní hospodářství v prvém období od trvání nových poměru bylo obzvláště úspěšné, i když přihlížíme k dodatečným účinkům válečných poměrů; činěny byly nesčetné výdaje, které pak ovšem se měly hraditi; aby se překonaly trochu obtíže, počalo se vykřikovati, že obecní samospráva je v nebezpečí. Dnes jsme tak daleko, že daleko přes okruh naší politické strany nejvážnější hospodářské kruhy s veškerým důrazem se vyslovily a vyslovují pro to, aby při budoucí novelisaci zůstalo zachováno hlavní ustanovení zákona z r. 1927, aby výše přirážek zůstala omezena na 300%. Pro to lze uvésti úsudek a mínění právě nejvíce vynikajících hospodářských korporací, které nelze přehlížeti. Připojujeme k tomu, že se obecní správy snaží umožniti, aby se při řádném obecním hospodářství vystačilo s výškou přirážek 300: a to je možno, aniž by bylo potřebí zanedbávati některý z kulturních a hospodářských požadavků, které se dnes kladou na obec.

Čeho se však nedostávalo, že se mnoho nemilého po zákoně z r. 1927 ukázalo v praxi, to jsou různé momenty. Scházela přechodní perioda. Jestliže v obcích bylo zavedeno 1.500 - 2.000 % obecních přirážek a takovéto obce nyní musí hospodařiti s 300 %, musí se takovéto obce dostati do situace přímo katastrofální; daně, na které obec má nárok, které se jí však nepřiznávají. Rozpočet zůstával dále často po celé měsíce nevyřízen; přirážky nebyly včas převedeny; prováděny často přímo nesmyslné škrty, takže u mnohých povstalo mínění, že orgánové dozorčího úřadu se snaží znemožniti provádění zákona. Nynější novela přináší tedy tu neb onu úlevu, to nepopíráme; na příklad, že hranice, ve které obec může zcela volně jednati, se zvyšuje na 150 %. Lhůta, kterou má dozorčí úřad, omezuje se na určitou dobu, a jestliže rozpočet během této doby nebude dozorčím úřadem vyřízen, nabude rozpočet právní moci. Dlužno však velice litovati, že dotační fond vůbec nezmizel a že obcím nebyly přikázány daně, kterých nezbytně potřebují, aby mohly v mezích přirážek jednati. Jen v jiné formě trvá konečně podstata toho, co se označuje jako dotační fond, i nadále podle nové novely, a my víme, že právě dotačním fondem byly německé obce těžce poškozeny. Náladu, pro kterou právě následkem dotačního fondu poškození německých obcí tak často bylo patrné, shledáváme dnes ještě u mnohých úřadů. To se projevuje právě v poslední době ustanovením sčítacích komisařů. Teplické časopisy na příklad sdělují dnes, že v teplickém okresu, kde česká menšina činí 23 %, ze 150 komisařů a revisorů jest 78 Čechů a jen 72 Němců. To je zjev, který budí pohoršení, jímž se mnoho jmenované spolužití obou národností v teplickém okresu - to mohu jako starý Tepličan potvrditi - zcela obzvláště znesnadňuje. Třeba že nová finanční novela přináší mnohou úlevu, všechno však se zvrhá možností, že dosavadní hranice přirážek se zvýšením 150 % smí býti překročena, a to v době největší hospodářské tísně odmítáme.